****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.

Tento blog byl založen 8. března 2008.

Moje ikonka

Úsobí

Včera v 8:00 |  Toulky

Počátky obce sahají do přelomu 13. a 14. století s prvním připomenutím kolem r. 1307. V latinských textech uváděná jako Ausobium, v německých Pollerskirchen. Od roku 1653 je užíván název obce Ausoba, později Ousobí a od roku 1920 je dnešní název Úsobí.
Roku 1789 bylo Úsobí povýšeno privilegiem císaře Josefa II. na městečko (městys) a byl mu udělen městský znak a prapor. Toto privilegium získal tehdejší majitel panství Leopold Fučikovský z Grünhofu, za jehož působení dosáhlo Úsobí největšího hospodářského rozvoje.
Původně gotický kostel svatých apoštolů Petra a Pavla se uvádí již ke konci 13. století. Přestavba kostela do dnešní podoby proběhla v letech 1759-1760.


V těchto letech byla vztyčena před farou socha Piety a postavena na bývalém hřbitově před kostelem nová kostnice, kaple sv. Barbory.
V 1. polovině 18. století byl úsobský zámek přebudován jako trojkřídlý, jednopatrový, s mírně převýšeným rizalitem uprostřed středního traktu. Rustikované průčelí je architektonicky členěno, portál rámován jónskými sloupy nesoucími balkon. Ve východním traktu je kaple P.Marie, sv. Floriána a sv. Donáta z roku 1758.

Foto: Jiří Večeřa




Po 2. světové válce byl zámek zestátněn. Objekt převzala nemocnice Havlíčkův Brod a zřídila zde léčebnu dlouhodobě nemocných. Přestal se udržovat park i budova. V roce 1999 byl úsobský zámek v troskách. Chyběly rozvody elektřiny, topení bylo zničené, okna vytrhaná i s rámy, dveře vyházeny na nádvoří a zarostlé travou, do střechy zatékalo, ve dvou sálech byly propadlé stropy, poničené podlahy atd... Velkou část oprav udělal sám majitel Jaromír Polák se svými třemi syny. Začali od šindelových střech, kdy si z počátku dělali sami i šindele a to od skácení stromu v lese až po položení krytiny.
Převážná většina vnitřních prostor je dnes již opravena a vybavena originálním dobovým nábytkem, vhodné vybavení do 18 zámeckých sálů hledá majitel převážně na burzách, někdy až ve Francii. Původní podobu získalo i nádvoří a park, upravený z části ve francouzském, z části anglickém stylu. Dále pokračují opravy střech a fasád, ale také sklepení či přízemních místností.
Zámek lze navštívit kdykoliv po telefonické domluvě.
V zámeckém parku anglicko - francouzského stylu stojí empírový skleník postavený kolem roku 1825.
V r. 1769 byl vybudován před zámkem nový barokní most s kamennými sochami.

Foto: Jiří Večeřa

V r. 1715 vybudoval nad Úsobím vlastním nákladem farář D.Dvořák kapli Andělů strážných, která byla výnosem císaře Josefa II. v r. 1783 zrušena. Nyni se zde nacházejí pouze zbytky této stavby.
V roce 1779 byla v Úsobí založena brusírna skla, jejiž tradici rozvíjel rod Sacherů, Wagnerů a Grossmannů, který přivedl brusírnu k největší prosperitě. Do začátku 20. století se zde brousilo sklo sodnodraselné a po něm olovnatý křišťál. V r. 1945 byla brusírna znárodněna a v r. 1997 Sklárny Bohemia Jihlava přerušily téměř 220 let trvající tradici broušení skla v Úsobí tím, že zde ukončily provoz.
Severozápadně od obce se nachází na kamenném ostrůvku v polích srostlice sedmi stromů - javorů s dendrologickou a historickou hodnotou. Dle pověsti byly stromy vysazeny na místě, kde byly ve společném hrobě pohřbeny oběti epidemie cholery.
Obec Úsobí se nachází 14 km jižně od města Havlíčkův Brod.

Zdroj: stránky zámku Úsobí

Počet komentářů: 6
 

Bažantí kuřátka

Úterý v 16:48 |  Naše hospodářství

Na vaše žádosti jsem šla fotit bažantíky a kachňata. Nyní si uvědomuji, že tam kachňata již nejsou. Manžel je odnesl na odchov do jiné bedny. Prý dělala v této bedně nepořádek. Jsou tam jen kuřátka bažantů, maransek a hedvábniček. Bažantíci jsou ti malí drobečkové. Jak odklopím víko, všichni se natlačí do jednoho rohu a je umění je z něj dostat. Bojí se. Jak by ne, když se objeví najednou nad nimi takový obr. Smějící se




Počet komentářů: 13

Perličky

Úterý v 12:22 |  Naše hospodářství

Musím vám ukázat kuřátka perliček, která se v těchto dnech vylíhla. Vyseděla je máma.



Doma v bedně přibyla kachňátka a kuřátka bažantů. Když nadzvednu poklop, začne hemžení a pípání. Jsou roztomilá.

Počet komentářů: 15

Zámek Hrubý Rohozec

Pondělí v 12:33 |  Toulky



Předchůdcem dnešního zámku byl raně gotický hrad postavený po r. 1300 na skále nad řekou Jizerou. Pravděpodobně ho založil člen rodu Markvarticů (Havel). Během 14. a 15. století měl hrad několik vlastníků. Na počátku 16. století, za Konráda Krajíře z Krajku, dochází k přestavbě hradu do podoby pohodlného pozdně gotického sídla. Od poloviny 16. století patří Hrubý Rohozec do majetku Vartenberků, kteří ho přebudovali na renesanční zámek. Po bitvě na Bílé hoře byl tomuto rodu majetek zkonfiskován za účast na stavovském povstání.
V r. 1623 Hrubý Rohozec koupil Albrecht z Valdštejna, od něj ho už r. 1628 získává i s okolním panstvím Mikuláš Des Fours, jehož potomkům pak zámek sloužil jako rodové sídlo více než tři staletí, tedy až do konfiskace v r. 1945.
Příslušníci rodu Des Fours (od roku 1831 Des Fours Walderode) si zámek, interiéry i okolí upravovali podle svých požadavků a dobového vkusu. Nejprve zámek prošel barokní úpravou, z této doby se dodneška dochoval interiér zámecké kaple Nejsvětější Trojice vybavený barokním a rokokovým zařízením.


Konečnou podobu dostal v 19. století, kdy byl podle návrhu architekta Jana Filipa Joendla přestavěn v empírovém stylu. Romantické úpravy z poloviny 19. století už neměly výraznější vliv na celkovou podobu zámku. V 19. století získaly svou dnešní podobu i některé interiéry zámku.
V současné době jsou zámecké interiéry prezentovány v původní podobě z 30. let 20. století, kdy na zámku bydlel jeho předposlední majitel hrabě Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode s rodinou.
Zámek Hrubý Rohozec obklopuje nevelký anglický park s několika vzácnými stromy. Prohlédnout si můžete také sochy světců z 18. a 19. století a romantickou umělou jeskyni nad skalním srázem.
Prohlídka I. okruhu zahrnuje interiéry v 1. patře zámku, např. schodiště ke kapli, jídelnu, zelený salon, apartmá hraběte. Všechny místnosti jsou bohatě zdobené a jsou zařízeny původním nábytkem, obrazy, porcelánem a dalšími umělecky i historicky cennými předměty.



Prohlídka II. okruhu zahrnuje interiéry ve 2. patře zámku, např. dětskou hernu, pokoj pro služebnictvo, modrý salon, zelený pokoj apod. Všechny místnosti jsou bohatě zdobené a zařízené původním nábytkem, obrazy, porcelánem a dalšími cennými předměty.



Prohlídka III. okruhu zahrnuje bližší seznámení s historií a architekturou zámku před bránou, na nádvoří a ve středověkém sklepení. Potom následuje prohlídka prostor v přízemí patřící hraběcímu personálu, který zajišťoval každodenní chod zámku a panství.


Vrchnostenská kancelář.



Pokoj hraběnky.


Velká knihovna.







Zdroj: oficiální stránky zámku Hrubý Rohozec a internet (foto)

Počet komentářů: 18

Co kvete a kvetlo

Sobota v 13:40 |  Zahrádka

Včera jsem šla na zahrádku na kontrolu, co kvete a co nepřežilo únorové mrazy. Uschl mi sibiřský ibišek a vistárie. Ta mě mrzí nejvíc, protože už byla dost rozrostlá po pergole. Zdá se, že to odnesla i růže, která vždy krásně kvetla a voněla. Cedr, který vypadal, že je také pryč, obráží. Z toho mám radost. Čemeřice se také vzpamatovala. Člověk musí obdivovat, jakou mají některé rostliny vitalitu.


Fialový minirododendron je už skoro odkvetlý. Ten je vždy první, který kvete.


Ginkgo raší. O něj jsem se také moc bála.


Takto krásně kvete cesmína.


Kde se vzaly, tu se vzaly, najednou mám u branky lesní jahůdky. Nyní bohatě kvetou.


Letos pokvete i orlíček.



Všudepřítomné pampelišky. Však on jim brzy vnuk utrhne hlavičky sekačkou. Vysemeňují se nám od sousedů. Mám jich plné záhony.


Červená pivoňka se chystá na kvetení. Růžové pokvetou o něco později. Krásně ale voní.


Skalkové kosatce již odkvétají. Měla jsem i žluté, také někam zmizely.


Jméno této skalničky si nikdy nepamatuji. Snad tařička.


Šeřík bohužel v těch vedrech rychle odkvetl.


O tamaryšek jsem se také bála, ale je v závětří, tak vydržel.


Dnes se s vámi loučím pohledem do nitra jednoho z posledních tulipánů.
Počet komentářů: 16

Kuřátka hedvábniček

Pátek v 8:00 |  Naše hospodářství

Asi před 10 dny se nám začala líhnout kuřátka hedvábniček. Jsou to v dospělosti zvláštní slepičky (viz popis níže).
Máme je v bedně na chodbě. Manžel je tam opečovává. Když jsem je chtěla vyfotit, tak se dost bála. Neměla jsem nikoho po ruce, aby kuřátko podržel a vy jste viděli, že je proti kuřátkům ostatních plemen o hodně menší. Tulila se k sobě v koutku bedny.




Hedvábničky patří mezi velmi stará plemena. Svým opeřením jsou mezi ostatními zcela ojedinělé a mají pověst velmi dobrých pěstounek všech kuřat.
Vlastí této okrasné slípky je jihovýchodní Asie. Již ve 13. století benátský cestovatel Marco Pólo píše o této drůbeži, že "kůži má porostlou místo peřím černou srstí, ale klade vejce jako ostatní kurové a k jídlu velmi dobrá jest". K nám se však dostala pravděpodobně teprve počátkem tohoto století.
Hedvábničky mají kůži černomodře zbarvenou a peří podobné struktury jako pštrosi s nespojenými paprsky, podobající se hedvábné srsti, čímž se tento kur liší od všech ostatních plemen drůbeže. Má dozadu spadající hedvábnou chocholku, modročervený růžicovitý hřeben a namodralé ušnice i laloky, takže působí dojmem zcela exotickým. Běháky jsou tmavomodré s pěti prsty a zpředu porostlé krátkými jemnými peříčky.
Snáška bývá uváděna kolem 80 vajec za rok, není tedy nijak vysoká. Hedvábnička bílá má však mimořádný význam pro chovatele kurovitých ptáků jako pěstounka cizích kuřátek. Za příznivých podmínek začíná se snáškou velmi brzy a vždy po snesení 12 až 20 vajec zasedne, což se opakuje celé léto. Je tedy téměř stále k dispozici jako dobrá pěstounka. Poněvadž hedvábničky nelétají, musí mít hřady umístěné velmi nízko. Kuřátka musíme chránit před vlhkem a chladnem. Nejlépe se osvědčil pískovaný výběh. Barevné rázy jsou: hedvábnička bílá, černá, modrá a koroptví. Vzorníkem předepsaná hmotnost této statné drůbeže, označované dříve některými autory jako "polotrpasličí", je u kohoutka 1000 g, u slípky 800 g.
Skupina těchto bizarních ptáků, kteří vzezřením ani nepřipomínají naše domácí kury, působí na zeleném trávníku skutečně exoticky a upoutá ihned pozornost každého návštěvníka.
Text: Miroslav Pekárek


Takto vypadá dospělá slepička hedvábničky.



Počet komentářů: 19

Rozkvetla gloxínie

10. května 2012 v 14:20 |  Pokojové květiny

Před pár dny mi rozkvetla gloxínie. Je to takový nezmar. Měla jsem i jiné barvy, ale moje pěstování (ještě jsem to s gloxíniemi neuměla) přežila pouze tato. Myslela jsem si, že zatáhne, protože uschly všechny listy. Ale ona začala rašit a nasadila květy. Tady je.



Obloha se mračila, hnala se k nám bouřka. Na obloze byla duha. Než jsem přeběhla do jiného pokoje a cvakla (domnívala jsem se, že ji mám), duha zmizela. V době focení tam ještě byla, ve zlomku sekundy byla pryč. Z těch mraků šel strach, ale nakonec nespadla ani kapka.



Počet komentářů: 22

Památky Jizerských hor

7. května 2012 v 8:00 |  Vzpomínky

ROZHOVOR s Herbertem Endlerem o záchraně památek v Jizerských horách

LIBERECKO - 22.3.2012 | Občanské sdružení Spolek Patron má za sebou velký kus práce při obnově především drobných sakrálních památek v Jizerských horách. O tom, co všechno tato záslužná činnost obnáší, jsme si povídali s předsedou sdružení Herbertem Endlerem.
Jaké je hlavní poslání Spolku Patron?
Programovými cíli spolku jsou:
  • vyhledávání, evidence a opravy drobných památek Jizerských hor
  • organizace pracovních setkání, vycházek do terénu, výstav a dalších akcí s cílem zachování a obnovování kulturních tradic regionu
  • spolupráce s orgány státní správy a místní samosprávy při obnovování a údržbě památek
  • respektování ochrany přírody a krajiny s ohledem na statut chráněné krajinné oblasti Jizerské hory v souladu s právními předpisy
  • snaha o zachování stávajících drobných památek Jizerských hor pro příští generace
  • seznamování veřejnosti s činností a posláním spolku prostřednictvím spolkového periodika Patron.
Nelze rovněž zapomenout na naši přednáškovou činnost pro veřejnost.
Můžete přiblížit jeho stručnou historii?
Impulsem k zájmu o jizerskohorské pomníčky bylo bezesporu první vydání Knihy o Jizerských horách RNDr. Miloslava Nevrlého v roce 1976. Tehdy začalo období nejkrásnější - období hledání. Impulsem ke vzniku skupiny přátel pomníčků a památných míst Jizerských hor byla mezi lety 1978-1980 opakovaná setkání tehdejších ochránců přírody při Správě CHKO Jizerské hory s autorem knihy Miloslavem Nevrlým a Emilem Novákem, který se o pomníčky staral s lidmi o generaci staršími než my. Ze skupinky přátel pomníčků se v roce 1990 stal Spolek Patron a později, v roce 1997, stejnojmenné občanské sdružení
V médiích proběhly zprávy, že se Vašemu spolku podařilo za 30 let obnovit více než 200 drobných památek. To je úctyhodné číslo, když si představíme v průměru 15 opravených památek ročně. Jaké památky se podařilo obnovit?
Opraveny byly drobné památky nejrůznějšího typu, a to od božích muk přes kříž na vyhlídkové skále až po celou řadu křížů umístěných ať již na skalách, stromech či pouze v zemi. V neposlední řadě to bylo několik pamětních desek připomínajících významné události, rodáky nebo lidské tragédie. Jejich jmenování by vytvořilo dlouhou řadu. Podrobnosti o opravených památkách a činnosti Spolku Patron publikujeme na našich internetových stránkách a ve spolkovém periodiku Patron.
Můžete říci něco více o putovní výstavě, která mapuje Vaše třicetileté úsilí v péči o památky?
Je to výstava s názvem "Pomníčky Jizerských hor a činnost občanského sdružení Spolek Patron". Na 24 panelech stručně představujeme činnost skupiny lidí, kteří se starají o drobné památky Jizerských hor a podhůří. Pomníčků je po horách mnoho a naše péče o ně trvá již třicet let. Výstava má jednak připomenout, že tyto památky jsou nedílnou součástí krajiny, jsou její pamětí, a jednak, že tu jsou lidé, kteří si předsevzali, že drobné památky pomohou zachovat i pro příští generace.
Z jakých zdrojů jsou Vaše aktivity financovány?
Financování probíhá z členských příspěvků, sponzorských darů a snažíme se dosáhnout na některé z grantů pro tuto oblast činnosti.
Jaké máte plány do budoucna?
Kromě nutných, každoročních oprav stávajících drobných památek, jsme se rozhodli obnovit křížovou cestu vedoucí z Horního Maxova přes rozhlednu Slovanka k Seibtově studánce. Kamennou studánku a křížovou cestu vysvětil 11. srpna 1840 janovský farář Petr Jůna. Dnes je vše značně zanedbané. Pochopitelně záleží na tom, zda budeme úspěšní se žádostí o grant na tuto akci.
Další informace o občanském sdružení Spolek Patron naleznete na portálu PROPAMÁTKY v KATALOGU SLUŽEB.

Foto: Tomáš Beneš
Počet komentářů: 12

O jizerskohorských pytlácích

6. května 2012 v 17:00 |  Vzpomínky

Jizerskohorští pytláci

Říká vám něco jméno Stammel? Pokud se zajímáte o dějiny Jizerských hor, určitě vám jméno tamního legendárního pytláka v paměti utkvělo.
Hennrich a Stammel, to jsou dvě významné postavy divoké pytlácké historie - a oba mají v Jizerkách i svůj pomníček. Stammelovu smrt si připomínáme právě v těchto dnech (říjen). Stal doslova jizerskohorskou legendou - dobrým pytlákem, který místní chudině čas od času ulovil vysokou z panského revíru. O obou postavách velmi zasvěceně vyprávěl redaktorovi Davidu Hamrovi odborník na drobné památky jizerských hor Herbert Endler.

Abych se o vzpomínky H. Endlera s vámi mohla podělit, udělala jsem video. Pokud si chcete vyslechnout celý rozhovor nenechte se mýlit titulkem Konec. Neměla jsem bohužel víc obrázků.



Text a rozhovor převzat z ČRo Sever.
Foto: Spolek Patron
Počet komentářů: 5

Šunková omeleta

6. května 2012 v 8:00 |  Recepty

Šunková omeleta

80 g rýže, sůl, mletý pepř, 200 g mraženého listového špenátu, 1 cibule, 1 řervená paprika, 150 g dušené šunky, 50 g parmazánu, 50 g másla, 1 lžička sušené bazalky, 1 lžička sušeného oregána, 5 vajec, 100 ml mléka.

Rýži dáme do hrnce s osolenou vodou a uvaříme. Pak ji scedíme, propláchneme studenou vodou a necháme okapat. Špenát necháme povolit, propláchneme a necháme okapat. Cibuli oloupene a nakrájíme na kostičky, papriku a šunku na nudličky. Parmazán nastrouháme.
Ve velké pánvi rozpustíme máslo a cibuli s paprikou na něm při mírné teplotě podusíme. Pak vmícháme špenát, šunku, bazalku a oregáno. Vše ještě asi 3 minuty podusíme.
Vejce lehce rozkvedláme a smícháme s polovinou parmazánu a mlékem. Osolíme a opepříme. Směs nalijeme na pánev, přidáme rýži a asi 3 minuty opékáme.
Omeletu posypeme zbytkem parmazánu, vložíme do trouby předehřáté na 180°C a 5 minut dopékáme.
Hotovou omeletu nakrájíme na dílky a podáváme se zeleninovým salátem.



Foto: skenované z časopisu
Zdroj: časopis
Počet komentářů: 8

Kam dál