****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.





Bylinky - hloh obecný

Pondělí v 5:32 | Jan Stanzel |  Babiččiny bylinky


Hloh obecný - Crataegus laevigata

S hlohy se setkáváme na okrajích lesů, v remízcích a podél cest.
Sbírají se květy, listy i plody.
Hloh pomáhá udržovat srdce v dobré kondici. Nemá tak razantní účinky jako náprstník, proto se používá po delší dobu. Především prokrvuje věnčité cévy srdce a tím jej líp okysličuje. Stabilizuje a udržuje krevní tlak.

Je součástí chřipkových čajových směsí: 20 g květu a listu hlohu, květů bezinky, nati tužebníku jilmového a mateřídoušky, kořene anděliky lékařské přelijeme vroucí vodou a necháme louhovat asi 10 minut. Pijeme 3x denně šálek.





Obrázek: internet

 

Přání Liduškám

Neděle v 10:02 | Jarmila* |  Svátky

Přeji hezký sváteční den! Usmívající se


Dlouhozobka versus kolibřík aneb Co nám létá na zahradě

Sobota v 17:29 | Jana Nesvadbová, Novinky |  Zvířátka
Včera jsem psala o tom, jak jsem lovila snímky dlouhozobky svízelové. Shodou okolností Novinky.cz publikovali o tomto zajímavém tvorečku článek.
Zde je:

Říká se jí někdy kolibřík Evropy. A není divu. Dlouhozobka svízelová saje totiž nektar z květů rostlin pomocí dlouhého sosáčku za letu, stejně jako tito drobní ptáčci, kteří ovšem v našich zeměpisných šířkách nežijí. Dokonce se jim vzhledem trochu podobají. A také stylem letu. Ve skutečnosti to jsou ovšem motýli.

Dlouhozobka svízelová připomíná na první pohled kolibříka. Ve skutečnosti je to ale motýl.

Dlouhozobka svízelová (latinsky Macroglossum stellatarum) patří mezi lišajovité motýly. Na rozdíl od většiny ostatních není však aktivní pouze v noci, ale ráda se proletí a pase i za denního světla. To má ostatně společné s ostatními dlouhozobkami.
Pochutnává si ráda na nektaru bodláků, chrp, hvozdíků, hadince či mydlice. Majitelé zahrad je pak mohou pozorovat, jak zalétají nad jejich kakosty, plaménky, ale také třeba petúnie a muškáty.


Podobně jako kolibříci, také dlouhozobky sají nektar z květů za letu.

Pokud si nejste jisti, zda záhadný tvor na vaší zahradě je opravdu dlouhozobkou, stačí se k ní opatrně přiblížit a chvíli ji pečlivě pozorovat. Všímejte si nejenom charakteristického trhavého pohybu při letu, schopnosti ve vzduchu alespoň chvíli "stát", ale třeba i nápadně dlouhého, tenounkého sosáčku, který z hlavičky vystupuje nízko pod tykadly. Právě jím saje z květů nektar, ovšem aniž by na květ usedla.
Dlouhozobka má zavalitější chlupaté tělo, které může pozorovateli připadat jako plyšové. Přední část je šedá, na zadečku se přidávají výrazné černé a bílé skvrny. Jako další motýli má i dlouhozobka svízelová dva páry křídel, první je šedohnědý, svou kresbou připomíná vzhled suchého listí či kůry stromu, druhý pár je zbarven do oranžova. Dlouhozobka má v rozpětí křídel okolo pěti centimetrů.

Stěhovavý motýl

Dlouhozobky k nám přilétají z jižních částí Evropy na začátku léta. U nás se rozmnoží a nakladou vajíčka v podobě malých zelených kuliček (často je samičky kladou na svízel, jejichž kuličky připomínají, odtud je také jejich jméno).
Z vajíček se po pár dnech vyklubou malé zelené housenky. Ty se zakuklí zhruba po 20 dnech růstu. Kukla má světle okrovou barvu s patrným tmavším žilkováním.


Housenka dlouhozobky svízelové

Mladé dlouhozobky se líhnou mezi zářím a říjnem, další generace se pak líhne mezi červnem až srpnem. Během jednoho roku se tak u nás líhnou dvě generace těchto zajímavých a roztomilých motýlů.
V pozdním podzimu se pak dospělí jedinci vracejí na jih, do teplejších krajin, aby na jaře příštího roku opět přiletěli.


Dlouhozobky jsou někdy mylně považované za kolibříky, ti ovšem u nás nežijí. Na snímku kolibřík černobradý sající nektar ze letu z květu rostliny.

Další dlouhozobky u nás
Na našem území lze spatřit ještě další druhy dlouhozobek, které se ale liší velikostí i barvou. Dlouhozobka zimolezová je menší a má žlutozelené zbarvení v kombinaci s hnědou. Ještě méně podobná je dlouhozobka chrastavcová, která připomíná čmeláka, má průhledná křídla a také ona je vybarvena především do žlutozelena.






 


Najdi kočku 110

Pátek v 15:57 | Jarmila* |  Piškuntálie
Minule byly obrázky asi těžké, nikdo nenašel. Nevadí, zkuste štěstí dnes.
Pro kontrolu přidávám obrázky až dnes, protože jsem se nechtěla zlobit s Blogem v době nefunkčnosti:





Nyní nové tři obrázky:




Přeji ostrý zrak! Usmívající se





Gif vypůjčen od Janky - Mé radosti
Obrázky: FB - Bydlím u své kočky


V úterý odpoledne

Pátek v 15:43 | Jarmila* |  Zahrádka
Když jsem šla v úterý od autobusu domů, zahlédla jsem na komuli dlouhozobku svízelovou. Pasu po tomto hmyzím kolibříkovi už několik let. Je na mě příliš rychlá. Než zaostřím, je fuč.
Teď jsem neváhala, hodila tašku na zem, francku k ní a honem nazdařbůh cvakala. Fotky nejsou nic moc, ale chytla jsem jí! Až se ukáže sluníčko, půjdu na ní číhat, třeba udělám lepší záběry.



Doufám, že jste dlouhozobku našli. Mrkající

Den předtím se náš kocour vyhříval na sluníčku na prahu balkonových dveří. Miluje vyvalování v zimní zahradě, když svítí slunce. Ani mu nevadí, že je tam dost teplo.


Poslední dny, zvlášť dnešní deštivý, tráví spaním na mých svršcích v koupelně na pračce. Včera tam byl celý den a prý se neobtěžoval na noc přijít ani "domů" (nahoru k mladým). Ráno ho tam Pavla našla zase. Ani se nešel nahoru najíst.
Panička si ho odnesla nahoru a když odešla po obědě do práce, kocour se vrátil na pračku.
Mám s ním kříž. Musím z pod něho páčit denní oblečení. Také se naučil, že když si jdu mýt ruce (díky odvodňovacím práškům chodím často), skočí na vanu, odtud na umyvadlo a musím mu nechat čůrkem téct vodu. Tak nejraději pije. Přitom má nahoře misku s vodou.
Už mě slyší, že jdu a stojí připraven na okraji vany.

Přeji vám hezký den! Usmívající se




Přání Mariím

12. září 2018 v 11:57 | Jarmila* |  Svátky

Všem Mariím, Maruškám, Majkám, Marienkám a Majdám

přeji všechno nejkrásnější

k jejich svátku

Jarmila




Bylinky - konopí indické

10. září 2018 v 5:50 | Jan Stanzel |  Babiččiny bylinky


Konopí indické - Cannabis indica

Jednoletá, dvoudomá rostlina dosahující výšky 2 až 3 metrů pochází ze západní oblasti Himaláje a z Kašmíru.
Nať obsahuje organické kyseliny, sacharidy, fytosteroidy, alkaloidy.
Žlázky v samičím květenství produkují pryskyřici obsahující kannabinoidní látky. Tetrahydrokannabinol je účinný psychotropně.
Konopí se užívá jako prostředek tišící bolest a sedativum.
Zevně slouží k léčení různých ekzémů.

Mast: usušenou drogu nasypeme do rozpuštěné lékařské vazelíny nebo sádla a necháme na plotně táhnout.
Přefiltrujeme a můžeme opakovat s novou dávkou sušené drogy.





Obrázek: internet


Krůťata a něco k tomu

9. září 2018 v 19:20 | Jarmila* |  Zvířátka
Dnes se nám vyhíhla krůťata. Zatím je jich pět. Už ráno jsem slyšela z líhně pípání.


Odpoledne jsem se byla podívat v místním zámku. Cestou jsem vyfotila "kuriozitu". Náletový strom jasanu se měl k životu plot - neplot. Tak se stalo, že plot zarostl do kmene. Vlevo byl zarostlý menší kmínek,ale někdo ho uřízl. Zbylo jen suché torzo.


O místním zámku napíši později, až zpracuji fotky. Dnes už toho mám dost. Jen prozradím, že prohlídka stojí zato.

Mějte hezký nedělní večer! Usmívající se




Sražený kříž

5. září 2018 v 11:14 | Iva Stehnová |  Pověsti
Roku 1553 koupil chotěbořský cech soukeníků místo pro valchu na řece Doubravce. Sloužila k namáčení sukna zhruba až do roku 1870, kdy byla na jejím místě v Mariánském údolí zřízena brusírna skla.
Na skále nad brusírnou stál ztrouchnivělý kříž, který připomínal jeden z krutých Rašínových činů. Na tomto místě byl zastřelen na Rašínův rozkaz stařec, jenž spílal krutému pánu za zneuctění své vnučky.
Ke kříži se váže také tento příběh.
Majitel mlýna a brusírny měl jediného syna. Tomu však broušení skla k srdci nepřirostlo, spíše pitím, tančením a ostaní zábavou marnil svůj čas a vlohy. A když už konečně zavítal na Valchu, místo sklářství chodil lovit.
Jednou si takhle vyšel s kamarády a padl jim do oka kříž, na kterém se usadila líná vrána. Tu se začali chlapci sázet, kdo ji sestřelí.
První začal brusičův syn. Zazněla rána. Ozval se vrány křik a temný praskot. Kříž se s lomozem sunul dolů. Všichni začali utíkat, pouze střelec zůstal v ohromení stát, a proto ho trám zasáhl přímo pod koleno.
Zranění nebylo těžké, brzy začal chodit o holi. Tu však přidružila se další nemoc, sněť. Jeho stav se zhoršoval a nebyla žádná naděje na uzdravení.
V ty chvíle si uvědomil, že to byl boží trest za jeho prostopášný život. Rozhodl se dát za svá provinění do chotěbořského kostela křišťálový lustr, který sám vybrousí.
Pracoval ve dne v noci, ve snaze dílo dokončit. V den odevzdání lustru zemřel.
Brusírna v Mariánském údolí byla zničena povodní roku 1883.



Ilustrace: Kamila Dvořáková, Eva Caklová
Čerpáno z těchto materiálů:
Chotěboř, 2001
Staré pověsti Chotěbořska, 1992
Pod Železnými horami, 1958




Bylinky - mařinka vonná

3. září 2018 v 5:51 | Jan Stanzel |  Babiččiny bylinky


Mařinka vonná - Asperula odorata

Tato hájová, v době květu velmi nápadná bylina, obsahuje glykosid kyseliny kumarové. Při vadnutí a schnutí se z ní uvolňuje kumarin. Ten v malých dávkách uklidňuje, zlepšuje krevní oběh, rozšiřuje cévy a zvyšuje tvorbu moči.
Působí rovněž protizánětlivě a zlepšuje spánek.
Mařinka má nahořkle aromatickou chuť a používá se také jako koření.

Žaludeční likér: do vodky naložíme mařinku, mátu, anýz, badyán, skořici, zázvor, kardamom a hřebíček. Po 10 dnech slijeme. Ve vodě rozvaříme mentolové bonbony (200 g) a přidáme ke kořeněnému alkoholu.





Obrázek: internet





Další články


Kam dál