****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.



Sklářství v Jizerských horách

17. května 2008 v 11:58 |  Toulky

KRISTIÁNOV - KLÍČ K SRDCI JIZERSKÝCH HOR
(1775-2005)


Památník sklářství v Jizerských horách. Jedná se o jedno z nejvýše položených muzeí v České republice, které se nachází v tzv. Liščí boudě, bývalé sklářské hospodě. Jedná se o poslední zachovalou budovu bývalé sklářské osady Kristiánov, založené v 18. století sklářským rodem Riedelů. Možnost shlédnutí této stálé expozice i dřevěného modelu bývalého areálu hutí.
Panský dům

Na obrázku model Panského domu
hrob Riedlů

K bývalé osadě patří i hřbitůvek s ostatky majitelů sklárny.
Hrob rodiny Riedlů.

KRISTIÁNOV - SKLENĚNÉ SRDCE JIZERSKÝCH HOR


Osudný den se hluboko vryl do paměti Anně Streitové, jejíž otec pracoval na kristiánovské pile:
"Většina obyvatel osady odešla již brzy ráno do Josefova Dolu na ´Fohrt´, zbytek pak do Žitavy na zpěvácké slavnosti a v huti se tak o oheň v pecích staral jen starý topič. Ranní ticho najednou přeťalo volání ´Oheň, oheň!´. Popadla jsem dvě konve s vodou a utíkala k huti, odkud jsem křik uslyšela. Když jsem s velkou námahou zvedla závoru od vrat do sklárny, viděla jsem, že je celá v jednom plameni. Potřebovali jsme pomoc! Můj bratr Emil běžel do Josefova Dolu, další chlapec do Janova, aby přivolali tamní hasiče. Každého z nich však čekala hodina cesty."
Popelem lehla sklárna, která již nebyla obnovena, i budova školy a domky sklářů. Ještě téhož roku Leopold Riedel postavil v Rýnovicích druhou sklárnu.
Ve svých cestovních vzpomínkách z počátku 20. století Riedel o osadě beze stopy sentimentu napsal: "Kristiánov byl mým rodištěm. S výjimkou krátkého mezidobí, kdy jsem žil ve Smržovce, byl též mým domovem a to až do roku 1881. Tehdy jsem se přestěhoval do Rýnovic."
Historik Ludwig Schlesinger, jenž byl krátce před osudným rokem 1887 na Kristiánově jeho hostem, již tak skoupý na slovo nebyl: "Sklárna je centrem zájmů malé, jen osm čísel popisných čítající osady vzdálené přes jednu hodinu cesty od Bedřichova. Tři dřevěné domy na malé Kamenici, pod nimiž stávala pila a mlýn, obývají hutní zaměstnanci. Severně od sklárny se nachází ze dvou domovních čísel sestávají Panský dům, škola a hraběcí fořtovna." Dřevěný Panský dům s věžičkou, rozprostřený do mnoha stran,působil na Schlesingera zprvu jako lovecký zámeček. Brzy však objevil jeho - jak sám napsal - výsostně měšťanský charakter. Dům byl sice rozšiřován bez stavebních plánů, ale s vkusem, protože všechny části spolu ladily. Nejstarší část stavby byla na jihovýchodní straně a mezi ní a západní přístavbou byla v prvním patře kaple s varhany a zvoničkou. Vnitřek domu návštěvníka překvapoval svou skromností a střízlivostí. Schlesingerovi dům připomínal velkou loď s různě velkými kajutami, s malými okénky, trámy a schůdky. Všechny místnosti byly zařízeny starým nábytkem a starožitným domácím příslušenstvím. Na stěnách visely obrazy, mezi nimi umělecky provedené portréty členů rodiny. K dispozici byla též malá knihovna s díly německých klasiků,alby, časopisy a romány.
Naproti Panskému domu pak stál příbytek duchovního a vše uzavíraly stáj a kůlny. Od roku 1888 sloužil Panský dům až do roku 1933 jako místo bezplatného letního ozdravného pobytu chudých dívek z libereckého Německého horského spolku pro Ještědský hřeben a Jizerské hory.
Roku 1890 prodal Riedel Kristiánov majiteli panství hraběti Franzi Clam-Gallasovi. Horský spolek uspořádal 26. července 1925 velkolepou slavnost ke 150 letům, jež uplynuly od založení osady. Akce začala uctěním památky zesnulých na lesním hřbitově, kde byl vztyčen pamětní kámen a položen věnec. Poté krátce přivítal 10 - 11 000 návštěvníků a čestné hosty,Leopolda Riedela, hrabetě Franze Clam-Gallase, dr. Medingera, kristiánovské rodáky a bývalé zaměstnance, předseda Horského spolku Richard F. Richter. Následovala mše v německém jazyce pod širým nebem,již celebroval janovský farář P. Adolf Fickert. Sborové zpěvy zajistili zpěváci z Jablonce nad Nisou a různých míst Jizerských hor, které dirigoval Josef Rössler, čestný dirigent proslulého janovského zpěváckého spolku Harmonia. Po skončení mše zapěli vlasteneckou píseň o Kristiánovu dívky z ozdravného tábora a následoval vrchol programu - přednáška Karla Rudolfa Fischera o historii místa. Tím skončil oficiální program a začala volná zábava s hudbou a zpěvy, která ve večerních hodinách vyvrcholila pod rozvěšenými barevnými světly na větvích smrků.
V roce 1929 pak Československá republika vyvlastnila šlechtický majetek a Kristiánov se tak stal majetkem státu.
Brzy poté se poblíž hřbitova začalo se stavbou vodojemu, z něhož se pomocí potrubí odváděla voda až do Jablonce nad Nisou.
V létě roku 1938 osadu zabrala československá armáda. Za hřbitovní zdí začala stavět tři kasárna, z nichž dvě byla dostavěna do podzimu téhož roku. Na místě bývalé sklárny přeťal louku zákop. Pro stavby byly použity i prastaré stromy z lesního hřbitova. Dne 4. října pak vojáci obdrželi rozkaz, aby Panský dům podpálili.
Dodnes toho tak na Kristiánově mnoho nezůstalo. Stát ale zůstala tzv. Liščí bouda, kde dříve žila rodina skláře Fuchse, která ještě dlouhá léta sloužila jako hospoda.
muzeum sklářství
Zde byl také v roce 1964 po nezbytných opravách zřízen jabloneckým Muzeem skla a bižuterie Památník sklářství v Jizerských horách, jehož součástí je i přírodovědná expozice. Magnetem snad nejvýše položeného muzea v Čechách je model sklářské osady s hutí, Panským domem a školou, jenž z tisíců dřívek sestavil kokonínský rodák František Ulbrich.
Své stanoviště na Kristiánově získala též Horská služba.
Roku 1975, při příležitosti výročí 200 let založení sklářské osady, uspořádalo jablonecké muzeum ve svých výstavních sálech rozsáhlou výstavu věnovanou Kristiánovu. Při této příležitosti byla též inovována expozice v Liščí boudě.
Na podezdívce bývalé sklárny pak byla slavnostně umístěna pamětní deska.
Mezi lety 1987-1988 byl objekt zrekonstruován ve spolupráci s Českým svazem ochránců přírody, jenž se postaral i o obnovení lesního hřbitova.
Roku 1995 se Liščí bouda dočkala nového kompletního nátěru.
Již v roce 1990 pak Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou navázalo na tradici mariánských sklářských poutí na Kristiánově. Do bývalé sklářské osady tak zásluhou Jany Urbancové, Herberta Endlera, Gerharda Kutnara a Vladimíra Lánského opět zavítali poutníci, jejichž počet se rok od roku zvyšuje. Mše, která byla původně sloužena na lesním hřbitově, se právě proto již od druhého ročníku koná na místě kde stával Panský dům.
sklárna
Kristiánovská sklárna se zásobami dřeva v roce 1875
Fotografie ze sbírky Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.


Text a foto: internet
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 knoflik knoflik | 21. května 2008 v 8:45 | Reagovat

huráááááááá, už je tam mám,už mně nic nechybí ke štěstí

2 Muš(ka) Muš(ka) | Web | 11. srpna 2008 v 20:19 | Reagovat

Ahoj, to je dobrá náhoda. 9. srpna jsem se totiž vrátila z tábora z Jizerek a náhodou jsme byli ubytovaní na hájovně pár metrů nad muzeem sklářství v Kristiánově. Teď jsem otevřela novinky na blogu a čtu si rozhovor s Tebou a s Jitkou. Nakouknu na Vaše blogy a helemese - Kristiánov :-).. Byli jsme se i s dětmi podívat na základy sklárny a dokonce jsme si nahrabali i pár knoflíčků a korálků na památku :-)

3 Muš(ka) Muš(ka) | Web | 13. srpna 2008 v 12:26 | Reagovat

mimochodem na tom lesním hřbitůvku jsme měli s dětma stezku odvahy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama