****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.



Kterak jsem chovala prase

10. listopadu 2008 v 14:13 |  Vzpomínky
zvířkrálík
Když jsem se přivdala na vesnici, měli jsme hospodářství společně s rodiči manžela. To se o krmení staral tchán s tchýní. Občas zaskočil manžel. Jenže nic jsme neudělali dobře. Jednou se tchán zdržel v hospodě, tchýně byla v práci, tak jsem šla nakrmit králíky. Bohužel dva mladí do rána chcípli. Sice spíš na mixematózu než na mou špatnou péči. Už jsem lecos okoukala a dělala jsem všechno stejně jako staří. Nepřejte si slyšet tu spršku nadávek, když tchán zjistil úhyn. Zařekla jsem se, že kdyby seděl v hospodě týden, tak si králíků už nevšimnu.
Pak jsme začali stavět domek. Manžel vystavěl i útulný chlívek a králíkárnu. Těšil se, že bude hospodařit sám a nikdo mu nebude nadávat. Chlívek obydlel brzy pašík jménem Karel I. Králíkárna dostala ušáky. I hejno slípek se u nás usídlilo.
zvíř2

Tady jsem zvířectvo nekrmila, protože jsem měla své práce dost. Tři děti, domácnost, zaměstnání. Jenže přišla rána osudu. Manžel musel v březnu na vojenské cvičení. Pečlivě mi vykládal, jak všechno dělat. Kývala jsem hlavou a v duchu se děsila, jak to zvládnu. Háček byl totiž v tom, že pašík byl v provizorním bejváku, kde nebyl odpad. Ten komfortní nestihl manžel kvůli zimě dodělat.
Když manžel odjížděl, kladl mi na srdce , abych pašíka dobře opatrovala, aby byl živ a zdráv, až se on vrátí. Krmení nebyl problém, pašík zdatně pomlaskával a kynul. Horší chvíle nastaly, když jsem mu čistila chlívek. Bylo potřeba vykydat hnůj a znovu podestlat. Jenže nad pašíkem visel příbytek pro slepice. Musela jsem se na jedné straně trochu krčit. To by ještě šlo, ale vidle byly dlouhé. Zahnala jsem pašíka na jednu stranu a chtěla uklízet tu druhou. Napřed jsem se musela v prostoru popasovat s vidlema a když jsem nabrala, rozhodl se Karel I. přeběhnout na mojí stranu. Protože mu stály v cestě vidle, vzal to mezi mýma nohama. V podobném duchu to pokračovalo dál. Karel I. dostal tolik jmen, že je v ZOO ani nemají. Hlavně jsem koukala neupadnout, protože kvůli neexistujícímu odpadu tam byla určitá hladina močky. Takhle jsme spolu válčili tři týdny.
Měla jsem možnost manželovi volat do kasáren. Co myslíte, že ho zajímalo nejvíc? Neptal se, co dělají děti, co já, ale, jak se vede pašíkovi. V duchu jsem zuřila, ale to jsem ještě nevěděla, co mě čeká.
Po třech týdnech se manžel vrátil. Těšila jsem se na něj a hlavně, že převezme zpátky opatrování naší zvěře. Muž přijel a první jeho cesta vedla do chlívku, aby se přesvědčil, že Karel I. neutrpěl újmu. Ani letmý polibek mi nevěnoval. Zato Karla drbal za ušiskama aspoň půl hodiny. No, nezabili byste ho?
Muže, Karel I. přišel na řadu v zimě.

zvířprase40
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babča babča | Web | 10. listopadu 2008 v 14:44 | Reagovat

jo chlapi to jsou mazlíčci pernamentně na zabití,taky můžu říct,že já i když sem byla nemehlo na entou tak jsem kolem sebe měla vždycky fajn lidičky co rádi nějakým kecem vždycky pomohli

2 Jitka Jitka | Web | 10. listopadu 2008 v 18:59 | Reagovat

Tak to mně připmnělopřípad mé kamarádky. Přivdala se z města na vesnici a když onemocněla tchýně pečující o čuníka, musela se začít starat ona. Prase jak z udělání dostalo zácpu a mojí milou kamarádku napadlo, že dá praseti čípek.No a ono to zafungovalo.Prase bylo zachráněné.

3 Slávek Slávek | Web | 10. listopadu 2008 v 19:45 | Reagovat

:-)))..vůbec se Ti nesměju..ani malounko:-))))..a teď si vem, že my jsme si k tomu všemu ještě pořídili koně..kterého jsme dříve vídávali tak akorát z rychlíku:-))..co koně, nezaučené hříbě, které se všechno muselo naučit:-))..naštěstí jsme dostali "inteligenta" a tak, když jsme stáli nad pluhem a chystali se orat, byl Bobeš první, kdo pochopil, co a jak se má dělat:-))..a dodnes, když žena musí zajet do stodoly, tak zahazuje opratě a velí.."tak tam Bobši nějak zajeď":-))...a Bobeš zajede:-)))

4 Jitka Slávkovi Jitka Slávkovi | Web | 11. listopadu 2008 v 13:52 | Reagovat

Toho koně ti závidím. Je to můj nesplněný dětský sen, ale já si ho splním možná až v příštím životě ;o)

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 15. září 2011 v 20:31 | Reagovat

[3]: Bobešovi tleskám a za komentář Slávkovi taky. Koně jsou moudří... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama