****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.



Macíček

18. listopadu 2008 v 17:58 |  Zvířátka

Macíček
Náš kocourek se narodil v červenci roku 2006. Od té doby s námi žije ve společné domácnosti. Ze začátku to bylo roztomiloučké koťátko. Mazlil se a tulil. Říká se, že kocouři nejsou tak mazliví. Náš byl výjimka potvrzující pravidlo. Nechal děti, aby ho tahaly, mačkaly, hladily proti srsti. Prostě měl svatou trpělivost.
Baštil a rostl jako z vody. Na zimu se pěkně zakulatil. Vyvaloval se doma. Měl několik oblíbených míst. Hlavně, když byly měkkoučké. Když mu bylo teplo, vyhledával místa i tvrdší, podlahu, knihovnu, sekretář, psací stůl. Tam jsem ho ale nemohla potřebovat, tak jsem ho hnala. Mám tam květináče s pokojovými květinami a ty by byly brzo shozené. Zkrátka nevěděl, kde by si ustlal. Spal několik hodin v kuse, občas se překulil z boku na bok. Přesně vytušil hodinu a minutu, kdy chodí mladí z práce. To se probudí, protáhne a už maže nahoru, protože ví, že bude masová kapsička. U mě má jen kočičí granule. Ale naučil se je přebírat, nejprve sní ty, co mu šmakují a pak, když není nic lepšího, sežere zbytek. Když má prázdnou, přijde mi vynadat. Naléhavě mňouká, musím všeho nechat a běžet mu nasypat.Photobucket
Většinu času tráví doma nebo na zahradě. Pak ale na něj "přišlo jaro". Doma se moc nezdržel, celé noci se toulal za kočkama. Po pár dnech se vždycky přišel nažrat, to už musel asi hlady šilhat. A zase vyrazil do terénu. Během jeho občasných návštěv jsme registrovali rány a šrámy, které utržil od ostatních kocourů. Někdy vypadal dost zbědovaně.
Když námluvy pominuly, vrátil se ke svým zvyklostem. Ale už to nebyl ten starý kocour. Jakoby dospěl. Stále se rád mazlil, ale už nám začal svoji přízeň odměřovat. Je nejraději, když ho necháme v klidu spát a dáme mu plnou misku. Pokud se mu něco nelíbí, "vynadá" nám. Z duše nesnáší luxování. To se dává na útěk. Proto jsem se naučila dělat tuto práci, když je venku nebo u mladých.
Večer dá mňoukáním najevo, že chce pustit ven. Jestliže nejdeme dost rychle, sedí u dveří a nadává.Photobucket
Přesto všechno je to náš mazlíček a člen rodiny. Jen má tu výsadu, že je ve společné péči a tudíž má dvě misky. Jednu u mě a jednu u mladých. Jo, má tak někdo život.

ko42

Fotografie Macka a některých dalších mazlíčků najdete v Galerii - Naši miláčci.

Macíček - léto 2008


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babča babča | Web | 25. listopadu 2008 v 17:28 | Reagovat

Jaruš dodatečně sem si přečetla o kocourkovi,měli jsme úplně takového samého jak by mu z oka vypadnul jmenoval se Sparki žíkali jsme mu mlsná huba žral jenom ryby a dietní salám a dokázal u ledničky vysedávat a provokovat dlouhéééhodiny ale byl to taky náš mazel,kousek od nás bydlí jeden takový odporný člověk,říká si sedlák a Sparkiho nám propíchnul vidlema protože chodil za jejich kočkou je to vypatlaný degen

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama