****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.



Březen 2009

Les

31. března 2009 v 15:31 Vzpomínky

Už jako dítě jsem měla ráda les. Byl mým druhým domovem. Když jsem byla malá, chodila jsem s babičkou do lesa denně. Babička sbírala borůvky, houby, šišky nebo dřevo na topení. Já jsem si našla strom a u jeho paty mezi kořeny jsem si stavěla z mechu, klacíků a kůry domečky. Kolem domečku byla zahrádka. Tam jsem zapíchala větvičky ze smrků, které představovaly stromy.
Jindy jsem si hrála v Jelením potoku. Stavěla jsem tam různá jezírka, přehrady a řeky. Voda byla ledová, ale to mi nevadilo.
Někdy jsem pomáhala babičce sbírat smrkové šišky. Líbil se mi jejich tvar. Když byly suchě, jednotlivé šupiny se roztáhly od středu šišky. Vypadaly potom jako stromy s větvemi.
Ovšem jejich lepší využití jsem objevila později s kamarádem Herbertem. Byla to ideální munice na naše války. Zvlášť Herbert vynikal přesnou muškou.
Jindy sbírala babička osekané větve ze stromů, které lesníci pokáceli a větve ořezali a nechali v lese. Haluze, jak jim říkala, si upravila na správnou délku a potom je naskládala a přivázala na dřevěné prkno. Prkno bylo opatřeno šráky, které se navlékly na ramena a tak se na prkně odneslo domů více haluzí. Nevím, jestli se tato krosna používala ještě jinde, ale v Jizerských horách byla velmi rozšířená.
Místo, kde ležely pokácené stromy, krásně vonělo smůlou. Zvlášť kůra, kterou dřevaři oloupali z kmenů smrků (kůra se také sbírala na topení). Když zavřu oči a představím si les, cítím vůni smůly ještě dnes. Les oplýval směsicí vůní. Vonělo dřevo, kůra, mech, polštáře jemné trávy pod stromy nebo houby. Na ty jsme chodily s babičkou na svá místa. Vždycky jsme nějaké našly. Ostatně houby nám rostly za chalupou. Byl tam malý lesík, kde rostly křemenáče, kozáci a i krásné červené muchomůrky. Ty seděly roztoušené v trávě jako osamělé tanečnice s červenou sukýnkou.
Místy rostla v lese jemná tráva, která přímo zvala k lehnutí na ní. Ležela jsem na zádech, dívala se do korun stromů, pozorovala mraky, jak plují po obloze. Na takovém místě se krásně snilo nebo i spalo.
Na pasekách většinou rostla vysoká tráva, která šustila při sebemenším závanu větru. Místy byla přerušená porosty borůvek. Rostly tam velké bobule, které rychle přibývaly do džbánku. Já jsem, bohužel, měla většinou víc borůvek v břiše než ve džbánku. Ale babička se zlobila jen na oko.
Tady byl les tvořen většinou smrky, sem tam rostl nějaký listnatý strom (většinou buk). Větší plochy bukových lesů jsou na severní straně Jizerských hor a na vrchu Bukovec. Přesto považuji les u Josefova Dolu za nejkrásnější.

Nová pětistovka

30. března 2009 v 18:03 Aktuality
Česká národní banka dává od 1. dubna 2009 do oběhu novou pětisetkorunovou bankovku. Nová bankovka bude mít vylepšené ochranné prvky.

Co bude na bankovce nového

Nová pětistovka bude mít širší ochranný proužek, aby se zabránilo padělání. Mikrotext na proužku bude doplněn o zkratku ČNB a bude lépe čitelný.
V průhledu proti světlu bude patrné označení nominální hodnoty bankovky, tedy 500, vedle kterého bude vidět malý ornament trojice květů. Navíc na lícní straně bude nad textem "pět set korun českých" stylizovaný květ čtyřlisté růže. Tento "drobný obrázek" bude v závislosti na úhlu dopadu světla měnit barvu.
Foto: ČNB

Miroslav Moravec

29. března 2009 v 20:04 Herci a osobnosti
Dnes ráno přišla smutná zpráva. Zemřel herec a vynikající dabér Miroslav Moravec.
Miroslav Moravec se narodil 6. ledna 1939 v Praze.
V roce 1962 absolvoval DAMU. Začal hrát v Divadle Pohraniční stráže v Chebu a v Divadle pracujících v Gottwaldově. Na konci šedesátých let začal hrát v pražských divadlech. Účinkoval v Divadle Za branou nebo v Divadle S. K. Neumanna. V devadesátých letech se stal členem Divadla Na Vinohradech. Zde hrál několik let.
Ztvárnil také několik filmových rolí, např. ve filmu Byl jednou jeden polda, Kameňák 3 nebo Playgirls. Objevil se i seriálu Nemocnice na kraji města.
Mirek Moravec měl velice charismatický hlas, díky kterému patřil mezi nejvyhledávanější dabingové herce. Legendární je dabování Komisaře Moulina (Yves Rénier). Namluvil i Jeana-Paula Belmonda, Gérarda Depardieu, Clinta Eastwooda.
Před sedmi lety získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní dílo v dabingu. V tomto žánru byl i několikrát oceněn v anketě TýTý.

Skromné přání

27. března 2009 v 23:43 Jen tak

Snad sluníčko přivolám. Bylo by třeba, aby vysušilo kaluže a povzbudilo kytičky k růstu a kvetení.

Zimní fotografická soutěž

24. března 2009 v 20:37 Jen tak

Fotografie, se kterou jsem se zúčastnila fotografické soutěže na blogu u Jitky, získala 1. místo.
Tato fotka získala od Jitky diplom za umístění.
Všem příznivcům moc, moc děkuji za hlasy.

Výstava zahradních skulptur

20. března 2009 v 17:39 Zajímavosti
Výstava zahradních skulptur od Bruno Torfse je skryta a obklopena stromy magického deštného lesa u malé Viktoriánské vesnice Marysvillea v Austrálii.
Bruno Torfs zde vytvořil jednu ze světových rarit - jedinečnou sbírku více jak tři sta obrazů a skulptur ze dřeva,která vynikají svou jedinečností, výtvarnou krásou, fantazií a humorem a která je vysoce podnětná jak pro uměleckou, tak i širokou zájmovou oblast bez rozdílů věku.
Další obrázky jsou v Galerii.

První jarní den

20. března 2009 v 10:42 Příroda
Dnes ve 12 hod. 44 minut začíná astronomicky jaro!

Ráno, při pohledu z okna, to tak rozhodně nevypadalo. Opět bílo a sníh padal dál. Příroda si s námi hraje na schovávanou.
Mě z těch klimatických změn akorát bolí hlava. Už by si laskavě měli nahoře rozmyslet, co bude. Jestli zima nebo jaro. Sakriš!

Zima se nevzdává

19. března 2009 v 8:29 Příroda
Pranostika na dnešní den: Svatý Josef s tváří milou končí zimu plnou.

Po ranním probuzení a pohledu z okna mám jiný dojem. A navíc je prý zítra první jarní den. Řekla bych, že spíš normální zimní den.
Zahrádka mi zapadala. Už si připadám jak Raisův vlastenec.

Martínkovi, našemu malému motoristovi, zapadl i stroj Formule 1.

Naučte se předpovídat počasí

15. března 2009 v 2:19 Příroda
Bude pršet,když...

* Je jasně vidět do dáli, horizont se zdá blízko a je ostrý.
* Zvuky se jasně rozléhají.
* Kouř se plazí po zemi.
* Okolo měsíce je vidět kruh.
* V dusnu se objeví tmavá mračna.
* Večer je slyšet kokrhání kohoutů.
* Přes den krákají vrány.
* Je slyšet zpěv kosa v pravé poledne.
* Vítr fouká v přestávkách.
* Zvířata jsou neklidná a hledají úkryt.

Počasí se zhorší, když...

* Dálky jsou jasně vidět.
* Zvuky jsou velmi dobře slyšet.
* Z lesů se kouří.
* Kamna špatně táhnou.
* Ráno je tráva suchá.
* Jsou cítit kanály.
* Mokré kameny neosychají, zůstávají vlhké.
* Pavučiny najdete spíš v trávě než mezi stromy.
* Je vidět mraky typu řas.
* Holubi se houfují a nelétají.

Počasí se zlepší, když...

* Mlha se ráno drží u země a ustupuje dopoledne.
* Výhled do krajiny je v mlžném oparu.
* Východ slunce je pomalý, jakoby líný.
* Při západu slunce jsou syté červánky.
* Na trávě je spousta rosy.
* Skřivan zpívá a mění svou polohu.
* Vysoko na obloze létají vlaštovky.
* Pavouci si budují sítě.
* Večer je slyšet silné skřehotání žab.
* Ráno vane slabý vánek.

Bude pěkně, když...

* Kouř jde kolmo nahoru.
* Ráno padá mlha k zemi.
* Večer jsou vidět blesky bez hromů.
* Měsíc je načervenalý a je jasný a ostrý.
* Červánky jsou rozmazané a daleko.
* Zapadne slunce a objeví se mračna.
* Vítr vane směrem od slunce.
* Po dešti mají mraky různou barvu.
* Jsou velké rozdíly mezi teplotou ve dne a v noci.
* Večer je teplota při zemi nižší než ve výšce dvou metrů.

Jaro nikde !

13. března 2009 v 13:28 Příroda
Od úterka si dělá počasí co chce. Dnes po obědě se dokonce přihnaly kroupy. Jinak leje, sněží. Ani nevím, jestli se to dá nazvat aprílovým počasím.
Asi jsem tušila, že s příchodem jara budou potíže, tak jsem si v Rakovníku koupila Primulku. Aspoň v ní budu mít doma iluzi jara.
Podívejte se na tu krasavici.

Výlet do Rakovníka

13. března 2009 v 3:57 Co přinesl život
V úterý, 11.3.2009, jsem měla naplánovaný výlet do Rakovníka. Děti jely něco vyřídit, tak jsem se vnutila do auta, protože jsem si už dávno chtěla město prohlédnout.
Cesta nezačala ráno nijak slavně. Když jsem se vzbudila, koukala jsem jak blázen. Chumelilo. Říkala jsem si, že třeba v kraji bude lepší počasí, přece jen bydlím na Vysočině. Nebyla to úplně pravda. Cestou několikrát pršelo, chvilinku vykouklo sluníčko. Ve vytopeném autě mi to bylo celkem jedno. Pozorovala jsem krajinu a povídala si s dětmi. Nestane se nám často, že se sejdeme o samotě a na delší dobu.
První zkouška ohněm přišla v Praze. Ulice rozkopané, samé objížďky. Ulice, které jsem znala jako průjezdné, už průjezdné nebyly. V lepším případě se staly jednosměrkami, které vedly přesně opačně než jsme potřebovali. Syn si asi v duchu říkal, že měl raději zůstat doma a nejezdit do takového labyrintu.
Nakonec jsme se zdárně vymotali a dostali na karlovarskou výpadovku. Ta je tedy rozkopaná strašným způsobem. Začíná to vlastně už na Letné, kde se staví tunel Blanka, pokračuje staveništěm u Strahovského tunelu a táhne se to až na Bílou Horu. Pak už jsme uháněli vcelku dobře. Počasí za moc nestálo, foukal studený vítr, pršelo každou chvíli a celkově byla dost zima.
Ale já jsem si nedala zkazit náladu a sledovala jsem krajinu, protože tamější moc neznám. Hlavu jsem si mohla ukroutit.
V Rakovníku nás přivítala hrozná zima. Děti si odešly vyřídit své záležitosti a já jsem vyrazila s foťáčkem na lov.
Na hřbitově mě upoutala krásná dřevěná zvonice. Byla postavena ve 2. polovině 16. století podle zvonice, která stojí u kostela sv. Bartoloměje na Husově náměstí v Rakovníku. Na šestiboké podezdívce je umístěna dřevěná stavba, která ukrývá celkem tři zvony.
Jenže mi při focení křehly prsty, tak jsem ještě honem vyfotila kostel Nejsvětější Trojice a kapli sv. Rocha. Další fotky jsem pořídila na Husově náměstí. Mariánský sloup, kostel sv. Bartoloměje, Zvonici a Pražskou bránu. Víc jsem nestihla, protože syn pospíchal zpět. Čekala nás dlouhá cesta domů.
Výlet se celkem vydařil. Hlavně jsem byla ráda, že jsem viděla spoustu nových míst a v Praze i místa důvěrně známá.
Přidám fotku ze středečního rána před odjezdem a ostatní vložím do Galerie.
Sněhu ještě během dne připadlo (asi 5 cm) a udržel se do dalšího dne.

1. výročí

8. března 2009 v 15:32 Aktuality
Dnes je to přesně rok, kdy jsem si založila tento blog.

Málem jsem toto datum propásla nebýt Hanky, která mi ho připomněla. Myslela jsem si, že blog vznikl o měsíc později.
Blog vznikl proto, abych někde mohla prezentovat své záliby, koníčky a nápady. Nevím, jak dalece se mi to podařilo. Snad tu každý najde něco pro své potěšení. Dávám sem články o věcech, které mě něčím zaujaly nebo by mohly zajímat druhé. Něco, na co nechci zapomenout a rychle to tu najdu. A potom obrázky, které v sobě mají humor. Toho není v životě nikdy dost.

Děkuji svým příznivcům a návštěvníkům za návštěvy, komentáře a náklonnost. Doufám, že si ji zasloužím i do budoucna.

Zahrádka se probouzí

7. března 2009 v 19:05 Příroda
Včera odpoledne jsem šla zjistit stav zahrádky po roztání sněhu. A našla jsem !
Sněženky, petrklíč a další probouzející se kytičky.
Ty jsem objevila na skalce jako první.
Skalnička už nasazuje poupata.
Petrklíč dokonce kvete.
Tady kvetou sněženky před domem.
Vedle se snaží bledulky. Už vystrkují poupata.
A tohle jsem viděla včera poprvé. Jsou to semena, která jsem zapomněla po odkvětu vloni na jaře odstranit, aby se rostlina nevysilovala. Kdo ví, jestli by z toho šla vypěstovat sazenice magnolie. Zkusím je zasadit.

Kterak pašík o život přišel

7. března 2009 v 18:54 Co přinesl život
Před týdnem bylo rozhodnuto, že náš milý pašík půjde na kudlu. Už dorostl úctyhodné velikosti a jen by zbytečně nabíral sádlo. Ortel padl a v pátek odpoledne bylo vykonáno.
Už leží na trokách a dílo může začít.
Z kotle kouří, voda se vaří...
Sypání kalafunou.
Pěkně opařit ouška...
A řezník se chystá...

Visí tu sám a sám.
Takto dopadl... rozporcován.
Sádlo se škvaří...
...škvarky na talíři... ehm na míse.
Tlačenky stydnou.

Tak skončil pašík Karel ? Pořadí už jsem dávno přestala počítat.

Na internetu jsou k vidění fotografie pravěkého ledového muže Ötziho

4. března 2009 v 16:11 Zajímavosti
Internetové stránky icemanphotoscan.eu

Všichni archeologičtí nadšenci si mohou na internetu prohlédnout detailní fotografie alpského muže Ötziho, který zemřel před více než pěti tisíci lety. Nový web s detailními fotografiemi je výsledkem rozsáhlého projektu, jehož cílem bylo zdokumentovat zachovalé tělo mumie.

Pořízení přibližně 150 tisíc detailních snímků trvalo vědcům 48 hodin. Fotografie jsou k vidění na novém webu icemanphotoscan.eu. Je o ně tak velký zájem, že na načtení stránky musí uživatel čekat až pět minut.
Po této době však nalezne na novém webu kompletní galerii snímků ledového muže. Fotografie Ötziho je možné přibližovat až do maximálního detailu, kde jdou na těle mumie vidět všechny detaily, jako je například tetování. Pokud navíc vlastníte speciální brýle se zeleným a červeným sklem, můžete se na fotografie podívat i ve trojrozměrném zobrazení.
Web byl podle vědců spuštěn také proto, že přísná bezpečnostní opatření kvůli uchování mumie neumožňují, aby se na ni mohli zájemci podívat zblízka. Informace o Ötzim jsou na webu k dispozici v anglickém, německém a italském jazyce.

Pravěký ledový muž Ötzi zemřel na vykrvácení

Když byla v roce 1991 asi 5300 let stará mumie v horském ledovci nalezena, uváděly první teorie, že muž zemřel vyčerpáním, možná umrzl ve spánku během cesty přes hory. Teprve o řadu let později byl v jeho mumifikovaném těle nalezen pod lopatkou hrot šípu, který jej zasáhl.
V roce 2007 ukázal výzkum univerzity ve švýcarském Curychu, že šíp při zásahu do levého ramene přeťal zezadu mužovu tepnu poblíž klíční kosti. To znamenalo prudkou ztrátu krve, šok a brzké selhání srdce. I v současnosti dává podobné zranění i při rychlém převozu do nemocnice jen čtyřicetiprocentní šanci na přežití.
Dodnes však panují o ledovém muži Ötzim po celém světě legendy, které jej považují za šamana, tuláka, psance či jedince obětovaného bohům. Archeologickou senzaci využívají i cestovní kanceláře, které lákají turisty do Alp na nezapomenutelné lyžování.

Kdo je Ötzi

Ötzi zemřel v Alpách, na nynější rakousko-italské hranici, zhruba před 5,2 tisíci lety. Původně však žil v okolí dnešní vesnice Feldthurns. Tuto skutečnost prokázala mimo jiné analýza natrávených zbytků z žaludku mumie. V roce 1991 byl Ötzi nalezen v ledovci, společně s jeho oděvem a výzbrojí.

Jeho nález značně posunul představy archeologů o životě lidí v pozdním neolitu. Tělo, jež se zachovalo kvůli nízkým teplotám ve výjimečné celistvosti, například napovědělo, jak se naši předci stravovali, oblékali nebo jaké nástroje používali k lovu - v Ötziho případě i k zabíjení.

Zdroj: Miloslav Fišer, Novinky
4.3.2009

Odkaz na internetové stránkyZDE.

Dárek - kočky

2. března 2009 v 17:08 Jen tak
Minulý měsíc jsem slavila svátek a tento budu mít narozeniny. Ani se neptejte kolikáté. Stejně neřeknu.
Od dceřiny rodiny jsem dostala souhrnný dárek k oběma svátkům - dvě nové dřevěné kočičky. Jsou to fešandy a v kočičím bratrstvu jim to bude slušet. Viz Galerie.


Tomu se říká šikovnost

2. března 2009 v 1:21 Jen tak
Zvládnete to také?