****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.



Červenec 2009

Pár kytiček ze zahrádky

31. července 2009 v 7:27 Zahrádka
Letos mi hodně kvete Ibišek sibiřský. Z toho mám velkou radost.
Něžný kvítek brutnáku. Ale špatně se fotí, protože má květy otočené dolů.
I muška se našla.

Denivky

31. července 2009 v 7:21 Zahrádka
Na našem poli jsem vyfotila ještě pár denivek. Většinou jsou už odkvetlé, ale pár květů se našlo.

Minulost a současnost 5

29. července 2009 v 3:33 U nás
Proti obchodu mají v zahradě malou roubenou chaloupku. Stavěl jí dědeček současného majitele, který byl kolář. Chaloupka nemá nějaký zvláštní význam, nebydlí se v ní, ale je krásná. Její kresba se dostala i do vzpomínkového Almanachu, který byl vydán u příležitosti oslav výročí 725 let založení obce.
Další zajímavá budova je bývalá hájovna (stojí proti bývalé poště). Byla postavena asi ve stejných letech jako zámek. Co pamatuju, tak tam měli kancelář všichni hajní, kteří se starali o okolní lesy. Jejich vrchní v hájovně i bydlel. Později si nár.podnik Lesy ČR postavil novou kancelář na jiném místě společně s dvěma domy pro zaměstnance. Nevím, jestli hájovna byla v minulosti majetkem, který patřil k zámku, ale dnes je v soukromých rukou.
Mimo obec stojí budova bývalého penzionu, dnes je přestavěná na hlavní sídlo Zeměd. družstva. Dříve tam byly nájemní byty.
Bývalá hájovna.
Bývalá hájovna a vedle stará hospoda. Pod markýzou je vchod do bývalého řeznictví, které provozoval majitel hospody. Ještě v době, kdy fungoval starý obchod, se tam prodávalo balíčkované maso. Před otevřením tam stával hlouček čekajících žen.
Pátkův penzion s nájemními byty.
A takto vypadá dnes. Je tu hlavní sídlo ZD.

Obří akvárium v Okinawě

26. července 2009 v 12:05 Příroda
Na japonském ostrově Okinawa v městě Motobu bylo otevřeno druhé největší akvárium na světě. Je dokonalou imitací podmořského světa. Akvárium měří 35 x 27 x 10 m a má objem 7.500 m3. Sklo je půl metru silné.
Před užaslými návštěvníky zde proplouvají žraloci velrybí, manty, velcí tučňáci a dalších šedesát druhů ryb.



Jiřiny

25. července 2009 v 16:40 Zahrádka
Tady jsou slíbené jiřinky. Mě osobně se nejvíc líbí ta růžová, tu mám nejraději.


A ještě naše drobotina. Poslední přírůstky jsou u kachen čínských. Kachňata kachny saské, divoké a indického běžce jsou už odrostlejší.
Tenhle kačer si hlídal svoji rodinku a moje focení se mu moc nelíbilo.
Kachňata kachny saské, divoké a indického běžce.

Právě kvete

25. července 2009 v 15:44 Zahrádka
Šla jsem si na pole vyfotit kvetoucí jiřiny a malé kačenky. Cestou jsem cvakla pár kytiček.
Nejprve komuli (letní šeřík) a dokonce s babočkou. Komule motýly asi silně přitahuje, stále je obletována houfem baboček.
K mé velké radosti vykvetla i hortenzie. Na letošních výhonech. Prý kvete na loňských. A má krásnou barvu.
A na poli nám vesele zrají kanadské borůvky. Rajčata (v pozadí) se také snaží.
Brambory poslušně kvetou.
Jiřiny a kačenky zveřejním zvlášť.

Západ slunce

25. července 2009 v 15:18 Příroda
Včera večer došlo při západu slunce k zajímavým úkazům. Paprsky, které pronikly mezi mraky ozářily pás krajiny. Fotila jsem to přes okno, tak je to trochu rozmazané. To je pohled z východního okna. Pak jsem vylezla na balkon a ještě jsem udělala pár snímků samotného západu. Příroda nás pořád ohromuje, alespoň mě, svými kouzly.

Magdaléna

22. července 2009 v 11:59 Hudba
Od rána mi ta písnička zní v uších.


Minulost a současnost 4

22. července 2009 v 9:12 U nás
Poštovní úřad byl v obci založen v roce 1878 a měl velký obvod (široké okolí). Postilion Turek dovážel poštu i 2x denně z Chotěboře. Ještě jsem mluvila s pár pamětníky, kteří pamatovali rozvážku po okolí koňským povozem. Veřejná telefonní hovorna byla zřízena v r. 1930. Časem v okolí vznikly samostatné poštov. úřady, tak se obvod zmenšil. Zásilky dováželo auto z Havlíčkova Brodu.
Pošta, co pamatuju, sídlila v budově, která patřila původně k zámku. Bydlel tu správce. Stát si zámek i budovu přivlastnil. V jedné půlce byly dva byty a ve druhé úřadovna pošty.
V roce 1994 byl zámek a budova pošty vráceny v restituci. Majitel nechtěl poštu dále v objektu mít, proto se přestěhovala do zdravotního střediska. Budova chátrala a až v letošním roce přistoupil její majitel k opravě.
Na poště jsem kdysi pracovala, tak jsem mohla pozorovat postupnou modernizaci. Ani ve snu se mi nezdálo o dnešních vymoženostech - veškerá agenda se zpracovává počítačem, jen poštovní razítko stále zůstává stejné.
Telefonní spojení bylo přes ústřednu v Chotěboři. Postupně bylo automatizováno až byla tf. ústředna v Chotěboři v r. 1977 zrušena. V obci byl instalován telefonní automat, takže se z pošty už vůbec netelefonuje. Nakonec, kdo by tam v době mobilů chodil?
Bývalá pošta před opravou. Foto: Jaroslav Horák
Opravená pošta. Ještě zbývá nátěr fasády.

Minulost a současnost 3

20. července 2009 v 14:52 U nás
Obchod se smíšeným zbožím byl dříve v domě u Šulců. Později obchod převzala Jednota, ale nevím za jakých okolností. Asi při likvidaci malých obchodníků a zestátnění.
Já pamatuji, že v jejich domě byl ještě obchod, když jsem se přistěhovala. Koupili jste tam chleba, mléko, máslo, mouku, hřebíky, kamna, hrnce. Prostě cokoliv, co bylo do domácnosti potřeba. V prvním patře byla prodejna textilu.
Pro mléko se chodilo s bandaskou, kterou jsme měli opatřenou značkou. To pro případ, že mléko dovezli později. Bandasky jsme nechali v krámě a pak jsme si vyzvedli plné. Prodavačky mléko nalévaly odměrkou z velké hliníkové konve. Později byl zaveden prodej v litrových lahvích. Byla to dřina, tahat plné lahve s ostatním nákupem domů a potom zase vymyté nazpátek. Ještě, že jsem to naložila na kočárek.
Krám byl malý a vůbec nechápu, jak se tam vešlo tolik zboží. Proto se Jednota rozhodla postavit nový obchod. Byl prostorný, světlý, vybavený mrazáky, chladící komorou a velkými sklady. Chodila jsem ho pomáhat uklízet před otevřením v r. 1975. Voněl novotou. Přestěhovala se sem i prodejna textilu, měla samostatné prodejní prostory.
Takto obchod funguje v podstatě dodnes. Jen se zmenšil sortiment (už tu kamna nekoupíte) a výlohy (kvůli úspoře tepla). Úroveň prodeje v posledních letech není nic moc. Hřeší na to, že je to jediný obchod a ne každý může jet nakoupit autem do města.
Šulcův obchod dříve, když se tam prodávalo a nyní (už je obchod v novém).

Lilie - moje radost

18. července 2009 v 21:52 Zahrádka
Letos mi dělají opět radost moje lilie. Jen bílá mi nevykvetla. Na jaře jsem jí přesadila, tak nerozkvetla. Nevadí, tak za rok.
A ještě lekníny jako přídavek.

Úrodička

17. července 2009 v 11:28 Zahrádka
Než jsem stačila vyfotit kanadské borůvky s úrodou, skončily plody v ledničce. Budou borůvkové knedlíky. Mňam, mňam.
Maliny jsou už ve sklenici, připravené na zavaření. V zimě budou, jak když je najdeme.

Krásní chlapi II.

17. července 2009 v 0:04 Herci a osobnosti
Nedávno mi přišlo mailem pár obrázků, jak dnes vypadají dřívější idoly. Tak se s vámi o ně podělím.
Ty dva poslední krasavce neznám, snad mi někdo poradí. U ostatních se objeví jméno, když na obrázek najedete myší.
Ať žijí naše idoly!

Minulost a současnost 2

15. července 2009 v 18:22 U nás
Když půjdeme od bytovek směrem do středu obce, mineme školu. O té napíšu zvlášť. Hned vedle školy je budova bývalého kina. Kdysi, co já pamatuju, tam byly dva byty, sběrna čistírny (zařizovala i opravu bot a elektrospotřebičů a praní prádla) a kadeřnictví. V prvním patře bylo širokoúhlé kino. S nástupem přehrávačů videí a DVD návštěvnost upadala, až došlo ke zrušení kina.
Obecní úřad budovu odkoupil od soukromníka a dal se do přestavby. Teď je v přízemí úřadovna OÚ a nová hospoda. V prvním patře je sál pro pořádání společenských akcí. A v podkroví byly nově vybudovány čtyři menší byty. Bylo upraveno i okolí budovy. Nad budovou je letní parket pro pořádání zábav a oddechové stanoviště "Riegrova studánka" k cyklostezce, která vede obcí.
Budova s novou fasádou vypadá rozhodně lépe než bývalá, která měla oprýskanou fasádu a zarostlé okolí.
Fotografie z r. 1938 - škola a v pozadí kino.
Nově zrekonstruovaná budova bývalého kina. Je tu OÚ, byty a hospoda.
Budova těsně po rekonstrukci. V pozadí základní škola.
Tato fotografie byla pořízena v červenci 2009.
Odpočívadlo "Riegrova studánka".
Letní parket.

"Božské" sedmdesátiny

14. července 2009 v 0:04 Herci a osobnosti
Čas oponou trhnul a našemu "Kájovi" je 70 let.
Mám ráda jeho písničky a jeho hlas. Když začínal, nemohla jsem si na jeho vysoký hlas zvyknout. Říkala jsem, že ječí. Když dříve poskytl rozhovor, tak jsem říkala, ať raději ječí. Ale Karel na sobě pracoval, zpíval čím dál líp. I ty rozhovory už mají úroveň. Zrál nám jako víno a dozrál do lahodného moku.
Mám ho ráda a přeju mu hlavně hodně zdraví a hezkých písniček.



Nestačilo by mi místo, abych vyjmenovala všechny oblíbené písničky. Tyto dvě mám nejraději.


Minulost a současnost 1

13. července 2009 v 12:09 U nás
A jdeme dál! Kousek od křižovatky jsou tři bytovky. Kdysi byly postaveny pro členy JZD. Prostřední a ta vlevo byly dokončeny v r. 1969 a na Vánoce se sem stěhovali první nájemníci. Menší bytovku vpravo stavěli zedníci z JZD.
K bytu patřila ještě garáž (tu si později stavěli sami nájemníci) a malá zahrádka za ní. Za garáží byl i malý chlívek pro drůbež, králíky a prasátko. Dřív to jinak na vesnici nešlo. Každý si musel vypěstovat zeleninu, ovoce a něco na pekáč sám. V obchodě se to nedalo koupit jako teď. Na všechno byla fronta a vše bylo v omezeném množství.
Byty byly 2+1 a na lokální vytápění. Každý to řešil jinak. Topilo se dřevem a uhlím, naftou, pilinami. My jsme si časem nechali udělat etážové topení. Naštěstí byla koupelna tak prostorná, že se tam kotel vešel. Teplá voda nebyla samozřejmostí. V koupelně byla koupelnová kamna, ve kterých se musela voda napřed ohřát. Pak bylo v koupelně jak v sauně. Raději jsme si koupili bojler. To denní zatápění a ohřívání vody na koupání (měli jsme 3 malé děti) bylo úmorné. Ale jinak byl byt hezký, slunný.
V suterénu byla společná prádelna a sušárna a také místnost, která sloužila k zabijačkám.
Byt nám byl časem malý, tak jsme si postavili svépomocí domek.
Foceno někdy v létě 1973 a dole současný stav.
Bytovky jsou foceny od tzv. Únzu. To je budova, kde ordinuje praktický lékař, zubař a dětská doktorka. Byla dokončena chvíli předtím než jsme se přistěhovali. Na stránkách Almanachu Malče se uvádí rok 1972, ale já si pamatuji, že se v ní hned neordinovalo. Chodila jsem s dětmi ještě do staré ordinace do zámku. Když jsem šla (do zámku) k zubaři, byl to skoro výlet do minulého století. Stará vrtačka a chmurné prostředí. Nic povzbuzujícího. Ještě, že chodím k zubaři ráda.
V novém zdravot. středisku bylo všechno nové, moderní. Bezbolestná vrtačka. Tu ocenili zejména ustrašenci.
Původně byla budova postavena s rovnou střechou, tenkrát se tak většinou stavělo. O hodně let později dostala střechu novou. Nad ordinacemi je prostorný byt pro praktického lékaře. Dokud ordinoval místní pan doktor, tak tam bydleli zubaři. Ti se často střídali, ale většinou jsme měli štěstí na dobrého odborníka.
Teď jsou vnitřní prostory (proti původnímu rozvržení) přestavěny. Čekárny u zubaře a dět. doktorky už nejsou tak velké, zmizel lékařský pokoj. Tyto úpravy byly provedeny proto, aby se do budovy vešla i pošta. Ta sídlila dlouhá léta na druhém konci vesnice a její budova byla v dezolátním stavu. Hrozilo zrušení pošty v obci. Tak se zastupitelé rozhodli pro toto řešení. Teď má konečně pošta kulturní prostředí.
To je bývalá pošta. V současné době se objekt opravuje.
15.7.2009: Našla jsem ještě dvě staré fotografie bytovek a zdr. střediska. Jsou oskenované, tak jejich kvalita je mizerná. Přikládám je pro ilustraci.
Obě pocházejí z roku 1973.

Svatá Markéta

13. července 2009 v 11:22 Tradice a obyčeje
Svatá Markyta hodila srp do žita.
Dnes, při pohledu do kalendáře, mi hned v mysli vyskočila pranostika a obraz Maxe Švabinského.
Svatá Markéta (prý je její osoba vymyšlená) byla nejoblíbenější světicí středověku. Je patronkou těhotných žen, rolníků a pastýřů.

Minulost a současnost

11. července 2009 v 18:09 U nás
Nedávno jsem prohlížela na netu nějaké archivní snímky z naší obce. Tak jsem si řekla, že vyfotím současný stav.
Začneme na jednom konci obce - křižovatkou "U Klimše". Stávala tu autobusová zastávka. Měla ze tří stran prosklená velká okna a měla poskytnout přístřeší třeba za deště nebo vánice. Skutečnost byla taková, že okna byla věčně vymlácená a hrozně tam táhlo. Bylo úplně jedno, zda stojíte venku nebo uvnitř. Ráda se tam scházela v podvečer omladina. Vyhrávali na magneťáky, řvali a bavili se po svém. Taky tam chodili "hulit", tam byli z dohledu rodičů. Kouřem se neudusili, protože čekárna byla slušně větraná rozbitými okny.
Takto vypadala autobusová čekárna v 70. letech. Pak se obec rozhodla čekárnu zbourat a nahradit jí modernější stavbou.
Stejné místo, jak vypadá dnes. Čekárna není a přibyla benzinka.
A to už je nová čekárna z 90. let.
Skla se už asi někdo pokoušel rozbít, ale zatím drží. Jen tam víc táhne. Ale pořád lepší než stát na dešti.

Odpolední obloha

9. července 2009 v 15:17 Příroda
V úterý odpoledne jsem vyrazila do vesnice, abych udělala pár fotek. Za vsí pomalu zlátne obilí.
Mráčky se honí...

Moje karbanická vášeň

7. července 2009 v 1:25 Vzpomínky
Když jsem začala chodit do školy nebo možná i dřív, tak mě někdo, už nevím kdo to byl, naučil hrát karty. Takové jednoduché hry - Vole padni, Zelená louka, Černý Petr, Prší atd. Časem jsem se vypracovala na velmi dobrého hráče. Mastili jsme karty na chatě u Dolní Lomnice každou sobotu a neděli. Tam mi dost šlapal na paty Petr, vnuk známých mých rodičů. Když pršelo, byla to naše jediná zábava. Jinak jsme lítali po lese, stavěli na potůčcích hráze, lezli po dubech (ty měly větve až u země a lezlo se po nich jak po schodech), chodili se koupat k rybníku, chytali žáby a neustále kutali "bunkry". To zvlášť bavilo klukovskou část naší party. Ale, my holky, jsme nezůstávaly pozadu. Válčili jsme šiškami, ale v zápětí jsme jezdili po zadku ve stohu. Dnes mě jímá hrůza, když si vzpomenu, jak jsme vrtali do stohu tunely. Ale všechno jsme to přežili celkem bez úhony. Občas byla boule nebo odřené koleno.
Karbanila jsem i na chalupě u babičky. Tam jsem jezdila na prázdniny. Kromě již zmíněných her, se mě snažily sousedovic děti naučit kanastu. Vysvětlily mi pravidla a šly jsme na to. Já jsem v tom sice bruslila, ale vždycky se našel rádce. Najednou vyšla kamarádka z chalupy a nadšeně mi povídá: "Jarmilo, vždyť ty můžeš zavřít z ruky." Jak řekla, tak jsem udělala. Pocit vítězství byl sladký. Když se ostatní spoluhráči vzpamatovali z překvapivého závěru, tak mi řekli: "A kde máš kanastu?" Tu jsem samozřejmě jako začátečník neměla. Něco mi uniklo v instruktáži. Ještě dlouhá léta jsme se o každých prázdninách této historce smáli. Každý začátek je těžký. Časem jsem se vypracovala na velmi dobrou hráčku. Obyčejně jsme hráli ve čtyřech.
Později už jsem hrála jen s klukama na kolejích Oko bere. Jenže jsem je vždycky obehrála, tak už je to potom nebavilo. Teď už si zahraju sporadicky. Na chalupu nejezdím a také se tam nesejdeme se sousedy všichni. Jedno léto se zase sešla naše stará parta a mastili jsme kanastu hluboko do noci. Já se zlomeným kotníkem. Ale to jsme jim neřekla, nechtěla jsem kazit hru. Byl to po letech krásný večer, plný legrace.
V mém současném bydlišti moje karbanická kariéra upadá. Nejsou lidi. Sice jsem kanastu naučila dceru, ale znáte to, není čas.
Zůstaly mi jen krásné vzpomínky.