****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.





Moje karbanická vášeň

7. července 2009 v 1:25 |  Vzpomínky
Když jsem začala chodit do školy nebo možná i dřív, tak mě někdo, už nevím kdo to byl, naučil hrát karty. Takové jednoduché hry - Vole padni, Zelená louka, Černý Petr, Prší atd. Časem jsem se vypracovala na velmi dobrého hráče. Mastili jsme karty na chatě u Dolní Lomnice každou sobotu a neděli. Tam mi dost šlapal na paty Petr, vnuk známých mých rodičů. Když pršelo, byla to naše jediná zábava. Jinak jsme lítali po lese, stavěli na potůčcích hráze, lezli po dubech (ty měly větve až u země a lezlo se po nich jak po schodech), chodili se koupat k rybníku, chytali žáby a neustále kutali "bunkry". To zvlášť bavilo klukovskou část naší party. Ale, my holky, jsme nezůstávaly pozadu. Válčili jsme šiškami, ale v zápětí jsme jezdili po zadku ve stohu. Dnes mě jímá hrůza, když si vzpomenu, jak jsme vrtali do stohu tunely. Ale všechno jsme to přežili celkem bez úhony. Občas byla boule nebo odřené koleno.
Karbanila jsem i na chalupě u babičky. Tam jsem jezdila na prázdniny. Kromě již zmíněných her, se mě snažily sousedovic děti naučit kanastu. Vysvětlily mi pravidla a šly jsme na to. Já jsem v tom sice bruslila, ale vždycky se našel rádce. Najednou vyšla kamarádka z chalupy a nadšeně mi povídá: "Jarmilo, vždyť ty můžeš zavřít z ruky." Jak řekla, tak jsem udělala. Pocit vítězství byl sladký. Když se ostatní spoluhráči vzpamatovali z překvapivého závěru, tak mi řekli: "A kde máš kanastu?" Tu jsem samozřejmě jako začátečník neměla. Něco mi uniklo v instruktáži. Ještě dlouhá léta jsme se o každých prázdninách této historce smáli. Každý začátek je těžký. Časem jsem se vypracovala na velmi dobrou hráčku. Obyčejně jsme hráli ve čtyřech.
Později už jsem hrála jen s klukama na kolejích Oko bere. Jenže jsem je vždycky obehrála, tak už je to potom nebavilo. Teď už si zahraju sporadicky. Na chalupu nejezdím a také se tam nesejdeme se sousedy všichni. Jedno léto se zase sešla naše stará parta a mastili jsme kanastu hluboko do noci. Já se zlomeným kotníkem. Ale to jsme jim neřekla, nechtěla jsem kazit hru. Byl to po letech krásný večer, plný legrace.
V mém současném bydlišti moje karbanická kariéra upadá. Nejsou lidi. Sice jsem kanastu naučila dceru, ale znáte to, není čas.
Zůstaly mi jen krásné vzpomínky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 7. července 2009 v 15:25 | Reagovat

Tento článek je mi velmi blízký. Také jsem měla své karbanické období - začalo to na gymplu, kde jsme se sešly 4 holky, které jsme jeden rok chodily do školy na 7 hodin a před vyučováním v šatně mastily karty, kolikrát i po vyučování. Podobné hry jako ty, Jaruš. Zažily jsme u toho spoustu legrace a myslím, že to utužilo naše přátelství. Po maturitě byla chvíli pauza a pak na krátkou dobu jsem našla svou karbanickou partičku i na vejšce. Tehdy jsme hrávali i doma, ale tam taková legrace nebyla.
Když se sejdeme spolužačky z gymplu, vždy vzpomínáme na naši hru. Jedna z nás žije v Kanadě a nedávno, při návštěvě domoviny, jsem jí kromě dalších dárků věnovala i fungl nový balíček karet.  :D

2 Slávek Slávek | Web | 8. července 2009 v 12:27 | Reagovat

karban:-D..taky jsem si ho něco užil, ale mistrovství svého táty jsem nedosáhl:-(..hrával taroky a pravidelně se v sobotu večer u nás scházel farář, předseda MNV, předseda JZD a předseda KSČ:-D..a mastili karty až do rána, probrali u toho vnitro i mezistátní politickou situaci, dohodli se, co kdo udělá, aby se na vesnici líp žilo a..vycházelo jim to:-D..když lidi nechodili na brigády v akci "Z", tak farář zahřměl z kazatelny a hned bylo plno:-D..třeba by se u "karbanu" mohli domluvit i ti dnešní "politici":-D

3 babča - admin babča - admin | 8. července 2009 v 23:20 | Reagovat

Jediné, co jsem do dneška nepochopila, je mariáš.  :-(

4 babča - admin babča - admin | 8. července 2009 v 23:21 | Reagovat

[2]: Jó, cesty Páně jsou nevyzpytatelné a rovněž tak stranických funkcionářů.  :-D

5 Eva* Eva* | Web | 12. července 2009 v 16:14 | Reagovat

U nás kdysi doma se taky mastilo vesele. Maminka, hrála Dudáka, tatínem měl radši obyčejné Žolíky a děda Mariáš. Ten mě taky naučil, ale zas tak dobrá jsem nebyla.
Předloni jsem se s "někým" naučila hrát kanastu, moc mě to chytlo, ale už zase není s kým hrát. Muže to nebaví. :-?

6 babča - admin babča - admin | 12. července 2009 v 16:58 | Reagovat

[5]: Taky nemám s kým hrát. Škoda, že nebydlíš blíž. Ten můj snad ani karty hrát neumí. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama