****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.





Srpen 2009

Richard Gere

31. srpna 2009 v 13:46 Herci a osobnosti
Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Richard Gere dnes slaví 60. narozeniny. A pořád je fešák.
Mám moc ráda jeho filmy. Dívám se na každý, ve kterém hraje. Nejvíc miluju Pretty Women, Podzim v New Yorku a Nevěstu na útěku. Jeho filmografie čítá 37 filmů. Vesměs jsou to krásné snímky.
Pro připomenutí obrázky z filmu Pretty Women.

Pomoc v pravý čas

30. srpna 2009 v 7:58 Došlo mailem
Není nad včasnou a fundovanou pomoc!!!
Tento obrázek mě hodně pobavil.

Léto - čas cestování

26. srpna 2009 v 12:51 Došlo mailem
Letní měsíce jsou již tradičně časem cestování. Jezdíme na dovolené po domácích i cizích krajích; na výlety a výpravy.
Jak je vidět lze cestovat různými dopravními prostředky.
Babky vypadají spokojeně a o svých zážitcích čile diskutují.

Můj 21. srpen 1968

21. srpna 2009 v 3:41 Vzpomínky
O okupaci jsem se dozvěděla z rádia. Byla jsem u babičky na prázdninách v Josefově Dole v Jizerských horách.
Den začal jako každý jiný. Klid, pohoda, sluníčko svítilo. Najednou přiběhla teta Ilse, že v rádiu hlásí divné věci, ať přijdeme poslouchat. Tak jsme k ní ještě se sousedovic dětmi šly a poslouchaly. Z rádia se ozývalo: "Blum, blum", útržek Smetanovy Vltavy z cyklu Má vlast. Potom hlasatel oznámil, ať vyčkáme u svých přijímačů, že budou hlásit závažné sdělení. Říkal, že naší republiku obsadili Sověti spolu s armádami Varšavské smlouvy. A ozvala se česká hymna. To jsme brečeli všichni. Nechápali jsme, co se vlastně děje.
Od této chvíle jsem měla utkvělou myšlenku, že se musím dostat do Prahy a vidět na vlastní oči, co se děje. Babička mě nechtěla pustit, ale já nebyla k udržení. Sedla jsem druhý nebo třetí den (už si to po té době přesně nepamatuji) na vlak a jela do Prahy. Cesta ubíhala celkem v klidu až do Prahy - Vysočan. Tam vojáci náš vlak zastavili a že nás dál nepustí. Vlak totiž normálně končil až na stanici Praha - Těšnov (již neexistuje). Byl už večer, tma a domů jsem to měla z Vysočan daleko. A ani jsem netušila, jak bych se dostala domů. Prý tramvaje nejezdily. Nakonec vojáci svolili a vlak dojel do stanice Těšnov. Bylo asi kolem jedenácté hodiny v noci. Vojáci řekli, že nás z nádražní budovy nikam nepustí, že tam budeme muset přenocovat. To se mi sice nelíbilo, ale nedalo se nic dělat. Později se vojáci rozhodli, že nás po skupinách pustí z nádraží. Domů jsem to neměla daleko. Přes Hlávkův most, kousek Bubenskou ulicí a byla bych doma. Šla nás skupina přes Hlávkův most, kde stály vedle sebe tanky a na nich seděli vojáci se samopaly. Celou cestu na nás mířili a předávali si nás z mušky na mušku. Měla jsem v té chvíli strašný strach. Nikdo totiž nevěděl, kdy začnou střílet. Ten hrozný pocit do smrti nezapomenu. Nakonec jsme došli na druhou stranu bez úhony. Tam jsme se rozešli. Upalovala jsem s kufrem domů. Tam mě nikdo nečekal, rodiče byli na dovolené v Bulharsku a sestra bydlela sama v jiné části Prahy.
Moc jsem toho do rána nenaspala. Ráno jsem popadla foťák a kamaráda a vydala se do ulic fotit. To se nesmělo, Rusové hned stříleli nebo zabavili foťák. Přesto jsem nějaké snímky udělala. Viděli jsme u každého mostu přes Vltavu tanky a ozbrojené transportéry. Všude vojáci se zbraněmi. Občas se ozvala střelba.
Přes Švermův most, náměstí Republiky jsme mířili na Václavák. Cestou jsme viděli auta zdemolovaná tanky, všude vylepené plakáty a rozstřílenou fasádu Národního muzea. To jsem vůbec nechápala, proč to udělali. Prý si budovu spletli. Vypadalo to hrozně. Stopy jsou na Muzeu patrné dodnes. Pak jsem šla na Vinohrady k Čs.rozhlasu. Tady byla převrácená tramvaj, něco tam hořelo, chaos, vojáci dost nervozní, Češi také. Raději jsme vypadli pryč a vrátili jsme se domů.
Taky jsem si potřebovala koupit něco k jídlu. Před mlékárnou stála dlouhá fronta a čekalo se na mléko a chleba. Zásobování bylo vpádem vojsk ochromeno.
Večer se nesmělo vycházet ven a z různých míst se ozývala střelba. To jsem se zamkla na sto západů a celou noc se bála.
Pomalu končily prázdniny a já jsem měla v září nastoupit na brigádu. Měla jsem jezdit jako průvodčí na tramvaji. Vstávala jsem brzy ráno (ještě spíš v noci) a chodila do Karlína na služební tramvaj, která nás svážela do hloubětínské vozovny. Cestou jsem musela zase přejít přes Hlávkův most, kolem Těšnova a parku na Florenci. Všude tanky s vojáky. Nebyla to vůbec hezká cesta. Sice jsem se necítila dobře, ale už jsem se tolik nebála. Později se vojáci stáhli někam pryč, tak nás služební tramvaj svážela už od Dopravních podniků na předmostí Hlávkova mostu. Život se pomalu vracel do normálních kolejí, pokud to tak lze nazvat.
Kdy se vrátili rodiče už si nepamatuju. Se sestrou jsme byly v telefonickém spojení. Když si na to dnes vzpomínám, byl to ode mě hazard, že jsem odjela od babičky a byla v Praze sama. Babičce jsem nemohla dát zprávu, že jsem v pořádku. V prvních dnech po okupaci nic nefungovalo - pošty, televize, telefon nebyl samozřejmostí. Později jsem jí asi napsala. Na to už si nevzpomínám. Dny byly tak hektické, že takové detaily člověku unikly.
Od té noční cesty přes most jsem Rusáky srdečně nenáviděla. Celou dobu to ve mě bylo. Až dnes o tom dokážu napsat. Jsou dávno pryč, ale nemůžu jim jejich tehdejší jednání odpustit.
Tanky na Hlávkově mostě.
Pietní místo u sochy sv. Václava na Václavském náměstí.
Václavské náměstí - socha sv. Václava.
Rozstřílená fasáda Národního muzea v Praze.
Vinohrady - u Čs. rozhlasu.

V nebi

20. srpna 2009 v 21:08 Vtipy

Naše obec - letecký snímek

19. srpna 2009 v 14:00 U nás
Snažila jsem se trochu popsat, kde co v naší obci leží. O některých objektech jsem už psala, o některých se chystám napsat.
Některé popisované objekty nejsou na snímku obce vyznačeny. Buď jsou mimo záběr nebo jsou moc malé. Jejich poloha v obci už není důležitá, protože pominul účel pro který byly postaveny - např. Mateřská škola (dříve obecná), Kampelička apod. To se týká i Pátkova penzionu, který leží mimo záběr v levém horním rohu. To uvádím jen pro představu, protože dnes už tam penzion není. Píšu o něm ZDE.

Minulost a současnost 6

19. srpna 2009 v 13:49 U nás
Náves, na tzv. "horním konci", byla středem dění v obci. Protékal jí potok. Na prostranství stály barokní sochy a nad nimi rostly kaštany. Dnes tam už kaštany nejsou, stojí tam rod. domek. Lípy rostou na okraji návsi.
Když jsem se sem přistěhovala, právě zedníci zakrývali potok. Postupně ho zakryli po celé jeho délce v obci. Vytéká až na "dolním konci" a vlévá se do Hlubokého rybníka.
V místě zakrytí vede chodník a silnice.
Dnes má náves parkovou úpravu, stojí tam na podstavcích dvě barokní sochy a dřevěná zvonička.
Dřív to musela být idylka, cachtat se v potoku uprostřed obce. Potom tam byla z okolních domů svedena kanalizace, tak už by to nebylo to pravé. Zakrytí možná i zabránilo některým povodním.
Statek u "Krulíků" na návsi.
V současné době jsou sochy v opravě.

Radostná událost

18. srpna 2009 v 11:41 Naše hospodářství
Včera odpoledne se naší krávě Jitce narodilo telátko. Je to holka šikovná, protože porod zvládla sama. Hospodář měl vypočítané datum porodu na konec měsíce. I tesař se občas utne!
Telátko je krásné a má se k světu.
Telátko si po té fušce musí trochu odpočinout.
Pak vyrazilo na procházku před chlív.
Takový špacír jednoho zmůže. To potom přijde k chuti malá svačinka.
A po svačince zasloužený odpočinek.
Jméno mi zatím nedali. Snad vymyslí nějaké pěkné.

Vodní hodiny

17. srpna 2009 v 14:21 Zajímavosti
Na základě jednoho komentáře jsem objevila zajímavé vodní hodiny Tima Hunkina. Stojí v hrabství Suffolk, na molu v Southwoldu.


Pan Tim Hunkin je vůbec hračička. Vyrobil spoustu hodin - domácí, parní, vodní. Ty ho zřejmě fascinují nejvíce.


Hodiny umístěné v Covent Garden jsou opět hravé.


A co tyto v londýnské ZOO?
Moc se mi jeho výtvory líbí.


Výstava květin

16. srpna 2009 v 21:18 U nás
Každý rok o pouti pořádá místní zahrádkářský spolek výstavu květin. Výstava má dlouholetou tradici. Dříve se odbývala v místním zámku. Od té doby, co byl zámek vrácen v restituci, se výstava koná v klubovně hasičské zbrojnice.
Členové i nečlenové zahrádkářů vystavují své výpěstky. Kromě květin se vystavuje i ovoce a zelenina. Tentokrát byl součástí výstavy i prodej kaktusů a košíčků z pediku.
Nedaleká pěstitelská školka zde prezentuje svoji kolekci růží. Ty si každý může podle vystavených vzorků vybrat a objednat. Také si lidé mohou objednat ovocné stromky. Vše zajistí jako hromadnou objednávku spolek. Objednané růže a stromky si potom na podzim lidé vyzvednou u hospodáře spolku.
Letos byly na výstavě i pěkné araže květin. Ty a některé zajímavé květiny jsem nafotila. Podívejte se.


Ostružiny

16. srpna 2009 v 15:16 Zahrádka
Osružiny zrajou. Chodím je denně ozobávat, protože džem mám ještě z předloňského roku. A stejně jsou nejlepší čerstvě utržené. A šup s nimi do pusy!

Rozkvetly orchideje

15. srpna 2009 v 19:08 Pokojové květiny
Letos mi udělaly moje orchideje radost. Krásně vykvetly. Trochu jsem je přihnojila a úspěch se dostavil.
Tahle byla moje první.
A tuhle jsem si koupila jako poslední vloni.

Pátkův penzion

12. srpna 2009 v 14:38 U nás
V kronice jsem se dočetla, že to byl obytný dům pro dělníky v továrně, která stála vedle.
Ležel na západní straně obce při silnici směřující od Klimše na Novou Ves.
V letech 1872 až 1883 byl v továrně rolnický akciový cukrovar, který v tomto kraji nemohl dobře prosperovat. Proto byla výroba ukončena. Přešel k jinému majiteli a byla tu zřízena nejprve továrna na umělou vlnu, potom tkalcovna s 200 stavy, která až do 1. světové války poskytovala výdělek dělníkům z obce a okolí.
Po převratu v roce 1918 koupil továrnu bývalý nájemce velkostatku malečského panství (panství Dr. Františka Riegra, kterému patřil zámek) Josef Hrabaně, který zařízení tkalcovny prodal a zavedl výrobu uměleckých barev pro školy a malíře. Pracovalo se na 25 třecích strojích a různých razidlech. Výrobky šly do prodeje pod značkou "Kondor". Dále zařídil velkou strojní truhlárnu, kde se na 65 strojích obrábělo dřevo - na stavební truhlářství, na stavbu obytných domků (hlavně nemocničních pavilonů) a na dřevěné potřeby pro školy. Od r. 1919 do r. 1927 zde bylo zaměstnáno na 200 dělníků. V r. 1928 ohlásil majitel konkurs a dělníci byli propuštěni.
Konkursní podstata prodala továrnu teprve ve třetí dražbě 15.září 1931 s celým strojním vybavením obci Maleč. Obecní zastupitelstvo továrnu koupilo (za 251.400 Kč) s tím záměrem, že by z tovární obytné budovy žřídilo obvodovou měšťanskou školu a ostatní by prodalo. Tehdy byl zákon o těchto školách odložen, proto nebyl plán realizován.
Zastupitelstvo si na dražbu peníze vypůjčilo a nebylo schopné dluh splácet. Rozhodlo se tedy z továrny prodat vše, co prodat jde. Prodalo tři jednopatrové obytné domy obecnímu zastupiteli Josefu Švarcovi (hostinský). Ostatní budovy zůstaly v majetku obce.
V noci 12.března 1933 vypukl z neznámých příčin v továrně požár. Shořela úplně, zůstalo jen obvodové zdivo. Po tomto požáru se zastupitelstvo rozhodlo zbourat některé tovární budovy, které byly prázdné - kotelnu, strojovnu, sušárnu na dřevo a strojní truhlárnu. Zůstala stát jen hlavní tovární budova a jednopatrová obytná budova (pozdější penzion). Obec chtěla i tyto budovy zbourat. Nakonec se rozhodla strojní zařízení továrny rozprodat jednotlivě. Prodejem byli pověřeni členové zastupitelstva, ale vlastně prodávali jen dva členové.
Dne 18. února 1934 prodala obec za 80.000 Kč zbytek továrny panu Antonínu Pátkovi ze Lhůty. Ten zde zřídí penzion pro letní hosty. Tím by se podpořil cestovní ruch a lidé získali práci. Tehdy bylo mnoho nezaměstnaných. Těm, kteří jsou organizováni v odborové organizaci, je vyplácena podpora. Ostatním jsou přidělovány lístky na potraviny.
Podle nařízení okresního úřadu byla 19. dubna 1935 provedena revize prodeje továrního objektu. Prodej totiž provázely nejasnosti. Revizí bylo zjištěno: "...že prodej movitých věcí mimo dražby prováděl p. Švarc téměř výhradně sám, bez jakékoliv kontroly prodejní ceny a stržených částek. Není možno se tedy přesvědčiti o tom, zda byly zúčtované částky skutečně přijaté, či částky jiné, neboť písemné doklady naprosto chybí. Rovněž v protokolech osadního zastupitelstva nejsou vyznačeny ceny za prodané stroje ve větších obnosech. Záznamy o dražbách jsou pouze na volných listech a chybí též i originály výplatních listin o nichž p. starosta tvrdí, že byly svého času předloženy ministerstvu sociální péče." Jak je ze zápisu vidět, kradlo se a čachrovalo podobně jako dnes.
Zřejmě do penzionu nejezdilo tolik letních hostů, jak se čekalo, a proto byl přeměněn na nájemní byty. Kdysi tam bydlela i rodina mého manžela.
Později byli nájemníci vystěhováni do jiných bytů a potomci majitele v 80. létech minulého století budovu prodali místnímu JZD. To ji přestavělo na své hlavní sídlo. Vznikly tu kanceláře, kuchyň s jídelnou a garsonky pro sezónní dělníky (např. kombajnéry).
Tak skončil penzion se zahradou pro letní hosty.

Josef Laufer

12. srpna 2009 v 5:13 Herci a osobnosti
Včera se v tichosti a bez povšimnutí médií Josef Laufer dožil 70 let.
Narodil se 11.8.1939 ve Francii v Sables d'Ollone.
Je český herec, zpěvák, scénárista, režisér, tlumočník, moderátor a textař.
Narodil se těsně před druhou světovou válkou českému otci židovského původu, který byl lékařem a mamince, jenž byla rodilá Španělka. Své dětství prožil v Anglii, kde byl jeho otec vojenským lékařem u RAF. Teprve v roce 1947 se celá rodina vrátila do Česka. Jeho otec Maxim Laufer ve vlasti pracoval dále jako lékař - dětský ortoped, mladý Josef se nejprve vyučil a pak začal pracovat ve výzkumném ústavu. Ale již během své vojenské základní služby začínal hrát ochotnicky divadlo a režírovat. Po vojně pohostinsky vystupoval v Divadle ABC, působil i jako tlumočník a překladatel ze španělštiny. Poté studoval na DAMU a založil divadelní soubor RADAR. O té doby začal pravidelně vystupovat v různých muzikálech, vyučovat pantomimu na taneční konzervatoři, vystupovat v Československé televizi. Zahrál si či zazpíval si i v několika filmech, zahájil profesionální kariéru zpěváka popmusic, koncertoval s vlastní skupinou Golem. V celé své profesionální kariéře úspěšně využívá své jazykové znalosti, hovoří plynně anglicky, španělsky, německy. Působí často i jako scénárista a televizní režisér v zahraničních televizích.
Je ženatý s kostýmní výtvarnicí Irenou Greifovou, s nímž má dceru Ester.



Hodně zdraví a elánu!!!

Zdroj: Osobnosti.cz

Léto budiž pochváleno

9. srpna 2009 v 18:55 Naše hospodářství
Včera donesl syn z pole košíky s úrodou. Na takovou úrodičku se srdce jen směje a jazýček se těší.
Něco sníme syrové, něco vařené a něco zavařené. Ale to neznamená, že může být zima!

Oldřich Nový - výročí narození

7. srpna 2009 v 15:56 Herci a osobnosti
Dnes uplynulo 110 let od narození velké české filmové hvězdy - Oldřicha Nového.
Oldřich Nový byl český filmový a divadelní herec, režisér, skladatel, dramaturg a zpěvák.
Vždy mě okouzloval svou elegancí, šarmantností - např. ve filmu Kristián a mnohých dalších. Bohužel jsem ho nikdy neviděla na divadelních prknech.
7.8.1899 - 15.3.1983

Včerejší úplněk

7. srpna 2009 v 15:44 Příroda
Včera byl úplněk. Kamarádka Anežka mi poslala fotky, kde ho zachytila. Je v tom něco magického.

Sklizeno!

7. srpna 2009 v 15:33 Příroda
V minulých dnech tu za obcí rachotily kombajny. A je sklizeno!
Jen obrázky už připomínají zrající pšenici.

Vyandotky

1. srpna 2009 v 16:30 Naše hospodářství
Z kuřátek Vyandotky vyrostli pěkní kohoutci a krásné slepičky. Bohužel kohoutků je většina, slepiček je jen pět.
Část hejna.
Slepičky jsou žluté a kohouti různě vybarvení.
Ani dva kohouti nejsou stejně zbarvení.

Všude to zraje

1. srpna 2009 v 16:07 Příroda
Všude zraje obilí - nalevo i napravo.
U silnice i pod lesem.
Tyhle břízky se mi podél silnice moc líbí.
Začíná se zatahovat obloha černými mraky...
Obilí, kam oko dohlédne.
...nakonec nepršelo.