****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.






Listopad 2009

Ořechy a oříšky

30. listopadu 2009 v 14:39 Příroda
Košík s ořechy a louskáčkem dokonale podtrhuje atmosféru Vánoc. Bez ořechů a oříšků si nelze představit křehké vánoční cukroví. Nejsou nic pro štíhlou linii, protože mají vysokou energetickou hodnotu. Malý příklad: 100 g lískových oříšků má 694 kcal, 100 g vlašských ořechů dokonce 705 kcal.
Ořešák vlašský (Juglans regia) je mohutný, až 30 m vysoký strom a korunou širokou až 15 m, proto se většinou pěstuje jako solitére a je vhodný do velkých zahrad. Dožívá se až čtyř set let. Podle pověsti byl zasvěcen bohu Jupiterovi. Pojmenování Juglans vzniklo zkrácením z latinského Jovis a glans, což přeloženo znamená Jupiterův žalud. V Evropě se o pěstování ořešáku zasloužili hlavně Římané. Ve střední Evropě ho přikázal pěstovat císař Karel Veliký, později ho nařídil vysazovat Napoleon.
Protože v Česku existuje mnoho obcí s názvem odvozeným od ořechu, je jasné, že i u nás mělo jeho pěstování velkou tradici. Vedle lípy je asi nejčastějším stromem na veřejných prostranstvích. Rozložitá koruna poskytuje příjemný stín, a protože listy ořešáku působí odpudivě na hmyz, je proto oblíbeným stromem.
Ořešák vlašský má rád otevřenou polohu, ale chráněnou ze severní strany a před větrem. Je to teplomilná dřevina. Kvete od dubna do května a květy jsou choulostivé na pozdní jarní mrazíky. Samčí květy tvoří jehnědy a vyrůstají na loňských výhonech, samičí květy vyrůstají na letorostech. Ořešák je větrosnubný, opyluje se větrem, proto není třeba mít v blízkosti další strom. Ořešáky je nejvhodnější vysazovat jako dvou až tříleté. Vypěstovaný ze semene plodí po desátém až patnáctém roce. Roubované kulturní odrůdy plodí už čtvrtým rokem.
Jádro vlašského ořechu obsahuje až 60 % oleje, 11 až 19 % bílkovin, cukry, ale také mnoho minerálních látek, hlavně vápník, fosfor a železo. Ze stopových prvků jód a měď, vitamin A, C a vitaminy skupiny B. Protože mají nízký obsah sodíku, jsou ořechy vhodným doplněním jídelníčku pro nemocné dnou, chorobami ledvin, krevního oběhu a především pro duševně pracující.
Ořešák má i léčivé účinky. Listy a oplodí obsahují hodně vitaminu C (až 3000 mg ve 100 g), třísloviny, silice, hořčiny. Používají se proti krvácení, proti zánětům sliznice, snižují hladinu cukru v krvi a uklidňují.
Ořechy se mohou sklízet i v červnu, kdy se dá celý plod ještě propíchnout jehlou a energetická hodnota není tak vysoká. Nezralé ořechy jsou vhodné na kompoty a na výrobu likéru, případně na proslazování.
Líska roste často v hájích a na okrajích lesa po celé Evropě. V zahradách se vysazuje nejčastěji líska obecná (Corylus avellana), v parcích líska turecká. Ve velké zahradě se nejlépe vyjímá rozložitý keř lísky největší (C. maxima), vysoký i široký 3 až 6 metrů.
Lískové oříšky byly nezbytnou potravinou člověka v době neolitu. Kulturní formy lísky vznikly už ve starověku.
Líska jednodomá dřevina s široce vejčitými listy. Na našem území je původním druhem. Samičí květy se vytvářejí už na podzim. Vypadají jako pupeny, kvést začínají už v únoru jako nenápadné karmínově červené blizny. Samčí květenství jsou žluté jehnědy. Listy se rozvinou později, aby vítr mohl dobře opylovat květy. Plody jsou oříšky v lupenitém obalu. Aby líska dobře plodila, potřebuje dostatek vláhy a slunce. Protože je samosprašná, může se stát, že málo plodí. Není na škodu vysadit poblíž ještě jeden keř.
Lískové oříšky se sklízejí v září, když se zbarví do zlatohněda. Když je úrodný rok, výnos z jednoho keře dosahuje i několika kilogramů. Potom je nutné oříšky dobře usušit, aby se daly skladovat.
Jádra lískových oříšků jsou velmi výživná. Obsahují 60 % tuků, 20 % bílkovin a 8 % sacharidů. Získáme z nich také vitaminy skupiny B, vitanim C, mnoho minerálních látek (hlavně železo, vápník, draslík, fosfor a měď). Pro svou jemnou chuť jsou dokonce oblíbenější než jádra vlašských ořechů. Nejchutnější jsou opražená. Připravují se z nich moučníky a krémy, přidávají se do zmrzlin a sladkých nádivek. Vánoční cukroví se bez nich neobejde.

Přání k Adventu

29. listopadu 2009 v 4:07 Jen tak

Přeji všem přátelům a známým krásné a pokojné prožití adventního času!

Růžena Nasková - 125 let výročí narození

27. listopadu 2009 v 22:20 Herci a osobnosti


Růžena Nasková (vlastním jménem Růžena Nosková) se narodila 28. listopadu 1884 v Praze v měšťanské rodině magistrátního úředníka.
Od mládí toužila hrát divadlo, ale rodiče si to nepřáli. Tajně si sama pro sebe recitovala poezii a také hodně četla. Až po otcově smrti začala studovat zpěv a brala hodiny herectví u Otýlie Sklenářové-Malé. Od roku 1907 až do roku 1948 byla členkou souboru Národního divadla v Praze. Kvůli onemocnění v roce 1948 musela hraní zanechat a na odpočinek odešla 31. srpna 1955.
Hrála role tragické i komické, především jí vyhovovaly role aristokratických žen, kde vynikla její mohutná postava, efektní zjev i přirozená noblesa. Postupně si vytvořila image hrdinských matek a velice moudrých žen. Ve filmu se poprvé objevila už v roce 1915, ale její systematická práce začala až v roce 1930. Zde vytvářela rázovité postavy moudrých a rozšafných babiček, maminek, tetiček a starších žen vůbec. Po válce namluvila texty k několika filmovým pohádkám. V Československém rozhlase působila, hlavně kvůli krásnému přednesu, jako recitátorka nebo čtenářka děl hlavně českých klasiků. Nezapomenutelná je četba mnoha českých národních pohádek pro děti. Tak si ji pamatuji. Každou neděli po obědě jsem se těšila na její pohádku.
A její postavy z filmů miluji dodnes - např. Kvočna, Paličova dcera, Příklady táhnou, Tetička, Kouzelný dům, Karel a já, U pěti veverek a dalších.
Za svoji hereckou tvorbu získala v roce 1931 Státní cenu, tituly Národní umělkyně (1947) a Řádu práce (1953). Tato velká herečka českého divadla zemřela 17. června 1960 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti šesti let.

Vánoční hvězda - Poinsetie

26. listopadu 2009 v 18:25 Pokojové květiny
Květina, lidově zvaná Vánoční hvězda, je neodmyslitelnou součástí Vánoc. Pochází z Mexika, kde dorůstá rozměrů malého stromu.
Má zelené listy se žlutým žilkováním a několik barevně odlišených - sytě červených listů. Ty se začínají zabarvovat v období končícího podzimu a začínající zimy - v době, kdy se zkracují dny.
Pokud ji chcete sami pěstovat, musíte jí vytvořit uměle podmínky. Od konce září rostlině ponechávejte maximálně 10 hodin denního světla a po zbytek dne ji zatemněte. O Vánocích se dočkáte krásného zbarvení.
V zimě rostlina také kvete nenápadnými kvítky a dosahuje největší krásy - zbarvenými listeny. Asi právě proto získala své pevné místo v čase adventu a Vánoc. Klasické Vánoční hvězdy v červeném zabarvení patří k nejprodávanějším, ale stále větší oblibu si získávají i nové barvy. Od bílé přes broskvovou až k sytě růžové nebo oranžové.
V bytě vyžaduje rostlina světlé a teplé místo. Teplota by se měla pohybovat okolo 20°C. Nemá ráda přímé slunce nebo průvan. Snese i sušší vzduch. Pokud se vám zdají její listy uvadlé, měli byste vzdušnou vlhkost zvýšit pomocí misky pod květináč naplněné kamínky a vodou. Zalévejte jen tak, aby byla zem lehce vlhká, a to pouze odstátou vodou. Přebytečná voda nesmí zůstávat v misce. Při správné péči vás Vánoční hvězda odmění nádherným a dlouhotrvajícím květem.
Při poranění z rostliny vytéká mléčná šťava - latex. Ta je mírně jedovatá, proto se vyhýbejte kontaktu s rostlinou (např. při řízkování), mohla by vám podráždit pokožku.
Při nákupu Vánoční hvězdy se ujistěte, zda jsou listeny sytě zbarvené a zda mezi nimi najdete poupata. Již rozkvetlá či odkvetlá Vánoční hvězda totiž brzy uvadá, listy opadají a o Vánocích se tak červených okrasných listů nedočkáte. Nezapomeňte také na to, že rostlina je citlivá na chlad. Dejte si ji dobře zabalit.
Pokud chcete, aby se vám příští rok zase krásně vybarvila, je nutná dostatečná příprava. Rostlina musí několik týdnů stát nejméně 12 hodin v úplné tmě.
Po celé Evropě patří Vánoční hvězda k adventu stejně jako vánoční stromek k Vánocům.
První rostliny začínají rozkvétat již v říjnu a poslední nám dělají radost ještě na jaře.
Podle legendy má klasická červená barva Vánoční hvězdy pocházet od bohů. Prastará aztécká sága vypráví o vášnivém a dramatickém citu bohyně, které z neopětované lásky puklo srdce. Kapky krve z něj daly nejsvrchnějším listům Vánoční hvězdy jejich typickou červenou barvu.

Protipovodňové opatření

26. listopadu 2009 v 15:48 U nás
Dne 23. května 2005 postihla naší obec ohromná povodeň. Voda se valila z Železných hor dolů a bylo jí tolik, že rybník nad vsí jí nestačil pobrat a zalila větší část obce. Nejvíc byla postižená část u Klimše. Zničila všechno, co se jí dostalo na dosah. My sami jsme měli ve sklepě přes 1,30 m vody. Jak to vypadalo, vidíte na snímcích (asi jsou pořízené mobilem).
Po povodni navštívili obec zástupci kraje a slíbili pomoc. Mělo jít hlavně o vyčištění rybníka od bahna a úpravy hráze. Dlouho se nic nedělo, až letos na podzim přijela firma a začala stavební práce. Z rybníka bude odvedena voda do polí mimo obec, aby se případně rozlila na pole. K tomu je potřeba vedle rybníka na místní komunikaci vybudovat most a pod ním odtokový kanál.
Byla jsem se tam podívat. Díra je to jak po výbuchu bomby. Až se mi při pohledu dolů točila hlava. I v sobotu se tu pracovalo na šalování. Celá stavba má být hotova (bude se stavět ještě jeden most níž, pod hlavní silnicí) příští rok na jaře.
Doufám, že už nás proto nečeká žádné překvapení, když bude vydatně pršet. Pokud nám nenateče voda do domu kanalizací, jako tomu bylo vloni a předloni.
Tady jsou snímky ze stavby.
Příjezd k budovanému mostu.
Skruže pro odtokový kanál.
A tady je teď hlavní stavba.
Základová deska pro skruže, v pozadí rybník.
Tady bude most.
Tudy proteče už dost vody.

Bylinkový čaj

25. listopadu 2009 v 12:11 Zdraví
Tato bylinková směs vás za vlhkých, chladných podzimních dnů ochrání před kašlem a nachlazením.

Suroviny:
20 g tymiánových listů, po 10 květech heřmánku, květů petrklíče, růžových květů, listů máty peprné, fenyklových semínek, anýzových semínek, šípků a ibiškového kořene.

Účinnost:
Tymián, květy petrklíče a kořeny ibišku obsahují účinné látky proti kašli. Růžové květy a šípky podporují látkovou výměnu a obsahují vitamin C. Heřmánek, máta, fenykl a anýz dodávají příjemnou chuť.
Lék proti kašli přece nemusí být nepříjemně hořký.

Gérard Philipe

25. listopadu 2009 v 4:57 Herci a osobnosti
Dnes uplynulo 50 let od úmrtí výborného francouzského herce Gérarda Philipa.
Více o něm píši ZDE.


Na našem dvoře

23. listopadu 2009 v 12:46 Naše hospodářství
Na našem dvoře toho pobíhá moc. Husy přežily svátek sv. Martina, ale Vánoce asi některé nepřežijí.
Podívejte se, co nám tam všechno běhá: kachny čínské, saské, indičtí běžci, smaragdové a divoké. Husy landenské a bílé. K tomu hejnečko slepic.



Listopadky

23. listopadu 2009 v 12:39 Zahrádka
Barevné květy dokáží v pošmourných podzimních dnech rozsvítit zahrádku. Snad i proto jsou tyto rostliny v Číně považovány za symbol dlouhého života.
Tyto víceleté rostliny kvetou od září do listopadu v bílých, červených, žlutých, oranžových a růžových odstínech. Působivé je seskupení listopadek a trav s lehce obloukovitě předkloněnými stébly (např. bezkolenec, dochan, proso).

Pěstitelské minimum
Stanoviště: slunné, propustná půda dobře zásobená živinami.
Výsadba: na jaře. Vysoké odrůdy potřebují oporu.
Hnojení: plným hnojivem během vegetace.
Řez: aby listopadky bez úhony přečkaly zimu, odložte řez až na jaro.
Zimní ochrana: zakryjte trsy chvojím nebo zasypte kořeny asi 5 cm silnou vrstvou mulčovací kůry.
Pěstování v nádobách: bez obtíží. Dbejte na to, aby substrát nikdy nevyschl ani nebyl trvale přemokřen.
Množení: na jaře dělením trsů nebo bazálními řízky.

Manrasky

22. listopadu 2009 v 13:52 Naše hospodářství
Jednou ráno šel manžel na pole krmit zvířectvo. Když přijížděl k bráně, tak zahlédl utíkat před sebou lišku. Zahnula za posledním barákem za plot a tak si muž myslel, že utekla do polí. Nakrmil zvířata, podojil krávu, pustil drůbež. Nic špatného ho v tu chvíli nenapadlo.
Odpoledne ho čekalo překvapení. Na dvoře ležely zakousnuté 4 slepice. Byly sice už staré, moc nenesly, ale na paprice by ještě byly dobré. Tak je posbíral a daroval jednomu myslivci pro psy.
Co teď? Starých slepic zbylo málo a mladé mají přestávku ve snůšce. Nezbylo než shánět nové slepice. Kamarád mu prodal jednoleté slepice - Maransky.
Maransky jsou velmi zajímavé plemeno, pocházející z okolí městečka Marans v západní Francii.
Jsou dobře stavěné, známé rychlým růstem a velkou snůškou. Ve Francii si vysloužily přezdívku "slípky s vejci ze zlata" díky barvě skořápky vajec. Ta je ve skutečnosti čokoládově hnědá, čím tmavší, tím lepší.
Barva skořápky není jen geneticky daná, ovlivňuje jí i složení krmné dávky, stres, snáškový cyklus apod.
Maransky řadíme mezi středně těžká plemena s mohutnějším, dosti dlouhým, plným trupem, listovým, středně velkým hřebenem a punčoškami - kratším peřím na vnější straně běháků a vnějších prstech. U slepic je základní barva černá, jen krční závěs je měděně hnědý s černou stvolovou kresbou.
Existují různé barevné rázy: černé měděněprsté, krahujcové, bílé kolumbijské, měděně červené, pšeničné, černé a bílé.

Za použití Chovatelského magazínu.

Naše prý musí přepelichat, aby měly i punčošky. Jedna má náznak na běháku. Jsem zvědavá, jaká budou od nich vajíčka. Zatím jsou trochu bázlivé a našich starých slepic se straní.

Miláček mého vnuka

22. listopadu 2009 v 13:14 Naše hospodářství
Včera jsem byla vyfotit jak nám povyrostlo telátko. Takto vypadalo pár hodin po narození.
A takto vypadá teď. Je to jalovička, ale stále nemá jméno.
Není to miláček?

Stará pošta po opravě

21. listopadu 2009 v 4:45 U nás
Stará pošta u zámku se dočkala opravy. Opravovaly a přestavovaly se vnitřky budovy a také fasáda. Ta to už potřebovala. Objekt byl dlouho prázdný a vlivem vlhkosti značně poškozen. Teď se zámecký pán rozhodl pro opravu.
Kolem pošty a vůbec celého zámku se ještě opravuje plot. Proto je na snímcích vidět, že tam stavbaři ještě mají lešení a trochu nepořádku.
Porovnejte staré snímky Jaroslava Horáka asi z roku 2006 a dnešní.
To jsou staré snímky.
Rozhodně se vzhled hodně zlepšil. Místo lešení tu stála pororozpadlá, ošklivá bouda. Jsem ráda, že zmizela.
V budově budou tři byty k pronajmutí a kancelář majitele zámku. Docela by se mi tam víc líbila malá výstavní síň o zámku, protože ten je pro veřejnost nepřístupný. A vzhledem k tomu, že v minulosti zámek vlastnil Dr. František Ladislav Rieger a pobýval tu i František Palacký, jistě by o výstavní předměty nebyla nouze.

Lidský mozek

18. listopadu 2009 v 12:57 Zajímavosti
Lidský mozek je zvláštní orgán v těle člověka. Dovede věci, že nad nimi zůstává rozum stát.
Posuďte sami podle přiloženého textu, který jsem dostala mailem.
Sama jsem si vyzkoušela, že ho lze velmi snadno přečíst. Fígl je v tom, aby počáteční a poslední písmeno ve slově bylo na správném místě. Pak už to jde jak po másle.

Dnešní svítání

18. listopadu 2009 v 7:04 Příroda
Dnes ráno mě upoutalo svítání. Na obloze byl mrak a pod ním žluté světlo. Líbilo se mi to, ta atmosféra, tak jsem to cvakla. Ve skutečnosti to bylo ještě hezčí. Někdy fotka všechno nevystihne.

Pomsta?

17. listopadu 2009 v 19:32 Vtipy
Muž potřebuje pomoc v obchodě a ptá se asistentky, kde najde tampóny.
Prodavačka mu vysvětlí, kde jsou, a muž pro ně jde. Potom přijde k pokladně s košíkem plným vaty a balíkem šňůrek. Prodavačka se na něj překvapeně podívá a ptá se, jestli tampóny nenašel.
Muž jen odpoví : "Poslal jsem manželku koupit balíček cigaret a ona mi koupila tabák a papírky se slovy, že je to O MNOHO LACINĚJŠÍ. Tak jsem si řekl, když musím ubalit já, ať si ubalí i ona......."

Vtipy o psech

15. listopadu 2009 v 12:20 Vtipy
V malém obchodě na venkově byla na dveřích veliká výrazná cedule POZOR, PES!
Chlápek, co tam projížděl a šel si pro cigára, vlezl opatrně dovnitř a kouká, na zemi u pultu leží unaveně vypadající starej jezevčík a spí.
Tak se zeptal prodavače: "Tohle je ten pes, na kterýho si mají lidi dát pozor?"
"Jo, to je on."
"No, nevypadá, že by mohl být nějak nebezpečný.
Můžete mi říct, proč jste tam dal tu ceduli?"
"Dokud tam ta cedule nebyla, lidi o něj zakopávali!"


Zvoní telefon. Zvedne ho jezevčík a povídá: "Haf!"
"Haló? Co prosím?" udiveně odvětí volající.
"Haf!"
"Nerozumím vám."
"Haf!"
"Jakže, prosím?" diví se muž.
Jezevčík na to podrážděně:
"H jako Hugo, A jako Adam, F jako František. Haf!"

"Kouše ten pes?" ptá se známý majitele zvířete.
"Ne."
"Škoda, chtěl jsem mu dát klobásku!"

Víte, co nesnáší pes?
No přece vajíčka, není žádná slepice.

Po dálnici se řítí auto, za volantem sedí pes, pán je na sedadle spolujezdce.
Zastaví je dálniční hlídka a policista se ptá muže v autě: "Prosím Vás, jak můžete nechat řídit psa?"
"Co já?" opáčí muž. "Mě do toho nepleťte, já jsem stopař".


Tak jsem našel u manželky v posteli svého nejlepšího přítele, stěžuje si muž.
"No tohle? A cos dělal?" ptá se ho kamarád.
"Co jsem mohl dělat. Zavolal jsem: Azore, ke mě!"


Pravděpodobně jsi pes (Když...)
Když dokážeš být milý a přátelský bez ohledu na své bolesti a trápení,
Když se dokážeš udržet a neobtěžuješ okolí stížnostmi na své problémy,
Když dokážeš denně jíst s vděčností stále tutéž stravu,
Když dokážeš pochopit, že tví milovaní jsou příliš zaneprázdněni, aby ti mohli věnovat svůj čas,
Když dokážeš prominout, že ti lidé přičítají věci, které se se pokazily bez jakéhokoliv tvého přičinění,
Když dokážeš bez nelibosti snášet kritiku a hanu,
Když dokážeš čelit světu a vyhnout se klamu a lži,
Když dokážeš zvládnout vypětí bez lékařské pomoci,
Když se dokážeš rozptýlit bez sklenky alkoholu, nebo
Když dokážeš usnout bez prášků.

Kolečko se polámalo

11. listopadu 2009 v 12:51 Jen tak
Už delší dobu mě zlobí můj PC. A dnes došlo k nejhoršímu. Odvezl si ho technik do opravy. Doufám, že mi mého miláčka vrátí provozuschopného.
Z toho důvodu ani moc nepíšu na svůj blog a zřídka navštěvuji blogy svých přátel. Tímto se jim moc omlouvám.
Teď píšu z vnukova počítače. Alespoň, že mám ještě tuto možnost, protože mi blogování chybí.
Tak se všichni opatrujte a snad budu zase brzo zpátky.

Tom a Jerry slaví 70 let!

1. listopadu 2009 v 2:26 Zajímavosti
Letos je tomu přesně sedmdesát let, co se animátoři William Hanna a Joseph Barbera rozhodli proti sobě postavit kočku a myš a rozpoutat jeji nikdy nekončící boj. Jména jim dal další animátor, John Carr, a za svůj nápad inkasovat pouhých padesát dolarů.
Už od svého počátku vyvolávalá vedle úsměvů na tvářích milionů diváků také vlnu nevole kvůli zobrazování násilí. Slavní kocour (Tom) a myšák (Jerry) se stali synonymem nekonečné rivality.
Tom se neustále snaží chytit vychytralého Jerryho, který se jen tak nedá a dělá hloupému kocourovi naschvály. Nakonec ale stejně všechno dobře dopadne a Tom a Jerry jsou zase "kámoši jak hrom".