V neděli odpoledne a celou noc na pondělí chumelilo. Když jsem vstávala, byla za oknem tahle neporušená krása. Pomalu začalo nesměle vykukovat sluníčko. Svítí ještě i teď a můj muž prorokuje na noc pěkný mráz.
Všechno zapadalo - i lavička.
Pohled přes zahrádku k sousedům. Na tom vysokém stromě sedí sýkorky a zvonci a vyhlížejí, kdy bude krmítko plné.
První stopy činnosti. Je potřeba proházet cestičku.
Skoro celá výška sněhové čepice na krmítku napadala od včerejška. Na žbrdlení ho už trochu oťapkali ptáčci při ranním krmení.
Snažila jsem se vyfotit sýkorku, ale byla rychlejší.
Poslední pohled. Celá ves je pod sněhovou peřinou.
Jojo, takhle nějak jsme na tom taky. Úplně zachumelení...