****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.



Zabijačka - svátek jídla a setkávání

17. ledna 2010 v 18:39 |  Tradice a obyčeje
Zabijačka u nás patřila mezi oblíbené zimní kratochvíle. Na vesnicích se vykrmený pašík porážel nejčastěji ve čtvrtek před masopustní nedělí. V našich zemích se mu říkávalo tučný čtvertek, a to nejen pro hromady sádla a škvarků.
Zabijačku provázely zvláštní žertovné obřady. Každý vepřík byl obviněn ze zločinů obžerství, lenosti a chlípnosti a odsouzen k trestu smrti. Ortel nebohému zvířeti předčítal hospodář.
Na přivítanou se vždy podávala sklenička něčeho pro zahřátí. Šikovný řezník pak rozdělil práci a zanedlouho v domě voněla polévka bílá i prdelačka, škvařilo se sádlo, stůl byl plný jitrnic, jelítek, tlačenek, podával se ovar s křenem, škvarky a zabijačkový guláš.
Hospodyně pak pekly maso, smažily koblihy, pekly vdolky a buchty.
Pečínka se podávala s mastným zelím a hojně se zapíjela pivem. Občas se pozvedla na zdraví štamprlička slivovičky nebo rumu. K večeru se pak odcházelo s balíčkem mastné výslužky, těžkým žaludkem a někdy i nohama. Všichni si dávali předsevzetí, že už nikdy takovou dietní chybu neudělají. To jim obvykle vydrželo jen do dalšího pozvání.
Lidé jedli hodně také proto, že podle lidové pověry byl po celý rok při síle každý, kdo se o tučném čtvrtku dosyta najedl a napil. Proto se i ve městech o masopustu prodávalo v hospodách a na tržištích tzv. na chlebu vařené vepřové, k mání byly zadělávané dršťky, klobásy, smažené jitrnice a omaštěné zelí.
Přesto byla zabijačka vždy záležitost zcela výjimečná a platilo u ní dvojnásobně přísloví: "Jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti naplno léta". Na zabijačce se tedy vyplatilo spíše ochutnávat a všeho s mírou.. K jitrnici bylo dobré vzít si raději větší množství jablka s křenem, zelného salátu nebo zelí.

Tři rady zkušených:

  • Na vepřových hodech se nemá šetřit pečivem. Zejména tmavý chléb obsahuje hrubou vlákninu, která na sebe váže část tuku.
  • Mylná je představa, že hodně piva chrání před zažívacími obtížemi. Alkohol je často může urychlit nebo zhoršit. Hlavně, pokud se pivo míchá s destiláty.
  • Velká konzumace zabijačkových specialit, kam se přidává krev, přivádí do těla značné množství železa. A to není zdravotně příliš žádoucí. Jeho nadbytek je možné snížit červeným vínem, které obsahuje látky brzdící vstřebávání železa. Míchat však víno s pivem nebo jiným alkoholem není vhodné. Může se nám to vymstít.


Dříve se pašíci vykrmovali na co nejvyšší hmotnost, často vážili i 220 kilogramů. Dnes už takovou váhu nemají. Preferují se masná plemena, o sádlo již není takový zájem.
Vepříci mají většinou kolem 140 kilogramů.
Někteří řezníci na zabijačkách si zakládají na tom, že všechno, od porážky přes nabíjení tlačenky až po špejlování jitrnic a jelit, dělají ručně a podle receptů, z nichž mnohé pocházejí už z počátku 18. století. Nepoužívají ani průmyslové směsi koření, ale každé použité koření si mistr řezník dávkuje.
V našich zemích měly zabijačky stálý repertoár specialit. Jejich chuť se ale krajově lišila. Na zabijačkách nesmělo chybět i něco sladkého, proto se pekly třeba tvarohové buchty nebo štrůdl.


Zabijačkový guláš

Sádlo, cibule, vepř. maso (plecko, bůček apod.), droby (játra, ledvinky, plíčky, slezina, jazyk), vepřový vývar, bílý nebo tmavý chléb z minulého dne, pepř, kmín, česnek, majoránka, sůl.

Kostky lehce prorostlého vepř. masa orestujeme na klasickém základu pro guláš. Cibule bude o něco méně, aby nepřebila typickou jemnou chuť a vůni zabijačkové lahůdky. Přidáme nakrájené droby a za stálého míchání směs podusíme. Nepodlévejte, maso pustí dost šťávy. Jakmile maso změkne, podlijeme vepř. vývarem, zahustíme jemně strouhaným chlebem a povaříme. Guláš okořeníme, osolíme, přidáme utřený česnek a necháme znovu přejít varem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 iva221 iva221 | Web | 17. ledna 2010 v 19:48 | Reagovat

Zdravím a děkuju za návštěvu Zajímavé povídání o zabijačkách i s užitečnými radami. Ze zabijačkových dobrot mám nejraději jitrničku nebo kroupové jelítko.

2 Lucka Lucka | Web | 17. ledna 2010 v 20:39 | Reagovat

Áááááách!  :-P Takový dobrý řezník, to je opravdový umělec a mohl by se vyvažovat zlatem.  :-? Ale obvykle nemá ani čas se v tom šrumu pořádně najíst. Takže těžký žaludek máme nakonec my a on zase ty těžké nohy.  :-D

3 whitebeard whitebeard | Web | 19. ledna 2010 v 11:32 | Reagovat

:-)no prosím, a my máme zabíjačku nejméně 4x do roka:-D..jak říká můj syn.."když jsme chudí, peče mamka řízky":-D..zrovna v neděli se oprasila svině..11 selat..joj, to budou hody:-D..a recepty jsou nejen z 18., ale některé i ze 16. století..třeba "andulky" :-)

4 Vendy Vendy | Web | 22. ledna 2010 v 20:45 | Reagovat

Zabijačky jsem zažila spíš jako malá, ale pamatuju si, že řezník si rád dával bábovku nebo nějakou buchtu...

5 Eva Vojáčková Eva Vojáčková | E-mail | 18. února 2013 v 13:44 | Reagovat

Na zabijačce jsem ještě nebyla,ale doufám,že to co nejdříve napravím.Sbíhají se mi sliny už jen ze čtení... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama