****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.


Duben 2011

Pálení čarodějnic I.

30. dubna 2011 v 17:28 Svátky

Pálení čarodějnic provází i noc plná kouzel a magických rituálů

Poslední dubnová noc je již tradičně spojována s tzv. upalováním čarodějnic. Po celé republice se rozhoří tisíce ohňů a vater, u kterých se lidé sejdou především kvůli světským radovánkám, jako je opékání vuřtů, a zábavě. Málokdo už si ale tuto noc spojí s magickými rituály, na něž věřili naši předci, kteří jim přisuzovali obrovskou moc.
Filipojakubská noc nebo-li Valpuržina noc je noc plná kouzel a čar. Podle dochovaných písemností mají především zlé síly větší moc než jindy a lidé před nimi musí ochránit nejen sami sebe, ale i své domácnosti a dobytek.
Podle etnologů mají tyto tradice svůj původ u předkřesťanských pastevců, kteří považovali 1. květen za počátek nového půlročí, kdy docházelo k přechodu ze studeného období do teplého a doposud ustájený dobytek byl vyhnán na pastvu. Rychlý přechod ale pro dobytek představoval obrovské zdravotní riziko, které pastevci přisuzovali zlým silám.

Ochrana před čarodějnicemi

Ve většině křesťanských zemí je poslední dubnový den spjat s ochranou před čarodějnicemi, kdy se především na kopcích pálí ohně a v nich zlé čarodějnice.
Muži staví velké hranice. Dívky ze starých hadrů dělají čarodějnice, připevněné ke koštěti a společně je zdobí dlouhým věncem z pampelišek.
Večer se zapálí hranice i s čarodějnicí. Chlapci zapalují košťata, vyhazují je do výše, prý proto, aby viděli čarodějnice létající na košťatech, či aby je takto srazili k zemi. Děvčata přeskakují ohniště a intenzivně myslí na to, co si přejí, nebo čeho se chtějí zbavit.

Keltské svátky Beltine

Keltové v tento den slavili svátek Beltine, při kterém se konalo mnoho očistných obřadů a v noci se tančilo a zpívalo.
Podle tradic se na Beltine pálily ohně, které měly všechny živé tvory zbavit všeho nečistého, co se nashromáždilo v temném zimním období a zároveň jim dodat ochranu pro období nadcházející.
"Půlnoc je hranicí mezi dvěma polovinami roku. V noci je zapalována dvojice ohňů a předěl mezi nimi symbolizuje hranici mezi temnou a jasnou částí roku. Mladí lidé přeskakují oheň, ostatní se spolu se zvířaty očistí tak, že se mezi ohni procházejí," uvádí literatura.
Vedle popisů veselí, tance a zpěvu se zachovaly zprávy o některých tradičních zvycích. Patřily mezi ně třeba soutěže mládenců ve vyhazování zapálených březových košťat do výše, stavění a hlídání májek, což se udrželo dodnes, očistné koupání či alespoň symbolické namáčení do potoka, čištění chlévů, řezání proutků jívy a polykání květů kočiček i další.

Svátek i pro zamilované

Snoubenci a dvojice zamilovaných se vydávali v předvečer svátku Beltine do lesů. Měsíc květen se pak následně stával symbolem sexuální volnosti, sexuálního zasvěcování a milostných her.
V tomto období se prý uzavírala zkušební manželství na rok a jeden den. Pokud svazek nefungoval, partneři se po tomto období prostě rozešli.
Z těchto dob nám zřejmě zbyl i zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou třešní, břízou či jiným stromem.
Podle dalších tradic patří tato noc i mezi nejplodnější, kdy mohou otěhotnět i ženy, které o dítě nestojí. Děti počaté na Beltine pak mají prý štěstí po celý život.
Noc také může prozradit tajné lásky, včetně nevěr. Například zvyk, který se ještě dnes dodržuje v Rakousku, tzv. vysýpání "cestičky lásky". Úzké bílé proužky vápna nebo písku vedou od jednoho stavení ke druhému, a na 1. máje zrána se tak celá ves dovídá, kdo s kým chodí. Cestičky občas směřují i k zadaným lidem a prozrazení nevěrníků je na světě.

Vynášení Morany

V některých krajích se místo pálení čarodějnic upaluje Morana - pohanská bohyně smrti. Uctívali ji staří Slované a Baltové. Je zosobněna zimou, na jaře končí její vláda, proto se topí nebo bije. Není možné ji však považovat za čistě bohyni smrti nebo za nějakou ohyzdnou stařenu. Je prý velmi krásná.
Vynášení Morany a její upálení nebo utopení je tradičním rituálem praktikovaným i dnes. Nejčastěji se Morana hází z mostu nebo ze skály.

Zdroj: Novinky.cz

Pálení čarodějnic

30. dubna 2011 v 9:22 Svátky

Pálení čarodějnic je pohanským svátkem z dob inkvizice

Když se řekne 30. duben, každý se hned začne těšit na večerní rejdění a na volno druhý den. Málokdo už ale ví, že takzvané "pálení čarodějnic" je původem pohanský svátek, který přešel na lidový zvyk a tradici českých vesnic.
Upalování čarodějnic se už stalo českou tradicí. Ilustrační foto

Filipojakubská noc je nocí, kdy prý zlé síly dokázaly vládnout ještě větší magickou silou než jindy. Přisuzuje se to úplňku, který v tomto období vychází.
Právě za jasné noci se totiž prý slétaly čarodějnice celého světa. Kdo se chtěl vyhnout setkání s touto nečistou osobou, měl mít u sebe květ z kapradí, svěcenou křídu a řadu dalších předmětů. Protože lidé opravdu věřili, že jim v noci před svatým Filipem a Jakubem nad hlavami poletují čarodějnice na košťatech, začali této noci říkat noc čarodějnic.

Slet čarodějnic

Čarodějnice se před sabatem, tedy nočním shromážděním čarodějnic, které je vedeno samotným ďáblem, potíraly magickými mastmi, aby dokázaly na svých košťatech vzlétnout. Sabat se konal nejčastěji o úplňku přesně o půlnoci, kdy byla Valpuržina noc, též nazývána také jako Filipojakubská noc. Čarodějnice se scházely na horách, skalách nebo pustých místech. Na setkání se často měnily v různá zvířata, například v kozla, vlka, černou kočku nebo mouchu.
Posláním sabatu bylo představit ďáblovi, který setkání předsedal v podobě polokozla-poločlověka, poslání každé čarodějnice, dát jim nové úkoly, představit novou členku a udělat s ní případně vstupní rituál. Na sletu všechny účastnice tancovaly, zpívaly, někdy i nahé, skákaly přes oheň i do něj nebo i rituálně obětovaly.
Ilustrace sletu čarodějnic na Filipojakubskou noc

Na ochranu před čarodějnicemi se provádělo mnoho praktik, například se stavení kropilo svěcenou vodou, před vrata se zapichovaly pruty a pichlavé trní, pod drn se dávalo vejce apod. V Německu především praktikovali pálení ohně na vyvýšených místech, z čehož se postupem času stalo pálení čarodějnic, kdy mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky.
Nejhorší období bylo samozřejmě v době Filipojakubské noci, kdy se musela chránit úroda a dobytek. Čarodějnice totiž při svém přeletu na sraz očarovávaly prosté vesničany, kteří pak chodili po polích a plundrovali vše, co si poctivě zaseli. Proto se v ten den začaly pořádat ohně, kdy se pálily právě čarodějnice.

Mají i vlastní zákoník

30. duben je přitom také oslavou začínajícího jara, na některých místech se dokonce staví májka jako symbol přicházejícího května. Oslavy se konaly přesně o úplňku, mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem.
Proto začali lidé zároveň věřit, že se v ten samý den slétají čarodějnice. 30. duben se na základě tolika důvodů stal pohanským svátkem, který se má, jak jinak, slavit každoročně. Podobný svátek "pálení čarodějnic" jako v České republice se také slaví na Slovensku, ve Velké Británii, Švédsku, Polsku, Finsku a Německu.
Ilustrační foto

K tomuto nevšednímu svátku vzniká také řada spolků, klubů, které si říkají čarodějnice a tradičně pořádají srazy. Členkou se však může stát pouze zástupkyně "rodu Homo megeres obludus," osoba odporného exempláře tak otřesného a smrdutého vzhledu, že se jí štítí i hadi a štíři. Každý takový spolek má také svůj takzvaný bezpečností řád, zákon, kde je přesně vymezeno, jak se taková čarodějnice na sletu má chovat.

Federace čarodějnic České republiky uveřejnila Vyhlášku o bezpečnosti létání na koštěti, kde se například píše v "Článku 1 základního ustanovení § 4) Létání se povoluje pouze v podroušeném stavu s minimálním obsahem mandragory v krvi 0.89417 promile," nebo v "Článku 6 o létání za snížené viditelnosti § 1) Koště musí být: a) na přídi osvětleno černou kočkou svítící zelenýma očima, b) na zádi musí mít koště odrazku obecně šišatého tvaru." (www.ceske-tradice.cz)

Zdroj: Novinky.cz
Foto: Profimedia


Diplomy od Haničky

28. dubna 2011 v 21:34 Různé
Hanička - Margarita měla na svém blogu fotografickou soutěž. Zúčastnily jsme se s vnučkou Vendulkou.
Vendulka se umístila na pěkném 3. místě. Náš kocour Macek je její vděčný objekt. Nechá se fotit v různých pozicích, nechá se oblékat a muchlat.
Děkujeme Haničce za soutěž a krásné diplomy.

Včerejší nucený výlet

28. dubna 2011 v 12:10 Toulky

Včera jsem musela cestovat zase k lékaři do Havlíčkova Brodu, proto nucený výlet. Dopoledne jsem měla nějaké zařizování v Chotěboři. Protože jsem měla čas, fotila jsem na náměstí.
Ráno nejprve krásně kvetoucí sakury v parku na náměstí. Jenže bylo zataženo a snímky jsou takové smutné.
Tento červený dům je jeden z nejstarších v Chotěboři, nejstarší zpráva o majiteli pochází z r. 1591. Jmenuje se Ezechielovský dům.V r. 1656 patřil Ezechielu Rosovi. V té době měl dům i podloubí. Dne 3.10.1832 tento dům po velkém požáru města vyhořel. Po tomto požáru bylo podloubí zazděno, proto dům vystupuje do chodníku. Dnes dům patří jednomu zubaři. Je pravda, že v čekárně jsou klenuté stropy, zřejmě pozůstatek podloubí. Za malým železným plotem na rohu domu se snaží růst dvě růžičky.
Pak jsem se usadila na lavičku a kochala se kvetoucími sakurami. Vlevo je ta, ktero jsem fotila zblízka a Stará radnice. Sluníčko už nesměle vykukovalo.
Mariánský sloup.

Po obědě jsem čekala na svého řidiče, tak jsem šla "chytat bronz" na lavičku. V parku na náměstí je jezírko s vodotryskem. Dnes se tam pilně pracovalo. Na zimu se do betonového jezírka nastele všechno shrabané listí ze stromů na náměstí. Taková přírodní izolace proti promrznutí vodovodních trubek. A právě to pracovníci správy města vyváželi. Řidič malého bagříku se zdatně činil. Když jsem se o půl druhé vrátila z H.B., měli hotovo a uklizeno.
A na závěr jedna z kvetoucích azalek. Moc se mi líbí tento odstín barvy.

Pranostika na sv. Vitala - 28. dubna

28. dubna 2011 v 8:00 Tradice a obyčeje

Mrzne-li na svatého Vitala, mrzne ještě čtyřicet dní.


Dudek - průměrný spáč

27. dubna 2011 v 8:36 Zvířátka
Dudek chocholatý (Upapa epops) je pták z řádu srostloprstých. Je 27 cm veliký.
Hnízdí od jihu Sibiře až po jižní pobřeží Asie a Afriky, jen pouštím se vyhýbá. Evropští dudci zimují v Africe. Hnízdí v dutinách, které zvlášť pečlivě nevystýlá. Mláďata nepotřebují husté prachové peří, po několika dnech jim naroste definitivní peří.
Živí se velkým hmyzem, žížalami i menšími ještěrkami. Hmyz vybírá ze štěrbin dlouhým zobákem.
Ve starověkém Egyptě ho uctívali a Izrael si ho dokonce vybral jako národní druh ptáka.
Páry hnízdící v teplých krajích mají menší snůšky než ty naše, ale můžou zahnízdit i dvakrát do roka. Ornitologové odhadují, že u nás hnízdí asi kolem stovky párů dudků. Nevyhýbají se ani blízkosti lidí, ale potřebují zdravou krajinu.
Mláďata a hnízdící samice produkují v kostrční žláze páchnoucí tekutinu (páchne jako zkažené maso), která nejspíš funguje nejen proti vetřelcům, ale i proti parazitům. Proto raději nenakukujte do jejich hnízda.

Foto: internet

Jede, jede poštovský panáček

26. dubna 2011 v 8:00 Řemesla
Poštovnictví má v Čechách dlouholetou tradici. Jeho počátky se datují do dvanáctého až třináctého století, kdy se zprávy začaly předávat pomocí poslů. Typické pro toto období bylo, že dopravu a dodávání zpráv si musely zajistit jednotlivé vrstvy tehdejší společnosti. Poselské zařízení mělo proto určitý organizační řád a sloužilo zejména panovníkovi a jeho dvoru, vrchnosti, klášterům a jiným církevním organizacím. Poté od patnáctého století vznikaly instituce městských, komorních, klášterních, cechovních a universzitních poslů, které měly na starost dopravu zpráv po celé zemi a zemích sousedních.
Organizované poštovnictví u nás vzniklo v souvislosti s nástupem Habsburků na český trůn v r. 1526. Jeho řízením byla tehdy pověřena rodina Taxisů a později rodina Paarů. V dalším období byla vydána celá řada výnosů a patentů, které upravovaly přijímání zpráv a dodávání zásilek, včetně dopravy. Zásadním patentem pro doručování zpráv je poselský patent Marie Terezie vydaný v r. 1748. Ten s různými obměnami platil ještě na počátku první poloviny 19. století.
Poštovní poslové (později listonoši) dodávali adresátům zásilky převzaté na poštovních stanicích, jiní pěší poslové zajišťovali přepravu korespondence mezi poštovními stanicemi a listovními sběrnami, nebo mezi poštovní stanicí a těmi stanicemi, které neležely na trati poštovního kurzu.
Ještě v polovině 19. století nebyly všude zásilky adresátům doručovány. U poštovních stanic vyvěšovali seznamy zásilek, které si měl adresát osobně vyzvednout, případně pověřit k vyzvednutí jinou osobu. Některé zásilky však již tehdy musely být dodávány proti podpisu příjemce. Jednalo se o dopisy "obtížné", tedy ty, které obsahovaly cennosti a peníze (dnes cenná psaní) nebo dopisy doručované zvláštní pozorností poštovního orgánu (z nichž se vyvinuly dopisy doporučené). Jejich součástí byly zvláštní dodací lístky, kterým se říkalo recepisy.
Poselský řád upravoval a stanovil i podmínky pro dopravu soukromými posly. Byli to tzv. přísežní poslové, kteří mimo úřední korespondence vrchnostenských úřadů nesměli přijímat ani dodávat dopisy soukromých osob. Vrchní poštovní úřad vedl tyto posly v patrnosti a opatřoval je zvláštním poselským štítkem.
Do státní režie přešla pošta od čtyřicátých let 18. století. Protože se zvýšil zájem veřejnosti o poštovní služby, bylo nutné v provozu přistoupit k některým reformám. Například v r. 1750 byly zaváděny vozy zvané diligence, které vedle osob přepravovaly také balíkové zásilky a náklady. Velkou reformu v poštovnictví přinesla třicátá léta 19. století, kdy poštovní správu řídil svobodný pán z Ottenfeldů, rodák z Opočna. Jejím základem bylo rozdělení poštovní dopravy na jízdní a povoznou. Byly pro ně vydány provozní řády. Doprava a dodávání listovních zásilek se řídilo "Řádem psaní pošty". Pošta povozná, která dopravovala osoby, přepravovala také zásilky do určité váhy. Podle druhu se dělila na smíšenou, spěšnou, balíkovou apod. I ta měla nové předpisy. Největším úspěchem bylo zavedení tzv. rychlíkových vozů, které jezdily na stanovených tratích nejen ve dne, ale i v noci.
Kolem roku 1790 bylo v Čechách 90 poštovních stanic a 65 sběren dopisů, dále čtyři výměnné poštovní úřady v Chebu, Plzni, Hradci Králové a Veselí nad Lužnicí, zvláštní postavení měla Praha. V r. 1830 bylo u nás 107 poštovních úřadů a 34 sběren dopisů.
Již tehdy listonoši měli svoje povinnosti. Jako příklad uvedeme povinnosti pražského listonoše. V prvním bodě stálo, že služebním povoláním listonoše je doručování dopisů, peněžních psaní a balíků došlých pro obyvatelstvo. Dále, že listonoš doručuje návěští o zásilkách pošty povozné. V druhém bodě stálo, že listonoš musí bezvýhradně poslouchati a vůči všem úředníkům a stranám se slušně chovati. Třetí bod obsahuje popis uniformy a povinost v ní doručovat. Zajímavý je čtvrtý bod: "Listonoši jsou povinni dopisy ráno došlé nejdéle do dvou hodin doručiti a ihned se vrátiti k poštovnímu úřadu, aby převzali dopisy došlé za poledne a s nimi se vydali na pochůzku tak, aby dopisy byly doručeny téhož dne, kdy na poštu došly".
Tehdejší práce listonošů nebyla rozhodně snadná. Např. v r. 1825 doručovalo v Praze 103 tisícům obyvatel zásilky pouhých 10 listonošů, a to ve dvou doručovacích pochůzkách.
Poštovní posel
Poštovní dostavník
Poštovní rychlík (po reformě pána z Ottenfeldu).
Poštovní saně
Poštovní vůz z r. 1895.
Poštovní dostavník
Balíkový doručovací vůz


Foto: internet

Zahrádka v sobotu

25. dubna 2011 v 18:15 Zahrádka

V sobotu jsem ještě prošla s foťáčkem kvetoucí zahrádku. Jednak pěkně rozkvetly tulipány a magnolie přicházela o svou krásu. Také syn vysadil novou třešínku za tu, kterou na podzim pokácel. Chtěla jsem to mít zaznamenáno. Je to raná srdcovka, ale přesnou odrůdu syn neví. Naše stará třešeň byla něco takového, protože jsme měli první třešně ve vsi.
Je maličká, ale jednou z ní bude pěkný strom.
Všude mám bršlice mraky a to jsem to na podzim měla čisté. To je hrozný plevel.
Vykvetla mi bílá narciska se zvláštním květem.
Všechna krása pomalu padá na zem. Musíme počkat zase za rok.
V malém arboretu kvete Prunus a azalky se už také chystají vykvést.
Na skalce rozkvétá tařice.

Pranostiky na sv. Marka - 25. dubna

25. dubna 2011 v 8:18 Tradice a obyčeje

Potí-li se Dominik, bude Marek ještě v kožiše.

Na svatého Marka deštivo - sedm týdnů blátivo.

Na svatého Marka zasej oharka.

Obrázek: Vojtěch Sedláček

Pranostiky na sv. Jiří - 24. dubna

24. dubna 2011 v 15:03 Tradice a obyčeje

Ondřej mosty staví, Jiří je odplaví.

Jiří a Marek - mrazem se zalek.

Mrazy neuškodí, co po Jiřím chodí.

Kolik mrazů do svatého Jiří, tolik do svatého Václava.

Před Jiřím sucho, po něm mokro.

Na svatého Jiří, vylézají hadi a štíři.

Svatý Jiří kravám píci dává.

Jak dlouho žába před svatým Jiřím křičí, tak dlouho po svatém Jiří mlčí.

Může-li se havran o svatém Jiří v žitě skrýti, budem úrodný rok míti.

Co se před svatým Jiřím zazelená, to se po něm ztratí.

Kolikrát se objevilo jíní před svatým Michalem, tolikrát přijde po Jiřím.

Do svatého Jiří tráva neroste, kdyby ji kleštěmi tahal,
po svatém Jiří roste, třeba ji palicí zatloukal.


Přání k Velikonocům

21. dubna 2011 v 22:21 Svátky


Všem přátelům a návštěvníkům blogu přeji příjemné prožití svátků velikonočních.

Jarmila


Ještě z jarní zahrádky

21. dubna 2011 v 10:41 Zahrádka

U chodníčku, který vede k domu nám rozkvétají červené tulipány.
Většina má černé středy, ale najdou se i se žlutými.
Hned vedle kvete magnolie. Já vím, už s ní otravuji dlouho, ale když se jí nemůžu nabažit. Za pár dní odkvete.
Některé květy jsou poznamenané mrazem.
Pod bezem rozkvetla mandloň. Měla jsem o ni strach, protoře jsme jí vloni přesazovali. Ale je to holka statečná, vzpamatovala se.
Na skalce mi kvetou tyto tmavé tulipány a narcisky.
Na závěr ještě jednou zlatice.


Šalinkarta

20. dubna 2011 v 12:26 Vtipy

Přijde cigán do předprodeje Dopravního podniku města Brna a chce "šalinkartu"...
Prodavačka se ptá: "Chcete to na měsíc?"
Cigán: "Né, po Brně, ty krávo, nejsem kosmonaut!"

Na zahrádce

17. dubna 2011 v 14:37 Zahrádka

Jen jsem si vyběhla udělat pár fotek, abych z té jarní květeny taky něco měla. Mám kašel a je mi mizerně, tak trávím čas u televize a v posteli. Nechci vylézat na zahrádku pracovat, protože na to nemám sílu, náladu a chuť. Přece jen zase dnes není takové vedro. Ještě bych tu mojí nemoc přikrmila. To není radno, protože všichni mají kašel týden a já se z toho hrabu tři týdny. Ale dost stesků! Podívejte se se mnou.
Takhle rozkvetla za týden, je obalená květy.
Chtěla jsem udělat detail a ono se mi to zaostřilo vzadu. Na digitálu mi vadí, že ho držím daleko od očí a pořádně nevidím, co je vůbec na displeji. To poznám až doma. Ani brýle mi nejsou nic platné.
Pod zlaticí kvetou ladoňky. Kdysi tu byla skalka. Po přestěhování tu zbylo pár cibulek, které se rozmnožily. Později je vystřídá modřenec.
Magnolie má také víc květů než před týdnem.
Tařičku pilně obletovaly včelky.
A tady někam spěchal krásně kovově lesklý brouček.

Všehochuť

16. dubna 2011 v 14:39 Vtipy

Doprava

16. dubna 2011 v 12:21 Vtipy
Doprava bohatých.
Doprava chudých.

V zimní zahradě

15. dubna 2011 v 15:00 Zahrádka
Pieris mám v zimní zahradě v pískovcovém korytě. Jak vidíte, tak již odkvetl a vyhnal nové výhony, které jsou zbarvené červeně. To je vlastně na pierisu největší ozdoba. Kvítky jsou drobné, nenápadné.
Ve vedlejším korytě mám keřík, jehož jméno jsem zapomněla. Na Google jsem zjistila, že by snad mohlo jít o Zerav obrovský. Já mám panašovanou formu. Napřed jsem si myslela, že je to nějaká choroba, ale keřík roste a prospívá.
Mezi keříky mám lilie, které už mají asi metrové stonky. Až rozkvetou, bude vůně po celém domě.
Pak to vypadá asi takto. To je tři roky stará fotografie.