****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.






Červenec 2011

Čechrava

31. července 2011 v 7:54 Zahrádka

Čechrava je krásná a velmi oblíbená trvalka. O to se postarala především její nápadná květenství, která se objevují v červnu a červenci. Laty květů jsou nejčastěji v barvě bílé, růžové, vínové a fialové. Má ráda přistíněná místa, kde se jiným rostlinám příliš nedaří.
Čechravy se velmi dobře vyjímají zejména ve výsadbách kombinovaných s širokolistými trvalkami (bergénie, popelivky, hosty), vyniknou také ve spojení s jakoukoli vodní plochou. Nízkým druhům se daří i ve stinnější části skalky nebo v nádobách, vysokým druhům v trvalkovém záhoně nebo jako doplněk keřových skupin.
Pěstování: Půda by měla být hlubší, vlhká a vždy kyselé reakce. Vysušené, písčité půdy čechravám nesvědčí. Rovněž se vyhneme druhému extrému, tedy půdě podmáčené, vlhké a jílovité. Pro podporu kyselého pH se doporučuje vylepšit zeminu rašelinou nebo rostliny občas přihnojit hnojivem s kyselou reakcí.
Původní druhy čechrav množíme výsevem, křížence vegetativní cestou. Kromě dělení trsů lze dělit i oddenky, které nařežeme tak, aby každý kousek obsahoval minimálně jedno očko, poté je vysadíme přímo do půdy.
Aby byly čechravy stále krásné, musíme je jednou asi za čtyři roky zmladit. Nejvhodnější dobou je jaro. Rostliny vyryjeme, trsy pečlivě probereme a odstraníme všechny staré nebo uschlé oddenky. Před vsazením zpět do půdy místo přeryjeme, odstraníme podzemní části vytrvalých plevelů a půdu vylepšíme rašelinou a kompostem.


Foto: internet

Orlovská studánka

30. července 2011 v 8:32 Toulky

Orlovskou studánku můžete najít mezi Lipnicí nad Sázavou a Humpolcem, uprostřed Orlovských lesů, na severozápadním úbočí vrchu Orlík (Čejovské kopce).
Přesto, že k ní nevede žádná značka, není těžké ji najít. Kolem studánky vede zpevněná lesní cesta.
Lze sem snadno dojet na kole, ať již od Humpolce, z Čejova, z Kejžlice nebo od Lipnice nad Sázavou kolem Orlovské hájovny.
Studánka může být v letním období vyschlá. To asi letos nehrozí.






Foto: internet

Zámek Herálec

29. července 2011 v 16:13 Toulky

Zámek Herálec je ozdobou obce Herálec na Havlíčkobrodsku, v srdci Českomoravské vrchoviny. Jeho součástí je rozsáhlý zámecký anglický park z 18. století.
První zmínka o obci je v listině papeže Honoria III. z roku 1226, kdy patřila želivskému klášteru.Historie panských sídel je zde poněkud spletitá, zmiňovány jsou snad až tři různé tvrze. Herálec je uváděn i jako sídlo řádu německých rytířů, kteří si zde ve druhé polovině 12. století postavili tvrz v místech nedaleko opevněného kostela. Je však možné, že se tato zmínka váže ke druhé tvrzi, která v té době stála západně od vsi, v místech dnešního zámku. Zdejší panství krátce vlastnil Jindřich z Rožmberka, který jej v roce 1307 směňuje s pražským biskupem Janem. Ve vlastnictví arcibiskupství bylo do husitských válek a poté jej získali Trčkové z Lípy, jeden z nejmocnějších rodů v Čechách.
Zámecké zdi Herálce se datují od poloviny 16. století, což znamená, že pamatují události staré víc jako 400 let. Nález erbu rodu Šelmberků, spřízněných s Trčkovými, v jedné ze zámeckých jídelen potvrdil, že Zámek Herálec opravdu stojí na místě středověké věžovité tvrze, ke které byla v roce 1559 přistavěna velká obytná budova.
Početní církevní a světští majitelési zámek přízpůsobovali svému vkusu. Poslední z rodu Trčkú, Kryštof Jaroslav Trčka z Lípy, prodal Herálec roku 1602 Kryštofu Karlovi z Roupova, který za několik desetiletí svého vlastnictví dal zámek přestavět na trojkřídlou jednopatrovou stavbu s okrouhlými věžemi. Nezvykle situovaná v prvním poschodí je barokní kaple sv. Anny, jejíž nedílnou součástí je i krásná oratoř. Novogoticky, tedy víceméně do nynější romantické podoby s věžemi s cimbuřím a krásným průčelím, se změnil zámek na pokyn hraběte J.N. Trauttmansdorffa v roce 1838. V roce 1862 byl gotizován architektem B. Waschmannem.
Přestavby Zámku Héralec probíhaly v interiéru a exteriéru vlastně až do začátku druhé světové války. V roce 1945 byl zámek konfiskován a byla zde zřízena politická škola. Později byl objekt využíván zvláštní internátní školou. Od roku 2009 se rekonstruuje.


Zdroj: www.chateauheralec.com

V současné době byla rekonstrukce zámku a přilehlého parku ukončena. V úterý 19. července byl zámek otevřen pro zájemce o prohlídku. Zájem veřejnosti byl velký, protože lidé chtěli vidět, jak se z ruiny stal pětihvězdičkový hotel. Rekonstrukce stála 200 milionů Kč a na opravu a revitalizaci parku přispěla EU.





Foto: www.chateauheralec.com

Čižba aneb zapomenutý lov

27. července 2011 v 10:00 Řemesla

Slovo čižba je odvozeno od slovesa číhat, které sloužilo i jako ptáčnický termín. Vedle myslivosti a sokolnictví existovala jako samostatný obor nebo dokonce "profese" čižba.
Na jedné straně byla doplňkovým zdrojem potravy, na druhé straně byla i výdělečnou činností a sloužila jako zábava.
Dočíst se o ní lze až ve středověku, ale čižba je mnohem starší. Už v době římské byla na vrcholu rozvoje a rozkvétala na všech územích, která přiléhala ke Středozemnímu moři. Dlouholetou tradici u nás připomínají i související příjmení, jako Čihák, Čížek, Stehlík a Hejl. Nebo jména místní Čihadlo, Na Čihadle, používané slangové výrazy, např. "volavka", "hejl" nebo rčení "Skočil na lep" a "Na nose má hejla".
Mnoho písemných záznamů nebo zmínek o čižbě, čihařském náčiní a vybavení čihadel, metodách lovu i úlovcích se dochovalo ze středověku. Podle nich vybavením klasického čihadla byl humenec, což byla dvojdílná síť zatahovaná z kryté boudy pomocí šňůry. Dále klícky s valavými ptáky, žíněná oka, rohatina s lepem pokrytým vějičkami, skřipec - proštip umožňující chytat ptáky na prsty a past - truhlička.
Původně byla čižba svobodná a chytání ptactva bylo pravděpodobně volné až do 15. století. Později se objevovala různá omezení a omezována byla i doba chytání. Ptáčníci potřebovali souhlas vrchnosti nebo majitele pozemku. S čižbou úzce souvisela řada dalších různě specializovaných činností. Byla to např. výroba klecí z lískových či jiných prutů, příprava lepu, výroba pastí, získávání čerstvých nebo sušených mravenčích kukel apod.
Profesionální ptáčníci byli ještě v druhé polovině 19. století. Ti si za určitý roční poplatek čižbu pronajímali od majitelů lesa.
V našich zemích po zákonných omezeních a zákazech a ve vztahu ke společenským změnám ke konci 19. století čižba postupně upadala. Návaznost měl i zánik jídel z ptactva v kuchyních. Z ptáčníků zůstali jen ti, kteří chytali a prodávali zpěvné ptáky, zejména stehlíky, konopky, čížky, pěnice a slavíky. Kupovali si je hlavně drobní řemeslníci, kterým byli zpěváčci celodenními společníky.
V této formě bylo ptáčnictví ještě do 40. let 20. století hojně rozšířeno. Prakticky konec této činnosti přinesl začátek 2. světové války, neboť postihy byly daleko tvrdší než dříve.
Do současnosti se částečně zachovaly vědomosti a dovednosti, které si ptáčníci předávali po stovky let.
Čižba je doposud legální v některých evropských zemích, jako je třeba Rakousko a Španělsko.
Na tyto tradice navazuje, z vědeckých důvodů, kroužkování ptactva. České kroužky se používají od roku 1936 v rámci Československé ornitologické společnosti. K chytání ptáků se používají nárazové sítě nebo schválené typy pastí, při nichž k jejich zranění nedojde.

Foto: internet
Zdroj:Cesta Vrchovinou

Hajný

27. července 2011 v 7:08 Vtipy
Sedí hajný na posedu a čeká na srnce. Najednou vidí, jak čtyři cikáni nesou krmelec.
"Hajzlové jedni, co není přibitý nebo přivařený, to ukradnou", mumlá si pod vousy. Pak celej rozzuřenej namíří flintu a BÁC, BÁC,.... a dva cikáni spadnou mrtví na zem.
Z krmelce vyleze skin a povidá : "Do prdele práce, mám nový auto a hned sou dvě gumy v hajzlu".


Jeden kameňák

26. července 2011 v 14:39 Vtipy
Počasí pod psa, nálada pod psa. Snad přijde vhod jeden dobrý vtip.

Dveře se zavírají a tramvaj se chystá k odjezdu ze stanice.
K vozu však dobíhá uřícený muž a zoufale volá: "Prosím Vás, počkejte ještě na mě, jinak nestihnu práci!"
Cestující se přimlouvají u řidiče, aby na toho pána počkal....
Pán nastoupí, dveře se zavřou, tramvaj odjíždí a pán povídá: "Dobrý den, kontrola jízdenek!"


Klokočov

22. července 2011 v 8:38 Toulky
Klokočov leží na hřbetu Železných hor mezi Rušinovem a Hoješínem, nad údolím řeky Chrudimky, která se zde začíná rozšiřovat v Sečskou přehradní nádrž.
Obec má tři nejzajímavější a nejznámější památky - zámeček, Klokočovskou lípu a kapli.

Historie:

Nejvýznamnější stavební památkou je barokní zámeček z r. 1789. Jedná se o jednopatrový objekt s mansardovou střechou, modernizovaný ve 20. století, s již hladkou fasádou. Zámeček je v současné době v majetku soukromé společnosti a slouží jako rekreační objekt.

Kolem zámečku je krásně upravený park.
Další památkou je kaple, které se také říká zámek. Budova je prázdná, ale udržovaná. Kaple pochází z přelomu 19. a 20. století a je ve tvaru kostelíka s apsidou a věžičkou.
Nejvýznamnější památkou je lípa.

Historie:

Klokočovská lípa roste na svém místě již od dob knížete Václava, kdy byl kraj pokrytý hustými lesy protkanými močály a bažinami. Pravděpodobně sloužila jako významný orientační bod na trase středověké obchodní stezky zvané Libická. Vypráví se, že se pod ní zastavil Karel IV. se svou družinou při cestě z královského hradu Lichnice, který roku 1334 vyplatil ze zástavy. Lípa je tak někdy nazývána Královská nebo Karlova.
Kmen stromu, měřící téměř 9 metrů v obvodu, je dnes dutý a zjizvený. Aby se vahou svých hlavních větví zcela nerozlomil, svírají ho od roku 1923 železné obruče. V roce 1935 strom citlivě ošetřil profesor Frič, od té doby však došlo k jeho dalšímu poškození. Lípa si sice vytvořila v dutině tzv. vzdušné kořeny a její rány se zahojily vytvořením kalusu, ale jedna z jejích hlavních větví se vylomila a otevřela narušený kmen. V roce 1995 tak musela být znovu opravena: byla ošetřena dutina jejího kmene, došlo k uvolnění ocelového pásu a zakrytí stříšek nad dutinami jedné z hlavní větví šindelem a laminátem. Kolem stromu byl také vybudován plot, který ochraňuje kořenové náběhy proti odírání. Od roku 1976 byla lípa státem chráněna, nyní je na seznamu památných stromů.

Údaje o stromu:
Druh: lípa velkolistá (Tilia platyphyllos)
Stáří: 1 000 let
Výška: 19 m
Obvod: 890 cm
Toto je obrázek z oficiálních stránek obce, stejně jako historické údaje o zámečku a lípě. Tady není okolí lípy tak zarostlé.








Toto je další lípa na návsi.


A jedeme domů! Pod lesem, pod kopečkem je moje bydliště.


Ještě víc vlevo nahoře leží Chotěboř. Oba snímky jsem fotila z jedoucího auta pod Rušinovem. Syn jel rychle a já nestíhala. Ještě nejsem tak pohotová fotografka a on jezdí moc rychle.

P.S. Včera večer jsem tento článek mordovala asi hodinu. Skoro ve finále mi zase půlka zmizela a navíc se mi obrázky sešouply k sobě. Nebudu už do toho vrtat nebo mi to zase zmizí. Dát sem článek po úpravách je boj.

Také pokus pro dva, možná tři

21. července 2011 v 15:14 Jen tak
Dnes přijel mechanik okouknout, co můj PC trápí. Znáte to, když zavoláte opraváře, přístroj jak na potvoru funguje jak podle partesu. I můj počítač předpisově ukazoval na požádání různé stránky. Technik prolezl mě neznámá okna a odkazy. Vše se zdálo v pořádku. Pravil, ať to pozoruju a případně zavolám. Při sdělení, že má příští týden dovolenou, mě omývali. Podle zákona schválnosti se vše pokazí, když je pomocná ruka v nedohlednu. Mechanik spokojeně odjel a já se vrhla na PC.
Udělala jsem jednu operaci v bance, přečetla pár mailů a povzbuzena dobrým fungováním, jsem se vrhla na psaní dlouho slibovaného článku. Psala jsem a vkládala fotky (ty jsem si naštěstí nahrála ještě před úpravami na Blogu). Průběžně jsem článek ukládala a spokojená se svým dílem jsem naposledy klikla na Uložit a psát dál. Napřed se místo písmenek a fotek objevila změť písmen a číslic, při druhém uložení PC hlásil chybu. Výsledek je ten, že je článek v pr... Prčicích. Vše se kouslo a počítač opět odmítl zobrazit cokoliv.
Volala jsem opět technikovi a ten prohlásil, že to musí vidět a za chvíli přijel. Zkoušel to a ono. Furt špatně. Zkoumal připojení, vyměnil asi 3 krabičky (tuším, že se tomu odborně říká routr). Zdá se, že na tu poslední to bude fungovat. Ťuk, ťuk, ťuk, abych to nezakřikla.
Úpravy Blogu s vkládáním a nahráváním obrázků je tedy dílo. Napsat a vložit fotky mi trvalo asi hodinu. Byla jsem z toho už na nervy a nakonec několikrát uložený článek zmizel. Tomu říkám vylepšení služby jak hrom! Až mě trochu přejde vztek, tak zkusím druhý pokus s článkem.
Držte mi palce!


P.S. Bála jsem se, jak mi půjde vložit tento gif. V okénku pro výběr obrázku se objevily prapodivné údaje. Úpravami vpřed!!!

Zase potíže

20. července 2011 v 15:46 Jen tak
Můj staroušek má zase potíže. Sám o sobě pracuje dobře, ale nemůže se připojit na internet. Někdy se to podaří poránu a pozdě večer. Přes den ani ťuk.
Zřejmě mi sedí nějaká potvora na vedení a ruší mi signál. Zítra by měl přijet technik a snad to opraví. Už se to vleče týden a přestává mě to bavit.
Hned jak to půjde, dohoním rest a napíšu článek o Klokočově.
Zatím se mějte sluníčkově.

Kvetou juky

18. července 2011 v 23:53 Zahrádka

Všude v zahrádkách kvetou juky. Kvete i moje. Ani jsem tomu letos nevěřila, že pokvete. Dlouho se nic nedělo.
Obrázky jsou trochu smutné. Dnes bylo pod mrakem. Snad se vám budou líbit i tak.
Ještě mám pro vás schovaný článek o Klokočově. Ale zlobí mě načítání, tak ho musím ještě chvilku odložit. Jsem ráda, že se mi podařilo vložit tento.

Detektor lži

17. července 2011 v 0:11 Vtipy

Chlap si koupí detektor lži, který při lži dá facku.
Hned ho chce vyzkoušet doma při večeři.
Otec: "No, můj synu, kde jsi byl dnes po dobu vyučování?"
Syn: "Přece ve škole."
Bum, facka!
Syn: "OK, OK, byl jsem v kině na filmu."
Otec: "Jaký film to byl?"
Syn: "Pohádka."
Bum, facka!
"OK, OK, bylo to porno."
Otec: "Cože??? Já v tvém věku jsem nevěděl, co to porno je!"
Bum, facka!
Máma: "Je vidět, že je to tvůj syn!"
Bum, facka!


Rváčov

16. července 2011 v 2:07 Toulky

Omlouvám se za delší odmlku a nízkou návštěvnost vašich blogů. Můj PC je z toho vedra nějaký unavený a celou věčnost načítá jednotlivé stránky. Proto jsem na to jeho courání neměla nervy. Dnes budu pokračovat v dalším povídání. PC si dal v těchto nočních hodinách říct a snaží se.

Když jsme vyjeli z Hlinska, přijeli jsme po pár kilometrech do Rváčova. Ve směru od Hlinska je na konci vesnice zvláštní dům. Nevím, kdo tam žije. Asi nějaký podivín. Google o tomto domě nemá žádné informace, jen pár fotek mizerné kvality.
K domu se přichází kolem hromady kamenů po lávce. Velké balvany jsou podél silnice vůbec ve velkém množství. Je z nich vybudováno jakési kamenné koryto, které končí malým rybníčkem.
Hodně zvláštní je samotný dům. Jeho průčelí obrácené k silnici je ověšeno spostou panenek a různých figurek. (Syn mě opět honil, takže jsem fotila dům jen ze silnice a panenky nejsou v detailu. Nemá vůbec pochopení pro mou fotografickou vášeň).
Snad se mi podařilo zachytit vše zajímavé.
Zajímala by mě i ona výstava obrazů v hostinci, ale nebyl čas. :-(
Všude byly podobné cedule. Asi je to další koníček majitele stavení.
Snášení oněch šutrů a budování koryta muselo dát pořádnou fušku. Ale celek se mi líbil. Rozhodně to vypadá lépe než nějaký zarostlý příkop.


Aktualizace z 24.4.2012:
reportáž ČT v pořadu Reportéři ČT (reportáž Davida Vondráčka)
Je to náhoda, nebo úmysl, že největší rváč politických kuloárů devadesátých let se usadil zrovna v obci s názvem Rváčov? Mluvím o asistentovi republikánského vůdce Miroslava Sládka, Lubomíru Votavovi, který byl jeho tělesný strážce. Nejvíc ho proslavil incident s policií, před kterou se zamkl v Poslanecké sněmovně, aby se vyhnul soudu kvůli rvačce. Po odchodu do politického důchodu se usadil v už zmíněné obci Rváčov a začal tady pěstovat zvláštního koníčka.
Dům patřil otci L. Votavy, který se sem po jeho smrti nastěhoval. Přivydělává si brigádami v lese a v domě žije sám, jen se psem. Věšení panenek na domě nepovažuje za nevhodné. Spíš jako druh svého spiritismu.

Svatojánské Lázně

12. července 2011 v 12:57 Toulky

Z Hlinska jsme po troše bloudění dorazili do Svatojánských Lázní. Hned zkraje osady (směrem od Hlinska) se nachází kaple sv. Jana Nepomuckého.
(Když jsme zakoupili kačera, což byl hlavní účel cesty, tak jsem si běžela kapli vyfotit).

Historie:

Místo ležící 1,5 km od Hlinska proslulo již na začátku 17. století mohutným pramenem s léčivými účinky. I dnes pramen láká návštěvníky svým tajemným nádechem.
Už v roce 1620 postavil přibližně 50 m nad pramenem Jan Machovský stavení. Umístil v něm dvě dřevěné kádě, které plnil ohřátou vodou z pramene a léčil lidi. Pověst o léčivých účincích vody na zdraví člověka se rychle roznesla do okolí. K pramenu začalo přijíždět hodně lidí, mezi nimi i tehdejší manželka držitele Rychmburského panství Františka Berková z Dubé a Lipého se svým doprovodem.
Není známo jestli se manželka držitele panství uzdravila, ale skutečností je, že právě ona dala podnět k vystavění kapličky sv. Jana Nepomuckého nad pramenem. Stojí tu dodnes. Kapli, která ukrývá za svými zdmi léčivý pramen, postavili v barokním slohu s půlkruhových závěrem kněžiště a s dřevěnou věžičkou. V roce 1645, necelý rok po smrti Františky Berkové byla vysvěcena.
Ještě v třicátých letech minulého století, přicházeli do Lázní skupiny výletníků, hrála se tu divadelní představení, byly pořádány koncerty a taneční zábavy v přírodě.
Každoročně 16. května na svátek Sv. Jana Nepomuckého probíhá v kapličce Mše svatá.

Toto uvádí stránky o památkách Hlinecka (www.vesely-kopec.cz).
U kaple stojí mohutná lípa.
V malém výklenku byl i hrneček pro napití léčivé vody. Já jsem to tedy nezkoušela.
Na dveřích byl popis kaple. Bohužel jsem ho špatně vyfotila.
Postranní okénko kaple.
Pod kaplí je vidět skruž, ve které je pramen léčivé vody. Pod pramenem je malý rybníček Brčálníček (jeho jméno neznám, ale je pěkně zelený).
Vedle kaple stojí kříž.
To je z Lázní vše.

Hlinsko v Čechách

10. července 2011 v 18:22 Toulky

V pátek jsme jeli se synem dědovi pro dalšího kačera - indického běžce. Toho vám dnes neukážu. Jeli jsme do jedné vesničky u Hlinska v Čechách. Udělala jsem dost fotek, tak vám je budu pomalu servírovat. Dnes zatím zůstaneme v Hlinsku. Syn mě neustále popoháněl (znáte mužský), proto jsem vyfotila jen hlineckou radnici.

Historie:
Radnice byla postavena v roce 1598 jako dřevěná stavba. V letech 1788 - 92 byla přebudována do barokního stylu. Do dnešní podoby byla upravena v roce 1850. Přestavbu projektoval stavitel Václav Sitta. Věž nad vchodem pochází z roku 1839. V současné době v radnici sídlí Městský úřad Hlinsko a nachází se zde obřadní síň, využívaná k pořádání svateb a každoročnímu předávání maturitních vysvědčení. Radnici naleznete na nově zrekonstruovaném Poděbradově náměstí s kašnou.
Takto vypadala radnice v roce 1942 (foto oficiální stránky města Hlinska).
Foto náměstí. Vedle restaurace je Ježďíkův dům. Ten jsem nestihla vyfotit, tak vám ukážu fotku z netu.
Foto z oficiálních stránek města Hlinska.

Historie: Ježdíkův dům je významnou stavbou v Hlinsku. Vybudován byl v roce 1904 pod vedením V. Fialy. Sgrafita, která ho zdobí, jsou tvorbou M. Alše a znázorňují Jiřího z Poděbrad společně s vítězstvím hlineckých nad Švédy.

Historické údaje čerpány z oficiálních stránek města Hlinska.

Kvete gloxínie

5. července 2011 v 13:12 Pokojové květiny

Před týdnem mi začala rozkvétat gloxínie. Měla jsem jich několik, ale zůstala mi jen tato. O to větší mi dělá radost.

Hříbky

5. července 2011 v 10:57 Došlo mailem

Dostala jsem odkaz na veselé houby. Pusťte si repráky a klikejte na slova houba 1, houba 2, ...


Ferrari a policajt

4. července 2011 v 8:34 Vtipy

Chlapík jde do důchodu a za ušetřené peníze si chce koupit něco, po čem vždycky toužil - sportovní auto.
Udělá to a hned vyrazí na dálnici, když se za ním náhle objeví policejní auto.
Chlápek si pomysli: "Mám Ferrari, ujedu mu jako nic!"
160, 180, 220.
Pak si pomyslí: "Přece se nezabiju" a zastaví.
Policajt k němu dojede a říká: "Už jsem slyšel ÚPLNĚ všechny výmluvy, ale mám dneska dobrou náladu, takže když mi řeknete něco, co ještě nikdo nezkoušel, nechám vás jet."
Chlápek povídá: "Jsou to dva dny, co mi manželka utekla s policajtem a já myslel, že mi ji vezete zpátky".
"JEĎTE!!!!"


Čertův kámen

3. července 2011 v 12:38 Toulky
Přírodní rezervace Stvořidla a k ní přiléhající přírodní park Melechov se nachází na okraji Českomoravské vrchoviny, asi 6,5 km jihovýchodně od Ledče nad Sázavou. Stvořidla se rozkládají přibližně na ploše 300 hektarů, zejména na pravém břehu řeky Sázavy.
Toto území je zahloubeno mezi žulový masív Melechova a Žebrákovského kopce. Řeka Sázava tady tvoří hluboké údolí ve tvaru písmene V. V nedávné geologické minulosti řeka musela v těchto místech překonat výškový rozdíl 350 m, aby mohla pokračovat dále na západ do Vltavy. Tekoucí voda s plaveným materiálem vymodelovala tzv. obří hrnce a mnoho vodních prahů s četnými peřejemi. Ty se zasloužily o to, že úsek od Smrčné do Vilémovic je jeden z nejkrásnějších a nejvyhledávanějších na českých řekách. Peřeje mají i nezanedbatelný ekologický význam. Voda se v nich totiž čeří a za nižšího stavu i okysličuje, což přispívá k samočištění vody.
Řeku po obou stranách lemují lesní porosty, které tvoří vzrostlé smrky promísené s opadavými stromy, jako je buk, javor, olše, habr, lípa i vrba. Ze vzácnějších rostlin je zde vidět barvínek menší, kruštík širokolistý, kozlík dvoudomý, plavuň vidlačka. Na stráních v okolí řeky se objevuje i horská a podhorská vegetace, zřejmě splavená ze Žďárských vrchů. Například lze uvést rostliny - růži alpskou, silenku červenou, křivatec žlutý, prvosenku vyšší, řeřišničník Hallerův a další. Ze vzácných živočichů se tady usadila vydra říční a mlok skvrnitý.
Součástí této krásné přírody je izolovaný skalní útvar Čertův kámen, který leží na jižním svahu Melechova. V roce 1986 byl vyhlášen přírodní památkou. Tvoří ho žulový kámen o délce 7 m, šířce a výšce 5 m, který vymodelovala dlouhodobá eroze a zvětrávání. Úzká trhlina ho rozděluje na dvě části. Na horní plošině jsou dvě skalní mísy, které bývají naplněny vodou. Pokud se na něj díváme z boku, má podobu čertovy hlavy.
K němu se vztahuje pověst, která současně odhaluje vznik kamenitého dna řeky Sázavy. Pojednává o líném sedlákovi, který žil na stráni u řeky. Políčko, které mělo přinášet obživu bylo neúrodné a sedlák se o něj vůbec nestaral. Děti měly hlad, a proto se rozhodl upsat čertu, který za něj měl 10 let na poli pracovat a zúrodnit ho. Čert se dal hned do práce. Zastal práci za tři statné muže, a proto úroda na sedlákově poli byla nejlepší z celého Posázaví. Deset let uplynulo velice rychle a sedlákův čas nastal. Tomu se však ze světa nechtělo, zvlášť, když nemusel pracovat. Radil se se ženou, jak čerta přelstít. Ta mu poradila, aby celý dům nechal vykropit svěcenou vodou. Sedlák manželku poslechl. Když druhý den ráno čert přišel, strašně se rozzlobil, že na sedláka nemůže. Proto si na něj vymyslel pomstu. Chtěl sedlákovo pole, které deset let tak pracně obdělával, zasypat kamením, aby se na něm již nikdy nic neurodilo. Následující noc odletěl do kamenolomu pod Lipnicí nad Sázavou. Tady sebral celý kamenný kopec a letěl s ním nad sedlákovu chalupu. Bylo už k ránu a začalo svítat. Jak se slunce blížilo k obzoru, čerta opouštěla pekelná síla a tak začal ze svého pytle postupně odhazovat těžké kameny. K sedlákově poli čert dorazil už s úplně prázdným pytlem. Tak sedlák vyzrál na čerta.
Proto je dnes koryto Sázavy kolem Stvořidel poseto tisíci balvany. Největší z nich, který čert zahodil jako poslední, se nazývá Čertův kámen, pod nímž najdeme bránu do pekel.
Přístup k Čertovu kameni je snadný. V lese mezi Rejčkovem a Rohulí se odbočí z červené turistické značky doprava. Lesní cesta nás po 200 metrech přivede přímo k němu.
Do Stvořidel je nejlepší cesta tzv. Posázavským pacifikem.

Zdroj: Cesta Vrchovinou a internet

Šneci

3. července 2011 v 10:11 Vtipy

Přijde muž domů a žena říká: "Máme výročí miláčku, mám chuť na něco dobrého, co takhle šneky, jak jsme je měli v Paříži?"
Muž nelení a jde pro šneky a šampaňské.
Cestou domů jde kolem bordelu a říká si: "Jedno malý pivo neuškodí, je čas a mám šťastný den".
Nakonec se probudí v pět ráno na pokoji s třemi holkami.
Průšvih jako hrom.
Jde domů a přemýšlí, co bude.
Osvítí ho Bůh, ulomí v parku prut, rozestaví šneky před vchodem, zazvoní a hned jak ženuška otevře, začne křičet: "Tak huš,huš, kurvy pomalý, to je otřesný, jak se loudáte!!!


Buchta pro pilně pracující

3. července 2011 v 9:40 Recepty

Dnes jsem dostala mailem tento recept. Zkuste ho.