****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.






Říjen 2011

Diplom od Nattynky - za zajímavosti Vysočiny

31. října 2011 v 18:43 Různé

V neděli nám opět Nattynka připravila soutěž o zajímavostech Vysočiny.
Dostala jsem od ní krásný diplom. Děkuji.


Kouzelná dřívka

31. října 2011 v 8:01 Řemesla

Oheň měl nesmírný význam pro primitivního člověka. Vzbuzoval v něm obdiv i úctu, když mu sloužil na každém kroku. Naháněl strach, když se valil v podobě lávy nebo lesního požáru. Není tedy divu, že se oheň u starých národů stal předmětem náboženských obřadů. Uběhlo mnoho tisíc let, než se člověk naučil rozdělávat oheň sám. Kdy zjistil, že třením dvou kousků suchého dřeva může vzniknout žhavý uhlík. Později si rizdělával oheň křesáním, pomocí hubky a křesadla.
V době železné křesadlo z rudy nahradilo kovové. Tento vynález nepodlehl změnám až do 19. století, dokud se na cestu dějinami nevydaly zápalky. Objevily se někdy kolem roku 1820. Představovalo je dřívko s hlavičkou ze zápalné směsi, na které se podílel cukr, arabská guma a síra. Zápalka se musela namočit do kyseliny sírové a rychle vytáhnout. Ohýnek plál, ale byl dost nebezpečný. Navzdory různým osudným nehodám se tento druh zápalek dost rozšířil. Vyráběly se ve velkém v Paříži, Berlíně a ve Vídni.
Namáčecí zápalky nahradil roku 1827 vynález Angličana Johna Walkera. Zápalná směs v hlavičce nebyla už tolik výbušná a vzňala se, když se jí škrtlo o drsný skelný papír. Pak se už zápalka dočkala prudkého rozvoje.
Ve velkém začal zápalky vyrábět anglický chemik Samuel Jones. Zanedlouho je zdokonalil Francouz Charles Suaria, Němec J.F. Krammer a vídeňský šlechtic Štefan Romer (1788-1842), pocházející z Velkého Šariše na východním Slovensku. Noví vynálezci použili ve směsi bílý fosfor.
Přestože byly zápalky už bezpečnější, mohly se při prudším nárazu nebo menším třením samy vznítit. Londýnské noviny z roku 1833 zachovaly zprávu o podobném případu.
Bílý fosfor v hlavičkách brzy vystřídal červený a výroba se mohla rozběhnout na plné obrátky.
Dalším zdokonalení zápalek zaznamenal rok 1855. Tehdy Švéd C.F. Lundström použil v hlavičce chlorečnan draselný, síru a impregnující látku. Zápalky uložil do dřevěné krabičky s bočními stěnami natřenými nějakou drsnou látkou. Hlavní lučebninou v této látce byl červený fosfor.
Nový vynález se pod názvem "švédská zápalka" nebo "safety matches" (bezpečností zápalky) rozšířil po celém světě a známe je tak i dnes.



Foto: internet

Květákové recepty

30. října 2011 v 11:52 Recepty

Květák se hodí k nejrozmanitějším kulinářským úpravám. Ve srovnání s ostatními košťálovinami obsahuje méně vlákniny, i když některým lidem způsobuje nadýmání. Tomu se dá předejít přídavkem kmínu, koriandru nebo anýzu do pokrmů.
Je cenný na bílkoviny, sacharidy a vlákniny, aminokyseliny a provitamíny A. V květáku je více vitamínu C než v pomerančích. Z minerálních látek má mnoho draslíku a fosforu. Jako každá košťálovina i květák obsahuje sirnou silici, proto ho vaříme vždy bez pokličky.

Květáková polévka

1 menší květák, 3 vrchovaté lžíce ovesných vloček, mrkev, lžíce másla, asi 8 dl vody, sůl, trochu vegety, mletý pepř, petrželka.
Květák rozebereme na růžičky, košťál odkrojíme. Mrkev nakrájíme na nudličky, podusíme na másle, zalijeme vodou a uvedeme do varu. Vmícháme ovesné vločky, opět uvedeme do varu a přidáme květák, vegetu, sůl a vaříme. Až květák a vločky změknou. Polévku okořeníme čerstvě umletým pepřem, posypeme usekanou petrželkou a podáváme.


Květákové krokety

0,5 kg květáku, 2,5 žemle, mléko, 3 vejce, hladká mouka, strouhanka, pepř, sůl, olej na smažení.
Květák rozebereme na růžičky, vložíme do vroucí osolené vody, uvaříme do poloměkka a necháme okapat. Žemli pokrájenou na plátky zvlhčíme mlékem. Po prosáknutí rozemneme, přidáme květák, pepř, sůl, 2 rozšlehaná vejce a 2 lžíce hladké mouky a vše promícháme. Ze směsi vytvoříme 8 kroket, obalíme je v mouce, ve vejci rozšlehaném se 2 lžícemi mléka a ve strouhance. Usmažíme po obou stranách na oleji. Podáváme s vařenými bramborami, zeleninovým salátem nebo s tatarkou.

Květák zapečený

Květák, 200 g šunky, lžíce másla, 1/4 litru kysané smetany, 2 vejce, lžíce strouhanky, sůl.
Květák rozebereme na růžičky, dáme do vroucí osolené vody a uvaříme do měkka. Do vymaštěné zapékací misky urovnáme polovinu květáku, posypeme drobně pokrájenou šunkou a nahoru naskládáme zbytek květáku. Vše rukou mírně stiskneme a zalijeme smetanou, rozšlehanou s vejci a solí. Květák posypeme strouhankou osmaženou na másle a upečeme ve středně vyhřáté troubě. Podáváme s bramborovou kaší a zeleninovým salátem.


Květák v sýrové omáčce

1 velký květák, sůl, 5 rovných polévkových lžic hladké mouky, 3 dl mléka, 2 lžíce tuku, 2 dl smetany, 150 g tvrdého sýra, bílý pepř, petrželka a zelenina na ozdobení.
Květák rozdělíme na větší růžice, opláchneme, vložíme do vroucí osolené vody, vaříme do měkka, scedíme a necháme okapat. Z mouky a tuku připravíme světlou jíšku, zalijeme mlékem, smetanou a několika lžícemi vývaru z květáku, rozšleháme a dobře provaříme. Přidáme část nastrouhaného tvrdého sýra a necháme ho v omáčce roztavit. Omáčku osolíme, opepříme, přidáme nasekanou petrželku, na talířích nalijeme na květák a ozdobíme zeleninou. Vhodnou přílohou jsou brambory.

Květákové krokety

1 květák, sůl, 2 vejce, 2 lžíce polohrubé mouky, olej na smažení.
Květák rozebereme na růžičky a vaříme v osolené vroucí vodě do měkka. Uvařený květák vidličkou rozmačkáme, přidáme 2 lžíce polohr. mouky, 2 žloutky a ušlehaný sníh ze 2 bílků, osolíme. Pokud je těstíčko řídké, přidáme ještě trochu mouky. Na pánvi rozpálíme olej a lžící nabíráme těstíčko, které vkládáme do oleje, lžící vytvoříme placičku. Opečeme po obou stranách a podáváme s brambory a zeleninovým salátem.


Foto: internet

Švestková delikatesa

29. října 2011 v 13:18 Recepty

Úvodem musím napsat, že to není můj recept. Našla jsem ho na těchto stránkách -klik- u Šárky. Od té doby ho v době švestek peču. Můj manžel se po něm může utlouct a vždycky vyluxuje plech. Smějící se Měla jsem v ledničce ještě trochu švestek od sousedů, tak jsem ho včera upekla. Tak pěkně růžový jako Šárka ho nemám (nechala jsem ho o 3 minutky déle v troubě), ale na jeho chuť a poživatelnost to nemělo vliv.
Jestli ještě máte k dispozici švestky, tak vyzkoušejte. Je to mňam!




Strom roku 2011

29. října 2011 v 8:00 Zajímavosti


Celorepubliková soutěž Strom roku má vítěze - tentokrát celou alej ve Skaličce na Přerovsku.
Desátý ročník ankety přinesl zlato 22 lipám a 10 dubům, které lemují cestu k sociálnímu ústavu v bývalé zámecké zahradě. Stromořadí získá i odborné arboristické ošetření a bude za ČR bojovat v anketě Evropský strom roku.
Nejstarší strom aleje je dub, jemuž je 450 let, měří 30 m a jeho obvod činí 5,15 m.
Alej je dílo Zdeňka Františka Lva hraběte z Rožmitálu.


Foto: internet

Unikátní rozhledna

28. října 2011 v 15:53 Aktuality

V unikátní rozhlednu se změnil pivovarský vodojem v Heřmanově Huti na Plzeňsku. Historický objekt z r. 1908, který je technickou památkou, se díky třímilionové dotaci od EU stal turistickou atrakcí. Rarita je to i po architektonické stránce, použití železobetonu bylo v době jeho vzniku výjimečné. Nádrž podpíraná šesti sloupy je jeden ze dvou dosud existujících pivovarských věžových vodojemů v ČR. Ten známější mají v plzeňském Prazdroji.
Z věže rozhledny dohlédnete až na Brdy a Český les.
Rozhledna byla slavnostně otevřena před týdnem - 21. října 2011.
Obec bude opravený vodojem otevírat zdarma turistům každou sobotu a neděli od 14 do 16 hodin a po zbytek týdne na telefonickou objednávku; trvalý provoz by byl nebezpečný.


Vodojem před opravou


Vodojem po opravě


Foto: internet

Ořešák Purkyně

28. října 2011 v 8:55 Zajímavosti

Vzácný obří 150letý ořešák černý (Juglans nigra) v zámeckém parku v Blatné nedávno dostal jméno po slavném přírodovědci. Ořešák Jana Evangelisty Purkyně s obvodem kmene 5,5 m a výškou 32 m je třetí největší strom svého druhu v ČR. Místem jeho původu je Amerika.
Proč Purkyně? Český přírodovědec, fyziolog, anatom, biolog i filozof v jedné osobě totiž v Blatné působil přesně před 200 lety jako vychovatel.


Foto: internet

Nejdražší krátery

27. října 2011 v 13:48 Zajímavosti

Diamanty jsou symbol přepychu a bohatství, ukládají se do nich peníze. Kvůli těmto vzácným blýskavým kamínkům jsou lidé schopni vykutat obrovské krátery, které mnohdy připomínají dílo mimozemských civilizací.
První zmínky o úžasných třpytivých kamíncích byly zachyceny již ve 4. století před naším letopočtem, objeveny však byly zhruba ještě o čtyři století dříve v Indii. Obchodovalo se s nimi, byly vnímány jako mystické kameny. Tehdy se však nedobývaly ze země, ale nacházely se v naplaveninách řek, rýžovaly se.
Klasická těžba začala o mnoho staletí později - až kolem r. 1870, kdy vypukla jihoafrická diamantová horečka. Právě tehdy začaly vznikat ony úchvatné obří krátery, dnes celosvětově známé doly jako Kimberley v Jižní Africe, Argyle v Austrálii, Mirnyj v Rusku či Diavik v Kanadě.

Než začala diamantová horečka

Psal se r. 1866, když si Schalk van Niekerk na návštěvě svých příbuzných poblíž řeky Orange v dnešní JAR všiml dětí hrajících si s kamínky. Jeden z nich byl průhledný a krásně se třpytil. Farmář Niekerk projevil o nerost zájem a chtěl ho koupit. Rodina chlapce, který si s kamínkem hrál, se ale domnívala, že jde o bezcenný kámen a muži ho věnovala. Později se ukázalo, že jde o diamant. Rozruch ještě nevzbudil, ale Niekerkovi lecos naznačil.
O dva roky později farmář za 500 ovcí pořídil od jednoho muže diamant, jenž už měl 83 karátů! Šlo o slavný Star of South Africa (Hvězda Jižní Afriky), který odstartoval nájezdy dobrodruhů z celého světa.
Zjistilo se, že primární diamantonosná hornina je kompaktní modrošedý kimberlit, který z útrob Země vystupuje vzhůru, rozšiřuje se a má průměr až několik set metrů. Nalezené diamanty dosahovaly velikostí nikdy dříve nevídaných.
Na malé vyvýšenině, která dostala jméno Colesberg Kopje, se u města Kimberley začal v r. 1871 kopat důl nazvaný Big Hole. Jde o obrovskou jámu hlubokou 240 m o průměru 463 m, jež je doslova vyhrabána rukama pouze za použití jednoduchých nástrojů.
Nejslavnější doly jsou v Jižní Africe, začaly se ale objevovat rovněž v dalších zemích. Za největší diamantový důl světa je považována jáma Argyle v severovýchodní Austrálii. Má obdélníkový tvar s délkou 1 600 m a šířkou místy až půl kilometru, v nejnižším bodě je hluboká 600 m. Už v r. 1969 se tu objevili hledači. Až o 10 let později se podařilo najít velké ložisko, které ukrývalo stovky milionů karátů. K otevření dolu a zahájení prací došlo v r. 1983.
Ročně se tu podaří vytěžit asi 30 milionů karátů, což je přibližně třetina světové produkce diamantů. V r. 1991 se podařilo najít kámen o velikosti 42,6 karátu a jako největší nalezený v tomto ložisku byl předán do muzea.


Austrálie - důl Argyle

Ohromující svými rozměry je také diamantová díra v Rusku u města Mirnyj ve východní části Sibiře. Kráter má na povrchu průměr 1 200 m, u dna, které je v hloubce 522 m, pak 310 m. Důl byl otevřen v roce 1957 a fungoval až do roku 2001.


Rusko - důl Mirnyj

V povrchových dolech - nejprve se musejí odtěžit desítky tun kimberlitu. V třídírně se pak diamanty oddělují.
Rýžováním - podobně jako zlato lze diamanty rýžovat z naplavenin řek nebo usazenin u pobřeží moří.
U nás byly nalezeny pouze 3 diamanty ve štěrku z Českého středohoří.


Kanada - důl Diavik


Botswana - ložiska diamantů

Diamant
  • je krystalická forma uhlíku, jež vzniká za vysokých teplot (až 2 000°C) a tlaků v zemské kůře.
  • se vytváří v hloubkách 100 až 200 km a vyskytuje se v hornině, která se nazývá kimberlit podle jihoafrického města Kimberley. Diamanty tuhnou a vystupují k povrchu ve formě těles komínkového tvaru.
  • se řadí k nejtvrdším látkám na světě. Může být bez jakéhokoliv odstínu nebo zabarvení. Barva je způsobena chemickou nečistotou nebo strukturálními kazy.
  • má hmotnost udávanou v karátech - metrický karát odpovídá 0,2 g, takže diamant o hmotnosti 1g má 5 karátů.
  • se využívá nejen ve šperkařství, ale také k výrobě řezných, vrtných a brusných nástrojů, prášků a past.

5 největších diamantů:

1. Cullinan, nalezen v r. 1905 v Jižní Africe - 3 106 karátu.
2. Excelsior, nalezen v r. 1893 v Jižní Africe - 995,5 karátu.
3. Hvězda Sierry Leone, nalezen v r. 1972 v Sierra Leone (Afrika) - 968,8 karátu.
4. Velký Mogul, nalezen v r. 1650 v Indii - 787,5 karátu.
5. Woyie River, nalezen v r. 1945 v Sierra Leone (Afrika) - 770 karátu.

Foto: internet


Jezdecká socha Jana Žižky na Vítkově

25. října 2011 v 16:12 Aktuality

Žižka se už zase dívá na Prahu, socha opravena

Nejslavnější husita je konečně opravený! Na pražském Vítkově byla v pondělí, 24. října 2011, po roce a půl slavnostně znovu odhlalena bronzová socha Jana Žižky z Trocnova. Velký vojevůdce je celý v novém. Od dubna 2010 totiž zchátralé dílo prošlo náročnou rekonstrukcí, která stála více než 23 milionů korun a podílelo se na ní kolem čtyřiceti lidí.


Největší jezdecká socha v Česku, která stojí na Vítkově od roku 1950, měla namále. Podle průzkumu památkářů byla před rekonstrukcí v havarijním stavu a hrozilo, že se nenávratně zničí. Opravy se ujala restaurátorská firma spolu s pracovníky Národního muzea, pod jehož správu celý památník na Vítkově patří. "Celkové náklady na kompletní restaurování díla dosáhly přes 23 milionů korun, peníze poskytlo ministerstvo kultury," uvedl generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Bronzového husitu během oprav zakrývala obrovská plachta s fotografií sochy v životní velikosti. Pod tou se po celou dobu intenzivně pracovalo. "Velice náročná byla demontáž jednotlivých částí sochy. Sundával se například ocas koně vážící tunu a půl, odmontovány byly i Žižkovy ruce a nohy," řekl Blesku restaurátor Petr Douda. Problém podle něj byl, že se k soše nedá dostat s těžkou technikou, jako je například jeřáb. "Části se dostávaly dolů pomocí kladek. Museli jsme přitom být velice opatrní, aby nedošlo k jejich poškození," dodal Douda.
Vyměněno muselo být například pět tisíc šroubů, které drží dutou skulpturu pohromadě, kovové konstrukce sochy byly natřeny protikorozním nátěrem, vnitřní postory sochy dostaly nové odvětrávání. Opraveny byly i všechny defekty a praskliny, které na Žižkovi a jeho koni za šest desetiletí napáchal zub času.

Socha Jana Žižky před opravou

Jak socha vznikla

V roce 1882 byl založen Spolek pro zbudování Žižkova pomníku, který se snažil na dílo sehnat peníze. Až v roce 1931 se do práce na pomníku pustil sochař Bohumil Kafka, který vytvořil sádrový model, který byl kvůli strachu z nacistů během války schováván v několika kusech.
Z bronzu byla socha odlita až po druhé světové válce v roce 1946 v Karlíně. Slavnostně odhalena byla 14. července 1950, v den 530. výročí vítězství husitů nad křižáckými vojsky na Vítkově. Je vysoká 9 metrů, dlouhá 9,6 metru, široká 5 metrů a váží 16,5 tuny.

Žižka není největší!

O soše Jana Žižky se tvrdilo, že je největší jezdeckou sochou na světě. Bohužel se jedná pouze o zbožné přání. Největší Žižka nebyl ani v roce 1950, kdy bylo dílo poprvé představeno veřejnosti. Spíš než o omyl se šlo tehdy o další ze lží koministické propagandy.
Devítimetrovou sochu suveréně poráží dvanáctimetrová brzonzová socha Viktora Emanuella II. v Římě, postavená v roce 1911. Světové prvenství pak od roku 2006 drží více než třináct metrů vysoká bronzová socha španělského dobyvatele dona Juana de Onate v americkém El Pasu, která váží osmnáct tun.


Socha v americkém El Pasu


Slavnostně nasvícená socha Jana Žižky na Vítkově


Text: Blesk
Foto: Blesk a internet

Rozhledna Vartovna

24. října 2011 v 18:10 Architektura

Nad obcí Seninka blízko Vsetína se tyčí nová rozhledna - Vartovna. Obyvatelé Valašska jí nazývají Valašská Eiffelovka. Tu vzdáleně připomíná svou kovovou konstrukcí. Neobvyklá stavba s vnitřním točitým schodištěm byla vybudována podle návrhu architekta Ivana Bergmanna na kopci Vartovna.
Je vysoká 37 metrů, vyhlídková plošina krytá střechou se nachází ve výšce 35 metrů. Na ní se vystoupá po vnitřním točitém schodišti.


Foto: Právo


Foto: Martina Žáčková

Rozhledna je postavena ve výšce 651 m.n.m. a jsou z ní krásné rozhledy po okolí, např. na Hostýnské, Vsetínské a Vizovické vrchy. Dá se dohlédnout i na Beskydy a slovenské hory. Vrch Vartovna sloužil kdysi jako strážní hora. Zapalovaly se na ní ohně, varující před nebezpečím.
Rozhledna byla otevřena 17. listopadu 2009 a je nejmladší ve Zlínském kraji.

Opět spolu

24. října 2011 v 15:41 Jen tak

Panu opraváři se podařilo mého starouška opět rozběhnout. Teď tu na mě pomrkává svým zeleným a červeným očkem. Zprvu byl trochu líný, ale jaký pán, takový krám. Smějící se Já mám ty starty také poněkud pozvolné. Ale všechno je v pořádku, jsme opět spolu. Já jsem na něj tak zvyklá, že ho vyměnit nechci. Předběžně jsme se s panem Č. dohodli, že ho přeinstalujeme, že už je nějaký unavený.
Jenže nyní to nepřichází v úvahu. 8. listopadu mám jít na operaci s kolenem a to pak bude jistě mnoho bezesných nocí. A kdo jiný by je měl se mnou trávit? Navíc se strašně bojím. Než abych šla do nemocnice na 3 dny, tak to raději podstoupím s místním umrtvením a hned pojedu domů. V nemocnici bych se nebála o nic méně a ještě bych tam nespala. Znám to z jiné operace před 6 lety. To už jsem byla tak vynervovaná a nevyspalá, že jsem myslela, že uteču. Pak se nahromadilo nějak víc operací, tak mě předčasně "vykopli". Ježíš, jak já jsem upalovala. Od té doby chci nemocnici vidět jen zvenku. Smějící se Do toho všeho svrabu mě dnes začaly bolet moje skoro poslední zuby. Ty budou muset před operací asi ven. Stejně to mají spočítané.
Tak jsem vám "vysypala" svoje trable a budu koukat, abych si vás užila, dokud mi je ještě do skoku. (Alespoň virtuálně Mrkající).


Diplom od Natty

24. října 2011 v 12:08 Různé

U Natynnky na blogu byla v neděli další hádanka. Měli jsme poznat, kde se stavba nachází. -klik- Trochu jsem zapátrala a podařilo se stavbu objevit. Moc se mi, mimochodem, líbí.
Získala jsem od Natty diplom a moc za něj děkuji. Usmívající se


Zase potíže

21. října 2011 v 9:45 Jen tak

Bohužel, můj PC si vzpomněl, že bude stávkovat. Zapomněl, kde má disk a nemůže ho najít. Tak nucená přestávka a nevím na jak dlouho. Také netuším, jak je závada rozsáhlá. Jestli bude stačit, strčit mu instalační CD a on se rozpomene nebo půjde do počítačového nebe. Přece jen už je to staroušek. Ale mému srdci milý a nerada bych se s ním loučila.
Pokud se dostanu k vnukovi na PC (jako nyní), budu se snažit číst vaše příspěvky.
Zatím se tu mějte fajn.
Jarmila


Den stromů

20. října 2011 v 18:20 Aktuality

Dnešní den, t.j. 20. říjen, je Dnem stromů v České republice. Slaví se pravidelně od r. 2000. Do Čech tuto myšlenku přinesl Svaz spolků okrašlovacích. Poprvé se u nás hojně slavil v roce 1906. Potom bylo slavení na dlouho dobu přerušeno. O znovuobnovení se mezi jiným zasloužil slavný botanik Václav Větvička.
Prapůvod Dne stromů bychom hledali ve Spojených státech. Nápad slavit Den stromů tam vznikl už v polovině 19. století. Tamější krajina byla bez stromů a až jeden z prvních osadníků J. Sterling Morton začal v okolí svého domu pěstovat různé druhy stromů, keřů a květin.
Myšlenka se postupně začala šířit na další kontinenty a dnes se Den stromů slaví ve více než 50 zemích světa.


Foto: Aleš Rudl

Ocenění

20. října 2011 v 14:37 Různé

Od Jitky - Yorgy jsem dostala Ocenění pro můj blog. Za ocenění Jitce moc děkuji. Znám pár blogů, které by si stejné ocenění určitě zasloužily. Proto posílám štafetu dál.


Vlastičce: http://sem-tam.blog.cz/
Emě: http://enili.blog.cz/
Marušku - Fukčárinku: http://fukcarinka.blog.cz/
Ivu: http://iva221.blog.cz/
Marušku: http://kamineknaceste.blog.cz/
Hanku - Margaritu: http://margarita11.blog.cz/

Sama mám z ocenění radost, jen nevím, zda si ho zasloužím. Nepatřím mezi tvořilky. Můj blog je spíš o zajímavých místech nebo událostech a fotografiích.

Opera v Sydney

20. října 2011 v 14:02 Architektura


Opera v Sydney byla otevřena 20. října 1973 a během velmi krátké doby se stala nejvýraznějším symbolem celé Austrálie. Za její stavbou také překvapivě stojí i velmi silný příběh.
Zajímavost: Kvůli velkým zmatkům a dodatečným změnám při stavbě byl dnešní hlavní operní sál původně určen pro činohru a má tak poměrně malé orchestřiště. Z toho důvodu jedna z nejslavnějších oper světa není paradoxně schopná uvádět ta největší operní díla.
Opera v Sydney je stavba navržená v roce 1956 dánským architektem Jørn Utzonem.



Historie dle Wikipedie:
V roce 1957 byla vládou Nového Jižního Walesu vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž na operní budovu. Podle zadání měla budova disponovat jedním velkým sálem pro 3000 diváků a jedním menším pro 1200 diváků. Do soutěže bylo zasláno 233 návrhů z 23 zemí. V soutěži zvítězil návrh v té době nepříliš známého dánského architekta Jorn Utzona.
Stavba se potýkala s mnoha problémy, ať už technického, ale i politického rázu. Sám Utzon se na stavbě přestal podílet v roce 1966, pro neustálé spory s vládou Nového Jižního Walesu. Stavba byla svěřena australským architektům, kteří ne vždy respektovali Utzonovy projekty, což se projevilo obzvláště na interiérech. Původní rozpočet 7 000 000 australských dolarů byl mnohonásobně překročen, náklady se vyšplhaly až na 102 miliónů. Stavba byla dokončena v roce 1973.
V červenci 2005 byla budova zařazena na seznam australského kulturního dědictví. 29. června 2007 zapsalo UNESCO Operu v Sydney na seznam Světového kulturního dědictví. Jedná se o první stavbu zapsanou na tento seznam ještě za autorova života.



Foto: internet


Kohout

18. října 2011 v 14:53 Vtipy

Každé ráno vchází kohout pyšně do kurníku...
Něžně políbí devět z deseti slípek, ale desáté vytrhne jedno pírko. Tak to jde den za dnem.
Po dvou týdnech toho má ale ta desátá slípka už dost, postaví se kohoutovi do cesty a zlostně na něho křičí: "Každé ráno políbíš devět mých kolegyň, ale mně pokaždý vytrhneš jedno pírko! Co to má znamenat?!"
Kohout jí tiše zašeptá do ucha: "Tebe chci vidět nahou, bejby ".


Technika nezná hranic

16. října 2011 v 16:37 Všehochuť

Další obrázek pro pobavení, který se mi líbil. Už ani nevím, kde jsem na něj narazila. Případnému vlastníku se omlouvám za kopírování.


Ta chatrč je spíš k pláči, ale hlavně, že má kolektory. Pochybuji, že mají zavedenou vodu, kterou by sluníčko ohřálo.
Člověk se nestačí divit, jak dnes ještě žijí lidé. I když satelit a kolektory jsou možná fotomontáž, ale chatrč a obyvatelé jsou praví.

Najdi kočku!

13. října 2011 v 16:03 Piškuntálie

Na internetu jsem objevila bezva obrázek. Najděte na něm kočku!


Tak se pozorně zadívejte, snad jí brzy objevíte. Mě to trvalo pár sekund. Smějící se

Vrabec domácí

12. října 2011 v 8:24 Příroda

Vrabec domácí už není v Česku v hrsti a nebude ani na střeše

Před deseti lety trůnila na prádelních šňůrách balkónů nejedné domácnosti hejna vrabců. Dnes tu vrabčího živáčka téměř nespatříte. Nabízí se tedy otázka, kam tenhle častý návštěvník lidských obydlí vlastně zmizel.
Vrabec domácí je na světě nejrozšířenější žijící pták. Do Evropy se dostal před tisíci lety z Malé Asie a Arabského poloostrova a podobně jako kos černý se skvěle přizpůsobil životu ve městech, která se stala jeho hlavním zdrojem potravy. V letech 2003-2011 v Česku hnízdilo odhadem 2,8 - 5,6 miliónu párů vrabců. Dnes je jejich počet přibližně o dvacet procent nižší.
Ukázkovým příkladem úbytku vrabce domácího je Malá Strana v Praze. Na přelomu tisíciletí tu žilo víc než 150 kusů, v roce 2006 se jejich počet snížil o polovinu. Dnes se tu dají spočítat na prstech jedné ruky. Obdobnou situaci lze vypozorovat na mnoha dalších místech hlavního města - na Václavském nebo Karlově náměstí před deseti lety pobíhala hejna, dnes po nich není ani památky.

Stěhují se na venkov

Podle ornitologa Zdeňka Vermouzka je důvod nasnadě - podmínky pro život v blízkosti lidí jsou pro vrabce domácího jednoduše stále méně vyhovující. Mezi faktory způsobující úbytek tohoto druhu patří změna způsobu dopravy obilí, které se už nevozí v netěsných vagónech, ale v kamiónech - ty nepropustí jediné zrnko potravy. Významnou roli hraje také znečištění ovzduší, v jehož důsledku mimo jiné ubývá hmyz, který je základním krmným prvkem pro mláďata.


Vrabec domácí se proto dlouhodobě přestává objevovat, hejna se ztenčují. Tam, kde bylo dříve 50 ptáků, je dnes 5. Slovy Zdeňka Vermouzka "pak stačí jedna špatná zima" a malé hejno ztrácí schopnost reprodukce a zanikne úplně. Pár desítek přeživších šťastlivců migruje za lepšími podmínkami na venkov, tam lze při troše štěstí na okrajích obcí spatřit i hejno vrabce domácího.
A jak tohoto dnes už spíš vzácného ptačího "návštěvníka" spolehlivě poznáte? Má-li hnědou šíji, šedé čelo a temeno a černou skvrnu na hrdle (samec) nebo má vršek hlavy matně hnědý a světlé hrdlo (samice a mláďata), záda, ocas a letky v hnědočerných odstínech s bílým břichem, máte co do činění s vrabcem domácím. A možná se vyplatí být ve střehu - přestože je označován za jeden z nejhojnějších ptačích druhů u nás, není vyloučeno, že by se vzhledem ke stávajícím podmínkám mohl časem stát druhem ohroženým.

Zdroj: Novinky.cz
Foto: fotobanka Profimedia