close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.





(Kalendář od Marušky)


Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Říjen 2011

Diplom od Nattynky - za hrad

11. října 2011 v 20:00 Různé

V neděli nám dala na svém blogu Nattynka hádanku. Měli jsme podle obrázku a pověsti určit jméno hradu.
Hned mi byla povědomá silueta hradu, tak jsem jméno napsala. Získala jsem krásný diplom.


Natty moc děkuji. Usmívající se

Večerníček končí

11. října 2011 v 14:14 Aktuality

Kloučka Večerníčka v papírové čepici, který se na obrazovce tehdejší Československé a nynější České televize objevuje s desetiminutovou pohádkou dětem na dobrou noc těsně před 19 hodinou nepřetržitě od ledna 1965, zřejmě čeká stěhování z prvního programu ČT na jeho druhý program.


To prohlásil nový programový ředitel České televize Milan Fridrich. Podle něj je třeba se zamyslet, jestli se Večerníček nepřežil a místo něj není lepší vysílat jiný, poutavější program.
Tolik zprávy z Novinky.cz.
Nevím, jak vy, ale mě se toto řešení nelíbí. Kolik generací vyrostlo na podvečerním Večerníčku? Moje děti tedy určitě a myslím, že i jejich děti.
Začne to přesunováním a potom zmizí docela. Alespoň takovou praxi poslední dobou pozoruji i u jiných věcí.

Foto: internet

Znovunalezená kamarádka

8. října 2011 v 19:11 Co přinesl život

Před měsícem jel manžel s kamarádem k jedné chovatelce pro novou kačenu. Mě vzali s sebou. Jeli do malé vesničky k Velkým Popovicím. Byla jsem zvědavá, protože blízko V. Popovic jsme měli kdysi chatu.
Když jsme projížděli Dolní Lomnicí, měla jsem oči na stopkách. Dívala jsem se po domech, kde tehdy bydleli mí kamarádi a kamarádky. Ta vlastně byla jen jedna, Helena.
Vesnice mě dost překvapila. Některé domy byly ve špatném stavu, některé vypadaly lépe. Místní hospodu kdosi přestavoval. Tam jsem chodila otci pro pivo. Byl tam moc hodný pan hostinský. Takový bodrý strejda. Když byla v sobotu zábava, pustil nás na čumendu na balkon.
Za rybníkem bydlela moje kamarádka Helena s bratrem Pepíkem. Byla součástí naší party, kterou tvořili z části Pražáci z chat a místní.
Když jsme vše u Vel. Popovic zařídili, vraceli jsme se přes Dolní Lomnici zpět. Škoda, že nemáme své auto a jsme odkázaní na dopravu kamaráda - řidiče. Poprosila jsem ho, aby jel pomalu, ale bála jsem se mu říct, že bych se chtěla vesnicí projít a případně se podívat k chatě u lesa.
Chata spolu s dalšími třemi stála v katastru obce, ale mimo ni. Vedle chaty byla louka, která byla na jaře posetá vstavačem májovým. Tehdy jsem je trhala do vázy jako kopretiny. Nebyl chráněný, protože ho všude rostlo mraky. Pod chatou tekl potůček, což bylo naše Eldorádo. Těch přehrad, co jsme postavili. Tam jsme se vyřádili. V lese, na hřišti, u rybníka v Mirošovicích, ve stohu, na stromech. Pro děti ráj.


To je naše chata v r. 1961. Nic moc, ale my v ní stejně jen přespávali. Nejhorší byla cesta v noci na suchý záchod za chatou.
Za chatou rostly houby, množství klouzků. Naproti v lese pravé hřiby. Na ty se dalo chodit s kosou.
Vzpomínala jsem na své staré kamarády. Nešlo mi to z hlavy ani doma. V noci jsem se budila a přemýšlela o tehdejších časech. Vlastně jsem tam byla naposledy před 50 lety. Pak se rodiče rozvedli a už jsme tam moc nejezdili. Pak máma chatu prodala.
Říkala jsem si, že zkusím svoji kamarádku Helenu najít. Napíšu dopis k nim domů, adresu jsem si pamatovala. Pak mě napadlo zavolat na příslušný obecní úřad a zjistit, zda tam ještě bydlí. V telefonu se ozval pracovník OÚ, náhodou místní znalec, a dal mi nějaké telefonní číslo. Prý patří někomu z rodiny, ať to zkusím. Líná huba, holé neštěstí! Mě bylo odměnou číslo na mobil. Manžel mi povídá, tak tam hned zavolej. S tlukoucím srdcem jsem vymačkala číslo a čekala, kdo se ozve. A co myslíte? Trefila jsem se rovnou na Helenku.
V krátkosti jsme si pověděly nějaké novinky (pro mne) a dala jsem jí mailovou adresu, že si napíšeme, protože jinak bychom provolaly majlant.
Nedávno se Helenka ozvala. Spojení je úspěšně navázáno a tak budeme trochu zahlcovat mailové schránky.
Helenčina maminka ještě žije v Dolní Lomnici spolu se synem, bratrem Heleny. Kluci Šlechtovy, kteří s námi také kamarádili, jsou někde pryč. Jejich dům je opuštěný.
Mám radost, že jsme se po 50 letech našly.


Tady je část naší party. Stojící zleva: Pepča Šlechtů, Helenka a já. Dole sedí Pepíček (bratr Heleny) a Jirka Šlechtů. Vedle něj klečí moje pražská kamarádka Káťa.
Snímek je mizerný. Fotila jsem ho fotoaparátem Pionýr a často se mi překrývaly dva snímky. Ale to nevadí, mám alespoň nějakou památku.


Barevná kapusta

7. října 2011 v 22:07 Zahrádka

Kapusta dlouho byla známá jen zelená, určená ke konzumaci. Před nějakým časem se objevila i okrasná kapusta, pro potěchu oka.
Dušenou kapustu mám ráda, i kapustovou polévku. Ráda se rovněž podívám na krásnou rostlinu.
Dostala jsem pár obrázků okrasné kapusty, tak vám je chci ukázat. Není to moje dílo.









Není to krása?

Nová známka

5. října 2011 v 17:24 Aktuality


Po Čtyřlístku vydá pošta známky s Patem a Matem

Na poštovních známkách se většinou objevují známé osobnosti nebo například květiny. České poště se ale v minulých letech osvědčil nápad vydávat na známkách populární kreslené postavy z komiksu Čtyřlístek. Fifinka, Myšpulín, Bobík a Pinďa se osvědčili, pošta proto brzy vydá sérii s Patem a Matem ze seriálu A je to.


Známka bude označená písmenkem A, které odpovídá ceně za vnitrostátní obyčejné psaní. Ta je v současnosti deset korun. První náklad bude 100 000 sešitků, v každém je deset známek.
Autorem výtvarných návrhů známek a celého známkového sešitku je grafik Jan Chvojka, který působí i jako scenárista oblíbených filmů s Patem a Matem. Známky o rozměrech obrazové části 23 krát 30 mm na výšku v aršíku vytiskla Poštovní tiskárna cenin Praha plnobarevným ofsetem.
První samolepicí známka označená písmenem místo udané ceny se na poštách objevila loni v dubnu. Po první Fifince následovaly i další postavičky ze Čtyřlístku, tedy Myšpulín, Pinďa a Bobík. Celkově dosud pošta s postavičkami Čtyřlístku prodala 1,12 miliónu známkových sešitků po deseti známkách.

Zdroj: Novinky.cz

Houby - recepty

5. října 2011 v 8:23 Recepty

Guláš z václavek

0,5 kg václavek, cibule, sladká paprika, majoránka, tuk, česnek, kmín, hlad. mouka, pepř a sůl.
Dobře omyté kloboučky mladých václavek nakrájíme na větší kousky a pozvolna dusíme na cibulce s paprikou a kmínem. Když jsou václavky měkké, přidáme česnek, majoránku, osolíme a podle potřeby zahustíme moukou. Podáváme s knedlíkem nebo pečivem.


Houbovník

0,5 kg čerstvých hub, 5 špekáčků, asi 10 rohlíků, 0,5 l mléka, 4 vejce, 3 lžíce rozehřátého másla, sůl, pepř, česnek, majoránka.
Nakrájené rohlíky zalijeme mlékem. Po vsáknutí přidáme nakrájené špekáčky, podušené houby, máslo, žloutky, koření a nakonec vmícháme sníh z ušlehaných bílků. Pečeme ve vymazaném pekáči.


Houbové řízky

Hlavičky bedel, růžovek, pečárek, hřibů, křemenáčů nebo i tvrdších holubinek, sůl, pepř, drcený kmín, hlad. mouka, vejce, strouhanka, olej na smažení.
Dobře očištěné klobouky hub nakrájíme podle velikosti na poloviny, čtvrtky nebo řezy. Rozložíme na podnos lupeny vzhůru, posolíme, okořeníme a necháme 10 minut "zapotit".
Vídeňské řízky: Houby obalujeme v klasickém trojobalu a smažíme na oleji (sádle) z obou stran.
Jiný způsob: Houby potřeme rozšlehaným bílkem, posypeme strouhankou a usmažíme.
Přírodní řízky: Houby posolíme, posypeme kmínem nebo sladkou paprikou a rychle opečeme z obou stran v hodně rozpáleném tuku.
Pařížské řízky: V 2,5 dl mléka rozšleháme 1 vejce, osolíme, přisypeme hlad. mouku a vyšleháme řídké těsto. V něm namáčíme houby a pozvolna dozlatova opékáme na rozpáleném tuku.
K houbovým řízkům podáváme podle chuti tatarku, brambory, bramborovou kaši nebo chléb a zeleninový salát.


Zapékačka

500 g čerstvých hřibů, 750 g brambor, menší hlávka bílého zelí, 1 kostka masoxu, 2 klobásy, 1 lžíce hl. mouky, 50 g sádla, sůl, kmín.
Brambory uvaříme ve slupce a vychladlé a oloupané rozkrájíme na silnější plátky. Na jemné plátky nakrájené houby orestujeme na části sádla. Z mouky a zbytku sádla uděláme světlou jíšku. Do vymazaného pekáčku rovnáme vrstvu brambor (osolíme a okmínujeme), kolečka klobásy, vrstvu hub (osolíme a opepříme) a vrstvu na drobné nudličky nakrájeného zelí (osolíme a okmínujeme). Vrstvíme, poslední vrstvu musí tvořit zelí. Vše zalijeme řídkou jíškou, rozmíchanou ve vývaru nebo v rozpuštěném masoxu. V předehřáté troubě nejprve dusíme 15 minut přiklopené, dalších 15-20 minut zapékáme odkryté.


Houbové knedlíky

200 g čerstvých hub, 100 g libové slaniny, 1 kg vařených brambor, 8 housek, 150 g hrubé mouky, 3-4 žloutky, sůl.
Housky nakrájíme na kostičky a osmažíme na nakrájené slanině. Dáme do mísy, přidáme vařené nastrouhané brambory, mouku, žloutky, předem podušené houby, osolíme a promícháme. Z těsta tvarujeme kulaté knedlíky a vaříme v osolené vodě asi 10 minut. Podáváme polité máslem s dušenou kapustou nebo s hlávkovým či okurkovým salátem.


Houbové placičky

200 g na kousky nakrájených a na másle podušených hřibů, 4 vejce, 50 g strouhanky, 150 g šunky, olej, sůl.
Vejce rozklepneme do mísy, vmícháme strouhanku, šunku pokrájenou na kostičky, podušené houby, osolíme, promícháme a placičky opečeme na rozpáleném oleji po obou stranách. Podáváme s bramborovou kaší.



Křemenáč "na ježka"

Hlavičky křemenáčů, 100 g slaniny, 2 cibule, máslo, zelenina a sůl.
Hlavičky křemenáčů osolíme a prošpikujeme tak, aby nudličky špeku vyčnívaly jako ostny. Na každý osten navlékneme prstýnky z cibule a pečeme na másle. Hotové obložíme rajčaty, paprikou a ozdobíme petrželkou. Podáváme s chlebem nebo bramborem.


Diplom od Nattynky

4. října 2011 v 13:14 Různé

Na blogu u Nattynky byla minisoutěž. Měli jsme napsat, jaký je rozdíl mezi jedlou a nejedlou jeřabinou. Za správnou odpověď jsem dostala od Nattynky krásný diplom.


K uděleným diplomům připojila Natty i pěknou básničku.


Natty, moc děkuji! Smějící se

Nová Ves u Chotěboře

3. října 2011 v 13:51 Toulky
Nová Ves, ležící nad údolím Doubravy, je osídlena asi od 1. poloviny 12. století. Do té doby nebyla Českomoravská vysočina nikdy obydlena, protože zde bylo velmi drsné podnebí a vysočinu pokrýval hustý prales, kterým vedla pouze úzká stezka. První obyvatelé do údolí Doubravy přišli až tehdy, když v roce 1125 založil ve Vilémově hrabě Vilém za Sulzbachu klášter. Roku 1288 koupil klášterní pozemky rytíř Mstislav z hradu Chlumku u Čáslavi a založil zde obec. Rytíř Mstislav je tedy přímým zakladatelem obce Nová Ves a rok 1288 je rokem jejího založení. Podle místní pověsti je však počátek obce úzce spjat se zaniklou osadou na nedalekém návrší na Rouzeni. O Rouzeni existují dvě verze pověsti. V první se tvrdí, že osada Rouzeň byla zničena v bojích 1279 po porážce českého krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Druhé znění uvádí, že se tak stalo až po vpádu Matyáše Korvína do našeho kraje roku 1469. V některých vědeckých pracích("Památky archeologické roč. 10", "Rouník", "Soupis zaniklých osad") se oba údaje kombinují. Tvrdí se v nich, že osada byla poprvé spálena roku 1279 a pak znovu postavena a definitivně zničena roku 1469 a nebyla obnovena na témže místě pro nedostatek vody. Místní pověst ještě dodává, že nová osada byla založena asi o kilometr dále od Rouzeně a byla nazvána Novou Vsí.
Nová Ves se zpočátku jmenovala Fojtova Ves, německy Voitsdorf a vznikla na pozemcích bývalé vsi na Rouzeni. Název Nová Ves se ujal až později, možná jako vzpomínka na starou ves na Rouzeni. V listině z roku 1554 je jmenována jako Nová Ves za Chotěboří, později jako Nová Ves blíž Chotěboře a od roku 1654 je nazývána Novou Vsí u Chotěboře.

(To praví o historii oficiální str. obce Nová Ves u Chotěboře).

Návštěvu začneme v centru obce, kde se všechny cesty protínají.


Nová Ves na pohlednici z r. 1915 (přefoceno z novin).


Přibližně stejný pohled asi z přelomu našeho století.


Tentýž pohled (z jiného úhlu), proti kostelu je vidět ještě stará hospoda. Oba snímky jsou z oficiálních str. obce Nová Ves.


Centrum obce z opačné strany (foceno od kostela). Úplně vlevo kouká kus přestavěné staré hospody, uprostřed je základní škola a vpravo OÚ s prodejnami.
Začneme školou. Byla postavena r. 1813. Chodí tam děti do 1. až 5. třídy. Škola ještě čeká na novou fasádu.





Trochu mě trápilo sluníčko, které mi hodně svítilo proti. Před školou stojí památník padlým z I. světové války.


Vedle školy stojí lihovar. Pokud se pamatuji, tak se v posledních letech v něm už nepálí. Když byl lihovar v provozu (někdy před 20 lety), šířil po okolí slušný smrádek.
Letos v hnízdě na komíně vyvedli čápi 3 mladé.


Vrátíme se zpět k budově OÚ, který sousedil s prodejnou potravin. Po nedávné přestavbě vznikly v objektu, kromě OÚ, malé byty nad prodejnami potravin a masa. Své útočiště tam před lety našla i místní pošta. Kdysi bývala pošta v budově, kde je dnes nová hospoda. Pošta neměla sociální zařízení, ruce jsem si myla v kýblu s vodou z potoka.


Po mostě přejdeme přes potok a cestou vlevo se dostaneme k novému dětskému hřišti.


Proti prodejně je autobusová zastávka se zastřešenou čekárnou a za ní stojí výrobna sodovek Sodo-Duo.


Sodovkárna se tu udržela ještě z dob minulého režimu.
Poté přejdeme ke kostelu sv. Jana Nepomuckého, který byl postaven r. 1816.






Kříž před kostelem. Naproti stojí památník obětem II. světové války.







Mezi mříží jsem vyfotila interiér kostela, dovnitř jsem nemohla, bylo zamčeno.
Proti kostelu stojí stará hospoda. Nesloužila již svému účelu, tak jí OÚ přestavěl na byty. V přízemí je vchod do místní galerie, kde se konají příležitostné výstavy.





Jediný pozůstatek po dřívější hospodě.
Vedle stojí bytovka ze 70. let. Byla původně postavena pro zaměstnace místního zeměděl. družstva. To již dnes také neplatí. Družstvo sice existuje, ale zdaleka nedosahuje socialické velikosti.


Vracím se zpět kolem kostela a zahýbám k místní dominantě - zámku. Ten není bohužel přístupný, protože v něm léta sídlí dětský domov. Nedávno se zámek dočkal nové fasády a září do dálky. Obklopuje ho park se vzácnými dřevinami.



Erby na vstupní bráně nevypadají moc honosně.

Roku 1835 se majitelem zámku a velkostatku v Nové Vsi stává rod Bergerů. V roce 1873 koupil velkostatek baron Mayran. Ten dal zbudovat zcela nový zámek. Starý zámek byl zbourán a byl z něho ponechán jen zahradní domek. Nový zámek byl stavěn podle plánu vídeňského stavitele, který si s sebou přivezl i své dělníky a celá stavba trvala od 1.4. do 1.8. 1880. Po smrti barona Mayrana v roce 1894 zakoupili zámek Ing. Alois Mixa s chotí Annou, rozenou Vondráčkovou, která pocházela z uhlobaronského rodu na Ostravsku.
Poslední majitelkou zámku byla Ludmila Mixová provdaná Hippeau, která v roce 1951 odjela s dcerou Ludmilou do Francie.
V roce 1948 se zámek i statek stal majetkem československého státu. Roku 1951 byl zámek převzat pro sociální účely a byl zde zbudován Dětský domov.
(Z historie - oficiální str. obce Nová Ves).










Fasáda obsahuje mnoho zdobných prvků. Tento je na všech nárožích.
V parku je kromě dětského hřiště také zvláštní pavilon. Nebylo koho se zeptat na jeho účel. Jen podle cedule vypadá, že jsou zde dílny.





Pár snímků z parku a zámek opouštím.






U plotu, který obhání zámecký park stojí dvě kapličky.





Hned přes silnici je Podzámecký rybník. Je nově zrekonstruovaný a plácaly se v něm kapři jako macci.






Na kraji obce je malý hřbitov s kostelíčkem. Jde se k němu po silnici kolem dalšího rybníka - Soldát. Ten byl předloni také odbahněn.





Kostelíček stojí na malém návrší a je zdálky vidět, když přijíždíte k Nové Vsi.