****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.






Únor 2012

Tání v únoru

29. února 2012 v 14:03 U nás

V posledních dnech roztál všechen sníh a vydatně pršelo. Lhotecký rybník se pěkně zaplnil. Je součástí protipovodňového opatření na západním okraji obce. O rybníku jsem psala vloni -klik-.
Dnes mi došla vnučka rybník vyfotit. Prý je plný po okraj. Jak je z fotografií vidět, má ještě rezervu. Ani voda ještě neodtéká přepadem do odvodňovacího kanálu. Trochu vody z něj odtéká do potůčku u Klimše. Ten je trochu rozvodněný. Ale nemusíme se bát povodně.









Fotoproměny Chotěboře

28. února 2012 v 10:39 U nás

Včera jsem jela do města, aby ze mě pí. kadeřnice zase udělala člověka. Smějící se
Kromě jiného jsem potřebovala ukořistit snímek do soutěže v Chotěbořském ECHU na tento rok. Máme zadán historický snímek a máme z téhož (pokud možno) místa vyfotit současný stav. Pro mě není problém určit ono místo, ale dojet tam a vyfotit. Stále totiž špatně chodím.
Toto je dobový snímek přefocený z časopisu:


A takto to vypadá dnes.


Místo starých domů stojí panelák a OD Doubravka. Nejsem moc příznivec stavění paneláků v historickém jádru, ale tehdy se nikdo nikoho neptal.
A ještě snímky z minulého čísla. Šlo o prostor Obecního rybníka s pohledem na školu v Buttulově ulici a kostel sv. Jakuba Většího (koukají špičky věží). Dnes je rybník zasypaný a je tam volné prostranství. Černobílý snímek je opět přefocen z časopisu.


A nyní.


Tady se celkem nezměnilo nic. Jen domy jsou opraveny.

P.S. Dotazem v Městském informačním středisku jsem zjistila, že rybník byl zlikvidován v letech 1969-1970.

Foto: Obecní rybník kdysi Mir. Slanař


Životní pravdy

25. února 2012 v 12:58 Citáty


Miluj hluboce a odpouštěj rychle.

Směj se, kdy můžeš. Omlouvej se, když bys měl a nech plavat věci, které nemůžeš změnit.

Rozhodl jsem se, že budu žít věčně, a umřu jenom kdyby mi to nevyšlo.

Žádný cíl není tak daleko, aby na něj nedosáhla křídla Tvých snů...

Smích je lidské Slunce. Je dokonalý a nepřekonatelný.

Sen a skutečnost. Je jako růže a růžový keř.

Ve dvaceti vládne touha, ve třiceti chytrost a ve čtyřiceti úsudek.

Lásce a vaření, se oddávejte bez ohledu na nebezpečí.

Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo.

Na začátku přišlo slovo. Hned po něm, přišlo nedorozumění.

Štěstí je to jediné, co potřebujeme k životu.
Ostatní věci jsou už jen otázkou toho, jak velké bylo to štěstí.

Nadávky jsou jako oheň. Pokud chcete, aby zhasl, už do něj neházejte dříví.

Člověk se potřebuje bavit. Potřebuje si hrát a co je nejdůležitější, potřebuje se smát..

Nepleťte si, historii a hysterii, organismus a orgasmus, afekt a efekt.

I poušť, někde skrývá studnu.

Když něco nemůžete změnit, tak se s tím naučte žít!

Vždy ale přijde nové ráno se sluncem a život vám dá další šanci!

Když je muži padesát a cítí se na dvacet, tak prošvihnul třicet let svého života.



Svatý Matěj

24. února 2012 v 8:16 Tradice a obyčeje

Svatý Matěj byl apoštol, vybraný na místo Jidáše, aby zůstal zachován počet Dvanácti.
O Matějově životě víme jen tolik, že byl Žid, že s Ježíšem "chodil od křtu Janova" a na návrh apoštola Petra byl vybrán jako náhrada za zemřelého Jidáše.
Patřil tedy patrně k širšímu okruhu Ježíšových "učedníků" a podle různých tradic působil jako misionář v Judsku a v dnešní Gruzii a zemřel snad kolem roku 63, podle jedněch jako mučedník v Jeruzalémě, podle jiných v Kolchidě (Gruzii).
Svatý Matěj se obvykle zobrazuje s knihou a někdy se sekerou, jíž byl prý popraven.
Svatému Matěji je zasvěceno mnoho kostelů a Matěj je také běžné křestní jméno.


Kostel sv. Matěje v Praze-Dejvicích, dobový snímek.


Kostel sv. Matěje dnes.

Tradiční Matějská pouť v Praze jako zábavní akce stále začíná 24. února, už dávno se však nekoná u kostela sv. Matěje nad šáreckým údolím, kde původně vznikla.


Hurá na pouť!



Zdroj: Wikipedie
Foto: Wikipedie a internet




Další knížka I. Deváté

22. února 2012 v 13:26 Moje četba

Dočetla jsem další knihu Ivanky Deváté - Koukám a co nevidím. Kniha je plná jejích výborných fejetonů.
Já vím, řeknete si, že jiné knížky snad ani nečtu, ale opak je pravdou. Mám již připravené další, od jiných autorů, jen se do nich začíst. Musím pomalu, abych nebyla pře-čtená. Smějící se


Jestli si chcete oddechově počíst, vřele doporučuji. Já jsem fejetony četla místo Večerníčků.

Najděte hlavy!

21. února 2012 v 12:11 Piškuntálie

Na obrázku najděte kolik je tam hlav a kolik berušek!


Přeji hodně zdaru!


Věž v Přibyslavi

19. února 2012 v 7:45 Toulky

Gotická věž, o níž existuje zmínka z r. 1497, patřila k původnímu hradnímu opevnění. O jejím účelu vypovídá poloha a mohutná stavba. Během husitských válek byla poškozena spolu s obranným opevněním města.
V r. 1497 se obec odhodlala k výstavbě nové hranolovité věže. Šlo o nákladný podnik, věž vyrostla až do výše šestnácti sáhů (asi 30 metrů). Vchod byl vybudován v prvním poschodí, k němuž se zvenku přistavovaly dřevěné schody, které se v případě nebezpečí mohly snadno a rychle odstranit. Průchod do druhého patra je tak úzký, že mohl být rychle zazděn nebo zabarikádován. Kdy byla stavba dokončena, nevíme. Omítnuta a nabílena byla za primátorství Jiříka Lešenského.
Sotva k tomu došlo, udeřil do věže na den sv. Anny r. 1604 blesk a zapálil ji. Potom, až do r. 1681, ji přikrývala jen chatrná stříška. Lepší střechou byla osazena až za zvláštní pomoci knížete Ferdinanda z Dietrichsteina.
V této podobě zůstala věž do velkého ohně v r. 1767, kdy vyhořela zároveň s kostelem a její zvony se žárem roztavily. S nimi se roztavil i hodinový stroj, takže přestaly jít věžní hodiny, které v té době ukazovaly čas celému městu.
Věž přišla při požáru o střechu, na jejíž pořízení město opět nemělo dost finančních prostředků. Po předešlých válkách a neštěstích bylo finančně značně vyčerpané. V r. 1791 se proto přibyslavští občané obrátili k majiteli panství se žádostí, aby byla věž opravena. Správa panství toto odmítla a nabízela pouze peněžní příspěvek a stavební materiál.
V r. 1803 město přistoupilo k opravě především na vlastní náklady. Zdi byly nahoře ohněm značně poškozené a tak asi tři sáhy museli ubourat. Šlo o prostor, v němž až do požáru města bydlel hlásný, jenž tak přišel o své skromné bydlení.
Věžní hodiny jsou nezvykle umístěné v horní polovině oken právě kvůli snížení původní stavby. Nad ně se totiž nevešly a pod nimi nebyly vidět ze všech stran a míst ve městě.
V r. 1841 dostala věž novou krytinu a v r. 1878 byl instalován bleskosvod.
Jednociferníkovité věžní hodiny, které ukazovaly spolehlivě čas od r. 1803, dosloužily. Roku 1882 došlo k výměně za nové, trojciferníkové, vyrobené na zakázku hodinářem Janem Prokešem ze Sobotky.
Během let starý hodinový stroj a ciferníky nahradilo nové zařízení. V současnosti už nemusí pověřená osoba hodiny natahovat, do pohybu je uvádí elektrický proud.
Roku 1994 byly vysvěceny nové věžní zvony.
V loňském roce prošla věž rozsáhlou rekonstrukcí.




Podle knihy Lucie Markové Přibyslav




Další várka vtipů 1

17. února 2012 v 11:51 Vtipy

Lísteček za stěračem zaparkovaného auta: "Zpráva pro zloděje: Nádrž je prázdná, rádio nemám a motor je vylágrovaný."
Druhý den přibude další lísteček: "Pro majitele auta: Takže kola jsou ti vlastně taky na hovno".



Nové názvy pro slipy:
do 30 let ... klec na tygra,
30-50 let ... taška na šaška,
nad 50 let ... chýše pro měkkýše!!!


Když jsem byl dítě celé noci jsem se modlil, aby mi Bůh seslal nové kolo.
Pak jsem pochopil, že takhle Bůh nepracuje.
Tak jsem kolo ukradl a požádal ho o odpuštění.



Ve tři v noci zazvoní profesorovi telefon, ozve se tichý hlas: "Probudil jsem tě?""Hmm, ano...""Tak to je dobře, protože já se ještě učím, ty hajzle!"



Baví se dva mladíci:
"A víš jaký je rozdíl mezi policajtem a debilem?"
Najednou se spoza rohu vynoří policajt: "No, jaký, jaký!!!!?"
"Žádný."
"No proto!"



Mladý adept právnického doktorátu dostane u zkoušek otázku: "Co je to podvod?"
"Podvod je, jestliže mě teď necháte propadnout."
"Jak to?", ptá se profesor.
"Protože paragraf 265 trestního zákoníku zní: Kdo zneužije nevědomosti něčí aby jej poškodil, dopustí se podvodu..."



Doktor prohlíží novorozence a povídá: "To dítě je dost hubené. Čím jej krmíte?"
"No mateřským mlékem."
"Ukažte mi prosím prsa."
Doktor dlouze prohmatává pěkné poprsí držící ženě a pak povídá.
"Ale vždyť vy nemáte vůbec žádné mléko."
"A měla bych? Já jsem jeho teta."


Podezřívavá žena se táže: "Můžeš mi vysvětlit, jak se ti na límec dostala rtěnka?"
"Nemůžu, nevím. Docela jasně si pamatuji, že košili jsem si sundal."



"Venku je tak krásně," povídá muž manželce, "a ty se dřeš s parketami! Měla bys jít raději na vzduch a umýt mi auto."



Policista vyzve mladou slečnu k tanci a ptá se jí: "Slečno, Vy si taky myslíte, že jsou policajti blbí?"
"Ne, ale na hymnu jsem ještě netancovala."





Konečně!

16. února 2012 v 15:34 Příroda

Konečně se mi podařilo někoho nachytat na našem krmítku. Se sýkorkami nemám vůbec šanci, ale tenhle kos se nebál a vydatně se ládoval slunečnicí. Mohla jsem za oknem chodit, jak jsem chtěla, nic ho nevyvedlo z klidu. Nyní sedí nabaštěný na nedalekém stromě a zažívá.
Fotky přes sklo nejsou nic moc. Navíc mi je včera zaplácal sníh, jak se tu činilo.




Najdi mravence!

15. února 2012 v 15:01 Piškuntálie

Najdi na obrázku mravence!


A jako bonus najdi 10 zajíců!



Foto: internet

Klikni chlápkovi na hlavu

14. února 2012 v 14:00 Piškuntálie

Mailem mi došel legrační odkaz -klik-.

Klikejte v odkazu chlápkovi na hlavu! Kdykoliv jsem se opatrně přiblížila, vždycky se trefil. Smějící se

Zdraví z granátového jablka

14. února 2012 v 12:27 Zdraví

Granátové jablko je symbolem plodnosti, hojnosti, přátelství a lásky.
Je to ovoce se sladkokyselou chutí, které roste na granátovníku (Punica granatum). To jsou menší stromy a rostou třeba ve Středozemí, ale vlastně po celém světě.
Granátová jablka obsahují asi 77% vody, vápník, hořčík, fosfor, železo, velké množství sodíku, draslíku, cukrů, z vitaminů především B a C, v menší míře A. Obsahem hořčíku, draslíku a sodíku je šťáva granátovníku vhodná pro sportovce, těžce pracující a osoby s horečkou a pracující v horku, kteří potem a vyšším příjmem tekutin ztrácejí minerály.
Granátové jablko je až 12 cm v průměru velký plod se zakulaceným šestiúhelníkovým tvarem. Pod tlustou, tvrdou slupkou je šest až dvanáct pouzder, v nichž se ve sladkém červeném, bílém či růžovém rosolovitém míšku nachází semena. Celkový počet semen v jednom plodu je zpravidla víc než 600.
Z granátového jablka se využívá především šťáva, ze které se dělá řada koktejlů a džusů, nejznámějším nápojem je orientální nealkoholický nápoj šerbet. Známý je také sirup grenadina, který se často používá v koktejlech. Dále se využívá ve studené kuchyni, kde se přidává do mnoha salátů, v teplé kuchyni se přidává především k drůbeži, grilovanému masu a rybám.
V Asii se využívá i jako koření, k tomuto účelu se lépe hodí divoce rostoucí rostliny, především z úpatí Himaláje.

Jadérka a listy obsahují fytoestrogeny s příznivým vlivem na zdraví mužů i žen - ovlivňují stav cév, kůže aj.
Fenolické látky obsažené ve šťávě působí proti některým střevním parazitům.



Zdroj: s pomocí Wikipedie
Foto: internet

Ivanka Devátá - Lázeňská kúra

13. února 2012 v 12:29 Moje četba

Před několika dny jsem dočetla knížku z pera Ivanky Deváté - Lázeňská kúra. Humorně líčí svůj pobyt v lázních Smrčiny.
Při čtení jsem si často vzpomněla na podobné příhody z mých dvou pobytů v lázních. Přímo jsem na těle cítila lechtání bublinek v uhličité koupeli. Jenže já jsem vždy prosila lázeňskou, aby mi dala vodu 35°C teplou (má být kolem 33°C). Paní mi na to odvětila: "Přišla jste se k nám léčit nebo ohřát?" Na skotských střicích jsem řekla, že jen přes moji mrtvolu. Osoba, která střiky prováděla, vypadala jako Imrich Bugár v době své slávy. No, uznejte, nechali byste se od ní bičovat proudem vody?
Také jsme podnikali výlety do okolí (ve Vyšných Ružbachách byla dokonce také nedaleko hájovna v lese). Vyrazili na tanečky, do hospody apod. Jen cukrárna byla jen v Libverdě. Ale já sladkému moc nedám. Zkrátka jsme brali kúru a relaxovali.
Doporučuji jako oddychové čtení.




Amarylis - 12.2.2012

12. února 2012 v 12:28 Pokojové květiny

Během posledních dvou dnů amarylis postupně rozvinul poupata. Musím si ho pochválit - je to nádherná barva. Po takové jsem toužila.
Podívejte se sami!








Ještě jsem dodatečně vytvořila koláž z fotek.


Vtipy nebo realita dneška???

11. února 2012 v 11:56 Vtipy









Autobus výjezdního zasedání vlády se v horské krajině zřítil do rokle a objevil jej místní farmář ... začal kopat velkou díru a všechny politiky tam pohřbil ...
Za pár dní autobus objevila policie a tak v okolí zajišťovali svědky.
Až když přišli k našemu farmářovi ten přiznal, že autobus objevil a všechny taky pohřbil..

A policajt se ptá: "A to jako už byli všichni mrtví..?"
Farmář povídá: "Nóóó, někteří říkali ... že nejsou ... ale znáte to...politikům se nedá věřit ......."


K smíchu i zamyšlení. Spíš trpké vtipy.

Vyřezávané svíčky

10. února 2012 v 11:55 Řemesla

Toto video už kdosi kdysi na blogu měl. Ale chtěla jsem připomenout jedno zajímavé řemeslo.




Amarylis a hyacint

8. února 2012 v 14:56 Pokojové květiny

Asi před 10 dny mi manžel koupil v supermarketu amarylis. Do dnešního dne vytáhl stonek a ukázal poupata. Bude rudý. Tu barvu mám ráda.



Hyacint v zimní zahradě (ukazovala jsem ho 25.1.) těmi mrazy nějak zastavil růst. Jen malinko rozkvetl. Jak vidíte, je růžový. Zimní zahrada není vytápěná a v noci v ní mrzne. Už, aby ty velké mrazy pominuly, už stačilo.






Dominanta Golčova Jeníkova

8. února 2012 v 7:53 Toulky

K jedné z rarit Golčova Jeníkova patří věž se zvonicí. Obvykle se zvonice zřizují při některé z církevních staveb. Místní zvonice je od kostela dokonce oddělena silnicí, jako by se tradičním pravidlům vysmívala. Historie vzniku věže dojem částečně potvrzuje. Protože manželé Goltzovi neměli děti, vdova po generálu odkázala panství svému synovci Janu Dětřichu (Jetřichu), svobodnému pánu Ledebourovi.
Závěť mu však ukládala i mnohé povinnosti. Především vybudování zvonice a vyplácení ročního kapitálu ve výši tisíc rýnských zlatek zdejší jezuitské komunitě. Druhý z výše uvedených požadavků se stal předmětem vleklých dohadů mezi novým majitelem panství a místními mnichy. Spor skončil teprve po šestnácti letech definitivní prohrou šlechtice. Záležitost se ho údajně dotkla natolik, že panství ještě téhož roku prodal Barboře Eusebii hraběnce ze Žďáru.
Neshody mezi panem Ledebourem a zdejšími jezuity způsobily, že majitel panství nechal požadovanou zvonici vystavět stranou všech církevních budov, vedle domu čp. 84, v němž působila až do r. 1773 jezuitská lékárna tzv. Apotheka. Stavební práce probíhaly patrně mezi lety 1660-1665.
Původní věž dosahovala výšky čtrnácti sáhů, což odpovídá asi 25,2 metrům. Do půlky byla vyzděná z kamene, zbývající část byla zhotovena z dubového dřeva. Střechu kryly kůrky, později šindel.
Do zvonice byly zavěšeny tři zvony. Včetně zvonu ulitého r. 1640, který manželé Goltzovi věnovali tehdy znovu zprovozněnému kostelu na náměstí, v té době zasvěcenému Panně Marii. Žádný z těchto zvonů se nedochoval, neboť padly za oběť velkému požáru v říjnu 1784. Při něm zvony spadly na zem a žárem se roztavily.
Tehdejší majitel panství Leopold Kolovrat Krakovský nechal ještě v r. 1785 vystavět novou věž, která se v původní podobě dochovala do dnešních dnů. Jedná se o kamennou budovu čtvercového půdorysu, důmyslně vybudovanou takovým způsobem, že zdiva do výšky ubývá, což lze dobře postřehnout při pohledu zevnitř. Rovněž střecha je architektonicky dobře propracovaná. Dřevěná spodní část, nazývající se suknice, přechází v osmiúhelník. V současné době ji kryje pozinkovaný (červeně natřený) plech. Nad suknicí se tyčí cibulovitá kopule zakončená malou plošinkou, která nese čtrnáct sloupků asi 1,8 m vysokých. Na nich je posazena další menší kopule, ukončená špicí s kulatou nádobou. V té se uschovávají písemnosti a peníze z doby, kdy byla věž stavěna a další z r. 1941. Na samém vrcholku se tyčí dvojramenný kříž.
Pod věží se nachází sklep. Vchod do něj je však zazděn.
Ve věži visí zvon pocházející z r. 1482.



Zdroj: Cesta Vrchovinou
Foto: internet

Vyhlášení vítězů

7. února 2012 v 16:55 Co přinesl život

Nechci tu moc vypadat za chlubilku, ale dávám sem příspěvek, abych si později připomněla, že to se mnou v roce 2011 nebylo ještě tak zlé. Německý dědek (Alzheimer) nestačil vystrčit růžky.
Již několik let soutěžím v Chotěbořském Echu ve znalostech o městě Chotěboř. Jednou jsem dokonce vyhrála celou soutěž a jednou lednové kolo. Jinak už vloni jsem se umístila na 4. místě v celoroční soutěži a letos jsem si to zopakovala.
Výherce na 1. místě vyhrává digitální fotoaparát (co bych s nimi dělala, kdybych vyhrála víckrát Smějící se), večeři při svíčkách v chotěbořském Panském domě (tehdy nám moc chutnalo) a předplatné ECHA.
2. místo - 2 přenosné abonentní poukazy na cyklus Kulturní scéna 2013, večeři při svíčkách a předplatné ECHA.
3. místo - dárkový koš, poukázka na večeři při svíčkách a předplatné ECHA.
Já jsem vyhrála sadu propagačních předmětů města Chotěboř, nástěnný kalendář 2012, Kroniku města Chotěboře a lampičku na knížku (budu moct číst pod peřinou Smějící se).


Zprava: starostka města Eliška Pavlíková, místostarosta ing. Zdeněk Janovský a Mgr. Stanislav Pavlíček (za redakci ECHA).


Výherce 1. ceny pan Oldřich Tichý.


Výherkyně paní Andrea Blahová, která byla na 3. místě.
Pan Zdeněk Frühbauer (2. místo) se omluvil.



To je předání výhry mé maličkosti. Smějící se


Další výherkyně.


Toto je moje výhra.

Většinu výhry jsem rozdala, protože mám vnoučata, která užijí hry, Kroniku jsem vyhrála vloni a nástěnný kalendář nemám kam pověsit. I tak mám z výhry radost.
Ceny rozdány, tak vzhůru do letošní soutěže!


Foto: 2x Tomáš Jindra

Ledeč nad Sázavou

7. února 2012 v 13:40 Toulky

Na východní straně ledečského náměstí, dnes Husova, stojí od r. 1770 jedenáct metrů vysoké Mariánské sousoší.
Jeho autorem je známý pardubický sochař a řezbář Jan Teplý, který v té době v Ledči nad Sázavou žil. Ve městě můžete vidět ještě některá jeho další díla, zejména v kostele sv. Petra a Pavla.
Na stěnách čtyřhranného žulového podstavce jsou latinská chvalořečení Panny Marie. Například na východní straně v překladu stojí: "Velké Matce Boží pokladu Trojice obnovitele lidského rodu prvorodičce spasitele trůnu nejvyššího Boha a vždy neposkvrněné Panně Marii - skrz niž po Bohu celý okrsek zemský žije a vzrůstá, tímto dílem mariánští ctitelé zbožně se zasvětili".
Na podstavci na čtyřech stranách stojí sochy českých patronů - sv. Václava, Vojtěcha, Jana Nepomuckého a sv. Floriana. Uprostřed se tyčí sloup s oblaky a postavami andílků. Na jeho vrcholu je socha Panny Marie.
Podnětem ke zhotovení sousoší byla oslava mariánského kultu v Čechách.
Jde o jedinečnou památku, která je zapsaná ve státním seznamu nemovitých památek.
Tuto památku ohrožují kyselé deště, počasí a v posledních letech i vandalové. Poslední velká oprava sousoší se uskutečnila v r. 1988.



Zdroj: Cesta Vrchovinou
Foto: internet