****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.






Březen 2012

Velikonoční recepty

31. března 2012 v 13:29 Recepty

Velikonoční klobásová nádivka

7 rohlíků, 1/2 l vývaru z uzeného masa, 200 g klobásy, 200 g vařeného uzeného, menší pórek, 6 vajec, jarní bylinky, pepř, kmín, sůl, 3 vejce vařená natvrdo.

Rohlíky namočíme v uzeném vývaru, vymačkáme, přidáme na kolečka nakrájenou klobásu, mleté uzené maso, nadrobno pokrájený pórek, žloutky, nasekané bylinky, koření, sůl a promícháme. Nakonec přidáme sníh z bílků a lehce ho vmícháme.
Směs dáme do tukem vymazaného pekáčku, do povrchu zatlačíme čtvrtky vařených vajec a zvolna pečeme do červena.



Babiččina velikonoční nádivka

200 g vepřové plece, 250 g hovězího a 250 g uzeného masa, 6 rohlíků, 1/4 l vývaru z masa, 6 vajec, jarní bylinky, pepř, sůl a muškátový oříšek.

Rohlíky nakrájíme na kostičky a zalijeme vývarem. Uvařené maso nakrájíme na kousky, přidáme namočené rohlíky,žloutky, posekané bylinky, okořeníme a osolíme. Nakonec vmícháme pevný sníh. Směs dáme do vymazaného pekáčku a lehce zapečeme dočervena.




Kuřecí pečené s nádivkou

1 kuře i s játry, 2 lžíce petrželky (mladých kopřiv), 50 g spařených mandlí, 1 houska, půl sklenky bílého vína a půl sklenky vývaru, špetka tymiánu, rozmarýnu a kari, 1 vejce, sůl, plátek slaniny, kousek másla, 1 cibule, hladká mouka.

Kuře omyjeme, prsa a stehna prošpikujeme slaninou. Housku pokrájíme na kostičky, přelijeme vínem a vývarem, přidáme vejce, pokrájená játra, sůl, na špičku nože kari, nasekané mandle, bylinky a vypracujeme nádivku.
Kuře naplníme, otvor sešijeme, potřeme máslem, osolíme, posypeme tymiánem a rozmarýnem, dáme na pekáč a obložíme cibulí pokrájenou na silnější kolečka.
Upečené kuře vyjmeme a rozkrájíme na porce. Ze šťávy odstraníme cibuli, zaprášíme moukou, naředíme vývarem a chvilku povaříme. Vložíme rozporcované kuře. Podáváme s vařenými brambory.





Tvarohové řezy sypané na plech

27. března 2012 v 11:17 Recepty

Potřebujeme: rozpis na 15 kousků - 3 skleničky polohrubé mouky (500 g), 1 sklenička cukru krupice (150 g), 1 prášek do pečiva.
Náplň: 2 balení tvarohu (500 g), 1/4 l mléka, 3 vejce, 60 g vanilinového cukru, 50 g rozinek, 1/8 másla nebo Hery.

Troubu zahřejeme na 180°C. Mouku prosijeme s cukrem a práškem do pečiva. Směs rozdělíme na dvě poloviny. Jednu polovinu vsypeme na tukem vymazaný a moukou vysypaný plech a rovnoměrně uhladíme.
Tvaroh pečlivě smícháme s mlékem, vejcem, vanil. cukrem, dobře zamícháme a vlijeme na sypkou směs na plechu. Rovněž jej uhladíme tak, abychom neporušili vrstvu sypké směsi.
Na tvarohovou náplň nasypeme druhou polovinu sypké směsi, uhladíme a pokryjeme na hoblinky nakrájeným máslem.
Prvních 10 minut pečeme koláč při vyšší teplotě, pak snížíme teplotu přibližně na 150°C a dopékáme ještě asi 30 minut.
Po upečení necháme moučník vychladnout a potom ho nakrájíme na čtvercové řezy.


Foto: Minibazar.cz

Jarní věneček od Lucky

26. března 2012 v 15:27 Různé

Dnes jsem dostala od Lucky balíček s objednaným věnečkem. Když jsem ho vybalila, měla jsem z něj velkou radost. Hned byl den veselejší. Lucko, moc za něj děkuji.
Tak vám ho musím - krasavce - ukázat.


Ještě detail ozdoby.


Když už jsem měla foťák v ruce, šla jsem okouknout skalku. Moc na ní nekvete. Některé krokusy ještě ne. Zato pěkně kvete jaterník. Měla jsem ještě růžový, ale asi jsem ho vloni moc přesazovala. Stále jsem nemohla najít vhodné místo. Buď zašel nebo zmrzl.



Exotické ovoce - 5

25. března 2012 v 12:06 Příroda

Mandloň obecná (Amygdalus communis L.) je strom z rozsáhlého rodu Prunus, kam patří také broskvoň, třešeň nebo švestka.
Původ:
Pochází ze severní Afriky a západní Asie. Pěstuje se v teplých oblastech Evropy, v okolí Středozemního moře zplaňuje.
Mandloň je keřovitá nebo stromovitá rostlina dosahující výšky 5 metrů. Vytváří široké, mírně převislé, zahuštěné koruny. Stromy rostou velmi bujně ve školce i na trvalém stanovišti. Koruny tvoří zahuštěné, ve tvaru kruhové výseče. Stromy rostou středně bujně.
Květy:
Květy jsou velké (průměr 3,5 cm). Korunní plátky jsou opakvejčité. Barvu mají bílou až narůžovělou, nepřekrývají se nebo se jen mírně překrývají. Čnělka je středně silná, delší než tyčinky. Semeník je protáhlý, mírně plstnatý. Vnitřní strana kalichu je žlutá až oranžová, vnější strana je tmavě zelená až nafialovělá. Květy jsou velké (průměr 3,2 cm), téměř bílé. Čnělka dosahuje dvou třetin délky tyčinek.
Plody:
Plodem je peckovice se zeleným chlupatým povrchem. Uvnitř se skrývá zploštělé semeno s dírkovaným povrchem. Skořápka je polopapírová, zvrásnělá, korkovitá, světle hnědé barvy. Luštitelnost jádra je dobrá. Skořápka je pevná, okraj jejích polovin je středně výrazný. Povrch je drsný s malými prohlubněmi. Barvu má hnědou.
Pozdní zralost, střídavá plodnost, cizosprašnost. menší podíl jádra na celkové hmotnosti pecky.

Zdroj: Wikipedie






Mangovník indický (Mangifera), čeleď ledviníkovité, je rod stálezelených stromů, jehož zástupci rostou v Asii. Plodem mangovníku je peckovice mango.
Mangovník indický je tropický strom vysoký až 30m, s hustou okrouhlou korunou, s úzkými tmavozelenými listy, které mají až 30 párů žlutých, poměrně tupě odbočujících postranních žilek. Květy jsou malé, početné, v bohatě rozvětvěných latách. Plody jsou velké, visící na dlouhých stopkách.
Listy jsou střídavé, až 30cm dlouhé, lesklé. Mladé výhony mají zpočátku bledé nebo červenavé, povadle visící listeny. Květy jsou až 6mm velké, čtyř - až pětičetné, většinou žlutavé, v květenství jich je až několik tisíc. Plody jsou podle odrůdy velmi rozdílné, ale vždy křivé, většinou kolem 10cm dlouhé, téměř kulovité až podlouhlé nebo ledvinovité, zpočátku modravě zelené, později žluté, červenavé nebo fialové. Dužina je vláknitá, žlutá až oranžová s uvnitř velkou peckou.
Mango patří k nejdůležitějším tropickým druhům ovoce. Je známo již více než 4000 let, kdy se o něm zmiňují indické spisy. Mnohé plody zůstávají bez povšimnutí, protože to jsou méněcenné odrůdy se silně terpentýnovou příchutí. Pryskyřice z manga vyvolává u mnoha lidí alergie. V jihovýchodní Asii jsou využívány i jiné druhy, především mangovník zapáchající (Mangifera foetida), jehož plody chutnají příjemně nakysle, ale trochu hnilobně zavánějí.
Původ: Mangovník indický pochází z Indie.
Výskyt:
Mangovník indický je v mnoha tropických oblastech zdomácnělý a také ve Středomoří v kultuře.
Použití:
Mango obsahuje mnoho cukru a vitamínů a bílkovin, je vysoce ceněným prostředkem výživy.

Zdroj: AtlasRostlin.cz







Mučenka jedlá čili marakuja (Passiflora edulis) je popínavý teplomilný druh mučenky, která se jako ovoce pěstuje v severozápadní části Jižní Ameriky, v Indii, na Novém Zélandu, v Karibiku,Brazílii, v jižní Floridě, na Havaji, v Austrálii, ve východní Africe, v Izraeli a v Jihoafrické republice. Plod je kulatá až oválná bobule, ve zralém stavu podle odrůdy žlutá či tmavě fialová. Vnitřek plodu je šťavnatý a obsahuje mnoho semínek. Marakuja se pěstuje k výrobě džusu, často bývá míchána s džusy z jiných druhů ovoce pro zdůraznění chutě, ale může se také jíst čerstvá.
Existují dva navenek barevně rozdílné druhy tohoto ovoce. Jasně žlutá odrůda marakuje (také známá jako zlatá marakuja) může narůst až do velikosti grapefruitu. Na povrchu je toto ovoce hladké až lesklé a má jemnou slupku. V Austálii se tato odrůda používá jako oddenek pro pěstování fialové odrůdy marakuje. Tmavě fialová odrůda se vyskytuje například v Keni, je menší než citron a její slupka je suchá a svraštěná.
Fialová odrůda je mírně jedovatá díky stopám kyanogenního glykosidu ve slupce. Tato tvrdá a tuhá slupka je ovšem jen stěží jedlá, a pokud se uvaří (například při výrobě džemu), molekuly kyanidu se tepelnou úpravou zničí.
Použití:
V Austrálii je marakuja k dostání jak čerstvá, tak konzervovaná. Kromě toho, že se toto ovoce přidává do ovocných salátů, se také používá k přípravě dezertů - například jako poleva na dorty, vanilkové řezy apod. Dále se také používá k ochucení nealkoholických nápojů (Passiona) a k výrobě čerstvých osvěžujících ovocných nápojů.
V Portoriku se všeobecně věří, že snižuje krevní tlak.
V Brazílii je pěna z marakuje běžným zákuskem a jejími semínky se obvykle zdobí určité druhy dortů. Velmi běžný je také marakujový džus.
V Indonésii se marakuja jí čerstvá. Je ovšem také běžné ji přepasírovat kvůli džusu a uvařit s cukrem, aby se vytvořil hustý sirup. Dále se smíchá s vodou a ledem a může se podávat.
Na Havaji se marakuja jí také čerstvá. Oblíbené jsou také ledová tříšť, zmrzlina či mnoho jiných dezertů s příchutí lilikoi (neboli marakuje). Marakuja ale běžně k dostání v obchodech není, proto ji lidé pěstují na zahrádkách nebo používají tu volně rostoucí.
Marakuja samotná nebo jako příchuť různých sirupů je nezbytná k přípravě některých koktejlů, například toho jménem hurikán (rum, limetková šťáva a marakujový sirup).

Zdroj: Wikipedie







Papája melounová
Plod:
Protáhlé oválné duté plody papáji dorůstají délky až osmdesáti centimetrů a váhy až devíti kilogramů, vyvážejí se však plody pouze o váze 400 - 1000 gramů.
Velkou dutinu uprostřed obklopuje asi pět centimetrů silná zářivě žlutá, hladká dužina, která je sladká, výrazně voní a svou chutí připomíná meloun. V dutina papáji obsahuje velké množství černých zrn, které jsou nepoživatelné pro svou palčivost. Slouží také jako náhražka pepře.
Papaja obsahuje celou řadu vitamínů především B1, B2, C a provitamín A a významné množství vápníku. Sto gramů odpovídá 230 - 240 KJ tedy asi 60 Kcal.
Papája obsahuje spoustu důležitých biologických látek. Množství provitamínu A je vysoké. Papája příznivě ovlivňuje vitalitu buněk, ochranu sliznic a příznivě působí na zrak. Vitamín B5 (kyselina pantotenová) zvyšuje životní energii a zlepšuje barvu vlasů.
Plody papáji obsahují enzym papain (chrání nezralý plod před hmyzem). Papain je důležitý pro zpracovávání bílkovin v těle (štěpí je na aminokyseliny). Papain také zabezpečuje tvorbu trávících enzymů, a přispívá tím k lepší stravitelnosti potravin. Papain je známý svými čistícími schopnostmi a v boji proti rakovině.
Jak nakupovat:
Papája je k dostání po celý rok. Při stisknutí nesmí být plod příliš měkký. Papája by měla mít žlutooranžovou barvu. Čím je plod zelenější, tím je méně zralý (obsahuje více enzymů). Je třeba se vyhýbat plodům se skvrnami. Papaja dosáhne zralosti, teprve když její hladký povrch na různých místech začne žloutnout a podává se mírnému tlaku prstu. Proto je třeba nechat zelený plod dozrát v pokojové teplotě.
Využití papáji:
Papáju jíme hlavně čerstvou, například nakrájenou na plátky. Můžeme z ní připravit džemy či kompot. Dá se ochutit citrónovou šťávou. Výborně se hodí do ovocných salátů, zvláště v kombinaci s citrusovými plody, nebo rybízem.
Z papáji můžeme udělat lehký rychlý dezert. Stačí smíchat oloupanou, pokrájenou papáju (na kostky) s citrónovou šťávou, medem a jogurtem.
Popis rostliny:
Papája je vytrvalá dvoudomá rostlina připomínající palmu. Dorůstá až deset metrů. Plodí několik let po sobě. Strukturu stonku papáji vytvářejí jizvy po opadaných listech. Listy jsou dlouze řapíkaté, velké, dlanitodílné, shora lesklé.
Výskyt: V tropických a subtropickýchčástech.
Původ: Papája pochází z vlhkého tropického pásma Střední Ameriky.

Zdroj: Exotické ovoce.cz





Billardiera longiflora, fialová jablka bobule (Purple-apple-berry), je malá australská divoká réva nacházející se v chladných a vlhkých lesích od jižního Nového Jižního Walesu a na Tasmánii, kde je domorodcem. Štíhlá réva má zeleno-žluté květy a lesklé fialové plody. Ovoce je jedlé, ale poněkud problematické.

Zdroj: internet






Pawpaw (čti pou pou). Anglický název? Ano i ne. Běžně se používá, občas se plete s papájou, kterou tak nazývají v Austrálii, ale anglický není. Je indiánský, neboť pawpaw pochází ze severní Ameriky a již indiáni tuto rostlinu dobře znali a používali.Botanické označení je Asimina triloba (L.) Dunal, české pojmenování zní dost libozvučně - muďoul trojlaločný. Často je pawpaw nazýváno banán severu či indiánský banán, což docela trefně vystihuje chuť plodů.Jde o původem severoamerickou opadavou rostlinu stromového růstu (byť může mít i keřovitý charakter pokud je rozvětvena od země).Je velmi neobvyklá a okrasná svým habitem (pyramidový růst, který až ve vyšším věku ustupuje do pozadí) a olistěním velkými až velmi velkými listy a nepřehlédnutelnými, až 4 cm velkými květy jakoby z moduritu, které zjara předcházejí olistění, takže jsou dobře a dlouho vidět.
Pawpaw má celkově tropické vzezření nemající mezi tuzemskými rostlinami sobě podobnou. Nejbližšími příbuznými jsou tropické druhy annon, např. čerimoja. Příbuznost je dokonce taková, že se vzájemně jsou schopny opylit či být navzájem na sebe roubovány. A příbuznost s tropickými anonami se projevuje i v chuti a charakteru plodů.Plody mohou být i velmi velké (až 400 gr.), s unikátní chutí a, dalo by se říci, pro nás neobvyklou konzistencí. Chuť je zcela jiná, než u zde běžných druhů, je tropická, podobná zralému sladkému banánu (proto banán severu) v kombinaci s dalšími plody. Někdo říká v kombinaci s mangem, někdo vnímá ananas, jiný třeba jahodu. Každopádně vynikající záležitost mající krémovitou konzistenci. Mírně přeženeme, když řekneme, že dužinu můžete přímo z plodu (po vyjmutí velkých semen) mazat místo marmelády. Poměrně velká semena v plodech obsažená se nekonzumují, jsou jedovatá.
Plody u nás dozrávají v září až v říjnu, zralé jsou od okamžiku lehkého změknutí ovoce a změny barvy plodu do lehce nažloutlé. Zralé plody vydávají intenzivní příjemnou exotickou vůni.Nedozrálé plody je možné nechat dozrát spolu se zralými jablky. Plody jsou bohatá na vitaminy a minerály; využití kromě přímé konzumace k výrobě zmrzlin, vín, destilátů, koláčů a pečiva, v exotické kuchyni. Rostlina sama je insekticidní, např. výluh z listů či rozdrcených semen je ideálním biologickým prostředkem v boji s některými škůdci, rostlina se používá i jako léčivá.Roubované stromky vhodných odrůd plodí od ranného věku (2-3 roky po výsadbě), jsou vděčné za slunnou pozici, vhodná je částečně závětrná a celkově chráněná lokalita. Nároky na půdu nejsou nijak přehnané (půda mírně kyselá až neutrální, bohatá, hluboká; hnojení běžné).
Co je důležité, u nás je rostlina víceméně zcela mrazuvzdorná (do minimálně -25°C). Tím, že pawpaw kvete relativně pozdě a relativně dlouho (i 7 týdny), jarní mrazíky většinou nezničí celou úrodu a i rozdílně rašící rostliny odrůdy se v květu střetnou. Pawpaw dorůstá do výšky okolo 3-7 metrů, nevyžaduje nějak zásadní pěstitelské zásahy jako je řez a protože je insekticidní, není (vyjma slimáků, bohužel) napadána škůdci. Velké květy nelákají včely, naopak velmi atraktují mouchy, mravence a další hmyz, který tak spolu s větrem zabezpečuje opylení. Pawpaw je cizosprašné, je třeba pro dobré opylení dvou geneticky různých rostlin.

Zdroj: www.pawpaw.cz






Rambutan - Nephelium lappaceum
Plod:
Plody (tobolky) tvarem i velikostí připomínají švestku nebo vlašský ořech. Jsou velké 2,5 - 5cm, kulaté, oranžové až tmavě červené nebo žluté. Na povrchu mají měkké, klkovité ostny červené nebo žlutooranžové barvy.
Pod silnou slupkou se nachází téměř průsvitná rosolovitá, ne tuhá, ale pevná šťavnatá dužnina. Plod obsahuje jediné hnědé a nejedlé semeno (opražené je ale údajně velkou pochoutkou).
Dužnina pikantně sladkokyselá a aromatická, téměř jako ananas s lehkou meruňkovou příchutí. Chuť rambutanu je podobná liči, zdá se ale chutnější.
Nařízneme slupku rambutanu a plod rozdělíme na dvě poloviny. Konzumuje se pouze dužnina. Plody se konzumují jako stolní ovoce v syrovém stavu anebo se přidává do salátů, do kompotů apod.
Rambutan tvoří z 80% voda. Dále obsahuje víceméně zanedbatelné množství živin. Za zmínku stojí obsah vitamínu C, jehož je ve 100 g ovoce 30 mg.
Jak nakupovat:
K nám by se rambutan měl dostat do 3 dnů po sklizni, zabalí-li se do ochranné atmosféry, vydrží v chladu zhruba dva týdny a není tudíž problém s transportem.
Zralé plody rambutanu jsou vínové barvy, bez zelených skvrn.
Využití rambutanu:
Rambutan se používá jak syrový tak zpracovaný různými způsoby.
Z ovoce se používají i semena a to k výrobě olejů a mýdla. Semena se také využívají v kosmetice
Kořeny, kůra a listy Rambutanu se používají k léčivým účelům v asijském lidovém lečitelství. Využivají se také jako barvivo.
Popis rostliny:
Rambutan je vysoký, rozložitý strom do 18m (kultivary 3 až 5m).
Strom je přímého vzrůstu. Proměnlivě uspořádané listy jsou složené z jednoho a čtyř párů malých lístečků, které jsou uspořádáné do elipsy, matně žluto zeleně až tmavě zeleně zbarvené ve výhonu červeně přibarvené.
Stále zelený strom kvete a rodí ovoce dvakrát ročně. Květy jsou velké asi jen 2,5 až 5 mm a jsou uspořádány na 30 cm dlouhých stoncích.
Ovoce zraje 15 - 18 týdnů po vykvetení květů. Plody visí pohromadě ve skupině po 10 - 20 plodech na stonku. Strom Rambutan je schopný v době svého největšího růstu splodit až 6.000 plodů ovoce o celkové váze 70 kilogramů. Rambutan obvykle není samosprašný, samčí a samičí květy se vyskytují na samostatných rostlinách. Délka života stromu je střední až dlouhá.
Výskyt: Rambutan je původem rozšířený převážně v jihovýchodní Asii.
Jako kultivovaná rostlina je rozšířený v tropech 15 stupňů od rovníku v Africe, Kambodži, Karibiku, Střední Americe, Indii, Indonésii, Malaysii, Filipínách, Srí Lance a poslední dobou také v částech Austrálie.
Největším pěstitelem Rambutanu je Thajsko.
Původ: Rambutan pochází z Malajsie.

Zdroj: Exotické ovoce.cz








Exotické ovoce - 4

24. března 2012 v 15:39 Příroda

Tomel japonský - Kaki
Nezralé plody mají trpkou, až svíravou chuť. Vyzrálé plody kaki jsou velice sladé, lahodné. Chuť je podobná broskvi a meruňce, částečně je také cítit chuť mrkve a dýně.
Kaki se jí hlavně čerstvé. Slupka se nekonzumuje. Nejlepší je ho oloupat jako jablko nebo rozříznout a vyjíst lžičkou podobně jako kiwi. V asijských zemích se také suší podobně jako fíky.
Plod:
Kaki je lesklý zářivě oranžový plod. Někdy je jeho barva až do červena. Srovnáván bývá s tvarem rajčete. Kaki typické svým výrazným kalichem sestaveným ze čtyř lístků u stopky plodu. Velikost plodu kaki je okolo 5 - 8 cm. Hmotnost bobulí kaki je 200 až 400 g.
Energetická hodnota 100 g kaki je cca 293 kJ (70 kcal). Obsahuje poměrně dost jednoduchých sacharidů (rychlý zdroj energie). Dále kaki obsahuje velké množství vlákniny. Z vitamínů a minerálních látek kaki obsahuje vitamin C, draslík a také vápník, hořčík, fosfor, železo, měď, mangan. Plod obsahuje cca 66% vody.
Jak nakupovat:
Plody kaki se češou ještě nezralé, aby přežily dlouhý transport. Plody by neměli být otlačené. Kaki se konzumuje, když je na omak měkké. Proto se musí kupovaná kaki nechat dozrát. Nejlépe na misce nebo v košíku při pokojové teplotě. Dozrání trvá cca dva týdny (záleží na koupeném ovoci, někdy se nechá koupit i téměř zralé).
Využití kaki:
Jak již bylo řečeno, tak kaki se jí nejčastěji zralé. Pro zpestření si ho můžeme pokapat limetkovou nebo citronovou šťávou. V Japonsku je to pravděpodobně nejoblíbenější ovoce. V některých asijských zemích se suší podobně jako fíky. Dále ho lze využít do salátů, kde ho můžeme pokapat rumem. Z kaki se dá také vyrábět jam.
Popis rostliny:
Tomel japonský je subtropický opadavý strom s velmi tvrdým dřevem, které připomíná eben. Tomel má rozkladitou korunu, ve své domovině dosahuje až patnácti metrů do šíře i výšky. Listy jsou široce oválné, krátce řapíkaté. Květy jsou jednopohlavné, samičí jsou větší a mají masitou korunu.
Výskyt:
Tomel japonský je po dlouhý čas pěstovaný v Číně a Japonsku. Dnes je rozšířený v subtropech téměř celého světa, od Asie po Ameriku. Tomel se pěstuje také ve Středozemí (v Itálii, Španělsku, Izraeli, Albánii), ale také v subtropických oblastech Ruska, na pobřeží Černého moře a pod Kavkazem.
Původ: Korea.

Zdroj: Exotické ovoce.cz







Karambola nebo čínská hvězdice je ovoce stromu Averrhoa carambola. Nejčastěji se jí čerstvé v exotických ovocných salátech nebo jako ozdoba pohárů a nápojů. Před konzumací se odstraní hnědá žebra a plod se nakrájí na plátky. Vzniknou tak velmi dekorativní hvězdy. (Proto se v anglickojazyčných zemích tomuto ovoci říká starfruit - "hvězdicové ovoce".)
Listy:
Listy karamboly jsou dvacet centimetrů dlouhé a protažené do krátké špičky. Při dlouhých obdobích sucha je rostlina shazuje. V paždí listů kvete v bohatě rozvětvených, červených květenstvích.
Plody:
Plody obsahují velké množství kyseliny šťavelové (stejně jako reveň čili rebarbora) a měly by se konzumovat jen v malém množství. Při nadměrné konzumaci mohou způsobit otravu, projevující se zejména toxickou encefalopatií, ale i poškození ledvin. Tomu lze zabránit i současným podáním vápníku v rozpustné formě. U pacientů s ledvinnou nedostatečností je však karambola zvláště nebezpečná, protože nejenže se šťavelan hůře vylučuje, ale jeho vysoká koncentrace také zpětně poškozuje již tak narušenou funkci ledvin.
Plody se vyvinou jen z malého počtu květů. Rozříznuté na plátky vytvoří charakteristickou pěticípou hvězdu. Tenká, průsvitná vnější slupka je hladká a voskově lesklá. Dužnina plodu je velmi šťavnatá, chutí připomínající angrešt, sklovitě žlutá a kolem středu má malá semena. Stromy poskytují dvě až tři sklizně za rok. Plody obsahují nízký obsah cukru, vitamin C, minerální látky, vápník, hořčík, železo a fosfor.

Zdroj: Wikipedie





Kávovník
Kávová semena jsou plody rostliny zvané kávovník. Jedná se o plod podobný naší třešni, nejen tvarem ale i barvou, která bývá v době sklizně červená nebo červenofialová. Uvnitř plodu jsou ukryta dvě proti sobě položená semena - kávová zrna.
Tato rostlina patří do čeledi mořenovitých rostlin. Původně divoce rostoucí strom se pěstuje na kávovníkových plantážích na mnoha místech celého světa buď jako strom nebo keř. Existující druhy kávovníků se mezi sebou kříží a šlechtí se, aby bylo dosaženo větší odolnosti proti škůdcům, kteří pokud napadnou kávovníky na plantážích, mohou způsobit rozsáhlé škody. Například cizopasná houba dokáže totálně zničit i celé plantáže. Jako příklad této zkázy můžeme uvést ostrov Srí Lanka (Cejlon), kde musely být kávovníkové plantáže zcela nahrazeny čajovníky.
Pravlastí kávovníku je africký kontinent, konkrétně Etiopie. Odtud se káva dostala do Arábie, která je považována za kolébku kávy. V současné době se ovšem kávovníky pěstují po celém světě. Všude v oblastech, kde je pro jejich růst příznivé podnebí a kde jsou vhodné přírodní podmínky. Kávovníky v průběhu svého růstu potřebují dostatek vláhy i slunce, proto se jim nejlépe daří ve vlhkém tropickém pásmu. Každému druhu kávovníku ale vyhovuje trochu odlišné podnebí. Kávovníkové stromy nebo keře se dožívají poměrně vysokého věku (až třiceti let), ovšem v této době už poskytují nižší úrodu; nejvyšší výnosy dávají kávovníky po pěti až šesti letech. Co nejvyšším výnosům je třeba pomoci správnou péčí. Kávovníky se musí, stejně jako jiné pro nás méně exotické rostliny, pravidelně přihnojovat, prořezávat a chránit nově vzrostlé rostliny proti prudkému a žhnoucímu slunci.
Existují tři základní druhy kávovníků, které se odlišují růstem, svými nároky na pěstování i finální chutí kávy. Oblast, ve které kávovník roste, má rovněž vliv na chuť kávy, kávovníky pěstované ve vyšších nadmořských výškách poskytují kávová zrna jemnější a také s nižším obsahem kofeinu.
Plody poskytují nejkvalitnější kávová zrna. Káva z tohoto druhu má nízký obsah kofeinu a její chuť je jemná a nasládle lahodná. Tvoří až 70 % z celkové produkce kávy na světě. Její zpracování je poměrně náročné, zrna se zpracovávají takzvanou "mokrou metodou", což znamená, že káva projde procesem fermentace.

Zdroj: Wikipedie






Kokosový ořech je druh ovoce, dutý nepukavý plod kokosovníku ořechoplodého s tvrdou skořápkou na povrchu, bílou dužninou a kokosovou vodou, kterou obsahuje uvnitř. Roste převážně v tropech na kokosových palmách. Je to vydatný zdroj energie, používá se v potravinářském sektoru jako pochutina, ale i pro lisování kokosového oleje. Z kůry plodů se získává kokosové textilní vlákno.
Jedná se v současnosti o jedno z největších semen na světě, které slouží k rozmnožování rostliny.
Složení:
Kokosový ořech se skládá z pevné dřevnaté skořápky, která má hnědou barvu a je pokryta odlupujícími se svazky lýka. Lýko zůstává na ořechu jako pozůstatek po zeleném obalu, ve kterém se kokosový ořech původně nacházel během růstu. Pod tvrdou skořápkou se nachází tvrdá bílá dužnina, které je složena z 60 % tuku, 20 % glycidů, 8 % proteinů a 6 % vody. Průměrný mladý kokos je zdrojem až 20 % denní dávky vápníku, 2 gramů vlákniny, stejného množství proteinů, 15 gramů cukrů a 3 gramů nenasyceného tuku.
Uprostřed kokosu se nachází dutina, která umožňuje ořechu plavat ve vodě a současně je vyplněna kokosovou vodou, někdy nazývanou kokosové mléko. Kokosová voda je bohatým zdrojem draslíku, vitamínu B (vyjma B6 a B12) a vitamínu C. Voda z kokosového ořechu prochází náročnou filtrací během cesty od kořenového systému do semene a je naprosto sterilní, což je výhodné v oblastech, kde jsou přirozené vodní zdroje infikované či jinak znečištěné.
Růst:
Kokosové ořechy rostou na vrcholku kokosové palmy zvané kokosovník ořechoplodý, která dává plody až po sedmi letech růstu. Jedná se až o třicet metrů vysoký strom, který se cíleně pěstuje déle než 3000 let. Původní výskyt tohoto stromu je neznámý, jelikož kokosový ořech může vydržet plavat v moři až několik měsíců a tedy se rozšířit po značném území.
Na vrcholku pevné skořápky kokosu se nacházejí tři otvory, které mají specifickou funkci během růstu a klíčení semena. Dva slouží jako místa, kudy procházejí vyživovací cévní svazky do plodu. Během zrání plodu postupně zarůstají pevnou a tvrdou blánou. Třetí díra je kryta jen tenkou blánou, jelikož slouží pro prorážející klíček kokosu.
Použití:
Sušená dužnina z kokosu (zvaná též sušený kokos) se často používá jako dekorační a aromatická přísada na sladké pochutiny jako jsou zákusky a dorty. V obchodech s potravinami se kromě celých kokosových plodů také běžně prodává kokos strouhaný.
Kokos je zdrojem i kokosové mouky a je základní potravinou pro velkou část světové populace.
V kosmetice se dá používat v tělových mlécích , sprchových gelech někdy i ve vůních.

Zdroj: Wikipedie





Liči čínské (Litchi chinensis, Sonnerat, také známe pod jménem dvouslivák lahodný), je jediný zástupce rodu liči (Litchi) z čeledi mýdelníkovité (Sapindaceae). Jeho ovoce je známo jako liči. Původem je z Asie, z Číny a Indočíny. Liči čínské je nejznámější zástupce čeledi mýdelníkovité, poskytující jedlé plody.
Charakteristika:
Liči je plodem stálezeleného majestátného stromu, který může dorůstat 15 - 20 m a dožít se i přes 200 let. Pro snazší sběr ovoce se však udržuje řezem na výšce okolo 6-10 m. List je poněkud kožovitý, mladé listy mají načervenalou barvu, starší jsou tmavě zelená na svrchní a šedozelené na spodní straně.
Samosprašné květy jsou směstnány ve velkých květenstvích, mají zelenobílé nebo žlutobílé až nažloutlé květy a drobné tyčinky. Stromy kvetou a rodí na konci větviček, které se při sklizni odlamují. Opylení zajišťuje hmyz, převážně včely. Silné deště a dlouhé mlhy při kvetení pyl poškozují. Ze všech opylených květů se plody nevyvíjejí a některé plody mají zakrslé semeno.Plody peckovice visící v nápadných shlucích jsou jahodově červené, narůžovělé nebo oranžové, některé mají zelenavý nádech. Jsou oválného, kulatého nebo srdčitého tvaru. Oválné plody mívají v průměru 2,5 cm a na délku 4 cm. Uvnitř je lesklé, tvrdé nepoživatelné semeno velikosti fazole, které je obaleno slonově bílým, narůžovělým nebo namodralým voňavým a šťavnatým skelným míškem (mezokarpem), od něhož se semeno snadno oddělí. Právě tato dužnatá vrstva je důvodem, proč se liči pěstuje. Nejžádanější jsou plody se zakrslým semenem, ty mají větší obsah chutné dužiny.
Ovoce zraje od července k říjnu, dozraje asi 100 dnů poté, co strom kvetl. U přezrálých plodů je dužina hnědá až povidlová. Slupka plodu (epikarp) je tenká, pevná, křehká a má bradavičnatý povrch, se zralého plodu ji lze lehce sloupat. Obsahuje asi 1,2% bílkovin, 15% sacharidů, 0,3 - 1,2% kyselin a vitamín C (30-40mg/100g).
Použití:
Sušené plody ličí se často nazývají čínskými švestkami a konzervované plody čínskými jahodami nebo jablky. Liči se konzumuje čerstvé, kompotované nebo sušené. Slupku s drsným povrchem před konzumací nutno oloupat, bílá dužina má lahodnou chuť, která bývá popisována různě.
Čerstvé liči udrží barvu a kvalitu max. 5 dnů po otrhání, proto se kompotuje nebo suší. Ovoce se kompotuje oloupané, je nakládáno do sladkého nálevu s obsahem kyseliny vinné a kyseliny citrónové. Pro vývoz a pultový prodej se neoloupané liči suší, napřed se blanšíruje, pak se namáčí do disiřičitanu draselného a kyseliny citronové a nakonec se suší na slunci nebo elektricky. Sušené plody, v Asií velice oblíbené, vydrží cca 1 rok. Také oloupaná liči nakládaná v cukru jsou významným čínským i indickým vývozním artiklem.
Plátky bílé šťavnaté dužiny lze podávat čerstvé jako dezert, podušené na másle a pomerančovém likéru jako náplň do palačinek i jako přílohu k masitým a rybím pokrmům. Nesmí se vařit, dužina zhoubovatí. Výborně se hodí k přípravě koktejlů. Plody oloupané a nakrájené na kousky jsou oblíbenou součásti zmrzlinových a ovocných pohárů
O liči se traduje, že již ve staré čínské medicině sloužilo k léčení kašle, žaludečních vředů, nádorů a zvětšených žláz. Peckám jsou připisovány analgetické účinky. Čaj ze slupek se užívá v Indií proti průjmům i proti neuralgickým bolestem. S výluhy z kůry, kořenů a květů probíhají v současné době v USA laboratorní pokusy, mohou být využity při léčení některých rakovinových nádorů.
Pěstování:
Liči se pěstuje v zemích subtropického pásu, hlavně v celé jihovýchodní Asii, v Indii, na Srí Lance, ale také v jižní Africe, na Madagaskaru, v Brazílii, na Floridě, Havaji. Daří se mu zejména podél řek v hluboké aluviální (naplavené) půdě. Nejlépe roste v regiónech, kde je léto mokré a teplé a zima chladná a suchá kvůli zimnímu vegetačnímu klidu. Teplota ale nemá klesnout pod bod mrazu. Plody se sklízejí pomoci dlouhých bambusových tyčí.
Množení ze semen nezaručuje druhovou věrnost, proto se vyrostlé semenáčky používají jako podnože nebo k dalšímu šlechtění. Navíc semenáčky velmi pozdě plodí, až po 10 až 20 létech. Množení v pěstitelské praxi se provádí zakořeňováním bylinných řízků nebo roubováním na připravené podnože. Tradiční je také metoda obalení vybraného místa na větvi směsí jílu s rašeliníkem udržované v trvalé vlhkosti, do které část větve zakoření a pak se od stromu odřízne. Vysazuje se do sponu 12 m, ve stínu stromy neplodí.

Zdroj: Wikipedie





Exotické ovoce - 3

23. března 2012 v 14:50 Příroda

Dračí ovoce je krásné ovoce, pěstuje v jihovýchodní Asii, Mexiku, Střední a Jižní Americe a Izraeli. Rostlina je vlastně druh kaktusu a ovoce je ve 3 barvách: 2 mají růžovou kůži, ale s různými barevnými dužiny (jeden bílý a druhý červený), zatímco druhý typ je žlutá s bílým masem. Dračí ovoce je málo kalorií a nabízí řadu živin, včetně vitamínu C, vápníku, fosforu, plus vlákniny a antioxidantů.
Dračí ovoce chutná skvěle! - Sladké a křupavé, s chutí, která je jako kříženec mezi kiwi a hrušky.

Zdroj: internet







Durian (Durio Adans.), je rod tropických stromů v čeledi bavlníkovité (Bombacaceae). Mezi třiceti druhy durianu je známo devět, které plodí jedlé ovoce.
Jako durian je u nás znám především plod stromu Durio zibethinus. V jihovýchodní Asii je považovaný za největší pochoutku mezi ovocem. Veliké, těžké, zelené plody pokryté tlustou slupkou plnou pyramidových výrůstků ukrývají krémovitou béžovou hmotu obklopující červenohnědá semena. Zralý plod intenzivně páchne.

Zdroj: Wikipedie






Žakie (či džekfrut, džekfruit, z angl. jackfruit) je druh ovoce pocházející z tropického stromu chlebovník různolistý (Artocarpus heterophyllus) z čeledi morušníkovité (Moraceae). Strom dorůstá výšky až ke 30 metrům. Jeho plody mohou vážit i nad 10 kg, mají oválný tvar a drsný povrch zelenožluté barvy. Uvnitř plodu je velké množství semen obalených do lepkavého pouzdra žluté barvy - právě tato šťavnatá část je velmi oblíbeným pokrmem, má nasládlou a osvěžující chuť. Chlebovník různolistý je rozšířen především v jižní a jihovýchodní Asii, rozšířil se také do Afriky. Často bývá mylně ztotožňován s příbuzným chlebovníkem obecným (Artocarpus altilis), nazývaným bredfrut či bredfruit.
Ovoce obsahuje vysoký podíl sacharidů, a kromě řady vitamínů, i významné množství vápníku a fosforu. Na 100 g dužiny připadá energetická hodnota mírně přes 100 Kcal.

Zdroj: Wikipedie






Ledvinovník západní (Anacardium occidentale) L. je 12 metrů vysoký tropický strom z čeledi ledviníkovité poskytující jedlé nažky, známé pod tržním názvem ořechy kešu. Tyto nažky se nachází v nepravém plodu, kterému se říká "kešu jablko".
Rozšíření:
Anacardium pochází ze severovýchodní Brazílie. Od 16. století se šíří s portugalskými mořeplavci do Mozambiku a pobřežních oblastí Indie.
Tento "ovocný" strom je rozšířen celosvětově v suchých tropických oblastech. Mezi největší pěstitele patří Brazílie, Indie, Indonésie, Mozambik, Nigérie a Tanzanie. Pěstuje se na plantážích nebo extenzivně v agrolesnických systémech.
Využití:
Hlavním důvodem pro pěstování Anacardium occidentale jsou kešu oříšky. Další využití nacházejí též "kešu jablka", která se společně s kůrou a větvemi z prořezu skrmují dobytku. Z plodů se též lisuje šťáva, ze které se vyrábí alkohol. V Thajsku se využívají na otop.
Další využití nalézá v medicíně. Jde hlavně o kardol z osemení, který se používá proti revmatickým bolestem, a dále taniny nebo vitamín C.
Při konzumaci "kešu jablek" nebo kešu oříšků může docházet k různým zdravotním potížím. U "jablek" je to kvůli obsahu kardolu a taninů, na ořechy se vyskytuje alergie.

Zdroj: Wikipedie







Kakaovník pravý (Theobroma cacao) je vždyzelený strom dorůstající výšky 5-8 m z čeledi slézovitých (Malvaceae). Původem pochází z tropů Ameriky, kde bylo doloženo jeho pěstování již v 5. století. V dnešní době je pěstován v tropech celého světa.
Kakaovník pravý má jasně zelené, až 30 cm dlouhé, celokrajné, lesklé listy. Mladé listy jsou červené. Oboupohlavné bělavé až narůžovělé kvítky vyrůstají přímo na kmeni a tlustších větvích. Tato vlastnost se odborně nazývá kauliflorie. Květy mají deset tyčinek ve dvou kruzích. Plod je až 30 cm dlouhá protáhlá bobule žluté, hnědavé až červené barvy. Povrch je jemně hrbolatý rozdělený deseti podélnými brázdami. Asi 2 cm velká semena bílé barvy jsou uložena v komorách obklopených bělavým míškem. Z míšku se vyrábí nápoje a zavařeniny, semena se čistí, praží a drtí na kakaový prášek za vzniku kakaového másla. Právě díky vysokému obsahu tuku v semenech a charakteristickým aromatickým látkám se kakaovník pravý pěstuje jako pochutina, ze které se vyrábí kakao a následně i čokoláda. Kmen má průměr kmenu až 30 cm. Staré stromy mají kmen bílo-šedý a mladé stromy mají hnědavý kmen. Dřevo kakaovníku je žluté až červené. Strom se rozmnožuje převážne semeny. Stromy kvetou bohatě, ale na jedné rostlině dozraje přibližně jen 5 % všech plodů.

Zdroj: Wikipedie








Exotické ovoce - 2

22. března 2012 v 11:18 Příroda

Avokádo je ovoce (botanicky), plod hruškovce přelahodného. Zralý plod je zvenku tmavozelené až černé barvy, uvnitř měkký a světležlutý. Dužina se dobře roztírá. Ve středu plodu se nachází kulatá nejedlá pecka o průměru 3 až 5 cm, která lehce naklíčí i v květináči. Avokádo je 7 až 20 cm dlouhé. Zralé plody váží od 100 g až do 1 kg. Běžná roční sklizeň z jednoho stromu je kolem 120 avokád.
Nutriční hodnoty:
Avokádo je bohatým zdrojem minerálních látek potaše, mědi, magnezia, fosforu a vitaminy C, E, K, H, PP a B5( kyseliny pantothenové). Dužina obsahuje kyselinu olejovou, palmitovou a linolovou, což jsou kvalitní tuky.
POZOR: avokádo obsahuje persin, který je silně jedovatý zejména pro papoušky, nebo kanárky. Intoxikace těchto zvířat avokádem většinou končí smrtí. Avokádo by se ze stejného důvodu nemělo podávat ani psům nebo kočkám.
Použití:
V kuchyni: Avokádo se může stát ozdobou slavnostního stolu, pokud plod rozkrojíme, odstraníme pecku a trochu dužiny, vzniklý prostor naplníme směsí mletých (opečených) dušených drůbežích jater, smíchaných s dužinou a ochucených špetkou zázvoru, pepře a soli. Půlky avokáda můžeme také naplnit šlehanou nivou s křenem, případně s vaječnou pomazánkou nebo jinou směsí podle vlastní fantazie.
V léčitelství: Avokádo je ovoce, ale i tak se po něm tloustne, neboť má vysokou energetickou hodnotu (100 gramů = více než 220 kcal = 920 kJ!) a hodí se tedy pro ty, kteří potřebují přibrat na váze nebo doplnit vydané kalorie; má příznivé účinky při chorobách kůže a sliznic, posiluje srdce, snižuje krevní tlak a pomáhá také při nemocech jater, ledvin a močových cest.

Zdroj: Wikipedie







Banán je protáhlé ovoce (technicky epigeická bobule) a plod banánovníku, který je velice žádanou komoditou produkovanou zemědělci tropických zemí. Banány mívají obvykle hmotnost mezi 125-200 g, ta je však významně závislá na konkrétním kultivaru. Z této váhy asi 80 % představuje jedlou část a zbývajících 20 % připadá na kožovitou slupku.
Vůně, chuť a konzistence plodů je významně ovlivněna teplotou, při které dozrávají. Při nízkých teplotách šednou a kazí se. Banány dodávané na trh mírného pásma (tedy i k nám) jsou sklízené tak, že dozrávají během dopravy. Snížení teploty během této doby zvyšuje životnost plodů, ale jak již bylo zmíněno výše, negativně ovlivňuje jejich kvalitu, proto při dopravě nikdy nebývají chlazeny pod 13,5 °C. Proto se také nedoporučuje ukládat nakoupené banány do lednice, protože jejich kvalita tím značně utrpí. Zajímavostí je, jak se nechávají banány dozrávat. Tento proces probíhá v tzv. tlakových komorách, do kterých se celé nerozbalené kartony s banánovými plody umístí. V tlakové komoře dojde "k omačkání plodů" inertním plynem, čímž se nastartuje zrychlený proces zrání. Zralost banánů (v obchodech popř. skladech) se určuje speciální stupnicí dle podílu zahnědlých skvrn a ploch na slupce.
Banány rostou ve visících seskupeních, od několika po mnoho kusů ve vrstvě (zvané též ruka) v mnohovrstevném svazku. Celek visících seskupení se nazývá kmen.
Banán, resp. rostlina banánovník, byl domestikován v jihovýchodní Asii (kde rostou botanické druhy banánovníku) a podle archeologických nálezů to mohlo nejspíše být na území dnešní Papuy-Nové Guineje, a to možná již 8000 př. n. l. První písemná zmínka o banánech je v buddhistických textech z let okolo 600 př.n.l.. Alexandr Veliký objevil chuť banánu v údolích Indie v roce 327 př.n.l.. První známý organizovaný banánový sad se objevil v Číně v roce 200 n.l. V roce 650 islámští dobyvatelé přinesli banán do Palestiny. Arabští kupci rozšířili banány po většině území Afriky.
V roce 1502 portugalští kolonisté vybudovali první banánové sady v Karibiku a ve střední Americe.

Zdroj: Wikipedie







Curuba je exotické ovoce vyskytující se v tropické Jižní Americe konkrétně v Andách. Dnes se již díky cestování rozšířila i do Evropy, kde jí vyhovuje spíše prostředí skleníků. Jedná se o malé aromatické ovoce, které má tenkou slupku a růžovo-oranžovou rosolovitou dřeň s velkým počtem drobných jader, která se dají konzumovat. Jeho chuť je jemně nakyslá.
Obsahuje vitaminy A, C, B1 a B2, niacin a riboflavin.

Zdroj: Wikipedia






Datle je druh ovoce, který roste na datlovníku pravém (Phoenix dactylifera). Jedná se tmavě hnědé oválné plody dlouhé 3 až 7 cm a široké 2 až 3 cm, které jsou charakteristické nízkým obsahem vody a naopak až ze 70 % tvořeny sacharidy. Datle jsou bohatým a významným zdrojem draslíku, chlóru, železa a vitamínů B. Jedná se o bohatý a rychlý energetický zdroj pro lidský organismus.
V subtropických a pouštních oblastech jako je například Severní Afrika a Blízký východ se jedná o jednu ze základních složek zdejší potravy. Mezi největší producenty datlí na světě patří Irák, Egypt, Španělsko a Maroko, pěstují se současně i v Indii, Pákistánu, Kanárských ostrovech nebo také v Kalifornii, kam byly člověkem po osídlení Ameriky zavlečeny.
Datle se konzumují převážně vysušené, což zlepšuje jejich trvanlivost, čehož bylo hojně dříve využíváno beduíny a karavanami křižující nehostinné pouště. V některých kulturách se současně věří, že datle mají afrodiziakální účinky. Zejména v arabských zemích jsou datle součástí každodenní kuchyně, podávají se zpravidla slisované do bochníku tzv. adšu a nebo se pečou na másle.
Původ:
Podobně jako fíky pocházejí datle z oblasti Přední Asie, přesněji z oblasti Mezopotámie. Odtud se datlová palma vlivem člověka úspěšně rozšířila do rozsáhlých suchých a teplých oblastí, kde je hojně pěstována. Odhaduje se, že datle jsou člověkem pěstovány déle než 5 tisíc let.

Zdroj: Wikipedie








Diplom od Janynky

22. března 2012 v 10:50 Různé

Na blogu u Janynky byla jarní hádanka. Za vyluštění jsem dostala diplom.
Diplom se mi moc líbí a Janynce děkuji.




Exotické ovoce

21. března 2012 v 14:55 Příroda

Acerola (barbadoská třešeň) - Malpighia glabra

Pochází ze severních států Jižní Ameriky. Do Evropy se dostala z Brazílie. Jedná se o méně známou dekorativní rostlinu, která poskytuje nejen krásnou dekoraci, ale i užitek. Roste jako keř nebo nízký stromek. Je přizpůsobivá, vhodná pro pěstování v nádobách. Pro své ohebné větve se stala oblíbenou rostlinou pro bonsajové pěstování a tvarování.Je řídce olistěná. Květy jsou růžové až červené ve svazečcích. Kvete několik měsíců a to hlavně v zimním období (počínaje listopadem). Svou krásou čerstvých květů osvěží byt, i když za okny je tuhá zima. Plody se objeví třetím až čtvrtým rokem. Jsou červené, mírně zploštělé asi 3 cm velké. Dužnina je šťavnatá s mimořádně vysokým obsahem vitamínů C, A a jiných prvků a minerálů. Je to nejvyšší obsah vitamínů ze všeho známého ovoce. Plody mají měkkou dužninu, proto nesnesou dlouhou přepravu. Tuto rostlinu můžeme s úspěchem pěstovat sami, jelikož je nenáročná. Nemá zvláštní nároky na složení zeminy, ani stanoviště, závlahu a přihnojování. Dlouhodobé přemokření a mráz nesnáší. Přes zimní období může být umístěna v chladnějším prostředí. Přejeme mnoho úspěchů v pěstování.

Zdroj: Subtropické zahradnictví Kruh








Ananas

Je tropické ovoce, plodenství ananasovníku chocholatého z čeledi bromeliovité.
Plodenství ananasu vzniká splynutím sousedních bobulí, vyvíjejících se ze semeníků jednotlivých květů, nahloučených kolem osy květenství, která tvoří zdřevnatělé vřeteno ananasu. Je pokryt tuhou kožovitou voskovitou kůrou, vytvářející typickou šestiúhelníkovou stukturu jeho povrchu. Na jedné rostlině se vytváří pouze jediné plodenství, po jehož dozrání rostlina obvykle hyne.
Ananasovníky se pěstují obvykle na plantážích. Sklizeň se provádí v okamžiku, kdy plody začínají žloutnout. Ananasy určené k přímé konzumaci se sklízí dříve; pokud mají být zpracovány na kompoty a šťávu, nechávají se více dozrát. Plody se odlamují nebo odřezávají od spodní části stonku a mytím se zbavují nečistot Plody určené k distribuci se voskují, přičemž použitý vosk obsahuje fungicidy, zabraňující jejich plesnivění a hnití. Za těchto okolností mohou být skladovány až 4 týdny při teplotách 7-15 °C; při nižších teplotách, nebo při zmražení dostávají ananasy nepříjemnou chuť.
Plody určené k přímému zpracování se zbavují svazku listů na jejich vrcholu (tzv. koruny), která může být použita k pěstování další generace rostlin. Poté se loupají, zbavují se centrálního stonku a řežou na plátky, které se kompotují; poškozené plátky se rozdělují na kostičky, z nichž se připravuje méně hodnotný kompot. Odpadlé drobné části spolu se slupkou a vnitřními stonky, stejně jako příliš přezrálé exempláře, se lisováním zbavují šťávy, určené k přípravě ananasového džusu nebo nektaru. Vylisované zbytky, tzv. ananasové otruby, se používají jako krmivo pro domácí zvířectvo.
Léčivé účinky ananasu
ulevuje slinivce břišní
odvodňuje, odbourává otoky
pomáhá při střevních poruchách a průjmech
pomáhá při slunečním úžehu
odstraňuje pigmentové, tzv. stařecké skvrny
napomáhá rozpouštět krevní sraženiny, je tedy vhodný pro osoby náchylné na trombózy a infarkty

Zdroj: Wikipedie







Anona šupinatá (Annona squamosa) je strom vysoký 6m. Délka jeho života je krátká. Plody jsou různě velké, zelené a šupinaté.
Skupina drobných dřevin, známých pod názvem anona nebo láhevník, rodí souplodí, které svou chutí i texturou patří k nejlepším.
Mnohé druhy mají vonné listy nebo plody. Navzdory rozdílnému vzhledu různých druhů se jejich názvy v různých zemích často zaměňují nebo pletou. Bílá, sladká nebo kyselá dužina obsahuje až 30 černých semen. Slupka během zrání praská a odpadává v šupinách.
Anona šupinatá má plody zvané "cukrová jablka" a je v tropech nejrozšířenější.
Čerimoja (Annona cherimola) je opadavá, otužilá dřevina, která se pěstuje v tropických oblastech i ve značných nadmořských výškách. Listy příjemně voní a jsou na spodní straně plstnaté. Květy jsou rovněž vonné, dužnaté, zelené a žluté. Plod připomíná menší artyčok s banánovo - ananasovou chutí.
Anona ostnitá (Annona muricata) má neopadavé listy vonící po černém rybízu, velké, až 3,5kg těžké zelené plody s měkkými ostny uspořádanými v řadách. Chutnají mírně nahořkle.
Anona síťovaná (Annona reticulata) je pro svou krvavou barvu také nazývána "býčí srdce". Má tuhou, sladkou a žlutou dužinu.
V Severní a Jižní Americe se pěstuje ještě řada dalších druhů.
Původ:
Anony pocházejí z Jižní a Střední Ameriky, kde jsou nejvíce oblíbené, rozšířily se ale také do dalších teplých a tropických oblastí. Pro potřeby evropského trhu se pěstují na Madeiře a Kanárských ostrovech.
Pěstování:
Anona dobře prospívá i v chudších půdách. Při lepší péči ale poskytuje vydatnější úrodu. Dává přednost sušším, horským podmínkám.
Doporučuje se pouze výchovný řez a vyštipování.
Čerimoju a anonu šupinatou stojí za to pěstovat pod sklem v květináči, i když se nedočkáme plodů. Také guanabana je hodnotnou hrnkovou rostlinou i v případě, že neplodí.
Sklizeň:
Plody se sklízejí nezralé a nechávají se asi týden dojít.
Použití:
Obvykle se jedí syrové nebo se používají k ochucení nápojů a zmrzliny.
Tradiční korossolový čaj se vyrábí z listů anony ostnité.

Zdroj: AtlasRostlin.cz






Anona

Anona - čerimoja










Jaro i u nás

21. března 2012 v 14:22 Zahrádka

Nebudu výjimka a přidám pár snímků jarních květů i já. Na zahrádce toho ještě moc nekvete, alespoň u mě. Zato včelky jsou pilné a poletují z květu na květ.









Nové přírůstky

19. března 2012 v 14:46 Naše hospodářství

Počátkem března se nám narodily nové myšky - nutrie. Tady se tak nutriím říká. Což bývá dost ošemetná věc.
Kdysi manžel pěstoval nutrie u bytovky. Potom časem chov zrušil, protože KARA málo platila za kožky. Maso ze zabitých zvířat jsme upotřebili v kuchyni. Manžel je uměl výborně připravit.
Jednou za mnou na poštu přiběhla učitelka mojí dcery, oči navrch hlavy. Prý na dotaz, co měly děti včera k obědu, naše dcera upřímně prohlásila, že myš. Učitelka žádala vysvětlení. Snad se, nebohá, domnívala, že jsme skrytý sociální případ a jíme hlodavce. Když jsem jí vše vysvětlila, tak se viditelně uklidnila, ale přesto trochu pochybovala. On totiž pohled na přední řezáky nutrií někomu vadí. Má je totiž oranžové.
Tak to byla naše veselá příhoda.
Když si syn pořídil na zděděném poli hospodářství, našly tam domov opět nutrie. Skoro všechny jsou hnědé barvy. Letos si koupil stříbrného samce.
Škoda, že nikdo kůže nevykupuje, trochu bychom ho zásobili.
A teď již fotky malinkých myšek a onoho stříbrného samce, jak je vyfotil vnuk Petr.









Diplom od Mii

19. března 2012 v 8:00 Různé
Mia vyhlásila odpoledne soutěž. Kdo pozná hrad ze včerejší vycházky. Hrad jsem nakonec určila a získala krásný diplom. Mie za něj moc děkuji.


Novinka z Ikei

18. března 2012 v 11:19 Vtipy

Došel mi mailem aktální obrázek.




Najdi kočku! 4

17. března 2012 v 14:59 Piškuntálie

Najdi na obrázku kočku! Přeji orlí zrak.Smějící se


Pár vtipů

16. března 2012 v 12:42 Vtipy

Situace: Oni leží příjemně unaveni v posteli.
On: "Co kdybych přišel zítra k vám a přede všemi tě požádal o ruku?"
Ona: "No já nevím, manžel by asi zuřil a děti by se smály..."


Horský průvodce říká: "Kdyby dámy na chvilku zmlkly, slyšeli bychom řev vodopádů."


Arabská teroristická komanda oznámila, že žádný útok na ČR nechystají. Jejich analytická skupina totiž zjistila, že po likvidaci vlády, parlamentu a senátu by se naše životní úroveň zvedla na trojnásobek.




Lázně Vyšné Ružbachy

13. března 2012 v 7:20 Toulky

Lázně Vyšné Ružbachy leží 15 km od Staré Ľubovni směrem k Popradu, s odbočením v obci Nižné Ružbachy.
Výhodou mikroklima při ružbašských minerálních pramenech poznali lidé již v období paleolitu. Jejich stopy se našli v místních travertinových kamenolomech.
Obec Vyšné Ružbachy se poprvé písemně objevuje v r. 1329 jako Nové Ružbachy. Už ve středověku jsou známé léčivé účinky ružbašských uhličitých minerálních pramenů, u nichž založili první lázně. Nejstarší písemná zpráva o jejich existenci pochází z r. 1549.
Ružbašské lázně s oblibou navštěvovala polská a uherská šlechta. V r. 1882 je kupuje a zmodernizuje hrabě Zamoyski. Ještě před II. světovou válkou je navštívil i španělský král a princ de Bourbon.
Je zde celkem 14 minerálních pramenů, z toho lázně využívají devět minerálních pramenů hydrouhličitanového a vápenatohořečnatého typu. Teplota vody je přibližně 22°C. Nejvydatnější je pramen Izabela, který naplňuje letní koupaliště. Uprostřed bazénu je kruhový ostrov se zelení. Součástí lázeňského areálu jsou léčebné bazény s minerální vodou.
O zdejším klimatu se hovoří, že patří k nejčistším v Evropě a je nejlepším předpokladem pro léčení především kardiovaskulárních, duševních a onkologických nemocí, ale léčí se zde i nemoci dýchacích cest.
Místní atrakcí jsou jámy připomínající sopečné krátery, které vznikly tím, že se rozpadly travertinové kupy navrstvené v okolí minerálních pramenů. Ve Vyšných Ružbachách jsou celkem čtyři velké a několik malých travertinových kráterů. Nejznámější je kráter s průměrem 20 m a hloubkou 2 až 3 metry a je největším travertinovým jezerem na Slovensku. Ostatní krátery jsou suché. Jáma Smerdžonka se kvůli úniku oxidu uhličitého nazývá i Jáma smrti.
Bývalý travertinový lom dnes slouží jako nevšední přírodní galerie. Sochařská díla vystavovaná pod širým nebem stojí na místě, kde je společně vytvořili účastníci pravidelných mezinárodních sochařských sympozií.
Letní koupaliště mohou navštívit nejen lázeňští hosté, ale i ostatní zájemci.


Text: Jaroslav Kreibich


Pobývala jsem v lázních v březnu 1988 tři týdny. Přivezla jsem si na památku několik kamenů travertinu a krásných vzpomínek.
Když jsem hledala obrázky z lázní na internetu, zůstala jsem koukat, jak se po listopadu 1989 lázně rozrostly a zmodernizovaly. Kolem koupaliště nestála tehdy krytá promenáda. Některé domy potřebovaly opravit. Později vyrostly i nové budovy.
Přesto na pobyt vzpomínám ráda. Našla jsem si tam kamarádku Marienku, užila spoustu legrace. Ty horší vzpomínky se pomalu vytrácejí.
Krajina kolem Vyšných Ružbach je hezká, trochu divoká. Podívala jsem se i do Staré Ľubovni. Lázně pořádaly zájezd do Tater a do Levoči. Poznala jsem krásný kout Slovenska.
Škoda, že jsou lázně tak daleko a tehdy tam nebylo dopravní spojení ideální.


Travertinové termální jezírko.


Minerální prameny.


Společenský dům a jídelna (za mého pobytu).


Lázeňské domky.


Hotel Strand s přírodním koupalištěm (kdysi láz. ubytovna Dukla). V prostředním pokoji nad schody jsme bydlely s Marienkou, ve 2. patře.


Travertinový lom se sochami.


To je jeden z kamenů, který jsem si dovezla na památku.



Foto: internet


Dárky k narozeninám

10. března 2012 v 11:58 Rodina

Dnes jsem se konečně dokopala k tomu, abych vyfotila dárek od syna Petra a jeho rodiny. Od druhého syna Martina jsem dostala kytici a od Karolínky primulku krásné barvy. Dcera Naďa přijede gratulovat až v neděli. To už fotit asi nebudu. Máme domluveno, že mi koupí dračinku - pokojovou květinu a nějakou kočičku do mé sbírky. Tak jsem zvědavá, jak to dopadne.
Řeknete si, že jsem dostala málo dárků, ale mě to stačí. Největší radost mi udělají květiny, lapačů prachu mám mraky. Bonboniéru sní tradičně muž s vnoučaty, protože já sladké nesmím. Jinak to moc neslavíme, protože máme problém se sejít všichni a ani bychom se k nám nevešli. To raději uděláme v létě nějakou grilovačku.


Kytička od Martina a jeho rodiny.


Kytička od Karolínky (dcera Martina).


Teploměr od Petra a jeho rodiny.


Nyní musím teploměru najít nějaké vhodné místo. Moc se mi líbí.

Aktualizace 12.3.:
Od dcery Nadi a její rodinky jsem dostala kytici bílých růží a dřevěnou kočičku. Původně jsme měly domluvenou jinou květinu, ale nevadí, růže mi udělaly ohromnou radost a také to bylo překvapení.




Vnuk Jára se nám přijel pochlubit zlatou a bronzovou medailí, které vyhrál v turnaji hokeje. Hraje za nejmenší žáky. Prý už má doma takových medailí hromadu. Nám ukázal pohár, který vyhráli v lednu. Třeba to bude další Jágr. Smějící se




Kytička od syna

7. března 2012 v 9:14 Rodina

Už v pondělí jsem dostala od syna a jeho rodinky kytičku k narozeninám. Tulipány mi udělaly radost. Hned mám doma kus jara.




Šála hotova

6. března 2012 v 14:19 Ruční práce

Včera večer jsem dokončila Vendulčinu šálu a dnes jsme ji spolu vyfotily. Vendulka je spokojená a chce ještě jednu, v jiných barvách.



Šála

6. března 2012 v 8:34 Ruční práce

U Janky jsem viděla pěknou šálu, tak jsem si řekla, že to zkusím, jestli ještě dovedu plést.
Nechala jsem si koupit přízi, ale Noru neměli. Přinesli mi Veronu.
Napřed jsem bojovala se začátkem. Zkoušela jsem to podle obrázků na jednom blogu. Ale už jsem se chytla, tak to snad dopadne. Šála bude pro mou vnučku Vendulku.


Barvy si vybrala Vendulka sama.