****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.





Květen 2012

Sedmibarevné duny na Mauritiu

30. května 2012 v 15:06 Cestování

Ostrovní stát Mauritius leží východně od Madagaskaru a omývají ho vody Indického oceánu. Ostrov je vulkanického původu a patří k němu ještě menší ostrov Rodrigues a několik dalších ostrůvků. Kromě přírodních unikátů jako je Chamarel nebo Le Morne Brabant se na Mauritiu najdou učiněné poklady na dně moří. Ostrov je téměř kompletně obklopen korálovými útesy nejrůznějších druhů a barev a mauritijská moře jsou osídlena stovkami druhů ryb a rostlin.
Chamarel je oblast v pohoří na jihu ostrova Mauritius nedaleko národního parku Black River. Abyste se dostali na vyhlídku, ze které sedmibarevnou půdu uvidíte, musíte si zaplatit vstupné. Stojí to ale za to - uvidíte jemně zvlněný terén, který tvarem připomíná písečné duny. Kdysi dávno to byla horká láva, která na studeném vzduchu postupně tuhla. Rozdílnými teplotami tuhnutí různých prvků pak vznikla tahle barevná symfonie.


Na svědomí je mají dva hlavní prvky - železo a hliník. Díky nim se ve vyvřelých horninách vytvořily červené, antracitové, modré a fialové odstíny.
Sedmibarevné duny ale nejsou to jediné, co nádherná oblast Chamarel ukrývá. Ve zdejším pralese, který je místy zcela nedotčen civilizací a připomíná záběry z kultovní Cesty do pravěku, se z ničeho nic láme hluboká průrva. Do ní padá 100 m vysoký vodopád Chamarel. Dlouhý sloupec vody říčky St. Denis se dere z pralesa a pod skalou se tříští v azurovém jezírku.


O oblasti Chamarel se říká, že je nejhezčí za východu slunce. Při západu slunce zase vynikne jiný přírodní skvost Mauritia - unikátní hora Le Morne Brabant. Osamocená stolová hora ční z poloostrova obklopeného průzračným mořem.


Zdroj: Novinky.cz


Pohlednice z dálky

29. května 2012 v 16:56 Toulky

Dnes mi přišel pohled od sestřenice. Manžel se mě ptal, odkud to je. Řekla jsem, že z Kanady, ale vůbec jsem nevěděla, kam ho blíže specifikovat.


Tak jsem gůglila. Toto jsem se dozvěděla:
Nové Skotsko (lat.: Nova Scotia, angl. New Scotland, fr. Nouvelle-Écosse, gaelsky Alba Nuadh) je nejvýchodnější z Pobřežních provincií Kanady. Má necelý milión obyvatel a rozlohu 55 283 km². Hlavní a zároveň největší město je Halifax. Je zde silné zastoupení francouzsky mluvících obyvatel a malá menšina hovořící kanadskou modifikací gaelštiny. Oficiální jazyky jsou angličtina, francouzština a kanadská gaelština.


Mapka


Znak

Podle pohlednice nelze soudit na to, jak vypadá krajina v celé provincii. Na pohlednici nic moc. Hledala jsem na netu nějaké obrázky krajin, ale nic jsem nenašla. Tak mi zbývá jen fantazie.

Zdroj: Wikipedie



Kuře "Žiguli"

29. května 2012 v 16:29 Recepty

Potřebujeme: 1 kuře, 200 g Nivy, 2 lžičky drceného rozmarýnu, 1/8 másla, 1 lžíci nastrouhaného křenu nebo krenexu, 4 lžíce bílého vína a hlávkový salát na ozdobu.

Kuře rozpůlíme a obalíme v nastrouhaném sýru. Pokud bude sýr opadávat, posypeme kuře na pekáči. Posypeme drceným rozmarýnem a na každou půlku položíme 3 plátky másla. Podlijeme vodou a pečeme v rozpálené troubě. Po upečení zamícháme do šťávy křen (krenex), bílé víno a necháme přejít varem. Kuře nesolíme, sýr je slaný dost.
Podáváme s vařenými bramborami, které orestujeme.
Dobrou chuť!



Prostředek proti komárům

29. května 2012 v 8:00 Zdraví

Prostředek proti komárům

Koupíme normální 200 ml skleničku Alpy, do ní nastrkáme 30 kousků hřebíčků a necháme vylouhovat. Po 24 hodinách se s výluhem můžeme mazat. Hřebíček nevyndaváme, roztok trochu zhnědne. Cena 30 Kč za prostředek, který funguje naprosto nečekaně.


Hřebíček proti hmyzu (mouchy, komáři i vosy...)

Proti mouchám a jinému létavému hmyzu v místnostech pomáhá dát do mističky asi 15 ks hřebíčku, zalít je vodou a nechat je louhovat. Misku uložit kdekoliv v místnosti, kde máme celý den otevřená okna.
Je to vyzkoušeno v chatě u rybníka (pro lepší účinek ponecháno na stole v blízkosti oken i dveří). Dokonce i vosa, která vlétne dovnitř, dá po půl metru zpátečku a zase odletí.
A stačí jen, aby byly hřebíčky stále ponořené pod vodou (proto je třeba dolít občas vodu).





Diplom od Natty - květy a plody

28. května 2012 v 11:47 Různé

Nějak mi došla témata. Mám jedno nachystané, ale stále nejsem schopná k tomu nafotit příslušné stavby. Snad se to tento nebo příští týden podaří.
Proto se budu zatím chlubit a vkládám diplom ze soutěže od Natty.


Nattynka nám připravila zajímavou soutěž v poznávání květů. Ke květům jsme měli přiřadit plody a uhodnout, v kterém košíčku je plod schovaný. Hádání košíčků mi moc nešlo a květy jsem také 2x špatně určila. Ale nevadí, získala jsem nádherný diplom. Nattynko, moc děkuji za obojí - soutěž i diplom.

Nové Mexiko

26. května 2012 v 12:04 Cestování

Nové Mexiko - země okouzlení

Nové Mexiko se rozkládá v jihozápadní části Spojených států. Na západě hraničí s Arizonou a svým severozápadním koutem se dotýká Utahu. Na severu sousedí s Coloradem, na východě s maličkým zlomkem Oklahomy a Texasem, který se stáčí a spolu s Mexikem lemují hranici státu na jihu.

El Morro National Monument FOTO: El Morro National Monument

Fakta o Novém Mexiku:
Rozloha: 315 194 km2
Nejvyšší bod: Wheeler Peak (4 013,3 m)
Počet obyvatel: 2 000 000
Hlavní město: Santa Fe (75 000 obyvatel)
Přijetí do Unie: 6. ledna 1912 jako 47. stát
Přezdívka: Land of Enchantment (Země okouzlení)
Státní pták: Kukačka kohoutí
Státní květina: Květ juky
Národní parky, rezervace a monumenty: • Aztec Ruins National Monument • Bandelier National Monument • Capulin Volcano National Monument • Carlsbad Caverns National Park • Chaco Culture National Historic Park • El Camino Real de Tierra Adentro National Historic Trail • El Malpais National Monument • El Morro National Monument • Fort Union Natinal Monument • Gila Cliff Dwellings National Monument • Northern Rio Grande National Heritage Area • Old Spanish National Historic Trail • Pecos National Historical Park • Petroglyphs National Monument • Salinas Pueblo Missions National Monument • Santa Fe National Historic Trail • White Sands National Monument

Východní třetinu státu zabírají Great Plains (Velké prérie). Tento region je tvořen náhorní plošinou protnutou hlubokými kaňony.
Colorado Plateau (Coloradská plošina) na severozápadě je velmi členitá oblast širokých údolí, hlubokých kaňonů, špičatých skalních stěn a stolových hor, kterým se říká také mesas (mesa). Územím Colorado Plateau prochází kontinentální rozvodí. Toky na západ od něj patří k úmoří Pacifiku, toky na východě odtékají do Mexického zálivu.

Carlsbad Caverns FOTO: Carlsbad Caverns

Severní centrální sekce Nového Mexika je tvořena řadou horských hřbetů, které jsou součástí pohoří Rocky Mountains (Skalistých hor). V horách Sangre de Cristo Range na samém východě státu se tyčí nejvyšší vrchol Wheeler Peak. Tající sníh z hor zavlažuje v jarních měsících obdělaná pole v údolí Rio Grande Valley.
Jihozápadní třetina Nového Mexika je pokryta roztroušenými horskými hřebeny a pouštními pánvemi. Regionem protéká řeka Rio Grande, na níž byla vystavěna hráz Elephant Butte Dam. Její nádrž je hlavním zdrojem závlahy pro farmářskou půdu v širokém okolí.

Chaco Culture National Historical Park FOTO: Chaco Culture National Haistorical Park

Území Nového Mexika obývaly asi po dvacet tisíc let indiánské kmeny. Když v 17. století přišli první španělští osadníci, žily zde národy Pueblo, Apache, Comanche, Navajo a Ute.
V lednu roku 1540 vyrazil z Mexika Vazquez de Coronado se skupinou svých mužů na sever hledat bájné poklady Sedmi měst Cibola. Během několika následujících let probádali velkou část amerického Jihozápadu, došli až daleko do vnitrozemí (po oblast dnešního Kansasu), sestoupili na dno Grand Canyonu, navštívili snad každou indiánskou vesnici, avšak kýžené bohatství nikdy nenašli.

Bandelier National Monument FOTO: Bandelier National Monument

Po dalších téměř čtyřicet let bylo území Nového Mexika téměř v zapomnění. Před koncem 16. století se španělské osídlování pomalu rozhoupalo. Do oblasti přicházeli františkánští misionáři a zakládali misie. V roce 1598 byl v San Juan Pueblo postaven první kostel, začátkem 17. století jich v oblasti Nového Mexika bylo už 50.
V roce 1609 byly položeny základy hlavního města Santa Fe. Tato opevněná královská vesnice vznikla na místě předchozího španělského sídliště. Duchovní začali obracet indiány na víru a do oblasti pronikali další španělští přistěhovalci. Noví osadníci si brzy z domorodců učinili otroky. Indiáni se začali znepokojovat, situace se postupně vyhrocovala. V roce 1680, po letech plánování, pod vedením národa Pueblo rudé tváře revoltovaly a pobily mnohé z 3500 španělských usedlíků na území od Santa Cruz de la Canada po Socorro.

El Malpais National Monument FOTO: El Malpais National Monument

V roce 1692 se přesto Španělé vrátili. Byli však ke kulturám Pueblo mnohem tolerantnější než dříve. Nové Mexiko zůstávalo pod španělskou nadvládou do roku 1821. Mexiko získalo nezávislost na Španělsku a na krátké období si území Nového Mexika podrobilo. V roce 1846 generál Stephen Watts Kearny se svými jednotkami následoval anglické obchodníky na cestě po stezce Santa Fe Trail (vedla z Missouri do Santa Fe) a Nové Mexiko okupoval. To se tak rázem stalo teritoriem USA. 9. září 1850 bylo vytvořeno Territory of New Mexico (Teritorium Nové Mexiko) a sestavena jeho civilní vláda.
V roce 1886 americká armáda vytlačila indiány kmenů Navajo a Apache do rezervace na řece Pecos River. Přihnala se železnice a tvář Nového Mexika se navždy změnila.
Státnosti se konečně Nové Mexiko dočkalo 6. června 1912, kdy se stalo 47. členem USA.
Za druhé světové války dva regimenty Nového Mexika přečkaly Bataanský pochod smrti na Flipínách. Členové národa Navajo byli klíčovými "code talkers" (jazyk Navajo nikdo jiný kromě rodilých mluvčí nedokázal rozluštit, a tak se jejich pomoc používala při tajné komunikaci), díky kterým se Američanům podařilo obelstít nepřátelské Japonce.
Po válce se Nové Mexiko stalo místem vládních výzkumů. V Los Alamos se prováděly studie použití jaderné energie. Ve White Sands se i dnes testují zbraně (mířené střely atd).

Bandelier National Monument FOTO: Bandelier National Monument

Zajímavosti:
  • Jméno New Mexico je anglickou verzí španělského "Nuevo Mexico", označení horního toku řeky Rio Grande. Budeme li důkladní, pak "Mexico" znamená "místo Mexitli", jednoho z aztéckých bohů.
  • Santa Fe je se svými 2133 m n. m. nejvýše položeným hlavním městem v USA.
  • Rio Grande je nejdelší řeka Nového Mexika, která protéká po téměř celé délce státu.
  • Nedaleko města Alamogordo v oblasti White Sands Testing Range byla 16. července 1945 odpálena první atomová bomba na světě. Její navrh a konstrukce byly provedeny v místě Los Alamos.
  • Národní monument White Sands (Bílé písky) je poušť, avšak ne písečná. Je tvořená zářivě bílými krystalky sádrovce.
  • New Mexico je jedním ze skupinky států, které nazýváme "Four Corners" (Čtyři rohy/kouty). Jde v rámci USA o raritu, kdy se hranice čtyř států sbíhají v jednom bodě. Tuto čveřici tvoří: New Mexico, Colorado, Utah a Arizona.

Chaco Culture National Historical Park FOTO: Chaco Culture National Haistorical Park

  • Archeologové objevili v Novém Mexiku více než 25 000 lokalit výskytu kultury Anasazi. Tato úžasná civilizace, která byla předchůdcem lidu Pueblo, se v oblasti pohybovala asi 1300 let. Za období jejich největšího rozmachu se považuje doba 1100 - 1300 n. l.
  • Indiánské rezervace v Novém Mexiku určitým způsobem fungují jako stát ve státě, kde kmenový zákon může být nadřazen zákonu státu.
  • Podle státní ústavy je Nové Mexiko oficiálně stát dvojjazyčný. Každá třetí rodina doma hovoří španělsky.
  • V Lake Valley bylo objeveno stříbro takové ryzosti, že je možné jej od skály v celých blocích odkrajovat a ne rubat tradičními metodami.
  • V krápníkových jeskyních Carlsbad Caverns žije kolonie desítek tisíc netopýrů. Největší ze síní jeskyně je dlouhá jako deset fotbalových hřišť a vysoká jako 22patrová budova.
  • Taos Pueblo (asi 3 km severně od města Taos) je jedna z nejstarších dosud osídlených komunit v USA. Lidé zde stále žijí v obydlích 900 let starých.

Autor : America Tours
Zdroj: Novinky.cz


Vzkaz pro Paschköniga

25. května 2012 v 8:32 Jen tak

Pane Macháčku, nenechal jste mi na Vás kontakt, proto odpovídám zde. Knihu jsem neilustrovala. Na další otázky je odpověď také NE.
Doufám, že i přesto mi zachováte přízeň. Děkuji Jarmila


Elektronický herbář

23. května 2012 v 11:41 Příroda

Mailem jsem dostala odkaz na zajímavý herbář. Klikněte na obrázek.

Mesa Verde

21. května 2012 v 13:07 Cestování

Mesa Verde - obydlí vytesaná ve skále

Park Mesa Verde se nachází v jihozápadním cípu státu Colorado, poblíž místa zvaného Four Corners, tedy hranice států Colorada, Arizony, Utahu a Nového Mexika. Mesa Verde je národním parkem a přírodní památkou, zařazenou v roce 1978 ke světovému kulturnímu dědictví UNESCO. Zavede nás zpět v čase ke staleté, vyspělé, ale zaniklé kultuře indiánů Anasazi.

Mesa Verde FOTO: Mesa Verde NP

Důležité údaje:
Rozloha: 211 km2
Nejvyšší bod: Park Point (2 621 m)
Nejnižší bod: 1600 m
Poloha: Od města Cortez je park vzdálen přibližně 15 km. K vjezdu do parku nás zavede silnice č. 160. Severní okraj parku je od jižního vzdálen 21 km, západní od východního 19,5 km.
Podnebí: V létě bývají denní teploty příjemné (minima kolem 15°C / maxima okolo 30°C), přes noc se může silně ochladit. V červenci a srpnu jsou časté odpolední bouřky. Chladné bývá i jaro a podzim. Zimy jsou většinou studené (8°C/5°C) s častými sněhovými srážkami.
Praktické informace: Park Mesa Verde je otevřen stále, ale provoz různých částí se liší v závislosti na sezoně.

V průběhu miliónů let se na území dnešního parku několikrát vystřídala pevná zem s mořem. Při posledním zdvihu zemské kůry došlo k vyvrásnění masívu hornin, který se dnes vypíná nad okolím v podobě tabulové hory ve výšce kolem 2500 metrů nad mořem.
Horní vrstva je složena z písečných nánosů, které na pobřeží dřívějšího moře zanesly říční toky. Během zvedání povrchu také působila eroze. Řeky, které přitékaly ze vznikajících Skalistých hor (Rocky Mountains), se zařezávaly do okolní zpevněné pískovcové horniny a vytvářely tu četné kaňony. Prosáklá voda, která v zimě zamrzla, vytvořila ve stěnách soutěsek výklenky a jeskyně. Vítr přinášel další písek, který se na povrchu náhorní plošiny zhutňoval ve vrstvu úrodné půdy. Tam se pak mohla uchytit bujná vegetace a vzniklo to, co příchozí Španělé nazvali "Mesa Verde" (zelený stůl, resp. tabulová hora porostlá zelení).
Když sem asi před 1500 lety přišli první indiáni, našli tento "stůl" ideálně prostřený. Tehdy ještě neuměli obdělávat půdu, ale živili se lovem a sběrem plodů, které příroda nabízela. Z řemeslných činností vynikali zdejší obyvatelé hlavně v pletení košů - odtud i jejich dnešní název "basketmakers" (košíkáři).
Díky příznivému klimatu začalo prosperovat zemědělství, indiáni domestikovali např. divoké krocany. Rozvinulo se kvalitní hrnčířství, narůstající populace osídlila také samotnou náhorní plošinu.
Skalní "pithouses" vystřídaly nadzemní obytné stavby s dřevěnou konstrukcí a zdmi z upěchované směsi jílovité hlíny a slámy (tzv. "adobe"). Z těchto obydlí se později vyvinuly tzv. "kivy", kruhové stavby, zahloubené zčásti nebo úplně pod zemí, které sloužily především k náboženským účelům a shromážděním (např. u kmene Hopi takto slouží dodnes).
Stěny z hlíny postupně nahrazovalo kamenné zdivo, a tak vznikala první malá "puebla". Kolem roku 1200 se Anasaziové začali stahovat zpět do skalních výklenků a jeskyní. Pod stolní deskou objevili ideálně chráněná místa jako stvořená pro zbudování bezpečných obydlí. Není známo, zda ze strachu před nepřáteli, nebo z jiných důvodů. Nevíme ani, proč a za jakých okolností byla tato sídla v dalších 100 letech - v průběhu necelých dvou generací definitivně opuštěna.

Mesa Verde FOTO: Colorado CVB

Po většinu 12. a 13. století žil v útesových obydlích lid původních Američanů ("Pueblo"). Důvod pro jejich náhlé zmizení (okolo roku 1275) zůstává neobjasněn - odborníci se domnívají, že jejich odchod způsobilo stále větší odlesňování náhorní plošiny (což znamenalo delší cestu za potravou, lovnou zvěří a dřevem). Za možné důvody jsou také považovány neúroda z důvodu sucha, nebo vpád cizího kmene od severu. Lid ale fakticky nezmizel, jen se přesunul dále na jih do oblasti Arizony a Nového Mexika a dal základ modernějšímu "lidu z puebel".

Mesa Verde FOTO: Archiv

Prvními Evropany, kteří přišli do dnešního parku, byli španělští průzkumníci, kteří tudy procházeli přibližně v letech 1760 - 1770 při hledání cesty ze Santa Fé do Kalifornie. Nikdy se však nepřiblížili dostatečně blízko nebo v potřebném úhlu, aby objevili pradávná kamenná obydlí. Ta zůstala skryta po další století. Místo objevili běloši pro nový svět až kolem roku 1870. Roku 1888 byl bratry Wetherillovými objeven skalní palác (Cliff Palace).
Roku 1906 byl zřízen národní park, což zabránilo dalšímu drancování a zpeněžování cenných historických památek.

Mesa Verde FOTO: Archiv

Co si nesmíme nechat ujít

Cliff Palace: tato zřícenina je největší a nejznámější z obydlí v Mesa Verde. Místo zahrnuje 150 místností a 23 kruhových staveb kiva".
Balcony House: je protkán mnoha tunely a je přístupný po překonání téměř desetimetrového žebříku a úzkého průchodu.
Mug House: tato obřadní stavba má tvar klíčové dírky, zahrnuje 94 místností ve čtyřech úrovních (patrech) včetně velké kivy s jednoduchými vertikálními stěnami a zděnými čtverhrannými pilíři.
Spruce Tree House: nachází se na Chapin Mesa; toto skalní obydlí je snadno přístupné a velmi zachovalé.

Spruce Tree House FOTO: Archiv

Square Tower House (Dům Čtvercové věže): věž, která dává tomuto místu jméno, je nejvyšší stavbou v parku.
Rezervoáry (Mesa Verde Reservoirs): tyto nádrže postavené dávným lidem Pueblo byly prohlášeny v roce 2004 za národní technickou památku.

Autor: America Tours
Zdroj: Novinky.cz

Úžasné video

20. května 2012 v 12:26 Příroda


Pokochejte se nádherným videem z přírody.


Několik vtipů

19. května 2012 v 9:51 Vtipy





Velký medvěd, velký pes, velký chaos.










Diplom od Janynky

18. května 2012 v 10:03 Různé

Dostala jsem od Janynky krásný diplom. Moc za něj děkuji a rovněž za zajímavou soutěž.


Spolusoutěžícím gratuluji!


Zmýlená platí

17. května 2012 v 10:18 Herci a osobnosti

Včera večer jsem byla s dcerou na divadelním představení Zmýlená platí. Je to veselá komedie o dvou dějstvích a mnoha zmýlených. Napsala ji herečka Zora Kostková (sestra herce Petra Kostky).
Celou dobu jsme se dobře bavily a hodně se zasmály. Bavilo se celé obecenstvo, mnohokrát odměnilo herce potleskem i během hry. Strhující výkon podala herečka Dana Homolová, ale ani ostatní nezůstali pozadu. Milena Steinmasslová, Ivan Vyskočil a Otto Kallus.

Stručný děj: Do malého domku na samotě u lesa kdesi nad Karlovými Vary, kde žije čerstvě rozvedená výtvarnice Lena, vtrhnou tři lidé a nikdo z nich nemá chuť hned prozradit majitelce, proč tu jsou a jak se věci mají. Francouzská filmová hvězda českého původu Nel Vevér, její doprovod, krásný, mladý muž, asi "gigolo" metrosexuál Eda a podivný pan Evžen. A všem jim zamotají hlavu různá nedorozumění, lži, směšné a absurdní zmýlené. (Text Fanny agentura)

Obsazení: Lena - Milena Steinmasslová, Nel Vevér - Dana Homolová, Evžen - Ivan Vyskočil a Eda - Otto Kallus.
Po představení si zájemci mohli dojít pro autogram. To víte, že jsem neváhala. Pan Vyskočil seděl v "šatně" trochu sklesle. Není divu, celou dobu byl na jevišti a hrál.
Vzala jsem si foťák, ale nechtěla jsem vyrušovat, tak jsem vyfotila jen scénu před začátkem a děkovačku.





Přidám ještě pár fotek Fanny agentury z premiéry této hry.





Byla jsem z divadla nadšená a dlouho jsem nemohla usnout. Ještě nyní si připomínám jednotlivé scény.
Pokud k vám herci s tímto představením zavítají, mohu jen doporučit.

Úsobí

16. května 2012 v 8:00 Toulky

Počátky obce sahají do přelomu 13. a 14. století s prvním připomenutím kolem r. 1307. V latinských textech uváděná jako Ausobium, v německých Pollerskirchen. Od roku 1653 je užíván název obce Ausoba, později Ousobí a od roku 1920 je dnešní název Úsobí.
Roku 1789 bylo Úsobí povýšeno privilegiem císaře Josefa II. na městečko (městys) a byl mu udělen městský znak a prapor. Toto privilegium získal tehdejší majitel panství Leopold Fučikovský z Grünhofu, za jehož působení dosáhlo Úsobí největšího hospodářského rozvoje.
Původně gotický kostel svatých apoštolů Petra a Pavla se uvádí již ke konci 13. století. Přestavba kostela do dnešní podoby proběhla v letech 1759-1760.


V těchto letech byla vztyčena před farou socha Piety a postavena na bývalém hřbitově před kostelem nová kostnice, kaple sv. Barbory.
V 1. polovině 18. století byl úsobský zámek přebudován jako trojkřídlý, jednopatrový, s mírně převýšeným rizalitem uprostřed středního traktu. Rustikované průčelí je architektonicky členěno, portál rámován jónskými sloupy nesoucími balkon. Ve východním traktu je kaple P.Marie, sv. Floriána a sv. Donáta z roku 1758.

Foto: Jiří Večeřa




Po 2. světové válce byl zámek zestátněn. Objekt převzala nemocnice Havlíčkův Brod a zřídila zde léčebnu dlouhodobě nemocných. Přestal se udržovat park i budova. V roce 1999 byl úsobský zámek v troskách. Chyběly rozvody elektřiny, topení bylo zničené, okna vytrhaná i s rámy, dveře vyházeny na nádvoří a zarostlé travou, do střechy zatékalo, ve dvou sálech byly propadlé stropy, poničené podlahy atd... Velkou část oprav udělal sám majitel Jaromír Polák se svými třemi syny. Začali od šindelových střech, kdy si z počátku dělali sami i šindele a to od skácení stromu v lese až po položení krytiny.
Převážná většina vnitřních prostor je dnes již opravena a vybavena originálním dobovým nábytkem, vhodné vybavení do 18 zámeckých sálů hledá majitel převážně na burzách, někdy až ve Francii. Původní podobu získalo i nádvoří a park, upravený z části ve francouzském, z části anglickém stylu. Dále pokračují opravy střech a fasád, ale také sklepení či přízemních místností.
Zámek lze navštívit kdykoliv po telefonické domluvě.
V zámeckém parku anglicko - francouzského stylu stojí empírový skleník postavený kolem roku 1825.
V r. 1769 byl vybudován před zámkem nový barokní most s kamennými sochami.

Foto: Jiří Večeřa

V r. 1715 vybudoval nad Úsobím vlastním nákladem farář D.Dvořák kapli Andělů strážných, která byla výnosem císaře Josefa II. v r. 1783 zrušena. Nyni se zde nacházejí pouze zbytky této stavby.
V roce 1779 byla v Úsobí založena brusírna skla, jejiž tradici rozvíjel rod Sacherů, Wagnerů a Grossmannů, který přivedl brusírnu k největší prosperitě. Do začátku 20. století se zde brousilo sklo sodnodraselné a po něm olovnatý křišťál. V r. 1945 byla brusírna znárodněna a v r. 1997 Sklárny Bohemia Jihlava přerušily téměř 220 let trvající tradici broušení skla v Úsobí tím, že zde ukončily provoz.
Severozápadně od obce se nachází na kamenném ostrůvku v polích srostlice sedmi stromů - javorů s dendrologickou a historickou hodnotou. Dle pověsti byly stromy vysazeny na místě, kde byly ve společném hrobě pohřbeny oběti epidemie cholery.
Obec Úsobí se nachází 14 km jižně od města Havlíčkův Brod.

Zdroj: stránky zámku Úsobí


Bažantí kuřátka

15. května 2012 v 16:48 Naše hospodářství

Na vaše žádosti jsem šla fotit bažantíky a kachňata. Nyní si uvědomuji, že tam kachňata již nejsou. Manžel je odnesl na odchov do jiné bedny. Prý dělala v této bedně nepořádek. Jsou tam jen kuřátka bažantů, maransek a hedvábniček. Bažantíci jsou ti malí drobečkové. Jak odklopím víko, všichni se natlačí do jednoho rohu a je umění je z něj dostat. Bojí se. Jak by ne, když se objeví najednou nad nimi takový obr. Smějící se





Perličky

15. května 2012 v 12:22 Naše hospodářství

Musím vám ukázat kuřátka perliček, která se v těchto dnech vylíhla. Vyseděla je máma.



Doma v bedně přibyla kachňátka a kuřátka bažantů. Když nadzvednu poklop, začne hemžení a pípání. Jsou roztomilá.


Zámek Hrubý Rohozec

14. května 2012 v 12:33 Toulky



Předchůdcem dnešního zámku byl raně gotický hrad postavený po r. 1300 na skále nad řekou Jizerou. Pravděpodobně ho založil člen rodu Markvarticů (Havel). Během 14. a 15. století měl hrad několik vlastníků. Na počátku 16. století, za Konráda Krajíře z Krajku, dochází k přestavbě hradu do podoby pohodlného pozdně gotického sídla. Od poloviny 16. století patří Hrubý Rohozec do majetku Vartenberků, kteří ho přebudovali na renesanční zámek. Po bitvě na Bílé hoře byl tomuto rodu majetek zkonfiskován za účast na stavovském povstání.
V r. 1623 Hrubý Rohozec koupil Albrecht z Valdštejna, od něj ho už r. 1628 získává i s okolním panstvím Mikuláš Des Fours, jehož potomkům pak zámek sloužil jako rodové sídlo více než tři staletí, tedy až do konfiskace v r. 1945.
Příslušníci rodu Des Fours (od roku 1831 Des Fours Walderode) si zámek, interiéry i okolí upravovali podle svých požadavků a dobového vkusu. Nejprve zámek prošel barokní úpravou, z této doby se dodneška dochoval interiér zámecké kaple Nejsvětější Trojice vybavený barokním a rokokovým zařízením.


Konečnou podobu dostal v 19. století, kdy byl podle návrhu architekta Jana Filipa Joendla přestavěn v empírovém stylu. Romantické úpravy z poloviny 19. století už neměly výraznější vliv na celkovou podobu zámku. V 19. století získaly svou dnešní podobu i některé interiéry zámku.
V současné době jsou zámecké interiéry prezentovány v původní podobě z 30. let 20. století, kdy na zámku bydlel jeho předposlední majitel hrabě Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode s rodinou.
Zámek Hrubý Rohozec obklopuje nevelký anglický park s několika vzácnými stromy. Prohlédnout si můžete také sochy světců z 18. a 19. století a romantickou umělou jeskyni nad skalním srázem.
Prohlídka I. okruhu zahrnuje interiéry v 1. patře zámku, např. schodiště ke kapli, jídelnu, zelený salon, apartmá hraběte. Všechny místnosti jsou bohatě zdobené a jsou zařízeny původním nábytkem, obrazy, porcelánem a dalšími umělecky i historicky cennými předměty.



Prohlídka II. okruhu zahrnuje interiéry ve 2. patře zámku, např. dětskou hernu, pokoj pro služebnictvo, modrý salon, zelený pokoj apod. Všechny místnosti jsou bohatě zdobené a zařízené původním nábytkem, obrazy, porcelánem a dalšími cennými předměty.



Prohlídka III. okruhu zahrnuje bližší seznámení s historií a architekturou zámku před bránou, na nádvoří a ve středověkém sklepení. Potom následuje prohlídka prostor v přízemí patřící hraběcímu personálu, který zajišťoval každodenní chod zámku a panství.


Vrchnostenská kancelář.



Pokoj hraběnky.


Velká knihovna.







Zdroj: oficiální stránky zámku Hrubý Rohozec a internet (foto)


Co kvete a kvetlo

12. května 2012 v 13:40 Zahrádka

Včera jsem šla na zahrádku na kontrolu, co kvete a co nepřežilo únorové mrazy. Uschl mi sibiřský ibišek a vistárie. Ta mě mrzí nejvíc, protože už byla dost rozrostlá po pergole. Zdá se, že to odnesla i růže, která vždy krásně kvetla a voněla. Cedr, který vypadal, že je také pryč, obráží. Z toho mám radost. Čemeřice se také vzpamatovala. Člověk musí obdivovat, jakou mají některé rostliny vitalitu.


Fialový minirododendron je už skoro odkvetlý. Ten je vždy první, který kvete.


Ginkgo raší. O něj jsem se také moc bála.


Takto krásně kvete cesmína.


Kde se vzaly, tu se vzaly, najednou mám u branky lesní jahůdky. Nyní bohatě kvetou.


Letos pokvete i orlíček.



Všudepřítomné pampelišky. Však on jim brzy vnuk utrhne hlavičky sekačkou. Vysemeňují se nám od sousedů. Mám jich plné záhony.


Červená pivoňka se chystá na kvetení. Růžové pokvetou o něco později. Krásně ale voní.


Skalkové kosatce již odkvétají. Měla jsem i žluté, také někam zmizely.


Jméno této skalničky si nikdy nepamatuji. Snad tařička.


Šeřík bohužel v těch vedrech rychle odkvetl.


O tamaryšek jsem se také bála, ale je v závětří, tak vydržel.


Dnes se s vámi loučím pohledem do nitra jednoho z posledních tulipánů.

Kuřátka hedvábniček

11. května 2012 v 8:00 Naše hospodářství

Asi před 10 dny se nám začala líhnout kuřátka hedvábniček. Jsou to v dospělosti zvláštní slepičky (viz popis níže).
Máme je v bedně na chodbě. Manžel je tam opečovává. Když jsem je chtěla vyfotit, tak se dost bála. Neměla jsem nikoho po ruce, aby kuřátko podržel a vy jste viděli, že je proti kuřátkům ostatních plemen o hodně menší. Tulila se k sobě v koutku bedny.




Hedvábničky patří mezi velmi stará plemena. Svým opeřením jsou mezi ostatními zcela ojedinělé a mají pověst velmi dobrých pěstounek všech kuřat.
Vlastí této okrasné slípky je jihovýchodní Asie. Již ve 13. století benátský cestovatel Marco Pólo píše o této drůbeži, že "kůži má porostlou místo peřím černou srstí, ale klade vejce jako ostatní kurové a k jídlu velmi dobrá jest". K nám se však dostala pravděpodobně teprve počátkem tohoto století.
Hedvábničky mají kůži černomodře zbarvenou a peří podobné struktury jako pštrosi s nespojenými paprsky, podobající se hedvábné srsti, čímž se tento kur liší od všech ostatních plemen drůbeže. Má dozadu spadající hedvábnou chocholku, modročervený růžicovitý hřeben a namodralé ušnice i laloky, takže působí dojmem zcela exotickým. Běháky jsou tmavomodré s pěti prsty a zpředu porostlé krátkými jemnými peříčky.
Snáška bývá uváděna kolem 80 vajec za rok, není tedy nijak vysoká. Hedvábnička bílá má však mimořádný význam pro chovatele kurovitých ptáků jako pěstounka cizích kuřátek. Za příznivých podmínek začíná se snáškou velmi brzy a vždy po snesení 12 až 20 vajec zasedne, což se opakuje celé léto. Je tedy téměř stále k dispozici jako dobrá pěstounka. Poněvadž hedvábničky nelétají, musí mít hřady umístěné velmi nízko. Kuřátka musíme chránit před vlhkem a chladnem. Nejlépe se osvědčil pískovaný výběh. Barevné rázy jsou: hedvábnička bílá, černá, modrá a koroptví. Vzorníkem předepsaná hmotnost této statné drůbeže, označované dříve některými autory jako "polotrpasličí", je u kohoutka 1000 g, u slípky 800 g.
Skupina těchto bizarních ptáků, kteří vzezřením ani nepřipomínají naše domácí kury, působí na zeleném trávníku skutečně exoticky a upoutá ihned pozornost každého návštěvníka.
Text: Miroslav Pekárek


Takto vypadá dospělá slepička hedvábničky.