****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.






Říjen 2012

Jsem zpět!

31. října 2012 v 14:56 Jen tak

Tak jsem se dnes konečně dočkala opraveného počítače a mohu vesele blogovat, prohlížet vaše blogy, číst noviny apod.
Doufám, že má dědoušek vychytané všechny mušky a budeme ještě dlouho spolu. Smějící se


Mějte se sluníčkově a bájově. Nejméně jako tahle číča.


Jeden na pondělí

29. října 2012 v 9:33 Vtipy


Tímto vtipem se s vámi na chvilku loučím. Můj stařeček počítač byl minulý týden na generálce, ale nějak má stále drobné mouchy. Proto si pro něj dnes přijedou a pokusí se mu domluvit. Doufám, že bude brzy zpátky a já zase s vámi.

Mějte se bájově!


Sněžení

27. října 2012 v 19:10 Příroda

Takto to venku vypadalo po dvou hodinách sněžení, asi kolem čtvrté hodiny. Začal foukat dost silný vítr. Počasí, že by psa nevyhnal.
Naši mužští měli včera nos. Nasekali plný vlečňák trávy pro krávu, býčky a ostatní zvěř. Dnes by nenasekali nic.
Pro změnu se dnes nakládalo zelí, tak budeme na zimu připravení.




Fotila jsem přes okno, proto ty šmouhy od sněhu.



Úplně vpravo je švestka, kterou nám sousedé vždy nechají otrhat.



První letošní sníh

27. října 2012 v 15:00 Příroda

Když rosničky předpovídaly na dnešní den sněžení, myslela jsem si, že se to bude týkat vyšších a horských poloh. My bydlíme ve výšce 400 m.n.m. Tak jsem sníh nečekala. Najednou pohlédnu z okna a ono chumelí. Popadla jsem foťák, abych první letošní sníh zdokumentovala.
Tady je důkaz.



Za půl hodinky to vypadalo takto. A stále sněží. Doufám, že to nebude oněch předpovídaných 40 cm.


Ptačí budka (ta bílá plocha v popředí) brzy přijde ke slovu.


To si nějak naši Martinové (syn a vnuk) nějak s tím bílým koněm pospíšili.



Lékárna ve spíži

27. října 2012 v 8:36 Zdraví

Už máte dost polykání prášků, injekcí, proklepávání u doktorů a posílání od jednoho specialisty ke druhému? Trápí vás zuby, kuří oka? Píchá v zádech, bere žlučník? Loupe vás v kolenou, raší bradavice a neumíte se jich zbavit? Nevzdávejte to, naděje umírá poslední. Zkuste si vzpomenout na rady našich babiček, zajděte pro medikamenty do spíže. To je apatyka nade vše. Zkuste. A věřte! Protože i víra léčí…

Na rýmu, kašel i nevolnost: Zázvor!
  • Kořen zázvoru je všelék. Podporuje trávení. Tlumí nevolnost, zažívací obtíže, bolesti hlavy.
  • Je dobrý proti nervozitě.
  • Dezinfikuje, likviduje záněty a horečku.
  • Pomáhá proti astmatu, vysokému tlaku, nemocem jater a údajně také proti rakovině.
  • Ideální proti zánětu vaječníků a slinivky.
  • Žvýkání čerstvého zázvoru tiší bolest zubů.
  • Zázvorové koupele a čaj pomáhají při chřipce, nachlazení i alergiích.

Co jste možná nevěděli...

  • Obsahuje éterické oleje, zázvorovou silici a štiplavě ostrou látku zvanou gingerol.
  • Snižuje hladinu cholesterolu v krvi a v játrech a zvyšuje produkci žluče.
  • Pomáhá při bolestech hlavy a stavech napětí.
  • Ale pozor - to zdaleka není vše - zázvor je totiž vyhlášeným afrodiziakem!
Tip: Čaj ze zázvoru. V litru vroucí vody rozmíchejte lžičku nastrouhaného zázvoru (můžete i více, ale pozor, zázvor je aromatický až pikantní), kousek skořice a tři hřebíčky a pět minut vařte. Odstraňte koření a nechejte vychladnout. Přidejte med a citron.

Modřiny: Cibule!

Obklad z mixu nastrouhané cibule s malým množstvím soli je ideální proti modřinám. Má protizánětlivé účinky.


Co jste možná nevěděli

  • Cibule snižuje srážlivost krve, je dobrá jako prevence proti trombóze.
  • Rovněž čistí zažívací orgány, vyhání střevní parazity, odstraňuje nervozitu a nespavost, snižuje krevní tlak.
  • Prospívá při zánětu ledvin, léčí chřipku, nachlazení a kašel, vypuzuje jedy z organismu.
  • Pravidelná konzumace cibule v jakékoliv formě zabraňuje vzniku arteriosklerózy.
  • Cibule snižuje hladinu glukózy v krvi, proto se doporučuje i diabetikům.
Tip: Štiplavé aroma cibule lze zmírnit. Několik minut budeme oplachovat pod tekoucí vodou a pokapeme ji citronovou šťávou. Ten, kdo má žaludeční vřed nebo gastritidu, měl by cibuli jíst vařenou nebo pečenou. Je možné pít i vzniklý vývar.
Pro »citlivky« je tu cibulový sirup: Uvařte cibuli nakrájenou na kolečka. Potom ji rozdrťte na kaši a přidejte několik lžic medu nebo nerafinovaného cukru.
Nebo cibulová voda: Připravuje se tak, že se nasekaná syrová cibule namočí na několik hodin do vody.

Jak na bradavice: Banánová slupka!

Přiložte banánovou slupku na místo s bradavicí. Je to sice slizké, takové rozblemcané, ale pomáhá to.


  • Jak na to? Vždy po večerní koupeli nohou přiložte na bradavice vnitřek z banánové slupky a zafixujte obinadlem.
  • Banán nechte na bradavici působit přes noc. Po týdnu bude bradavice měkčí a zmizí bolest.
  • Po dvou týdnech se bradavice viditelně scvrkne.
  • Po šesti týdnech banánové kúry bradavice zcela zmizí.

Bolesti kloubů: Zelí!

  • Zelí má vysoký obsah vitaminů a fytonutrientů, které chrání tělo. Proti bolestem kloubů pomáhá zelný obklad. Jak na to? Vezmeme si dva až tři velké listy a klouby zabalíme. Tento obklad je možno používat i během dne, jen je dobré ho přibližně třikrát vyměnit, anebo se můžeme léčit přes noc.
  • Zelí je možno využít i v lázni, na což potřebujeme povařit dvě hlávky ve vodě, kterou poté přelijeme do vany a přidáme i listy zabalené do plátěného pytlíčku - koupeme se půl hodiny.
Tip: Dalším užitečným pomocníkem mohou být semínka hořčice. Dvě vrchovaté lžíce semen semeleme na prášek a zalijeme litrem teplé (nesmí být vařící) vody. Zamícháme, odložíme na pět minut, znova zamícháme a namočíme do tekutiny gázu, kterou přiložíme na bolavé klouby. Po čtvrt hodině zábal rozmotáme, gázu propláchneme, znovu namočíme a znovu přiložíme. Celý proces bychom měli opakovat přibližně čtyřikrát. Léčba kloubů tímto způsobem by měla probíhat každý den, dokud nás nepřestanou trápit.

Co jste možná nevěděli...

  • Jednou z důležitých rolí fytonutrientů je antioxidační činnost, tedy ochrana těla před škodlivými a nestabilními molekulami kyslíku, známými jako volné radikály.
Na bolest zubů: Křen!

  • Dejte si párek s hořčicí a samozřejmě s nastrouhaným křenem! Nejlepší je český selský. Ještě lepší japonský wasabi. Anebo nedělní pečeni připravte s křenovou omáčkou. Křen se totiž chová jako anestetikum, tlumí zánětlivý tlak.
  • Nastrouhaný křen je dobrý také na zánět dutin, proti nachlazení, rýmě. Silnější povahy konzumují, slabší nátury volí obklady, přikládají jej na postižená místa.
  • Křen také povzbuzuje činnost žaludku a střev, zvyšuje tlak krve, čistí krev, působí mírně močopudně, obklady zevně při zánětech a bolestech revmatického nebo nervového původu
Co jste možná nevěděli...

  • Křenové placky (1 díl křenu, 1 díl tuku, 5 dílů mouky) mohou pomoci při omrzlinách, ztuhlých svalech, revmatismu a zánětu sedacího nervu.
  • Šťáva z křenu smíchaná s bílým vinným octem je prostředkem k zesvětlování pih.
  • Kořen křenu namočený v mléce slouží jako pleťové mléko.
Tip: Při nachlazení je skvělý křenový sirup. Připravuje se následovně: nastrouhaný či na kolečka nakrájený křen se prosype cukrem a již za několik hodin pustí léčivou šťávu. Pozor! Dlouhodobě může dráždit ledviny.

Kuří oka a plíseň na nohou: Ocet!

  • Slijte ocet s vodou ve stejném poměru a denně na půl hodiny ponořte nohy do této lázně na 15 minut.
  • Ocet ničí kvasinky a plísně. Po této lázni nechte nohy oschnout a ošetřete je vhodným hydratačním krémem. Ten kůži zároveň mírně promastí a zmírní pocení.
  • Také jablečný ocet pomáhá proti šíření bakterií plísní.
Tip: A pomůže i vždy užitečná cibule. Rozkrojíme ji na polovinu a vložíme do sklenice s octem. Po osmi hodinách odeberte z cibule jeden plátek a přiložte na kuří oko. Zbývající cibule nechte dále v octu. Každý další den přikládáme další šupinku cibuli máčené v octě. Kuří oko nejprve zbělá a později se začne odlupovat.


Zdroj:AHA
Foto: internet

Zahrádka v říjnu

26. října 2012 v 14:17 Zahrádka

Všude na blozích vidím krásné barvy podzimu. Vyrazila jsem na zahrádku vyfotil psí víno (přísavník), který mě naprosto okouzluje svými barvami. Dřív jsme měli obrostlou polovinu domu. Ale museli jsme ho strhnout, protože se tam ubytovali vrabci a brzy ráno neskutečně řvali. A také nám lezl pod tašky na střeše. Hrozilo, že časem proroste až na půdu. Smějící se
Tak se podívejte, co jsem ulovila. Moc toho není, protože je část zahrady v likvidaci. Ze zdravotních důvodů.




Malý pavouček si na listě udělal domeček.




Zbytek psího vína na domě.


Ještě kvete ostrožka. Letos už podruhé.


Pupalka je máznutá. Fotila jsem v předklonu a bez brýlí.


Poslední kvítek klematisu.


Zbláznila se mi cesmína a kvete.



To je tuším meruzalka na zrušené skalce. Má pěknou žlutou barvu.


A na závěr krásně vybarvený skalník.


Ještě z druhé strany.


A takto jsem si večer svítila novou aromalampou.

Mějte se!


Už také svítíme

24. října 2012 v 15:35 Všehochuť

Před 14 dny jsem si koupila aromalampu, vonný olejíček, svíčky a keramickou dýni. S uveřejněním jsem čekala, až mi přijde aromalampa od Lucky M. Dnes v pořádku dorazila a já ji hned vyfotila. Tak vám je postupně představím.


Hned jsem jí večer vyzkoušela. Olejíček mám s vůní smrku. Měla jsem z lampy i vůně radost. Večer přišel manžel domů a první co bylo: "Co je to tu za smrad?" Můžu mít z něčeho radost?


Vyfocená večer, svítící. Ale fotka se moc nepovedla.


Svítící dýně. Opět trochu mázlé. To se mi radostí třásly ruce.


Aromalampa s dýní.


To je aromalampa od Lucky.


Chtěla jsem jí vyfotit svítící, ale bylo ještě moc světla.


Tuto kytičku za dřeva mi Lucka přidala pro radost. Děkuji.


Tento list vyjadřuje moji náladu v posledních dnech.


P.S. Lucko, moc děkuji. Aromalampa se mi strašně líbí. Děkuji. Usmívající se

Kivi nebo kiwi?

24. října 2012 v 8:09 Zvířátka


Co bylo dřív - kiwi (ovoce), nebo kivi (pták)?
Plody aktinidie dostaly jméno podle opeřence počátkem 20. století, kdy se začaly pěstovat na novozélandských plantážích. Podoba tu rozhodně je, ale není lehké se o tom přesvědčit na vlastní oči. Kiviové žijí v přírodě skrytě a zoo je téměř nechovají.

Nehledě na velikost jsou příbuzní australským emu. Mají stejnou lebku, hrudní kost i peří. O nakladená vejce se stará samec. V souvislosti s nelétavostí se jim zkrátila křídla na pouhých 5 cm a vymizel ocas.
Dnes zoologové rozlišují až pět druhů: kivi Owenův, Mantelův, jižní, Haastův a Rowiův, poslední tři však někdy sdružují do jediného. Na novozélandském Severním ostrově žije 30 000 jedinců kivi Mantelova, v jižní části země najdeme stejný počet kivi jižních.
Chcete-li mít jistotu, že je spatříte, zamiřte na malý Stewartův ostrov, kde zoologové hlásí na každém kilometru čtverečním 17 ptáků. Musíte však počkat na setmění a mít přístroj na noční vidění.
Tito noční ptáci hledají ve spadaném listí červy nebo hmyz především pomocí čichu, hmatu a sluchu.
Rozhodně jsou ze všech nelétavých ptáků nejupovídanější. Jejich nejtypičtější hlasový projev znějící jako "kíí-víí" jim dal jméno. Hvízdání kiviů zní po celou dobu jejich pátrání po potravě a je prý slyšitelné na několik kilometrů.
Vytvářejí trvalé páry. Samice snáší v noře jediné vejce, na kterém dále sedí samec.

Kivi jižní
Největší z žijících druhů měří až 63 cm. Jeho vejce dosahuje 13 cm. Dospívá zhruba ve dvou letech, dožívá se až 35 let. Žere žížaly, hmyz, stonožky nebo pavouky.

  • Jejich vejce je vzhledem k velikosti těla skutečně obří - těsně před snesením tvoří až čtvrtinu těla samice.
  • Samec mládě hlídá, ale nekrmí je. Malý kivi instinktivně loví vše, co se hýbe.
  • Při vyhledávání potravy jsou užitečná hmatová pírka u kořene zobáku i nozdry posunuté až na jeho konec.
  • Spíše než přítomnost lidí jim škodí zavlečení vačnatci - kusu liščí a hranostajové, kteří jim loupí vejce a mláďata. Ochránci nyní tyto nepůvodní predátory hubí.


Zdroj: Květy
Foto: internet

Ptáčci chrání vzácné rostliny

23. října 2012 v 13:58 Příroda


Pražská botanická zahrada Na Slupi se rozhodla skoncovat s chemickými prostředky proti škůdcům. Místo nich se o vzácné rostliny ve skleníku starají malí ptáčkové, kruhoočka východoafrická.
Měří kolem 10 cm, ale dokáží spořádat spoustu hmyzu. Sedají si na jednotlivé listy napadené parazity a postupně je dokonale "oberou".
V botanické zahradě věří, že s využitím přirozených nepřátel dosáhnou snížení počtu škůdců na neškodnou úroveň.
Návštěvníci skleníků si ale musejí dávat pozor, aby vždy zavřeli dveře. Všech padesát kruhooček létá volně. A když všechno dobře půjde, vyvedou i mladé.


Zdroj: internet

Podzimní giveaway

22. října 2012 v 17:52 Jen tak

Chtěla bych vás pozvat k Míše na soutěž - podzimní giveway. Neváhejte, soutěž končí 25. října. A hraje se o krásné ceny.




Guláš z václavek

22. října 2012 v 13:22 Recepty

Syn byl včera na houbách a přinesl plný košík podhříbků, kozáků a hlavně václavek. Něco se pokrájelo na sušení, něco bude na řízečky a z václavek manžel uvařil výborný guláš.
Postupoval stejně jakoby vařil hovězí guláš. Nakonec přidal nakrájenou na proužky červenou papriku. Guláš dostal ten správný říz. Snědla jsem ho plný talíř a olizovala se až za ušima. Smějící se



Tady se houby suší. Fotila jsem nejprve s bleskem (odráželo se to na víku) a pak bez blesku.


Není to moc dobrý snímek, ale houbám je to jedno.




Plný dvorek drůbeže

21. října 2012 v 20:21 Naše hospodářství

Mého muže a vnuka postihla chovatelská horečka. Některé slepičky a bažanty si vylíhli. Něco přikoupili a tak to na našem dvoře pípá a krákoře.


Bažant stříbrný, ale prý ještě není plně vybarvený.




Bažanti ve voliéře.


Brahmánka.


Hedvábničky.






Kachnička mandarinská. Také není ještě vybarvená.


Perličky.

A nyní ještě býček narozený koncem léta a nutrie. U nutrií si všimněte různých barevných rázů.







To je z našeho hospodářství zatím všechno.


Pouštění draků

21. října 2012 v 8:41 Zajímavosti

První zmínky o pouštění draků pocházejí z Číny ze 4. století před n.l. a podle legend bývaly z počátku používány jako spojení mezi bohy a lidmi, někde měli draci zahánět blížící se bouře anebo zastrašit nepřítele. V devatenáctém století se draci používali různě. Například pan Polock si v roce 1826 nechal patentovat kočár tažený draky, který dokázal uvést až pět lidí rychlostí kolem 40 km/hodinu. Benjamin Franklin používal draky k pokusům s elekřinou a o něco později byli draci využíváni meteorology k pozorování počasí ve velkých výškách.


V našich končinách patří pouštění papírových draků již mnoho let mezi velmi oblíbené zábavy malých i velkých. Jakmile se začne foukat ze strnišť a zvedne se chladný podzimní vítr, začínají se na kopcích a polích objevovat první nadšenci s kupovanými, ale i vlastnoručně vyrobenými modely draků, aby předvedli své umění pouštění draků.
Draků existují různé tvary a typy, odlišné velikostí, názvem, způsobem výroby a použitým materiálem.
V dnešní době rozlišujeme draky hlavně podle tvaru na plošné a krabicové a podle využití na rekreační a závodní. Ty závodní pak dále na draky akrobatické a bojové.
Plošní draci jsou různých plošných geometrických tvarů a mají ocas. Mezi nejznámější tvary plošných draků patří kosočtvercové (tzv. diamond) a trojúhelníkové (delta).
Krabicoví draci jsou trojrozměrní, dokážou létat ve velmi vysoké výšce a vyznačují se výjimečnou aerodynamickou rovnováhou.
Akrobatičtí draci jsou schopni udělat ve vzduchu velmi mnoho akrobatických kousků. Mají dlouhý ocas, který doslova opisuje dráhu letu draka po obloze.
Bojoví draci jsou zas ti, kteří mají jen jedno vlečné lanko a vyznačují se velmi velkou rychlostí pohybu. Úkolem je chytit lanko soupeřova draka a stáhnout ho na zem. Velké dračí bitvy se konají v Japonsku, kdy každý takový drak má určitou část šňůry polepenou lepidlem, mletým sklem a pískem. Každý se snaží svého draka řídit tak, aby přeřezal šňůru soupeřova draka.
Konávají se ale i jiné soutěže, např. který drak dolétne výš, o nejmenšího, největšího nebo nejstaršího draka, popřípadě i nejhezčího či nejoriginálnějšího.
V roce 1919 bylo německými příznivci puštěna sestava osmi propojených draků, kteří vystoupali do závratné výšky 9740 m.




Zdroj: České tradice, internet

Náš rybář

20. října 2012 v 23:27 Zvířátka

Syn dnes donesl kapra a dal ho nahoře do vany. Náš kocourek je hrozně zvědavý a tak kapra úpěnlivě pozoroval. Mladí mu přistavili židličku, aby lépe viděl. Měla jsem strach, protože u nás skáče na obrubu vany, aby se ke kaprovi nevrhl. Koukali by asi oba. Smějící se








Den stromů

20. října 2012 v 1:01 Příroda

Doprovázejí nás od kolébky po rakev. Vyrábějí kyslík, odpařují vodu, zpevňují půdu, poskytují plody a dřevo, jsou domovem mnoha živočichů, pohlcují hluk, vytvářejí stín, filtrují ovzduší... A jsou krásné. Stromy.
Ne náhodou mají 20. října svátek.
Den stromů se slaví po celém světě od poloviny 19. století. Datum oslav se liší podle klimatických podmínek.
U nás se tzv. Stromkové slavnosti pořádaly od r. 1906. Komunismem přerušená tradice byla v ČR obnovena v r. 2000. Datum oslavy připadlo na 20. říjen, kdy stromy září barvami a kdy je čas vhodný k sázení. Ve stejný den mají stromy svátek také v Polsku a na Slovensku.

Největší květenstvípalma stínidlová rostoucí hlavně v Indii. Z asi 100 000 květů vytváří květenství v průměru dlouhé 14 m a široké 12 m.


Nejtěžší dřevosnakewood (Piratinera guianensis) - je jedenapůlkrát těžší než voda (roste v Britské Guyaně).


Nejmenší semínka z našich jehličnatých stromů má modřín (do 1 kg se jich vejde 222 000), z listnatých bříza (6,6 milionu v 1 kg).



Nejtvrdší je gvajak lékařský ( Guaiacum officinale). Roste v pobřežních oblastech Střední a Jižní Ameriky.


Nejlehčí dřevo má strom ambač (Aeschynomere elaphroxylon) z tropické části Afriky. Jeho měrná hmotnost je 0,044 g (pětinásobně lehčí než korek). Přibližně dvakrát lehčí než korek je balzové dřevo (měrná hmotnost 0,12 g) z jihoamerických stromů Ochroma lagopus.




100 tun vody
V jednom baobabu, který je gigantickou vodní nádrží, může být uloženo až 100 t vody.



Světoví rekordmani

Nejvyšší
Sekvoj vždyzelená zvaná Hyperion z Redwoodského národního parku v americké Kalifornii měří 115,5 m (to je zhruba výška 30 patrového domu).


Nejširší
Tisovec zvaný Montezumův cypřiš u mexického města Oaxaca, starý údajně 2 000 let, je unikátní tím, že má větší obvod (58 m) než výšku (42 m).
Nejstarší
Smrk v Dalarně v horách západního Švédska zapustil kořeny před 8 000 lety. Jeho stáří určila radiokarbonová metoda a vědci konstatovali, že další stromy jsou staré 4 800 až 5 500 let. Najdeme je na horském svahu v místech s mimořádně tvrdým klimatem.
Baobabům se pro jejich dlouhověkost říká stromy života. Rostou v Austrálii, Africe, na Madagaskaru a stáří některých z nich je odhadováno na 5 000 let.
Borovicím dlouhověkým u hranic mezi Kalifornií a Nevadou je 4 500 až 5 000 let.
Cypřiš z Abarkuhu v Íránu a tis z Llangernywu ve Walesu jsou staré okolo 4 000 let.
Mezi další tisícileté stromy patří jalovce, sekvoje a olivovníky.
Nejvzácnější
Na ostrově Robinsona Crusoea v jižním Tichomoří najdete jediný dospělý kvetoucí exemplář stromu Dendroseris neriifolia. Má dlouhé svěšené lístky a drobounké žlutobílé kvítky ve tvaru malých kopretin. Je starší než lidstvo.



Živé zkameněliny

Wolémie vznešená, starobylý jehličnan z čeledi blahočetovitých, byla objevena v r. 1994 mezi skalami zhruba 150 km od australského Sydney. Místo, kde roste, je tajné. Kdo by si chtěl odnést výhonek či semena, dostane pokutu v přepočtu asi 4 miliony Kč a odsedí si dva roky vězení.
Zachovalé zkameněliny wolémie datují její původ do období před 200 miliony let. Strom lze relativně snadno rozmnožit řízkováním, v současnosti ho vlastní všechny větší botanické zahrady v ČR.


Jinan dvoulaločný rostl na Zemi již před 50 miliony let. Jeho nejbližší příbuzní jsou jehličnany, ovšem na rozdíl od nich má listy. Vypadají jako roztřepené vějíře a na podzim opadávají. Je nesmírně odolný.



Výjimečné stromy ČR

Nejvyšší
Modřín troják u obce Hrabůvka v oblasti Moravského krasu ve školním polesí Mendelovy univerzity v Masarykově lese narostl do výšky 58 m. Na Šumavě ještě nedávno žily jedle převyšující 60 m.


Největší plavuň na světě, jejíž stáří je určeno na 310 milionů let. Spodní část kmene má rozměry 1,3x1 m a je zkamenělým pozůstatkem plavuně vysoké okolo 10 m. Byla objevena před 10 lety v bývalém černouhelném dolu v Radvanicích na Rokycansku.
Nejrozšířenější
Smrk ztepilý roste od nížin až do nadmořské výšky 1 200 m a v důsledku mohutných výsadeb v minulosti dnes zaujímá 55% z celkové plochy lesů. Není příliš náročný na kvalitu půdy, mráz mu neškodí a roste poměrně rychle.
Nejširší
Obvod tzv. Vejdovy lípy u Pastvin nedaleko Klášterce nad Orlicí činí 12,59 m.


Nejstarší
Vilémovickému tisu, památnému stromu z vilémovic u Ledče označovanému někdy jako nejstarší tis střední Evropy, je údajně 1 500 až 2 000 let (tento údaj je ale jen těžko prokazatelný).
Nejmenší
Pouze 1,8 cm na výšku má exemplář rodu Monanthes polyphylla původem z Kanárských ostrovů, který vypěstoval Jiří Janda z Pávova na Jihlavsku.


Nejkrásnější
Vítězem ankety Strom roku 2011 je celá alej lip a dubů ve Skaličce u Hranic na Olomoucku. Na druhém místě skončila hruška v Horním poli na Uherskohradišťsku a na třetím platan ze Skalice u Znojma.
Nejvzácnější
Tis červený je pomalu rostoucí stálezelená jehličnatá dřevina z čeledi tisovitých. Jde o třetihorní relikt a patří mezi zákonem zvláště chráněné druhy. Má husté červenohnědé dřevo, nejtěžší z našich domácích dřevin. Celá rostlina s výjimkou dužnatého nepraveho míšku, který se semenem požírají ptáci, je pridce jedovatý. Jedna z dosud dochovaných lokalit tisu se nachází nedaleko Křivoklátu.
Nejrychleji rostoucí
Olše lepkavá je v deseti letech vysoká již 4 m.
Nejpomaleji rostoucí
Tis červený má po 10 letech jen 70 cm.
Nejoblíbenější
Lípa srdčitá (Tilia cordata), náš národní strom. Oficiálním symbolem se stala r. 1848 na Všeslovanském sjezdu v Praze, ale v naší zemi má dlouhou tradici.



Zdroj: Květy
Foto: internet



V blázinci

19. října 2012 v 22:04 Vtipy

Ředitel blázince provádí kontrolu. Prochází pokojem, a tu si najednou všimne, že blázní visí na stropě.
"Podzim," pronese, a blázni popadají dolů. Totéž se opakuje i v druhém pokoji. Ve třetím ředitel se sebevědomým úsměvem řekne "Podzim", ale nic se nestane.
Chvíli je trapné ticho, poté se jeden blázen rozřehtá. "Ale pane, my jsme jehličnatí.."


Logáro

15. října 2012 v 8:26 Jen tak

Málokdo z dnešní počítačové omladiny by dokázal dešifrovat familiérní pojmenování nepostradatelné pomůcky generací studentů a absolventů technických oborů.
Logáro neboli logaritmické pravítko sloužilo všem, kteří pomocí logaritmů násobili a dělili. Pravítko, dotvořené Francouzem Amédée Mannheimem do pamětníkům známé podoby, půldruhého století spolehlivě sloužilo většině inženýrů a techniků k rychlým výpočtům.
Kalkulačky a poté počítačové programy odsoudily v 70. letech staré dobré logáro k zapomnění.


Řeknu vám, že dnes bych na něm nespočítala už snad ani 2+2. Smějící se


Foto: internet

Gymnázium v Chotěboři

14. října 2012 v 8:57 U nás

Stavbu gymnázia z r. 1919 projektoval ing. architekt Milan Babuška. Reliéfy u vchodu do budovy vytvořil v r. 1915 akademický sochař Josef Pekárek z pískovce. Stavbu realizoval František Kruml.
Původním záměrem zastupitelů města v r. 1911 byla výstavba budovy pro Okresní vychovávací ústav pro děti tělesně a duševně postižené.
Stavba byla zahájena r. 1914 a na podzim r. 1915 byla již budova pod střechou. Ve válečných letech se ve stavbě dále nepokračovalo pro nedostatek pracovních sil a pro nedostatek a drahotu stavebního materiálu.
V tomto období vedení města upustilo od původního projektu na základě odborného posudku stavebního rady Ferdinanda Havlíčka, který navrhl i příslušné adaptační změny. Zemská školní rada uznala v srpnu 1918 budovu za vhodnou pro reálné gymnázium.
S dostavbou se začalo na jaře r. 1919. Dne 7. ledna 1920 bylo v budově zahájeno vyučování.


Gymnázium na dobovém snímku.


Gymnázium ve starší podobě.


Gymnázium po stavební úpravě v r. 2011.


Gymnázium s přístavbou tělocvičny, tříd a kabinetů.



Přístavba se mi celá do obrázku nevešla. Musela bych fotit i dopravní značky a auta.


Toto je vchod do Geoparku, který studenti gymnázia začali budovat někdy v r. 2008. Vloni jim sem nákladní auto dopravilo i velké kameny, aby názorně viděli formy hornin. Bohužel bylo již zavřeno, tak musíte vzít zavděk jen celkovým pohledem. Uprostřed stojí krásný platan.
Chotěbořské ECHO o geoparku píše:
V předchozích číslech Chotěbořského Echa jsme Vás informovali o začátcích budování geologické expozice na pozemku gymnázia, kde již od roku 2008 postupně vzniká přírodní učebna. Na začátku vzniklo jezírko, později se přidávaly záhonky, skalka, živý plot a další zahradní prvky.


Zdroj: kniha Chotěboř
Foto: internet

Kiwano - rohatý africký meloun

13. října 2012 v 8:03 Příroda

Kiwano je subtropická zelenina, která je příbuzná vodním melounům z čeledi tykvovitých.
Pochází z Afriky, kde se již přes 3000 let pěstuje v okolí kalahárské pouště.
Jedná se o jednoletou rostlinu, která roste velice rychle a je porostlá drobnými chloupky.
Plodem kiwana je bobule válcovitého tvaru oranžové barvy, která je pokryta krátkými ostny a je dlouhá přibližně 12 cm. Plod je uvnitř zelený, rozdělený do několika malých komůrek s drobnými semínky.
Svou jedinečnou chutí zaujme opravdu každého, neboť představuje kombinaci banánu, kiwi a melounu. Navíc je bohatý na vitaminy a minerály.
Plody se konzumují v zeleninových salátech, hlavně s rajčaty, jsou originální oblohou k masu a můžeme je také podávat jako lahodný sladký dezert (třeba se šlehačkou).



Foto: internet

Se sladkými modely nadchla Eliška celý svět

12. října 2012 v 15:15 Zajímavosti

Česko se může pochlubit nejlepšími uměleckými cukráři na světě. Z letošní olympiády mistrů v tomto oboru v německém Erfurtu přivezla rovnou dvě zlaté medaile Eliška Nýdrlová (18) ze Střední školy gastronomie a služeb v Nové Pace.
"To vítězství bylo absolutně nečekané. Přála jsem si aspoň bronz, ale že to bude zlato a za oba exponáty, se kterými jsem soutěžila, v to jsem nedoufala," řekla studentka třetího ročníku cukrářského oboru. "Už od čtvrté třídy mám ráda malování a modelování, a v umělecké cukrařině jsem se našla," přiznala Eliška.
Nadaná studentka cukrářského oboru šla do mezinárodního klání s vymodelovanou kompozicí zámku a postaviček na motivy její oblíbené animované tvorby Walta Disneye. Do detailu ztvárněný exponát, na který padlo přes 30 kilo čokoládové a cukrové modelovací hmoty, zabral Elišce asi 50 hodin práce. Druhým želízkem v ohni, které porotci rovněž ocenili zlatou medailí, byl rozsáhlý přes metr dlouhý model, ztvárňující dřívější život v Egyptě. Jako dominantu kompozice zvolila studentka samozřejmě pyramidu a mezi postavičkami nemohl chybět faraon.
V cukrářských kláních bodovala novopacká střední škola i v předchozích letech. Jednu zlatou medaili získala na olympiádě před čtyřmi roky. Ve světovém poháru v roce 2010 vybojovali studenti stříbro a bronz.





Zdroj: Blesk, jp
Foto: Jitka Pecharová