****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.





Listopad 2012

Rozhledna na Mařence

30. listopadu 2012 v 15:04 Toulky


Koncem října byla otevřena nová vyhlídková věž na Mařence u Třebíče.
Je z ní výhled na Pálavské vrchy a za dobrého počasí i na vrcholky Alp.
Devátá rozhledna kraje Vysočina vyrostla na nejvyšším vrchu Třebíčska v nadmořské výšce 711 metrů. Stavba z kamene, kovu a dřeva má neobvyklý trojúhelníkovitý půdorys, je vysoká 31,3 metru a nabízí výhled u ochozu ve výšce 28 metrů nejenom po kraji.
Rozhledna si vyžádala investici přes 7 milionů korun. Tři miliony zaplatila EU, částkou půl milionu korun přispěl také kraj Vysočina. O zbytek financí se podělilo sedm obcí mikroregionu a byla uspořádána sbírka.
Na vrchu Mařenka už kdysi rozhledna stála, spadla však při bouřce.


Na novou věž se dá dostat jenom pěšky nebo na kole po vyznačené cyklostezce. Rozhledna je otevřená celý rok. Jak vyplývá z podmínek evropské dotace, bude zdarma přístupná nejméně pět let.


Zdroj: Kraj Vysočina
Foto: internet


Naše zem je krásná

27. listopadu 2012 v 12:48 Toulky

Dostala jsem mailem odkaz na prohlídku Libereckého kraje a Českého ráje. Chci se o tu krásnou podívanou s vámi rozdělit. Klikněte na obrázek! A kochejte se!


Celkem uvidíte 48 obrázků. Šipkami si můžete nastavit úhel pohledu.


Rehabilitační ústav v Chotěboři

26. listopadu 2012 v 8:23 U nás

V Chotěboři existuje (co já pamatuji) Rehabilitační ústav, kde se léčí lidé po cévní mozkové příhodě. Je tam i ambulantní neurologické pracoviště a rehabilitace všeho druhu i pro ostatní občany (ne jen pacienty RÚ). Mimo jiné má ústav i vlastní bazén pro rehabilitaci ve vodě.
Od roku 1995 je to nestátní zdravotnické zařízení. Léčba je hrazena zdravotními pojišťovnami a pacientům jsou také nabízeny nadstandardní služby za úhradu.
Rehabilitační ústav má velmi dobrou pověst v celé republice.
Já jsem tam zamířila v pátek na neurologické vyšetření se svými neduhy. Využila jsem toho a udělala pár snímků.



Hned vedle stojí budova, která sloužila kdysi jako internát pro zemědělskou školu (dnes Obchodní akademie). V přízemí byla dlouho gynekologická ambulance. Na přelomu 80. a 90. let byl postaven nový internát blíže u školy a gynda se také odstěhovala. Dnes slouží budova jako Dům s pečovatelskou službou.


V dolních dvou oknech (vedle satelitu) byla ordinace gynekologa. Bylo to tam hrozné. Čekárna věčně nadupaná, dýchat se tam nedalo a v ordinaci nerudný doktor. Jsem ráda, že už je to pryč.


Jedenáctka

24. listopadu 2012 v 18:42 Jen tak

Od Jitky jsem dostala 11 otázek. Pokusím se na ně odpovědět, přestože mi není dobře. Proto mě omluvte, pokud moje odpovědi budou poněkud zmatené. Horší už to bude s vymýšlením 11 nových otázek a hledáním nových respondentů. Asi se mi to nepodaří, protože otázky už skoro každý dostal.
A nyní otázky od Jitky:

1.) Proč jsi začala psát svůj blog?
Protože jsem měla potřebu si někam zapisovat, co mě baví, co mě zajímá. Mám radost, že si mohu psát s lidmi, které zajímají podobné věci jako mě (např. fotografování, zahrádka).
2.) Kolik času věnuješ svému blogu?
To záleží na tom kolik mám látky, kterou chci na blog dát. Ale čtení oblíbených blogů věnuji hodně času.
3.) Co Tě nejvíc na blogování baví?
Komunikace s ostatními blogery (spíš blogerkami). Ráda zachycuji proměny blízkého města, to mě baví. Mohu pozorovat změny, někdy k lepšímu, někdy k horšímu. Dále fotografování přírody, květin.
4.) Jaké jsou Tvé koníčky?
Fotografování, sestavování rodokmenu, čtení knih a časopisů. Zahradničení byl můj největší kůň, ale ze zdravotních důvodů jsem se ho musela vzdát. Stejně to dopadlo s ručními pracemi.
5.) Vzpomeneš si na nějakou hru z dětství?
Na schovávanou, skákání panáka, školku s balonem, Krvavé koleno. Ale nejraději jsem s kamarádem chodila k řece a po krajině (Jizerky).
6.) Chodila jsi ráda do školy?
Zpočátku ne, chodila jsem v 1. třídě za školu. Až později mě začaly bavit některé předměty. Ale myslím, že moje chuť ke škole se nelišila od mých vrstevníků.
7.) Co považuješ za nejzásadnější ve vztahu ke své rodině?
Soudržnost, komunikaci.
8.) Kam by ses nejraději rozjela, kdybys nebyla ničím limitována?
Na Island, Nový Zéland, do Norska, Finska, Irska, Velké Británie, USA (národní parky) a Karibiku.
9.) Když jsi opouštěla školu, měla jsi jasnou představu o svém budoucím povolání?
Já jsem jí měla, ale lišila se od představy mé matky. Takže místo studia zahradnictví jsem musela na gymnázium.
10.) Jsi spokojená s tím, co děláš, jak profesně, tak soukromě?
Byla jsem. Profesně jsem se celé pracovní období věnovala práci na poště. Nyní si užívám důchodu.
11.) Chtěla bys něco ve svém životě změnit?
Něco ano, většinu ne.

To jsou mé odpovědi na otázky od Jitky. Ještě jsem dostala otázky od Katky. Pokusím se zodpovědět i tyto:

1) Kouříte? Kolik denně?
Nekouřím. Kouřila jsem málo a přechodně v mládí.
2) Pijete alkohol? Kolik týdně a co?
Nepiji. Svůj příděl jsem si vypila v mládí. :D
3) Vyjdete dvě patra po schodech bez problémů?
Ne. Mám astma a chodím o francouzských holích. Schody nesnáším!
Změna tématu:
4) Myslíte, že zdražování cigaret může snížit počet kuřáků?
Nemyslím. Určitě ne. Kdo této droze propadl, nepřestane.
5) Kde bydlíte - ve městě nebo na vesnici? A vyměnili byste svoje bydliště za vesnici - město?
Bydlím na vesnici, což jsem vždycky chtěla. Jen bych přivítala lepší dopravní spojení. Nevyměnila.
6) Jste vdaná - ženatý a udělali byste to znovu?
Jsem vdaná a udělala bych to znovu, protože neumím žít sama.
7) Myslíte, že sigles by měli platit vyšší daně?
Nemyslím. Pokud je myšleno singles (žijící samostatně).
8) Myslíte, že o vánočních svátcích by měly být obchody otevřené tak, jak je to v supermarketech?
Nemyslím. Ale nemělo by být zavřeno více jak 2 dny. Kvůli čerstvému pečivu. Jinak dobrot má každý nachystáno určitě dost.
9) Obklopujete se rádi starožitnostmi? Pořizujete si takové doplňky do bytu?
Kdybych na to měla, ráda bych si něco koupila. Mám starožitnosti ráda.
10) Jaký názor máte na několika generační bydlení? Čili bydlíte s rodinou svých dětí a jak to hodnotíte?
Chce to toleranci z obou stran. Bydlíme s rodinou syna a klape nám to. Když je vůle, jde všechno.
11) Jak naložíte na "stará kolena" se svým majetkem? Užijete si ho až do konce nebo budete hledět, aby dětem co nejvíc zbylo?
Před lety jsem na tom byla zdravotně špatně, tak jsem své věci, které jsem chtěla někomu věnovat, rozdala. A nyní o tom moc nepřemýšlím. Nejsem zase tak bohatá.

Ufff! Tak jsem stvořila odpovědi, ale na vymýšlení nových otázek a hledání další jedenáctky se necítím. Prosím, omluvte mě.



Obrázek: G. Shlikov



Králík po provensálsku

23. listopadu 2012 v 8:09 Recepty

Potřebujeme: 4 králičí stehna, sůl, mletý černý pepř, 100 g anglické slaniny, 1 cibule, 2 stroužky česneku, 200 g mrkve, 200 g keříčkových rajčat, 300 g fazolek, 2 lžíce oleje, 2 lžíce másla, 300 ml zeleninového vývaru, snítka rozmarýnu, snítka tymiánu, 1 lžíce hladké mouky, 150 ml bílého suchého vína.

Králičí stehna osolíme a opepříme. Slaninu a mrkev nakrájíme na kostičky, cibuli a česnek nadrobno. Rajčata rozpůlíme, fazolky překrájíme.
V kastrolu na oleji s máslem stehna opečeme. Přidáme anglickou slaninu, cibuli, česnek, mrkev a stále opékáme. Podlijeme vývarem, přidáme rozmarýn a tymián. Vše přendáme do pekáčku a pečeme při 190°C do měkka. Potom stehna vyjmeme.
Vypečenou šťávu zaprášíme moukou, podlijeme vínem, přidáme fazolky a rajčata a povaříme. Vrátíme králíka, prohřejeme a výpek dochutíme solí a pepřem.
Podáváme s opečenými bramborami.



Vánoční stromeček slaví 200 let

22. listopadu 2012 v 8:17 Vánoce

Vánoční stromeček letos v českých zemích slaví 200. výročí. A ačkoli se před lety snažil umělý stromeček vytlačit ten tradiční, voňavý a zelený z našich domovů, letošek hlásá návrat k tradicím. Tedy i k živému vánočnímu stromečku.


Před 15 - 20 lety byly prodejní sítě zaplaveny umělými vánočními stromečky. Mohli jste si vybrat, zda chcete borovici, smrk či jedli, a dokonce i odstín zelené. Pro navození "skutečné" vánoční atmosféry jste si mohli zakoupit také vůni jehličí. Někdy lidé ani ozdobičky nesundávali a další rok stromeček jen rozbalili, roztáhli ozdobené větve a navoněli.
Tento stereotyp začal po čase opět nahrazovat návrat k živému stromu, který dnes najdete ve většině českých domácností. V tom se liší Česká republika od Slovenska, kde stále převládá umělá varianta. V Čechách se naopak stává novým rodinným zvykem nákup vánočního stromku společně s dětmi přímo v lesní školce.

Historie vánočního stromečku

Vánoční stromeček v roce 1812 z Německa poprvé přivezl ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich jako překvapení pro své přátele. Zdobení stromků se později začalo komercializovat a větve ozdobily svíčky, třpytivé panenky s růžovými tvářemi, sklenění andílci, cukroví či skutečné hodinky. Na venkově byla výzdoba skromnější, ale o to srdečnější. Lidé ozdoby vyráběli z papíru, slámy, ovoce nebo ořechů, a vytvořili si tím ke svátku a jeho symbolům vřelý vztah. Navíc si výzdobu vždy spojili i s nějakým příběhem.

Zdobení stromečku

Ve většině domácností strojí vánoční stromeček děti, následně maminky a nejméně se do této aktivity zapojují tatínkové. 90 % českých rodin zdobí strom skleněnými dekoracemi a elektrickými svíčkami. Čokoládové kolekce využívá 76 % dotázaných. Ze stromečku naopak mizí klasické svíčky a prskavky, které využívá méně než polovina rodin.
Přestože dnešní trh nabízí všechny možné styly, lidé tíhnou spíše k tradičním materiálům a tvarům. Obnovují zapomenuté zvyky, navrací se k tradicím jako k něčemu, co kdysi znali nebo prožili s rodiči, protože jim to dodává pocit bezpečí a domova. Na stromečcích tak opět vidíme ozdoby ze slámy, z korálků, dřeva, papíru nebo skla.

Hvězda - symbol Vánoc

Vánoce jsou s hvězdou spojeny již dlouhá staletí. Její původ vysvětluje biblický příběh o betlémské hvězdě, která zazářila nad jesličkami s novorozeným Ježíšem a ukázala třem králům cestu do Betléma.
Znalost její symboliky potvrdilo až 70 % Čechů. Křesťané nejprve nechtěli přijmout tradici vánočního stromečku za svou. Později však začali na jeho vršek umisťovat místo německé špice hvězdu, která více propojila nový obyčej s křesťanskou tematikou.
Vánoční hvězda zdobila vánoční stromeček již od samého počátku a každý rok se vyráběla z tvrdšího papíru, který se pozlatil nebo zamotal do obalu od bonbonů či do alobalu. Přestože později začala vánoční hvězdu znovu nahrazovat špice, nevytratila se a při pohledu do vánočně vyzdobených oken ji můžeme stále nalézt v mnoho českých domácnostech.

Kromě živého stromečku patří k tradiční české výzdobě i adventní věnec na stole, chvojí ve váze, věnec na dveřích a sváteční stůl ozdobený svíčkami a květinami.



Zdroj: Novinky.cz
Foto: internet



Brněnský drak se vrátil na radnici

21. listopadu 2012 v 21:00 Aktuality

Brněnský drak se po návštěvě kosmetiky a zubaře vrátil na radnici

Symbol města Brna zase září v plné kráse. Po 263 dnech se vrátil na své původní místo, tedy na řetěz pod klenbu chodby Staré radnice "brněnský drak". Spolu s loukoťovým kolem patří už po staletí neodmyslitelně ke městu pod Špilberkem a návštěva míst, kde kolo s drakem visí, patří téměř k povinným nejen pro mimoměstské turisty, ale i pro většinu Brňanů při jejich procházkách.
"Drak přečkal většinu letošního roku v Moravském zemském muzeu, kam byl převezen kvůli probíhající rekonstrukci Staré radnice. Ta probíhá od ledna 2012 a její nejdůležitější částí bylo statické zajištění objektu. Při restaurování odborníci ze zoologického oddělení Moravského zemského muzea preparát očistili, vrátili mu původní zbarvení a zakonzervovali kůži," popsala údržbu "draka" ředitelka Turistického a informačního centra města Petra Kačírková.
"Nejvíce práce bylo s tlamou krokodýla, která potřebovala mimo jiné vyměnit uvolněné a vylámané zuby. Ty totiž bývaly spolu s drápy nejčastějším cílem vandalů, nebo takzvaných sběratelů," dodala.


Návrat draka na brněnskou radnici byl pro Brno významnou událostí. Veřejnost však symbol města opět uvidí až 17. prosince. Do té doby zůstane zavřený za historickými vraty opravené Staré radnice.

Podle pověsti byl brněnský drak nebezpečné zvíře, kterého se lidé báli. Vyzrál na něj však jeden z měšťanů, který dal zabít vola, či ovci - zde se pověsti rozcházejí - a do ní zašil nehašené vápno. Vyhladovělá bestie návnadu sežrala, a když jí zapíjela vodou ze Svratky, vápno dokonalo dílo zkázy. Drak puknul.
Ve skutečnosti však jde o exemplář krokodýla nilského. Toho prvního dostal roku 1608 u příležitosti zvolení jako dar od tureckého sultána moravský markrabě Matyáš Habsburský, pozdější král český a římský. Současný vystavený exemplář je podle odborníků starý asi sto let a měří 511 centimetrů. Krokodýl byl rovněž naskenován pro vznik elektronického 3D modelu. Ten pak poslouží pro využití výroby repliky či jiné propagační či filmové účely.


Současný vystavený exemplář je podle odborníků starý asi sto let a měří 511 centimetrů.

Po rekonstrukci, která stále přes 16 miliónů bude možné opět od 17. prosince vidět nejen draka, ale znovu bude povoleno z prvního nádvoří vystoupat po 163 schodech na věž, navštívit freskový sál či klenotnici. Po 20. prosinci se do návštěvnického okruhu opět zařadí Ernův sál a Křišťálový sál. Tím bude rekonstrukce ukončena.
"Návštěvníci vlastně ani nepoznají, že se zde rekonstrukce konala. Šlo především o zajištění statiky a odstranění vlhkosti, tedy opravy, které vidět nejsou," dodala Kačírková.


Instalace brněnského draka.


Zdroj: Novinky.cz
Foto: Miroslav Homola





Chotěboř - městská spořitelna

20. listopadu 2012 v 14:46 U nás

Včera jsem se vypravila do města ke kadeřnici a zařídit nějaké drobnosti. Hlavně jsem si chtěla vyfotit spořitelnu, abych o ní napsala pár vět.
Takto začala moje cesta. Bylo slunečno a poměrně teplo. V lese byly ještě zbarvené některé stromy (asi modříny), tak jsme se snažila les přiblížit a vyfotit.


Za chvilku přijel autobus, tak jsem se tam vysoukala (s francouzskými holemi) a jelo se.
V Chotěboři jsem vyfotila Českou spořitelnu a nově opravený nárožní dům na náměstí. Ukážu postupně.


Spořitelna dostala před několika lety nový kabát.
Takto vypadala dřív. Snímek je hodně z boku, lepší jsem nenašla.


(Foto ze sbírky Miroslava Slanaře).


To je novější snímek, po opravě silnice.

Historie:
Prvním známým majitelem domu je v r. 1579 Jiří Glasů, dále Jan Šimků, Jan Poslušný a v r. 1629 Václav Kyndule a městský sládek Jan Čermák s manželkou Mariánou.
Generace Hubáčků je uváděna od r. 1785, kdy k domu patřil i hospodářský grunt. V letech 1850-1851 zakoupil majitel domu Antonín Hubáček i sousední nemovitost čp. 311, obě sloučil a nechal postavit jednopatrovou budovu. Čp. 311 tak v zástavbě zaniklo.
Dne 15.4.1857 dům koupila obec, která tu provedla stavební úpravy a zřídila obecní úřad.
Za budovou bylo nádvoří se zázemím pro dělníky pracující na úklidu a údržbě města. Byly tu přístřešky pro káry, povozy, skladiště pro nářadí apod. Každodenně se setměním odtud vycházeli do ulic města i lampáři, aby rozsvěceli pouliční petrolejové a později olejové či plynové svítilny.
Od ustavení sboru dobrovolných hasičů v r. 1878 užívali prostor nádvoří i hasiči. Měli tu svoji základnu se sklady a garáží a od r. 1880 tolik ceněnou dvoukolovou stříkačku. Při vjezdu z nádvoří do ulice Na Valech stával domek, nad jehož střechou se tyčila zvonička, jež svým hlasem svolávala hasičský sbor.
Koncem 19. století pronajímá obec první patro domu správě spořitelny, která tu k 1.1.1898 zahájila svou činnost.
V levé části domu byla zřízena policejní stanice.
Ke dni 4.11.1926 přesídlil obecní úřad do budovy staré radnice čp. 322 na náměstí. Takto uvolněné kanceláře získala k užívání spořitelna.
Dne 24.2.1927 zakoupila správa spořitelny dům čp. 310 od obce. S novým majitelem ze ukončila činnost policejní stanice. Skončilo i působení hasičského sboru v prostorách nádvoří. Hasičský sbor se přemístil k rybníku Dubovečku v ulici Hromádky z Jistebnice, kde sídlí dosud. Jen rybník zanikl.
Krátce po zakoupení nechala správa spořitelny dům zbořit a na jeho místě postavila novou budovu. Městská spořitelna se pak stala reprezentativní budovou. Průčelí bylo vyzdobeno městským znakem a sochami akademických sochařů Jaroslava Bruhy a Jiřího Jášky. Také interiér splňoval vysoké nároky.
Dne 16.12.1928 byla budova městské spořitelny otevřena pro veřejnost. Prvním ředitelem byl jmenován Dobroslav Ninger.
V 90. letech 20. století dostala spořitelna novou fasádu a byly upraveny i vnitřní prostory.



Slíbila jsem vám ukázat nově opravený nárožní dům na náměstí. Nejprve vložím obrázek, jak jsem léta znala jeho podobu.



Ještě zbývá obložit sokl a dům bude jako obrázek.

To je ze včerejší Chotěboře zatím vše.
(Historická data byla čerpána z knihy Chotěboř).


Můj hlídač

18. listopadu 2012 v 20:47 Zvířátka

Občas tu mám u počítače hlídače a pomocníka. Buď podřimuje nebo se zájmem kouká na monitor, jak se mění okna. Dnes mě odpoledne přišel navštívit.


Tady jsem ho oslnila bleskem. Ještě jednou bez blesku.





Vepřové maso se sardelkami

18. listopadu 2012 v 8:09 Recepty

Potřebujeme: 800 g vepřové kotlety bez kosti, sůl, mletý černý pepř, 4 nakládané ančovičky, čerstvý rozmarýn, 2 lžíce olivového oleje, 300 ml mléka, 1 citron a 1 cibuli.

Maso očistíme, omyjeme a osušíme. Pak ho osolíme a opepříme. Dvě ančovičky nasekáme.
Citron opláchneme horkou vodou, osušíme a škrabkou na citrusy oloupeme tenké proužky kůry. Snítku rozmarýnu nasekáme nahrubo. Vše promícháme a krátce osmahneme na oleji.
Cibuli oloupeme a nakrájíme na osminky. Cibuli, zbylé ančovičky a nahrubo nasekanou snítku rozmarýnu dáme na maso, které převážeme provázkem a opečeme ze všech stran v pánvi na oleji. Pak vše přendáme do pekáčku.
Mléko svaříme a přilijeme k masu. Maso vložíme do vyhřáté trouby, přiklopíme a při 180°C pečeme asi 80 minut. Na posledních 10 minut maso odkryjeme a dopečeme dozlatova. Vypečenou šťávu dochutíme solí, pepřem a citronovou šťávou.
Podáváme s bramborovými noky.



Andělíčci pro štěstí

16. listopadu 2012 v 16:09 Ruční práce

Na výrobu potřebujeme - čtvrtku, ze které vystřihneme a stočíme kornout - ten slepíme. Polepíme ho jakoukoli látkou, nebo organzou - křídla jsou zhotovena z vatelínu, hlavička je z tvrzené vaty - ručičky jsou vyrobeny ze stříbrné nitě a dřevěného korálku. Na vlasy je použito vánoční třepení.
(Autorka Iva Syřišťová)

Druzí andělíčci jsou vyrobeni v podstatě stejným postupem. Jen mají ručičky vystřižené ze čtvrtky. A křidélka mají z peří.



Text a foto: Receptář

Vánoční pohlednice

15. listopadu 2012 v 16:20 Vánoce

U Vendy je vyhlášena soutěž v tvorbě vánočních pohlednic. Chci se zúčastnit se svými výtvory. Jsou poněkud konzervativní stejně jako já. Nemám ráda přeplácané pohlednice nebo kýčovité.
Do soutěže k Vendy jsem poslala jen první tři. Udělala jsem jich víc a použiji je jako blahopřání k Vánocům svým blízkým a známým. Ještě možná nějaké udělám, ale později.









Česká pošta vydala první filmovou známku

14. listopadu 2012 v 12:25 Aktuality

Česká pošta vydala první filmovou známku se Čtyřlístkem

Vyšly první české filmové známky - zviditelňují animovaný celovečerní snímek s hrdiny populárního komiksu. Má název Čtyřlístek ve službách krále, připravuje ho režisér Michal Žabka a v kinech se objeví od 31. ledna příštího roku.


Známky v Praze představili producent Miloslav Šmídmajer, výtvarník Jaroslav Němeček a spoluautorka námětu a scénáře Hana Lamková.
Fifinka, Bobík, Pinďa a Myšpulín se na poštovních známkách objevili už před dvěma lety. Tehdy šlo o první "samolepící" známky, navíc s písmenkovým označením nominální hodnoty. Česká pošta teď přišla s pokračováním, poprvé tematicky orientovaným na český film. Kromě oblíbené čtveřice jsou na nich i jejich filmoví partneři - král a císař Rudolf II. a jeho věrný lev Aurix I.


Zdroj: Novinky.cz
Foto: Roman Vondrouš

Pár vtipů při úterku

13. listopadu 2012 v 15:53 Vtipy

Když Bůh stvořil Adama a Evu, zbyly mu ješte dvě věci, které jim chtěl dát.
Bůh řekl: "Mám pro vás jestě dva dárky, pro každého z vás jeden. Ten první je moci čůrat vestoje."
Adam ho přerušil: "Já to chci, já to chci! To bude báječné a můj život bude mnohem jednodušší a veselejší!"
Pak se podíval na Evu a Eva přikývla a řekla: "No proč ne, pro mne to není tak důležité."
Tak dostal Adam od Boha tento dárek.
Výskal radostí, poskakoval a čůral tu zde, tu onde, běžel na pláž, čůral i tam a obdivoval se obrazcům, které se mu podařilo vytvořit v písku.
Bůh s Evou pozorovali Adamovo nadšení a tu se zeptala Eva Boha: "A ten druhý dárek, který jsi nám chtěl dát?"
"To je mozek, Evo. To je mozek."


Američtí archeologové nalezli v Nevadské poušti v hloubce 10 metrů měděný drát odpovídající stáří 15 000 let, z čehož usoudili, že již tehdy byl v Americe zaveden telefon.
Jejich ruští kolegové kopali u Moskvy v hloubce 20 metrů, která odpovídá stáří 30 000 let a nenašli vůbec nic.
A tak došli k závěru, že již před 30 000 lety existovalo v Rusku bezdrátové spojení.


Leží moucha na zádech a klepe nožičkama.
Letí kolem druhá moucha a ptá se: "Aerobic?"
"Ne biolit."


"Mami, já bych chtěl pejska."
"Ano, Pepíčku, v ledničce je ještě kousek."


Opilec se potácí po ulici a vrazí do nějaké ženské.
Ta mu hned vrazí facku.
"Sakra, to už jsem doma?"


Já nejsem tlustá, jsem jen tepelně izolovaná.



"Miláčku, proč jsi celá nahá?"
"To jsou přece šaty lásky, drahý!"
"Hm, no mohla sis je alespoň trochu přežehlit!"


Žena: "Dneska ráno v metru tři chlapi vstali, aby mi uvolnili místo."
Muž: "A vešla ses?"


Co bylo dřív? Slepice nebo vejce? ?!?!?
Jó, dřív bylo všechno.



Je ti smutno? Nikdo tě nechce? Nikdo tě nemá rád? Nikdo tě ani nepolíbí?
Nikdo tě nepohladí? Chceš pochovat? Tak nám zavolej!
My tě pochováme.
Tvůj pohřební ústav.



Mám životní pointu ubalenou v jointu…




Chlapeček holčičce na pískovišti říká: "Heč, ty nemáš pinďoura!"
Holčička na to: "Až budu velká, budu jich mít kolik budu chtít!"



"Pane doktore, co mi je?"
"To ukáže až pitva."



50% teenagerů vidí svoji budoucnost pozitivně...
Druhých 50% na drogy nemá peníze!



Když jsem byl dítě, celé noci jsem se modlil, aby mi Bůh seslal nové kolo.
Pak jsem pochopil, že takhle Bůh nepracuje.
Tak jsem kolo ukradl a požádal ho o odpuštění.



Zastaví se řidič na dálničním odpočívadle a jde na záchod.
První kabinka je obsazena, tak jde do druhé, posadí se atd.
Z vedlejší kukaně se ozve: "Ahoj..."
Náš řidič není zvyklý se bavit na záchodě a tak úplně tiše odpoví: "Nazdar."
"Co tam děláš?"
Náš řidič je dost v rozpacích co říct a tak odpoví: "No, co bych tak asi dělal!"
A odvedle se ozve: "Víš co, já ti zavolám za chvíli protože nějakej blbec tady vedle mi odpovídá!"



Co znamená 50 policejních aut před zvláštní školou? ?!?!?
Konají se třídní schůzky!



Zloděj přepadne banku. V ruce drží odjištěný granát.
V tom se objeví policajt, vytáhne pistoli a zařve: "Odhoďte zbraň!"



Muž přijde domů z hospody a žena ho vítá: "Nestydíš se... mít takovou opici?"
"Ale, Maruš, vždyť já se za tebe nestydím."









Harpyje pralesní

11. listopadu 2012 v 23:19 Zvířátka

Harpyje pralesní je jihoamerický dravec specializovaný na lov stromových savců a ptáků. Samec váží 4,5 kg při rozpětí křídel 1,7 m; samice dosahuje rozpětí až 2 m a hmotnosti 9 kg. Má masivní zobák a mohutné silné nohy opatřené až 13 cm dlouhými drápy. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně - hřbet je břidlicově černý, hlava a krk šedé, břicho bílé. Nohy jsou žluté. Ptáci mají v dospělosti na hlavě vztyčitelnou dvojitou chocholku. Harpyje má široká zaoblená křídla a dlouhý ocas, což jí umožňuje manévrovat mezi stromy.
Vyskytuje se od jihu Mexika po sever Argentiny.
Harpyje je aktivní lovec, způsobem lovu připomíná jestřába. Létá nízko nad lesem, na vyhlédnutou oběť se vrhá střemhlavým letem, obratně manévruje mezi stromy rychlostí až 80 km/h a strhává kořist z větví pomocí svých silných drápů. Dokáže ulovit až 10 kg těžkou kořist a ve vzduchu unese až 3/4 vlastní hmotnosti.
  • Rozmnožuje se jednou za dva roky. Klade dvě vejce, ale pokud se z prvního vyklube mládě, nechává druhé zastydnout.
  • Hnízdo hájí urputně oba rodiče, zvláště samice se nebojí napadnout i lidské vetřelce.
  • Její drápy se délkou vyrovnají medvědím.
  • Domorodci harpyje loví, protože ji podezřívají z krádeže kůzlat a někdyi dětí. Pro Panamu naopak představuje chráněný národní symbol.
  • Je ohrožena mýcením pralesů.
Miluje volný rozhled, a tak hnízdí na nejvyšších stromech, které vyčnívají vysoko nad koruny ostatních pralesních dřevin.
Její tmavé oči směřující dopředu vypadají jako soví. Pokud za kořistí zalétne do nižších pater pralesa, vidění v šeru se jí hodí, stejně jako dokonalý odhad vzdálenosti.
Má zcela mimořádně vyvinuté drápy: její nejčastější kořist, lenochod, se totiž dokáže velmi pevně držet a odtrhnout ho od větve vyžaduje značnou sílu, nebo mít právě tak dlouhé a silné drápy, aby oběti přesekly šlachy na nohou.
Harpyje pralesní loví i opice či velké papoušky, to pro změnu musí excelovat v manévrování a rychlosti.
U většiny dravců je samice o něco větší než samec, ale u harpyje to platí dvojnásob. Samičky proto loví o hodně větší kořist a nekonkurují si se samci. Tito dravci vytvářejí ve stálém teritoriu svazek na celý život, proto je důležité, aby oba partneři měli neustále co lovit.





Harpyje na hnízdě s mládětem (bílé).


Zdroj: Květy
Foto: Milan Kořínek a František Brzák

Kaňka na kráse

9. listopadu 2012 v 14:10 U nás

K tomuto článku mě vyprovokovala reportáž Blanky Poulové o chátrajících domech v Chotěboři.
Když přemýšlím o tom, co se naskytne za pohled lidem přijíždějícím do města, tak musím uznat, že nejhorší je příjezd od Golčova Jeníkova. Uvítá je polorozbořený dům naproti zámku. Stálo zde několik malých domků, které byly památkově chráněny. Nevím, jestli památková ochrana ještě trvá. Postupně si majitelé ale domky opravili.


Toto je Riegrova ulice, která přivádí lidi do města od severu. Domek z reportáže zde není vidět, je více vpravo. Fotka (autor Jiří Večeřa) je z letošního roku již po opravě silnice. Alespoň ta je pohledná.
Reportáž se týkala domů v Palackého ulici. To je o trochu výše. Na prvních fotkách je ještě jeden dům v havarijním stavu před demolicí. Dům určený k demolici (ten z reportáže) je ještě zachovalý. Na poslední fotografii je vidět již zřícená štítová stěna z letošního podzimu.






Doufám, že stavební odbor MěÚ donutí majitelku k demolici. Dům je neobyvatelný, poškozený. Nikdo ho nekoupí a neopraví. Časem by zde mohl vyrůst dům nový. Ale i o tom pochybuji. V ulici nejsou skoro žádné obchody a ty co jsou, se raději odstěhují jinam. Blíže k náměstí a k trase obchůzky nakupujících. Nový rodinný domek si lidé postaví nejraději s kouskem zahrádky. Tady je malý pozemek za domem, ale pod okny hustá silniční doprava.
Odkaz na reportáž v Událostech z regionů (Praha), vysílaný 7.11.2012 - zde. Reportáž je ke konci, proto si můžete pod videem vybrat pouze tuto reportáž. Nemusíte koukat na celé Události.


Foto: internet

Eugenia uniflora - Pitanga

8. listopadu 2012 v 14:57 Příroda

Eugenia uniflora neboli surinamská třešeň, brazilská třešeň. Pod těmito názvy je známá. Rostlina z čeledi Myrtaceae. Roste na pobřeží tropické Jižní Ameriky východně od Surinamu po jižní Brazílii. Známá jako Pitanga celé Brazílii nebo Nangapirí v okolních zemích, je to velký keř nebo malý strom s kuželovitou formou, roste pomalu do 8 metrů výšky.
Listy jsou lesklé zelené, až 4 cm dlouhé, a nové listy jsou měděné barvy. Voňavé bílé květy zrají do načervenalých plodů až 2 cm v průměru. Chuť se pohybuje od sladko kyselé, v závislosti na kultivaru a úrovni zralosti (tmavší červená je docela sladká). Rostlina je odolná proti škůdcům a má vysoký obsah antioxidantů. Ovoce má vysoký obsah vitaminu C, a její převažující použití je jako látky určené k aromatizaci a je základem pro výrobu džemů a želé.
Keř je pěstován i pro okrasu, např. jako živý plot.



Mladé listy.



Foto: Wikipedie a internet




Různé vychytávky

7. listopadu 2012 v 16:14 Došlo mailem


S vařečkou nevzkypí. Když přes hrnec položíte dřevěnou vařečku nebo obracečku, hrnec vám nepřeteče.


Zvětšení šuplíku o pár centimentrů bezbolestně a jednoduše.


Povlak na peřinu a prostěradlo vložte do povlaku na polštář. Vezmu balíček a jdu na to.


Polička na kořenky (např.Ikea) místo nočního stolku.


Otočné police do předsíně. Všechno na neskutečně malém místě.


Tyč v polici na pověšení rozprašovačů.


Nerozbalí se. WC ruličky.


Náhradní toaletní papír.


Očko na obraz z otvírání plechovek.


Fén na cenovky. Nalepené cenovky dobře odstraníte intenzivním fénováním. Lepidlo se nahřeje a lehce je pak sejmete.


Kabely po ruce. Ty svorky jdou koupit v papírnictví.


Schovám šňůry do těsnění na trubky (prodává se pod názvem Miralon).


Rozjíždějící se zip? Už ne.


Konec šálám na dně skříně.


Magnetický pásek zevnitř skříňky na sponky. Neztratí se.


Držák na sponky z ruličky od WC papíru.


Přichycení širokého výstřihu. Stačí do lemu všít pásek s patentky. Pásek zapnete o ramínko podprsenky. Jako bonus vám nikdy nevyleze ramínko.


Karabinka na gumičky do vlasů. Nemusí se válet po celém baráku.


Obal na stuhy.


Košík na stužky.


Skleničky od přesnídávek s víčkem přivrtaným zespodu police. Víčko nemusíte hledat.


Řešení na vyšívací bavlnky. Možná i stužky?


PVC potrubí jako botník.


Gumička a nekape barva.


Balóny uskladněné za "gumicuky".


















Socha Ignáta Herrmanna

5. listopadu 2012 v 15:15 U nás

Socha Ignáta Herrmanna stojí na křižovatce Hermanovy a Žižkovy ulice v malém parčíku (naproti domu s věžičkou).
Výška sochy je 2,45 metru, sokl je vysoký 1,25 metru, přední šířka podstavce činí 1 metr a boční 0,8 metru. K soše vede několik schůdků. Socha Ignáta Herrmanna, narozeného v r. 1854 v Horním mlýně u Chotěboře, je zhotovena z měkkého hořického pískovce. Stojící spisovatel má na hlavě klobouk, v pravé ruce deštník a v levé doutník a vpředu plášť. Na soklu je nápis "Ignát Herrmann - spisovatel, rodák z Chotěbořský".
Pomník je připomenutím tohoto kdysi velmi oblíbeného a čteného povídkáře a romanopisce v jeho rodišti.
Autorem předlohy byl Herrmannův synovec, akademický sochař Karel Opatrný (model sochy je uložen v městském muzeu). Vlastní sochu a podstavec vytvořili akademičtí sochaři Josef Vitvar, Ladislav Kovařík a Josef Smetáček v sochařských ateliérech v Praze. Práce byla dokončena v roce 1960. Ke slavnostnímu odhalení došlo dne 17.7.1960. Plastika je solidním realistickým dílem.
V posledních letech se na soše projevují vlivy znečištěného ovzduší. Tvář a detaily sochy byly po mechanických poškozeních opravovány.


Instalace sochy (foto z Kroniky Chotěboře).




Text: kniha Chotěboř
Foto: internet


Muzeum alchymistů a mágů

3. listopadu 2012 v 14:32 Aktuality

Vedle muzea strašidel či přehlídky voskových figurín bylo otevřeno v centru metropole Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy. Muzeum připomínající někdejší slávu středověké Prahy se nachází v domě U Osla. Iluze magické rudolfínské Prahy je v podstřeší domu na malostranském Jánském vršku číslo 8 naprosto dokonalá. Právě zde údajně žil a tvořil magistr Edward Kelley, jeden z nejznámějších obyvatel města v časech císaře Rudolfa II. Jeho alchymistická laboratoř je umístněna na půdě budovy, v Kelley Tower, jež je rovněž součástí přehlídky.
Ta začíná v přízemí domu, kde se lidé dozví základní údaje o alchymii a hlavních osobnostech této dovednosti, a to nejen z druhé poloviny 16. století, ale i z doby vlády Karla IV. V horním patře návštěvníci najdou knihovnu alchymisty Johna Dee, který měl ve své době největší sbírku knih, a rozsáhlé skladiště alchymistických baněk a pomůcek.





Text a foto: www.kudyznudy

O Muzeu byla obsáhlá reportáž v pátek v Barvách života, proto jsem si článek vyhledala. Kdo bydlí v Praze nebo blízkém okolí by měl muzeum navštívit. Já osobně bych se tam ráda podívala. Jistě tam bude na co koukat.