****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.






Leden 2013

Zase nám to doma pípá

31. ledna 2013 v 14:04 Naše hospodářství

Včera navečer si manžel dovezl 45 kuřátek křepelek. Vzal ve sklepě bednu z loňského odchovu kuřátek a umístil ji i s křepelkami v chodbě u radiátoru.
Křepelky se mají čile k světu. Baští a pijí, že muž jen plní krmítko a napaječku.
Prý by měly za 6 týdnů snášet první vajíčka. Tak jsem zvědavá. Zatím nám pěkně pípají v chodbě.





Takhle dnes v koutku po obědě spinkaly. Zvednutím skla jsme je probudili.


Třináct znamení zvěrokruhu

31. ledna 2013 v 8:40 Zajímavosti

Třináct znamení zvěrokruhu

Zvěrokruh tak, jak ho po staletí lidstvo používá, pracuje s dvanácti znameními. Jenže ve skutečnosti v něm jedno znamení chybí.
První, kdo rozdělili roční pouť Slunce zvěrokruhem mezi dvanáct souhvězdí, byli nejspíš dávní babylónští kněží. Jenže jejich poznatky už dnes vlastně neplatí. Od dob, kdy oblohu pozorovali staří Babylóňané, se objekty na nebesích posunuly.

Třináct znamení změnilo zvěrohruh

Zemská osa, kolem které naše planeta rotuje, mění totiž vlivem přitažlivosti Slunce a Měsíce pozici. Mění se tak z našeho hlediska i postavení nebeských těles. Na obloze už nepozorujeme souhvězdí tak, jak je viděli svého času ve starověkém Babyloně. Ve skutečnosti jsme se tedy všichni narodili o znamení dříve, než kterému příslušíme podle běžně používaného horoskopu. Např. Beran je vlastně Ryba, Blíženec Býk atd. Slunce totiž každým rokem vstupuje do určitého znamení o něco později. Tím, jak se z pozemského pohledu změnily pozorovatelné dráhy hvězd, došlo k další zajímavosti. Ekliptika, tedy průsečnice, v níž rovina dráhy Země kolem Slunce protíná nebeskou sféru, nyní neprochází dvanácti, nýbrž třinácti znameními. Oním tajemným třináctým souhvězdím je Hadonoš (latinsky Ophiuchus).


Hadonoš je prastarým bohem lékařů

Pod vlivem tohoto znamení jsou teď lidé narození původně ve znamení Střelce. Jeho povaha není ještě zcela definována, dá se však vycházet z toho, že Ophiuchus je bohem lékařství. U Hadonošů můžeme očekávat přemýšlivou povahu a snahu pomáhat druhým. Ostatně i antický symbol lékařské vědy, Aeskulapus, bývá zobrazován s holí obtočenou hadem.

V jakém znamení jste? Nově by to mělo být:
  • Beran 19. 4. - 13. 5.
  • Býk 14. 5. - 21. 6.
  • Blíženci: 22. 6. - 20. 7.
  • Rak: 21. 7. - 10. 8.
  • Lev: 11. 8. - 16. 9.
  • Panna: 17. 9. - 30. 10.
  • Váhy: 31. 10. - 23. 11.
  • Štír: 24. 11. - 29. 11.
  • Hadonoš: 30. 11. - 17. 12.
  • Střelec: 18. 12. - 20. 1.
  • Kozoroh: 21. 1. - 16. 2.
  • Vodnář: 17. 2. - 11. 3.
  • Ryby: 12. 3. - 18. 4.

Foto: internet


Rozluštění - Najdi kočku! 5

30. ledna 2013 v 17:33 Piškuntálie

Napřed rozluštění, kde byly kočky na minulých obrázcích.



A další dva snímky.



Hodně zdaru v hledání!



Foto: FB - Bydlím u své kočky

Malé skotské tajemství

30. ledna 2013 v 8:07 Zajímavosti

Malé skotské tajemství - kamenné koule

Už od 19. století si vědci i amatérští nadšenci lámou hlavy nad tajemnými kamennými koulemi ze Skotska. Ke studiu mají téměř 400 exemplářů, ale ani to jejich bádání příliš nepomáhá. Spíše naopak.
Většina kamenných koulí byla nalezena v okolí Aberdeenu, ale některé také na posvátném ostrově Iona nebo na Orknejích. Koule mají většinou velikost tenisového míčku, ovšem jejich tvar není vždy z "geometrického" úhlu pohledu správně "kulatý". Vyskytují se rovněž v podobě čtyřstěnu, osmistěnu, dvanáctistěnu a dokonce i dvacetistěnu.


Mnohé z nich jsou ozdobeny jakýmisi "knoflíky" nebo motivem spirál a soustředěných kruhů, které se často proplétají do složitých obrazců. K jejich výrobě se používal ve Skotsku dostupný materiál, například pískovec nebo serpentin, které jsou dobře opracovatelné. Ale dávní tvůrci sáhli i po žule a čediči, tedy horninách, které už tak ideální nejsou. Přesto uchvacují mistrným zpracováním. O to spíš, že vesměs pocházejí z nejmladší doby kamenné a z doby bronzové.

Pravěký pétanque, nebo rodové erby?

A to je tak v podstatě vše, co můžeme o "skotských koulích" s jistotou tvrdit. Pak už se vynořují jen samé otázky. Byl jejich tvar nahodilý, nebo už pravěcí Skotové vyznávali vztah geometrických těles a přírodních prvků, jako tomu bylo například u antických filosofů? Pak bychom mohli říci, že koule ve tvaru čtyřstěnu zastupují ohnivý živel, ty ve tvaru osmistěnu vzduch, dvanáctistěnu vodu a nejsložitější dvacetistěn symbolizoval celý vesmír.
A jaký byl jejich účel? Nejjednodušší odpověď, která se přímo nabízí, je jejich využití při mystických náboženských obřadech. Ale ti, kteří nemají rádi jednoduchá řešení, přicházeli postupně s dalšími teoriemi. Co když se jednalo o součást zbraní, podobných husitskému palcátu? Proč by se ale pravěcí lidé namáhali s jejich složitou výzdobou, která by přišla během bitevní vřavy okamžitě vniveč?
Koule ovšem mohly docela dobře být také něčím, jako jsou kovová závaží nebo pomůckou pro nějakou hru podobnou pétanque. Teorie o závažích nachází oporu v obdobných nálezech z Dálného východu, kde podobné kamenné koule opravdu sloužily k zatěžování: používaly se například při vyrovnávání hedvábných tkanin nebo vlasů parádivých krasavic. A pro teorii o pravěké hře mluví zase fakt, že některé koule jsou otlučené a popraskané, jako by byly často používány.
Skoro jisté je ale to, že sloužily k nějakým světským účelům, protože se nikdy nenašly jako součást pohřební výbavy dávných nebožtíků, ale většinou při vykopávkách nějakého lidského sídla. Pak se ovšem nabízí ještě další vysvětlení jejich účelu: koule mohly být třeba symbolem jednotlivých rodů a klanů či geometrickou pomůckou pravěkých architektů.

Zdroj: www.procproto.cz (J.Slanina)


Kvete další orchidej

29. ledna 2013 v 15:12 Pokojové květiny

Minulou neděli se mi otevřelo první poupě u bílé (spíš smetanové) orchideje. Do dneška se rozvila další poupata, tak jsem si řekla, že ji vyfotím. Takže mi v současnosti kvetou tři orchideje. Ta vánoční, žlutá a nyní bílá. Jen fialová stávkuje a stále vyhání jen vzdušné kořeny. Květní stvol nikde. Asi odpočívá.





Fotila jsem digitálem i zrcadlovkou, protože mi zrcadlovka fotila s bleskem a mě připadala barva zkreslená. Ale řekla bych, že je to stejné.
Nakonec jsem ještě cvakla přes žaluzie kosa v krmítku. Asi se tam schovával před deštěm. Nebo odpočíval.


Je špatně vidět, protože krmítko má velkou střechu skloněnou jedním směrem a dost ptáčky stíní. Na stříšce je vidět, jak taje. Od rána prší.


A ještě jeden obrázek pro potěchu oka.


Dnešek v Chotěboři

28. ledna 2013 v 22:52 U nás

Dnes byl den, na který jsem byla objednána na kontrolu k lékařce. Tam vše proběhlo celkem rychle. Dostala jsem recept a šla čekat na vnuka.
Lékařka má ordinaci na jednom konci Chotěboře. Dál byla jen pole. Před několika lety MěÚ Chotěboř pole rozparceloval a prodal pro výstavbu rodinných domků. Rostou tam jako houby po dešti. V některých se už dokonce bydlí. Protože jsem neměla moc času (vnuk čekal) a všude bylo spousta sněhu, cvakla jsem jen pár obrázků.
Nová výstavba:


Pohled od ordinace. Domek má vskutku zajímavý plot.


Jiný plot. Tady se někdo chce skrýt před celým světem.


Další domky. Některé dokončené, některé ještě ne.


Líbily se mi stromy podél silnice z města ven. Za stromy jsou rodinné domky.

Pak jsem vystála nekonečnou frontu v lékárně, udělala obrazně stojku při placení a jela ještě něco vyřídit do spořitelny. Jak se mezi bankami zatoulají peníze, je to vždycky na dlouhé lokte. Mám ještě měsíc čekat, zda se mi peníze objeví na účtu. Mezi tím banky inkasují úroky. Nebudu se rozčilovat, stoupl by mi tlak.
Naložili jsme manžela (ten byl u ortopéda) a ujížděli domů.
Sníh hodně povoluje. Všude byla rozježděná břečka. To zase poteče všude vody.


Právě čtu

28. ledna 2013 v 8:18 Moje četba

Čtu knížku od Václava Větvičky - Korálky na šňůrce života.


Popisuje v knížce místa, která mají název odvozený od různý věcí, např. sníh, zvony, zvonice, betlémy, cukrovka, máslo, mléko. V samostatné kapitole se věnuje různým řemeslům. Popisuje své cesty po Čechách a Moravě.
Ještě nemám knihu dočtenou, protože mi při čtení obyčejně klesnou víčka a je hotovo. Smějící se Ale nebude to dlouho trvat. Knížka se velmi dobře čte, proto ji mohu všem doporučit.
Musím spěchat i z toho důvodu, že na mě čeká stoh dalších knih.


Sýkorky

27. ledna 2013 v 7:40 Zvířátka

Ptáci na krmítku I., sýkora koňadra


Na krmítka v zimě přilétají různé druhy sýkorek. Jsou to čiperní a společenští ptáčci, přizpůsobiví a vynalézaví. Oblibě se těší nejen pro svůj půvabný vzhled, ale i pro velkou pomoc, kterou v létě nabízejí všem zahrádkářům. K nejběžnějším a největším z nich patří sýkora koňadra.
Sýkorek je na světě 45 druhů, a obývají Eurasii, Afriku a Severní Ameriku. U nás hnízdí 6 druhů. N jaře si jednotlivé páry hledají své soukromí, ale v zimě se sdružují do větších hejn. A to nejen v rámci jednoho druhu - hejnka čítají různé druhy sýkorek, a navíc častobrhlíky. Ve skupince se zima přečkává snáze. Společně hledají potravu a v noci, když silně mrzne, se ptáčci natěsnají do jednoho chumlu, aby se zahřáli.
V zimě na krmítka přilétají jak naše domácí sýkorky, tak návštěvnice ze severnějších či východnějších oblastí. Sýkory patří k potulným ptákům, kteří jsou sice stálí a neodlétají na daleké zimní cesty, ale pohybují se různým způsobem v rámci Evropy (či dalších světadílů, kde žijí). V zimě od nás kousek na jih či jihozápad odlétají především mladé sýkorky, na jaře se opět vrací.

Sýkorky, lovci hmyzu

Za rok je jedna rodinka sýkorek schopna posbírat až 150 kilogramů hmyzu, sýkorky jsou proto nejlepší biologickou ochranou zahrad. Dvakrát do roka totiž vysedí kolem deseti mláďat. Krmí je průměrně 380 krát denně, a každé vždy dostane nejméně jednu housenku. Při druhém hnízdění často pomáhají i odrostlá mláďata. A celá početná rodinka se pak ještě snaží vykrmit na zimu.
Všechny naše sýkory se živí pavouky, hmyzem a všemi jeho přezimujícími stadii (vajíčky, kuklami), mláďata krmí především měkkými housenkami. Hmyz důkladně sbírají z větví stromů i keřů, v letu loví výjimečně. Nepohrdnou ani zbytky z úlovků větších predátorů.
V zimě, kdy se ztuhlý hmyz schová do hlubokých škvír či pod zem, musí sýkorky energii čerpat i z olejnatých, výživných semen.
  • Nejraději mají slunečnice a ořechy.
  • V přírodě sbírají bukvice, semena habrů, jehličnanů a nejrůznějších rostlin, jako jsou bodláky či hluchavky.
V zasněžené zimě však o potravu bývá nouze. Přikrmování proto sýkorky mnohdy zachrání pře smrtí hladem. Do krmítek je pro ně nejvhodnější lůj a slunečnice.

Sýkora koňadra (Parus major)


Koňadra je největší z našich sýkorek, i s ocasem dosahuje délky 14cm. Žije v lesích, nejraději světlých, ale i na zahradách a v parcích.
Hlasem dovede napodobovat nejrůznější jiné ptačí druhy. Schopnost imitace a změny hlasu vedly dokonce k tomu, že ve městech, kde se koňadry naučily úspěšně žít, volají samečci na samičku vyššími tóny, než populace lesní. Vysoké tóny jsou hlučném městě efektivnější. Koňadry jsou vůbec vynalézavé ve všech směrech. V Anglii, kde mlékaři brzo zrána stavěli lahve s mlékem před dveře domů, se naučily chodit na snídani. Proklovaly se hliníkovými víčky a pochutnávaly si na smetaně.
Koňadry hnízdí stejně jako ostatní druhy v dutinách stromů. Samy si je drobným zobáčkem nevyklovají (i když i to některé jiné druhy sýkor dovedou). Proto jsou odkázány na dutiny vytvořené datly a strakapoudy. Starých stromů však ubývá - proto je tolik důležité vyvěšování hnízdních budek. Ovšem koňadry nezapřou svou vynalézavost ani v této oblasti, a tak si často pomohou samy. Zahnízdí i v dutině ve zdi či dokonce zemi nebo v trubce, uprostřed hromady klestí, ve opuštěném, kulovitém hnízdě po veverce.
  • Samička dutinu vystele mechem, lišejníky a kořínky, vnitřní část pak hebkými travinami, zvířecími chlupy i peřím.
  • Snáší nejčastěji 10 vajíček, sedí na nich kolem dvou týdnů, zatímco ji sameček oddaně krmí.
  • Odrostlá mláďata z prvního hnízdění často pomáhají rodičům při hnízdění druhém, které probíhá v průběhu léta.
  • Rodinka spolu může zůstat pohromadě až do zimy.
Koňadry a sýkorky vůbec jsou vhledem ke svým drobným rozměrům poměrně dlouhověké - nejvyšší zjištěný věk u koňadry je přibližně 15 let.

Autor: Jana Bucharová (Receptář)



Ptáci na krmítku II., Sýkora modřinka


Jednu z nejpůvabnějších sýkorek díky zářivě modré hlavičce snadno rozeznáte. Jak tento drobný ptáček žije, hnízdí a vychovává mladé? Poznáte modřinku podle zpěvu? A jak za deštivého počasí pomoci nalezeným prochladlým mláďatům?
Sýkora modřinka (Parus caeruleus) je půvabná, středně velká a poměrně hojná sýkorka. Z našich druhů se svými asi 13 g nachází mezi osmnáctigramovou koňadrou a desetigramovým uhelníčkem. Samci jsou azurově modří na temeni hlavy a na křídelních letkách a krovkách, samice mají tuto barvu jen naznačenou. U obou pohlaví je kresba hlavy černobílá. Díky zbarvení poznáme snadno i mláďata a nedospělou mládež od dospělých modřinek. Mají matnější žlutou barvu, méně výraznou kresbu a hlava je po stranách žlutavá, ne bílá. Zpěv modřinky zní jako "síí-si-si-sirrr" s klesajícím tónem, kontaktní hlas "sí-sí", "tetetet", "si-si-hé-hé"; při rozrušení a nebezpečí se ozývá "cerretet".

Kde žije modřinka?

Modřinka je ekologicky značně přizpůsobivý pták, typický pro listnaté háje středních poloh a lesostepi, rozšířený u nás všude v kulturní krajině v parcích, zahradách a v blízkosti stavení. Obývá Evropu včetně Britských ostrovů, Středomoří a jih Skandinávie, Přední Asii a severní Afriku. U nás je modřinka stálá, žijde zde i přes zimu, i když část mladých ptáků táhne jihozápadně až do Středomoří.
Chcete-li sýkorkám připravit budku, musíte ji zavěsit hned na začátku zimy. Na zahradě se její pomoc při sbírání hmyzu opravdu vyplatí!Jako všechny sýkorky se modřinky v mimohnízdní době spojují s jinými druhy sýkor do společných hejn a často sledují datlovité ptáky, při jejichž činnosti se přiživují.
  • Už od ledna samci či stabilní páry hledají dutiny k hnízdění a brání si je; zpívají už od února.
  • Dutinu vystýlají mechem, peříčky a srstí. Snášejí přes devět narůžovělých, hnědavě skvrnitých vajíček, na nichž sedí převážně samice asi 14 dní; samec nocuje v jiné dutině a samičku pilně krmí.
  • Pokud samice dobrovolně (tedy nevyplašena) opouští hnízdo, přikrývá snůšku pečlivě výstelkou hnízda jako peřinou.
  • Mláďata krmí oba rodiče drobným hmyzem a pavoučky, k hnízdu s mláďaty přilétají až 400x za den; při jednom příletu nakrmí jen jedno z mláďat a zároveň pak vynesou jeho trus.
  • Hnízdí zpravidla dvakrát za sezonu, potom celé rodiny začínají "kočovat" krajinou.
  • V přírodě se modřinky dožívají většinou jen 2-3 let a průměrný věk kvůli vysoké úmrtnosti mláďat je ještě nižší, ale zvlášť zdatní jedinci mohou žít i přes 10 let.

Záchrana nastydlé sýkorky

Je-li v době výchovy mláďat, která je pro rodiče velmi náročná na shánění potravy, chladno a málo hmyzu, dochází ke ztrátám. Prosazují se jen silnější mláďata. Slabší, mrtvá nebo polomrtvá, staří vynesou z budky a pohodí - je to nutné proto, aby alespoň část mláďat zůstala naživu.
Další velké ztráty vznikají, vylétnou-li mláďata (v asi třech týdnech stáří) do chladného a deštivého počasí a promoknou. Nalezneme li takováto prochladlá a vyčerpaná mláďata sýkor, můžeme jim snadno pomoci:
  • Mláďata posbíráme, v teplě opatrně osušímě a ohřejeme.
  • V klícce je zavěsíme na místo chráněné před deštěm a dravými živočichy poblíž rodné hnízdní dutiny; rodiče je brzy objeví a krmí přes dráty klece.
  • Na noc je opět umístíme v teple, ale hned s rozedněním musí být zase venku s rodiči.
  • Pustíme je, až se oteplí a přestane pršet.
Modřinky na lovu a na krmítku


Modřinky a ostatní sýkory se živí pavouky, hmyzem a jejich přezimujícími stadii (vajíčky, kuklami), ale i olejnatými semeny a tkáněmi z úlovků větších predátorů. V zimě jim velmi pomáhá přikrmování. Do krmítek je pro ně nejvhodnější lůj a slunečnice.


Pro Receptář: Pavel Pecina




Rozluštění - Najdi kočku! 4

26. ledna 2013 v 15:43 Piškuntálie

Nejprve rozluštění minulé hádanky a dva nové obrázky.




Ještě ve zvětšení, aby se vám dobře hledalo.


Přeji dobré oko!



Foto: FB - Bydlím u své kočky


Krmení ptáků na krmítku

26. ledna 2013 v 6:25 Zvířátka

Krmení ptáků na krmítku i u řeky: Jak jim skutečně pomoci?

Ptáci, kteří u nás v zimě zůstávají, nemají lehké živobytí. Přes den hledají skromnou potravu, v noci se v chumlu navzájem zahřívají. Rádi jim pomáháme, a zrovna tak krmíme labutě a racky zimující na řekách. Co jim opravdu prospívá a co škodí?
Asi nejčastějšími návštěvnicemi krmítek jsou sýkorky. Nejběžnější je velká sýkora koňadra a roztomilá sýkora modřinka. Ale žijí u nás a na krmítka zalétají i další druhy sýkorek: uhelníček, babka, vzásná parukářka... Vzácně se objeví i hejno půvabných mlynaříčků. Stálým hostem bývá elegantně zbarvený brhlík a páskou přes oko, občas přilétne i méně nápadný šoupálek.
Určitě nepřeslechnete, když krmítko navštíví hejnko štěbetaných vrabců, kteří se mezi sebou stále pošťuchují a hlasitě dohadují. Často přiletí i další zrnožraví ptáci, jako jsou zelenaví zvonci či dlasci s velkými, silnými zobáky, jež rozdrtí každé tvrdé zrno.









Perlou krmítek je pestrobarevný hýl, červenka, strnad či chytrá sojka. Lůj může nalákat i strakapouda. Také černý kos či podobně velký, ale kropenatý drozd kvíčala si často přijdou něco smlsnout.








Mezi nejmenší návštěvníky krmítek patří střízlík obecný, neposedný ptáček s ocáskem typicky vytrčeným vzhůru.
Někteří ptáčci na krmítkách jsou naši celoročně domácí, řada jiných patří k zimním hostům, kteří každoročně přilétají z ještě drsnějšího severu či východu.

Čím ptáčky v zimě potěšit?

Přikrmování ptáčkům nejvíce pomůže v době, kdy panují silné mrazy, a především kdy krajinu pokrývá mocná sněhová vrstva. Ta jim totiž schová většinu možných zdrojů potravy - semena uschlých trav a plevelů apod. Naše krajina je navíc stále méně rozmanitá a proto i nabídka přirozené ptačí potravy ubývá.
  • Ptákům můžete předkládat jakákoliv semena: slunečnice, proso, konopí, mák, lněné semínko i řepku. Zvláště tučná slunečnicová semena jsou spolehlivým zdrojem energie. Uvítají drcená jádra vlašských a lískových ořechů. Sýkorky si jádra vyzobají i celá, pokud jim je nabídnete v rozpůlených skořápkách. Slunečnice jsou pro ně vhodnější černé, s jejichž slupkou si poradí snáze.
  • Pro zpestření můžete přidat i ovesné vločky, maličké kousky syrového masa, strouhanou mrkev, a samozřejmě přírodní, neslané a neškvařené sádlo nebo lůj.
  • Kos či drozd ocení i kousky jablka.
  • Kosi, drozdi, vrabci a řada dalších druhů je vděčná i za nejrůznější bobule a plody. Budou pečlivě obírat zbytky úrody rakytníku, šípků, dřišťálu, dřínu, hlohu, aronie, mahonie, červeného i černého bezu, jeřabin. Plody jim můžete v době zrání také nasbírat a schovat na zimu. Pochutnají si i na pro nás nejedlých či dokonce jedovatých druzích, jako je ptačí zob, pámelník, či břečťan. Množství keřů ocení i jako místo k odpočinku a úkryt - ať už se jedná o solitéry, skupinky nebo živý plot.
  • Zrnožravým ptákům můžeme podávat i celá obilná zrna, ideální je i odpad z čističek obilí, který obsahuje především semena plevelů.

Lojové šišky a báječné kokosy

Pozor na kočky! Pokud koule a šišky zavěšujete na větvě, volte tenké koncové, které kočku neunesou, a jsou zároveň dostatečně vysoko.
Z loje můžete vyrobit i vlastní směs, pokud jej opatrně rozehřejete a smícháte se semínky:
  • Směs lze nalít do skořápky kokosového ořechu či do květináče.
  • Můžete v ní namočit i suché borové či smrkové šišky.
V obchodech lze zakoupit přímo speciální míchané směsi pro zimní krmení ptáků, sypké či v podobě praktických lojových koulí, které lze zavěsit i jinam, nežli do krmítka.
Pokud chcete ptáky přikrmovat na chatě, kam se často nedostanete, může být velmi užitečné krmítko se zásobárnou na potravu, která se do "obytné" části postupně sesypává podle toho, jak ji ptáci odebírají.

Krmit či nekrmit labutě rohlíkem?

Na nezamrzajících řekách, často ve městech, zimují labutě a kachny, často také lysky černé a rackové chechtaví. Lidé jim ze břehu házejí něco na přilepšenou, v dobré víře, a ptáci, často již vyloženě ochočení, si rádi berou, mnohdy doslova loudí. Většinou se ale jedná i pečivo, což může být ošemetné.
Čerstvé, nadýmavé, či slané pečivo může ptákům přivodit vážné trávicí obtíže až smrt. Ale když spolknou nerozmočený kousek tvrdého pečiva, mohou si zase poranit jícen.
I když se v tomto ohledu názory různí, je zřejmé, že běžně předkládané suché pečivo, například rohlíky a housky, vodním ptákům nijak neprospívá. (Všežraví, odolní a přizpůsobiví racci si s ním ještě poradí relativně nejlépe). Je to podobné jako u lidí - i my bychom při jednostranné rohlíkové stravě brzy trpěli nedostatkem vitamínů a minerálů. Ptáci tak na nekvalitní stravě tloustnou, ale jsou vlastně podvyživení, co se důležitých živin týká. Rohlíky je však zasytí a tak ani nejsou nuceni si hledat přirozenou, zdravou stravu.
Vhodné, neslané a nesladké, starší ale předem navlhčené pečivo by jim samozřejmě nijak neuškodilo, kdyby tvořilo jen zpestření jejich jídelníčku. Ale vzhledem k tomu, že je většina lidí krmí výhradně touto stravou, často nejedí nic jiného, což už může být časem zdravotní problém. I když jim lidé samozřejmě předkládají tuto stravu s těmi nejlepšímu úmysly.
Pokud tedy chcete labutím a kačenám opravdu prospět, pořiďte si pro jejich krmení granule pro vrubozobé ptáky. Jsou k dostání v každém dobře zásobeném obchodě s chovatelskými potřebami a nejsou nijak drahé. Chovatelé je používají pro krmení hus, kachen, či okrasné vodní drůbeže. Další možností jsou celá obilná zrna.
Rohlíky si raději nechejte na strouhanku, suchý chleba je vhodný jako pamlsek pro velká hospodářská zvířata. Pro ně je jenom dezertem, který nijak neublíží.


Autor: Jana Bucharová (Receptář)

Ptáci na krmítku

25. ledna 2013 v 14:24 Zvířátka

Ptáci na krmítku IV., vrabec, zvonek, stehlík, dlask, hýl, mlynařík...

Ptáci vnášejí do pošmourných zimních dní radost a oživení. Kromě sýkorek přilétají zvonci, brhlíci, hýli, stehlíci, vrabci, strakapoudi… S naším krmítkovým atlasem ptáčků je spolehlivě poznáte!
Ptačí svět je neuvěřitelně rozmanitý. I naše příroda ukrývá nespočet krásných a zajímavých ptačích druhů. A dokonce i zimní příroda, protože mnozí z nich neodlétají a vzdorují od podzimu do jara sněhu i mrazu. Pokud zimující ptáčky přikrmujete, pomůžete ji ve zdraví přežít zimu. Oni se vám na oplátku předvedou v celé své kráse pěkně zblízka - za oknem je spatříte tak, jak byste je v lese, třebas s dalekohledem, těžko hledali.

Zvonek zelený (Carduelis chloris)


Hojný pták velikosti koňadry či větší, který na krmítka přilétá v hlučných hejnech. Semena obratně drtí v zobáku, protože je zrnožravý specialista nejen v zimě, ale i v létě. Daří se mu proto v kulturní krajině, parcích i zahradách. Kromě slunečnice miluje i bukvice, vyjídá i semínka ze šípků.

Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula)


Pestrobarevného hýla nelze přehlédnout ani zaměnit za jiného ptáčka. Žije v celoživotních párech, které obývají lesy, parky i zahrady. Živí se především semeny stromů i trav, bobulemi, potravu si ale zpestří i hmyzem. (A jako i ostatní zrnožraví ptáci, hmyz předkládá i svým mláďatům).

Stehlík obecný (Carduelis carduelis)


Ještě pestřejší než hýl je stehlík. Pestrobarevní jsou samci i samičky, které mají červenou masku o trochu menší. Rád pobývá ve světlých lesích, v parcích, na zahradách a okrajích polí. Podobně jako hýl často hoduje i na bodlácích.

Pěnkava obecná (Fringilla coelebs)


V zimě u nás zůstávají pouze samci pěnkavy, které poznáme podle typického, oranžovo-červeného bříška. Samice s mláďaty se vydávají na jih. Tento zrnožravý pták je na krmítkách častým hostem.

Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes)


Impozantní zobák dlasků je dokonalým nástrojem k rozlousknutí tvrdých skořápek jakýchkoli semen. Funguje jako louskáček - jazykem si dlaskové v zobáku otočí pecku švem nahoru a stisknou. Živí se peckami nejrůznějších bobulí, bukvicemi, ale nepohrdnou ani broukem, kterého také snadno rozlousknou. Zobák je i mocná zbraň - v ohrožení života mohou tito malí ptáci klovnout až tlakem, rovnajícím se tíze 45 kg!

Vrabec domácí (Passer domesticus)


Kdysi hojný vrabec nedávno z naší krajiny téměř vymizel, ale naštěstí se zase vrací. Na krmítku je vděčný za jakákoli semínka, kterými se živí po celý rok. Je to velmi společenský opeřenec, jehož štěbetající hejna nelze přeslechnout.

Strakapoud velký (Dendrocopos major)


Tento druh potkáme ze všech našich strakapoudů na krmítku nejpravděpodobněji. Ostatní druhy, jako strakapoud prostřední a malý, jsou plašší. Je velký přibližně jako kos, obratně šplhá a hledá hmyz ve starých kmenech. V zimě ale nepohrdne ani olejnatými semeny a lojem.

Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus)


Hejnko půvabných mlynaříků zavítá na krmítka jen občas. V zimě se drží pospolu a v noci se navzájem zahřívají. Obývají lužní a listnaté lesy, zahrady a sady. Hnízdo si staví vysoko na stromech z větviček, trav a kořínků, mechů a lišejníků. Podle vzhledu bělavé kuličky s velmi dlouhým ocasem poznáte mlynaříka na první pohled.

Brhlík lesní (Sitta europaea)


Tohoto obratného šplhavce často uvidíte, jak nakukuje do krmítka hlavou dolů. Poznáme jej podle typické kresby přes oko, šedomodrého hřbetu a narůžovělé hrudi. Obývá nejrůznější lesy, vyhledává staré stromy a vybírá z nich obratným zobákem hmyz.


Autor: Jana Bucharová (Receptář)

Medvědí zimní spánek

24. ledna 2013 v 15:00 Zvířátka

Záhada zimního spánku medvěda je dosud nerozluštěná

Prospat tak celou zimu jako medvěd, řekneme si občas, když na nás padne z mrazu a nedostatku světla únava. Ovšem zimní spánek medvěda je pozoruhodný stav, který nám příroda nedopřála… v čem je tak výjimečný?
O zimní spánek medvědů se zajímají nejen zoologové, ale i lékaři. Medvědi totiž dovedou hotové divy - zatímco počet tepů sníží až na čtvrtinu a spotřebu kyslíku na polovinu, jejich tělesná teplota klesne jen o 4 °C. Na rozdíl od zimních spáčů, jako jsou plch, křeček nebo netopýr, kteří vychladnou a upadnou do letargie, medvěd stále vnímá zvuky z okolí a může se snadno probudit (a medvědice uprostřed zimy dokonce přivádí na svět mláďata!). Kdyby podobný stav dovedli lékaři navodit pacientům po mrtvici, mohli by předcházet poškození mozku. Schopnost výrazně zpomalit srdce i metabolismus při téměř stejné tělesné teplotě je však dosud výsadou a tajemstvím medvědů.


Medvěd v brlohu

Doupě, ve kterém přečká zimu, si samotářský medvěd vybuduje ve skalní jeskyni, pod kořeny velkého stromu nebo pod vývratem. Ulehne do něj v listopadu a budí se v březnu. Když nastane obleva, může ven vylézt i dříve, a při návratu zimy zase pokračovat ve spánku.
Zatímco jezevec, který spí také tzv. nepravým zimním spánkem, si při mírné oblevě a probuzení musí dojít odskočit, metabolismus medvěda je v zimě nastavený na jakýsi recyklační program a z brlohu za potřebou nemusí vůbec vycházet - až na jaře vytlačí špunt ze suchého trusu, který se mu utvořil v konečníku.


Medvíďata přicházejí na svět uprostřed zimy

Uprostřed zimy v doupěti medvědice porodí 1 až 2, výjimečně až 6 mláďat. Musí mít tedy dostatečné zásoby tuku nejen na to, aby zimu přežila, ale aby rostoucí mláďata kojila. Po tři měsíce zůstanou medvíďata v pelechu, který medvědice na podzim pečlivě vystlala mechem. Starostlivou matku pak mláďata doprovázejí po celé tři roky. Spolu s ní loví, hrají si a když nastane další zima, společně spí v zimním brlohu.



Autor: Jana Bucharová (Receptář)

Můj společník

24. ledna 2013 v 7:48 Zvířátka

Náš kocourek se naučil líhat u počítače. Buď leží nahoře u vnuka nebo přijde navštívit mě. Vnuk má ale větší stůl, já tu tolik místa nemám. Někdy mi zalehne myš tak dobře, že nemohu nic dělat a musím se mu věnovat. Na tiskárně ležet nemůže, protože tam mám lejstra k vyřízení. Vyřešil to tak , že si vlezl za monitor. Ale i tam je málo místa a navíc ho tlačí kabely.


Netváří se na fotografování zrovna nijak nadšeně. Kdo by také byl, když ho oslepuje blesk.
V noci z neděle na pondělí jsme si s ním užili. Moc jsme se nevyspali. Kocourek bloudil po domě, jak tělo bez duše. Občas na nás vyskočil do postele. Tím nás už napůl dřímající probudil. Chvíli se dal hladit a zase pryč.
Ráno jsme se s manželem shodli, že mu schází vnučka Vendulka, která odjela minulý týden na lyžařský výcvik se školou. Ona si kocourka vždycky večer vezme do postele a on u ní spokojeně spí. Snad se Vendulka vrátí už v pátek, tak bude kocour zase ve svém živlu. Ti dva se umazlí k bezvědomí. Smějící se


Kočky namalované na kamenech. Foto z internetu.


Rozluštění - Najdi kočku! 3

23. ledna 2013 v 16:24 Piškuntálie

Vkládám obrázky s rozluštěním, kde ty potvůrky kočičí byly. Tu první jste všichni našli, ale ta druhá dala zabrat i mě. Nakonec jsem si musela počkat na odhalující obrázek.



Tady je kočička tak maličká, že je takřka nemožné jí najít.



A nyní dvě lehké na usmířenou. Smějící se



Foto: FB - Bydlím u své kočky

Návod na použití manžela

23. ledna 2013 v 12:41 Vtipy

Protože se mi dnes vrátil opravený (lépe řečeno repasovaný) počítač, tak mám hodně práce. Musím vyřídit banku, nutné maily a přečíst si, co jste napsali. Proto vám sem hodím jen Návod. Večer dodám rozluštění Najdi kočku! Mějte se mnou, prosím, slitování, nejde všechno najednou. Byli jste v psaní víc než plodní. Smějící se



Foto z internetu


Rozluštění - Najdi kočku! 2

19. ledna 2013 v 16:29 Piškuntálie

Dnes vám odhalím, kde ta zapeklitá kočka byla.



A přidám další dvě fotky. Jedna lehčí a jedna těžší.



Nakonec ještě obrázek koček u okna. Stejně smutně koukám já. Smějící se


Hodně zdaru v hledání!



Foto: FB - Bydlím u své kočky


Praděd

19. ledna 2013 v 7:22 Cestování

Vloni oslavil Praděd 100 let rozhledny. Dostala jsem mailem několik fotografií, tak vám je ukáži. Napřed trochu historie.

Praděd (německy Altvater, pol.Pradziad) (1491,3 m) je nejvyšší hora Hrubého Jeseníku, Moravy. Celkově jde o pátou nejvyšší horu České republiky. Je zde nejdrsnější podnebí, průměrná roční teplota nepřevyšuje 1 °C. Na slezské části vrcholu stojí 162 metrů vysoký televizní vysílač s rozhlednou, jehož horní plošina je nejvyšším (byť umělým) bodem v České republice.
Hora leží na historické zemské hranici Moravy a Slezska, v současnosti tudy prochází i hranice krajů Moravskoslezského a Olomouckého, a okresů Bruntál (Malá Morávka, Vrbno pod Pradědem) a Šumperk (Loučná nad Desnou).
Na severním úbočí vrcholu je rozsáhlý mrazový srub Tabulové skály s unikátní květenou.

Historie vysílače

Na vrcholu původně stála kamenná rozhledna, vysoká 32,5 m, postavená v letech 1903 až 1912 Moravskoslezským sudetským horským a turistickým spolkem. Věž byla postavena v romantickém duchu starého gotického hradu. Původně se nazývala Habsburgwarte, v roce 1938 byla přejmenovaná na Adolf-Hitler-Turm. Po druhé světové válce chátrala a zřítila se 2. května 1959. Napodobenina této rozhledny (německy Altvaterturm) stojí od roku 2004 na hoře Wetzstein u Lehestenu v Durynském lese (něm. Thüringer Wald) v Německu.
S rozmachem televizního vysílání v 60. letech na vrcholu vyrostla dřevěná konstrukce s vysílačem. V roce 1968 bylo započato s výstavbou 162 m vysokého vysílače. Jako první byla vybudována asfaltová silnice z Ovčárny na vrchol Pradědu. Výstavba vysílače byla dokončena roku 1983 otevřením restaurace. Z vyhlídky ve výšce 80 m je za dobrého počasí vidět Lysou horu, Sněžku a Radhošť, vzácně, při dobré viditelnosti i Vysoké Tatry a Malou Fatru na Slovensku a Nízké Alpy v Rakousku.




Snímky z výstavby rozhledny.



Obrázky z vysvěcení rozhledny.


Rozhledna na Pradědu na dobové kresbě.



Dokončená stavba rozhledny (dobové snímky).





Rozhledna v zimě.




2. května 1959 se rozhledna zřítila.


Výstavba vysílače na Pradědu, dokončená v r. 1983 otevřením restaurace.





Osvětlený vysílač.




Turistické známky a titulek časopisu.


Napodobenina postavená v Německu.



Děd Praděd.

Další fotografie si můžete prohlédnout v Galerii.


Text: Wikipedie
Foto: 1x Wikipedie


Tříbarevný koláč s tvarohem

18. ledna 2013 v 8:37 Recepty

Aby jsme trochu změnili téma, vkládám recept na tříbarevný koláč s tvarohem. Podle obrázku a ingrediencí vypadá hodně jedle.


Ingredience na první vrstvu
•200 g - máslo
•200 g - cukr krystal
•2 kusy - vejce
•4 lžíce - kakao
•4 lžíce - voda
•400 g - polohrubá mouka
•1/2 - kypřící prášek

Ingredience na druhou vrstvu
•6 kusů - měkký tvaroh
•200 g - cukr krystal
•1 kusy - vejce
•rozinky
•1 kus - vanilkový lusk
•1 kus - limeta

Ingredience na třetí vrstvu
•3 kusy - vejce
•200 g - cukr krystal
•7 lžic - olej
•5 lžic - voda
•250 g - polohrubá mouka
•1/2 - kypřící prášek
•1 kus - citron

Postup pro přípravu receptu:
1.Začneme první vrstvou: do povoleného másla zašleháme cukr a postupně i vejce. Kakao rozmícháme ve vodě a kypřicí prášek v mouce a vše spojíme v hladké těsto, které rozetřeme do vymazaného, moukou vysypaného plechu.

2.A teď vrstva druhá: do tvarohu s cukrem přidáme vejce, rozinky, vanilková semínka a nastrouhanou kůru z limety. Důkladně promícháme, opatrně rozetřeme na první vrstvu.

3.Můžeme se pustit do třetí a poslední: vejce rozšleháme s cukrem, olejem a vodou, přidáme trochu citronové kůry a mouku s kypřícím práškem, vše zlehka spojíme a naneseme na vrstvu tvarohovou.

4.Koláč pečeme na 160 stupňů asi 45 minut, ale nezapomeneme ho hlídat, protože každá trouba peče jinak.

Rady
1.Vanilková semínka můžete nahradit vanilkovým cukrem.
2.Limetu před použitím důkladně opláchněte.


zdroj: www.kucharskapohotovost.eu

Dobrou chuť!

Rozluštění - Najdi kočku! 1

17. ledna 2013 v 14:31 Piškuntálie

Dnes vám ukážu, kde včerejší kočky byly.


Druhá je jasná, leží na dece.



Dnes jedna těžší a jedna lehká.
Počítač budu mít ještě přes víkend doma. Převedení z mého do nového se bude odehrávat až příští týden.

Hodně zdaru v hledání!



Foto: FB - Bydlím u své kočky


Rozluštění - Najdi kočku!

16. ledna 2013 v 17:24 Piškuntálie

Dnes zveřejním rozluštění dvou obrázků ze včerejška a přidám další obrázky.
Asi vás svými hádankami nudím, ale nemám jiný materiál k uveřejnění. Navíc můj počítač půjde příští týden do opravy. Koupila jsem si repasovaný počítač a můj dvorní opravář mi přehraje obsah mého počítače do toho nového, protože tam je Vista. Tu v žádném případě nechci. Prý to bude za jeden den hotové. Ale pak si budu zase oživovat různé programy a vracet složky s obrázky zpět. Nečeká mě žádná nuda. Do toho si budu muset dočíst poštu.Usmívající seMrkající



A nyní další dva obrázky.



Přeji hodně zdaru! Dnes je to lehké.



Foto: FB - Bydlím u své kočky