****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.



Srpen 2013

Hra barev

29. srpna 2013 v 12:48 Příroda

To není photoshop, jen neskutečný duhový horský hřeben ze

země draka


Země tropí hlouposti. Problém je, že když se nějaký neskutečný objekt či úkaz vyskytuje na druhé straně planety, není vždy lehké uvěřit tomu, že je něco takového vůbec možné. Příkladem je i hřeben Tan-sia v jihozápadní Číně. Hýří všemi barvami, až se nechce věřit, že si toto místo fotografové sami nevytvořili ve photoshopu. I když, jak znalé oko pozná, kontrastu barev přeci jen trochu pomohli.

Souhra přírodních faktorů učinila z hřebenu Tan-sia opravdový unikát. FOTO: Profimedia.cz

Skalní formace leží pouhých 40 kilometrů od miliónového města Čang-jie. Park, ve kterém se duhový hřeben vyskytuje, se rozprostírá na více než 40 kilometrech čtverečních.
Neobvyklý terén je výsledkem kombinace načervenalého pískovce a nerostných ložisek obroušených staletími přírodních vlivů.

Hřeben září do dálky. FOTO: Profimedia.cz

Navzdory tomu, že je místo vyhlášené mezi fotografy celého světa, zahraničních turistů do parku vzhledem k odlehlosti regionu mnoho nezavítá. I tak už se ale místní úřady rozhodly vyvěsit v oblasti několik cedulí, které hosty seznamují s podstatou přírodní hříčky.

Hřeben Tan-sia září všemi barvami. FOTO: Profimedia.cz

Vrstvy různě zabarveného pískovce a minerálů byly stlačovány dohromady více než 24 miliónů let a následně vytlačeny na povrch pohybem tektonických desek. Něco podobného se nachází v Kanadě, konkrétně v Britské Kolumbii. Tamější Duhové pohoří však není barevně tak různorodé, jako to v Číně.

Na první pohled máte pocit, že snímky nemůžou být reálné. A na druhý také... FOTO: Profimedia.cz

Hřeben Tan-sia se nachází na seznamu světového dědictví UNESCO teprve od roku 2010. Právě zařazení na tento seznam způsobilo, že do oblasti začalo cestovat více cizinců.


Zdroj: Jakub Kynčl, Novinky

Najdi kočku! 32

29. srpna 2013 v 7:22 Piškuntálie

Nejdříve rozluštění z minula: první obrázek nebyl těžký, ale na druhém bylo hledání obtížné. Obě kočky našel jen Patrik.



A další dva obrázky:



Přeji hodně úspěchů v hledání!

Mějte hezký den!



Foto: FB - Bydlím u své kočky

Dočkala jsem se

27. srpna 2013 v 10:08 Pokojové květiny

Asi dva roky mi nekvetla fialová orchidej. Ale neházela jsem flintu do žita. Trpělivě jsem čekala. A dočkala se. V půli léta začal růst květní výhon. Začala se pomalu objevovat první poupata. Dnes v noci se začal rozvíjet první květ. Ráno byl rozvitý celý. To už jsem nevydržela a musela si ho vyfotit. Foťáček trochu zkresluje barvu. Ve skutečnosti je o trochu tmavší.
Jak málo stačí k radosti a vykouzlení úsměvu. Smějící se



Tak to je moje krasavice. Usmívající se

Mějte se hezky!


Kočičí vtipy

23. srpna 2013 v 0:23 Vtipy

Myslím, že pár vtipů o kočkách nezaškodí. Smějící se


Propašovala se mi sem i jedna slepice. Smějící se




Tento už tu sice byl, ale zopakování neškodí.




Mějte hezký letní den! Usmívající se



Foto: FB - Bydlím u své kočky a www.ulistein.de

Zajímovasti o delfínech

19. srpna 2013 v 15:19 Zvířátka


Delfíni jsou savci žijící v oceánech (a někdy i v řekách) po celém světě. Vynikají přátelským vystupováním a dobrou schopností komunikovat s lidmi. Jsou inteligentní, zvědaví a také jedním z mála zvířat, která mají silné rodinné vazby.
Patří do řádu kytovci, podřádu ozubení a nadčeledi delfínovití. Existuje jich téměř 40 druhů (např. plískavice saravacká, delfín novozélandský, čínský bílý delfín, delfín obecný, plískavice strakatá, plískavice šedá, delfín skákavý, delfín pruhovaný, delfín kapverdský, delfín dlouholebý, kulohlavec šedý, kosatka dravá).
Člověka zajímali od starověku a těšili se velké úctě - byli často pokládáni za posvátné tvory. Dochovala se jejich zobrazení na vázách, talířích i zdech chrámů a také zprávy o tom, jak zachraňovali lidi před utopením nebo před žraloky.
Každý má "jméno". Mají vlastní jazyk a jména. Skotští vědci nyní potvrdili, že delfíni skákaví používají k identifikaci unikátní hvízdání, na které odpovídají, když na ně někdo z jejich okolí "zahvízdá jménem". Jde o první důkaz o pojmenování ve zvířecím světě. Už dříve bylo známo, že si každý delfín vytváří během prvních měsíců života vlastní typické hvízdání. Pak všem své jméno vytrvale oznamuje.
Nejznámější je delfín skákavý - tělo má dlouhé 2,5 až 4 m, váží 150 až 390 kg a dožívá se 30-36 let. Pozoruhodný je jeho mozek - lidský váží 1,3 kg; delfíní 1,6 kg. Z hlediska poměru hmotnosti mozku a těla jsou delfíni na druhém místě za lidmi.
Velikost: Podle různých druhů se jeho délka může pohybovat od 1,2 m do 9 m a hmotnost od 35 kg až po 9 tun. Nejmenší je delfín Hektorův, největší kosatka dravá (Orca).
Echolokátor: Princip spočívá ve vysílání zvuků o frekvenci od 0,25 Hz až po ultrazvuk 80-280 kHz a následném přijímání zvuků odražených. Slouží k orientaci, navigaci a komunikaci. Ozvěnu odesílaných zvuků přijímá zvláštní tuková tkáň u spodní čelisti. Zvuky o nízké frekvenci vysílané z čelního hrbolku umožňují lokalizovat velmi vzdálené objekty, ty o vysoké frekvenci vysílané tlamou pomáhají rozeznávat blízké předměty. Aby prostorová orientace fungovala co nejlépe, má delfín poněkud asymetricky stavěnou lebku.
Tlama: Chuťový smysl mají skvěle vyvinutý. Podle chuti mořské vody mohou hledat potravu nebo třeba najít stopu jiného delfína. V tlamě mají 80 až 200 stejně velikých zubů zahnutých dozadu. Nepoužívají je ke kousání, ale k chytání ryb a hlavonožců.
Zrak: Vidí stejně dobře ve vodě jako na vzduchu. Dokáže vytočit oko tak, že může sledovat, co se děje nahoře, vpředu i dole.
Sluch: Mají velmi dobrý sluch, zejména pod vodou. Malý sluchový otvor je uložen za okem.
Dýchací otvor: Na vrcholu hlavy mají delfíni otvor, kterým dýchají. Někteří se potřebují nadechnout každých 20 sekund, zatímco oceánské druhy vydrží na jedno nadechnutí i 30 minut.
Rychlost: Většina delfínů pluje průměrně rychlostí 20 km/hod., delfíni skákaví mohou krátkodobě dosáhnout přes 60 km/hod.
Ploutve: Hrudní ploutve posazené téměř pod hlavou mají stejné kosti, jako tvoří lidské ruce. Zadní ploutev mají usazenou vodorovně.
Mláďata: Březost trvá 10 až 12 měsíců. Narozená mláďata matka vynese ke hladině, aby jim umožnila první nadechnutí. Při porodu vždy asistuje jiná samice. Mládě zůstává u matky 18 měsíců až 4 roky.
Potrava: Kromě ryb loví měkkýše, korýše a menší žraloky.
Kůže: Většina druhů má velmi hladkou modrou nebo šedavou kůži "sedící" na tukové vrstvě. Je teplá. Má schopnost se samovolně uzavřít tukem, jakmile je kdekoli porušena.
Spánek: Delfín nemůže úplně "vypnout" a spát - to by se utopil. Vždy spí jen jedna jeho mozková hemisféra, ta druhá bdí. Ve spánku krouží v pomalých kruzích.



Zdroj: Květy
Foto: internet


Přání k svátku

15. srpna 2013 v 0:38 Různé



Všem Hankám, Hanám, Haničkám a Hanulkám
přeji k jejich svátku všechno nejlepší, hodně štěstí, pohody, elánu, radosti, spokojenosti
a hlavně zdraví. ♥
Jarmila




Vtipy na úterý

13. srpna 2013 v 16:39 Vtipy

Mladá čerstvě vystudovaná psycholožka, blondýnka, nastupuje do první práce. Stává se psychologem na základní škole a hned je aktivní a hledá, kde začít, jak se uvést v dobrém světle. Jde na školní dvůr a tam vidí hlouček chlapečků, jak si hrají, a pak jednoho, který stojí opodál, nic nedělá, jen tak popojde krok vlevo, pak dva doprava.
Psycholožka si říká: "No to je jasné, introvert, začnu s ním a zapojím ho do hry."
Jde k němu a říká: "Copak se děje, že si dneska nehraješ s ostatními?"
Chlapeček na to: "Já jsem brankář!"

"Kdo tě tak pokousal?"
"Můj pes."
"A jak se ti to stalo?" -
"Vrátil jsem se domů střízlivý a on mě nepoznal!"

Američan, Francouz a Čech jsou v pekle.
Američan si potřebuje zavolat. Zeptá se Satana, zda si může zavolat do Ameriky. Může. Hovor trvá 5 minut.
Satan řekne Amíkovi, že to stojí 4000 dolarů a ten zaplatí.
Také Francouz chce volat do Francie. Může. Hovor trvá 5 minut.
Satan mu řekne, že to stojí 4000 eur a ten zaplatí.
Potom si zavolá Čech do Česka, trvá to 5 min.
Potom se zeptá Satana, kolik to bude stát.
Satan: "1 euro."
Čech: "Tak málo?"
Satan: "Víte, z pekla do pekla, to je místní hovor…"

Říká muž známému: "Kamaráde, já ti mám podezření, že mi za ženou chodí rybář." - "A jak jsi na to přišel?"
"Včera jsem přišel do ložnice, odhrnu peřinu a tam jsou v posteli nějaké šupiny."
"Já mám zase podezření, že mi za ženou chodí řezník."
"A jak ty jsi na to přišel?"
"No, včera jsem přišel do ložnice, odhrnu peřinu a byl tam řezník."

Na policejní stanici v Melbourne přivedl policista klokana.
"Šéfe, našel jsem ho na ulici, nikdo se k němu nehlásil, tak co s ním?"
"No, co s ním?" To jste tak neschopný, že nedokážete nic vymyslet?! Dejte mu napít a zajeďte s ním do ZOO!"
Druhý den jde velitel po ulici a uvidí policistu, jak se prochází s klokanem.
"Vždyť jsem Vám přece řekl, abyste ho vzal do ZOO!"
"Ano, šéfe, tam jsme byli včera, dneska jdeme do kina a zítra do cukrárny na zmrzlinu..."

Dva policajti nemají kde bydlet a tak si koupí vyřazené vlakové vagóny. Potkají se po roce a jeden povídá: "Jak bydlíš?"
"Ujde to, jen mi vadí ta cedulka zákaz kouření, že musím jít kouřit i v zimě ven. A jak bydlíš ty?" "Taky dobrý, ale mě zase vadí ta cedulka na záchodě 'používat jen za jízdy', protože já vždycky než ten vagon roztlačím, tak se pose*u..."

Manželka se ptá manžela: "Miláčku, co si mám vzít na pláž, abych zaujala ostatní?"
Starej se otočí a říká: "Zkus lyže."

Jde ženská večer opuštěným parkem a najednou proti ni chlap s rozpřaženýma rukama.
Ženská se strašně lekne a myslí si: On mě chce určitě znásilnit, pane bože, co budu dělat, no tomu se už nevyhnu, nikdo tady není, musím se s tím smířit. Chlapa si prohlédne, vidí, že má na sobě špinavé montérky, tak si pomyslí:
Já mám novou bílou blůzku, on by mi ji určitě roztrhal a zašpinil, tak si ji radši sundám sama. A udělá to.
Chlap už je docela blízko a ženskou ještě napadne: No podprsenku mám taky bílou a byla drahá, tak si radši sundám i ji, abych předešla zničení. A svlékne si i podprsenku.
Mezitím k ní chlap dojde, pořád ty rozpřažený ruce, a řekne: "Uhni, štětko, nesu sklo."

Manžel je na služební cestě a jeho milovaná ženuška si užívá v jejich bytě s milencem a ne s jedním, ale hned se třemi.
Ale co čert nechtěl, manžel se samozřejmě vrací ze služební cesty dřív a s podezřením na nevěru své manželky. Ta ho vidí přijíždět k domu a tak milence nacpe každého do jednoho pytle a postaví je na balkón.
Manžel vtrhne do bytu a začne ho celý prohledávat a nikde nic. Tak už jde vcelku klidný jen na balkón a tu uvidí ty tři pytle.
˝Co to je?˝ptá se udiveně.
˝Ale to tu byla tetička z vesnice a přivezla nám proviant.˝
Tak on kopne do prvního pytle a ozve se ˝ Koko kokodak.˝
˝Hodná tetička, slepičky nám poslala.˝
a kopne do druhého pytle a ozve se ˝ chro chro ˝ no to je super, prasátko nám tetička přivezla, ta je ale hodná˝ manžel nato a už kope do třetího pytle a nic, kopne znovu a zase nic, takhle ještě asi třikrát a pořád žádná odezva, a když kopne pošesté tak se z pytle ozve
˝Ty vole, když držím hubu, tak jsem brambory !!!˝

Manžel se nečekaně vrátí domů a jeho žena celá rozčilená běhá nahá po bytě: "Proboha, co to tu vyvádíš, proč běháš nahá po bytě?" ptá se manžel. "
A jak nemám běhat nahá po bytě, když nemám co na sebe?" odsekne žena.
"Ty že nemáš co na sebe?" otevře mužík skříň. "
A tohle je co? Jedny šaty, druhý šaty, třetí šaty, nazdar Franto, čtvrtý šaty, pátý šaty..."

Inu, to jde takhle chlapeček po ulici a táhne za sebou provázek. Potká ho pán a povídá mu: "Chlapečku, proč za sebou táhneš ten provázek?"
A chlapeček povídá: "Ty vole a mám ho snad tlačit?"

Přišli jednou indiáni za šamanem a ptají se ho: "Šamane, jaká bude letos zima? Tuhá? Máme nosit dříví?"
Šaman na to: "Nevím, musím se poradit s dobrými duchy, zatím sbírejte dříví a za týden přijďte znova".
Za týden: "Šamane, tak co, jak bude?"
Šaman neví a vymlouvá se: "Zatím noste dříví, já vám pak řeknu."
Další týden se situace opakuje: "Šamane! Chceme znát předpověď!!!"
"Dobří duchové jsou nakloněni, já se jich zeptám." A dojde si do města pro předpověď počasí. Ptá se úředníka: "Prosím vás, jaká bude letos zima?"
"Nevím, ale asi hodně tuhá, Indiáni už tři týdny sbírají dříví."

Ženská měla v posteli milence, když v tom slyší, jak na příjezdové cestě chrastí štěrk pod koly manželova automobilu.
Nezpanikařila a rychle vymyslela řešení - postavila chlapa do kouta, řekla mu, aby se ani nehnul, namazala ho dětským olejem a posypala alabastrovým práškem.
Když se manžel podivoval, co to je, povídá mu:
"Drahý, to je socha. Stejnou si koupili Štěrbovi naproti přes ulici a mě se tak líbíla, že jsem si řekla, že si ji koupíme taky."
Tím debata skončila a o soše už nepadlo ani slovo, ani když šli večer spát.
Ale chvilku po tom, co manželka usnula, se chlápek zvednul, odešel do kuchyně a vrátil se se sedvičem a sklenicí mléka.
Otočil se k soše a povídá: "Tu máte, vemte si. Já tuhle stál u Štěrbů tři dny v pozoru jako idiot a nedali mi ani sklenici vody."

Manžílek dorazil domů nečekaně brzo. Sundal boty, natáhl trepky, koukl do ledničky. Nic v ní nenašel, rozhodl se podívat, kde vězí jeho žena, ta mu snad poradí, co na zub. K svému velkému překvapení ji našel v posteli, rozpálenou, zpocenou
"Co ti je, proboha," vylekal se. "Snad nejsi nemocná?" "Nevím," heká žena, "asi srdce... Běž k sousedům a rychle zatelefonuj pro pohotovost..."
Muž vyběhne z ložnice a v předsíni málem zakopne o svého pětiletého syna. Ten ho chytí za nohavici: "Tatííí, tatííí, nahatej strejda je schovanej ve skříni..."
Muž se zarazí, otevře skříň a tam skutečně sedí jeho nejlepší přítel, tak jak ho pánbůh stvořil.
"Ty ses asi zbláznil," vykřikne. "Manželka má nejspíš infarkt a ty mi tady nahej strašíš děti!"



Zdroj: internet

Orchideje

11. srpna 2013 v 15:12 Pokojové květiny

Již několik týdnů mi kvetou bílá a žlutá orchidej. Dělají mi velkou radost, protože to jsou jediné kvetoucí květiny v bytě. Ještě kvete malinkým květem kalanchoe a chystá se fialová orchidej.
Na zahrádce kvete jen clematis a pár kal. U branky kvete zapomenutý flox, ale ten ani nestojí za fotku.




Bílá orchidej s fialovými tečkami a barevným středem.
Jen mám trochu horší světelné podmínky, proto jsou některé fotky tmavší.





A moje žlutá kráska.


Najdi kočku! 31

7. srpna 2013 v 14:45 Piškuntálie

Jelikož jsem z toho vedra totálně zmožená, neschopná jakékoliv činnosti (např. fotografování) a nemám žádný nápad, zabavím vás hledáním koček.
Obdivuji lidi, kteří musí v tomhle počasí pracovat venku. Třeba můj vnuk pracuje celé dny na střechách. To musí být úmorné. Není se kam schovat. Jediné jeho plus je, že má mladý organismus, který lecos vydrží. Ale rád večer zapadne domů a odpočívá u počítače.
Poklona patří i pošťákům, kterým jejich zaměstnavatel nechce dávat vody na pití a odbývá je cca 50 Kč na měsíc. A co teprve taková slévárna. Tam musí být jako v pekle. Zamračený



Rozluštění z minula. A nyní dva další obrázky.



První obrázek je lehký. Na druhém jsou kočky dvě. V tom nepořádku vám dá hledání víc práce.
Přeji ostrý zrak!
Přežijte ta vedra pokud možno ve zdraví! Usmívající se



Foto: FB - Bydlím u své kočky


Zblázněná magnolie

5. srpna 2013 v 18:35 Zahrádka

Asi před měsícem mi syn ostříhal magnolii. Začíná krásně obrůstat a dokonce znovu kvete. Asi si to nějak popletla.
Vyfotila jsem ještě kvetoucí kalu. Jenže potvora foťáček zaostřuje tečky na listech a ne květ. Zkoušela jsem to odpoledne znovu, ale bylo to ještě horší. Toto jsou fotky z dopoledne.






Před a po bouřce

5. srpna 2013 v 14:14 Příroda

Včera navečer se na nás hnala bouřka. Mraky byly černé, že z nich šel strach. Ale bouřka nakonec tak silná nebyla jen hrozný vítr.
Když se bouřka přehnala, objevila se duha. Potom takové zvláštní osvětlení krajiny. Zapadalo sluníčko.
Fotky se mi moc nepovedly, protože jsem fotila přes sklo. Duhu a osvětlení už ne, ale zase to dělalo velké přiblížení. Prosím, omluvte tedy kvalitu fotek.





U nás byla duha, ale jak sami vidíte, mraky na východě byly stále hodně tmavé. Tam zuřila bouřka.



Přenosový stožár na kopci zářil do krajiny.


Po bouřce se sice ochladilo, ale jen do rána. Zase sluníčko smaží. Zamračený


Městská elektrárna v Chotěboři

2. srpna 2013 v 8:53 U nás

Městská elektrárna byla postavena v r. 1911 na části pozemku zvaném "Hlavatice".
Slabé a méně bezpečné světlo petrolejové a gasolinové se tehdy postupně odstraňovalo z veřejných i soukromých míst a místností. Na ulicích města se začalo svítit o Vánocích r. 1911, ve škole a některých bytech až v průběhu r. 1912.
Prvním správcem elektrárny byl Vítězslav Hloušek.
Když jsem se do tohoto kraje přistěhovala, byla v budově kancelář východočeských rozvodných závodů. Později si VčRZ postavily novou budovu a bývalá elektrárna přešla po listopadu do soukromých rukou. Dnes v ní má majitel autoservis.
Na zahradě elektrárny stojí pomníček husitům upáleným r. 1421 v Chotěboři (zřízený v r. 1929).


Městská elektrárna před rokem 1920.


Takto vypadá bývalá elektrárna v těchto dnech.
Budova bývalé elektrárny získala v minulých letech novou fasádu a nutno říci, že hodně ztratila na kráse.


Pomníček upáleným husitům (hned vedle pozemku bývalé elektrárny).



Zdroj: kniha Chotěboř


Nové křepeličky 2

1. srpna 2013 v 9:55 Naše hospodářství

Vnuk se dal do líhnutí křepelek. Chce je prodávat.
Z minulé várky některé pošly, protože byla veliká vedra.
V pondělí se mu vylíhlo 16 nových. Pobíhají po bedně jak divé. Omylem se mi podařilo natočit kratičké video. Vnuk si půjčil foťák a zapomněl mi ho nastavit zpátky. Ale jsem ráda i za těch pár vteřin. Možná je slyšet mé zděšení při zjištění, že to nefotí. Berte to, prosím, s rezervou.



Pro porovnání velikosti kuřátek jsem dala do bedny krabičku od sirek.