****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.



Září 2013

Zeleninové recepty a jeden houbový

30. září 2013 v 7:27 Recepty

Recept na bazalkové pesto

Bazalka se rozmixuje v olivovém oleji spolu s parmezánem, piniovými oříšky (lze nahradit levnějšími vlašskými, ideálně čerstvými), solí a česnekem.
Pokud na vrchu směsi bude stále vrstvička olivového oleje, vydrží pesto v chladnu i měsíce (obvykle jej ale sníte dříve - na těstoviny, toasty…).


Dýňová marmeláda

Potřebujeme:
  • 1 kg žlutomasé dýně
  • 50 - 70 dkg cukru
  • kyselinu citronovou
  • citron
  • 20 ml citronového ananasového nebo vanilkového aroma
  • želírovací přípravek
Jak na to

Dýni nastrouháme, přidáme lžičku kyseliny citronové, šťávu z citronu a želírovací přípravek (dodržuje postup dle návodu). Vaříme s cukrem, přidáme aroma. Horké plníme do sklenic, zavíčkujeme a otočíme dnem vzhůru. Marmeládu lze vařit i z cukety, ale tu je dobré trochu přibarvit.

Ludmila Frýzová, Židlochovice


Dýňové čatní

Potřebujeme:
  • 1,2 kg dýně
  • 2 středně velká jablka
  • špetku zázvoru
  • 3 nebo 4 feferonky
  • 3 lžíce hořčičných semínek
  • 1 l ovocného octa
  • 1 lžíci soli
  • asi 10 dkg cukru
Jak na to

Do kastrolu dáme nakrájenou dýni, nahrubo nakrájená jablka s ostatními přísadami kromě cukru a soli. Vaříme, až je dýně uvařená, a přidáme sůl a cukr a dál vaříme až do zhoustnutí. Naplníme do horkých sklenic. Necháme alespoň 14 dní rozležet. Podáváme ke studeným masům, sýrům a uzeninám.

Jana Kuberová, Zdešov

Cuketová hořčice

Potřebujeme:
  • 2 kg cuket
  • 1 palici česneku
  • 2 feferonky (nemusí být)
  • 0,1 l octa
  • 0,25 l oleje
  • 130 g cukru
  • 80 g soli
  • 2 lžičky mletého pepře
  • 1 středně velkou plnotučnou hořčici
Jak na to

Cukety oloupeme, nakrájíme a vaříme s ostatními přísadami asi hodinu. Potom vše rozmixujeme, znovu vaříme a horké plníme do vyhřátých skleniček, obrátíme je víčkem dolů a necháme vychladnout.

Irena Krásná, Hradec Králové

Lišky utopené v sýrové smetaně

Potřebujeme:
  • misku čerstvých lišek
  • olivový olej
  • zeleninový vývar
  • jarní naťovou cibulku
  • máslo
  • sýr s modrou plísní
  • smetanu na vaření
  • sůl a mletý bílý pepř
Jak na to

Houby obdělejte na troše oleje, podlijte osoleným vývarem, přiklopené čtvrthodinku poduste a odstavte.
Na lžíci másla zpěňte jemně pokrájenou bílou část cibulky, přidejte nastrouhaný sýr, přilijte smetanu, přiveďte k varu, míchejte a rozvařte dohladka.
Přidejte houby, pokrájenou nať cibulky, dle chuti přisolte a okořeňte, krátce promíchejte a je hotovo.



Zdroj: Receptář
Foto: internet






Zelí

29. září 2013 v 17:16 Recepty


Salát z řepy a zelí

Potřebujeme:
  • 1,5 kg vařené červené řepy
  • 2 kg bílého zelí
  • 40 dkg cibule
na nálev:
  • 0,5 l octa
  • 4 lžíce soli
  • 2 l vody
  • 20 dkg cukru
Jak na to
Nastrouháme uvařenou oloupanou řepu. Nálev asi deset minut povaříme a spaříme v něm nakrouhané zelí.
K zelí přimícháme řepu a cibuli nakrájenou na kolečka, vše promícháme a plníme do sklenic.
Sterilujeme 15 minut při 85 °C.

Josef Rychtářík, Meclov

Zelný salát s křenem

Potřebujeme:
  • 1 kg nakrouhaného zelí
  • 2 lžíce křenu
  • trošku kmínu
  • 2 dkg soli
  • hořčičné semínko
Zelí sice podporuje nadýmání, ale kmín tento nevítaný efekt mírní. Kdo chce zelí kvůli snadnějšímu trávení ještě vylehčit, může do něj přidat doušek octa. Stravitelnosti pomůže také anýz a fenykl nebo v červeném zelí používaný bobkový list. trošku kmínu

Jak na to
Vše smícháme, naplníme do sklenic a necháme v ledničce uležet. Zelí můžeme i chvilku povařit a pak slít a propláchnout studenou vodou.
Hořčičné semínko je dobré spařit ve vařící vodě, a to po dobu asi 3 minut. Zelný salát podáváme jako přílohu k masu.

Josef Rychtářík, Meclov

Zelí s křenem

Potřebujeme:
  • 5 kg zelí
  • 1 kg cibule
  • 1/2 kg křenu
  • 1/2 kg cukru
  • 3/4 l octa
  • 2 dcl oleje
  • nakládací prostředek (Deko)
Jak na to
Zelí nakrouháme, cibuli nakrájíme najemno, křen nastrouháme. Vše smícháme a přidáme cukr, ocet, olej a nakládací prostředek. Vše řádně promícháme a napěchujeme do sklenic, které zavíčkujeme.

Zdena Neubauerová, Borotín u Boskovic

Nesterilované zelí s feferonkou

Na nálev potřebujeme:
  • 1 l vody
  • 1/4 l octa
  • 4 dkg soli
  • 12 dkg cukru
  • 5 pepřů
  • 5 nových koření
  • 2 bobkové listy
  • 8 cukerínů
Jak na to
Nakrájené hlávkové zelí dáme do skleniček a zalijeme nálevem. Navrch položíme feferonku a uzavřeme. Necháme odležet 1 až 2 dny. Nezavařujeme, hned jíme.

Jana Čiháková, Nepomuk

Pikantní zelí bez zaváření

Potřebujeme:
  • 5 kg zelí
  • 2 sklenice oleje
  • 1/2 kg cibule
  • 2 sklenice najemno strouhaného křenu
  • 1/2 kg cukru
  • 1 Deko na sucho
  • 1/2 l octa
Jak na to
Nejdříve zamícháme nakrájené zelí, přidáme najemno pokrájenou cibuli a deko, křen a cukr. Poté přidáme ocet a olej. Necháme odležet asi 2 hodiny, plníme do láhví a už nezavařujeme. Je to velice pikantní příloha k masu. Vydrží i rok, pokud se ovšem nesní dříve.

Libuše Karásková, Chotiv

Čalamáda

Potřebujeme:
  • 3 kg zelí
  • 2 kg paprik
  • 1 kg cibule
  • 1 kg mrkve
  • 500 g krystalového cukru
  • 0,5 až 0,7 l octa
  • 2 dl oleje
  • nakládací přípravek (1 balíček Deka)
Jak na to
Papriky nakrájíme na proužky, zelí nakrouháme nahrubo, cibuli a mrkev nakrájíme na kolečka. Smícháme, přidáme cukr, ocet, nakládací přípravek, dobře promísíme a necháme stát do druhého dne. Podle chuti přidáme cukr nebo sůl. Plníme do sklenic, případně ještě můžeme proložit celými feferonkami. Uzavřeme víčky a nemusíme již sterilovat.


Dobrou chuť!

Zdroj: Receptář

Něco pro pamětníky

28. září 2013 v 7:39 Hudba


Pamatujete si na Kučerovce? Letos slaví 60 let účinkování na hudební scéně.
Kořeny slavné pražské kapely sahají do r. 1946, kdy byla založena skupina Philippines Hawaiians. Jako Vokálně instrumentální skupina Václava Kučery hrála od r. 1953. Dlouhý název si posluchači zkrátili na Kučerovce.
Měli neobvyklý repertoár. Vystupovali s písněmi Indonésie, Havaje, Tahiti, Latinské Ameriky i Španělska a zachovali jim původní instrumentaci, krásu i poslání.
V začátcích hráli na estrádách a také v cirkusech, byli pozváni do rozhlasového pořadu Hudba pro radost. Nahrávky Rege Rege, Ayo Mama, La Paloma, Ave Maria a hlavně Cucurrucucu patřily mezi nejprodávanější desky. (Nahrávka písně Cucurrucucu překročila 100 tisíc prodaných desek).
Před 55 lety přišli Kučerovci jako první v tehdejším Československu s country muzikou, když do nového programu nastudovali písně amerických honáků.


Srdcem původní skupiny byli manželé Václav a Marta Kučerovi. Václav (1925 - 1983) uměl hrát na housle, foukací harmoniku a trubku, havajská kytara přibyla později. Marta začala svou kariéru v operetě a navíc skvěle tančila.
Kapela byla evropská rarita, hrála i za hranicemi. Statisíce desek prodala i v zemích, kde nevystoupila.
Texty domorodých písní získali také od Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky.
Po sametové revoluci se rozpadla a prošla existenční krizí. Ovšem kapelníkovi Janu Hromasovi, členovi Kučerovců od r. 1971, se ji podařilo v jiném složení obnovit.
Pokračovatelem původních Kučerovců je také skupina Havaj Melody Mileny Soukupové, která v kapele dříve zpívala.


Jan Hromas napravo.


Zpracováno podle Květů, foto internet.


Přečetla jsem si

27. září 2013 v 1:16 Moje četba

Včera jsem dočetla knížku Ivanky Deváté - Jak jsem se zbláznila. Spisovatelka líčí okolnosti, které jí dovedly až do psychiatrické léčebny. Nahromaděný stres a různé zdravotní problémy způsobily její zhroucení.
Kniha se mi líbila a dobře četla, jako všechny její knížky.


Ani v blázinci není o humorné situace nouze. Alespoň v knize Ivanky Deváté, která se nakonec v této instituci ocitla. A vy se dozvíte, jaká dlouhá cesta ji přivedla a co tam zažila.
Úryvek z knihy:
Tento mladík žil tak, aby nezůstal nepovšimnut. Jestliže procházel bytem, zdálo se, že tudy prchá zpanikařené stádo. Jestliže pokládal nějaký předmět, člověk se maně podíval na hodiny, aby mohl svědčit, v kolik hodin slyšel výstřel… Pokud telefonoval, hulákal, jako by doufal, že dokřikne až do Výmaru. Odcházel-li z bytu, dveře práskly a dům se zachvěl jako dům Usherů před zkázou. Jeho sestup ze schodů, toť vlna tsunami. Myslím, že kdyby tento hoch kajícně rozjímal, drnčela by okna. Žila jsem v neustálém děsu. Reakce mého organismu vypovídaly o jeho dopadu. Při oslovení jsem sebou trhla, div jsem si nezlomila vaz. Při zazvonění telefonu jsem vyskočila metr dvacet bez rozběhu. Stres si začal vybírat svou daň.
(Anotace distributora)

Foto: internet

Předpovídání počasí

26. září 2013 v 7:48 Příroda

Uhádnete předpověď počasí podle přírody?


Znáte přírodní znamení, díky kterým včas poznáte, zda bude hezky, nebo se naopak blíží bouřka? Zvířata přicházející změnu počasí vycítí, proto se řada lidových předpovědí řídí podle nich, spolu s přihlédnutím k přírodním úkazům.



Stále se najde mnoho lidí, kteří se běží raději rychle schovat, když vidí vlaštovky přelétat nízko nad zemí. Jsou signálem, který znají i malé děti. Předpovídají tak pravděpodobný déšť a tento jev má jednoduché vysvětlení: nízký tlak přivádí níže k zemi mouchy a další drobný hmyz, který vlaštovky ve vzduchu loví. Poměrně často se ale stává, že nás před lijákem nestihnou varovat, protože už jsou dávno schované. Narozdíl od nás jej předpovídaí neomylně... Existují však i desítky dalších přírodních znamení, které nám dokáží předpovědět nejen déšť, ale i vítr, bouřku nebo hezké počasí.

Jak se na výletě vyhnout bouřce?

Zvířata včetně těch domácích obvykle vycítí blížící se bouřku dříve než my a jsou neklidná, hledají vhodný úkryt.
Je známá věc, že na horách se počasí mění rychle. Ale i pod nimi nás změna počasí na výletě může zaskočit kvapem, a to především když fouká silný vítr. Ten přináší změnu počasí rychle. Když už v dálce slyšíte hřmění, můžete si snadno odhadnout, jak jsou hromy a blesky daleko. Spočítejte, kolik sekund uplyne mezi zábleskem a zahřmění a výsledek podělte třemi - výsledné číslo je přibližný počet kilometrů, které vás od bouřky dělí. Při zopakování počtů po nějaké době poznáte, zda vás bouřka již dohání, nebo se naopak vzdaluje.


Pokud utíkáte před bouřkou či deštěm, budou vám cestu patrně znepříjemňovat komáři a ovádi. Zvláště v bezvětří, zatažené obloze a nízkém tlaku před bouřkou začnou svou kořist pronásledovat velmi urputně, aby se před deštěm ještě stihli nakrmit.
Těsně před bouřkou často celá příroda zmlkne, ptáci přestanou zpívat. Hajní sasanky sklopí listy a drchničky rolní uzavřou kvítky.

Kdy očekávat déšť?

Pokud v noci pohladíte trávu a zjistíte, že je téměř suchá a kolem měsíce spatříte "dvoreček", tedy rozmazanou kruhovou záři, nebo se hvězdy až nezvykle třpytí, patrně se chystá změna počasí ze slunečného k uplakanému. Ráno je východ slunce prudký, paprsky okamžitě intenzivně září na tmavomodrou oblohu. Ve dne zase vidíte i vzdálené kopce jakoby velmi blízko, bez sebemenšího oparu. Do dálky je nejen dobře vidět, ale díky vysoké vzdušné vlhkosti i slyšet. Vlhkost je vidět i na kamenech a zdech, které jsou mírně orosené.


Klesající tlak, související s touto změnou, poznáte podle mnoha úkazů. Jsou to vlaštovky, jiřičky či netopýři (ti večerní létají ještě takřka za světla) lovící nízko nad zemí, také ryby využívající hmyzu létajícího těsně nad hladinou často vyskakují. Sílí zápach z kanálů, špatně táhnoucí kamna a kouř místo aby z komínů stoupal rovně vzhůru se neochotně se plazí po střeše. Citlivější jedinci pak snižující se tlak pocítí i podle vlastní únavy či ospalosti.

Další znamení deště:

  • Rackové loví na mělčinách.
  • Z půdy vylézají žížaly (nechtějí se nechat zatopit).
  • Pijavice jsou neklidné a plavou na hladině.
  • Včely nelétají daleko od úlu (aby se před prvními kapkami rychle schovat).
  • Žáby zůstávají schované ve vodě.
  • Vrány se slétají k vodě.
  • Předchozí den jsou slepice venku i při setmění.
  • Motýli mizí z luk, před deštěm se v předstihu schovávají.
  • Mlhy stoupají vzhůru z údolí.
  • Z komínů padají saze.
  • Mraky plují od západu, jihozápadu a severozápadu.
  • Mraky jsou kupovité, baňaté a mají tvar velkých kopců.

Mraky a mráčky - z kterých zaprší?

S pěkným počasím se obvykle pojí mraky s jasně ohraničeným okrajem. Nejznámější jsou krásné kupky jménem cumulus, letní bílé peřiny, které pokud si zachovají svou lehkost a bělost, obvykle déšť nepřinesou. Ani lehounké závoje sestávající z drobných ledových krystalů, táhnoucí se ve výškách a zvané cirrus slunečné počasí neohrozí. Jsou tak lehké a průhledné, že ani nevrhají stín.


Naopak rozverné beránky (Altocummulus, někdo však jako beránky pojmenovává i lehčí cirrocumulus), pokud pokryjí celou oblohu, obvykle přinášejí změnu počasí. Plují poměrně nízko a jsou plné vody.


Schovat se pod střechu je třeba před hrozivým nimbostratem, který se, ohromný a šedý, usazuje nízko nad zemí. Když z něj začne pršet nebo sněžit, jen tak hned nepřestane. Déšť i bouřky přináší rovněž Cumulonimbus, který vypadá jako obří cumulus, spodní část plná vody je však tmavá, vršek dosahující až do 13 km výšky je zase světlejší.
Nejen tvar mraků, ale i jejich barva může o budoucím počasí leccos napovědět. Načervenalé, oranžové a žluté mraky někdy značí prodění vlhkého vzduchu a možné srážky. Mraky osvícené zapadajícím sluncem však mohou být krásně červené a růžové, aniž by přivolaly déšť - zvláště červánky po celé obloze svědčí spíše o nadcházejícím pěkném počasí. Ochlazení a déšť předpovídá spíše žlutozelená odpolední a večerní obloha.


Kdy se můžete těšit na pěkné počasí?

Když se slunce ráno probouzí pomalu a paprsky nejprve jen nesměle osvětlují bledou oblohu, neznamená to, že dnes nebude mít slunce sílu - ba právě naopak, nejspíš bude svítit po velkou část dne. Nemusí vás lekat ani přízemní noční či ranní mlha povalující se v údolích, ba naopak. Pod prvními slunečními paprsky se obvykle rozplyne a čeká vás slunný den. Zvláště na podzim jsou ranní mlhy časté. Také po noci vydatně svlažené rosou obvykle přichází pěkný den.


Jak předpovědět slunečno?

  • Vrány létají osamoceně a nekrákají.
  • Rackové usedají na vodu.
  • Žáby vylézají z vody.
  • Pijavice leží klidně svinuté na písku.
  • Mravenci vynášejí své kukly z mraveniště a rozlézají se kolem.
  • Pavouci rozprostírají pavučiny nebo sedí uprostřed a číhají.
  • Ryby plavou při hladině.
  • Skřivan létá nad poli vysoko.
  • Mraky plují od východu, jihovýchodu a severovýchodu.

Zdroj: Receptář
Autor: Jana Bucharová
Foto: Receptář


Najdi kočku! 35

24. září 2013 v 13:29 Piškuntálie

Minule to nebylo těžké a našli jste skoro všichni. Přesto uvádím rozluštění:



Nové dva obrázky:



Dnes to bude chtít ostříží zrak. Smějící se

Přeji hezký den a úspěšné hledání! Usmívající se



Foto: FB - Bydlím u své kočky

Přírůstky do hospodářství

24. září 2013 v 8:27 Zvířátka

Vnuk si se svojí dívkou koupili na výstavě domácích zvířat v Chotěboři dvě kůzlátka koziček.
Mě se líbí černobílá. Vypadá jak čertík.



Houby, houby, houby...

23. září 2013 v 18:08 Příroda

Záviděla jsem (v dobrém) všem košíky plné hub, fotky hřibů atd. Před deseti dny jsem se také dočkala první várky hub. Sama jsem na ně jít nemohla, manžel také ne, ale zachránil nás syn a vnuk. Od té doby jsme zpracovali nejméně osm várek hub. Suška jede na plné obrátky. Hub v mrazáku už je také dost.
Dnes přinesl houby zase syn a po něm i vnuk. Voní to u nás houbami. Manžel vyváří různé mňamky. Včera večer byly např. smažené řízky z bedel a dnes jakési chipsy z hub.
Pokud by příští rok byla malá nebo žádná úroda hub, budeme mít alespoň sušené na bramboračku.
Nejvíc u nás rostou podhříbky, bedly, václavky a i pravý hřib se najde.





Bedla byla rekordman - výška 48 cm, průměr klobouku 19 cm.


Houbové zátiší při čištění.

Ještě, že mladí kupují Blesk, jinak bychom neměli noviny na čištění a odpad. Smějící se


Vtipy na pondělí

23. září 2013 v 12:50 Vtipy

Přijde frajer do posilovny za trenérem a říká:
"Za tři dny mám rande, musím na ni zapůsobit! Který přístroj mám použít??!"
Trenér na se tak na něj podívá a řekne: "Zkuste bankomat u vchodu...



Muž sa vráti domov a nachytá svoju ženu v posteli s iným.
Vy ste kto a čo tu robíte....
Počúvam hudbu, ktorá hrá z vašej manželky.....
Akú hudbu, ja nič nepočujem.....
Ani nemôžte, nemáte zastrčený konektor ...



České dráhy se rozhodly v rámci restrukturalizace rozprodat svůj přebytečný majetek.
Dva policajti se rozhodli, že toho využijí, vyřeší svoji tíživou bytovou situaci a koupí si každý vagon.
Po čase se potkají a jeden se ptá druhého: "Tak co, jak jsi spokojen s novým bydlením?"
"Ale docela dobrý, jen jsem při koupi nějak přehlédl nápis nekuřáci, takže když si chci zapálit, musím chodit ven."
"No, to je ještě dobrý, to já mám na WC nápis, že se nesmí používat, pokud je vlak v klidu.
Člověče, já než ho roztlačím, tak se poseru."



Manželé jsou ve finanční krizi, a tak muž pošle manželku na ulici. Ona se ráno vrátí a vysolí na stůl 3 001 korun.
"Který debil ti dal jen korunu?"
"Skoro každý."



Jednou večer se takhle policista postavil naproti jednomu baru a čekal, jestli po zavíračce chytne někoho pro alkohol za volantem. Když začali z baru vycházet lidi, hned si všiml jednoho, který se doslova vypotácel a začal se motat mezi auty. Vyzkoušel klíčky u pěti z nich, než našel svoje. Pak seděl pět minut na předním sedadle ohnutý pod volant a zápasil s klíčky. Tou dobou už všichni ostatní hosté vyšli z baru a odjeli. Když konečně motor naskočil, policista neváhal a vyrazil kupředu. Postavil se před rozjíždějící se auto. Nechal muže vystoupit a fouknout do balónku. A nic! Policajt udiveně říká: "Sakra, jak je tohle možné?" A chlápek mu povídá: "No, dneska sem byl jako volavka určenej já."



Při nehodě zahynuli tři muži.
Dostali se před Pána Boha a ten se ptá prvního: "Kolikrát jsi za života
podvedl svou ženu? "Hmm... 5-krát," provinile řekl muž.
"Kolik?!" zeptal se přísně Bůh, "mám se podívat do knihy hříchů?"
"No dobře, tak 6-krát..."
"9-krát! Za to dostaneš jen Trabanta!"
Muž odfrčí v trabantu na svou věčnou pouť po nebi.
Před Boží soud předstoupil další, ta samá otázka...
"2-krát," zní odpověď.
"6-krát!" vyčetl z knihy Pán Bůh. "Za to dostaneš Wartburga!"
Muž odfrčí a na to předstoupí třetí - starý děda.
"No dědo, a ty jsi kolikrát podvedl babku?"
"Ani jednou, prosím. Celý život jsem byl babce věrný."
"No... opravdu ani jednou!" podivil se Pán Bůh po nahlédnutí do knihy hříchů.
"Za odměnu teda dostaneš nejnovější Porsche."
Děda potěšeně odfrčí, lehce předjede trabantistu i wartburgistu. Ti za chvíli projíždějí okolo zaparkovaného porsche a vidí, jak děda smutný sedí na kapotě.
Zastaví a ptají se: "Dědo, co je s Vámi? Dostal jste super auto, měl byste se těšit z věčného blaha..."
"Ále... uviděl jsem svou babku na koloběžce!"






Tetřev hlušec

22. září 2013 v 17:31 Zvířátka


Tetřev hlušec, legenda Šumavy

Naše lesy neukrývají pouze chutné houby, ladné srnky a hravé veverky, ale i podivuhodné ptáky, jako je tetřev hlušec. Svým nádherným zjevem i velikostí budí úžas, pozoruhodný je i jeho život. V horských lesích však tetřevů přežívá již jen malý zbytek…
Tetřev hlušec (Tetaro urogallus) kupodivu není hluchý. Tedy až na výjimečný čas na přelomu dubna a května, kdy toká. V zápalu toku, který začíná na větvi a pokračuje na zemi, ve fázi, která se nazývá broušení, opravdu nevnímá okolí a neslyší. Zvukovody mu na chvíli ucpou tělíska, která je patrně chrání před vysokými ultrazvuky, které tokající tetřev vydává. Divoký tanec se spoustou výskoků střídá s pózováním na větvích či pařezech, a nakonec se každé ráno spáří až se třemi jeho výkonem uhranutými slepicemi.

Proč tetřevi téměř vymizeli?

Probíhají pokusy na záchranu a reintrodukci tetřeva nejen na Šumavě, ale také v Krkonoších, zatím však nejsou příliš úspěšné. Tetřevům škodí i celoroční turistický ruch.
Impozantní tetřev je u nás bohužel na pokraji vyhubení. Zatímco v 18. století patřil mezi běžnou a oblíbenou lovnou zvěř a ještě v roce 1935 byl početní stav tohoto krásného lesního ptáka odhadnut na 12 000, v současnosti přežívá již pouze v šumavských lesích a počet ptáků zde nepřekračuje stovku!
  • Tetřev totiž dovede žít pouze v prosvětlených jehličnatých či smíšených lesích s dostatkem potravy, kterou mu skýtají především rozličné bobule v bylinném podrostu.
  • Zároveň potřebuje statné stromy s vodorovnými větvemi, kde by mohl tokat a nocovat, tůňky a potůčky, ze kterých by mohl pít.

To vše mu dovede poskytnout přirozený jehličnatý či smíšený horský prales, nikoli monokultury mladých, tenkých smrků, kde není podrost téměř žádný.
Velký úbytek tetřevů nastal již po druhé světové válce. A na vině nebyl pouze úbytek přirozeného prostředí, ale také intenzivní lov. Teprve v roce 1978 byl lov tetřeva konečně zakázán, to už ale v lesích přežívalo sotva 500 kusů.

Samostatná lesní kuřátka

Tetřev se navíc i pomalu rozmnožuje. Oplodněná samička naklade každé jaro do hnízdní jamky na zemi 5 až 12 vajec, která pečlivě zahřívá a hlídá. Snášku však může zničit jestřáb i divoké prase, čerstvě vylíhlá mláďata jsou také citlivá na nepřízeň počasí a většina jich v prvém roce zahyne. A to přesto, že jsou brzo samostatná a schopná po tetřevím, trochu těžkopádném způsobu létat již za pouhých deset dnů po vylíhnutí.

Kamínky po jídle místo piva

Kromě bobulí tetřev sezobne i žaludy, hmyz i drobné obratlovce, pochutná si na mravenčích kuklách. V zimě se pak musí spokojit s pupeny a mladým jehličím stromů. Aby potravu lépe strávil, prokládá ji občas drobnými kamínky, které ji v žaludku pomáhají rozmělnit.

Zdroj: Receptář
Autor: Jana Bucharová
Foto: Receptář


Tetřívek

22. září 2013 v 17:17 Zvířátka


Tetřívek, pestrobarevný pták z horských vřesovišť

Kdo měl to štěstí, že spatřil společný tok vzácných tetřívků, kterým se snaží oslnit samičky, nikdy na ten zážitek nezapomene. Tetřívci dovedou i řadu dalších podivuhodných věcí, například spát zahrabaní ve sněhu.
Tetřívek obecný (Tetrao, syn. Lyrurus tetrix) patří - stejně jako jeho větší příbuzný tetřev - do čeledi kurovitých. Má velmi vyhraněné nároky na prostředí. Nejraději žije na vřesovištích, horských rašeliništích a loukách. Vyskytuje se ale i v klidných smrkových či listnatých lesích, pokud jsou prosvětlené prostornými pasekami. Živí se bobulemi, příležitostně hmyzem, v zimě i pupeny větví.

Tetřívků ubývá

Kdysi byl tetřívek poměrně hojný lovný horský pták. V poslední době však tetřívků v celé střední Evropě velmi ubylo, protože mizí klidná útočiště, kde by mohli ptáci nerušeně žít a rozmnožovat se. Stále je jich u nás však řádově více, nežli je tomu u téměř vyhubeného tetřeva hlušce. Paradoxně jim prospěl i vznik imisních holin v 70. letech minulého století. Zbytky populace tetřívků se u nás vyskytují na Šumavě a na Třeboňsku, v dalších pohraničních pohořích je najdeme jen ojediněle.

Společné představení pro samičky

Na jaře se tetřívci samičkám předvádějí při svatebních tancích a podívaná je o to zajímavější, že většinou tokají společně.
Od svítání se natřásají, předvádějí peří a roztažený ocas v podobě krásné lyry. Vydávají typické syčivé a bublavé zvuky, pro něž mají speciálně vybavené hlasové ústrojí - nad syringem, který leží v místě, kde se průdušnice dělí na průdušky a díky kterému ptáci dovedou tak působivě zpívat, mají ještě unikátní rosolovitý útvar. Díky němu pravděpodobně mohou tak hlasitě syčet. U hlasité produkce a roztahování peří tetřívci navíc neustále poskakují.
Společný tok láká samičky účinněji než jeden natřásající se kohoutek. Signály, které samičku už tak přirozeně vábí, se množstvím samců zesílí. Se slepičkami se pak ale spáří jen nejúspěšnější kohoutci.

Lesní kuřátka

Samičky snášejí 7-14 vajíček. O snášku se starají a kuřátka vychovávají zcela samy. Zvládnou to díky tomu, že kuřátka jsou jako u všech kurovitých ptáků téměř ihned po vyklubání schopná sama chodit i zobat. Slepičky je vodí po lesích a vřesovištích, v noci je chrání před chladem pod svým peřím. Už za pouhé dva týdny jsou mláďata schopná sama létat, ale s matkou zůstávají pospolu až do konce léta.

Zima v záhrabu

Tetřívek vytrvává ve svém revíru i v tuhých, mrazivých zimách. Je schopný spát zahrabaný ve sněhu a v nouzi se živit pouze jehličím a pupeny.
Noru si tetřívci umí v hlubokém sněhu vyhloubit tak šikovně, že si v ní poté dokáží udržet teplotu až o 30 °C vyšší, než je venku nad sněhovou přikrývkou. Šetří tak své energetické zásoby, které by jinak rychle vyčerpali na tvorbu tepla a v zimním, na potravu velmi chudém lese by je sotva doplnili. Tetřívci mají navíc důkladnou izolační vrstvu z peří, takže ještě při teplotě 8 °C nemusí vynakládat žádnou nadbytečnou energii na to, aby se zahřáli.



Zdroj: Receptář - autor: Jana Bucharová
Foto: Receptář


Ještěd má výročí

21. září 2013 v 0:20 Architektura

Vysílač a hotel Ještěd na stejnojmenném kopci nad Libercem je fenomén. První turisté sem směřovali již kolem roku 1737. V polovině 19. století tu už byl první hotel.


Později vyhořelou Rohanovu chatu nahradila Hubáčkova legendární stavba, ověnčená prestižní architektonickou cenou. Slavnostně byla otevřena před 40 lety - 21. září 1973.


Hora Ještěd je odedávna považována za symbol Liberce i Libereckého kraje. Podle kronikáře Johanna Cazla Rohna byl v roce 1737 poprvé na vrcholovém skalisku vztyčen kříž, první z řady křížů na Ještědu. Byl kamenný a odolával větrům i bouřím až do roku 1812.
Po jeho vzoru byly na vrcholu Ještědu stavěny další kříže, které však již byly dřevěné.



Roku 1838 byl na vrcholu postaven obelisk na památku návštěvy Adély Rohanové, zvaný Rohanský kámen (Rohanstein).


Turisté začali masověji proudit na vrchol až v polovině 19. století. Lákal je nádherný výhled do okolí, postrádali však osvěžovnu. Manželé Florian a Barbara Haslerovi z Horního Hanychova zde proto od roku 1844 nabízeli v létě o nedělích občerstvení. V roce 1850 zde vystavěli chatu a nabízeli již i nocleh. V roce 1868 se jim podařilo postavit již částečně kamennou chatu a pojmenovali ji po knížeti Rohanovi. I ta však brzy přestala kvůli velkému zájmu turistů stačit.
V roce 1876 se na vrcholu Ještědu objevila první rozhledna. Roku 1889 musela být stržena a na jejím místě byla postavena rozhledna nová. Ani tak však brzy nestačila, nevyhovovala již ani chata. Vznikl plán na monumentálnější stavbu. Liberecký stavitel Schäfer ji realizoval za pouhých šest měsíců. Slavnostní otevření nové dominanty Ještědu se konalo 13. ledna 1907. Mohutná kamenná budova s 23 metry vysokou věží, uzpůsobenou jako rozhledna, měla 23 hostinských pokojů, noclehárnu, společenskou místnost i rozsáhlou verandu. Tato stavba měla pohnutý osud. Do roku 1962 prošla nákladnou opravou, 31. 1. 1963 vyhořela.


Záhy po této tragické události se začalo jednat o nové stavbě, jež měla sloužit jako hotel i vysílač. Stavět se začalo v roce 1965. Nový hotel a vysílač ve tvaru rotačního hyperboloidu byl slavnostně otevřen 21. září 1973. Projekt věže navrhli architekt Karel Hubáček a statik Zdeněk Patrman.



Český architekt, docent Karel Hubáček, získal jako jediný z českých architektů od Mezinárodní unie architektů v roce 1969 Perretovu cenu. Stalo se tak za jeho nejznámější návrh - televizní vysílač a hotel na Ještědu. Uznávaný architekt zemřel v listopadu 2011 ve věku 87 let.
Realizaci stavby provázely značné potíže. Na jejím úspěchu měl velký podíl statik Zdeněk Patrman, který vyřešil příčné kmity tohoto vertikálního díla.
Návrh budovy vyvolal i některé do té doby neřešené technické obtíže způsobené přírodními podmínkami panujícími na vrcholu Ještědu.
Do řešení technických problémů stavby se zapojili odborníci z Akademie věd, z ČVUT v Praze či z liberecké Vysoké školy textilní a strojní.
Vyvinutá technologická zařízení a postupy byly chráněny československými patenty.
Některé prvky, například kryt horní části věže z navíjeného laminátu, kyvadlo nebo tlumič příčného kmitání, byly využity i na dalších stavbách, například na vysílači Cukrák nedaleko Prahy.
Vítr, mráz i sníh tu dokážou být v extrémní podobě.
Vysílač a hotel na Ještědu se brzy stal architektonickým fenoménem. Lidé obdivují jeho sci-fi nádech i spjatost s kuželovitým tvarem kopce, jehož je přirozenou špičkou.
Antény byly umístěny pod umělohmotným pláštěm a dvanáctimetrové tyče z umělé hmoty nakonec vyrobila až továrna na rybářské pruty.


Jako poslední byly dokončeny interiéry hotelu a restaurace. To už tu dva roky fungoval vysílač.
Způsob, jakým se před více než 40 lety stavěl hotel s vysílačem na Ještědu, byl na tehdejší dobu výjimečný. Nejen využitím materiálu, ale i návrhy interiérů. Autorem vnitřní výbavy byl Otakar Binar, který se podílel i na současné obnově salónku, kterou si hotel a vysílač věnuje ke 40. narozeninám. Pro hotel navrhne i nový nábytek.
Výjimečnosti stavby napomáhalo to, že se na vybavení interiérů podíleli vedle něj i další význační výtvarníci té doby, například skláři Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová.
Nádobí a některé textilní doplňky byly zhotoveny podle návrhů Karla Wünsche, autorem mříže umístěné v hotelové chodbě je Jaroslav Klápště a tapiserii umístěnou na zdi salónku vytvořil Vladimír Křečan.
Nestandardní je i nábytek navržený Binarem, třeba v salonku použil kontrastní kombinaci černého stolu s imitací ebenu a bílých křesel z kůže. Co ho k tomu vedlo, už dnes říci nedokáže. Částečně ho inspirovala výjimečnost stavby.
Také mnohé interiérové prvky připomínaly sci-fi. Podle mnohých je Binarem navržený nábytek nadčasový, dvaaosmdesátiletý architekt si ale není jistý, zda by nyní postupoval stejně.


Stavba je od roku 2006 národní kulturní památkou. Lidé ji zvolili českou stavbou století.
Když se ale před 50 lety konala výstava architektonických návrhů, většina návštěvníků Hubáčkův návrh kritizovala či rovnou odmítala.
Ještěd má i své slavné dějiny vysílání. 1. července 1958 znamenal začátek televizního vysílání. Slavné dny pak nastaly od 25. do 27. srpna 1968, tedy krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Z Ještědu, z provizorní vysílací stanice vedle lanovky, vysílalo Svobodné studio Sever. Na jeho vlnách promluvili také Václav Havel či Jan Tříska.
V souvislosti s digitalizací pozemního televizního vysílání vyměnily tehdy Radiokomunikace dvacetimetrovou anténu. Ta nová převzala vysílání na konci července 2009 a současně skončilo analogové vysílání ČT2.
Pod Ještědem je také oblíbený lyžařský areál. Také zde se slavilo. V červnu 2013 totiž bylo zdejší lanovce 80 let. Začala jezdit v červnu 1933. Vyrobila ji firma František Wiesner z Chrudimi, její stavbu financovaly a lanovku provozovaly Československé státní dráhy.
Tradiční je také novoroční výšlap na Ještěd. Startuje v Horním Hanychově.


Foto: internet




Vtipné obrázky s kočkami

17. září 2013 v 15:29 Vtipy

Opět se mi sešlo pár veselých obrázků s kočkami, tak se s vámi chci podělit. Nebudou to jen samé kočky, aby to nebylo tak fádní.


Vejdu se tam, či ne?


Kuk!


To bude žrádlo! Jen, jestli dřív nespadnu.


Na čekané aneb bubák v budce.


Už by to chtělo vyprat!


To je pohodička.


Stromožrout.


Fajn. Packu na to!



Co to vidím? Mourek má zase novou kočku!


Co je s tou večeří?!



Foto: FB - Bydlím u své kočky
Komentáře: já


Bible kralická

15. září 2013 v 14:53 Zajímavosti

Dnes vrcholí oslavy 400. výročí vydání Bible kralické. V době národního obrození pomáhala Bible kralická formovat moderní český jazyk.


Památník Bible kralické se nachází v budově v sousedství bývalé tvrze (v Kralicích nad Oslavou), kde v letech 1578-1620 nalezla útočiště tajná bratrská tiskárna. Ta zde tiskla nejenom knihy náboženského charakteru (tj. bibli či bratrské kancionály), ale také nejrůznější světská díla a učebnice. Jejím nejvýznamnějším produktem však přesto zůstává šestidílná tzv. Bible kralická, náležící nejen k vrcholům tiskařského umění v našich zemích, ale kvalitou svého projevu především k pokladům českého jazyka, který přispěl k jeho uchování a rozvíjení v pozdějších dobách protireformace a exilu. Přímo v expozici se nachází rekonstrukce funkčního tiskařského lisu, na kterém jsou zhotovovány faksimile některých stran kralických tisků.



Text a foto: Kudy z nudy


Diplom od Nattynky

15. září 2013 v 12:36 Různé

Nattynka chodí pilně na houby a nosí domů krásné pravé hříbky. Vyrovnala je na stůl a udělala z toho pro nás hádanku. Měli jsme uhodnout, kolik je na stole hříbků.
Poctivě jsem počítala, ale u 180. jsem se začala ztrácet v malinkých hříbečkách. Můj odhad zůstal o 19 za správným výsledkem. Přesto jsem od Nattynky dostala krásný diplom.


Nattynko, moc děkuji za krásný diplom. Usmívající se

Výherkyni a všem zúčastněným srdečně gratuluji! Usmívající se


Konečně!

14. září 2013 v 15:50 Příroda

Tak jsem se také konečně dočkala hub. Dnes ráno šel syn s vnukem do lesa a přinesl plný koš a ještě něco po kapsách. Manžel houby roztřídil a očistil. Část už je v sušičce, část se dusí na smaženici a hřiby s bedlami čekají na obalení. Budou řízečky, mňam.
Nejvíc našli podhříbků, nějaké pravé hřiby, bedly a pár václavek.
Podívejte se na dnešní úlovky. Něco jsem fotila bleskem, něco bez něj.


Košík hub (foceno bleskem).





Pravé hřiby a vlevo václavky.



Dům už voní houbami. Smějící se



Zvědavý kocour

10. září 2013 v 16:07 Zvířátka

Náš kocourek je mimořádně zvědavá osobnost. Jakmile někdo zazvoní, maže ke dveřím, aby viděl, kdo přišel. Pokud do domácnosti přibyde nová věc, je u ní takřka první a musí ji řádně očuchat.
Manžel si minulý týden koupil rotoped, aby rozcvičil operované koleno. Náš Macíček věc okukovat a vnoučata nenapadlo nic lepšího než ho posadit na sedadlo. Najednou byl vysoko a pod ním hluboko prázdno. Bál se, tak ležel na sedátku jak lemra. Vyfotili jsme si ho a pak ho raději sundali. Ten byl šťastný! Už se přístroji raději zdaleka vyhýbá. Smějící se






Tady se pokoušel dostat dolů, ale bál se skočit. Sedátko nemělo dost velkou plochu pro odraz.


Nová kuřátka

9. září 2013 v 15:39 Naše hospodářství

Naši chlapi si nedají pokoj. Líhnou a líhnou.
Včera odpoledne a dnes se začala líhnout kuřátka. Pro znalce - maransky, orlovky a lakenfeldky.
Mě je to šumák. Mě se líbí ty malé ochmýřené kuličky, které vesele pípají a pobíhají po bedně.




Fotila jsem s bleskem, protože bez něj nebyly skoro vidět. Tak má manžel a oba vnuci zase zábavu. Krmit směsí, dávat vodu, kterou s oblibou vylijí a obsluhovat líheň.