****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.






Říjen 2013

Pochvala

31. října 2013 v 15:43 Co přinesl život

Koupila jsem do koupelny koupelnový závěs nad vanu, abychom při sprchování nevyplavili koupelnu.
Doposud jsme se koupali ve vaně, ale po operaci mého a manželova kolena se musíme jen sprchovat. Nejsme schopni si ve vaně kleknout a vstup a výstup z vany se pro nás stal problémem. Při sprchování jsme vždy nacachtali víc než dost. Proto padl návrh na zakoupení závěsu.
Máme nad vanou okno, proto jsme museli koupit i nastavitelnou tyč, protože tam jiná nejde zabudovat (nad oknem je překlad).
Když jsme shromáždili potřebné, tak jsem začala navlékat závěs na tyč. A ouha! Jedna úchytka chyběla. Balení bylo originální, nemohla tedy někde vypadnout.
Zkusila jsem napsat dovozci závěsu - firmě J.P.Leroy s.r.o. Český Těšín. Jaké bylo moje překvapení, když jsem druhý den dostala od firmy mail, abych poslala adresu, že mi pošlou novou sadu úchytek. Jen už neměli naši barvu. Ale to vůbec nevadí. Odepsala jsem a druhý den jsme dostali obálku s novými úchytkami.
Tomu říkám služba zákazníkovi!
Nejen, že máme radost ze závěsu, ale i z ochoty lidí ve výše zmíněné firmě.


Omluvte kvalitu fotky, blesk někdy dělá své.

Ještě jednou velký dík!



Novinky z naší vsi

30. října 2013 v 13:16 U nás

V minulých dnech se u nás zateplovalo zdravotní středisko s poštou. Také se vyměňovala okna.
Středisko patří obecnímu úřadu, tak byla celá akce finančně na něm.
Nejprve se zateplovalo.


Stav z 4.10.2013.


16.10.2013 - dělala se fasáda. Pršelo a foukal velký vítr, proto jsou na lešení nataženy plachty, aby trochu ochránily čerstvou omítku.
Výměna oken proběhla předtím, tu nafocenou nemám.



Stav z 24.10.2013, fasáda už je hotova. Lešení stojí kvůli různým dodělávkám.



To je o den později, 25.10.2013. Lešení je pryč a zdravotní středisko se vylouplo do krásy. Ještě se natírá podezdívka (pracovník za červeným autem). Zbývá uklidit kolem a bude hotovo.

Opravy se také dočkala komunikace, která je před střediskem. Stará vozovka (plná děr) byla odbagrována, položena vrstva štěrku a na něj přišel nový asfaltový koberec.


Barvy podzimu

27. října 2013 v 16:07 Příroda

Ani já jsem neodolala fotkám s barevnými stromy, keři a podzimními květinami.
Ve čtvrtek jsem vyrazila na poštu a fotit zlaté javory u hřiště. Ale přišla jsem pozdě. Listy jsou zhnědlé nebo opadané. To je tak, když se něco stále odkládá. Nerozhodný
Tak jsem alespoň lovila podzimně zbarvené keře a listy.


Začala jsem u nás na zahrádce azalkou.







U pošty jsem v jedné zahrádce fotila hlohyni. Snímky jsou pořízeny takřka z jednoho místa a přesto mají každý jinou barvu.
Pokračovala jsem na hřiště, kde jsem fotila klubovnu Sokola a mraky. Tyto snímky vám ukážu jindy.




V jedné zahrádce jsem vyfotila krásně červeně vybarvený javor dlanitolistý.
V pátek jsem šla volit. Po cestě jsem ještě cvakla barevné listy v jedné zahrádce (dřišťál) a v jiné přísavník na domě.




Přeji vám hezký zbytek neděle a pěkný zítřejší sváteční den! Usmívající se


Co je to?

26. října 2013 v 17:38 Příroda

Co je to? Co jsem vyfotila na zahrádce?



Jana a VendyW rostlinu poznaly. Usmívající se
Vkládám obrázek s větším záběrem, kde můžete podle listů rostlinu určit.


Ještě jsem také takovéto plody neviděla, jen suchou šištici. To je z poblázněného kvetení po letošním sestřihu.


Večer s kocourem

26. října 2013 v 15:15 Zvířátka

Ve středu navečer jsme byli sami doma. Kocourek bloudil po baráku a hledal spřízněnou duši.
Když je mu smutno, přijde nakonec k nám dolů a mazlí se. Potom zkoumá obývák. Vyskočil si na dědovo křeslo až nahoru na opěradlo a soustředěně něco pozoroval na lustru. Seděl poměrně klidně, tak jsem honem vytáhla foťák a cvakla ho. Po focení slezl dolů a odebral se na své oblíbené křeslo. Tam nerušeně vyspává.





Přeji vám hezký víkend! Usmívající se


Ježek

24. října 2013 v 13:40 Zvířátka

Ježci bezdomovci: na dokonale uklizené zahradě strádají!



Na brnění ježka jsou lovci krátcí, ale proti autům je bodlinaté klubko bezbranné. Ježků proto ubývá, a nejen kvůli autům. Na příliš uklizených zahradách se nemají kam uložit k zimnímu spánku. Jak jim můžeme pomoci?
Záchrana mláděte před zimou je dobrým skutkem, pokud jsou splněn všechny podmínky nezbytné pro ježčí zdraví a spokojenost. Ale není to zdaleka jediný způsob, jak ježkům můžeme pomoci! Studie zkoumající, proč ježků v poslední době tolik ubývá, za hlavní problém označily nedostatek úkrytů - na jaře k výchově mladých, přes léto k dennímu odpočinku, ale především ke klidnému spánku v zimě.


Ježek na zahradě

Trocha "nepořádku" na kraji zahrady vůbec nevadí. Může být zakrytá keři. Poskytne útočiště nejen ježkům, ale i mnoha dalším vítaným hostům.
Na polích ani ve smrkových monokulturách se ježkům nedaří, proto se rádi stahují do zahrad. I na zahradách je však místo různorodého prostředí s hromadami dříví a kamení, kůlnami a stodolami plnými slámy stále častěji vítá pouze dokonalý trávník a několik záhonků. Ježci jsou v takovém prostředí vlastně bezdomovci. Nabídněme jim proto útočiště, přátelskou zahradu. Odmění se vydatnou pomocí při udržování přírodní rovnováhy na zahradě, neboť zkonzumují velké množství škodlivého hmyzu i malých plzáků. Ježek je opravdu schopen sežrat téměř tolik potravy za den (respektive noc) kolik sám váží!


Co ježci potřebují:

  • skupinu hustých keřů
  • u nich kupku dříví a listí
  • volně přístupnou kompostovou hromádku


Postavme ježkům domeček!

Dokonalý zimní úkryt ježkům můžeme vybudovat:
  • Měl by mít rozměry stěn asi 40 cm, výšku nejméně 30 cm.
  • Třetinu vyplníme natrhaným senem či listím.
  • Vchod vysoký 15 cm by měl být prodloužený a mírně svažitý směrem ven, aby do něj nezatékalo.
  • Do otvoru ve stropě či zadní stěně vsuneme trubku, kterou vyvedeme ven tak, aby skrze ní dovnitř nezatékalo a aby se nemohla ucpat.
  • Domeček musíme zapustit do země, pod kompost, či pod hromady listí a podobně, aby nepromrznul.
  • Ježci si jej možná oblíbí natolik, že v něm zůstanou i po zimě a vychovávají zde mladé. Proto pozor při čištění.
  • Ježci si příbytek obvykle najdou sami, ale můžeme je navést i pamlskem položeným před vchod.



Zdroj: Receptář, Jana Bucharová


Šmoulové slaví

23. října 2013 v 14:39 Aktuality


Neuvěřitelné! Oblíbení Šmoulové slaví už 55 let!

Modří skřítkové se jako animované postavičky poprvé objevili 23. října 1958 v belgickém komiksovém časopise Le Journal de Spirou! A od té doby populární Šmoulové nezmizeli ze všeobecného povědomí. A i když jim už je 55 let, vypadají pořád mladě ...
Autorem slavného komiksu je belgický kreslíř Peyo, vlastním jménem Pierre Culliford (1928-1992), který původně Šmouly zasadil jen jako vedlejší postavy do komiksu Johan a Pirlouit, kde se objevili poté, co někdo zahrál na kouzelnou flétnu. Ale už o rok později - v roce 1959 - dostali "modráčci" vlastní příběh a zahájili svoje vítězné tažení po celém světě.

První černobílý film vznikl v roce 1965 a v roce 1976 byl natočen první barevný animovaný snímek Šmoulové a kouzelná flétna. Největší úspěch však u diváků slavil americko-belgický animovaný seriál Šmoulové, který běžel v letech 1981 až 1989 v USA a od roku 1988 také v Československu.
Jak známo, šmoulovské příběhy jsou zasazeny do středověké Evropy, podle některých "šmoulologů" nejspíše do Irska. Šmoulové, vysocí dva palce, žijí blízko pobřeží a nedaleko od hor. Jejich největším nepřítelem je čaroděj Gargamel (a jeho kocour Azrael), nad nímž však vždycky - díky své chytrosti - vyhrají.
Modří pidimužíci mají na svém kontě už dokonce dva celovečerní hrané filmy a stali se též námětem pro videohry, hudební desky a najít je můžeme i v kindervajíčku a ve zmrzlině!



Text: Pohádkář.cz
Foto: Promo


Včera v Chotěboři

22. října 2013 v 16:31 U nás

Včera jsem jela do Chotěboře na další lékařskou kontrolu. Tím mám letošek splněný a do ledna nepáchnu k doktorovi. Smějící se
Když jsem čekala na vnučku, která mě vezla domů, fotila jsem v okolí ordinace, co mi přišlo pod ruku. Trochu výstavby nových domů v lokalitě Boží muka. Proč se to tak jmenuje, netuším. Žádná tu, co si pamatuji, nestála a nestojí. Pak jsem fotila výsadbu kolem příjezdové silnice a barevný buk. Myslela jsem si, že si vyfotím zbarvený kaštan, ale vloudila se chybička. Na kaštanech nebyl jediný lístek. Zaujal mě tedy svými holými větvemi.



Na nebi se honily mráčky, ale jinak svítilo sluníčko a bylo teplo.



No, není krásný?


Pod kaštanem jsem vyfotila pámelníkové kuličky.


A za ním v zahrádce tabák. Hezký, že?


To už je část nové ulice. Některé domy jsou již obydleny.



Tento snímek vznikl kvůli bílému mraku nad domy. Jinak na něm není nic hezkého. Dům s tímto neprůhledným plotem jsem vám již ukazovala. Je hned na ráně u vjezdu. Nedobytná pevnost.
Nerozhodný


Tohle je u vjezdu takový velký ďolík. Vůbec nechápu jeho účel. Možná je pod ním skryta kanalizace. Dětem se bude na kopečku dobře sáňkovat. Nemohou vjet na silnici, protože je prohlubeň z druhé strany obehnána plotem z tvarovek a osázena různými keři. Asi trochu imitace protihlukové stěny.


Skalník na plotě.




Vedle posledními kvítky kvete mochna.



Další výsadba skalníku.



Naproti přes silnici se mi líbil podzimně zbarvený buk mezi thujemi.




To je z Chotěboře vše.

Přeji hezký podvečer a večer! Usmívající se


Rekonstrukce sálu chotěbořského kina

20. října 2013 v 8:02 U nás

Ve dnech 8.července až 8.srpna 2013 probíhala rekonstrukce sálu chotěbořského kina spojená s výměnou sedaček.
Organizace CEKUS Chotěboř na ní vynaložila částku 2,1 milionu korun. Nový vzhled sálu navrhla a po vítězství ve výběrovém řízení také provedla chotěbořská společnost Desing s.r.o.
Chotěbořské kino se tak nyní vyrovná multikinům ve velkých městech nejen promítací technikou (digitální) a ozvučením, ale též sálem a sedačkami.
Pár fotek z rekonstrukce pořídila firma Desing s.r.o. a něco vypůjčeno z internetu.
Text je převzat z časopisu Chotěbořské ECHO.


Budova kina v Tyršově ulici.


Starý vzhled sálu.


Přestavba.


Konečná podoba sálu.

Musím říci, že se mi nový sál líbí. Ještě jsem neměla možnost ho vidět na vlastní oči a vyzkoušet sedačky. Na těch starých vás po hodině bolelo pozadí a nevěděli jste, jak si sednout.


Park Václava Fialy - revitalizace

19. října 2013 v 7:17 U nás

O parku Václava Fialy jsem psala - zde. Jsou tam i fotky.
V letošním roce mělo na podzim dojít k revitalizaci parku. Byly vydlážděny chodníky a prořezány dřeviny. O celém programu se píše - zde.
A ještě zde.
Abych pravdu řekla, dřeviny mi připadaly všechny stejné. Ale nechodím tudy denně, tak si nemohu všimnout změny. Asfaltové chodníky byly vydlážděny kostkami. Byl ještě přidán jeden chodník, protože lidé chodili vedle schodů. Jen nevím, proč nebylo dláždění protaženo až ke kostelu.






Určitě by tu byla lepší dlážděná cesta než louže.


Městská elektrárna v Chotěboři

18. října 2013 v 19:46 U nás

Před časem jsem vám ukázala proměnu městské elektrárny v Chotěboři - zde. Nedávno se mi v jednom časopise (Chotěbořské ECHO) dostal do ruky starší snímek elektrárny. Pravděpodobně je ještě starší než uveřejněný snímek ve zmíněném článku. Je bohužel nekvalitní, je přefocen z časopisu, kde také nemá valnou úroveň. Časopis ne, ten snímek.
Ale musím říct, že to tehdy kolem elektrárny vypadalo opravdu pěkně. Vysázené stromy a upravená zahrada.
Posuďte sami. Znovu sem vložím starší snímek z dřívějšího článku pro porovnání.




Další kočičí polohy

18. října 2013 v 16:11 Zvířátka

Pár obrázků z internetu o oblíbených polohách koček.


Tady je alespoň rozhled!


Chytání posledních paprsků sluníčka.


Absolutní relax.


Kdopak k nám jde?


Poslední móda na chladné dny.


A jedna hodně velká kočka. Smějící se



Foto: internet

Náš kocourek

17. října 2013 v 15:59 Zvířátka

Kocourek Macíček k nám chodí převážně pro trochu pomazlení a hlavně spát. Nikdo ho tu neruší, může vyspávat celý den. Jakmile přijdou vnoučata ze školy, má po vegetu.
Většinou spí stočený do klubíčka. Ale někdy zaujme hodně krkolomné pozice.



Pohodlí je pohodlí! Smějící se


Chotěbořské pondělní střípky

15. října 2013 v 13:30 U nás

Včera jsem se vypravila opět na další lékařskou kontrolu. Bylo krásné, slunečné počasí, tak jsem vzala foťáček sebou.


Toto je pohled u nás na barevný les před odjezdem. Víc obrázek nešel přiblížit.
Nejprve jsem vyfotila za jízdy školu v Nové Vsi, kde se opravuje fasáda. Doufám, že bude ještě koncem října nebo v listopadu nějaký pěkný den, protože kromě školy se buduje nový most na hlavní silnici (kvůli tomu je už dlouho objížďka) a oplocení dětského domova. To je na samostatnou výpravu a článek.


Po příjezdu do Chotěboře jsem šla vyfotit revitalizovaný park Václava Fialy. O tom napíši zvlášť.
Než jsem došla na polikliniku, tak jsem cvakla vystavené zboží u květinářství.




Minula jsem nově postavenou lékárnu (už bude v Ch. čtvrtá) a ordinace praktických lékařů. Lékaři dosud ordinují u bývalých Chotěbořských strojíren, což je daleko od polikliniky a lékáren.


Pak jsem se vydrápala do 2. patra k panu doktorovi. Kontrola proběhla hladce až na foukání do spirometru. Zkuste foukat, když sotva po výšlapu schodů lapete dech. Smějící se No, nějak to dopadlo.
Pokračovala jsem do lékárny a na náměstí. Než jsem udělala nějaké nákupy, tak se zatáhlo a fotky z parku na náměstí už nejsou tak prosluněné jako při příjezdu do Ch.


V popředí malý žlutý strom (hned za chodníkem) je lípa, kterou celou zasadil Václav Klaus při návštěvě Chotěboře 12.5.2004.





Podzimně zbarvená bergénie.

Jak vidíte, stromy a keře v parku hýří všemi barvami podzimu.
To je z města zatím všechno.
Byla jsem celá uťapaná a ráda jsem jela domů. Ovšem za týden mě čeká další kontrola. Pak bude, doufám, do ledna klid.

Přeji pohodové podzimní dny! Usmívající se


Chryzantémy

14. října 2013 v 19:59 Pokojové květiny

Slíbila jsem vám, že až bude chvilka, že vyfotím koupené chryzantémy. Došlo na to včera večer (fotky s bleskem) a dnes dopoledne (fotky se sluníčkem). Jsou to moje oblíbené barvy. Ještě k nim patří růžová, ale tu neměli pěknou.







Dělají mi radost v ložnici na okně. Tam je chladno, déle pokvetou.


Cestička k domovu

13. října 2013 v 14:25 Básničky

Cestička k domovu

Karel Václav Rais


Cestička k domovu
známě se vine.
Hezčí je krásnější
než všecky jiné.

Douška a šalvěje
kolem ní voní,
nikde se nechodí
tak jako po ní.

A kdybych na světe
bůhví kam zašel,
tu cestu k domovu
vždycky bych našel.

A kdybych ve světě
smutně se míval,
na téhle cestičce
vždy bych si zpíval.


(Z křišťálové studánky)



Zdroj: internet


Moje fosílie

11. října 2013 v 14:02 Příroda

V širším slova smyslu jsou slovem fosílie (české synonymum je "zkameněliny") označovány zkamenělé i nezkamenělé zbytky a otisky jiných než recentních organismů. Často se za fosílie považují také stopy po činnosti těchto organismů, které se odborně nazývají bioglyfy, jsou to otisky končetin, nebo jen drobné dírky po vrtání či cestičky po lezení.
Fosílie jsou v užším slova smyslu chápány jako zkameněliny (petrefakty) jiných než recentních organismů, které prošly procesem fosilizace (zkamenění, petrifikací). Proces fosilizace může mít různý průběh, který je však zásadní a odráží se v míře zachovalosti fosílie.
Nejčastěji se dochovávají tvrdé části organismů: zuby, kosti, skořápky vajec, krunýře apod.
Studiem fosílií a fosilních zbytků se zabývá paleontologie. Typickými fosíliemi jsou například pozůstatky pravěkých živočichů trilobitů, dinosaurů nebo mamutů.

Vznik fosílií

Nejčastěji tak, že živočich nebo rostlina uvízne v usazeninách, obvykle pod vodou. I když se masité části těla takto pohřbených živočichů rychle rozloží, tvrdé složky, kosti a skořápky zůstanou zachovány, v některých případech prakticky bez poškození. Většinou však prosakující voda částečně nebo úplně zanese spáry a dutiny nerostnými usazeninami a promění je v kámen. V případě dřeva může být původní hmota postupně, molekulu za molekulou, nahrazována minerály, především oxidem křemičitým. V tomto případě se zachovají původní charakteristické rysy včetně letokruhu, ba dokonce i buněčné struktury. Fosilizace může proběhnout i tak, že původní struktury zcela zmizí a zanechají po sobě buď dutinu, nebo jakousi přírodní "formu" ve skále. Občas do těchto forem pronikají jiné materiály, které pak vytvářejí odlitek originálu. Formám "na listy" a jiné tenké struktury se říká otisky. Původní obrysy listu a živočichu s měkkým tělem se můžou uchovat také v jemném nánosu bahna. Zvlášť krásné jsou takto vzniklé jemné prokreslené otisky kapradin.

Jantar

Kousek jantaru s nedotčeným exemplářem drobného hmyzu jsou vlastně dvě zkameněliny zároveň, protože i jantar je fosilie. Odpradávna ceněný žlutý sklovitý materiál je totiž zkamenělým kouskem stromové pryskyřice. Většinou se nachází na pobřeží Baltského moře, kde kdysi bohaté jehličnaté lesy bývaly zdrojem jantarotvorné suroviny. Hmyz, listy a jiné kousky rostlin se občas v lepkavé pryskyřici zachytily a ta pak zkameněla. Hmyz se zachoval tak dokonale, že vidíme dokonce i jemné žilky v křídlech, a vypadá to, jakoby stále v kousku jantaru fyzicky byl. Ve skutečnosti tomu tak není. Zbyla z něj jen pouhá forma s obtiskem.

Tolik o fosíliích praví Wikipedie.

Mám doma už od studentských let také zkamenělinu. Stěhovala se z místa na místo, podle mého současného bydliště.
Dal mi ji kdysi bývalý švagr, který je geologem. Tehdy ještě studoval. Zřejmě si chtěl ze mě vystřelit a řekl mi, že je to ocásek trilobita. Já tomu naivně věřila. Sice jsem hledala v encyklopedii, ale stejný obrázek jsem nenašla. Tak jsem žila až do nedávna v bludu. Na Facebooku jsem objevila stránku o fosíliích. Tak mě napadlo tam poslat obrázek, aby mi poradili. Stalo se. Zkamenělina byla označena za pravděpodobně zkamenělého mlže, jeho schránku. Mám tedy doma kousek dějin naší planety.



Kočičí vtipy 2

10. října 2013 v 0:56 Vtipy

Pro trochu obveselení ve stávajícím počasí pár kočiččích vtipů:
















Doufám, že vás obrázky pobaví. Smějící se



Foto: FB - Bydlím u své kočky a www.ulistein.de

Říjnová zábava

9. října 2013 v 13:54 Jen tak

Zahájila jsem dnes kolečko lítání po doktorech. Vesměs jde jen o kontroly. Ale i to musí být. Nějak se mi to sešlo na tento měsíc.
Dopoledne jsme jeli s kamarádkou a jejím mužem do Havl. Brodu. Její muž nám dělal jen šoféra, s námi nešel. Smějící se Mrkající
V ordinaci to šlo jak na běžícím pásu, byly jsme brzy hotové obě. Oběma nám to dobře dopadlo, tak máme na dva roky vystaráno.
Myslela jsem si, že budeme mít trochu času a že vyfotím zrenovované brodské náměstí. Bohužel jsem stihla jen fotku zdravotnického pracoviště. Má hezkou adresu - je na Vrabčím trhu. Docela by mě zajímalo, proč se tomu místu tak říká. Cedule se mi nepodařila vyfotit, protože mi do záběru jak na potvoru přijelo auto městského úřadu. Tak důkaz nemám. Musíte mi věřit.
Ráno tu bylo pošmourno, mlha. Sluníčko se prodralo mraky až kolem poledne. Je i teplo.


Přeji všem hezký zbytek dne! Usmívající se


Vše se mění k lepšímu

8. října 2013 v 21:37 U nás

Dnes odpoledne jsem jela autobusem přes Libici nad Doubravou do Chotěboře. Pozorovala jsem krajinu, podívala se do míst, kam normálně nepřijdu, ani tudy nejezdím autobusem. V Libici jsem zaregistrovala, že se opravuje střecha zámku. Kdysi jsem o Libici n/D. psala - zde. Pokud se opravy dočká i fasáda, bude zámek ozdobou městyse. Fotku, bohužel, nemám, protože jsem to nevěděla a neměla připraven foťák.
V Chotěboři jsem také nic nefotila, spěchala jsem na autobus. Velké změny jsem nepozorovala. Jen rohový dům se po opravě fasády dočkal obložení soklu.
Koupila jsem si dvě chryzantémy, protože je mám moc ráda. Moje mi na zahrádce vymrzly. Až bude chvilka, vyfotím je.
Zpět jsem jela přes Novou Ves u Chotěboře. Opravuje se tam od května most, proto je objížďka. Kromě toho se v parku u dětského domova kácely nemocné stromy. Dále dělníci káceli i stromy před kostelem. Ale hlavně se opravovala fasáda školy, která už to potřebovala. O Nové Vsi jsem psala - zde. Na fotkách u obou odkazů si můžete prohlédnout stav před opravou. Pokud bude začátkem listopadu kloudné počasí, tak vše zdokumentuji. Most má být hotov koncem října.
Když jsem dojela domů, vyfotila jsem u branky kvetoucí hvězdnici. Pásl se na ní žluťásek.