****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.






Listopad 2013

Přání

30. listopadu 2013 v 0:36 Tradice a obyčeje

Přeji Vám pohodový a krásný adventní víkend.


A zároveň Vám přeji příjemnou první adventní neděli.






Náš hlídač

29. listopadu 2013 v 17:00 Zvířátka

Dopoledne jsem šla kolem bedny s kuřátky a co nevidím. Náš Macek sedí na bedně a přes sklo pozoruje křepelky. Nevím, jestli se nudil, tak pozorování uvítal jako zpestření dne nebo by se na kuřátka rád dostal. Když jsem začala fotit, dělal jakoby nic. Smějící se





A takto vyhlíží večer z okna. Sedává tam i přes den. Jenže u nás v ulici se nic neděje.



Ještě jsem dostala od Milušky za hádání obrázku diplom. Děkuji. Usmívající se




A zase líhneme...

28. listopadu 2013 v 20:18 Naše hospodářství

Manžel si koupil novou líheň a křepelčí vajíčka a tak líhneme a líhneme. Před dvěma dny se začala klubat první drobotina.
Raději jsem natočila krátká videa, protože si uděláte obrázek, jak jsou kuřátka mrňavá.


Toto je video ze včerejška a ještě z dneška.


Je to natáčeno přes sklo, nechtěla jsem je rušit. Trochu se mi i klepou ruce. Smějící se
Kuřátka se tlačí jedno přes druhé co nejvíc pod žárovku, do tepla. Jsou v bedně na chodbě u radiátoru, tak jim snad velká zima není.
Máme tedy o zábavu a štěbetání postaráno.


Diplom od Nattynky

26. listopadu 2013 v 13:42 Různé

V říjnu byla u Nattynky soutěž - zvířátkové pexeso. Měli jsme hádat, pod kterými čísly jsou schovaná zvířátka a případně trefit dvojici. Byla to velká legrace. Ze začátku se mi moc nedařilo. Volných políček bylo hodně. Jak se jejich počet zmenšoval, byly tipy lepší. Pro představu koukněte k Natty na pexeso. Nyní začala další soutěž, tak máme zábavu.


Nattynko, moc děkuji za krásný diplom a zajímavou a zábavnou soutěž. Usmívající se


Inspirace na Advent a Vánoce

25. listopadu 2013 v 14:56 Vánoce

Na FB se to nyní hemží vánočními dekoracemi, patchworkem a jinými ručními pracemi.
Tak jsem pár obrázků vybrala.


Keramický betlém od autorky, která se jmenuje lísteček.




Andělíček vyrobený z těstovin.



Perníčky pro inspiraci

24. listopadu 2013 v 14:38 Vánoce

Došly mi mailem krásné obrázky kostelíčků, betlémů a chaloupek z perníku. Něco už vám ukázala Janka, přidám něco málo i já.
Upozorňuji, že to není moje práce, protože stvořit takovou nádheru bych vůbec nedokázala ani ve snu.
Pokochejte se dovedností šikovných perníkářek.








Přeji hezký zbytek neděle! Usmívající se


P.S. Přidám ještě jeden obrázek, který jsem dnes objevila na FB.




Ořechový likér

21. listopadu 2013 v 20:58 Recepty

Podle receptu na ořechový likér od Helenky - klik - jsem si naložila jádra z vlašských ořechů do vínovice. Ořechy byly naloženy 12. října. Poctivě jsme se sklenicí denně míchali a třepali. Napřed byl alkohol na povrchu, časem se vsákl celý do ořechů.


Sklenice je zašpiněná od obsahu, který na stěnách ulpíval při míchání. Když přišel čas na scezení, dali jsme se do díla. Moc tekutiny nevykapalo. Manžel se o množství vyjádřil trochu nelichotivě vzhledem k vlitému litru alkoholu.


Sklenice se mi špatně fotila. Odrážel se mi ve stěnách sklenice ubrus.
Přidala jsem skořici, pomerančovou kůru a hřebíček a sklenici dala zpět na okno.
Po týdnu jsme přidali svařenou vodu s cukrem. Po pár dnech jsme obsah scedili. Trochu se filtr sesmekl a pár hřebíčků se dostalo do tekutiny. Nám to ale nevadí. Likér bude jen pro domácí spotřebu, tak se tolik neděje.
Ořechy, které zbyly po scezení, jsem dala do litrových zavařovaček a podle Janky zavařila. Nedávno jsem je přidala do pečení. Byly výborné. Bylo mi líto je vyhodit. Takto je spotřebuji, hlavně třeba do štrůdlu.
A nyní výsledek víc jak měsíčního snažení.



Je toho dobře 3/4 litru. Bude na zahřátí v těchto pošmourných dnech.
Omluvte, prosím, kvalitu fotek. Při nedostatku denního světla a s bleskem se lahve špatně fotí.

Helence děkuji za recept a Marušce děkuji za ořechy. ♥




Najdi kočku! 38

17. listopadu 2013 v 1:47 Piškuntálie

Tak si dáme zase jedno hledání kočky. Poslední jste skoro všichni uhodli.



Další dva nové obrázky:



Na této fotce je více koček. Celkem mají být čtyři.

Hezké hledání! Mrkající

Přeji pohodovou neděli! Usmívající se


Foto: FB - Bydlím u své kočky

Květáková polévka podle Jáji

13. listopadu 2013 v 12:01 Recepty

Manžel dnes uvařil květákovou polévku podle receptu Jáji - zde. Polévka byla mňam. Vyzkoušejte ji i vy.


Až se nabaštíte (možná nezůstane u jednoho talířeSmějící se), tak si budete lebedit jako náš kocourek.


Dobrou chuť! Usmívající se


Orchidej znovu kvete

13. listopadu 2013 v 7:56 Pokojové květiny

V srpnu mi kvetla bílá orchidej s barevným středem. Jaké bylo moje překvapení, když začala na odkvetlých stvolech vyrážet nová poupata. Čekala jsem, že bude odpočívat. A bílá orchidej, kterou jsem dostala letos k narozeninám také nasadila poupata. Do třetice fialová, která již kvete déle, vyhání další poupata na konci stvolu. Mám z nich holek velkou radost.
Koukněte na tu moji šikulku.



Má ještě dost nerozkvetlých poupat. Bude mě těšit dlouho. Usmívající se



Vtipy na úterý 2

12. listopadu 2013 v 7:02 Vtipy

Muž se ženou prochází nákupním centrem, když tu zastaví muže dvě děvčata s prezentačním pultem: "Dobrý den, pane, máte doma myčku nádobí?"
Muž: "No ano, mám."
Dívky: "Toto jsou úplně nové, revoluční tablety pro myčku, nechcete si jedno balení koupit?"
Muž se otočí směrem k manželce a volá: "Mařeno, pojď sem, budeš to jíst?"



Žena a muž v jednou manželství po spoustu let, manželství je to klidné. Blíží se manželovy narozeniny. Žena se muže zeptá, co by mu udělalo radost. "Zbraň. Například pistoli, nejlíp čezetu 75-ku." "Ne! Zbraň Ti nikdy nekoupím!" "Ale já bych ji tak chtěl... " "Povídám, že ne! Už jsi zapomněl, kdo v tomhle domě poroučí?" "No právě. Kdybych měl tu zbraň..."



Manžel sleduje fotbal.
Žena ho vyruší: "Můžeš opravit světlo na chodbě? Dlouho nesvítí."
"Vypadá to snad, že bych měl na čele napsáno elektrikář?"
"A co dveře u ledničky? Nedovírají."
"Cože? Mám tam snad napsáno pracovník Calexu?"
"Co alespoň opravit schody? Celé se hýbou, můžeme se na nich zranit."
"Jsem snad tesař s nápisem - OBI? Mám toho dost. Jdu do hospody, tam bude aspoň klid."
Po dvou hodinách v něm začne hlodat svědomí a z hospody odchází.
Vrací se domů: schody opravené, světlo funguje. Vezme si pivo z lednice - je opravená.
Přistoupí k ženě: " Teda jsi fakt dobrá. Jak jsi to všechno udělala?"
"Já ne, seděla jsem venku a brečela. Okolo šel borec a ptal se proč brečím?"
"Tak mu to povídám a on řekl, že to vše udělá, ale že se s ním buď vyspím, anebo mu upeču buchty."
"A jaké jsi mu upekla?"
" Já? No, mám snad na čele napsáno Dr.Oetker?"



Potkají se dva: "Ahoj, kam jdeš?"
"Pouštět draka se synem."
"To je náhoda, my jdeme také vyprovodit tchýni na vlak!"



Pan Kalianko se hájí u soudu: "Je pravda, že jsem manželku slovně urážel, ale není pravda, že jsem ji přitom napadl fyzicky - nebylo to možné, byl jsem schovaný pod postelí!"



Šéf podniku si objedná automatickou sekretářku. Přivezou mu ji a vysvětlují mu její funkce: "Když zmáčknete pravou bradavku, tak poteče káva a když levou, tak minerálka. A tady dole ta dírka..." Šéf je nedočkavě přeruší: "Moment, to vyzkouším sám." Všichni odejdou a z kanceláře uslyší příšerný řev. "Chtěli jsme vám říct, že ta dírka je elektrické ořezávátko na tužky."



"Karle, žiješ?"
"Ano."
"Pepo, žiješ."
"Jo."
"Díky Bohu, vypadá to, že jsem konečně trefil divočáka!"






Přečetla jsem

11. listopadu 2013 v 4:57 Moje četba

Dnes v noci jsem dočetla knihu Jonase Jonassona Stoletý stařík.


Knihu jsem sice nepřečetla jedním dechem, protože má skoro 400 stran, ale ke konci jsem se nemohla dočkat večerního čtení. Byla jsem napnutá, jak kniha skončí. Stále se však vršily nové a nové události. Bylo to nekonečné.
Konečný závěr - kniha se mi líbila.

Allan Karlsson má narozeniny. Je mu sto let. Vlastně důvod k oslavě. Starosta i místní tisk se připravují na velkolepou oslavu, stoletý stařík má však docela jiné plány; jednoduše zmizí - a brzy je celé Švédsko kvůli jeho útěku vzhůru nohama. Jenže s podobnými věcmi už má Allan své zkušenosti - v mládí koneckonců uvedl do zmatku celý svět.
Jonas Jonasson ve svém románu vypráví o jednom veselém útěku a také o šíleném životním příběhu svéhlavého muže, který se sice nikdy nezajímal o politiku, ale přesto byl vždy nějak zapleten do velkých historických událostí 20. století.
(Anotace distributora)

Foto: internet



Najdi kočku! 37

10. listopadu 2013 v 15:32 Piškuntálie

Už přes měsíc jste nehledali žádnou kočku. Měla jsem jiné články a potom mě chytla nějaká nechuť k psaní. Vlastně jen vložím obrázky, ale i to mě nějak nebavilo. Nesnáším období kolem dušiček a měla jsem i osobní starosti.
Tak to zase rozjedeme! Smějící se

Rozluštění ze 4. října:



A nové dva obrázky:



Hodně úspěchů v hledání!

Přeji hezký zbytek neděle! Usmívající se



Foto: FB - Bydlím u své kočky

Josef Václav Sládek

7. listopadu 2013 v 19:04 Básničky

JOSEF VÁCLAV SLÁDEK: VELKÉ, ŠIRÉ, RODNÉ LÁNY

Velké, širé, rodné lány,
jak jste krásny na vše strany,
od souvratě ku souvrati
jak vás dnes to slunko zlatí!

Vlavé žito jako břehy,
květná luka plná něhy,
na úhoru, v žírné kráse,
pokojně se stádo pase.

Nad vámi se nebe klene
jako v květu pole lněné,
nad lesy jen z modrošíra
pára v tichý déšť se sbírá.

A jak slunce vás tak zhřívá
a jak cvrček v klasech zpívá,
v šíř i v dál, vy rodné lány,
buďte vy nám požehnány!


Selské písně a České znělky (1889)



JOSEF VÁCLAV SLÁDEK: LESNÍ STUDÁNKA

Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
a nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.


Zvony a zvonky (1894)




Foto: www.zelenesrdce.cz a internet

Veverka

5. listopadu 2013 v 11:16 Zvířátka

Veverka akrobatka: život v korunách stromů

Jsou tak půvabné, že jim rádi odpustíme lup oříšků a ještě nějaké přidáme. Odměnou je artistické varieté v korunách stromů. Jak veverky bydlí a vychovávají mladé? Jak pro ně připravit krmítko?
Veverka obecná (Sciurus vulgaris), patrně nejroztomilejší hlodavec naší krajiny, je obyvatelkou lesů celé Evropy a severní Asie. Vyhledává lesy listnaté, jehličnaté i smíšené, až po horní hranici lesa. A protože i na zahradách a v parcích jsou stromy, cítí se zde jako doma.
Veverky si často v typickém panáčkovacím postoji můžeme prohlédnout docela zblízka. Pokud mají poblíž strom, vědí, že ve vteřině budou v bezpečné výšce a nemají důvod utíkat předčasně. Na zahradách i v parcích je lze dokonce ochočit tak, že jedí z ruky. Veverky jsou čilé přes den, v noci spí. Akrobatické varieté si nejvíce užijeme poránu a odpoledne, kdy jsou nejčipernější. Veverka mžiku vyběhne na vršek stromu, zhoupne se na nejtenčí větvi a s lehkostí přeskočí přes čtyřmetrovou propast...


Život v korunách stromů

Veverky si k životu vybírají vzrostlé, mohutné stromy, které skýtají nejlepší podmínky pro hnízdění a nejlépe i dostatek plodů a semen. Závratných výšek se nebojí, příroda je stvořila k akrobacii. Jejich velmi nápadný huňatý ocas je objemnější než samotné tělíčko a tvoří polovinu veverčiny délky. Slouží jako kormidlo a brzdící padák zároveň. Jemnými svaly na něm veverka nastavuje i směr jednotlivých chlupů. Po svislých kmenech a větvích svižně běhá díky silným nohám a skvěle stavěným drápkům. Veliké oči nejen perfektně vidí, ale také bezchybně odhadují vzdálenosti před skokem. Ve větvích vysoko nad zemí veverky stráví skoro celý svůj život. Jen pokud je na zemi něco k snědku, seskočí ze svého království. I po zemi běhají a skáčí velmi rychle.

Kulatý příbytek mezi nebem a zemí

Ve větvích si veverky staví lehká hnízda k odpočinku i bytelnější příbytky pro celou rodinu. Z větviček si spletou pěknou kulovitou stavbu, kterou uvnitř vystelou mechem, suchou trávou, lýkem, listím, zvířecí srstí i ptačími pírky.


Na zimu si veverka staví důkladné hnízdo. Opatří jej tak pečlivou izolací z rozcupované kůry, že zatímco venku mrzne, veverka si doma dovede udržovat teploučko jako v pokojíku - až 20°C. I když neupadá do zimního spánku, zdržuje se často uvnitř a pokud je opravdu špatné počasí, nevystrčí ven nos po několik dní. Běhat po větvích za bouře nebo ve vánici je totiž velmi nebezpečné a veverka to ví. Čeká v rozhoupaném hnízdě a odpočívá až do doby, než se vítr uklidní.
Letních sídel, která mohou být vzdušnější, si veverka buduje hned několik a podle potřeby je střídá. Někdy osídlí i opuštěné hnízdo dravců. Když ji v jednom hnízdě objeví predátor a veverka mu unikne, může se ihned nastěhovat do jiného připraveného obydlí. Až do větví může za veverkou vyšplhat kuna, na zemi je vítanou potravou lišky i rysa (který je však u nás bohužel téměř vyhubený), na vrcholcích stromů ji může ulovit i jestřáb či krahujec.
Pokud veverka najde vhodnou dutinu, osídlí ji a pouze vystele. Jako úkryt před zimou i poledním horkem je takové bydlení velmi komfortní, ale starých stromů s dutinami je dnes poskrovnu. Někdy se proto veverka může ubytovat i v dostatečně prostorné ptačí budce.


Jak vyrůstají veverčata?

Mimo období rozmnožování žijí veverky samotářským životem. Ale dvakrát do roka opustí samečci svá teritoria a vydají se hledat partnerky. Komunikují spolu různými postoji těla, hlasem i pachem. Po spáření se veveřáci vrátí domů a o mláďata se stará samička sama. První rodinu zakládá mezi únorem a dubnem, další v létě, mezi květnem a srpnem.
  • Mláďátka, kterých se po čtyřicetidenní březosti rodí obvykle tři až šest (výjimečně až deset), váží sotva 10 gramů. Jsou holá a slepá, matka je musí téměř dva měsíce kojit.
  • Po měsíci prohlédnou, začnou se pohybovat po hnízdě a sama si již čistí tělo jazýčkem a packami.
  • Po dalších čtrnácti dnech podnikají první průzkumné výpravy kolem hnízda a ještě po další dva týdny se do něj vracejí. Samička je již krmí nejen mlékem, ale i běžnou veverčí stravou. Přitom je učí, co je v lese dobrého a jedlého a čemu se naopak vyhnout.
Nejpozději po deseti týdnech se veverčata zcela osamostatní, ale ještě se nějaký čas zdržují poblíž matky, než si najdou své vlastní místo k životu někde opodál. Veverky žijí sice samotářsky, ale nejsou vůči sobě nijak zvlášť teritoriální, nehlídají si hranice a nesoptí na druhou veverku, která se ocitne poblíž. Jejich území se často překrývají.


V následujícím roce mladé veverky pohlavně dospějí (jarní várka již i na sklonku téhož léta), ale jen každé čtvrté veverče se dočká svých prvních narozenin. Méně zkušená mládež je častou kořistí ptáků i savců. Pokud budou mít štěstí, mohou se veverky dožít i věku sedmi let, výjimečně i věku vyššího - rekordní věk je dvanáct let.

Oříšková dieta

Mezi nejoblíbenější potravu veverky patří vydatné a chutné oříšky. Tlamička zvířátka funguje jako louskáček, který ořech rozlouskne za pár vteřin. Dále se živí nejrůznějšími semeny, v jehličnatých lesích tvoří důležitou část jídelníčku smrková semínka. Pod stromy pak zůstávají typicky ohlodaná vřetena šišek. Jídelníček si dále zpestřuje pupeny a mladými výhonky stromů, občas i houbami a rostlinami z lesního podrostu. V létě pak přicházejí na řadu i nejrůznější plody. Strava veverek je zkrátka velmi zdravá. Pravda, na jaře občas slupne i vajíčko či malé ptačí mládě, pokud je na cestách korunami objeví. A ani bílkoviny v podobě rozmanitého hmyzu nejsou k zahození.

Veverky houbařky

Část potravy si veverky ukládají na zimu. Kromě oblíbených vlašských a lískových ořechů si schovávají i bukvice, žaludy a dokonce i houby - podle toho, co místo poskytuje. Zásoby ukrývají do stromových dutin, nebo je zahrabávají pod zem. Protože neupadají do zimního spánku, zimní spižírny jsou pro ně otázkou přežití - v zimě dostatek potravy nenajdou, snad s výjimkou šišek, kterých za den ohlodají i sto. Samičky, které v předjaří rodí mláďata, potřebují vydatné zásoby dvojnásob. Často se stává, že na některou ze svých podzemních skrýší oříšků a semen veverka zapomene, ani jemným čichem ji nenajde, nebo se k ní jednoduše nedostane. Ze zásobáren pak vyrůstají nové stromy - veverky tak vlastně obnovují les.


V zimě pomůže krmítko

Protože v zimě nespí, potřebuje během období sněhu a mrazu dostatek potravy. Podobně jako ptáky, i veverky můžeme v zimě přikrmovat. Stačí pod stromy zavěsit krmítko a naplnit je slunečnicovými a dalšími semínky, různými druhy ořechů loupanými i ve skořápce, vhodná je i směs pro činčily. Veverky potěší i kousek jablka či hrušky, krmítko je však třeba kontrolovat aby v něm ovoce při oblevě neplesnivělo. Jablečné křížaly a další druhy nepřislazeného sušeného ovoce jsou vhodné také, zvláště pro krmítka, která nebudeme denně kontrolovat.
V Záchranné stanici pro veverky Pinky mají osvědčený zajímavý typ krmítka, které veverky uvítají na podzim i v zimě a k zásobám určeným pro ně se nedostanou myši ani ptáci. Jde o dřevěnou bedničku se skosenou střechou, kterou tvoří lehké plexisklo připevněné panty. Potrava je chráněná a veverky se přesahující plexisklo naučí snadno nadzvedávat. Základna krmítka by měla být větší, aby na ní mohly veverky při krmení pohodlně stát (podobně vypadají i samonásypná krmítka pro veverky, která jsou celá ze dřeva).


Záchranná stanice pro veverky Pinky každoročně zachrání desítky veverčat, která vypadla z hnízda a v době osamostatnění je navrací do přírody tak, aby si zde skutečně poradila. Postarat se o veverče není nic snadného a běžná náhrada mateřského mléka vede obvykle k jeho úhynu, proto pokud veverče vpadlé z hnízda najdete, což se může stát i na podzim kdy veverky někdy odchovávají poslední várku, můžete do záchranné stanice zavolat na telefon 606 070 632 a její obětaví členové pro veveřátko přijedou. Více na www.veveratka.cz.

Rezavé a černé

Zbarvení veverek je velmi variabilní. Některé jsou čistě rezaté, jiné kaštanové a hnědé, část má kožíšek téměř černý - tak proměnlivé zbarvení nemá žádný jiný evropský savec. Na horách a v chladnějších zeměpisných šířkách, kde převládají jehličnaté lesy, žijí především tmavě zbarvené veverky - lépe zde splývají s kmeny stromů. Naopak v listnatém lese nížin je méně nápadné světle hnědé a rezaté zbarvení. Kožíšek tmavohnědých a černých veverek je navíc hustší a v drsnějších klimatických podmínkách lépe hřeje. V těchto odlišných prostředích se postupně vyselektovaly jednotlivé barvy - lépe přizpůsobené veverky mají větší šanci porodit mladé, které po nich barvu zdědí. Ale někdy se také rezavá spustí s černým a naopak, ostatně mezi horami a podhůřím neexistují hranice. Ve vrhu pak mohou být odlišně zbarvená mláďata vedle sebe. Bříška mají veverky bělavá. Vzácně se vyskytují dokonce veverky albínky, které jsou sněhově bílé celé. A ještě vzácnější jsou formy zcela melanistické, tedy černé od čumáčku po ocas, včetně bříška.
Oběma barevným formám před zimou spolu se zimní srstí vyrostou na špičkách boltců ještě nápadnější štětičky, než měly v létě. V zimě mají také všechny veverky, i ty rezavé, jakoby šedou patinu. Odstín vytváří velmi hustá, jemná a teplá podsada, který drobná zvířátka chrání před krutým mrazem.


Nezvaná popelka

Čeleď veverkovitých (Sciuridae) čítá 270 druhů žijících po celém světě. Kromě sysla, který patří rovněž k veverkovitým, je u nás původní pouze veverka obecná. Ale z Ameriky byla do Evropy zavlečena i veverka popelavá (Sciurus carolinensis). Od té doby konkuruje domácí evropské veverce ve sběru potravy a má často "ostřejší lokty". Západoevropské populace veverek mají s nezvaným hostem velké problémy. V Británii, kam byla veverka popelavá nerozumně introdukována, je veverka obecná dokonce silně ohrožená! U nás domácí veverka zatím naštěstí americkou konkurentkou výrazně utlačována není. A protože je, na rozdíl od minulosti, zakázán i její lov a je chráněným živočichem, snad z našich zahrad nezmizí ani v budoucnu…


Zdroj: Receptář, autor Jana Bucharová





Amur

2. listopadu 2013 v 23:25 Zvířátka

Dnes byl ve vedlejší vesnici v jejich obecním rybníku výlov. Syn donesl báječný úlovek. Amura - 75 cm dlouhého.
Dočasně ho umístitl u nás dole ve vaně. Celá rodina ten kus obdivovala. I kocourek koukal jak puk.






Nyní je již amur naporcován v mrazáku na Vánoce.


Novinky z naší vsi 2

2. listopadu 2013 v 7:29 U nás

V blízkosti rybníka Hluboký byla před lety skládka. Každý tam vyvážel, co se mu doma nehodilo nebo rostlinný materiál ze zahrádek (plevel a ořezané větve).
Protože naše vesnice měla jen malé školní hřiště u školy, rozhodli se členové Sokola, že si na tomto pozemku vybudují hřiště. Školní hřiště stejně později zmizelo pod přístavbou základní školy.
Nejprve se musel pozemek zplanýrovat, smetí zahrnout hlínou, srovnat terén a zasít trávou. Dalo to hodně práce.
Potom se postavily provizorní branky a dal se hrát fotbal. Ale to sokolům nestačilo. Pustili se do stavby klubovny a zároveň šaten pro fotbalisty.


Na snímku, který jsem našla někde na netu, je vidět stará klubovna.

Později ještě přikoupili kus pozemku a dali se do budování kurtů na tenis, volejbal, nohejbal a odbíjenou.
Jenže stará klubovna již nevyhovovala, byla stará. Proto se pustili letos do výstavby nové klubovny. Ta je mnohem krásnější než ta stará. Posuďte sami.





Kurty za klubovnou.


Fotbalové hřiště.

Původně jsem chtěla vyfotit odraz slunce v louži. Seděla jsem na lavičce a užívala si odpolední sluníčko.
Za vzdálenou brankou je další, menší hřiště. Zatím jsem nezjistila na co je. Vlevo (mimo záběr) je ohrazená malá plocha, kde v zimě vznikne kluziště pro děti. Nemusí tedy čekat, jestli zamrzne některý rybník.


Aktualizace 15.12.2013
Na stránkách naší obce jsem našla obrázky staré klubovny, výstavbu nové a interiéru. Kdo je autorem fotografií netuším, jsou na webu obce.
Přidávám sem obrázek staré klubovny a interiér nové.



V klubovně je společenská místnost, kuchyňka s výčepem, šatna a sociální zařízení.



Diplom od Natty

1. listopadu 2013 v 16:48 Různé

Na měsíc říjen nám Nattynka připravila opět lumpárničku - soutěž. Ta byla zajímavá a zábavná. Podle třech udaných slov jsme měli poznat věc nebo město. Za svou snahu jsem získala diplom.


Nattynce moc děkuji za krásný diplom a hlavně trpělivost nám soutěže pořádat. Usmívající se
Všem spolusoutěžícím gratuluji.

Kdo chce, může se zúčastnit listopadové lumpárničky - zde.