****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.


Duben 2014

Poslední zvonění

30. dubna 2014 v 14:57 Rodina

Na tento článek mě navedla Katka. Moje vnučka má dnes ve škole také poslední zvonění.
Vymaškařila se na to úžasně. Včera večer si šila kostým. Podívejte se na její kreaci.



Od její spolužačky nemám souhlas ke zveřejnění, tak jsem ji zahalila.
Nejvíc se mi z kostýmu líbí klobouček a kalhoty. Má také pěkně vycpaný pupek. Smějící se

Nyní hlavně držet všechny palce, aby maturita dobře dopadla. Začíná už 2. května.


Nečekané dovednosti pokojovek

28. dubna 2014 v 11:52 Pokojové květiny

Pokojovky se u vás doma postarají o detox

Anturie si dobře poradí s amoniakem z čistících prostředků Foto: Thinkstock

Tapety, koberce, nábytek z dřevotřísky. To vše uvolňuje látky, které doma příliš nechcete. V boji proti nim vám pomohou pokojové rostliny.


Rostliny si domů pořizujeme zpravidla pro okrasu, aby nám dělaly radost. Pokud od nich žádáme i něco praktického, pak většinou to, že zvlhčí vzduch. Pokojové rostliny toho dokážou ale mnohem víc. Umějí pohltit látky, které se uvolňují z běžného vybavení v bytě, jako je formaldehyd a benzen.
Na tyto dvě látky dobře zafunguje gerbera, což je ovšem květina, která rychle odejde, takže její služba bude pouze krátkodobá. Kromě gerbery na formaldehyd platí také chryzantéma a břečťan, fíkusy a daltová palma. Gerbera i chryzantéma dokážou vázat také benzen, gerbera i trichloretylen.
Formaldehyd se uvolňuje z dřevotřísky, lepidel na koberce, je obsažen v některých barvách, kobercích i dalších bytových textiliích.
Dobře vám poslouží také pokojová kapradina ledviník. Dokáže pohltit formaldehyd, xylen, který bývá v odmašťovadlech, nábytkářských pěnách a tkaninách. Datlová a areková palma, dracenamargináta, šeflera nebo azalka indická pohlcují také xylen a trichloretylen. S amoniakem z čistících prostředků zase zatočí anturie.


Filodendron/Philodendron erubescens imperial green Foto: Jindřich Votýpka


Ledviník/Nephrolepis exaltata Foto: Jindřich Votýpka


Zdroj: Living, iprima

Med

24. dubna 2014 v 11:17 Zajímavosti


Znáte tajemství medu? Složení, účinky a druhy zázračného daru včel


Čím více se toho o medu dozvíte, tím více budete překvapeni. Tento včelí produkt je totiž darem vskutku výjimečným. Jaké má přesně složení, druhy a účinky? Čím vším se liší od řepného cukru?
Včelí med je nejznámější a nejdůležitější včelí produkt. Včely jej vytvářejí z nektaru kvetoucích rostlin nebo z takzvané medovice, což jsou sladké šťávy vylučované některými druhy hmyzu (zejména mšicemi). Sebraný nektar a medovici včely přetvářejí pomocí výměšků hltanových žláz a uskladňují v plástech, kde se řídké a tedy mikrobiálně nestálé přírodní šťávy mění na hutný a mikrobiálně stálý med - zásoby potravy, které umožňují včelám přežít zimní období.

Složení včelího zázraku

Během zrání se mění nejen konzistence, ale i chemické složení původních surovin. Především se štěpí složitější cukr sacharóza na jednodušší cukry (hlavně fruktózu a glukózu) a současně z jednoduchých cukrů vznikají cukry složitější.


Med pak dále obsahuje na tisíce dalších užitečných látek - dodnes se vědcům nepodařilo všechny popsat a odhalit. Nejspíš i proto, že co med, to originál. Med je totiž produkt, jehož složení závisí na neustále se měnících přírodních podmínkách.

Hlavní složky medu

  • fruktóza 30 až 38 %
  • glukóza 26 až 33 %
  • sacharóza 1 až 10 %
  • vyšší cukry 1 až 10 %
  • voda 17 až 20 %
  • enzymy 0,1 až 0,6 % (glukozooxidáza, fosfatáza, invertáza, diastáza, kataláza)
  • vitamíny 0,1 % (kys. pantotenová, B1, B2, B3, biotin, C)
  • minerálie 0,1 až 1,0 % (mj. draslík, sodík, vápník, hořčík, železo, fosfor, síra, mangan, zinek, mě?)
  • organické kyseliny 0,1 až 0,5 % (mj. pyrohroznová, glukonová, jablečná, citronová)
  • aminokyseliny 0,1 až 0,5 % (mj. fenylalanin, prolin, alanin, valin)
  • hormonální látky (noradrenalin, acetylcholin, adrenalin, dopamin, látky z mateří kašičky)
  • barviva (mj. rutin, kverutin, akacetin)
  • vonné látky (diacetyl, acetaldehyd a více než 50 dalších)


Pro srovnání
Řepný cukr obsahuje

  • 98 % sacharózy
  • 0,5 % vody
  • 1,5 až 2 % nestravitelných látek
Druhy medu

Podle původu se medy člení na
  • květové, které vznikly převážně z nektaru květů
  • medovicové, které vznikly především ze sladkých šťáv produkovaných hmyzem
Medy ze smrkové medovice jsou hnědočervené, hnědozelený odstín mají medy jedlové, medy z dubové medovice patří k nejtmavějším.
Květové medy pak včelaři dělí na jednodruhové podle rostlin, jejichž nektar převažuje v pastvě včel. Toto označení je pouze přibližné, čisté jednodruhové medy se v praxi nevyskytují, neboť včelař med vytáčí až po určité době a je tedy malá pravděpodobnost, že v plástech nezraje snůška i z jiných rostlin. Pro obchodní účely se původ medu určuje pylovou analýzou. Například za jednodruhový akátový med se považuje med s obsahem 35 % pylových zrn akátu.
Pokud jde o medovicové medy, od květových se liší především tmavější barvou a pomalou krystalizací. Díky vyššímu obsahu minerálií a menší kyselosti mají harmonickou chuť.


Jak se med získává

Z plástů se med vytáčí působením odstředivé síly v tzv. medometech. Rámky s plásty mohou být v medometu umístěny vzhledem k ose otáčení různě. Nejpoužívanější jsou medomety tangenciální a tangenciální zvratné, ze kterých se velmi účinně vytáčejí i husté medy z vysokých plástů.
Radiální medomety s paprskovitým uspořádáním rámků se využívají pro vytáčení řidších medů z nižších plástových rámků, protože spodní část rámků, která je blíže osy otáčení, je vystavena nižší odstředivé síle. Malochovatelské medomety mají ruční pohon (kliku s ozubeným převodem) nebo elektrický pohon (12 V, případně 220 V s elektronickou regulací).
Před vytočením plástů je potřeba odstranit vosková víčka z medných buněk. Vytáčejí se teplé plásty, nejlépe bezprostředně po jejich odebrání z úlu. Vychladlé plásty je nutno nahřát v teplé místnosti asi na 25 °C, jinak je vytáčení zdlouhavé a nedokonalé.
Med z medometu se přes síto (obvykle nejprve přes řidší a poté hustší) vypouští do stáčecí nádoby a nechá se několik dní odstát - vyčeřit - v teple. Všechny nečistoty po nějakém čase buď vyplavou na povrch (vosk, třísky dřeva, části těla včel) nebo klesnou ke dnu (hřebíček z rámku). Nečistoty z hladiny se seberou a med se plní do vhodných nádob.


V čem a kde med skladovat

Nejlepšími materiály pro uskladnění medu jsou sklo a kamenina. Z kovů vyhovuje nerezavějící ocel, hliník a nádoby opatřené povrchem z potravinářského cínu nebo potravinářského laku.
Dříve se med skladoval i v dřevěných obalech vylitých včelím voskem. Nouzově lze pro přechování medu použít polyetylenové obaly, konve nebo pytle z fólie pro vyložení jiných nádob.
Také tvar nádob na med má svůj význam. Uložený med dříve nebo později vykrystalizuje a musí být možnost nádobu s medem šetrně ohřát. Vysoký obsah cukrů působí do značné míry samokonzervačně, takže ve vhodných podmínkách si med uchová plnou kvalitu několik let. Příliš dlouhým skladováním však med ztrácí své aroma, svoji biologickou hodnotu, rozkládají se v něm cukry, tmavne a získává nevhodnou chuť.
Je třeba pamatovat, že med velmi snadno přijímá z okolí různé pachy. Med také chráníme před přímým slunečním světlem.
Med je hygroskopický, má tendenci vázat vlhkost ze vzduchu. Vyšší obsah vody pak zvyšuje nebezpečí, že v medu dojde k nežádoucím mikrobiologickým procesům (kvašení apod.). Proto ho skladujeme v dobře uzavřených sklenicích, v suché a chladné místnosti (vlhkost do 60 %, teplota do 15 °C).


V obchodě musí být podle potravinářského zákona med označen etiketou s údaji o výrobci nebo původu medu, hmotnosti obsahu a minimální trvanlivosti (bývá i delší než 18 měsíců).

Krystalizace čili cukernatění

Především světlé tekuté květové medy i při správném skladování po relativně krátké době ztuhnou či zcukernatí. Tento jev, kterému se správně říká krystalizace, je zcela přirozený a nijak med neznehodnocuje. Naopak je známkou, že med výrobce neošidil.
Zkrystalizovaný med je možné ztekutit, když nádobu s medem šetrně nahřejeme ve vodní lázni na teplotu 50 °C. Napravíme jen menší množství zkrystalizovaného medu, aby ztekucený med nestačil znovu zkrystalizovat.

Pastovaný med

V poslední době se také vyrábí tzv. pastovaný med, který má krémovitou konzistenci, takže je možné ho mazat na chléb v silnější vrstvě, aniž by z chleba stékal. Tento med je vlastně zkrystalizovaný med, ovšem cukerné krystaly jsou velmi malé, takže med vypadá jako sádlo.


Pastový med se průmyslově vyrábí poměrně složitým postupem, kdy se do čerstvého medu přidá trocha jemně zkrystalizovaného medu a směs se za běžné teploty několikrát denně několik minut míchá. Tento postup může zkusit i malovýrobce. (Pokud neuspěje, med lze používat jako obvykle.)

Med je výborně stravitelný

Řepný cukr musí v celém svém objemu v lidském těle nejprve projít játry, kde se štěpí na využitelné jednoduché cukry, které se pak distribuují k buňkám krevním oběhem. Hladina využitelných cukrů v krvi tedy stoupne až po časové prodlevě. Po požití medu tato hladina stoupne okamžitě a navíc je její následný pokles velmi pozvolný.
Z toho vyplývá, že slazení medem daleko méně zatěžuje lidský organismus. Toho v minulosti s úspěchem využívali sportovci. Nahradit řepný cukr medem lékaři doporučují i u onemocnění jater ať již akutních (např. infekční žloutenka) či vleklých (cirhóza).

Nežádoucí příměsi v medu

V medu bylo náhodně zjištěno až několik desítek druhů mikroorganizmů. Nikdy však nebyla zaznamenána infekce, která by pocházela z medu. V minulosti byl navíc med hojně využíván jako konzervační a dezinfekční prostředek. Med totiž dokáže osmoticky odebrat těmto zárodkům vodu a vysušit je natolik, že nejsou schopny se dále rozmnožovat. Navíc dezinfekční schopnost medu umocňuje v něm obsažený peroxid vodíku.


Poněkud složitější je to se zbytky prostředků používaných k léčbě včelích nemocí, jako jsou akaricidy, antibiotika a sulfonamidy. V současnosti med vyrobený u nás zbytky akaricidů obsahuje v tak malém množství, že je nelze zachytit ani citlivými laboratorními metodami. Zásluhu na tom má Výzkumný ústav včelařský, který spolu se Státní veterinární správou a Českým svazem včelařů vypracoval metodiku léčení, způsob sledování včelstev a výrobu a distribuci léčiv varroázy. Léčení včelstev antibiotiky a sulfonamidy je u nás zakázáno! I proto je o náš med velký zájem v zahraničí.
Výzkumy bylo zjištěno, že včela dokáže sbírat nektar tak, že neobsahuje škodlivé látky (těžké kovy či zbytky pesticidů a dalších nejrůznějších škodlivin). I med z ekologicky značně zatížených míst tedy neobsahuje více škodlivých látek než med z ekologicky čistých oblastí.

Pro Receptář speciál Dalibor Titěra


Mráz a jeho dopady

21. dubna 2014 v 12:40 Příroda

V noci ze středy na čtvrtek (16.-17. dubna) byly u nás ráno v 6 hodin - 4°C. Možná bylo v noci víc, ale to jsem se nedívala na teploměr. Tento mráz úplně stačil, aby zničil chloubu mé zahrádky - magnolii.




Takhle to dopadlo! Pomrzla i poupata. Některá větší jsou trochu chycená, ale pochybuji, že se rozvinou. Až vyraší listy, bude alespoň zelená, když už ne růžovobílá.
Doufám, že nepomrzly kvetoucí stromy. Jinak zase nebude ovoce. Zamračený

Užijte si zbytek svátečního pondělí! Usmívající se


Přání k Velikonocům

16. dubna 2014 v 21:05 Tradice a obyčeje


Všem přátelům, známým i náhodným návštěvníkům blogu přeji krásné, pohodové a veselé Velikonoce.

Jarmila


Dnešní odpoledne

15. dubna 2014 v 0:09 Příroda

Dnes odpoledne jsem se vypravila k lékaři a na pedikúru. V poledne tak lilo, že jsem chtěla návštěvy odříci. Kolem jedné hodiny přestalo a dokonce vysvitlo sluníčko.
Vydala jsem se na zastávku autobusu. Od západu se hnaly černé mraky, které nevěstily nic dobrého.



Takhle to vypadalo od západu. Mraky oblížené vodou.


Stará hruška u silnice. Fotka je tmavá, protože bylo málo světla.


Už začíná kvést řepka.

Než přijel autobus, začalo pršet. Nejhorší slejvák jsme přežili v autobuse. V Chotěboři ještě pršelo, ale kousek od autobusu k lékaři jsem přeběhla bez újmy.
Když jsem odbyla lékařskou kontrolu a vyzvedla si léky, venku zase svítilo sluníčko.
Šla jsem k Marušce na pedikúru. Už jsem ji potřebovala, protože doma si tak dobře nohy neošetřím a hlavně neostříhám nehty. Ani s jedněmi brýlemi totiž na to nevidím.
U Marušky mě uvítala krásná jarní výzboba. Tu Maruška mění podle svátků nebo ročních období.




S upravenými a skoro novými nohami (po pedikúře mám pocit, že mám nové nohy) jsem vyrazila s vnučkou na nákup do marketu a domů. Vše jsem stihla bez deště. Ten se spustil, když jsem už byla doma.
Nakonec jsem byla ráda, že jsem se nedala odradit a cestu absolvovala. Musela bych se přeobjednávat a to není nic příjemného.
Ještě vám pro potěšení oka přidám fotku našeho kocourka. Takto si před týdnem vykračoval na zahrádce.


A nyní vám už přeji dobrou noc. Usmívající se



Bábovka za 3 minuty

9. dubna 2014 v 18:49 Recepty

S manželem nás honí mlsná na něco pečeného. Bohužel mi trouba jde jen napůl, tak koláče nepeču. Nemusel by být propečený.
Našla jsem recept na bábovku z mikrovlnky. Už nevím, kde jsem ho opsala. Proto, ať mi, prosím, autorka promine.


Mám to trochu špatně zaostřené, ale pro ilustraci stačí.

Bábovka za 3 minuty z mikrovlnky

Ingredience:
4 lžíce hladké mouky, 1/2 lžičky prášku do pečiva, 4 lžíce moučkového cukru, 2 lžíce granka, 1 vejce, 3 lžíce mléka, 3 lžíce oleje, a možno doladit trochou mletých ořechů nebo mandlí, kokosu.....

Postup:
Vše zamícháme a vlijeme do misky vytřené tukem a vysypané moukou. Miska by neměla být o hodně větší než půl litru. Je toho troška, neděsíme se, ono to nakyne. Vložíme do mikrovlnky, nastavíme na nejvyšší výkon a časovač na 3,5 minuty. Po vypnutí necháme chviličku ještě dojít a vyklopíme.

Zdálo se mi těsto moc husté, tak jsem přilila kapku mléka a přidala ještě trošku prášku do pečiva. Do těsta jsem zamíchala ořechy, které mi zbyly po výrobě likéru.
Nechala jsem bábovku ještě o chvilku déle dojít.
Při vyklopení jí bylo polovic obsahu formy. Dala jsem to totiž do silikonové formy na bábovku. Ale nevadí. Pro nás dva tak akorát k snídani nebo k odpolednímu kafíčku.
Hlavně je to záležitost několika minut, což mám nejraději. Smějící se
Bábovka je mňam. I manžel ji pochválil a on mi jen tak něco nepochválí.




Magnolie

7. dubna 2014 v 19:25 Zahrádka

Na dnešek magnolie již pěkně rozkvetla. Vyfotila jsem ji a zde jsou fotky. Kvete převážně na sluneční straně. Na druhé kvete podstatně méně.
Přidám ještě fotku již také rozkvetlé mandloně nízké a bílé narcisky. Narcisku jsem fotila v předklonu a po paměti. Fotka není nic moc. Nechtělo se mi válet po zemi, protože bych možná nevstala. Mrkající




Detail květu.



Magnolie ze sluneční strany.


Magnolie proti světlu. Zatím moc hustě nevypadá. To nastane, až obroste listy.


Celkový pohled. Štve mě v pozadí modrá plachta na prknech u souseda. Při focení se jim nedá vyhnout.


Květy mandloně nízké.


A bílá narciska nakonec. Kvete zatím jedna jediná.


Co u nás právě kvete

6. dubna 2014 v 10:23 Zahrádka

Včera jsem vyběhla na zahrádku, abych vyfotila magnólii, která začíná rozkvétat. Spěchala jsem, protože to vypadalo na déšť a pak už by nebyla tak pěkná.
Déšť se nedostavil, je zamračeno a fotkám sluníčko chybí.
Přesto se podívejte, co u nás kvete. Je to jen malá ukázka.



Magnólie začíná rozkvétat. Pro její focení nemám zrovna hezké pozadí.


Mahonie i s včelkou Májou.


Z proutku vypiplaný kdoulovec letos už pěkně kvete.


Vedle se chystá ke kvetení mandloň.




Trochu zválené ladoňky (naši chlapi mají ve zvyku mi na ně vždy něco položit Zamračený). Na první fotce digitálek upřednostnil zelenou barvu a na druhé byl pokus o makro.





Zlatice na všechny způsoby. Opět nevhodné pozadí. Ale tomu se v husté zástavbě nelze vyhnout.



Začíná kvést červený rybíz.

Přeji vám pohodovou neděli! Usmívající se



Kamenné koule

4. dubna 2014 v 15:51 Zajímavosti

Kamenné koule opředené legendami lákají turisty i zloděje


Když v kamenolomu v obci Milošová u Čadce našli první kamenné koule, mluvilo se o zázraku a mimozemských civilizacích. Dnes už na místě najdete kamenných koulí poskrovnu a ze zázraku se stala hříčka přírody.
Z Čadce vede cesta do Milošové klikatými silnicemi a zájemce se musí držet směrových tabulí Megoňky. Ani to však není zárukou, že do kamenolomu proslulého nálezem kamenných koulí bez problémů trefíte.
Lom je zalitý poledním sluncem a nahoře na levé straně je vidět velkou kamennou kouli. Návštěvník má dojem, že se každou chvíli zřítí do údolí. Při výstupu k tomuto nejvýraznějšímu tvaru celého kamenolomu je vidět další kouli zapuštěnou do kamene. Její povrch je neuvěřitelně hladký, jakoby ho opracoval kameník. Na povrchu z něj trčí jen asi čtvrtina, ale působí opravdu nadpřirozeně.

Kamenná koule splývá s okolním lomem. FOTO: Ivan Vilček, Právo

O kousek dál je kamenná koule rozpadlá vejpůl. Pravděpodobně se skutálela z vyšší části lomu. Pak jsou tu už jen vyhloubeniny, které naznačují, že v lomu bylo kamenných koulí daleko víc.

Zdobí zahrádky

"Lidé si je odvezli do zahrad," říká Milan Poláček. Pracuje na zdejším statku a nechce prozradit, kterým sousedům zdobí zahrádky kamenné koule z lomu. "Naši to nebyli, to ze vzdálenějších obcí," ukazuje neurčitým směrem. Tvrdí, že v lomu se v minulosti objevil i jeřáb, sundal kamennou kouli, naložil na Tatrovku, a ta ji odvezla.
Od roku 2003 je zdejší oblast o rozloze 1,67 hektarů zákonem chráněná a jezdí sem hodně turistů. "Jezdí sem z celého Slovenska i Česka. Byli tady i z Nizozemí," dodává Poláček. Ve spodní části kamenolomu jsou umístěny lavičky, z nichž je na lom krásný výhled. Bohužel, hlavní atrakce v podobě kamenných kulí je většinou pryč. Podle místních jich bylo v lomu asi 30.

Jedna z kamenných koulí, které zůstaly na původním místě. FOTO: Ivan Vilček, Právo

Další kamenné koule jsou v nedalekém lese a u Klokočova. Tam se s nimi ztotožnili natolik, že je mají dokonce i v erbu obce. Erb vzdáleně připomíná státní znak Slovenské republiky, jen jsou na něm místo trojvrší symboly tří kamenných koulí a místo dvojkříže z nich vyrůstají zlatolisté růže - další místní rarita. Aby turisté hledající kamenné koule nepochybovali, že jsou na správném místě, leží jedna z nich přímo u vjezdu do Klokočova a další před obecním úřadem.

Neobjasněná záhada

Vznik zdejších kamenných koulí o průměru 0,3 až 2,6 metru je zatím záhadou. Objevovaly se postupně při odstřelu v lomu. "Jsem přesvědčený, že pod povrchem jsou další koule," řekl Právu pověřený ředitel Chráněné krajinné oblasti Kysuce Ján Korňan.
Kamenné koule jsou také na několika dalších místech světa, například ve Spojených státech, Rusku, Jihoafrické republice a na Novém Zélandu. Na Slovensku je největší naleziště těchto přírodních pískovcových útvarů v Evropě.

Autor: Ivan Vilček, Právo

Najdi kočku! 43

2. dubna 2014 v 14:08 Piškuntálie

Poslední obrázky nejlépe rozluštila Jaruška a Romi. Podívejte se, kde byly kočiny schované.



Tuhle černušku jste odhalily všechny.
Další dva obrázky. Venku je hezky, je práce na zahrádce a čas na procházky, ale snad najdete večer chvilku na hledání.



Dnes je to lehké. Přesto přeji hodně úspěchů v hledání. Usmívající se

Přeji krásné jarní dny! Usmívající se


Foto: FB - Bydlím u své kočky