****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.






Červen 2014

Jarmila Šuláková slaví 85. narozeniny

27. června 2014 v 19:39 Herci a osobnosti

Zpěvačka Jarmila Šuláková v pátek (27. června) slaví pětaosmdesáté narozeniny.


Ještě donedávna pravidelně vystupovala s cimbálovými soubory a v letech 1995 až 2011 s kapelou Fleret.
Rodačka ze Vsetína (27. června 1929) se vyučila švadlenou. Od roku 1950 byla pětatřicet let prodavačkou ve vsetínské prodejně gramodesek. V roce 1948 začala zpívat se souborem Vsacan, v němž potkala svého manžela, houslistu Ludvíka Schmidta. Začátkem 50. let účinkovala se souborem Kyčera a od roku 1952 do roku 1993 zpívala s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů (BROLN).


Zdroj: Novinky.cz
Foto: internet



Procházka zahrádkou

25. června 2014 v 22:31 Zahrádka

Včera odpoledne jsem si řekla, že i když je zataženo, skočím vyfotit pár kytiček. Na dnešek hlásili déšť a z focení by nic nebylo. Dobře jsem udělala. Moc toho není, ale mě to k radosti stačilo.
Napřed jsem vyfotila denivky. Ale protože bylo pod mrakem, byly otevřené jen dva květy.




Odkvétající růžová pnoucí růže. Dnes by byla asi opadaná.


Babiččina růžička.


Stračka udělala letos úplný keř.


Čmeláček přistává. Jen se kolem květů rojili.


A už hoduje.



Ještě jeden pilný.



Pokus o makro květu hosty. Ale nedařilo se, bylo to moc nízko.


Začíná kvést tmavěfialový clematis. Foťák barvu hodně zkresluje.




V noci na dnešek byla u nás bouřka. Já o ničem nevím, zaspala jsem jí. Prý někde poblíž uhodilo. Byla to rána jak z děla. Neslyšela jsem nic. Odpoledne přišla další bouřka, ale spíš nás obešla.

Přeji hezký večer! Usmívající se



Včerejší stmívání

24. června 2014 v 14:37 Příroda

Večer jsem sklápěla žaluzie, které zatahuji kvůli žhoucímu sluníčku, a zaregistrovala jsem na západě krásné nebe. Popadla jsem foťák, vyštrachala se nahoru k mladým na balkon a fotila. Možná, že by vše zmizelo, než bych se dohrabala na konec naší ulice.
Byla to nádhera!


Vyfotila jsem oblohu i s obrysy domů a světlem před naším domem. Pak už jsem fotky trochu ořezávala.


Na snímků jsou dole, při okraji, vidět dvě sousedky. Jistě si řekly, co na tom balkoně blbnu. Smějící se






Přeji hezký den!


Malý bažantík

22. června 2014 v 12:10 Naše hospodářství

Máma bažantice (samice bažanta) sedí na vejcích na našem hospodářství. Včera se vylíhl první bažantík. Snacha ho přinesla domů, aby ho manžel dal do odchovné bedny. Předtím jsem si ho ještě vyfotila. Je malinký, menší než normální slepičí kuřátka. Snad se mu bude dařit a stejně tak jeho bráškům a sestřičkám, kteří se budou teprve líhnout.



Z blesku byl trochu vyplašený. Tady je focen bez blesku, ale není skoro nic vidět. Hlavně očka.


Toto je asi mládě vrabce, které nám před třemi dny vlétlo otevřeným oknem do zimní zahrady. Honem jsem ho vyfotila a otevřela mu dveře, aby mohlo vyletět ven. Než jsem se otočila, bylo fuč. Asi se vylekalo, kamže to vletělo.



Mraky

19. června 2014 v 23:12 Příroda

Když jsem vyfotila Žižkovu mohylu, tak jsem se jen tak poflakovala kolem a čekala na auto se synem. Vnučka venčila kocourka, tak jsem z nudy fotila mraky. Docela hezky se kupily na obloze.






Řepka naštěstí už odkvetla.





Tam i zpět jsme jeli přes obec Macourov, což je místní část Žižkova Pole. Mají tam hezkou kapličku. Jenže syn jel jak k ohni, tak nepřicházelo v úvahu, že si ji vyfotím.
Musíte vzít zavděk obrázky z internetu.

Wikipedie: Kaplička v Macourově

Kaplička, která jak píše název u vchodu, byla "vystavěna ke cti a chvále Boží L. p. 1924" po první světové válce jako poděkování, že žádný z místních obyvatel z počtu 11 nebyl během první světové války zabit. V kapličce je sloužena každou první neděli v měsíci mše svatá.


Ještě je v obci umístěna socha sv. Václava z roku 1913, ale tu jsem neviděla.





Žižkova mohyla v Žižkově Poli

17. června 2014 v 17:20 Toulky

V neděli jel manžel se synem, vnučkou a se mnou pro králíka - samce k jednomu chovateli do Žižkova Pole. Já jsem se k nim nacpala, protože jsem si chtěla vyfotit Žižkovu mohylu. To se podařilo. Ale převezli mě, protože mě vysadili s vnučkou a kocourem u mohyly. Sami jeli do vsi. Tam jsem si chtěla vyfotit ještě kostel a bývalou školu, dnes MŠ. Musela jsem si jejich fotky stáhnout z netu.
Nyní trochu historie:

Žižkova mohyla u Přibyslavi je pomník husitského vojevůdce Jana Žižky odhalený 20. září 1874. Mohyla stojí 3 km severně od města Přibyslav v obci Žižkovo Pole na místě, kde měl údajně 11. října 1424 v náručí Michala Koudele ze Žitenic Žižka zemřít. Toto místo smrti však je sporné. Údajné přesné místo připomíná veliký kříž uprostřed pole. Mohyla je asi 10 m vysoká, podle některých zdrojů 15 m nebo 16 m. Mohyla stojí v současnosti (2014) na katastru obce Žižkovo Pole, pozemek i mohylu však vlastní město Přibyslav.

Historie Žižkovy mohyly

Vyobrazení Žižkova pomníku z roku 1874 v Žižkově Poli u Přibyslavi, Časopis Světozor

Na místě Žižkova úmrtí podle pověsti později vyrostl bezový keř, který tam rostl i v pozdějších časech, v 16. století je zde zmiňována i hruška.
Pozemek o výměře 300 čtverečních sáhů pro mohylu zakoupil v roce 1862 Julius Grégr od rolníka Víta Kárníka z čp. 31 Šenfeldu (dřívější název Žižkova Pole) a věnoval ho pražské jednotě Sokol. V roce 1869 podal člen pražského Sokola a přibyslavský rodák Jan Otto v Národních listech návrh, aby zde byla vybudována kamenná mohyla. Mohylu postavil havlíčkobrodský stavitel Josef Šupich (1842-1923), žák Josefa Zítka, podle projektu Antonína Wiehla a byla odhalena 20. září 1874. Slavnostní odhalení 20. září 1874 u příležitosti 450. výročí Žižkova úmrtí organizoval František Ladislav Rieger a zúčastnilo se ho kolem 20 000 lidí.
V roce 1916 byla Žižkova mohyla i s celým přilehlým okolím darována Sokolu v Přibyslavi, později se stala majetkem Města Přibyslav.
V roce 2003 byla mohyla zrekonstruována, restaurátorské práce vedli restaurátoři Petr Máša a Jaroslav Máša.
Od 3. 5. 1958 je mohyla zapsaná do státního seznamu nemovitých památek.

Vzezření mohyly

Mohyla se skládá se ze čtyř částí:
  • na dvou kamenných stupních pravidelný čtyřboký hranol z kamenných kvádrů, jsou na něm četné nápisy a věnování obcí, spolků i osob z Česka i mimo Česko. Jeden z nápisů zní "Nesmrtelnému hrdinovi za svornost, rovnost a bratrství českoslovanský dělnický spolek ve Vídni." Jiný: "Co neprorazí slovo, to rozbortí palcát. Beseda v Oustí nad Orlicí."
  • kamenný válec na němž jsou uvedeny názvy vítězných bitev (Praha 1420, Plzeň 1420, Sudoměř 1420, Vodňany 1420, Benešov 1420, Vožice 1420, Žižkov 1420, Kutná Hora a Německý Brod 1422, Hořice 1422, Malešov 1424, Přibyslav 1422)
  • kamenný kužel se zaobleným hrotem
  • kamenný, asi 1,5 m vysoký kalich, který je symbolem českého husitství.

Zdroj: Wikipedie




Žižkova mohyla.


Základní kameny z různých míst - pohled při příchodu.


Pohled z pravé strany.


Pohled zezadu. Je tam i kámen věnovaný městem Chotěboř. Jen mi na něj, jak na potvoru svítilo sluníčko. Snad je nápis čitelný. V Galerii je obrázek z netu, kde je kámen lépe vidět.


Pohled na levé straně.


Pohled od mohyly - výsadba stromů a keřů.



Pohled na vesnici Žižkovo Pole - i s kostelíkem.


Pohled k Lipnici n. Sázavou. Na obzoru (vedle sloupu) je vidět obrys hradu.


Pohled k Havlíčkově Borové - uprostřed stromů na obzoru je vidět borovský kostel, který je na kopečku nad městysem. Proto je z daleka vidět.

Ostatní obrázky jsou v Galerii - klik.
Než chlapi přijeli, tak jsem z nudy fotila mraky. Ty vložím příště. A ještě důkaz, že s námi byl i kocourek.




Bezinkový ocet

16. června 2014 v 16:11 Zdraví

V Receptáři - speciál jsem objevila recept na bezinkový ocet.

Budete potřebovat: 5 - 10 velkých květů bezinek, 0,5 litru octa

Do zavařovací sklenice vložíme čerstvé květy bezinek a zalijeme 8% octem. Květy by měly být zcela ponořené. Sklenici zakryjeme plátnem a necháme v chladu a temnu 3 - 6 týdnů. Poté ocet scedíme a naléváme do připravených lahví, dobře zazátkujeme.
Ocet se skvěle hodí na dochucení zeleninových salátů. Má ale také léčivé účinky - naše babičky s ním léčily horečky. Zředěným octem (v poměru 1:4) natíraly chodidla, dlaně a spánky.


Autorka: Mercedes, Receptář


Hyalophora cecropia - největší můra

15. června 2014 v 15:43 Zvířátka


Hyalophora cecropia

Cecropia můra (Hyalophora cecropia) je největší rod můry v Severní Americe. Patří do řádu Saturniidae. Nalézá se na západě Skalistých hor a na severu většiny kanadských provincií. Larvy těchto můr se nejvíce nalézají na javorech, ale je známo, že se žijí i na třešních a břízách.
Stejně jako všichni členové řádu Giant Silk Moth jsou noční dospělé cekropie můry určeny pouze pro reprodukci, chybí jim funkční ústní části nebo trávicí systém. Proto přežijí maximálně dva týdny.
Chce-li najít partnera, samice cecropia vysílá feromony, které citlivá tykadla může samec odhalit až na míle daleko. Samec může letět až 7 mil při hledání samice. Páření začíná v časných ranních hodinách a trvá až do večera. Poté samice snáší až sto vajec, které se líhnou na malé černé housenky.
Tyto housenky se živí na mnoha běžných stromech a keřích, včetně javoru, břízy a jabloně. Jak se zvětší, je zřejmé, že černá barva jsou ve skutečnosti malé černé chlupy rostoucí z malých výstupků po celém těle (v raných fázích je žlutozelená). Jak housenky rostou, zbarvení stává zelené, modro-zelené, výstupky jsou stále modré, žluté nebo oranžové, v závislosti na umístění na těle, zatímco černé chlupy nakonec zmizí. Po dosažení dospělosti na podzim, housenky (nyní 4-4,5 palců dlouhé) se přemění ve velké kokony na stromech nebo dřevěných konstrukcích. Poté se zakuklí v prvních dvou týdnech po sezónním teplém počasí na začátku léta. Hyalophora cekropie můry jsou univoltinní (univoltinní organismus, organismus vyvíjící se a rozmnožující se jen jednou během roku; má za rok jen jednu generaci).
Rozlišování mezi pohlavími tohoto druhu je velmi snadné. Nejviditelnější rozdíl je ve vybarvení nebo lehoučkých tykadlech. Samci mají velká měkkoučká tykadla, zatímco samice mají menší, méně huňatá tykadla. Samice mají také větší, více zaoblená břicha než samci.


Hyalophora cecropia - vajíčka.


Hyalophora cecropia - housenka.


Hyalophora cecropia - kokon.


Hyalophora cecropia - kukla samce.


Hyalophora cecropia - dospělá samice.


Hyalophora cecropia - páření dospělců.
(Všechna fota z Wikipedie).




(Fota z internetu).

Zdroj: Wikipedie





Pár vtipů o mužích

12. června 2014 v 15:52 Vtipy

Mnozí muži by i odešli z domu, jen kdyby si uměli zabalit.

Moderní léky jsou hotový zázrak.
Díky nim se žena se zápalem plic může postarat o muže s rýmou.

Když vaří muži, je to mimořádně záslužná činnost.
Když vaří ženy, je to běžná domácí práce.

Muž si po příchodu ze zahrady vždy umývá ruce.
Zablátí umývadlo, mýdlo i ručník.
Je to důkaz toho, jak usilovně pracoval celé dopoledne.

Mužská vášeň ke všelijakým mašinkám rozhodně nezahrnuje pračku.

Nevidím důvod, proč bych měla rafinovaně dochucovat tuny jídla, když všichni jen příjdou, sednou si a naházejí ho do sebe.

Která jsou tři slovíčka, co muž nikdy nevysloví? "Já to udělám".

Před svatbou je muž schopný složit ti k nohám celý život, po svatbě není ochotný ani složit přečtené noviny.

Muži jsou jako puchýře. Ukážou se, až když je práce hotová.

Dnešní žena musí mít postavu Venuše, rafinovanost Kleopatry,
odvahu Jany z Arcu, šatník Marie Antoinetty a čistící schopnost tekutého prášku Zuzka.

Říkej si: "Jsem krásná žena. To jen druzí jedí málo mrkve."



Jsou samozřejmě i čestné výjímky!

Došlo mailem od Věrky. Děkuji. Usmívající se


Nové pípalky

12. června 2014 v 0:47 Zvířátka

Večer to v líhni pípalo o 106. Manžel mě volal, ať si vyfotím čerstvě vylíhlá kuřátka. Jsou to langenfeldky. Byla ještě celá vyjevená. Také se asi lekla blesku. Proto jen dvě fotky. Pro ilustraci to stačí.



Doufám, že se vylíhnou i ostatní vajíčka.



Kreslené vtipy o kočkách

9. června 2014 v 13:19 Vtipy

Od dětství miluji kočky. Moje "teta" jich měla vždy nejméně pět. Ráda jsem si s nimi hrála. Nejzajímavější byl kocour jménem Pinkus. Jednak mi to jméno přišlo legrační a druhak byl pěkně strakatý a velká individualita. Ten se nerad mazlil. Nejraději se někde toulal.
Odtud asi pramení moje záliba ve sbírání obrázků koček a hlavně vtipů o nich.
Dnes jen taková ochutnávka. Je hrozný hic, jsem bez nápadu, elánu, grogy a nechce se mi nic dělat. I náš kocourek je nějaký nesvůj. Už je to i na něj moc.



A nakonec jeden drsný!




Když je venku abnormální hic...

8. června 2014 v 12:46 Zvířátka

Když je venku takové vedro jako dnes, tak náš kocourek vyhledává místo, kde se může zchladit. Nevím, proč si vybral právě toto - mezi balkonovými dveřmi do zimní zahrady. Tam je hic k padnutí. Ale proti gustu, žádný dišputát. Smějící se Rozvalil se a spí (chrápe).



To jsou pozice!


Takhle si hověl před týdnem nahoře u mladých. Byl asi hodný, dostal lízátko. Smějící se






Dárek od Kitty

7. června 2014 v 8:36 Jen tak

V pondělí mi pošta přivezla balíček. Byl od blogové kamarádky Kitty. Obsahoval milý dopis (mimochodem, Kitty má krásný rukopis), hrneček s bajadérou a věnováním a likér. Měla jsem z dárku velikánskou radost.
V týdnu jsem měla nějaký útlum, že jsem zapomněla hrneček a ostatní vyfotit. Likér mi zatím vypil manžel, proto na fotkách není. Byl prý dobrý.
Hrneček se mi moc líbí. Bude se z něj pěkně pít kafíčko. Smějící se




Kitty, moc, moc za dárek děkuji! Usmívající se
Omluv, prosím, pozdní zveřejnění.




Odpolední procházka po zahrádce

5. června 2014 v 1:13 Zahrádka

Včera odpoledne jsem šla vyfotit pár kytiček, které mi kvetou na zahrádce. Moc jich není, protože jsem zahrádku vloni na podzim značně zredukovala. Navíc v dubnu byl jednu noc mráz a lecos poznamenal.




U zdi bývalého chlívku začíná kvést růžová pnoucí růžička.





Vedle růže dokvétá poslední kosatec.




O kousek dál kvetou růžové pivoňky. Červené už jsou odkvetlé.



Ve středu kulatého záhonku (spolu s pivoňkami) začíná rozkvétat Babiččina růžička. Ta mi dala zabrat. Nešlo mi nafotit větší detail, má to přepal a neustále mi s ní kýval vítr. Úžasně voní.

Mezi těmito záhonky stojí pergola porostlá vistárií. Ta v dubnu úplně omrzla. Ani jsem nedoufala, že se vzpamatuje. Ale ona roste bujněji než v jiných letech. Zatím nekvete.


U jezírka kvete žlutý vodní kosatec a kosatec sibiřský.






Je ve skutečnosti ostře modrý. Ale můj fotoaparát se rozhodl pro zkreslení barvy.

A v záhonku u vchodu dokvétá orlíček.




U plotu slibují bohatou úrodu lesní jahůdky.


Ještě jsem vedle fotila pustoryl. Ale fotky se vůbec nepovedly.
Jinan mi v dubnu omrzl a těžce se vzpamatovává. Rovněž hortenzie byly hodně spálené. Obrazily, ale asi nepokvetou. Postihlo to i azalky a rododendrony. Kvetly málo. Ani to nestálo za focení.
Je to smůla. Stačilo -4°C a takové škody. Kdybych měla velkou zahradu samý květ, tak by mě to tolik nemrzelo. Ale protože mám jen pár kytiček, je mi to líto.
Paradoxně mráz prospěl stračce a oměji. Jsou z nich ohromné keře.
Ale dost stýskání! Raduji se z květů, které mi zbyly.





Krytá lávka ve Švařci

2. června 2014 v 17:14 Architektura

Jedná se o roubenou lávku pro pěší spojující Švařec, který leží na levém břehu řeky Svratky, s obcí Koroužnou, k níž patří jako její část. Od známějšího městečka Bystřice nad Pernštejnem je vzdálen po silnici asi 15 km východním směrem.
Patří k nejstarším dřevěným mostům na Moravě a kandiduje na titul div mikroregionu Bystřicko.
Lávka je chráněnou technickou památkou lidové architektury.
Několik dat: délka je 22,6 m, šířka 2 m, průchodná šířka 1,6 m, výška hřebene střechy nad hladinou 5 m. Lávka má věšadlovou konstrukci a je podpírána dvěma nábřežními kamennými pilíři. Je nesena dvěma zdvojenými, téměř půl metru silnými trámy, které až do roku 2005 nebyly nikdy měněny. A to trvalo podle pamětníků a ústního podání 300 let.
Historikové její vznik datují sice až do 19. století, o čemž by svědčil i záznam z obecní kroniky z r. 1873, ale připouštějí, že starší jádro může být uchováno v kamenných nosnících.
Vystoupit na ni musíme po 11 strmých dřevěných schodech, stejný počet jich vede na břeh i na druhé straně. Výška lávky je 3 m.
Proti nepřízni počasí a pro zlepšení ochrany použitého materiálu - dřeva - je opatřena střechou nesenou svislými sloupky, které jsou zavětrovány šikmými vzpěrami. Na každé straně střechy je 5 řad šindele.
Dříve byla lávka před povodněmi chráněna dvěma kamennými opěrami, které byly vysoké téměř 2 m. Dnes ji chrání před přívalovými vodami Svratky vysoké hráze Vírské přehrady I a II.
Generální oprava lávky byla provedena až v roce 2006 a byly při ní vyměněny trámy, poškozené prvky a lávka dostala také nový ohoz - odborně plášť.


Trámy lávky před rekonstrukcí (foto: www.vysocina-news.cz).




Lávka po opravě (foto: 3x www.dedictvivysociny.cz).

Text: Petr Novák