****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.





Listopad 2014

Advent

29. listopadu 2014 v 20:04 Svátky

S oslavou adventu jsou spojené svátky světců, které dnes dost neprávem opomíjíme. Ještě než rozsvítíte na adventním věnci první svíčku, připomeňte si společně jeho tradici.
První adventní neděle startuje opravdové přípravy na nadcházející vánoční svátky. Křesťané vnímají advent jako dobu příprav na příchod Spasitele. Během této doby lidé rozjímají a postí se. Starý zákon praví, že půst je pokáním a vyjádřením zármutku pro zesnulé. Právě v těžkých dobách, například za války, tyto dny lidi stmelovaly. Nový zákon mluví o tomto svátku jako o očistě těla. Tyto zvyky se v průběhu historie dost často měnily.
Historie a symbolika adventního věnce je poměrně mladá záležitost. Adventní věnec totiž spatřil světlo světa teprve v první polovině devatenáctého století. Vůbec první dochovaná informace o něm pochází z Mnichova z roku 1838. Zásluhy si připsal theolog jménem Johann Heinrich Wichern. Tento muž spravoval mnichovský sirotčinec a do historie vešel tím, že nad dveře stavení pověsil dřevěný věnec, na který každý den upevnil svíčku. Ke dveřím domu položil pokladničku, kam lidé mohli házet dobrovolné příspěvky pro opuštěné děti.
Jeho počínání si osvojili brzy obyvatelé dalších evropských zemí. Jak šly roky, objevovaly se dveře zdobené zelenými větvičkami jehličnatých stromů ve tvaru kruhu, které měly symbolizovat věčnost, kterou věřícím sliboval jejich Spasitel.


Svíčky se na věncích se začaly zapalovat až v průběhu dalších let devatenáctého století. První zapalovali svíčky němečtí protestanti a odtud se zvyk šířil do dalších zemí.
Světlo svíček je dnes označováno za Kristův plamen lásky. Ten má za úkol osvítit všechny věřící. Ani barvy nejsou zvoleny náhodně, většinou lidé dávají přednost fialovým nebo růžovým svíčkám. Fialová je liturgická barva, růžová pak značí radost z příchodu Ježíše Krista. Není tedy náhodou, že stejnou barvu měla i roucha oblékaná na mši o třetí adventní neděli. Dnes se používají i další barvy, oblíbená je zlatá nebo stříbrná, ale objevuje se i červená, modrá či zelená. Většinou je barva zvolená tak, aby ladila s celkovou dekorací.
Adventní kalendář je sice krásná věc, ale děti moc nenadchne, kromě okamžiku, kdy hoří na věnci svíčka. Proto vznikl v roce 1908 adventní kalendář, který je prioritně určený právě dětem, i když v době, kdy vznikal, měl úplně jinou podobu, než jakou známe dnes. Původně to byla papírová vystřihovánka. Mnichovský občan Gerhard Lang nechal na vlastní náklady vytisknout dvojlisty, na kterých bylo dvacet čtyři okének. V každém okénku byly krátká básnička a na druhé straně obrázek. Jeho tvůrce kalendář nazval V zemi Ježíškově. Tím dal základ dnešnímu adventnímu kalendáři, který skrývá za okénky sladkosti.

K adventnímu času patří také svátky světců. Patří do nich svátek Barbory, Mikuláše, Lucie, ale i Ondřeje.
Třeba zrovna k svátku posledně jmenovaného světce se váže tradice svatoondřejské noci. Noc o svátku svatého Ondřeje byla považována za nejmocnější v roce. V noci vystupují z hlubin země démoni, aby otevřeli brány krutým božstvům zimy.
Proto se není čemu divit, že svatoondřejská noc patřila magii. Kdo se chtěl dozvědět něco ze své budoucnosti, navštívil tento den babu kořenářku nebo obecního pastýře. Ti mu předpověděli budoucnost na příští rok. Věštilo se za pomoci čtyř hrnečků, pod které se dala hrst hlíny ze hřbitova, ždibec čerstvě upečeného chleba, hřeben a prsten. Člověk si vybral jeden hrneček a čarovná věc pod ním mu prozradila, co pro něj bude nadcházející rok znamenat. Chléb značil majetek a bohatý život, prstýnek svatbu, hřeben nemoc a hřbitovní hlína neznamenala nic jiného než smrt.


A to není zdaleka k Ondřejovi všechno! Kromě zaříkávače zlých duchů byl svatý Ondřej považován též za patrona nevěst. Neprovdané dívky si mohly s jeho pomocí přičarovat ženicha. To musely udělat tak, že o půlnoci před svátkem svatého Ondřeje zaklepaly na kurník. Ozval-li se hlas kohouta, bylo to dobré znamení, děvče do roka čekala svatba. Ozvala-li se slepice, dívku následující rok veselka nečekala. Dříve měl svatý Ondřej ještě další zvyky, které se později přesunuly na Štědrý den. Patřilo k nim třesení bezem nebo vyhlížení tváře milého ve vodní hladině.
Svatá Barbora ožívá čtvrtý prosincový den, kdy dívky trhají v sadech třešňové větvičky. Té, které větvička vykvete do Štědrého dne, bude další rok šťastná a potká svého vyvoleného. Ostatně, není to zase tak dlouho, kdy Barbora chodila po staveních stejně jako Mikuláš a vyplácela zlobivé děti nebo obdarovávala ty hodné. Kromě toho je svatá Barbora patronkou mnoha řemesel. Patří mezi ně nejen horníci, zedníci, pokrývači, hasiči, tesaři, odlévači zvonů, kováři, kloboučníci, řezníci a kuchaři, ale také třeba architekti. Křesťany navíc svatá Barbora chránila proti ohni, bouřce, horečce a moru.
Jméno Mikuláš nosilo v minulosti více vážených biskupů. Ten pravý, tedy svatý Mikuláš, pocházel z Myry. Podle pověsti obdaroval bohatě tři chudé dívky, čímž je vykoupil z práce v hanbinci. Tím si získal srdce všech lidí. V předvečer svátku svatého Mikuláše sestupuje jeho duch k zemi a obdarovává hodné děti. Traduje se, že kdysi místo Mikuláše chodila po domácnostech jeho matka jménem Mikuláška. Ta ale moc dárků nenosila a spíš děti trestala. Chtěla je tak naučit poslušnosti, vychovat v nich úctu k rodičům a zbožnosti.
Přestože byl svátek svaté Lucie kdysi oblíbenější než Mikuláš, dnes se na něj zapomíná. Býval to hlavně svátek patřící ženám. Ženy v tento den nesměly prát ani příst len. Ty neposlušné pracovité ženy Lucie ztrestala. V tento den se podle pověsti Lucie vypravila do ulic, doprovázena svými věrnými družičkami a dvořany v maskách kněze, poustevníka, řezníka, dráteníka, krajánka a cikánské rodinky. Později chodily ulicemi samotné Lucie či Lucky a dohlížely na to, jestli je ve všech chaloupkách dobře uklizeno.

Zdroj: Receptář



Najdi kočku! 53

29. listopadu 2014 v 16:19 Piškuntálie

V minulém hádání jste byly úspěsné. Nejrychlejší byla Kitty, pak Ruženka a Hanka S.
Gratuluji!
Nyní pro ostatní rozluštění:



A dva nové obrázky:



Myslím, že dnes je to opět lehké. Přesto přeji všem ostrý zrak!

Mějte hezký sobotní podvečer a pohodovou první adventní neděli! Usmívající se



Foto: FB - Bydlím u své kočky


Nová poštovní známka

26. listopadu 2014 v 19:16 | Novinky a iDnes |  Zajímavosti

Pošta vydala známku s Járou Cimrmanem, je kulatá.


Česká pošta ve středu vydala první kulatou poštovní známku. Jsou na ní možné podoby fiktivního českého génia Járy Cimrmana, který právě kulatou známku vynalezl.
Známka vyšla ve dvou provedeních. První nese nominální hodnotu A, tedy 13 korun, a byla vydána na přepážkovém listě obsahujícím 25 známek stejného obrazu, ale různě natočených.
Druhá známka má nominální hodnotu Z, tedy 30 korun. Na každé ze známek je jiná možná podoba Járy Cimrmana. Celkem je známo 136 podob tohoto génia.
Jde o tzv. vlastní známku, které pošta vytváří na návrh zákazníka. Autorem námětu samolepicích známek je herec Žižkovského divadla Járy Cimrmana a výtvarník Jaroslav Weigel a o grafickou úpravu se postaral jeho syn Michal.
Autorem grafické úpravy typografie písma vlastních známek je akademický malíř a grafik Petr Foltera.
Známka A byla vytištěna v nákladu 2,5 miliónu kusů, známka Z byla vytištěna v nákladu půl miliónu kusů.

Kulatá poštovní známka s podobiznou svého vynálezce Járy Cimrmana FOTO: Česká pošta

Legenda ke vzniku kulaté známky

Jára Cimrman se jako učitel v haličské osadě Struk seznámil s dcerou místního poštmistra Erikou T. Ta se záhy stala Cimrmanovou přítelkyní a posléze i zapisovatelkou jeho myšlenek a zásad.
Díky zápiskům Eriky T. víme, že Jára Cimrman nabídl rakouské c. a k. poště svůj návrh organizace poštovní služby, při níž bylo k dopravě spěšných zásilek využito polního dělostřelectva. Výhodou této novinky bylo, že zásilka dopadla během několika vteřin na příslušnou adresu. Nevýhodou bylo, že adresátů ubývalo. Na žádost obyvatelstva Haliče byla tato služba zrušena. Inspirován kulatým poštovním razítkem vytvořil Jára Cimrman pro tyto spěšniny i kruhovou známku.





Vtipy a jedna hádanka

24. listopadu 2014 v 15:18 Vtipy

Dnes to bude trochu mišmaš.


Tento vtip jsem dostala dnes mailem od Margarity - Haničky.


Tento obrázek je z FB, ale už si nepamatuji z které stránky. Mě se moc líbil. Hlavně kvůli slovenštině, která má někdy kouzelná slova.


Také obrázek z FB (stránku už si nepamatuji). Údajně by tam mělo být 10 zvířat.
Pěkně se pobavte a hrajte si! Smějící se

Přeji hezký podvečer! Usmívající se



Opět náš kocourek

23. listopadu 2014 v 10:59 Zvířátka

Od minulého týdne mě trápil nějaký moribundus. Neměla jsem na nic náladu.
Jediné, k čemu jsem se donutila, bylo vyfocení našeho kocourka.
Nejprve jsem ho zvěčnila minulou sobotu. Přišel se pomazlit, pak se usadil kousek od mého stolu a zřejmě přemýšlel o nesmrtelnosti chrousta. Lákali jsme ho k dalšímu mazlení, ale dal jasně najevo, že z toho nic nebude.




Pak se na mě milostivě podíval, ale před bleskem zavřel oči.



Takto jsem ho vyfotila včera odpoledne. S oblibou vyspává na mém tričku na pračce v koupelně. Když jsem ho tam našla poprvé, hrozně jsem se lekla, protože jsem ho tam nečekala. Nyní je to skoro pravidlo. Když chce mít klid, zaleze si do koupelny.
Nachystala jsem si foťáček a šla opatrně do koupelny. Čul nějakou čertovinu, protože zvedl hlavu a zkoumavě se díval. Měla jsem foťák schovaný za zády, tak se nedal rušit. Asi usoudil, že nebudu otravovat zase s focením.
Ani bleskem jsem ho nevyrušila z blaženého spánku.

Přeji vám hezký zbytek neděle! Usmívající se




Malý okupant

15. listopadu 2014 v 16:44 Zvířátka

Minulou sobotu dopoledne přišla vnučka s kocourkem a usadila mi ho u počítače. Kocour se uvelebil a já měla po "žížalkách". Skoro mi zalehl myš. Vypadalo to, že se nehne nejméně hodinu.
K jeho velké nelibosti jsem ho začala fotit. Svůj nesouhlas dal najevo, nakonec mě sekl po ruce.
Vnučka si ho poté odnesla zase nahoru.
Momentálně u nás prospal odpoledne a před chvilinkou se odebral zkontrolovat svou smečku. Večer možná přijde prověřit pavouky do zimní zahrady. V létě tam rád vysedával, ale nyní mu tam je už zima. Za chvilku jde pryč.
Tak fotky z minulé soboty:




Vždy mi uhnul pohledem. V poslední sekundě hlavu otočil.


Už mu začínám s blýskáním lézt trochu na nervy.


"Jdi už do háje!" Zamračený


Možná rezignace nebo si řekl, že mu můžu vlézt na záda. Jednou bych chtěla vědět, co si myslí. Asi by to nebylo nic lichotivého.

Užívejte si prodloužený víkend! Usmívající se





Vtipy o kočkách

14. listopadu 2014 v 14:56 Vtipy



Žena přinese domů kocoura,
muž se s ní pohádá, že to zvíře půjde z domu, že nepatří do bytu,
a tak ho vezme pod podpaží, zanese o tři bloky dál a pustí ho
do parku.
Vrátí se domů a kocour už sedí před dveřmi.

Nasraný ho naloží do auta, zaveze za město, vypustí ho v lese.
Vrátí se domů a kocour už zas sedí před dveřmi.

Chlap je z toho na prášky, opět jej naloží do auta, odveze nějakých třicet kiláků do druhého okresu, vypustí v nějakých bažinách.
Asi za půl hodiny volá ženě: "Kocour je doma?"
"Jo, před chvílí přišel".
"Dej mi ho kurva k telefonu, já jsem zabloudil!"



(Obrázky z FB - Bydlím u své kočky)



(Obrázky - www.ulistein.de)


Přeji pohodový víkend a pondělní sváteční den! Usmívající se





Hokus pokus

11. listopadu 2014 v 15:57 Zahrádka

Nedávno jsem si koupila předsádku pro focení makro. V sobotu bylo po dešti, tak jsem vyrazila na zahrádku zkusit štěstí. Nutno přiznat, že mi to moc nejde. Asi musím ještě někde něco nastavit, ale nevím co.
Vyfotila jsem skalník, protože je krásně vybarvený a pak jsem na něm zkoušela najít použitelné kapky. Byly jen samé mrňavé.
V trávě se nedařilo, až na cedru jsem se trochu zahojila. Vyfotila jsem ještě měsíční jahůdky. které kvetou jak o závod. Přitom jsem jich spoustu zbaštila.
Doma jsem ještě s předsádkou (když už jsem ji měla nasazenou) vyfotila květy orchidejí. Fialová sotva dokvetla a už kvete znovu. Stejně tak bílá s tmavým středem. Bílá kvete již několik měsíců. Další dvě se chystají. Dělají mi radost.











Poslední lístek na jinanu.





Foceno proti světlu, fotka je moc tmavá.




Druhá várka našich zvířátek

10. listopadu 2014 v 13:47 Naše hospodářství

Dnes dokončíme prohlídku našeho hospodářství. Opět zde budou namíchané moje a vnukovy fotky. Měl třeba lepší světlo, situaci nebo jsem je já nefotila.




Naše jalovička, která se narodila 24.12.2013. Lépe se mi nedařilo jí vyfotit. Když už jsem měla zaostřeno, ona se otočila. Smějící se


A její máma - kráva Jitka. Nevím, proč zvolili naši toto jméno. Je to už několikátá Jitka v řadě.
Vedle krávy mají ubykaci dvě prasátka. Kvůli špatnému světlu ve chlévě jsem je nefotila.


Toto jsou kozičky holandské zakrslé. Velká láska naší Jitky (vnukova přítelkyně).






Vnuk jim s Jitkou vybudoval krásný výběh. Mají tam boudičku na ustájení v noci nebo v zimě a různé špalky na skákání a lezení. Vyblbnou se dosytosti.



To je kozlík Standa, známý útěkář. Za Jitkou chodí jako pejsek. A taky pěkně smrdí. Smějící se
Chtěl něco na zub, ale já nic neměla.
Ukázala jsem vám větší část našeho hospodářství. Zbytek je pole, kde se pěstuje ledacos - od jahod až po řepu a brambory.






Přečetla jsem

9. listopadu 2014 v 15:36 Moje četba

Dnes jsem dočetla Panoptikum starých kriminálních příběhů od Jiřího Marka.

Anotace od vydavatele:
Soubor Panoptikum starých kriminálních příběhů je první knihou z trojdílné série spisovatele Jiřího Marka, kterou doplňují Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum Města pražského.
Soubor Panoptikum starých kriminálních příběhů obsahuje více či méně slavné případy vrchního policejního rady Knotka, jeho nástupce rady Vacátka a členů mordparty. V každém příběhu díky jemnému humoru a jazykovému mistrovství Jiřího Marka ožívá především nostalgický svět prvorepublikové Prahy a jejích tehdejších periferií, spolu s řadou osobitých postav, které prožívají všední dramata s nešťastnými, ale někdy i se šťastnými konci. Většina povídek z tohoto souboru se dočkala seriálové či filmové podoby.

Je to několik povídek, které snad všichni znají z filmového a televizního zpracování. Potřebovala jsem si přečíst něco lehkého, nad čím nebudu muset přemýšlet, není to smutné a spíš mě kniha bude uspávat. Tento účel splnila. Případy pana rady Vacátka znám skoro nazpaměť z televizního seriálu.




Spisovatel Jiří Marek.


Přeji hezký zbytek neděle! Usmívající se


První várka našich zvířátek

8. listopadu 2014 v 11:31 Naše hospodářství

Kvůli množství fotek musím udělat dva články.
Fotky jsou moje (označené vodotiskem) a mého vnuka (neoznačené). Fotky vnuka jsem jen zmenšila a opatřila rámečkem.
Zdaleka jsem nevyfotila vše - např. prasata, nutrie a holuby. Některá zvířata byla i zalezlá. Nejprve drůbež a okrasní bažanti.


Slepice různých plemen, v popředí dvě hedvábničky.


Hedvábnička (foto vnuka).



Kachny, krůty a husy.


Strakatá slepička je zakrslá rousná a za károu vykukuje hedvábnička. Kočka čeká na mléko od krávy (nyní nedojíme, tak něco k snědku).



Zakrslé rousné - kohout se slepičkou.


Perličky, které jsem částečně nevědomky zastínila já. Jinak mi jinde stínila konstrukce výběhů a klecí. Do výběhů a klecí jsem nechtěla lézt, aby mi něco neuteklo. Pak bych uprchlíky nepochytala. Vše je foceno před drátěné pletivo.


Kačer mandarinský se samičkou.


Tady je sám, družka mu uhynula nebo jí něco odneslo; dostala se tam jednou asi kuna.


Bažant zlatý se slepicí.



Bažant zlatý se slepicí. Sluníčko svítilo jak o život a dělalo mi místy přepaly.


Bažant zlatý.


Bažant obecný.


Bažant stříbrný.


Bažant zlatožlutý se slepicí.




Slepice bažanta zlatožlutého (vlevo) a slepice bažanta obecného (vpravo).


A nakonec vlaštovičky z května t.r. (foto vnuk).

A na úplný závěr jeden úsměvný snímek. Manžel dělal zeleninu do mrazáku. Mladšímu vnukovi řekl, aby mu z pole donesl pórek. Vnuk to vzal zgruntu, i s balem hlíny.


Jdi a přines pórek! Smějící se Smějící se





Ještě trochu barev podzimu

7. listopadu 2014 v 10:52 Příroda

V dnešním pošmourném dnu vám jistě přijde vhod pohled na zářivě zlaté listy javorů, jak jsem je vyfotila v úterý odpoledne.
Byl krásný den. Ve středu a včera bylo zataženo a smutno. Dnes to dovršil déšť. Neprší moc, ale stačí.






Javory rostou na okraji fotbalového hřiště. Na podzim září do dálky.
Zkoušela jsem ze spadaných listů vytvořit růžičky, ale moc mi to nešlo. Mám "olšové ruce". Smějící se
Ještě jeden pohled na úbočí Železných hor, kde roste smíšený les. Nyní je krásně vybarven. Bohužel je daleko pro můj foťáček.


Obloha byla vymetená, bez mráčku.





Svítání a včerejší západ slunce

5. listopadu 2014 v 13:27 Příroda

Dnes ráno se mi podařilo zachytit krásné svítání. Obyčejně tuto dobu zaspím, ale musela jsem si vzít prášky a zasekla jsem se u počítače. Smějící se Proto se zadařilo. Jinak nemám nárok, protože se probouzím za tmy, vezmu prášky a zalehnu.
Je to obehraná písnička, ale mě nepřestává nebeské divadlo fascinovat. Podívejte se se mnou.





Toto jsou snímky z 6,37 hod. O pár minut později to vypadala takto.




Čas 6,45 hod. A ještě pohled z okna na západ, kde se oblaha také změnila.


Včera jsem nafotila nějaká zvířátka z našeho hospodářství. Ta vám ukáži postupně.
Večer, když jsem šla od kamarádky, byla zajímavá obloha na jihovýchodě, kde se paradoxně odrážel západ slunce. Na samotném západě to vypadalo dost fádně.



Nejprve mě upoutal vycházející Měsíc. Foceno z ruky v 16,46 hod. Pak jsem si opřela foťák o "prespilíř" a fotka se mi zdá horší.


Navíc jsem nechtěně zabrala osvětlení na novém hřišti.
A odraz západu slunce nad Chotěboří a Hradištěm.





Bylo 16,49 hod. a fotky jsou kvůli nedostatku světla značně neostré. Víc můj digitálek nedokázal.
Pak jsem už šupajdila domů. Co taky potmě venku v ulici? Fotit se nedalo a nebylo ani co. Zahrádky už zejí prázdnotou, jsou většinou připravené na zimu.


Mějte hezké odpoledne! Usmívající se


Najdi kočku! 52

3. listopadu 2014 v 19:51 Piškuntálie

Dlouho jste nehledali kočičky. Minulé obrázky byly lehké. Hned první komentáře svědčily o tom, že jste šikulky.
Přesto dám rozluštění:



A dva nové obrázky:



Myslím, že to opět nebude těžké.
Přeji hodně úspěchů a ostrý zrak!

Hezký večer! Usmívající se



Foto: FB - Bydlím u své kočky

Kocourek - ospalec 1. třídy

2. listopadu 2014 v 19:33 Zvířátka

Náš kocourek je ospalec 1. třídy. Kdyby bral za spaní plat, tak máme vystaráno do smrti. Smějící se
V sobotu odpoledne byl u mě, protože horní zase nebyli doma. Jinak přijde jen zkontrolovat stav, nechat se podrbat a mizí. Jakmile nejsou mladí doma, jsem mu dobrá. To by se mazlil do prodření svého kožichu nebo ušoupání mých prstů. Smějící se A samozřejmě, že po takovém podrbání si rád odpočine. Lehne někam na pohodlné místečko a usne. Ani blesk při focení ho nevyrušil.



Takhle se rozvaloval v 15,20 hod., kdy jsem ho vyfotila poprvé. To už nějakou dobu chrupal.


V 15,47 hod. jen změnil polohu a dál se nenechal rušit.


V 16,48 hod. opět změna polohy. Takto pokračoval asi do prvních televizních hodin. Asi někdo přišel, protože se potichounku ztratil. Prospal celé odpoledne.

Přeji všem hezký večer a pěkný nový týden! Usmívající se




Jinan dvoulaločný

1. listopadu 2014 v 19:43 Zahrádka

Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), zvaný také ginkgo biloba, je dvoudomý opadavý strom. Je jediným druhem rodu jinan z monotypické čeledi jinanovitých. Čeleď přísluší do fylogeneticky velmi prastarého řádu jinanotvaré, který má právě jen tuto jedinou čeleď. Jinan dvoulaločný je také národním stromem Číny.
Popis
Jinan je statný strom s kuželovitou až rozkladitou korunou, který dorůstá do výšky 30 až 40 metrů. Borka kmene je šedá, ve stáří široce brázditá. Větve jsou téměř vodorovně odstálé.
Řapíkaté listy vyrůstají ve svazečcích na silně zkrácených větvičkách. Listová čepel je plochá, klínovitá, rozdělená zářezem na dva laloky, s vějířovitou žilnatinou. Zvláštní olistění jinanů je považováno za přechodný typ mezi jehličnany a listnáči, listy mají fyziologicky blíže k jehličí než k listům krytosemenných.
Je to nahosemenná rostlina, nemá květy ani plody, vajíčka nejsou chráněna v květech a vyvíjející se semena v plodech.
Rozmnožování
Jinan je dvoudomý, to znamená, že jeden strom má samčí rozmnožovací orgány a některý druhý zase samičí. Samčí rostliny vytvářejí plodolistové šišticovité útvary podobné jehnědám, zatímco samičí rostliny vytvářejí shluky nazelenalých semeníků zavěšených na tenké stopce nesené krátkým brachyblastem. Vajíčka jsou zpravidla dvě spolu, jedno z vajíček pravidelně zakrňuje. Při opylování větrem se dostane pyl ze samčích rostlin na polinační kapku vajíčka samičí rostliny, dosah je asi do vzdálenosti 5 km. Pylová zrna jsou při vysychání kapky vtahována do pylové komory vajíčka. Uvnitř vyklíčené pylové láčky vznikají bičíkaté spermatozoidy, k oplození vaječné buňky dochází až po dozrání a odpadnutí semene ze stromu.
Ve vajíčku vznikne semeno, která je postupně obaleno dužnatým obalem a připomíná plod třešně o průměru 2 až 3 cm. Na povrchu má dužinu, uvnitř sklerotické jádro pod nimž je škrobnaté živné pletivo s dvouděložným embryem. K opylení dochází v květnu až červnu, semeno dozrává v říjnu až listopadu, mění barvu ze zelena do žluta. S opylenými semeny dozrávají současně i neopylená, oboje nelze od sebe pohledem odlišit. Stromy začínají plodit až ve věku 35 let.
Pěstování
Roste poměrně pomalu, asi 30 cm za rok, nesnáší trvalý stín nebo zamokřené půdy, vyhovují mu teplejší stanoviště. Je to dlouhověký strom, nejstarší rostoucí v Japonsku má 1200 let. Je odolný proti průmyslovým exhalacím, nemá žádné závažné choroby ani škůdce. Snese i mrazy přes -20 °C. Většinou necháváme stromy růst v přirozených tvarech, každý bývá originální, neaplikují se klasické tvarové formy. V parcích se pěstují převážně samčí rostliny, protože zralá semena samičích silně zapáchají.
Dá se jednoduše množit výsevem semene nebo z nevyzrálých řízků (15 cm dlouhých) odebraných v červenci/srpnu a zasazených do pařeniště se spodním vyhřívání, nebo z vyzrálých řízků (15 až 30 cm) odebraných v prosinci, které uložíme do pařeniště, kde příští jaro zakoření. Také ho lze množit roubováním na semenáče nebo hřížením větví.
V zahradní architektuře je to běžně používaný okrasný strom; speciální využití má v silně průmyslově znečištěném ovzduší pro svoji odolnost, existuje přes 90 kultivarů a forem, třetina se komerčně pěstuje. V Japonsku se jinan dvoulaločný stal nedílnou součástí japonského zahradního umění. V Číně a Japonsku se semen používá v tradičních kuchyních, semena se zbaví dužiny, pak se máčí ve slané vodě, praží a prodávají k přímé spotřebě nebo se přidávají do dezertů. Dužnaté obaly semen obsahují organické kyseliny, jež jsou původcem zápachu i možného podráždění pokožky, glyceridy, steroly a estery.
Farmakologické využití
Široké je jeho farmakologické využití, sbírá se jeho list (Folium ginkgo bilobae) od jara do léta. Droga rozšiřuje cévy, preventivně se užívá proti náhlým mozkovým příhodám, proti infarktu myokardu i proti poškození buněk vznikající při degenerativních nemocích spojených se stářím, otocích mozku atd.
Dále jsou nabízeny léky z jinanu dvoulaločného při poruchách paměti, nedokrvení dolních končetin, při Alzheimerově chorobě (jejíž průběh údajně zpomaluje), při impotenci způsobené zhoršeným průtokem krve tepnami penisu, při hluchotě způsobené nedostatečným průtokem krve ke sluchovým nervům, při chronickém pískání v uších i při chronické závrati. Podle jiné studie z roku 2008 je však zcela neúčinný proti Alzheimerově chorobě, kterou měl údajně mírnit.
Droga se podává buď ve formě krátce vařeného odvaru, nebo ve formě tinktury. Vzhledem k tomu, že v listech je obsaženo poměrně malé množství účinných látek, je obvykle lepší užívat komerčně připravované výrobky, v nichž je obsah léčivých látek zvýšen až na 50-ti násobek oproti přírodnímu materiálu.
V čínské tradiční medicíně je používán po tisíce let k léčbě astmatu, zažívacích potíží, kašle, omrzlin a senility.
Využitelné látky
Obsahuje přibližně na 60 biologicky aktivních látek. Mezi nejdůležitější patří následující:
  • Terpentýny - bilobalid, ginkgolid
  • Flavonoidy - amentoflavon, bilobetin, sekvoiaflavon, kvercetin, kamferol, ginkgetin
  • Karboxylové kyseliny - kyselina 6-hydroxykynurenová
  • Vitaminy - kyselina L-askorbová (vitamin C)
Jinan v literatuře
Jinan dvoulaločný se objevil v knize Jaroslava Foglara Stínadla se bouří, kde jedna ze skupin Vontů zvaná Uctívači ginga užívá listy ginkga jako odznak příslušnosti. Motiv ginga se objevuje i v trilogii o Uctívačích ginga, kterou napsal Svatopluk Hrnčíř a navazuje tak po několika desítkách let na příběhy Jaroslava Foglara.
Johann Wolfgang Goethe (1749-1832) byl inspirován nádherným vzhledem stromu a krásou jeho listí k napsání básně nazvané Ginkgo biloba. Zářez rozdělující list ve dvě stejné části symbolizoval pro něho přátelství a jednotu dvou milujících se lidí.
Chráněné jinany
  • Moštěnský jinan, Osvračínský jinan, Rokycanský jinan
Děčínský jinan. Byl zasazen asi po r.1735, kdy byl postaven lovecký dvůr v městě Bodenbach, později přestavěném barokně na zámeček. Od roku 1864 se musí dívat na Labe přes železniční násep trati Děčín- Drážďany. Jinan je tedy téměř 250 let starý. V srpnu 2012 jsem stanovil (porovnávací metodou) jeho výšku na 25,7 m - jeho vrcholové větve se již několikrát v zimě zlomily. Ve výši 1 m nad zemí má obvod 405 cm.
Celkem AOPK eviduje 47 památných stromů tohoto druhu.
Původ jména
Vědecký název rodu Ginkgo má původ koncem 17. stol. nepřesným přepisem čínského jména yinxing (český přepis jin-sing) jako "ginkyo" resp. "ginkgo" německým lékařem a botanikem Engelbertem Kaempferem v jeho díle "Amoenitatum xoticarum" (Lemgo, 1712), ve kterém tento druh jako první zmínil; původní čínské jméno v doslovném překladu značí "stříbrná meruňka". Druhové adjektivum biloba je odvozeno z latiny a vztahuje se ke tvaru listů; ze slov bis (dva, dvojí) a lobos (lalok). Převodem z latiny vzniklo i české druhové označení. Japonci používají pro plody i název "stříbrná meruňka".

Zdroj: Wikipedie

Nyní pár fotogragií mého jinanu. Nejprve fotky z léta a pak z nedávných dní. Na státní svátek začal jinan trochu žloutnout a dnes má listy žluté a začíná opadávat. Přišla jsem tedy včas.


Jinan focený v létě.




Jinan z 28. října.



A jinan z dnešního dopoledne.



Opět líhneme

1. listopadu 2014 v 14:03 Naše hospodářství

Manžel už nevydržel s tělem Smějící se a pustil se do líhnutí malých křepelek. Potřebuje obnovit chov.
Dnes těsně po půlnoci mi ukázal první vylíhlá kuřátka. Byla ještě mokrá. Jsou v další líhni, kde uschnou, nabaští se, napijou a trochu povyrostou, aby mohla jít dolů do odchovné bedny.


Tady se líhnou. Černá krabička je vlhkoměr.



Kuřátka focená těsně po půlnoci, čerstvě vylíhlá.



Kolem 11 hodiny dopoledne. Už jsou oschlá a vesele pípají.
Nyní je líheň o hodně plnější, jak kuřátka přibývají. Jen se vždy rozutečou, kdykoliv otevřu líheň a chci je fotit.



Mějte hezký víkend! Usmívající se