****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.






Červenec 2015

Vilémovský most

31. července 2015 v 15:51 U nás

Vilémovští a s nimi celá automobilová veřejnost se konečně dočkali. Most ve Vilémově u Golčova Jeníkova, který vloni 4. září pro hrubé zanedbání bezpečnostních předpisů spadl, je od 1. srpna 2015 v předčasném provozu. Odpadnou tak složité objížďky.
Ale úplně hotovo není. To bude definitivně až 29. září 2015. Ještě probíhají dokončovací práce v okolí mostu.
O pádu mostu jsem asi nepsala. Ono se toho tehdy napsalo dost v tisku. I televize často nehodu připomínala.
Dnes vám připojím snímek nového mostu. Je půjčen z Jihlavského deníku.cz, autorem je Libor Plíhal.


Vody teče v Hostačovce velmi málo. I zde se projevilo sucho.

Mějte hezký den a pohodový víkend! Usmívající se



Největší motýli ve skleníku Fata Morgana

28. července 2015 v 16:34 | Novinky.cz |  Zvířátka
Před více než dvěma lety jsem psala o největším motýlu na světe - zde. Nyní máte možnost si ho naživo prohlédnou v pražské Botanické zahradě, ve skleníku Fata Morgana.
Přikládám článek o tomto motýlu. U článku je video, které bohužel neumím vložit.

Skleníkem Fata Morgana v pražské Troji poletují největší motýli na světě

V tropickém skleníku Fata Morgana v pražské botanické zahradě se podařilo odchovat motýla s největší plochou křídel na světě. Aktuálně mají ve skleníku patnáct samečků a sedm samiček a také housenky a kukly tohoto druhu. Návštěvníci tak mají jedinečnou možnost vidět tři stadia vývoje motýla naráz.
Attacus atlas je motýl s největší plochou křídel na světě, samečci mají rozpětí 22 až 23 centimetrů. Samičky v botanické zahradě jsou menší než běžně v přírodě, měří 24 centimetrů, přičemž maximum je až 28 centimetrů. Motýl patří do čeledi martináčovitých, žije v jihovýchodní Asii.
"První problém v chovu se odvíjí od faktu, že dospělí motýli tohoto druhu žijí jen velmi krátce. A proto lze mluvit o štěstí, když se vylíhne samec a samice ve stejnou dobu, neboť se páří okamžitě po ztuhnutí křídel. Celkem se tu pářily už čtyři páry," popisuje Eva Smržová z botanické zahrady.
Odborníci čekali, že se první motýli objeví až koncem srpna. Attacus atlas si však pospíšil. První samec se vylíhl už v noci z 12. na 13. července.
"Celý jejich vývoj byl podle našeho pozorování urychlený. Nejdříve jsme dali vajíčka do plastových krabiček vyložených papírovými utěrkami, které jsme nepatrně vlhčili. Ze začátku jsme housenky krmili listy ptačího zobu," popsala Smržová. Postupně se přešlo na krmení listy vrby a šeříku.
"Překvapilo mě, že housenky téměř neuhynuly a vyvíjely se rychle. První začala spřádat zámotek přímo na skle vitríny. Začala ráno a kokon dokončila asi po osmi hodinách. Mohlo to trvat i déle, ale vlákna byla tak hustá, že nebylo nic vidět," dodala Smržová.
Necelý měsíc po zakuklení se vylíhli první motýli, což je podle biologů velmi brzy.

Zdroj: mak, Novinky

Pranostiky na 5. červencový a 1. srpnový týden

27. července 2015 v 5:18 Tradice a obyčeje

Na svatého Abdona ve švech praská stodola. (30.7.)

Při svatém Ignáci strniska se obrací. (31.7.)

Déšť na Navštívení Panny Marie potrvá do Zuzany. (2.7.)





Foto: internet

Stříbro a jeho těžba

23. července 2015 v 13:09 Řemesla
Témat se nedostává, fotky nejsou a vedro mi gumuje nápady. To je nejlepší čas sáhnout pro článek do archívu.

Stříbro objevili lidé daleko dřív než zlato. Dlouho bylo proto považováno za nejcennější kov. Výrobky z něj se dochovaly z doby Babylonské říše, kde zruční řemeslníci vyráběli šperky. Babyloňané byli také první, kteří se pokusili stříbro těžit.
Od starověku lidé využívají stříbra ke stříbření vody. Pokud se stříbro ponoří do vody, vyvolá díky obsahu haloidů ve vodě takovou chemickou reakci, díky níž se tvoří malé bublinky a ty vodu oživují a zároveň mají antibakteriální účinky. Tato metoda se používá dodnes, i když v daleko modernějším pojetí za použití stříbrných elektrod. Nejvíce se jí využívá v zásobárnách vody u zaoceánských lodí.
Po objevení zlata bylo stříbro ceněno stejně. Díky některým vlastnostem je dokonce lepší než zlato. Má nižší teplotu tání a je tvrdší. Zlato si ale mnohem déle uchová svůj ryzí lesk. Právě lesk určil, že si lidé začali zlata považovat více a řecký historik Strabón ve svých kronikách píše, že arabské národy měnily dva díly stříbra za jeden díl zlata.


Největšími a nejstaršími doly se může chlubit Španělsko, kde se stříbro začalo těžit už ve starověku. Féničané, kteří stříbro těžili, se stali téměř ze dne na den boháči. Další doly v té době vyrostly v Řecku, v Německu, později také v Českých zemích. Někteří historici se dokonce zmiňují o tom, že měli Féničané ze stříbra dokonce i lodní kotvy namísto původních měděných.
V českých zemích se stříbro začalo těžit od sedmého století. Stříbrný boom nastal ve 13. a 14 století. Naše země byly podložena stříbrem na mnoha místech, mezi první naleziště patří Jihlava, Kutná Hora, Jáchymov a Příbram, později přibyl Havlíčkův Brod, Kolín, Český Krumlov, Rudolfov, Měděnec a Řatibořické Hory. Vývoz českého stříbra získal věhlas i ve světě a starším právem jihlavským a mladším kutnohorským právem byl založen světový věhlas Českého hornického práva. Bylo to vůbec první psané právo tohoto druhu v Evropě a mnoho dalších zemí jej přijalo jako svůj vzor.
Nejhlubší důl v Česku byl v Kutné Hoře. Důl s názvem Osel byl 500 metrů pod zemí. Obrovský rozmach přinesl rok 1505, kdy se mohl pochlubit naprosto unikátním množstvím vytěženého stříbra, což bylo téměř jedno sto kilogramů!
Ve Vlašském dvoře se od roku 1300 až do roku 1547 razily pražské groše. Jako platidlo se používaly až do roku 1644.
Příbramské Březové Hory dosáhly dalšího světového prvenství. V dole Vojtěch se dosáhlo hloubky 1000 metrů svislé hloubky za pomoci jediného těžního lana! Stříbrem z dolu svatého Vojtěcha se může pochlubit nádherný a dodnes velmi obdivovaný oltář ve Svaté Hoře u Příbrami. Další důl u Příbrami je bohužel známý i největší důlní katastrofou jak u nás, tak i ve světě. Poslední květnový den roku 1892 vypukl požár v dole Mane a životem ho zaplatilo přes tři stovky horníků.


V Jáchymově byla naleziště stříbra velmi mělká. Vytěžené stříbro bylo možné zpracovávat a bez tavení krájet ve zdejší mincovně. V revíru Jáchymova bylo v 16. století provozování 1344 důlních pracovišť, kde našlo práci na deset tisíc lidí. Byla to velmi namáhavá práce, a mnozí dělníci za ni zaplatili zdravím. Techniku dobývání stříbra a ražení chodeb v dolech popsal lékař, původem z Jáchymova Georg Agricola ve svém díle "De re Metallica libri XII".
Doba novověku zaznamenala rozmach těžby stříbra v Americe, kde bylo objeveno v té době obrovské množství velmi bohatých ložisek stříbra. Tím začala cena stříbra klesat a naopak zlato stoupalo. Bylo to dané také tím, že stříbro si na rozdíl od zlatého kovu nedokázalo uchovat dlouhou dobu krásný třpyt a lesk. Muselo se více čistit. Pokles ceny stříbra měl dopad na těžbu v Evropě. Bohatá hornická města se propadla do chudoby.
V šestnáctém a sedmnáctém století byly objeveny v Jižní Americe dosud jedny z nejbohatších ložisek stříbrného kovu v oblasti Peru, Chile, Bolívie, Argentině a v Mexiku. První a poslední jmenované země jsou dnes světové velmoci stříbra na světě.
V Peru se stříbro dobývá v městečku Cerro de Pasco od šestnáctého století. Kromě stříbra se v této oblasti začal těžit také zinek a olovo, což si vybralo daň na zdraví zdejších obyvatel a hlavně těch, kteří v dolech pracují. Více než osmdesát procent dětí má v krvi překročený limit olova a téměř devadesát procent domů v této oblasti je nevhodných k bydlení. Migrace zdejších obyvatel je v plánu již několik desítek let, zatím bez výsledku.
Evropu kdysi zásoboval stříbrem jeden z nejbohatších dolů v Bolívii, který ukrývá hora Cerro Rico. Je prošpikována skrz naskrz chodbami a šachtami, ke kterým chybí nákresy či plánky. Hora, která připomíná švýcarský sýr, je velmi nebezpečná a hrozí jí sesuv. Má čtyři stovky aktivních šachet a pracuje v nich 15 tisíc horníků. Denně vytěží až dva tisíce tun stříbra. Podobně jako v Peru, i zde lidé zaplatili nejvyšší daň, dřinu, utrpení, ztrátou zdraví a životů. Dělníci pracují v atmosféře prachu a azbestu. Za tři stovky let zahynulo při těžbě osm milionů horníků. Nejčastěji umírají horníci na rakovinu plic a silikózu. Přestože zákony zakazují práci dětí, najdete jich tu velké množství. Desetileté děti začínají jako poslíčci a od třinácti let jsou zaměstnáni jako horníci.


Stříbro se používá k placení od nepaměti. První stříbrné platidlo se objevilo v Mezopotámii před dvěma a půl tisíci lety. Mělo tvary kroužků a spirál.
První mince na našem území se začaly razit za vlády knížete Boleslava II., ve druhé polovině desátého století. Denáry, jak byly mince nazvány, vážily kousek přes jeden gram a byly vyraženy z ryzího stříbra bez příměsi jiných kovů. Dalším platidlem byly Pražské groše, které měly velkou hodnotu a mohlo se jimi platit i v sousedních zemích. Tolar, který byl ražen v Jáchymově v letech 1520 až 1528, byl určen na vývoz. Tolary, které vyšly ze Šlikovské mincovny, doplatily na svoji kvalitu. Obsahovaly vysoký podíl stříbra. Miliony těchto mincí putovaly do německých knížecích mincoven, kde byly přetaveny na nekvalitní oběživo. Tolary, které se ze Šlikovské mincovny dochovaly, jsou dodnes velmi vzácné.
Ne všichni měli možnost platit vyraženými penězi, proto se po dlouhou dobu uznávalo jako platidlo i samotné stříbro. Kousky kovu se různě krájely a sekaly a rubaly, podle toho, kolik bylo potřeba na zaplacení. Staroruské národy daly tomuto způsobu placení název, pozdějšímu platidlu, ruskému rublu.
Stříbro se nepoužívá pouze jako platidlo, nebo jako kov k výrobě šperků. Má využití ve farmacii, používá se jako materiál k přípravě zubního amalgánu, v automobilovém průmyslu, při zpracování fotografických materiálů, při výrobě zrcadel, baterií s vysokou kapacitou, leteckých motorů.

Autor: Receptář, Mercedes Wimmerová
Foto: Receptář


Pranostiky na 4. červencový týden

20. července 2015 v 5:08 Tradice a obyčeje

Do svatého Eliáše i pod křovím schne, po něm ani na křoví. (20.7.)

Jak je teplý svatý Jakub, tak studené jsou Vánoce. (25.7.)

Svatá Anna - chladna z rána. (26.7.)





Foto: internet

Zahrádka žízní

19. července 2015 v 22:38 Zahrádka
Dnes odpoledne jsem si chtěla vyfotit juku, protože už plně rozkvetla. Zděsila jsem se, jak jsou kytičky, ale i plevel zničené z vedra. Všechno viselo vrškama dolů.
Přitom na radaru jsou celé odpoledne zobrazeny srážky. Déšť se asi stačí vypařit než dopadne na zem. Za celý den nekáplo!
Pár kytiček, které kvetou.


Juka před 11 dny. Vyhnala tři květní stvoly. Na jaře vypadala, že letos vůbec nepokvete.



Takto jsem juku vyfotila před 3 dny ráno, když jsem jela k lékaři.


Již je v plném květu. Až teď jsem si všimla, že jsou všechny stvoly v zákrytu.



Kuk pod sukýnku. Smějící se




U schodů na zahrádku (ze zimní zahrady) kvete krásně clematis. Každý rok fialový kvete bohatě. Mám čtyři druhy. Někdy trochu rozkvete červený a dva ostatní se flákají. Už ani pořádně nevím, jakou mají barvu. Jeden je růžový a poslední jsem nikdy neviděla kvést.
Na konstrukci je budka pro ptáčky, kam v zimě sypu slunečnici. Co spadne dolů, později vyklíčí a kvete.



Slunečnice má z vedra svěšené okvětní plátky.


Podruhé letos rozkvetla vistárie. Ale už není květů tolik.


Moje denivky. V tom horku velmi rychle odkvetly. Toto jsou poslední květy.


Stračka mi také rychle odkvetla. Ani jsem ji nestačila vyfotit. Zato oměj šalamounek se na kvetení teprve chystá.


Květů má hortenzie víc, ale jsou všechny drobné. Je jich víc než vloni, ale jsou malé.


Pár floxů u branky, které přežily likvidaci a přesazení jejich družek na jiné místo.




Kvetoucí komule. Některé květy také rychle odkvetly, ale ještě plno se jich chystá.
Vyrazila jsem ji fotit hlavně kvůli tomu, že bývá obsypána motýli. Ale i ti měli vedra asi plný sosák a tak jsem nachytala jen jednu babočku kopřivovou.



I hmyz je z hiců celý umordovaný, protože na komuli byl jen čmelák a tři mouchy. Ty není také moc vidět. Všichni jsou někde zalezlí, jako já. Smějící se

Přeji vám hezký nový týden! Usmívající se



Krumlova vila

19. července 2015 v 5:03 Architektura
Před časem jsem vám slíbila, že vyfotím Krumlovu vilu. Fotila jsem tehdy zajímavé nebo památné vily v Chotěboři.

Nejprve trochu historie z knihy Slavné vily kraje Vysočina:

V meziválečné Chotěboři a jejím hospodářsky nepříliš rozvinutém okolí zůstávalo projektování rodinných domků a vil víceméně v rukou zdejších stavitelů a zednických mistrů. Vedle celé řady drobných novostaveb s jednoduchými, ještě pozdně secesními fasádami, vynikaly soudobým, moderním řešením zvláště architektonické realizace, prováděné od dvou, ve městě již zavedených stavitelských jmen: Kruml a Liška.
Ing. Josef Kruml navrhl v roce 1931 pro sebe a svou manželku vkusný rodinný dům s velkou zahradou.
Po roce 1948 stavitelská firma rodiny Krumlových zanikla. U vily docházelo k postupným záborům zahrady. Do dnešních dnů se však objekt dochoval, včetně interiérů, ve velmi autentickém stavu.


Pohled z ulice F.X.Šaldy.


Pohled ze zahrady vily. (Oba obrázky jsou přefoceny z knihy Slavné vily kraje Vysočina).
Nyní vám ukáži současný stav. Dlouho pamatuji, že fasáda byla místy poškozena, byla tmavá a původní (v podstatě stav, který je na obrázcích).
Nedávno došlo k její obnově. Vila teď svítí krásnou okrovou barvou. Velmi prokoukla, protože byla opravena i letní jídelna (nízká prosklenná část domu vpravo).
Jen nemám fotografii pohledu ze zahrady. Bylo mi trochu proti srsti žádat o přístup a rušit rodinu, která ve vile nyní bydlí.


Pohled z ulice F.X.Šaldy.



Všechny pohledy jsou z ulice.

Pokud by měl někdo zájem o podrobnosti stavby, může si je v uvedené knize přečíst. Nechtěla jsem vás unavovat popisem architektonických prvků, rozpisem materiálu a dalšími údaji.

Přeji hezký den! Usmívající se




Po bouřce

17. července 2015 v 19:49 Počasí
Přes den bylo velké vedro a byly hlášeny silné bouřky. Odpoledne se nad námi přehnala bouřka. Na radaru situace vypadala hrůzostrašně. Nebyla ale nijak silná, ani moc nepršelo. Přečkala jsem ji mimo domov, na besedě u kamarádky.
Na noc je hlášena další bouřka. Doufám, že i ta projde hladce.
Vyfotila jsem přes hřiště oblohu na východě. Na fotkách vypadá barva mraků světlejší. Po přiblížení není nad Hradištěm vidět žádná hrozba.
Než jsem došla domů, bouřkové mraky odešly dále na východ.








Přeji hezký a klidný večer! Usmívající se





Rekonstrukce průtahu městem Chotěboř 1

17. července 2015 v 11:08 U nás
Měla jsem v úmyslu napsat jiný článek, ale rozhodla jsem se pro zdokumentování největší stavby v posledních letech v Chotěboři. Před 10 dny jsem psala o tom, jak pokračuje rekonstrukce průtahu městem - zde.
Včera jsem byla nucena opět navštívit některé lékaře (toho si v poslední době užívám měrou vrchovatou) a shodou okolností byla k tomuto dni otevřena nově opravená silnice v ulici Krále Jana a v Herrmannově. I kruhový objezd byl zprovozněn. Ještě není vše úplně hotovo, ale to nebrání provozu. Např. v ostrůvcích není všude zemina, tím pádem ani osázeno nebo chybí opravené chodníky. Zatím jsou podle části ulice Krále Jana zábrany, ale doufám, že vše brzy zmizí a budeme chodit po nových chodnících.
Nejprve jsem vyfotila přechod od parku směrem k poliklinice a dále ke školám (gymnázium a základní škola). Značení na vozovce je hotovo.



Pohled doprava k "brodské křižovatce".


Pohled doleva směrem ke kruhovému objezdu.
Když jsem si odbyla návštěvu lékaře, šla jsem vyfotit kruhový objezd. Pohled trochu z odstupu.



Právě se navážela zemina na středový kruh.


Vysypáno!


Pohled na přechod před kruhovým objezdem a část ostrůvku, vpravo je ještě jeden. Nejsem odborník, ale nezdá se mi umístění přechodu těsně před vjezdem na kruháč šťastným řešením. Ale zase je umístěn na rohu domu za mnou a dále ulicí, která vede ke gymnáziu. Myslím, že tam není hlavní trasa přecházejících dětí do školy a tudíž moc velké zdržení pro auta. Provoz ukáže.


Ještě celkový pohled na kruhový objezd. Pan Herrmann (socha v pozadí před rozložitým keřem) se na dílo klidně dívá. Smějící se Možná si myslí své.
Pokračovala jsem ulicí dolů směrem ke gymnáziu. Šla jsem na pedikúru, protože moje nohy nutně potřebovaly zásah odbornice. Smějící se
V ulici, kde moje zachránkyně bydlí, kvetla v jedné zahrádce katalpa. Berte to jako bonus k trochu nezáživné tématice.



Mohla jsem udělat větší detail květů, ale spěchala jsem.
Nohy se dočkaly zákroku, zase se mi šlo zlehka.
Pro dnešek vše.

Mějte hezký den! Usmívající se



Pranostiky na 3. červencový týden

13. července 2015 v 5:03 Tradice a obyčeje

Svatá Markyta vede žence do žita. (13.7.)

Na den Rozeslání apoštolů bývá devět bouřek. (15.7.)

Slunce peče - déšť poteče.





Rekonstrukce průtahu městem Chotěboř

7. července 2015 v 15:01 U nás

O rekonstrukci silnice a kanalizace jsem už psala zde a zde a ještě zde.
Nová silnice tam byla opravena od zámku až po tzv. brodskou křižovatku - zde jedna fotka. Opravu křižovatky u knihovny nemám zdokumentovanou. Mám jen fotku z internetu.


Letos v dubnu začalo město prostřednictvím stavební firmy rekonstruovat zbývající část ulice Krále Jana a Herrmannovu až po křižovatku s ulicí 5. května.
Místo problematické křižovatky u Herrmanna vznikne kruhový objezd. Mám z internetu fotku starého stavu křižovatky. Byly zmatky při odbočování i přecházení.


Když jsem šla od Rehabilitačního ústavu, tak jsem vlastně začínala na křižovatce s ulicí 5. května. Fotila jsem ulici o trochu níž, protože jsem mezitím došla k soše Čerta.
Tam už se jezdí po nové vozovce. Ještě zbývá dodělat chodníky.
Fotka je v protisvětle, proto méně kvalitní.



Pohled ze stejného místa směrem k budovanému kruhovému objezdu.


To už jsem někde u Marešovy ulice, kterou se nezprovozněný úsek objíždí. Pak se pokračuje směrem za mnou a dál ven z města a na Ždírec nad Doubravou.



A jsme u budovaného kruhového objezdu. Přes velké vedro se "maká".



Celkový pohled. V pozadí vpravo socha Ignáta Herrmanna.


Ulice Krále Jana čeká na dokončení chodníků a asfaltový povrch.


Tzv. křižovatka u ÚNZu, zde děti ze sídliště přecházejí ulici cestou do školy. Proto jsou pro ně uprostřed ulice vybudované ostrůvky.
Tím fotoreportáž končí. O kousek níž už je brodská křižovatka a tam je už z dřívějška hotovo.
Ještě vám sem dám mapku Chotěboře, aby jste měli představu o celém úseku opravy. Je asi 2 km dlouhý.


Zdroj: Mapy.cz

Přeji vám hezké odpoledne, přežijte ta vedra ve zdraví! Usmívající se





Pranostiky na 2. červencový týden

6. července 2015 v 5:13 Tradice a obyčeje

Jaká povětrnost na Sedm bratří, taková po sedm týdnů patří. (10.7.)

Co červenec neuvaří, srpen nedopeče.

Když červenec pěkně hřeje, o Vánocích se zima zaskvěje.





Včerejší dopoledne

2. července 2015 v 23:51 Toulky

Včera jsem byla opět na kontrole u lékařky. Když jsem šla zpátky do města (zdravot. zařízení je na kraji města), hledala jsem objekt na focení.


Foto zdravotního zařízení (půjčeno z Mapy.cz).

Do oka mi padla socha čerta od Michala Olšiaka - Čertův stolek. Čert hraje šachy. Už jsem zapomněla s kým. Zřejmě se k soše vztahuje nějaká legenda.
Nedaleko, v údolí řeky Doubravky, se nacházejí romantické skály, z nichž jedna se jmenuje Čertův stolek.
Už jsem sochu na blogu měla, ale tehdy u ní nestál ukazatel. Tak jsem si ho zvěčnila.





Naproti soše se mi líbila nově opravená vilka a růže v Herrmannově ulici.

Ještě mám vyfocenou další vilu, ale o té napíši samostatný článek.
Když jsem se konečně dohrabala na náměstí, koupila jsem ovoce a zeleninu. Taška byla těžká, tak jsem relaxovala na lavičce před odjezdem domů. Nějak jsem tu relaxaci protáhla, že mi autobus frnknul před nosem. Naštěstí za čtvrt hodiny jel další.
Pozorovala jsem vodotrysk v kašně, ale neměla jsem čas a síly jít ho vyfotit.
Měla jsem toho plně kecky. Doma jsem jen odpočívala a fotky a článek zůstal na dnešek.



Foceno proti sluníčku, takže nic moc kvalita.

Přeji všem dobrou noc a hezký páteční den! Usmívající se
Přežijte ta vedra ve zdraví!