****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.





Září 2015

Najdi kočku! 66

29. září 2015 v 9:39 Piškuntálie

Domnívala jsem se, že poslední hádání je lehké. Nebylo.
Nejúspěšnější byla Maruška J., objevila dvě kočky. Gratuluji! Usmívající se
Na prvním snímku jsem měla problém ji najít sama.Smějící se
Rozluštění:




Tři nové obrázky:




Přeji vám dnes ostrý zrak a odhalení všech kočiček! Usmívající se

Všem přeji krásný den! Usmívající se



Foto: FB - Bydlím u své kočky


Pranostiky na 5. zářijový a 1. říjnový týden

28. září 2015 v 5:21 Tradice a obyčeje

Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní. (28.9.)

Nejsou-li pryč před Michalem ptáci, tak po něm tuhá zima neburácí. (29.9.)

Den svaté Terezičky nebývá bez vlažičky. (3.10.)

Svatý František zahání lidi do chýšek. (4.10.)





Najdi kočku! 65

26. září 2015 v 11:02 Piškuntálie

Minulé kočičky jste našly všechny skoro hned a dobře.
Jen pro připomenutí sem dám rozluštění.


Zde byly kočičky dokonce dvě.



Další tři nové obrázky:




Přeji vám hodně štěstí při hledání a ostrý zrak! Usmívající se
Dnes to také není těžké.

Přeji všem pohodový a slunečný prodloužený víkend! Usmívající se



Foto: FB - Bydlím u své kočky




Dnešní ráno - středa

23. září 2015 v 18:16 Počasí

Dnes ráno jsem se vypravila na další pravidelnou kontrolu k lékaři.
Ranní obloha nevěstila nic dobrého. Ale co, deštník byl v tašce a stejně budu sedět v autobuse, autě a v čekárně.



Pohled k západu. Tam se houfovaly mraky na déšť. Ale ve finále zatím doposud ani nekáplo.



Východ vypadal ještě hůř. Sluníčko se nemohlo prodrat mraky. Nakonec se ani neukázalo. Bylo i dost chladno.
Zemědělcům to nevadilo, seli, až se jim za "koly" prášilo.


U nás vypukla velká akce - výměna střechy. Včera si pokrývači dovezli materiál a dnes ráno začali. Foto je z poledne, kdy byli v plné práci.


V partě pracuje i starší vnuk. Nyní je někde schovaný.

Přeji hezký večer! Usmívající se



Zpracování kovů

23. září 2015 v 5:57 Řemesla

Kovy provázejí lidstvo dlouhé roky. Aniž bychom si uvědomovali jejich přítomnost, obklopují nás na každém kroku a není snad žádné odvětví lidské činnosti, kdy bychom je nepotřebovali.
Když lidé ovládli oheň a dokázali ho rozdělávat a začali využívat jeho teplo, došlo jim, jak výborné jsou pokrmy upravené na ohni. Za chladného počasí oheň nejen chránil před zimou a zvířaty, ale byl dobrý pro přípravu masa. A začali se poohlížet po dalších darech, které by jim příroda poskytla. Další přírodní dar, který objevili, byly kovy. Díky kovům se lidstvo posunulo ve svém vývoji o obrovský kus dál.
Kovy v ryzí podobě se nacházejí v přírodě málo, většinou se vyskytují v rudách. Před pěti tisíci lety tomu tak nebylo, kovů v ryzí formě se vyskytovalo poměrně hodně. První kov, který začalo lidstvo používat, byla měď. Z té doby se zachovalo hodně kovových předmětů, nádobí, nářadí.
Zpočátku vůbec nebylo možné měď upravovat, protože bylo v té době téměř vyloučené dosáhnout bodu tavení mědi, který je 1083°C. Díky nepříliš vysokému bodu tavení a výborným tvárným vlastnostem mědi, začali lidé tento kov využívat stále více. Díky ohni a mědi se začalo rozvíjet jedno z prvních řemesel, kovářství. Kováři vyráběli šperky, nástroje, nádobí, ale také zbraně. Postupně začaly vytlačovat neforemné a těžké kamenné nástroje i zbraně. Celý přerod trval poměrně dlouho. Bylo to více než dva tisíce let a toto období známe jako neolit, neboli dobu měděnou.


V Mezopotámii přišli kolem roku dva tisíce před naším letopočtem na to, jak měď vylepšit. Přidali k ní cín a zinek a tak vznikla první slitina jménem bronz. Bronz byl tvrdší než měď a méně reznul. K jeho tavení nebylo potřeba tak vysoké teploty, takže se dal snadněji zpracovávat. Výroba bronzu se šířila hodně rychle. Za necelých pět stovek let zaplavila celou Evropu a zcela nahradila měď. Bronzové předměty usnadnily práci především v zemědělství, ale i v dalších řemeslech. Toto období známe jako dobu bronzovou.
Kromě toho, že lidé začali mít potřebu běžných nástrojů z kovu, začaly se vyrábět a především zdokonalovat zbraně. Ty se nepoužívaly k lovu zvěře, ale k soubojům mezi národy. V oblastech, kde se vyráběly, měli lidé zajištěnou vojenskou převahu. Takovým centrem výroby zbraní byl tehdy Egypt, Mezopotámie, Indie a Čína. Díky tomu získaly státu nejmocnějších zemí světa.
A vývoj se nezastavil. Lití bronzu a jeho výroba daly možnost vyniknout dalšímu kovu, tomu nejdůležitějšímu, a tím je železo. To se v čisté přírodě téměř nevyskytuje. Získává se z tavením ze železných rud a ty se v přírodě nacházejí v podobě kysličníků, uhličitanů, křemičitanů.
Železo se vyrábělo v primitivních pecích, v nichž se topilo dřevěným uhlím. K rozdmýchání ohně se používaly velké kožené měchy. Z pece potom vyšla houbovitá hrouda surového železa. To nebyl samozřejmě výsledek celé práce. Hrouda se zpracovávala na litinu nebo se z ní kula ocel. K tomu sloužily kovářské výhně.
Ve čtrnáctém století lidé začali k pohonu dmychadla používat sílu vody a vznikala první vodní kola. Pece se mohly stavět větší, protože nebyly poháněny ručně, voda měla daleko větší sílu. O dalších sto let déle se objevily vysoké pece a v nich už se železo vyrábělo v tekutém stavu.
Pro výrobu železa bylo ale zapotřebí hodně dřeva, které nemělo až tak silnou výhřevnost, proto ho padlo k topení velké množství a krajina trpěla.
I tentokrát si příroda a lidé poradili. Počátkem osmnáctého století se začalo dobývat kamenné uhlí. Jako první použil kamenné uhlí jako topení anglický hutník Abraham Darby, který žil na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století. Díky tomu nastal ve výrobě železa převratný zlom. V blízkosti dolů se stavěly ohromné železné hutě a zvyšovala se výhřevnost. Železo má bod tavení 1535°C.
Výroba dostala další impuls a vysoké pece mohly tak nepřetržitě produkovat cenný kov, po dobu několika let, aniž by v nich byl uhašen žár. Hutníci je střídavě zaváželi rudou, koksem a různými přísadami. Výroba železa i oceli byla však až do konce 18. století poměrně zdlouhavou a hlavně drahou záležitostí. Surovina z pecí obsahovala značnou příměs škodlivin a musela být dále zpracovávána po staru, kujněním ve výhních.


Trvalo dalších sto let, než se do výroby železa dostala další technická vylepšení jako pudlování, besemerování a trasování. Převratný byl též i vynález martinské pece. Pudlování znamená v podstatě míchání a do výroby ho zavedl anglický hutník Henry Cort, žijící na konce osmnáctého století. Jeho objev spočíval v tom, že se surové železo v peci zbavovalo škodlivého uhlíku plamenem, aniž by kov přišel do styku s palivem. Svůj zlepšovák Angličané drželi dlouho v tajnosti a k jeho rozšíření došlo až po roku 1825.
Sedmdesátiletou éru pudlování železa ukončil až vynález výroby oceli v konventoru, skotského inženýra a vynálezce devatenáctého století Henryho Bessemera. Vynález to byl převratný, a jak to tak bývá velice jednoduchý. Konventor je otáčivá pec hruškovitého tvaru, jejímž děravým dnem je do surového roztaveného železa vháněn vzduch, pomocí něhož je z taveniny odstraňován nadbytečný uhlík. Henry Bessemer neusnul na vavřínech besemerování a vynalézal dál. Za svého života podal více než 120 patentů a jedním z nich byl i kopírovací soustruh.
Dalším lidským příspěvkem do výroby železa bylo zavedení tzv. trasování. Tento vynález umožnil zpracovat i železo s obsahem síry a fosforu. Do výroby ho zavedl Sidney Thomas (1850-1885) a bylo to v podstatě vylepšené besemerování. Thomas vyzdil Bessemerův konvertor zásaditou vyzdívkou a do tavby přidal pálené vápno. Fosfor a síra se uvolní a spálí. Tímto procesem vznikne tak na povrchu roztaveného kovu vrstva strusky, která se pak jednoduše odstraní.
Podobnou úpravu jako Thomas vynalezl i český profesor techniky Karel Václav Zenger, žijící v letech 1830-1908. Ten podrobně studoval metalurgické procesy, ale prvenství zůstalo Thomasovi a tehdejší hutnické velmoci Anglii.
Poslední velký převrat ve výrobě oceli přinesl až vynález simens-martinské pece.
Tato novinka vznikla díky kolektivu autorů, francouzského inženýra Pierra Martina a německých inženýrů bratrů, Friedricha a Johanna Simensových. Vynález spočíval ve využití odpadního tepla spalin z pracovního prostoru, k předehřívání topných plynů, což umožňovalo dosažení vyšších spalovacích hodnot. Martin postavil pec, v níž se škodlivé příměsi odstraňovaly okysličováním, jehož hlavním zdrojem byl obyčejný kovový odpad.
V současnosti se používají moderní elektrické pece, které taví surovou rudu spolu se železným šrotem, na principu obloukovém, indukčním i jiném. Čehož se používá hlavně při výrobě ušlechtilých ocelí.


Zdroj: Receptář



Pondělní odpoledne

21. září 2015 v 19:11 Příroda

Dnes jsme jeli s manželem do města. Než pro nás přijel na náměstí zeť, šla jsem cvaknout vodotrysk, neb dnes tryskal.




Později jsme opět čekali na zetě. Tak jsem lelkovala okolo a pozorovala, jak se začíná pomalu vybarvovat podzim na stromech. Pořídila jsem pár snímků.







Můj oblíbený kaštan (fotila jsem ho vloni) byl kvůli chodníku pokácen, musela jsem vzít zavděk těmi vzdálenějšími u garáží. Ty nikdo při výstavbě garáží naštěstí neskácel.



Když jsme jeli z domu, svítilo sluníčko. Od západu se dost mračilo. V Chotěboři bylo zataženo, proto fotky nejsou nic moc. Při návratu zase už svítilo slunce.

Přeji všem hezký večer! Usmívající se



Pranostiky na 4. zářijový týden

21. září 2015 v 5:15 Tradice a obyčeje

Pohoda o svatém Matouši čtyři týdny neruší. (21.9.)

Svatá Teklička maluje jablíčka. (26.9.)

Na svatého Cypriána, chladno bývá často z rána. (26.9.)





Foto: internet


Pár kočičích obrázků

19. září 2015 v 1:15 Vtipy

Mám už dlouho v archivu pár kočičích vtipů a některé k pousmání. Nebo denní dávku roztomilosti.


Překlad: "Opravdu, on je nyní online"!!


Stránka: www.ulistein.de


Stránka - Bůh stvořil veterinu, aby udržovala kočku zdravou a člověka na mizině.



Oba obrázky: Bydlím u své kočky.


Stránka: Soliedad Argentina de Horticultura.

Doufám, že vám obrázky zlepší sobotní náladu. Smějící se

Mějte se fajn! Usmívající se




Plevel nebo léčivá rostlina?

17. září 2015 v 1:25 Zdraví

Plevel nebo léčivá rostlina? Co umí jitrocel, bršlice, pelyněk, svízel, andělika…

Na záhonech je nevidíme rádi, ale byla by škoda je pronásledovat ve všech koutech zahrady. Mnohé plevelné rostliny jsou totiž zároveň ověřenými léčivkami.
Každá bylina roste, aby k něčemu byla, říká jedno lidové úsloví.
A opravdu, dokonce i mnohé byliny, které se v našich zahradách i ve volné přírodě velmi nepříjemně rozrůstají, až přemnožují a jsou proto považovány za plevel, lidé využívali a i dnes využívají ku prospěchu našeho zdraví jako léčivé rostliny, případně jako koření. Pojďme se stručně seznámit s využitím deseti známých plevelných rostlin.

Plané léčivky a koření

Kerblík třebule, kerblík lesní (Anthriscus sylvestris)
Lidově zvaný též mrkous se používá ve francouzské i naší kuchyni k dochucení omáček. Nasekaným kerblíkem se též zdobí vaječné a rybí pokrmy. Příbuzný kerblík třebule se pěstuje jako lahůdkové koření, nepostradatelné napříkald ve francouzské kuchyni.


Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria)
Zvaná též podagrová bylina je jedním z nejobávanějších plevelů, ale již od středověku se využívala také jako účinná bylina proti dně neboli podagře. Z mladých lístků připravíte výtečný salát.


Jitrocele (Plantago)
Lidově též zvané ránocely nebo koření babské. Patří sem například jitrocel kopinatý a jitrocel větší. Tyto byliny jsou tradičně používány proti kašli - jitrocelová šťáva rozpouští hleny. Jitrocelové listy se přikládají na mělké rány, aby je dezinfikovaly a urychlily jejich hojení.


Anděliky neboli děhely (Angelica)
Tyto obávané, mohutné invazivní plevele jsou zároveň cennými léčivkami. Mají antibakteriální a protiplísňové účinky, pomáhají při žaludečních obtížích. Také rozpouštějí hleny a dochucují se jimi likéry (např. chartreuse). Květ, mladé listy i semena této rostliny nacházejí ve fytoterapii i v kuchyni nejrůznější využití.

Svízel (Galium)
Tyto plevele většinou obtěžují svými přilnavými lodyhami a semeny. Čaje ze svízele (patří sem například mařinka vonná obsahující kumarin) mají však uklidňující účinky. Svízele byly rovněž užívány k barvení látek.

Hluchavky (Lamium)
Jejich bílé, žluté či červené, snadno uvolnitelné pyskaté květy se sbírají, suší a dávají do směsí, ze kterých se připravují lahodné a uklidňující čaje.


Pelyňky (Artermisium)
Připravují se z nich účinné léky při nedostatečné tvorbě žluči a při žaludečních problémech. Výtažek z pelyňku se též přidává do lihovin (absint) a vermutů.


Smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
V lékařství se pampeliška používá odnepaměti - působí močopudně, proti revmatismu, aktivuje ledviny a pomáhá odvádět odpadní látky z těla. Z jejích květů se připravuje "pampeliškový med" (sirup).


Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
Má celkem asi 35 dalších názvů, například bylina sv. Jana, koření Matky Boží, svatá bylina apod. Je velmi vyhledávaným přírodním antidepresivem, které lze užívat bez přerušení i několik měsíců. Také léčí rány a zjemňuje kůži.

Zdroj: Receptář, autor Stanislav Peleška




Úterní odpoledne

16. září 2015 v 14:31 Příroda

Včera odpoledne jsem musela jet znovu k zubaři. Tentokrát pro opravenou protézu (byl mi přidán jeden zub, o který jsem přišla v březnu).
Chtěla jsem pro vás vyfotit kašnu s vodotryskem, který jsem při dřívějších návštěvách nestíhala cvaknout. Leč vodotrysk zrovna jak z udělání netryskal.
Vzala jsem zavděk odkvétající květinovou výzdobou na kraji parku. Už se vše pomalu chystá na podzimní barvy.








Zapomenutá maceška z jarní výsadby - u paty sloupu informační tabule.

Přeji všem krásné odpoledne! Usmívající se



Přání k svátku - Ludmila

16. září 2015 v 0:56 Různé



Všem Liduškám přeji, aby si svůj svátek užily co nejbáječněji! Usmívající se


Od vlny k suknu

15. září 2015 v 6:43 Řemesla

Sestříhané, vyprané ovčí rouno přadleny nejdříve rovnaly - česaly mezi dvěma kramplemi, deskami s protilehle postavenými drátěnými háčky.
Kramplem (též krampolem, kramplovačkou apod.) pročesávaly chomáče vláken postupně, aby přirozeně zvlněné rouno co nejlépe narovnaly. Kramplované předivo ukládaly na přeslici.
Z přadének pak spřádaly přízi, a to na vřetenu nebo rychleji kolovratem. Vlákna vytahovaly z přeslice a napojovaly stáčením mezi prsty do jedné dlouhé nitě. Při spřádání suchého lnu si ženy pomáhaly i zuby a nit musely vlhčit slinami. Bývalo proto zvykem pojídat při práci sušené ovoce nebo kysané zelí. Vlna je vláčnější díky obsahu lanolinu.
Některé speciální příze, například na sešívání kůže se také zhotovovaly rolováním vláken mezi dlaněmi nebo dlaní o stehno.
Z nití ženy tkaly na krosnách a domácích stavech sukno nebo v ruce pletly ponožky či svetry. Poměrně hrubé a kousavé sukno se máčelo, aby zjemnilo a šily se z něj gatě (kalhoty), kabanice (haleny), deky a také soukenné kapce (různě vysoké boty) do chalupy, případně s koženou podrážkou ven.


Božena Beharková, rodačka z Pribyliny, tohle všechno sama zažila a naučila to své mladší kolegyně, zaměstnankyně Muzea liptovskej dediny Boženu Ondrejkovou a Janu Juríkovou. Společně oživují ve skanzenu někdejší práci obyvatel liptovských vsí.

Muzeum zatopených vesnic

Skanzen v Pribylině byl veřejnosti zpřístupněn v roce 1991. Stavby sem přemístěné pocházejí ze zátopové oblasti Liptovské Mary a dalších obcí horního a dolního Liptova.
  • Přehradní nádrž nazvaná podle jedné ze zatopených obcí byla postavena mezi lety 1965 a 1975 jako ochrana měst v povodí Váhu před povodněmi.
  • Pod hladinou zůstalo sedm liptovských vesnic a další byly zaplaveny částečně. Na březích jezera vyrostla známá rekreační centra.
V Muzeu liptovské dědiny v Pribylině stojí nejen dřevěné chalupy, ale také středověké kamenné objekty, raně gotický kostel Panny Marie z Liptovské Mary a goticko-renesanční zámeček. K vidění jsou tu obydlí bezzemka, rolníka, krejčího, řemenáře, kováře, koláře, ale též dům rychtáře, zemanský dům či škola z Valaskej Dubovej.


Řemesla, Včelařská neděle, Mašinparáda...

Pravidelně tu pořádají tematicky zaměřené programy. S ukázkami několika různých lidových řemesel tu vystupuje mj. Palo Mudroň. Věnuje se také dřevořezbě - například dekoruje tzv. piest, prkénko s rukojetí, které původně sloužilo na praní.



"Prádlo se prkénkem tlouklo, ale ozdobené řezbou se mohlo stát dárkem pro milou," říká tvůrce, jenž tradičními řemeslnými postupy zdobí kožené předměty, pracuje s mosazí, vyrábí historické kuše nebo fujary.
K vyhledávaným pořadům skanzenu patří květnové Ovenálie, červnová Dětská neděle, červencová Neděle rodáků, srpnová Včelařské neděle, zářijový Den sv. Huberta, říjnové Poděkování za úrodu a prosincové Vánoce na Liptově.

Lokomotivy skryté v lese

Zajímavou součást muzea objevíte po čtvrthodinové procházce lesem směrem k hřebenům Západních Tater, pod jejichž jižními svahy skanzen leží. Nevelké, ale funkční kolejiště a depo s parními a motorovými lokomotivami, nákladními i osobními vagony tvoří expozici strojů a zařízení Povážské lesní železnice.
Byla budována od roku 1913 do roku 1940 především kvůli svozu dřeva a zrušena v roce 1972. Díky nadšencům tu od roku 2001 daří znovuzprovozňovat a předvádět veřejnosti technické a historické unikáty, třeba při Mašinparádě, která se koná na jaře a v létě.


Další tipy pro dovolenou na Liptově

Thermal park Bešeňová, areál s krytými a venkovními bazény, lázeňskými službami, wellness centrem, vodními atrakcemi pro velké i malé. Zdejší geotermální voda vyvěrá z hloubky 1987 metrů, kde má teplotou 60,5°C. Teplota vody v jednotlivých bazénech je udržována na 26 až 39 °C.
Voda obsahuje vápník, hořčík, sodík, draslík, železo, mangan, mimořádné množství síranů, volný kysličník uhličitý, rovněž lithium aj. Příznivě působí na pokožku, pohybové a dýchací ústrojí, urologické problémy. Mnozí si pochvalují její pozitivní vliv na psychiku.
Salaš Krajinka. V Liptovské kotlině 2 km za Ružomberkem směrem na Martin, na dohled od hlavní silnice stojí dřevěné i zděné budovy výrobny a prodejny ovčích sýrů a žinčice a také restaurace, kde vedle halušek nabízejí brynzovou polévku i pomazánku, smažený ovčí sýr, jehněčí perkelt a další lahůdky.
V sezoně tady denně zpracují 1000 litrů mléka od tisícovky ovcí z pastvin Liptova a Oravy. Všechnu brynzu, uzené sýry, oštěpky, česnekové tyčinky, korbáčiky, domácí máslo a další výrobky prodají ve zdejší prodejně a restauraci, do jiných obchodů je nevozí! Některé uloží do zásoby, aby salaš fungovala i během zimních měsíců. Šedesát procent zákazníků prý tvoří čeští turisté.


Vlkolínec, správní součást Ružomberka, je malebná horská víska (718 m nad mořem) s několika desítkami domů, většinou dřevěnicemi a hospodářskými usedlostmi. Historické dokumenty ji prvně zmiňují ve 14. století. V roce 1993 byla obec zapsána do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO kvůli unikátní lidové architektuře a jejímu sepětí s krajinou Západních Karpat.
Vlkolínec shlíží od údolí z úpatí vrchu Sidorovo. Okolní lesy a kopce Velké Fatry lákají k turistickým toulkám. Ve vsi je informační centrum, galerie lidového umění, konají se zde řemeslné a folklorní akce.

Zdroj: Receptář, autor Jan Tomášek
































































Pro hezký začátek týdne - trochu černého humoru

14. září 2015 v 11:05 Došlo mailem

Dostala jsem mailem obrázky, který mě pobavily. Doufám, že i vy je vezmete s humorem.
Text zněl: "Konečně nám zapršelo aneb jak jsou muži zlomyslní..."


A k dalšímu obrázku přišel tento text: " Mám taký pocit ze život ženy je samé LA-LA-LA-LA. Vstala, ustlala, nakoupila, uvařila, napekla, pouklízela, umyla, prala, věšela, žehlila, poskládala, děti spát uložila, manžela potěšila, vypla, zaspala". LA-LA-LA-LA-LA



Přeji všem hezký, slunečný a pohodový nový týden! Usmívající se



Pranostiky na 3. zářijový týden

14. září 2015 v 5:11 Tradice a obyčeje

Od Panny Marie Sedmibolestné teplota rychle poklesne. (15.9.)

Svatá Ludmila deštěm obmyla. (16.9.)

Slunce jasné v den svaté Zuzany, kyselost z hroznů vyhání. (20.9.)

Teplé září, dobře se ovoci i vínu daří.





Přání k svátku - Marie

12. září 2015 v 0:35 Různé


Marušky, užijte si svůj svátek co nejkrásněji! Usmívající se




Těžba soli

11. září 2015 v 12:14 Řemesla

V dějinách lidstva zaujímá sůl velmi zvláštní, ale zároveň velmi pevné a stálé místo. Sůl byla považována za dar od bohů, byla uctívána jako posvátná, solí se také stvrzovaly obchody, přísahy, a oběti. V místech, kde se dobývala sůl, měli obyvatelé blahobyt. Vzkvétala doprava suchozemská i po moři, dařilo se obchodu, města a jejich obyvatelé bohatly každým dnem. Sůl byla nejžádanějším obchodním artiklem.
Nejstarším solným dolem na světě je solný důl v Hallstattu. Sůl se tam těžila od dvanáctého století před naším letopočtem. Solná drť se vynášela pomocí pytlů z hovězí kůže. Největšího rozmachu těžby soli bylo zaznamenáno v osmém století před naším letopočtem. Dělník v této době vytěžil za jeden měsíc jeden metr rudy nazvané Haselgebirge. Za rok jeden vytěžil asi dva tisíce kilogramů rudy s obsahem 40 až 70% soli. Toto číslo se rovná spotřebě soli jednoho tisíce rodin za jeden celý rok!
Ve středověku byla kamenná sůl vytlačena solí získávanou z mořské vody. V době Římského impéria kamennou sůl naprosto zastínila sůl mořská. Solné doly téměř zanikly. Dobývání soli v Reichenhallu, které bylo součástí právě římské historie, tedy bylo možné bez skutečného hornictví. Solné prameny se vyskytovaly například v Bad Hallu v údolí Sulzbachtal, v Hallu u Admontu nebo v Halltalu u Mariazellu. Ve všech jménech těchto míst se nachází "Hall", což je keltské slovo pro sůl.


Odsolování mořské vody.

Krize přišla v sedmnáctém a osmnáctém století. Přestože solanky Hallstatt, Ebensee a Ischl rozšiřovaly produkci těžby soli, drtila je konkurence soli z Turecka a mořské soli. Kdysi slavná a bohatá města se pomalu začala propadat do stínu a chudoby. Hrabě Spaur napsal někdy kolem roku 1800, že "Město, kde se obtěžkaná solanka vaří v pěti starých, obrovských pánvích, vypadá velmi smutně. Černé výpary, které stoupají ze solných pánví, zatemňují denní světlo, uličky jsou úzké a domy nevzhledné. Obyvatelé jsou bledí, až na pár dobře živených sedláků obchodníků a úředníků. V obličejích lidí se odráží bída a starosti, ulicemi se potulují žebrající ženy a děti, které obtěžují a pronásledují cizince."
Sůl byla cenná především pro svoje konzervační účinky. Konzervace potravin se stala nezbytnou součástí života a uchování a skladování potravin. Potřeba konzervace potravin se objevila hlavně při osídlování severnějších a méně plodných území. Solené maso a potraviny nahradily později jiné metody, jako například chlazení a mražení.
Když se stala sůl nedostatkovým artiklem, byla vyvažována doslova zlatem. Velmi často se sůl používala jako oficiální platidlo. Vojáci dostávali žold ve formě váčků se solí.
V lékařství se sůl poprvé objevila v rukách Egyptských lékařů. Velmi známý byl lékař Imhotep, který vyzkoušel pomocí soli dezinfikovat infikovanou ránu. Vyléčil tím mnohé ošklivé záněty. Lékaři přidávali sůl do mastiček, zábalů, do přípravků s projímavými účinky, k zastavení krvácení, ale i k urychlení porodu. Sůl se používala také k vyvolání zvracení. Pacient s onemocněním sleziny užíval kravské mléko se solí. Vředy se čistily směsí soli a medu, solné roztoky působily na onemocnění kůže a dokonce byly v té době známy účinky inhalace při potížích s dýchacími cestami.
Sůl tišila bolesti těla, bolesti zubů a zmírňovala projevy kožních nemocí.
Byli to právě egyptští lékaři, kteří objevili schopnost soli v mumifikačním procesu. Sůl scelila tělo mrtvého a držela ho pohromadě. Věřili, že sůl nahrazuje duši zemřelého, která držela tělo pohromadě před smrtí.


Kamenná sůl - vytěžená z dolů.

Zlatem se sůl sice dneska už nevyvažuje, ale její význam zůstává. I přesto, že medicína udělala od doby egyptských lékařů velký pokrok, i dnes je používána na problémy kožní a k uvolnění dýchacích cest.
Je známo, že pobyt u moře výrazně zlepšuje kožní choroby a má vliv i na dýchání.
Vědci zjistili, že sůl je součástí naší krve. Je rozpuštěna v krevním séru. Tímto roztokem se dá nahradit akutní ztráta krve.
Úplně na začátku lidstvo sůl nepoužívalo k ochucení potravin. Draslík a sodík, který sůl obsahuje, si dopřávali v jiných potravinách. První zmínku o dochucování potravin solí najdeme v Homérově eposu Ilias a Odyssea z roku 600 před naším letopočtem. Mluví se zde o soli jako o významném dochucovadle.
Dneska už si život bez soli nedokážeme vůbec představit. Je nenahraditelnou surovinou při výrobě některých jídel, hlavně v masném průmyslu, pekařství, při kynutí těsta, v mléčném kvašení zelí a okurek, při zrání sýrů.
Sůl je potřeba v chemickém průmyslu, při zpracování kůže, v keramice, kosmetice, farmaceutickém průmyslu, chladících systémech. Kromě toho dobře slouží v zimě na silnicích, protože rozpouští sníh a led. A v neposlední řadě se sůl přidává zvířatům do krmiva.


Zdroj: Receptář, autor: Mercedes Wimmerová




Další odpoledne

10. září 2015 v 20:18 Počasí

Dnes odpoledne jsem musela k zubaři. Duševně jsem se připravovala na trhání.
Proto mě velmi potěšil pohled na pole za vsí, kde se na obzoru páslo stádo srnek. Nazoomovala jsem je, co to šlo. Snad ty malé hnědé tečky uvidíte.
Pak se mi líbily sluncem nasvícené mraky. Na fotkách to není tak patrné, ale některé zářily bílou, úplně sněhobílou barvou. Od západu se trochu mračilo, ale to nebylo nic proti mrakům, které se přihnaly, když jsem se vrátila. Naštěstí se uhnuly jinam a nezmokla jsem.
Takže nakonec vše dobře dopadlo. Pan zubař netrhal, opraví mi dosavadní protézu a nepršelo.
To by sice mohlo, když už jsem byla pod střechou. Smějící se




Sever až severovýchod.



Sever. Krásně bílé byly nad obloukem lesa.



Západ.


Všem přeji hezký večer! Usmívající se





Jak bubnují cikády?

9. září 2015 v 1:10 Zvířátka

Léto už je sice pryč a cikády už asi neuslyšíte. Ale ti, kdo byli u moře mají tento zvuk ještě v uších. Třeba je potěší pár zajímavostí o těchto tvorečcích.


Hlasité cvrčení cikád máme spojené s letní dovolenou ve Středozemí či v exotických krajích. Tito malí hluční tvorové dávají teplým večerům podmanivou atmosféru.
Čeleď cikádovitých (Cicadidae) patří do hmyzího řádu křísů a čítá kolem 2000 druhů. Teplomilné cikády obývají především tropické a subtropické kraje, zasahují však i do teplejších oblastí mírného pásu. Živí se šťávami rostlin, ale škody v zemědělství způsobují jen výjimečně.


Cikáda obecná.


Nejhlučnější bicí souprava

Mnohé cikády jsou poměrně velké, měří až 6 cm, ovšem hluk, který vytvářejí, je v poměru k jejich tělům udivující. Ani hlas cikád dlouhých sotva pár milimetrů nepřeslechneme.
Silný, občas téměř ohlušující zvuk vydávají pouze samci cikád. Na prvním článku zadečku mají pro své koncerty dvě speciální zvukotvorná zařízení vzdáleně podobná bubnu. Podstatou nejúčinnějšího hudebního nástroje v hmyzí říši je ozvučná destička, na niž se upíná vazivová membrána a speciální, velmi výkonný sval. Ten dovede mírně vyklenutou pružnou membránu, zvanou tymbál, rozkmitat tak, že vibruje rychlostí až 500 kmitů za sekundu; jeden nervový impuls postačí až na 12 stahů svalu, proto může být tak rychlý (na podobném principu dovedou čmeláci rychle kmitat křídly).


Cikáda obecná - líhnoucí se z kukly.

Cikády umějí tymbál různě napínat, čímž mění tón. Pověstnou hlasitost umocňují ozvučné destičky a vzdušné vaky, které mnohdy vyplňují celý zadeček samečků. Zvuky mohou dosáhnout až 120 decibelů a můžeme je slyšet na vzdálenost stovek metrů. Najít původce však není snadné, cikády jsou na kůře kmenů a větví stromů dokonale maskované. Některé druhy cvrčí spíše přes den, jiné večer i v noci.
Vytrvalým cvrčením lákají samečci samičky. Mají však v repertoáru i řadu jiných projevů, kterými mohou vyjadřovat momentální rozpoložení nebo reagovat na rozmanité události. Každý druh cikád má hlas jiný a liší se především rytmem - samečci tak nesvedou samičky cizího druhu.


Cikáda obecná - čerstvě vylíhlá.

Podzemní život

Samičky kladou podlouhlá vajíčka dlouhým, na konci zubatým kladélkem do tenkých větví keřů či silnějších stonků bylin. Cikádí rekordmanky jich nakladou i tisíc. Larvy se však na místech, kde se vylíhly, neživí. Tunýlkem po matčině kladélku vypadnou na zem, zahrabou se pod rostlinu často až do půlmetrové hloubky a hledají její kořeny - a na těch pak sají. V podzemí si budují prostorné komůrky a přebývají v nich i několik let: středozemní druhy obvykle čtyři roky, larvy severoamerické cikády sedmnáctileté skutečně celých 17 let. Teprve před posledním larválním svlékáním se larvy vyhrabou vzhůru, vylezou na keř či strom nad zemí a promění se v dospělce. V zemi po nich zůstanou znatelné otvory a na kůře stromu svlečka.


Cikáda viničná.

Cikády za humny

Cikáda viničná (Tibicen haematodes) se může velmi vzácně vyskytnout i u nás, a to na slunných stráních a ve vinicích jižní Moravy, kde pronikavě cvrčí, jako by někdo brousil na brusce (tropické cikády mohou připomínat i cirkulárku). Cikáda obecná (Lyristes plebejus), kterou nejčastěji slyšíme při dovolené ve Středomoří, se vyskytuje také na Slovensku a velmi výjimečně může zavítat i do našich končin.


Zdroj: Receptář, autor Jana Bucharová



Odpolední nebe

8. září 2015 v 19:34 Počasí

Dnes odpoledne, když jsem se vrátila z města (tam nebylo moc k focení a ani čas) se mi líbily mraky, mráčky a šmouhy na obloze. Musela jsem si je vyfotil skoro na všechny světové strany. Někde se mi pletly střechy, někde oplocení hřiště. Ale to nevadí, zajímala mě obloha.


Jih.


Jihovýchod.


Východ.


Západ. Další dva snímky jsou také ze západní strany.



Nakonec se k večeru zatáhlo. Na noc je hlášen déšť.

Přeji vám hezký večer! Usmívající se





Pranostiky na 2. zářijový týden

7. září 2015 v 5:07 Tradice a obyčeje

Jaké počasí na Narození Panny Marie, takové potrvá čtyři neděle. (8.9.)

Zářijové pršení prospívá osení.

Září víno vaří a co nedovaří, říjen dopeče.





Obrázek: internet