****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.


Únor 2016

Fígl na vyfouknutí vajíčka

29. února 2016 v 19:49 Tradice a obyčeje

Velikonoce tu budo co by dup. Možná se vám bude rada hodit.

Známe fígl, jak vyfouknout vajíčko jednou dírkou! Stačí vám dvě minuty!

Zkuste vyfouknout vajíčko pomocí injekční stříkačky. Je to rychlé a snadné. • Foto: Shutterstock.com

Jedna dírka, druhá dírka, přiložit vajíčko k ústům a foukat z plných plic, dokud vám nebude praskat ve tvářích a oči vám nezačnou lézt z důlků. Tak si alespoň já vybavuji vyfukování vajíček. Ve většině případů mi navíc posléze praskla nebo dírky v nich byly tak velké, že s roztomilou velikonoční dekorací to nemělo nic společného. S tím je teď ale konec!
Už to začíná, děti chodí ze školek a škol s jasným zadáním. Potřebují vyfouknuté vajíčko. Jak na to nejsnáze? Na vyfouknutí vajíčka už nebudete potřebovat trpělivost a plný objem plic! Budou vám stačit injekční stříkačka s jehlou, špendlík a mistička na vyfouknuté vajíčko. A pouze několik vteřin.
Do vajíčka si udělejte špendlíkem dírku. Stačí tak malá, aby jí prošla jehla injekční stříkačky. Čím větší stříkačku si pořídíte, tím rychleji budete mít práci za sebou. Nepřeceňujte ale své síly. Čím větší objem bude mít, tím větší sílu na vyfouknutí vajíčka budete potřebovat. Ideální je zhruba 40 ml.
Do stříkačky natáhněte vzduch a ten poté vyfoukněte dírkou do vajíčka. Vznikne zde podtlak, který vytlačí bílek i se žloutkem ven. To opakujte do té doby, než bude vajíčko prázdné.
Poté do stříkačky naberte trochu vody. Tu vstříkněte do vajíčka a zatřepte s ním. Opět si do stříkačky naberte vzduch a pusťte ho do vajíčka. Z něj pak vyteče voda smíchaná se zbytky vajíčka. To je nyní zevnitř čisté. Budete mít jistotu, že po chvíli nezačne zevnitř zapáchat.

Zdroj: Blesk pro ženy

Video ze stránek Blesku nejde vložit, proto jsem našla podobné na YouTube.






Humor v obrázcích

29. února 2016 v 13:15 Vtipy

Je takové šedé pondělí - humoru třeba! Na FB se mi líbilo pár obrázků. Už se mi tu dlouho povalují, třeba je provětrat.


Ze stránek Úsměv prosím. Komentáře netřeba.



Speciální využití wc prkénka. Smějící se
Už nevím, z kterých stránek jsou tyto dva obrázky. Někde jsem je viděla na FB.


Mějte hezké odpoledne! Usmívající se





Co už kvete!

26. února 2016 v 14:50 Zahrádka

Moc toho zatím není. Co bych také na Vysočině chtěla, že?
Jsem ráda i za těch pár kvítků. Sněženky už kvetou několik dní, ale nebyl čas nebo počasí je vyfotit. Bledulky se také snaží.
Nad fotkami talovínů od Jarušky jsem tiše skuhrala, že se ty moje ztratily, neujaly po loňském přesazování v květu nebo je sežraly myši. Omyl! Teprve se klubou! Jak já jsem se zaradovala, že mě potěší svými krásnými žlutými květy!



Tyto rostou u bývalého chlívku. Jsou na oporu a chráněné, proto kvetou dřív a víc.



Tyhle jsou na samostatném záhonku pod babiččinou růží. Je jich jen malý trs.



Bledulky rostou také na chráněném míste, hned vedle sněženek.



Talovíny lezou, lezou!
Když bude teplo, brzy se dočkám květů. Zahrádka mi dnes udělala radost! Dělá mi ji i jindy, ale první jarní kytičky jsou jen jedny.

Přeji vám hezké odpoledne a večer! Usmívající se





Zkuste cizrnu!

26. února 2016 v 11:37 | Ing. Jana Ciglbauerová, poradkyně pro výživu |  Recepty


Cizrna je jedna z potravin, které jsou u nás poměrně málo využívané. Já jsem se s ní poprvé setkala za svých studentských let, když byla v Praze bezprostředně po revoluci otevřena libanonská restaurace, která mimochodem existuje dodnes. Tam jsem poprvé ochutnala tzv. hummus (pasta či dip z rozmačkané uvařené cizrny), který mě naprosto uchvátil. Následně jsem se pak hojně setkávala s cizrnou během svého pobytu v Itálii. Zamilovala jsem si placku z cizrnové mouky a cizrnovou polévku, jídla, která se připravují především v zimě, protože skutečně zahřejí. Cizrnovou moukou je možné nahrazovat mouku z tvrdé pšenice. Připravit tak můžeme velmi chutná bezlepková jídla, například cizrnové noky.

Co je cizrna?

Cizrna ve formě sušených bobů je poměrně kalorická luštěnina. Její kalorická hodnota je 316 kcal/100 g a po uvaření obsahuje 6 % tuků oproti 2 % ve fazolích. Na druhé straně má však mnohem vyrovnanější obsah základních živin: je zdrojem rostlinných bílkovin, vlákniny, vitamínů skupiny B, vitamínu C a E. Cizrna též obsahuje některé minerály, například vápník, hořčík, fosfor a železo, významné množství polynenasycených (zdraví prospěšných omega-6) kyselin. V literatuře jsem se často setkala s tím, že je cizrna je doporučována lidem s vysokým cholesterolem a s vysokou hladinou cukru v krvi. Díky vysokému obsahu saponinů je cizrna schopná tyto hodnoty korigovat. Výše uvedené informace mohou být pro někoho příliš odborné, na druhé straně je nechci opominout kvůli těm, kdo se o výživu zajímají hlouběji. V každém případě pravdou zůstává, že z cizrny se dají připravit nesmírně chutné a zdravé pokrmy a kromě dlouhého vaření v případě celých semen je příprava pokrmů poměrně nenáročná, a to i po finanční stránce.


Cizrnová polévka 1

Suroviny: 250 g suché cizrny, 50 g (jeden plátek) čerstvé slaniny, 1 větší nebo 2 malé mrkve, 1 řapík řapíkatého celeru, 1 větvičku rozmarýny nebo půl čajové lžičky suché rozmarýny, 2 lístky šalvěje nebo půl čajové lžičky sušené šalvěje, na kostičky nakrájený a opečený chléb.
Postup: před vařením cizrnu namočte, minimálně na 12 hodin, ideálně však na 24 hodin i více. Po 24 hodinách vodu slijte, dobře cizrnu propláchněte a dejte vařit do jiné vody alespoň na 1,5-2 hodiny, dokud boby nezměknou. Sůl do vody přidejte až na posledních 15 minut varu. Mezitím si připravte zeleninovou směs na dochucení polévky. Nakrájejte slaninu na velmi úzké proužky nebo malé kostičky. Na kostičky nakrájejte i řapíkatý celer a mrkev. Na nepřilnavé pánvičce krátce opečte slaninu bez přidání oleje či jiného tuku, použije se pouze tuk ze slaniny. Když slanina zrůžoví, přidejte nakrájenou zeleninu. Pánvičku přikryjte, stáhněte oheň na minimum (u elektrických vařičů stupeň 2-3 z 10) a takto nechejte podusit asi 5 minut a pak oheň (zdroj tepla) vypněte. Zelenina zůstane křupavá. Když je cizrna uvařená, slijte z ní vodu (pozor, část vody uchovejte) a vařenou cizrnu přidejte k zelenině podušené na slanině, přidejte 200 ml slité vody (asi 3 naběračky) a znovu přiveďte k varu. Nakonec přidejte nadrcené bylinky. Pokud máte rádi krémové polévky, krátce polévku promixujte ponorným mixérem, získá tím krásně hustou konzistenci. Polévka se podává vařicí poprášená pepřem a navrch posypaná kostičkami opečeného chleba.


Cizrnová polévka 2

Suroviny: 250 g suché cizrny, 2 větší cibule, ocet, olivový olej, sůl a pepř.
Postup: uvařte cizrnu stejně jako v prvním receptu. Mezitím nadrobno nakrájejte cibuli, nakrájenou cibuli dejte do mističky a zalije octem tak, aby byla celá potopená (není nutný žádný speciální ocet). Cibuli nechejte v octu minimálně 30 minut, ale můžete jí tam nechat, dokud se cizrna neuvaří do měkka. Krátce před tím, než bude cizrna hotová, ocet slijte a nechejte cibuli okapat. Když cizrna změkne, vodu slijte (část z ní si ponechejte, asi 200 ml). Cizrnu se zbytkem vody přiveďte k varu a pak částečně rozmixujte ponorným mixérem. Polévku servírujeme horkou. Navrch dáme na každý talíř 1-2 lžíce okapané cibule (podle libosti), zakapeme trochou olivového oleje a popepříme. Já osobně tuto polévku miluji.


Farinata - slaná cizrnová placka

Tento pokrm velmi vzdáleně připomíná teplou nízkou bramborovou cmundu. Základem cizrnové placky je cizrnová mouka namletá ze suchých cizrnových bobů. Vám, kdo máte domácí mlýnek na mouku, důrazně nedoporučuji mletí cizrny ve stejném mlýnku. Zalepili byste si kameny, kterými drtíte obilí. Cizrnovou mouku zakoupíte ve specializovaných obchodech s biopotravinami.
Suroviny: 350 g cizrnové mouky, 1litr vody, 100 ml olivového oleje, 12 g soli, pepř.
Postup: smíchejte mouku, vodu, olejový olej a sůl. Směs dobře vyšlehejte a nechejte odpočinout minimálně 2 hodiny. Poté směs vylijte na vymazaný plech nebo do větší zapékací formy. Pečte v troubě zhruba 45 minut na 200 °C, dokud těsto nezezlátne. Hotovou cizrnovou placku můžete posypat pepřem, oreganem nebo rozmarýnou. Cizrnovou plackou nakrájejte na plechu nebo v zapékací misce a podávejte teplou třeba k zeleninové polévce nebo i jako samostatné jídlo.


Hummus - pasta či dip z rozmačkané uvařené cizrny

V arabské kuchyni je cizrna vyloženě nepostradatelná a recept na hummus, pikantní pastu z ní, je naprostou klasikou. Ochucuje se po libosti, počínaje jemnými bylinkami a konče různým množstvím česneku, kurkumy nebo ostrým kořením. Základ ovšem zůstává: hladce prošlehaná cizrnová pasta, zvláčněná kvalitním olivovým olejem a namletými sezamovými semínky.
Suroviny: 300 g vařené cizrny, 4 lžíce namletých sezamových semínek, 5 lžic olivového oleje, 2 stroužky česneku (nebo více, chcete-li), šťáva ze 2 citronů, 2 čajová lžička namletého kmínu, nasekaná petrželka, sůl, pepř, případně paprika, kurkuma nebo chilli na dochucení.
Postup: cizrnu uvařte podle postupu uvedeného pro polévku č. 1 a dejte na stranu trochu slité vody. Do mixéru vložte vařenou cizrnu, namletá sezamová semínka, česnek, kmín, sůl, citronovou šťávu a olivový olej, případně další koření podle libosti, a vše mixujte tak dlouho, dokud nebude směs dokonale hladká a krémová. Pokud je směs hodně hustá, přidejte malé množství vody slité z cizrny a znovu do hladka rozmixujte. Hummus můžete podávat ihned, chutná za tepla i za studena. Pokud vám nějaký zbude (v chladu vydrží i několik dnů), zakápněte ho olejem, aby pasta neosychala. Podávejte jako pomazánku na chléb nebo jiné pečivo, s drobným slaným pečivem, případně s chipsy jako dip. S hummusem samozřejmě skvěle ladí i chlebové placky.

Nevím, jestli seberu odvahu recepty vyzkoušet (polévky moc nemusím), ale zaujal mě údaj, že cizrna snižuje cholesterol a cukr v krvi.

Vám přeji dobrou chuť, pokud si pokrmy uvaříte!



Zdroj: Zahradnická kuchařka


Primulka

24. února 2016 v 19:25 Pokojové květiny

V pondělí jsem si pro radost a na přivolání jara koupila krásnou primulku. Má hezkou zářivě žlutou barvu.
Jen jsem měla strach, že jí cestou po městě a domů "zmandluju", že nebude k poznání. Paní v květinářství mě ujistila, že primulka vydrží hodně. Měla pravdu! Několikrát mi vypadla z tašky a vše ve zdraví přežila.Tu nepatrnou vadu na jednom kvítku měla už při koupi, protože byla vystavena před obchodem a tam ji čechral vítr.
Ještě přidám květ orchideje, která mi vykvetla po velmi dlouhé době. Má jen květ a jedno poupě. Mám ještě jednu hodně podobnou a ta je také skoupá na množství květů.



Přeji vám hezký večer! Usmívající se




Včerejší odpoledne - krásný den

23. února 2016 v 15:12 U nás

Včera odpoledne jsem se trochu zatoulala. Vypravila jsem se k paní dr., protože se mi jedna nemoc zhoršila.
Potom jsem měla sraz s vnučkou, ale bylo to takové "letecké" setkání. U dr. jsem se zdržela víc, než jsem čekala. Ne vlastní vinou. Znáte to, když se před vás někdo nacpe nebo je známý sestřičky.
Pak jsem to vzala "tryskem" na vyhlášení vítězů soutěže v chotěbořském časopise ECHO za loňský rok.
Trysk byl úměrný mému koleni a berli. Smějící se
Stejně jsem dorazila pozdě (přišla jsem jen o část projevů představitelů města), protože jsem se musela cestou stavit v lékárně. Tam jsem nafasovala svůj příděl na 1/4 roku. Vždycky si připadám jak narkoman.
Ale abych začala od začátku. Byl překrásný den, tak jsem fotila. Nejprve u zastávky autobusu, pak za jízdy a v Chotěboři slíbený park Václava Fialy za sluníčka (ten ukáži jindy). Cestou domů jsem se snažila vyfotit západní oblohu po západu slunce. Fotky z autobusu mají buď odraz oken nebo večerní jsou trochu mázlé. Řidič pospíchal domů asi jako já. Měla jsem toho za odpoledne dost.
Na vyhlášení vítězové dostali obvyklé ceny - večeři při svíčkách v různé hodnotě (podle umístění), poukázku do kadeřnictví, dárkové balení piva z místního pivovaru a k tomu za 1. místo fotoaparát, 2. místo celoroční abonentní vstupenky na kulturní pořady a 3. místo dort z místní Kavárny (psala jsem o ní). My ostatní jsme letos nedostali upomínkové předměty města (jako propisky a notesy), ale knihu "Průvodce muzeem v Chotěboři". Dříve jsme dostávali jednotlivé díly kroniky města. I tak si počtu. Kniha vypadá zajímavě.
Dostali jsme pohoštění - zákusek a kávu podle výběru. Dopílila jsem hladová a žíznivá, tak jsem vše slupla jak malinu. Smějící se
Poté jsme poseděli, padaly dotazy na různé akce ve městě. Pan místostarosta o něčem dlouze hovořil, ale přestože jsem měla "ucho", neslyšela jsem skoro nic. Chvílemi totiž spustilo hukot odvětrávání. Kdo má naslouchátko, ví, že více jak jeden zvuk se tluče a nemáte z mluvení nic.
Tak jsem se "vykecala" a konečně ukáži fotky.



Mé "oblíbené" ze zastávky autobusu. Tyto záběry už dobře znáte.





Za jízdy. Za Novou Vsí. Vždy se mi líbí pohled na pásmo Železných hor na pozadí.




Už se blížíme k Chotěboři. V poli stojí památný dub.



Podvečerní návrat.

Měla jsem dnes v úmyslu vyfotit na zahrádce sněženky. Člověk míní, Pánbu mění!
Dnes leje a chvílemi padá s deštěm i sníh.

Mějte hezký zbytek dne! Usmívající se





Cvičený pes

23. února 2016 v 5:22 Zvířátka

Mailem mi došly obrázky jednoho hodnéhp pejska. Ten pes je ...asi dobře vycvičený. Nebo je to pes flegmatik. Smějící se
Pár fotek na ukázku, ostatní opět v Galerii - klik.





Doufám, že se vám budou obrázky líbit.

Přeji hezký den! Usmívající se



Bylinky pro čtvrtý týden v únoru

22. února 2016 v 5:29 | Bohumil Bednář |  Babiččiny bylinky

Dobromysl obecná - Origanum vulgare


Dobromysl podporuje dobrou mysl, neboli má antidepresivní účinky, celkově uvolňuje křeče a zklidňuje.
Usnadňuje odkašlávání, hojí záněty a dezinfikuje, proto je ideálním lékem na všechny druhy kašle, používala se i k léčbě černého kašle a tuberkulózy.
Koupel spojená s inhalací je vhodná pro malé děti, neboť posiluje a preventivně chrání horní cesty dýchací.
Dobromysl zvyšuje tvorbu a vylučování žluči, proto pomáhá při poruchách trávení, navíc léčí záněty žaludečních a střevních sliznic i žaludeční neurózy.
Jako kloktadlo se upotřebuje při zánětech dásní, ústní dutiny a krku.


Obrázek: internet



Zvířátka ve fotografiích

21. února 2016 v 16:55 Zvířátka

Při neděli neškodí trochu humoru aneb co se všechno může dít při fotografování. Obrázky jsem dostala mailem. Jde asi o nejlepší snímky v nejmenované soutěži.
Dám sem jen některé, ostátní jsou v Galerii - klik.




Hezky se bavte při prohlížení.

Přeji hezký nedělní večer! Usmívající se



Vítězslav Nezval - Sbohem a šáteček

19. února 2016 v 12:36 Básničky

Sbohem a šáteček


Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host

Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec
Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám
Polibek kapesník siréna lodní zvonec
tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám

Sbohem a kdybychom si neřekli už více
ať po nás zůstane maličká památka
vzdušná jak kapesník prostá jak pohlednice
a trochu marnivá jak vůně pozlátka

A jestli viděl jsem co neviděli
jiní tím lépe vlaštovko jež hledáš rodný chlév
Ukázalas mi jih kde máš své hnízdo v skříni
Tvým osudem je let mým osudem je zpěv

Sbohem a bylo-li to všechno naposledy
tím hůř mé naděje nic vám už nezbude
Chcem-li se setkati nelneme se radš tedy
Sbohem a šáteček Vyplň se osude!



(báseň ze sbírky Sbohem a šáteček)






Zdroj: internet


Moje další láska

18. února 2016 v 11:10 Pokojové květiny

Před týdnem jsem se zastavila v obchodě, kde kromě jiného sortimentu, prodávají řezané i hrnkové květiny.
Padla mi tam do oka krásná orchidej. Měla zvláštní květy. Doma mám většinou bílé a fialové. Říkala jsem si, že by to chtělo moje milované krásky nějak oživit. Jenže jsem na ní neměla dost peněz.
Ve čtvrtek jsem byla u lékařky a na orchidej si vzpomněla až cestou domů v autobuse. Měla jsem čas si ji koupit, peníze také, ale hlavu plnou jiných věcí. Nadávala jsem si do blbců a pod.
V duchu jsem vyslovila zbožné přání, aby orchidej vydržela v obchodě do úterý, kdy jsem zase jela do města. Jenže v neděli bylo sv. Valentýna, tak jsem moc nespoléhala na to, že orchidej tam ještě bude.
Vešla jsem na poslední chvíli (stíhala jsem odjezd autobusu) do obchodu a hledala orchidej. Na místě, kde byla minulý týden, nebyla ani jedna. V přední části, kde mají květiny, jsem ji také neviděla. Šla jsem se zeptat. Paní, která obsluhuje květiny, mě vedla do přední části a moji vyvolenou vyndala z takového zastrčeného místa, že jsem ji nemohla vidět a nehledala bych jí tam. Dokonce měla na výběr dvě. Vybrala jsem si jednu, zaplatila a šťastná jak blecha jsem pospíchala na zastávku.
Doma jsem jí napřed dala do chladnější ložnice, aby přechod z krámu do vytopeného obýváku nebyl tak násilný.
Včera jsem ji vyfotila a umístila na jižní parapet okna. Jinde už nemám místo. Kdybych měla zimní zahradu vytápěnou, asi by byla plná orchidejí a zelených exotických rostlin.
To je ona!




Má spoustu poupat, tak doufám, že dlouho pokvete.

Přeji vám hezký den! Usmívající se




Včerejší putování

17. února 2016 v 11:17 U nás

Včera brzy ráno mě zeť dovezl do nemocnice v Havl. Brodě na endokrinologii. Byla jsem poprvé u nové paní doktorky. Je moc milá a velmi vzdělaná. Jsem tedy v nejlepších rukou. Jsem ráda, že jsem přešla k ní, protože u minulého pana dr. byla kontrola značně povrchní.
I můj zdravotní stav se po jejím zásahu na podzim zlepšil.
Snad nebude vadit, když sem dám její fotku, protože je volně přístupná na internetu(odkud jsem si jí půjčila). Může si ji tam kdokoliv prohlédnout.


MUDr. a Mgr. Sylvie Špitálníková - autorka mnoha článků např. o léčivých rostlinách a držitelka Syllabovy plakety, což je ocenění od Svazu diabetiků ČR.

Sympatická paní doktorka, že?!

Když jsme jeli domů (lépe řečeno jen do Chotěboře) chytla nás malá chumelenice. Ostatně dnes po ránu se sypaly opět bílé vločky. Ale je nad nulou a taje to. Bohužel jsem chumelenici nezdokumentovala.



Byl to spíš jen poprašek sněhu. V pozadí je komín bývalých Chotěbořských strojíren. Pohled z balkonu u dcery.

Dopoledne jsem strávila u dcery, protože jsem byla na odpoledne objednaná na kontrolu k dalšímu lékaři. Tam vše také proběhlo v pohodě. Stav se nelepší, ale co je hlavní, ani nehorší.
To už byl poprašek sněhu dávno pryč.
Procházela jsem parkem Václava Fialy, kolem kaple Povýšení sv. Kříže, tak jsem pořídila pár obrázků. Vzhledem k zatažené obloze, nejsou nic moc.
Líbil se mi ale zrevitalizovaný park (také jsem o něm dříve psala). Celkově velmi prokoukl, protože byly vyřezány náletové dřeviny a pokáceny staré stromy. Místo nich jsou vysazeny nové.





Pro srovnání sem dám starší fotku z doby, kdy začaly práce na revitalizaci.


V té době nebyl ještě hotový nový chodník, stály staré stromy a chyběly lavičky. Fotka je z 14.10.2013.


Opravený a nově pozlacený je i kříž před kaplí.


Pomník padlým v 1. světové válce. Za ním bylo dřív nevzhledné roští.


Starší fotka - z 18.11.2010.
Jen škoda, že nesvítilo sluníčko, fotky by hned vypadaly lépe.

Od p. doktora jsem upalovala do lékárny, pro orchidej a na autobus. Měla jsem toho za celý den dost. Byla jsem ospalá a uťapaná. Ještě dnes jsem jak čerstvě vyoraná myš! Smějící se
Pro dnešek je to vše. Ještě vás trochu napnu, než ukáži novou orchidej. Zaslouží si samostatný článek.

Přeji vám hezký den! Usmívající se






Čokoláda a kakao

16. února 2016 v 5:34 | Mercedes |  Zajímavosti

Sladká historie čokolády se začala odvíjet před více než třemi tisíci lety, kdy v deštných pralesích na území dnešního Mexika pěstovali kakaovníky indiáni Olmékové. Odtud také pochází název kakao nebo čokoláda. Označení kakao pochází ze slova kakawa, které v řeči mexického národa Olméků znamenala kakaovník a jeho plody. Čokoláda pochází z pozdější aztécké kultury, a vznikla ze slova xocoatl (xococ = kyselý, atl = voda). A jelikož byl pro Evropany tento výraz těžko vyslovitelný, přizpůsobili si ho na jednodušší název, čokoláda.
Ve čtvrtém století našeho letopočtu se na území Olméků usadili Mayové, kteří pokračovali v pěstování kakaovníku a jako první z kakaových bobů uvařili nápoj. To potvrdily archeologické výpravy, během kterých badatelé objevili náčiní k přípravě kakaa a primitivní pohárky k jeho konzumaci v tekuté podobě. Díky těmto objevům přišla na světlo po mnoha letech i mayská keramika s častým motivem kakaových bobů a kakaovníků.
Kakaovník byl považován za posvátný strom a kakao bylo ceněno jako vzácný nápoj. Hustý nápoj se podával ve vyšších společenských vrstvách.
Kakao se stalo i součástí rituálů. Staří Mayové tvrdí, že v chrámu bohů se lesní mravenci násilím zmocnili kakaových bobů, aby je věnovali indiánům a ti, z vděčnosti, začali boby uctívat. Pražili je, mleli a dělali kaši, do které přidávali mouku a med. Když jejich říše zanikla, ujali se pěstování jejích následovníci, Tolkékové a Aztékové. Mexická legenda mluví o jakémsi "rajském zahradníkovi" jménem Quetzalcoatl, který přinesl první semena kakaovníku, ze kterých vzrostly statné stromy.
Ani náboženské obřady Atzéků se neobešly bez kakaa podávaného jako nápoj. Nazýval se cacaualt, chocoatl nebo xocolath. Kakaové boby se využívaly také jako platidlo. V roce 1545 sto bobů stačilo na koupi krocana, za padesát se dal pořídit králík. Ryba byla za pouhé tři boby. Jeden bob stačil na jedno rajče. V některých oblastech Mexika a střední Ameriky se kakaové boby coby platidlo používaly až do konce devatenáctého století.


Kakaovník - plody.

Kakaový nápoj byl podáván nejkrásnějším otrokům, kteří byli vybraní jako lidské oběti pro aztécké obětní rituály. Jejich požití zmírnilo smutek z blížící se smrti. Nápoj měl ale k horké čokoládě, jak ji známe dnes, ještě hodně daleko. Byl velmi hořký a většinou se dochucoval exotickým kořením. Kromě vanilky to byl pepř nebo chilli. Poslední aztécký vládce Montezuma byl schopen denně vypít až čtyřicet šálků tohoto povzbuzujícího nápoje, kterému byly přisuzovány i léčivé účinky.
Jako první Evropan spatřil kakaové boby Kryštof Kolumbus v roce 1502, když na své čtvrté výpravě přistál na ostrově Guanaja nedaleko Hondurasu. Kakaové boby dostal od místních domorodců darem.
Když je ukázal Španělům, setkal se s nepochopením. Rozhodl se tedy oslnit výrobou neznámého nápoje přímo královský dvůr. Uvařil hořký nápoj a aby ho pořádně napěnil, přeléval ho dlouho z jedné nádoby do druhé. Když napěněný mok přinesl královně Isabele a králi Ferdinandovi, jejich přízeň si nezískal.
Dá se říci, že moderní historie čokolády se začala psát v roce 1517, kdy Montezuma seznámil s oblíbeným nápojem domorodců španělského cestovatele Hernána Cortése. Ten našel krátce předtím v aztécké pokladnici dvacet pět metráků bobů, které Aztéčané vybírali jako daně. Cortéz se pousmál nad platidlem volně rostoucím na stromech a začal zakládat nové kakaovníkové plantáže. Zpočátku mu nápoj nechutnal, svou hořko-kyselou chutí byl příliš nezvyklý pro mlsného Evropana, ale slazení medem chuť vylepšilo a horká čokoláda byla na světě. Cortés si novinku velmi oblíbil a po deseti letech se vrátil z cest do Evropy s nákladem kakaa a vybavením potřebným k přípravě hnědého "zlata".
V roce 1528 následoval Kryštofa Kolomba a předložil královskému páru vylepšený kakaový nápoj. Tentokrát do něho dal i vanilku a cukr a nápoj připravoval před zraky celé královské rodiny. A sladký našlehaný nápoj tentokrát slavil obrovský úspěch.
V roce 1590 vznikl i první recept na přípravu kakaového nápoje, který obsahoval kakaové boby, med, vanilku a surový cukr. Aby byl nápoj hezky napěněný, rozmělňovali boby na kamenné desce "metate" a vyrobili kvedlačku "molinillo", kterou vytvořili bohatou pěnu. Podle tohoto receptu se později začala vyrábět čokoláda.
Tajemství na výrobu čokolády si Španělé pečlivě střežili. Celých sto let měli monopol na výrobu čokolády, až do první poloviny 17. století. Čokoláda se stala národním nápojem a oblibu si drží dodnes. Podává se s moučníkem churros.
Z pití horké čokolády se stala módní záležitost. V bohatých kruzích bylo zvykem uctít horkou čokoládou vzácné hosty, a znuděné paničky po obědě pořádaly kakaové dýchánky. Čokoláda se nalévala ze stříbrných konviček, podávala v luxusním porcelánu a pro Španěly se stala tím, čím byl pro Angličany čaj. Pít tento horký nápoj bylo zkrátka "in". Pravý boom ale způsobilo slazení cukrem.


Kakaové boby.

Do Itálie přivezl kakao v roce 1606 benátský kupec Antonie Carletti. Když se v roce 1615 španělská princezna Anna provdala za francouzského krále Ludvíka VII, zavedla pití čokolády na francouzském dvoře a rozprášila španělský monopol.
Prvním Francouzem, který ochutnal čokoládu, byl lyonský kardinál Alfons de Richelieu, jemuž prozradil recept španělský kněz. Čokoláda zcela okouzlila markýzu Sévigné, která šířila její slávu po celé zemi. Její jméno se i dnes objevuje na čokoládách. Básník Voltaire míchal kávu s čokoládou a Napoleon konzumoval kávu ve velkém.
Filip V. založil společnost, která prodala monopol na prodej kakaa do všech zemí. Není divu, že si čokoláda získala obyvatele celé Evropy.
Se stoupající oblibou hnědého moku stoupala i jeho cena, takže pití kakaa se zakrátko stalo výsadou šlechty. V té době se jí také přičítaly léčivé účinky a čokoláda dostala název zdravotní čokoláda neboli chocolat de santé.
Když se dostala čokoláda v roce 1650 do Londýna, okamžitě sklidila velké ovace. Podávala se čokoládovnách "chocolate houses", které byly založeny ještě před proslulými kavárnami "caffee houses".
Že byl kakaovník v této době skutečně velmi ceněn, dokazuje to, že významný švédský botanik jeho plody v roce 1753 nazval Theobroma Cacao, což je v překladu potravou bohů.
Spojené státy (Nová Anglie) se dočkala horké čokolády v roce 1765 díky Jamesi Bakerovi Johnu Hannovi, kteří otevřeli první čokoládovnu v USA v Dorchesteru ve státě Massachusetts. V té době se kakaové boby prodávaly pouze v lékárnách.
V roce 1756 zřídil princ Wilhelm von der Lippe první čokoládovou manufakturu ve Steinhude. První německou továrnu na výrobu čokolády otevřeli bratři Jostové v roce 1792 v Berlíně.
První stroj na výrobu čokolády byl sestrojen v Barceloně v roce 1780.
Do Švýcarska přivezl čokoládu v roce 1697 curyšský starosta Heinrich Escher. Vezl ji až z Bruselu. První švýcarskou čokoládovnu založil ve švýcarském městě Vevey v roce 1819 Francois-Louis Cailler. Básník Johann Wolfgang Goethe čokoládu miloval a o té švýcarské měl velké pochybnosti. Proto se v roce 1797 vypravil do Švýcarska a vzal s sebou německou čokoládu, aby poučil místní řemeslníky o její správné chuti. Na místě zjistil, že švýcarská čokoláda je tak lahodná, že si jí, k nevoli německých obchodníků, přivezl do vlasti několik kilogramů.
Nejstarší čokoládovna v Česku byla založena v roce 1839. Firma Luna byly založena podnikatelem Františkem Slabým.
Čokoláda byla dlouhé roky výsadou královských stolů, šlechty či měšťanů. To trvalo až do začátku devatenáctého století. Teprve když stroje umožnily velkovýrobu, dostala se i ke středním a chudším vrstvám.


Výrobu zásadně ovlivnil vynález lis, který odděloval kakaové máslo z kakaové hmoty. V roce 1828 ho sestrojil holandský lékárník Conrad van Houten, který vlastnil továrnu stejného jména od roku 1815. Jeho továrna měla osm let před vynálezem lisu výhradní právo na výrobu kakaového prášku, poder chocolade. Po roce 1828 se začala čokoláda vyrábět nejen tekutá, ale i tuhá.
V roce 1875 spatřila světlo světa první mléčná čokoláda. Zasloužil se o to Švýcar Daniel Peter, když použil do čokolády sušené mléko, které bylo opět vynálezem švýcarského vědce jménem Henry Nestlé. Do třetice všeho dobrého byl i dalším vynálezcem Švýcar jménem Rodolphe Lindt, který vyrobil tak lahodnou čokoládu, která se lehce rozpouštěla na jazyku. Způsob, jakým zpracovával hmotu, nazval konšování a přístroj, který hmotu zpracovával konše neboli mušle.
Výčet švýcarských pokroků v čokoládové historii pokračuje jménem Amadée Kohler, který v roce 1830 přidal do čokolády oříšky a jménem Jules Séchaud, který začal v roce 1913 tuhou čokoládu plnit.
Známá fialová kráva Milka už má také něco za sebou. V roce 2001 oslavila sto let od chvíle, kdy byly první tabulka vyrobena v továrně Suchard. O sedm let později se objevuje další specialita, Toblerone.
Hitparádu švýcarské čokolády narušil Belgičan Jean Neuhaus, který vyrobil v roce 1912 první čokoládový bonbon a nazval ho pralinka. Jeho manželka vymyslela na čokoládové bonbony speciální obal "ballotin".
Koncem devatenáctého století se úspěchy španělské a italské čokolády dostalo do stínu švýcarské, belgické a německé čokolády.
Kupodivu rozmach čokolády neutlumila ani první a druhá světová válka. V té době byla čokoláda podávána vojákům. Následkem byl nebývalý nárůst spotřeby čokolády a její výroba stoupala.
Čokoládu najdeme dneska v každém obchodě i na benzinové pumpě. Přestože je dostupná všude a dá se říci, že mohla zevšednět, opak je pravdou. Stále je považována za exkluzivní pochoutku a často se dává jako luxusní dárek k různým příležitostem.

Zdroj: Receptář




Hyacinty - podruhé

15. února 2016 v 14:41 Pokojové květiny

Za dva dny modrý hyacint úplně rozkvetl. A jak krásně vonííííííííííííí!
Druhý trošinku víc vystrčil špičku, ale nemá skoro žádné kořínky. Snad se polepší.



Má trošku zkreslenou barvu do modra. A také se ohnul za světlem, přestože je na okenním parapetu.


Od minulého úterý, kdy jsem si hyacinty koupila, mám zálusk na jednu krásnou orchidej. Blbec, ve čtvrtek jsem na ni zapomněla. Jestli tam zítra ještě bude, je má! Pak budu doma řešit kam s ní. Čistě nerudovská otázka. Smějící se
Mám místo na jednom parapetu, ale okno je na jižní stranu, což je trochu problém. Jenže máme stejně stále zatažené žaluzie, když svítí sluníčko, protože mi svítí do monitoru počítače a nedá se dívat na telku (to je manželův problém). Zkusím a uvidím, řekl slepý.
Zítra mi držte palce, musím k dr. Když jsem byla ve čtvrtek na odběru krve, zrychtovala mě sestra na tři doby, že jsem snídala a vzala si prášek na št. žlázu. U minulého doktora to nevadilo, ale tady jsou pečlivější. Jsem ráda, že jsem u výborné paní doktorky, dá mi moje hormony trochu do pořádku. Na podzim to bylo špatné.
Tak se mějte! Usmívající se

Přeji vám hezké odpoledne! Usmívající se




Bylinky pro třetí týden v únoru

15. února 2016 v 5:19 | Bohumil Bednář |  Babiččiny bylinky

Divizna sápovitá - Verbascum phlomoides


V lidovém léčitelství se využívají dva blízce příbuzné druhy divizen - sápovitá a velkokvětá (Verbascum densiflorum), a sice všechny části rostliny. Květ je vysoce účinný při zánětlivých chorobách průdušek spojených s kašlem a při bronchiálním astmatu (usnadňuje odkašlávání).
Díky svým účinkům uvolňuje křeče a působí močopudně, prospívá při zánětech žaludku a střev. Močopudně působí i kořen.
Naklepané listy divizen slouží jako obklady při otocích a vředech. Obklady z květů bývají užívány při léčbě bércových vředů, čaj z květů léčí poruchy činnosti sleziny a jater a reguluje menstruační cyklus.



Obrázek: internet


Hyacinty

13. února 2016 v 14:32 Pokojové květiny

V úterý jsem si udělala alespoň malou radost. Koupila jsem si modrý hyacint v květináčku a cibuli hyacintu. Tu jsem si dala do speciální vázičky s vodou. Zdá se, že bude také modrý nebo to bude překvapení.
V úterý byl hyacint v květináčku zcela zavitý a cibule měla jen malou špičku. Během těchto dnů modrý začal rozkvétat. Mám ho v ložnici, kde se netopí a není tam tedy moc teplo. Nechtěla jsem, aby mi v obýváku prudce vyhnal a pak se ohnul. Vázičku s cibulí mám na okně v jídelně, kde zase pro změnu teplo je. Už se na květy moc těším.


Oba spolu. Koukám, že jsem zapomněla odstranit cenovku.





Mějte pěkné odpoledne a pohodový celý víkend! Usmívající se




Najdi kočku! 68

11. února 2016 v 15:03 Piškuntálie

Musím uznat, že tentokrát bylo hledání koček opravdu těžké. Nikdo je nenašel. Samotné mi dal prostřední obrázek zabrat. Na třetím jsem viděla dokonce dvě kočky. Smějící se
Pro vaši konrolu - rozluštění.




Tady vidím ještě jednu kočku nahoře na kameni úplně vlevo - rezatá.

Další tři obrázky. Snad vám bude tentokrát štěstí přát.




Přeji ostrý zrak!

Mějte hezký den! Usmívající se


Můj domov

10. února 2016 v 14:43 Vzpomínky


Článek se vztahuje k Tématu týdne. Popostrčil mě k napsání článek u VendyW.
Léta jsem za svůj pravý domov považovala chalupu v Jizerkách u babičky, kde jsem vyrostla. Na fotografii vypadá okolí zanedbaně. Babička mívala kolem cestičky ke schodům nádhernou skalku. Pod okny truhlíky s řeřichou. Pod bezy nad tarasem byla lavička na posezení. Kolem chalupy byla užitková zahrádka. Živý plot jsem později pravidelně o prázdninách stříhala. Za chalupou rostly lesní jahody, borůvky a houby. Prostě ráj na zemi! Teď je to trochu džungle.
Praha je moje rodné město, ale doma jsem tam byla jaksi "přechodně". Vlastně jsem tam jen chodila do škol. U babičky jsem měla jediného kamaráda (je i autorem fotky), zato v Praze spousty. Byl to čas malin nezralých, kopa legrace, lumpáren, prvního kouření, prvních lásek atd.
Pak jsem se odstěhovala na severní Moravu. Nemohla jsem si zvyknout, protože jsem tam nikoho neznala. Kamarádi zůstali v Praze. Scházela mi i rodina, příbuzní.
Městečko bylo celkem pěkné, v hezké krajině. Měli jsme nový, hezký byt v paneláku (trochu děs). Narodily se mi tam první dvě děti.
Řízením osudu jsem se octla v jedné menší vsi na Vysočině. Situace se opakovala. Bydlím tu už od r. 1973 a zvykala jsem si přes 25 let. Stále mě něco táhlo jinam - do hor.
Nakonec jsem si zvykla, když dospívaly děti a založily své rodiny. Narodila se vnoučata a tím jsem částečně zapustila kořeny.
Teď je to můj domov, ale jen ke dveřím našeho domu nebo v krajině. Samotná ves mi k srdci nepřirostla.
V Jizerkách už dlouho babička nežije, v Praze mám jen sestřenice, bratrance a jednoho prastrýce.
Nejvíc se mi stýská po Jizerských horách. Tady jsou také hory (Železné), ale není to ono.
Do chalupy se už nemohu vrátit, ani podívat (i když zůstala v rodině). Byla jsem tam s dcerou jednou na dovolené a byla jsem velmi rozčarovaná. Hodně se tam změnilo k horšímu. Už ten pocit nechci podruhé zažít.
Kamarád tam již také nebydlí, odstěhoval se jinam, ale v Jizerkách zůstal.
Ztratila jsem i tento, mnou považovaný, opravdový domov.
Jsem z toho taková rozpolcená. Pořádně nevím, kam patřím. Nesmím na to moc myslet, protože jsem pak hodně smutná.
Snad mi moje rodina pomůže tento stav překonat.




Orchideje

9. února 2016 v 12:32 Pokojové květiny

Včera jsem fotila, jak mi kvetou bílé orchideje. Fialové mini a žlutou jsem vám už ukazovala. Chystá se fialová.
Bílá s velkými květy kvete od loňského roku skoro nepřetržitě. Dělá mi opravdu radost. Ale, abych ostatním nekřivdila, mám radost i z nich. Přece jen je to doma veselejší, když jsou živé květy než samotné zelené rostliny.





Ještě vám přidám fotky z dnešního rána - svítání. Svítilo sluníčko, ale během dopoledne se zatáhlo. Doufám, že nebude odpoledne lejt jako včera večer! Nerozhodný



Krásná oranžová barva na fotkách vůbec nevynikla.

Přeji vám hezké odpoledne! Usmívající se




Bylinky pro druhý týden v únoru

8. února 2016 v 5:08 | Bohumil Bednář |  Babiččiny bylinky

Česnek medvědí - Allium ursinum


Česnek medvědí patří mezi časné jarní byliny, tedy takové, které slouží medvědům právě probuzeným ze zimního spánku jako první potrava. Stejně jako lidem jim poskytuje vitamíny a minerální látky, dezinfikuje trávicí trakt a probouzí chuť k jídlu.
V lidovém léčitelství je česnek oprávněně vysoko ceněn, doporučuje se hlavně ke snížení vysokého tlaku, proti arterioskleróze, na poruchy trávení, snížení hladiny krevního cukru a posílení imunity.
Česnek ničí střevní parazity, jako přírodní antibiotikum likviduje bakterie, poradí si s plísní. Podporuje funkce žlučníku a jater, potlačuje chudokrevnost.
Celkově optimalizuje látkovou výměnu a omlazuje organismus.



Obrázky: internet