****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.






Duben 2016

Zahrádka a trnky

28. dubna 2016 v 11:21 Zahrádka

Minulý týden jsem fotila pár tulipánů a magnolii na zahrádce. Potom jsem šla k Lhoteckému rybníku. Fotky jsem vám už ukázala. Chybí jen trnky od Hlubokého rybníku.
Stále jsem se k publikování nemohla dostat. Dnes to napravím. Snad vám zlepším náladu mrazivého jara. U nás v noci vždy mrzne a přes den se teploty moc vysoko nevyšplhají.
Tulipány ze zahrádky jsem dala do koláže. Jak uvidíte, bršlice zdárně roste, protože jsem jí přestala pít. Měla pro mě neblahé účinky. Čistila můj organismus trochu víc, než měla. Smějící se







V pátek bylo teplo a svítilo krásně sluníčko, proto tulipány ukázaly i vnitřky.



V pátek byla magnolie ještě krásná, i když trochu "chycená" nočním mrazíkem.


Takhle dopadla po nočním mrazu z pondělka na úterý. Všechna krása pryč!



To je ze zahrádky vše.
Nyní trnky od rybníka.






Z pátku je to vše.

Mějte hezký den! Usmívající se






Obrázek: internet

"Jarní" počasí pokračuje

26. dubna 2016 v 18:26 U nás

Dnes po obědě jsem jela do města. Při cestě tam bylo celkem ucházející počasí, jen foukal studený vítr.
V parku na náměstí toho moc nekvete. Mini narcisky odkvetly. Sakury se stále ke květu nemají. Vloni jsem je prošvihla a letos to dopadne podobně.
Tak jsem vyfotila pár kvetoucích vřesovců, tulipánů, bergénií a fialové azalky. Azalky asi začínají kvést, protože jinak jsou každý rok samý květ.


Bílozelený keřík vpravo je pieris. Ani ten moc nekvete.





Když jsem vše zařídila, šla jsem na autobus. Drobně krápalo. Najednou se zvedl vichr a přihnal se "slejvák" s malými krupkami. Trochu jsem se kryla u vchodu do jednoho domu, ale stejně jsem zmokla jak příslovečná slepice. Smějící se Když jsme se blížili k nám, vysvítalo sluníčko.
Hrozivě tmavě černý mrak se hnal směrem na Hlinsko. Tam musely padal ševci s trakařema dohromady. Vypadalo to děsivě. Jak na potvoru jsem nemohla vylovit z tašky foťák, aby to zvěčnila.
Doma mě čekalo teplo. Když jsem svlékla mokré oblečení, svítilo sluníčko jak o závod. Nerozhodný
Holt, apríl jak vyšitý!




Jaro ???

25. dubna 2016 v 10:40 Počasí

Kouknu z okna a ono docela slušně chumelí. Je 10,25 hod. Tohle je jaro?
Nyní je střecha od bývalého chlívku je skoro bílá.



Udělala jsem dva snímky a zapadla rychle do tepla. I kosáček, který seděl na hřebenu střechy se letěl raději schovat.
Kdyby chumelilo na horách, tak se nedivím. My jsme v nadmořské výšce asi 400 metrů, to snad nejsou hory. Překvapený

Aktualizace v 11 hodin:



Teď máme bílo na stromech i na zemi. Magnolie po dnešním nočním mrazu vzala definitivně za své. Plačící


Mějte hezký den a raději buďte za kamny! Mrkající





Bylinky na čtvrtý týden v dubnu

25. dubna 2016 v 5:39 | Bohumil Bednář |  Babiččiny bylinky

Jírovec maďal (Kaštan koňský) - Aesculus hippocastanum

Květy a semena jírovce koňského, kaštany, mají výrazný pozitivní účinek na cévní stěny, které zpevňují a zvyšují jejich pružnost.
Působí také protizánětlivě a tlumí otoky, zejména lymfatických žláz. Droga se užívá vnitřně i zevně při potížích s křečovými žílami, hemoroidy, bércovými vředy, při trombóze nebo při nedostatečném prokrvení končetin.
Má podpůrný účinek i v prevenci a léčbě cévních poruch mozkových.
Čaj z květů se někdy užívá na kožní záněty nebo slabší popáleniny.



Obrázek: internet



Břízy - moje milované

24. dubna 2016 v 22:31 U nás

V pátek odpoledne jsem si vyšla k Lhoteckému rybníku, protože jsem si chtěla vyfotit břízy s jejich krásně zelenými lístky. Takové mají jen brzy zjara, pak už mají tmavší barvu.
Vždycky toto období propásnu, protože se dlouho chystám a pak je pozdě. Letos jsem to chytla akorát.
Chvíli jsem se motala kolem rybníka a fotila. Cvakla jsem také vzdálenější návrší nad obcí zvané "Kaplička".
Kdysi tam spolek zahrádkářů vysázel třešňový sad. Léta už se o něj nikdo nestará, ale třešně tam rodí stále. Je tam i hodně náletových dřevin. Nyní kvetou i trnky.
Blíž jsem nešla, je to dost daleko a já měla ještě jiné spády. Smějící se Snad někdy v týdnu nebo za rok.




Zdá se, že na poli za břízami je nasetá řepka.
Kolem silnice kvetou třešně-ptáčnice a začínají jabloně.







Nejsou břízky krásné?


Fotky bříz už z hráze rybníka.


Pohled na Dolní Lhotku a zelenající se les.




Kvetoucí stromy na Kapličce.

Cestou k rybníku jsem ještě vyfotila kvetoucí vrbu. Měla úžasnou zelenou barvu.



Snaha o vyfocení detailu květů. Byly moc vysoko. Na první vrbě jsem je nefotila, protože už neumím skákat o berli přes potůček, který má navíc zarostlé břehy. Nechtěla jsem riskovat pád do vody nebo úraz. Holt, už jsou pro mě některé věci nedostupné. Smířila jsem se.

Ještě jsem u silnice objevila místečko se sasankami. Byly už skoro odkvetlé. Překvapilo mě, že rostou na suchém místě a na sluníčku.
U potůčku nebyla ani jedna.


Pro dnešek je to vše, ale mám ještě nějaké fotky trnek od hřiště, kde jsem našla odpad.
A také pár obrázků ze zahrádky.

Mějte hezký večer a celý nový týden! Usmívající se




Den Země - pokračování

23. dubna 2016 v 10:19 U nás

Včera odpoledne jsem si šla vyfotit nějaké jarní obrázky, hlavně břízy s mladými lístečky. Stihla jsem to na poslední chvíli. To jsem brousila kolem jednoho rybníka. Pak jsem šla k jinému, ale nedošla.
Myslela jsem, že mě šlak trefí, když jsem objevila malou skládečku. Těsně u úpravny vody, což je malý vršíček s poklopem. Co je uvnitř nevím, nikdy jsem tam nebyla. Jen jsem kdysi slyšela, že je to součást vodovodu pro Čáslav. Pozemek je kolem nevelký a oplocený. Starý vodák před lety zemřel, další také a tudíž se o celý objekt nikdo moc nestará. Jen někdo seká trávu. Plot už by potřeboval generálku. Ale to není jádro problému.
Problém je, co se válelo těsně u plotu.


Takto jsem to zahlédla.




Jestli je v bateriích elektrolyt jsem nezkoumala, obsah pytlů také ne. Kus koberce byl jasně daný.
Byla jsem totiž v šoku, že si vůbec někdo dovolí tohle udělat! Křičící

Tak mě to naštvalo, že jsem vše vyfotila a fotky pošlu na OÚ starostovi. Doufám, že to pomůže! Někomu se nechtělo jet s tímto odpadem do města do sběrného dvora. Musel by zřejmě zaplatit a ještě by projel benzín. Tak je jednodušší to pohodit za vsí.
O kousek blíž k silnici je další malá skládka, ale tam je většinou biologický odpad. Ten tam sypou z rodinných domků, když upravují záhonky a trávníky. Není to nic vzhledného, ale alespoň to shnije a nezatěžuje přírodu.


Slyšela jsem, že právě u fotbalového hřiště bude kontejner na bio odpad. Nikde jsem ho neviděla. Byl by tam zatraceně potřeba! Každý nechce mít na zahrádce kompost, ať už z jakéhokoliv důvodu.
Každý chce mít kolem domu načančanou zahrádku a co je za ní ho nezajímá.

Šla jsem tam totiž původně fotit kvetoucí trnky. Ty jsem fotila, abych se uklidnila.

Mějte hezký víkend! Usmívající se



Den Země

22. dubna 2016 v 6:46 | Jarmila* |  Příroda

22. dubna slaví celý svět Den Země.

Foto: iDnes.cz

Země s námi přežila další rok i přesto, že dnes lidstvo překračuje obnovitelnou kapacitu Země asi o 30%.
Když má někdo svátek, měl by dostat dárek. Můžeme to udělat prostřednictvím Dárku pro přírodu. Hnutí Arnika vydalo celou řadu darovacích listin na svých webových stránkách: klik



To jsou jen dva z široké nabídky na ukázku. (Zdroj: Arnika)

O tomto svátku jsem psala v dubnu 2013 v tomto článku: klik
Snažím se alespoň trochu přispět k tomuto svátku, ale nejenom 22. dubna, po celý rok, tříděním odpadu, neznečišťování prostředí odhazováním odpadků, neničením přírody. Stromy jsme vysazovali s manželem. Nyní štafetu přebral syn.
Každý může udělat trochu a dohromady to bude znamenat velký přínos pro životní prostředí.
Ještě, kdyby si to k srdci vzaly velké koncerny, které např. těží nerostné bohatství chemickou cestou. Není to tak dávno, kdy došlo k velkým ekologickým haváriím v Maďarsku, Brazílii, Indonésii (rozsáhlý požár kvůli vypalování pralesů), Číně. Ještě bych mohla dlouho jmenovat.
Stačí úplně katastrofy, které způsobí příroda sama - povodně, extrémní sucha, výbuchy sopek.

Oslavte svátek Země třeba výletem do přírody! Usmívající se




Včerejší dopoledne ve městě

20. dubna 2016 v 13:40 U nás

Včera jsem byla nucena jet na kontrolu k lékařce, byl termín. Její ordinace má nevýhodu, že je na konci města a výhodu, že jsou od budovy krásné výhledy. Pravda, trochu je ruší postavené rodinné domky. Ale i ty jsou pěkně upravené a mají hezky kvetoucí zahrádky.
Než jsem se "doštrachala" dolů (RÚ je na kopci, kde to dost foukalo a já jsem byla ráda, že jsem zavrhla prvotní blbý nápad "honit" vodu v lehké jarní bundě, stará dobrá teplejší!), vykoukala jsem všem úžasné narcisky. Smějící se Nekvetly však jen ty. Tak jsem se kochala a pomalu se blížila k místu své další zastávky - k Marušce, pedikérce. To je přímo umělkyně! Vždycky mi udělá "nové" nohy a mě se pak pěkně šlape. Skoro naproti jejímu domu jsem vyfotila katalpu, ale k tomu se ještě dostaneme.
Nejprve tedy výhledy na hřeben Železných hor, který se táhne velmi daleko. Přes zříceninu hradu Lichnice až k Chvaleticím - od Hlinska v Čechách.
Popis z Mapy.cz:
Malé protáhlé pohoří ve východních Čechách mezi Chvaleticemi, Chrudimí a Hlinskem. Náhorní partie jsou rozčleněny hlubokými údolími řeky Chrudimky a jejích přítoků. Jihozápadní svah Železných hor strmě vystupuje nad okolní krajinu. Na řece Chrudimce leží vodní nádrže Seč a Křižanovice. Velkou plochu území pokrývá CHKO Želené hory a Geopark Železné hory. Nejvyšším vrchem je Vestec (668 m n. m.) u Horního Vestce.


Pohoří Železné hory a zároveň CHKO je vyznačena červenou barvou.


Výhled od RÚ. Toho pohledu se nikdy nenabažím.


Velmi rozklepaný záběr Zamračený, ale dala jsem ho kvůli pásmu hor.


To už jsem o hodně níž.
Prošla jsem mezitím kolem krásně rozkvetlé švestky a keře meruzalky v jedné zahrádce.


Trochu je vidět svažující se ulice Čsl. armády.




Ještě jsem fotila z vyššího stanoviště pohled na věže ve městě. Červená je od kostela sv. Jakuba Většího, šedá se stříbrným lvem na špici je od Staré radnice a další věžička je na ZŠ v Buttulově ulici. Vše blízko náměstí.


A už jsem dole. Ještě pohled na Železné hory. Vlevo, budova s oblou střechou je Zimní stadion.
Ještě jsem cvakla kytičky u chodníku za mými zády.



Pak jsem se snažila vyfotit Zimní stadion. Trochu jsem si ho přiblížila, ale protože mi na displej svítilo sluníčko, tak jsem ho, chudáka, trochu ukrojila. Smějící se


Za stadionem je budova Junioru (s bílými okny), kde se pořádají různé akce, kroužky, sportuje se tam apod.


Druhý a rovněž neslavný pokus. Ale hlídkujícího policistu Městské policie jsem cvakla. Smějící se


Tady je slíbená katalpa. Je holá, jen jí z větví visí lusky se semeny. Nefotila jsem detail, protože to bylo v protisvětle. Je to úzký, tvrdý lusk černé barvy. Možná by se dal přirovnat k vanilkovému lusku.
Když jsem strom uviděla, nevěděla jsem, co to je. Pak jsem si vzpomněla, že jsem ho kdysi fotila v květu.


Zde ho máte v plné parádě na starém snímku (možná z loňska).

Pak už to bylo k Maručce jen pár kroků. S ošetřenými nožkami jsem spěchala na nákup a domů.
Když jsem vycházela od Marušky, nebyla obloha už vůbec modrá, ale plná mraků. Naštěstí nepršelo.
Z Chotěboře vše.

Přeji všem hezký den! Usmívající se




Bylinky na třetí týden v dubnu

18. dubna 2016 v 6:50 | Bohumil Bednář |  Babiččiny bylinky

Javor mléč - Acer platanoides


Čerstvé listy, mladé výhonky a kůra obsahují saponiny, třísloviny, flavonoidy a vitamíny.
Čaj z listí se podával nemocným při horečce, vředech a zánětech mandlí, oplachovaly se jím oči při ječných zrnech a otocích.
Přípravky z kůry léčily horečku, oteklé klouby a zanícené oči.
Čerstvá šťáva z listů mírní podráždění a chladí hmyzí bodnutí.
Listy sloužívaly jako krmivo pro ovce a kozy, ve středověku byly rovněž lidskou potravou, upravovaly se společně s kyselým zelím.
Dnes se konzumuje sladký sirup, získávaný z mízy cukrového javoru. K výrobě méně kvalitního sirupu poslouží i další druhy javoru.



Obrázek: internet


Ze zahrádky

17. dubna 2016 v 18:45 Zahrádka

V pátek odpoledne, když jsem trhala bršlici, jsem udělala pár fotek na zahrádce. Je jich moc, tak jsem zvolila koláže. Mezi možná strčím nějaký jednotlivý snímek. Mrkající Smějící se


Vyfotit magnolii a hlavně její květ dalo fušku, protože foukal dost vítr. Když jsem větvičku držela, nebylo to o moc lepší, protože se mi zase klepala ruka. Smějící se
Ještě kvete červený koniklec, ostatní už odvetly.




Pampeliška byla široko daleko jediná kvetoucí. Teprve začínají u nás kvést.
Řada tulipánů u vchodu se chystá na kvetení. Stačilo by pár teplých a slunečných dnů. Zatím je spíš chladno.



Narcisek mi letos moc nekvete. Mám všude jen listy a květy žádné.


Tyto obrázky jsou z dnešního odpoledne. Magnolie víc rozkvetla a otevřela i květy. Snažila jsem se vyfotit detail. Růžový kvítek je od mandloně, která s magnolií sousedí. V pátek měla jen poupata a nyní začíná pomaličku kvést.


Je to krása. Bohužel pomíjivá.
Koukala jsem, že vítr shazuje celé květy.


Mějte hezký zbytek neděle! Usmívající se




Fialky

14. dubna 2016 v 0:35 | Novinky.cz |  Zahrádka

Za voňavé fialky prý vděčíme praotci Adamovi

Jaképak by to bylo jaro bez fialek? Objevují se všude podél cest, v trávnících, u křovin, při okrajích lesů, v lesích, parcích i na zahrádkách. Rozkvétají, sotva roztaje na jaře sníh.

Violka vonná se do naší přírody dostala z klášterních zahrad.

S fialkou je spojováno mnoho legend a pověstí. Podle pověsti např. z východu vděčíme za fialky praotci lidstva Adamovi. Když byl vyhnán z ráje, upadl na nejvyšší hoře dnešní Srí Lanky, která se po něm nazývá dosud. Proléval tam prý hořké slzy a až po sto letech se Bůh slitoval a poslal k Adamovi archanděla Gabriela, který mu milost oznámil. Adam začal plakat radostí a z jeho slz vyrostly fialky.
Naopak řecká báje praví, že fialky povstaly z krve Attisovy. Sličný pastýř byl knězem bohyně země Cybely, která jej velmi milovala. Attis však byl zasnouben s dcerou pessinského krále a na svatbě se mezi hosty náhle zjevila Cybela. Attis prchl do hor a tam pod sosnou na sebe vztáhl ruku. Duch jeho vstoupil do sosny, z jeho krve však vyrostly fialky.

Violka vonná s krémovými květy a fialovou ostruhou

Violky - oblíbené druhy

K nejznámějším u nás rostoucím fialkám patří tmavofialová violka vonná (Viola odorata). Drobná a opravdu příjemně vonná rostlina. Lidé si ji velmi zamilovali, a tak zapustila kořeny v lidovém bájesloví. Trochu ironií je, že právě tato voňavá fialka je snad jedinou u nás planě rostoucí violkou, která v naší přírodě není původní. Byla však od středověku pěstována a do přírody se dostala zplaněním zřejmě z klášterních zahrad. Říkalo se, že fialky ztrácejí vůni s prvním jarním zahřměním. Vysvětlení je jednoduché: violka vonná odkvétá koncem dubna až začátkem května, tedy dříve než začínají jarní bouřky.
V té době začíná rozkvétat violka psí (Viola canina), která nevoní. V lesích se setkáme s violkou Rivinovou (Viola riviniana), violkou lesní (Viola reichenbachiana) nebo vzácněji s violkou divotvárnou (Viola mirabilis). Violka vonná se kříží s většinou našich domácích violek, čili někdy je obtížné určit, o jaký druh jde. Celkově u nás najdeme cca dvacet druhů violek.

Violka psí

Pěstování je snadné

Na zahrádkách necháváme nejčastěji planě růst violku vonnou, nebo ji i pěstujeme. Kromě tmavofialové se můžeme setkat i s populacemi bělokvětých albínů. Bylo vyšlechtěno i několik zajímavých odrůd v různých odstínech fialové, okrové, růžové apod. Při pěstování více různých odrůd však brzy námi pěstované odrůdy doslova zaplevelí jejich kříženci.
Violky však lze snadno množit vegetativně a tím druhovou nebo odrůdovou čistotu zachováme. Můžeme dělit starší trsy krátce po odkvětu, což je nejjednodušší. Dále můžeme violky množit z bazálních řízků.

Viola hederacea

Pěstování violek je velmi snadné. Porostou nám téměř v každé půdě, kromě půd zamokřených a nepropustných. Výhodnější je místo mírně zastíněné nebo alespoň chráněné před slunečním úpalem. Ze škůdců se mohou objevit všudypřítomní slimáci, mšice apod., z chorob občas padlí, rzi a plísně.
Chceme-li, aby violky bohatě kvetly, občas je zavlažíme a nezapomeneme také na přihnojení draslíkem a fosforem. Příliš mnoho dusíku by způsobovalo nadměrný růst listů. Lze doporučit i odstraňování odkvetlých květů, aby se rostlina nevysilovala tvorbou semen. Navíc ze semen, která necháme dozrát, nikdy neodhadneme, jaké rostliny vyrostou.
Můžeme zkusit violky i rychlit. Přesadíme pár rostlin do květináčů a postupně umísťujeme do pařeniště nebo skleníku. Teplota by však neměla překročit 10°C, aby se nezačaly tvořit listy na úkor květů.
Ze zajímavých violek můžeme zkusit pěstovat také severoamerickou violku Viola sororia. Nejčastěji se pěstuje atraktivní odrůda ´Freckles´, která má na bílých květech drobné fialové skvrnky. Vyžaduje stinné a vlhčí stanoviště.

Viola sororia ´Freckles´

Australská violka, která se u nás občas pěstuje jako pokojová rostlina, je Viola hederacea. Vyžaduje polostín, zahradní půdu s přídavkem rašeliny. Během sezony ji můžeme letnit v zahradě na stinném až polostinném místě. Má zajímavé fialovo-bílé květy. Venku nepřezimuje.


Zdroj: Novinky.cz, Foto: Jiří Antal, Právo




Nepoděkování

13. dubna 2016 v 16:04 Jen tak

Natty mi soukromě napsala toto:
Svonatty@seznam.cz
Poděkování
Dnes 13. 4. 2016, 15:53:18
Komu: JarmilaBrizova@seznam.cz
Tak Ti děkuji za Tvojí dlouholetou přízeň, Tvé medy kolem "huby" a že jsi falešná, to jsem Ti napsala na blog. V Tvém věku by ses měla stydět, nedivím se, že Ti to doma neklape, manžel asi ví velmi dobře co má doma za .... Je mi líto, že jsem se kdy s Tebou zahazovala. Ty by si chtěla se svými vědomostmi do TV? Dovol, abych se zasmála. Zkopírovat z netu a vydávat za své, to může jedině někdo, kdo neumí nic jiného. I když jsi ".....", kterému není rovno, přesto Ti přeji, aby se Ti vše vrátilo plnými doušky, a ono vrátí a nebude to dlouho trvat. Natty.





Děkuji za "upřímný" mail.
Víš ho.... o mém manželství, tak ho nesuď!
Jen pro upřesnění - pokud něco zkopíruji, tak uvedu zdroj.
Na tvůj komentář jsem ti odpověděla. Za nic ti neděkuji, není totiž za co!

Jarmila

Uhynul medvěd Vojta z Večerníčku

13. dubna 2016 v 13:41 | Novinky.cz |  Aktuality

V Berouně uhynul večerníčkový medvěd Vojta

Ve středu ráno nečekaně uhynul jeden z večerníčkových medvědích sourozenců medvěd Vojta. S dalšími dvěma medvědy Kubou a Matějem žil v medvědáriu poblíž centra města Beroun.

Tři medvědi z večerníčku, oslava jejich 16. narozenin v Berouně FOTO: Aneta Lednová, Novinky

Podle přivolaného veterináře je cizí zavinění vyloučené a příčina se teprve zjišťuje.
"Je to smutná zpráva, líto je mi to hlavně kvůli dětem. Tři medvědi se během let stali neodmyslitelnou součástí berounského kulturního života. Cítím to skoro, jako by člověk ztratil někoho blízkého," řekl berounský starosta Ivan Kůs.
Medvědi letos v lednu oslavili 16. narozeniny. Každoročně jim jezdí popřát režisér Václav Chaloupek, s nímž medvědi vyrůstali a stali se hlavními hrdiny jeho večerníčkových příběhů.
"Pro mě je to smutné, protože Vojta byl takový mazlík, to byl ten nejmenší z nich, který vážil kilo třicet, když jsem je přivezl. Bráchové ho vždycky malinko odstrkávali, protože byl slabší," zavzpomínal pro ČTK filmař.

Václav Chaloupek s medvědy. FOTO: Radek Plavecký, Právo

"A možná že byl slabší proto, že měl nějakou genetickou vrozenou vadu. Přece jen ti medvědi byli už několikátá generace, která vznikla příbuzenským křížením. Mohlo se tam stát cokoli. Možná se to zjistí při pitvě, ale vypadá to, že to byl nějaký infarkt," uvedl Chaloupek, který dnes kvůli události přijel do berounského medvědária. "Volali mi kvůli tomu, že ti ostatní medvědi se nechtěli nechat oddělit," dodal.

Zdroj: rap, ČTK, Právo



Bylinky na druhý týden v dubnu

11. dubna 2016 v 6:34 | Bohumil Bednář |  Babiččiny bylinky

Jahodník obecný - Fragaria vesca


Na jahodách si zdravě pochutná snad každý. Bývaly doporučovány jako podpůrný prostředek při onemocnění dnou, ale k léčivým účelům se hlavně sbírá a suší jahodníkové listí.
V lidovém léčitelství se používá v nálevu proti poruchám trávení spojených s průjmy a proti ledvinovému písku a kamenům.
Zevně se aplikují výplachy a koupele při léčení hemoroidů.
Doporučuje se i jako dezinfekce ústní dutiny k odstranění zápachu při paradentóze.
Zvláště rekonvalescentům je prospěšné pití nálevu z jahodníkových listů, ať už samotných nebo ve směsi. Vynikající pochutinový čaj vznikne ze směsi fermentovaných listů jahodníku, maliníku a ostružiníku v rovném poměru 1:1:1.



Obrázek: internet


Kuřátka a diplom

10. dubna 2016 v 15:29 Zvířátka

Ve středu se nám vylíhla kuřátka slepiček zakrslých rousných. Manžel má radost, protože některá drůbež se letos špatně líhne. Kačenky má zatím jen dvě, ale ty jsem nefotila.
Nejlépe se líhly křepelky.



Ještě jsou na roštu skořápky.

V březnu uspořádala Natty opět hádání - "lumpačení". Podle obrázku jsme měli uhodnout jedno slovo, které je charakteristické pro daný obrázek a napsat slovo ve větě. Zpočátku to celkem šlo hladce. Nakonec jsem skončila na 3. místě. Natty byla nucena soutěž předčasně ukončit, proto jsme všichni dostali diplom hromadný.
Soutěž byla moc príma a už se těším na podzim, kdy budeme zase "lumpačit".


Nattynce moc děkuji za uspořádání soutěže. Usmívající se

Přeji všem hezký zbytek upršené neděle! Usmívající se



Moudra pana Wericha

7. dubna 2016 v 13:44 Citáty

Něco jsem na netu hledala a narazila na tyto citáty. Podělím se s vámi o moudrost pana Wericha.
Četla jsem knihy o jeho životě, knihu p. Škutiny a mám doma jeho Fimfárum. Vždy jsem ho měla ráda. Přečtené knihy mě v tom ještě utvrzovaly, že je moudrý, ač ve stáří, kdy byl moc nemocný, byl možná už protivný.
Miluji jeho Čochtana. Kdysi jsem ho slyšela na gramodesce a viděla nějaké ukázky asi v televizi.









Jak aktuální!



Tohoto se snažím držet co nejčastěji.




Přeji vám hezký den! Usmívající se




Obrázky: internet


Dnešní zahradničení

5. dubna 2016 v 16:46 Zahrádka

Odpoledne jsem šla jednak vytrhat plevel a druhak zasadit koupené koniklece a čemeřici. Rostlinky jsem už pár dní "sušila" doma a čekala na příznivé počasí, že je zasadím. Jak na potvoru je teplo a svítí sluníčko, když potřebuji, aby bylo pod mrakem.
Minulý týden jsem mokla a neměla co sázet, teď je to opačně. Už jsem tedy nečekala a šla na to.
Při plení jsem si natrhala lístky bršlice, že si udělám zatím jen nápoj. Pesto počká.
Chuťově tedy nic moc, ale co by člověk neudělal pro své zdraví. Mrkající
Koniklece (fialový, bílý a červený) jsem zasadila. Čemeřici také. Zalila a šla fotit, protože jsem zjistila, že máme trávník samou fialku. Nafialeno máme fialově, bíle a dokonce růžově. A to jsem skuhrala, že se mi fialky někam ztratily. Naopak, je jich plno. Vnuk totiž ještě nestačil sekat trávu. Smějící se Ono ani nebylo pořádně co.
Také jsem zjistila, že mi "kvete" cypřišek. Asi je Lawsonův. Hledala jsem název na netu, protože už ho mám tak dlouho, že jsem zapomněla název. Podle šištiček by to odpovídalo.
Někde mám plánek osázení, ale zrovna ho nemohu najít.


Zasázené koniklece a čemeřice. Na fotce jsem i já. Smějící se



Cypřišek je modrý, proto nejsou jehlice sytě zelené. Asi jde o samičí květy.


Záhonek u Babiččiny růžičky. Tu mi vnuk na podzim stříhal a stříhal, až jsem mu musela vzít nůžky, aby něco zbylo. Záhonek potřebuje ještě trochu práce. Tam je největší plantáž bršlice.


Kytička ladoněk. Za nimi se derou růžové pivoňky.


Fialky, kam se podíváš!



Vlevo jsou růžové. Kde se vzaly ony a bílé, ví jen pánbu. Měla jsem na skalce jen fialové.


Trs bílých. Pod schody jsou ještě nejméně čtyři keříčky.



Šla jsem před plením vysypat odpad do popelnice za domem. Narazila jsem na kosáčka. Asi spíš paní kosáčkovou nebo mládě, protože se vůbec nebálo. Až se mi z toho setkání klepaly ruce. Smějící se

To je pro dnešek všechno.

Mějte hezký zbytek odpoledne a večer! Usmívající se





Bylinky na první týden v dubnu

4. dubna 2016 v 6:21 | Bohumil Bednář |  Babiččiny bylinky

Chmel otáčivý - Humulus lupulus


Chmelové hlávky jsou tradicí osvědčenou drogou proti nespavosti, neurózám a hysterii.
Chmel působí sedativně, podporuje trávení, ženám prospívá proti klimakterickým potížím, mužům zmírňuje obtíže s prostatou.
Zevně lze využít dezinfekčního působení chmele např. jako kloktadla nebo ve formě obkladu či koupele na špatně se hojící rány nebo furunkulózu, i proto bývá využíván v kosmetických přípravcích.



Obrázek: internet


Onsen se představuje

2. dubna 2016 v 11:02 | ing. Jan Stropnický

V časopise Zahradnická kuchařka mě zaujal tento článek. Mám ho dlouho připravený, ale vždy bylo něco důležitější.
xxxxxxxxxxxxxx

Ještě než si povíme, jak se dá relaxační koupel přenést z japonských hor k vám domů do zahrady, bylo by asi dobré pojem ONSEN přesněji definovat. Toto japonské slovo by se mělo správně užívat jen pro označení horkých pramenů v horách. V přeneseném slova smyslu je ale běžně skloňováno všude tam, kde se mluví o koupeli ve vodě těchto pramenů, ať již v panenské přírodě, nebo někde u rekreačních objektů hotelového typu. A v poslední řadě se dá tímto slovem nazývat i koupání ve speciálních "vanách", které se za účelem relaxace či uvolnění těla a mysli instalují také v zahradách japonského typu.


Horská jezírka napájená termálními prameny jsou základem onsenu.

I když by měl být onsen vázán striktně na používání přirozeně teplé vody japonských geotermálně vyhřívaných pramenů, které se nachází v tamních horách, praxe je zcela logicky odlišná. Za onsen se často díky neznalosti problému označují i vnitřní kryté veřejné lázeňské domy, kde jsou vany naplněné horkou vodou z kohoutku. Tato zařízení však nesou správné označení SENTO. Za onen by neměly být vydávány ani koupele OFURO, které jsou běžné v japonských domácnostech. V tomto případě se jedná o místo, kde se po předchozí důkladné očistě můžete ponořit podobně jako u nás v koupelně do teplé vody a v ní si odpočinout. V takovéto "vaně" se ale nemyjete, slouží postupně pro regeneraci sil všem členům domácnosti. Pokud bychom se zabývali pojmem onsen ve vztahu k vodě, ve které se koupeme, zjistili bychom, že by měla obsahovat alespoň jeden (někde jsou požadovány tři) z devatenácti předem určených chemických prvků, včetně radonu, a její teplota nesmí klesnout pod 35°C. Některé onseny v Japonsku jsou podle složení pramenů také zaměřené (koupele v sirné vodě, lázně s chloridem sodným nebo se železitou vodou aj.) na léčení.
Onsen ale může znamenat i koupel v několika druzích vody různého chemického složení a odlišných teplot, přičemž hlavní důraz je kladen na relaxaci a celkové uvolnění organismu. Takovéto procedury již ale nemohou probíhat v přírodních jezírkách, návštěvník onsenových lázní totiž musí během pobytu vystřídat několik van. Ty mohou být podle možností a prestiže onsenů vyrobené ze dřeva japonského cypřiše, mramoru, žuly, akrylátového skla či nerezové oceli. Je ale dobře možné i to, že budete relaxovat v obyčejném vykachlíkovaném bazénku.


Onseny mohou mít mnoho podob a podle toho, kde se nacházejí, je dělíme na čistě venkovní (ve volné přírodě nebo zahradě) a kryté (pod přístřeškem nebo v altánu). Z hlediska možnosti návštěvy jsou pak privátní (týká se to i hotelových apartmá, kde je můžeme najít třeba v patře na terase) nebo veřejné. Historicky vzato se onseny dělí na pánské a dámské (u vstupu jsou označeny pruhem buď červené, nebo modré látky a každé pondělí se místa koupele prohodí). Specialitou jsou ale i onseny označované zeleně (Konyoku nebo Rotenburo), kam mohou smíšené dvojice nebo páry (nikoliv ale hromadně). Proč jsou onseny v Japonsku tak populární, se můžeme jenom domnívat. Někteří historikové to připisují hlavním japonským náboženským směrům - šintoismu a buddhismu, které kladou důraz na očistu a klid ducha. Hygienický důvod asi dnes také nebude rozhodující, protože v současné době se Japonci mohou vykoupat každý den doma. Ještě před druhou světovou válkou ale museli navštěvovat lázně veřejné (sento), do jejichž bazénů se napouštěla teplá voda, která však neměla původ v horských pramenech.
Typické termální lázně onsen jsou dnes zpravidla vázány na hotely a poskytují služby všem, nejen ubytovaným hostům. Návštěvníky přijímají po určitých časových intervalech, ceny jsou pak závislé na prostředí a standardu, kterým se onsen vyznačuje. Zvláště ceněny jsou okolní nedotčená krajina, privátní zahrady nebo ticho a klid, které zařízení obklopují. A důležitá je samozřejmě i kvalita a čistota vody. Návštěva onsenu ale není jen záležitostí odpočinkovou, soukromou nebo relaxační. Lázně jsou mnoha lidmi navštěvovány i jako součást rehabilitace, protože horká voda báječně uvolňuje svaly a pomáhá zastydlým kloubům. A výjimkou není ani to, že se v onsenu konají nejrůznější oslavy, při kterých plavou po hladině tácy se suši a nádobkami s ohřátým rýžovým vínem saké. Návštěvníci onsenu chodí do horké vody ale většinou odpočívat a kochat se přitom pohledem na okolní krajinu, ať již v podobě nedotčené přírody, či zahradních scenerií a zajímavých aranžmá. Lázně onsen využívala nejdříve jenom šlechta, postupem času se do nich ale dostávali i obyčejní lidé. V dobách válek pak přejímaly funkci rehabilitačních pracovišť, ve kterých se pooperačně léčily úrazy hlavně pohybového aparátu.
Zajímavá bude jistě i informace o tom, jak jsou onseny napájeny horkou vodou. Pokud se jedná o typická horská jezírka, tam vyvěrá voda přímo z nitra země a do onsenu přitéká buď přímo, nebo je nejprve jímána do velkých zásobníků, z nichž je pak rozváděna do jednotlivých bazénů. Ostatní typy lázní pak pracují s nuceným koloběhem teplé vody.


Jak se správně v onsenu chovat

Pobyt v onsenu, ať privátním, nebo veřejném, má svá určitá pravidla, která je nutné dodržovat. U vchodu do lázní se přezujete do pantoflí, ve vnitřních prostorách už ale chodíte naboso. Zároveň dostane bavlněné kimono (jukata) a ručník velikosti šátku, který slouží k osušení obličeje či chrání hlavu. Následně se vysvléknete donaha (plavky jsou nepřípustné), osobní věci a šaty uložíte třeba do proutěného košíku na poličce, a pak se dokonale umyjete, což některým Japoncům trvá i půl hodiny! Místa pro očistu jsou vybavena dřevěnými stolicemi, na které můžete pohodlně usednout, vědry pro oplachování a toaletními potřebami, mezi něž patří kromě jiného také několik druhů mýdel a šampony. V modernějších onsenech jsou místo dřevěných věder k dispozici již sprchové hlavice, podobné těm, které známe z evropských koupelen. A po absolvování dokonalé očisty se ponoříte do horké vody. Jakmile vaše pleť zčervená nebo se na tváři objeví pot, je lepší pobyt ve vodě na chvíli přerušit. Po koupeli se můžete převléknout do pohodlného kimona a relaxovat.
Ani tradiční japonské lázně však nezůstaly ušetřeny vlivu západního světa a amerikanizaci. Majitelé některých z nich vybudovali v jejich areálech tobogány, parní lázně a další atrakce, čímž se z klasických onsenů staly západní aquaparky, v nichž jsou plavky samozřejmě povinné.

Onsen v zahradě

Podobně jako v prostředí horských jezírek můžeme v japonských lázních relaxovat i doma ve své zahradě. První věc, kterou bychom měli při stavbě onsenu vyřešit, je jeho umístění. Zde máme na výběr z několika možností. První z nich se váže k japonskému domu a speciální "nádoba na koupání" umístěna na terase označované jako engawa. Pokud tradiční dům s terasou nevlastníme (a to je případ asi většiny z nás), můžeme onsen postavit buď do předem vybudovaného altánu, nebo jen na volné prostranství tam, kde nás při koupeli a relaxaci nebudou rušit podněty zvenčí. V každém případě by ale měl onsen do japonské zahrady nebo i běžné realizace zapadat a být na místě, odkud při koupání můžeme pozorovat svá oblíbená aranžmá nebo proměny v zahradě.
Důležitým úkolem bude jistě i rozhodnutí, jak má samotná "nádoba pro koupel a relaxaci" vypadat. V našich podmínkách se můžeme rozhodnout třeba pro jednoduchý bazén přiměřených rozměrů, který podobně jako v levnějších japonských onsenech vybetonujeme a obložíme neutrálně zbarvenými kachlíky. Vnější obklad pak může být z estetického důvodu dřevěný. Tato varianta je sice jednoduchá a levná, ale musíme počítat s tím, že takto vytvořený onsen již nelze přestěhovat. Další možností je využití speciálních kamenných van, které se jako moderní a netradiční prvek dodávají do luxusních koupelen. Svým tvarem, velikostí a provedením z přírodního materiálu dokonale odpovídají filozofii budování onsenu, a navíc jsou i mobilní. Takovéto vany včetně možnosti výroby na míru najdete např. v nabídce firmy Kámen Donát z Dymokur (www.kamen-donat.cz). Vhodné jsou ale i dřevěné koupací nádrže kruhovitého tvaru, které buď s topným tělesem, nebo bez něj, začaly nabízet jako přírodní bazény některé hobby markety.


Samotný proces využití našeho domácího onsenu začíná podobným rituálem jako v jeho domovině, v Japonsku. Nejdříve se v koupelně důkladně umyjeme, následně osprchujeme čistou vodou, a teprve poté vstoupíme do lázně teplé 35-42°C. Teplotu vody měříme teploměrem a samozřejmě přizpůsobíme svým pocitům, eventuálně i zdravotnímu stavu. Do vody můžeme předem vkládat nachystané byliny nebo i citrusové plody, které ji nádherně provoní. Začne-li voda chladnout, připustíme po předchozím ubrání studené teplou z kohoutku. V japonských lázních můžeme nejen relaxovat, poslouchat meditační hudbu či konzumovat lehká jídla včetně čaje nebo saké, ale i pozorovat scenerie v zahradě. V "koupací vaně" musíme přitom sedět tak, abychom měli vodu zhruba na úrovni ramen a hlava vyčnívala ven.


Zatímco v Evropě se lázně využívají především k tzv. "pitné kúře", v těch japonských je na vliv teplé až horké vody na lidský organismus kladen velký důraz. Už první kontakt pokožky s vodou v kamenném jezírku obklopeném panensky krásnou přírodou vám připraví nezapomenutelné zážitky a očistí nejen vaše tělo, ale i unaveného ducha. A nebyli by to Japonci, aby tuto možnost "nedotáhli k dokonalosti". Zkusme se u nich inspirovat a hledat možnosti relaxace jinde, než to my, Evropané, obvykle děláváme…


Zdroj: Zahradnická kuchařka, foto archiv