****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.






Říjen 2016

Čtvrteční dopoledne v Chotěboři

31. října 2016 v 13:17 | Jarmila* |  U nás

Ve čtvrtek ráno jsem musela na náběry do Chotěboře. Ráno nevypadal den nijak slibně, ale během dopoledne se vyčasilo. Udělala jsem pár barevných obrázků v parku na náměstí.
Odpoledne jsem se u nás vypravila za barvičkami, ale to si nechám na jindy.


Kašna je vypuštěná a chystá se na zazimování.


Lípy kolem Mariánského sloupu.


Z mohutné lípy padaly pomalu lístky na zem. Mě se zrovna nepodařilo nějaký zachytit.


Líbila se mi ohnivá barva listů sakury.


Bobule kaliny ve všech odstínech.



Zde krásně červeně vybarvené a nerozmazané jako vloni. Mrkající Smějící se

Mějte nádherný den! Usmívající se





Divadelní představení

29. října 2016 v 14:11 | Jarmila* |  Herci a osobnosti

Ve čtvrtek 20. října jsme byly s dcerou na divadelním představení v chotěbořském kině.
Název Manželský čtyřúhelník sliboval zajímavý děj.
Herci - Dana Homolová, Michaela Badinková, Daniel Rous a Martin Kraus - představují dvě manželské dvojice. V prvním momentě, kdy jsem viděla plakát, jsem si myslela, že se partneři prohodí. Omyl!!! Prohodili se, ale netradičně. Víc nechci prozrazovat, abych někomu nezkazila požitek z představení, kdyby k vám herci zavítali.
Hru napsal Jakub Zindulka, absolvent divadelní fakulty AMU. Kromě spolupráce s filmem, rozhlasem a televizí, píše i verše nebo divadelní hry. Je synem Stanislava Zindulky a mohli jste ho vidět jako vodníka v Princezně ze mlejna.
Tuto divadelní hru uvádí Fanny Agentura, kterou vlastní herečka Dana Homolová.


Herci ofocení z programu i s podpisy.














Obrázky z představení jsou na přeskáčku, podle toho, jak jsem je stáhla z internetu (foto: Jiří Laštůvka, Monika Vejvodová, Fanny Agentura a jiní).
Na konci jsem si dovolila vyfotit herce při děkovačce. Před začátkem nás žádali, abychom během představení nefotili.
Moje fotka je roztřesená, protože jsem nechtěla rušit.


Celá hra byla nabitá humornými situacemi, gagy, vtipnými dialogy. Moc jsme se všichni nasmáli a pobavili.
Nakonec byli herci odměněni dlouhotrvajícím potleskem a i standing ovation.
Po představení jsem si došla pro podpisy a dokonce jsem se s herci vyfotila.
Kdysi tu Dana Homolová se svou agenturou hrála hru Zmýlená neplatí. Ta se nám také moc líbila, proto jsme stály i o tuto hru.
Zájem byl tak velký, že někteří (i já) seděli na přistavených židlích. Sál byl plný k prasknutí.
Pokud D.H. přiveze v budoucnu další nové představení, určitě s dcerou zase půjdeme.


Nová známka

27. října 2016 v 13:53 | Jarmila* |  Zajímavosti

Dne 12.10.2016 vydala Česká pošta novou známku, která se týká našeho regionu. Jde o známku CHKO Železné hory. Na známce je vyobrazena zřícenina hradu Lichnice a pohled na divokou Lovětínskou rokli. V dálce je pak krajina kolem řeky Doubravy.


Autorem návrhu známky je Adolf Absolon.
Ke známce vyšla i obálka prvního dne vydání (FDC) včetně příležitostného poštovního razítka.



Kresby minerálů, které se těžily v Kaňkově hoře.
Osobně se mi známka moc líbí.
Zdroj: www.cpost.cz


Přeji vám krásné odpoledne! Usmívající se




Hala a kytičky

24. října 2016 v 16:46 | Jarmila* |  U nás

V létě jsem psala, že si místní sokolové postavili vedle fotbalového hřiště víceúčelovou skladovou halu - zde.
Byla jsem zvědavá, jak to vypadá uvnitř, tak jsem se vydala s pár odpadky na prohlídku. Čekala jsem, že budou uvnitř kontejnery na třídění nebezpečného odpadu a toho, co se do popelnic nehodí.
Chyba lávky. Většinou tam má obecní úřad zaparkované stroje na údržbu cest a zeleně.
Nakonec, proč ne? Jinou budovu nebo prostor nemá a hala je stejně poloprázdná. Takto je alespoň využitá.


Hala zvenku.



A uvnitř.

Jako bonus přidám moje kytičky. Rozkvetla mi tořivka, která v létě vypadala, že nevydrží. Z té mám velkou radost. Kvete i fialovorůžová orchidej. Velká bílá a žlutá minulý týden dokvetly.
Ještě mi tu pěkně kvetou africké fialky, ale ty jsem nefotila, byly tu nedávno.


Orchidej jsem fotila na jejím místě u okna. Těžko bych jí někam stěhovala na focení. Má moc dlouhé vzdušné kořeny.



Tořivka má spíš barvu bordó. Fotoaparát zkreslil opět barvu. Ještě má spoustu poupat.

Jinak se omlouvám, že nekomentuji vaše články. Po viróze mě drží nějaká lenora. Ještě nejsem úplně fit, ale už je nejhorší za mnou.
Moc děkuji Hance Hávové za radu na bolest v krku. Opravdu mi čaj velmi pomohl. Usmívající se

Mějte hezké odpoledne a večer! Usmívající se




Bylinky na čtvrtý týden v říjnu

24. října 2016 v 7:03 | Bohumil Bednář |  Babiččiny bylinky

Prvosenka jarní - Primula veris



Účinné látky získáváme z květu a oddenku.
Pití nálevu pomáhá zejména při nemocech plic a dýchacích orgánů, uvolňuje hleny a zlepšuje vykašlávání.
Petrklíč působí mírně močopudně, tlumí ledvinové a jiné záněty, přispívá k rozpadu močových kaménků a celkově zklidňuje.
Zevně se v některých případech osvědčily obklady z koncentrovanějšího odvaru na odstraňování zhmožděnin a podlitin, proti dně a vodnatelnosti, revmatismu, závratím či migréně.



Obrázek: internet


Snad poslední vyšetření

19. října 2016 v 18:18 | Jarmila* |  Co přinesl život

Dnes jsem celé dopoledne a část odpoledne strávila v nemocnici na scintigrafii příštítných tělísek.
Ráno mi píchli radiaktivní látku, takže zářím jak Temelín. Smějící se Během snímání mi ještě přidali jednu dávku. (Zkusím, jestli bude žárovka svítit Smějící se).
Byla jsem ve stejném přístroji jako při scintigrafii skeletu. Opatrovala mě stejná sestřička jako minule - sestra Drahozalová. Je moc hodná. Snímání nějakou dobu trvá. Musela jsem zase ležet v "okapu" a nehýbat hlavou.
Chtěla jsem si přístroj vyfotit, ale prý se to nesmí. Tak vložím ještě jednou fotku z webových stránek nemocnice Havl. Brod.
Vyfotila jsem tedy alespoň čekárnu.


Sestřička je vlevo úplně dole.




Pak jsem měla přes 3 hodiny volno. Jela jsem výtahem do 4. patra na kafe. Odd. nukleární medicíny je v suterénu.
Vzala jsem si sice svačinu, ale ukázalo se, že by nestačila do odpoledne. Tak jsem si koupila ještě chlebíčky (nic moc, v Chotěboři mají lepší a větší).
Během čekání jsem přečetla tři časopisy. Venku od rána lilo, nedalo se nikam jít.
Po obědě mě vzala jiná sestřička (také moc hodná) na další snímkování. Byla jsem na jiném přístroji, ale podobném. Sestřička mě zavezla mezi takové krabice, které kolem mě pomalu rotovaly. Ještě tam jezdilo jakési světýlko. Raději jsem měla zavřené oči. Jsem tedy "vyfocená" ze všech světových stran. Smějící se
Myslela jsem si, že stihnu i návštěvu endokrinoložky, ale výsledky budou až asi za 14 dnů, tak mě čeká ještě jedna cesta.
Odpoledne vylezlo sluníčko. Šla jsem tedy ven a udělala pár fotek. Z jedné strany bylo nebe skoro bez mráčku, z druhé s bílými mráčky a z jiné s tmavými mraky, které hrozily deštěm. Ale nepršelo.
Vyfotila jsem opět nový pavilon (LDN). Už je skoro hotový. Lešení je už jen na zadní a boční straně budovy.
Pak jsem fotila pavilon interní a ještě střední pavilon. Nemocnice je trochu bludiště, ale už se tam vyznám. Mrkající
Potom pro mě přijel zeť a frčeli jsme domů. Byla jsem ráda, že to mám za sebou. Nedělo se mi nic zlého, ale měla jsem toho od rána dost. Navíc bylo všude na mě moc teplo.


Pohled, který jsem měla před očima deset dní, ale s lešením.


Boční strana s lešením.




Jak vidíte na fotkách, za internou jsou tmavé mraky a nad středním pavilonem modrá obloha s mráčky.
Pro dnešek vše. Tento týden je trochu rušnější.

Mějte hezký večer! Usmívající se





Pondělní odpoledne

18. října 2016 v 21:34 | Jarmila* |  U nás

V pondělí odpoledne jsem jela do města k paní dr. na kontrolu.
Fotila jsem u autobusové zastávky krásně zelené pole. Oseli ho po pšenici ozimou řepkou.
Bohužel záběry dost kazí mlha nebo opar, který ležel nad krajinou. Hlavně, že nepršelo.





Až bude svítit sluníčko, půjdu stromky vyfotit. Teď barvy listů tak nevyniknou.

V Chotěboři jsem fotila Městskou knihovnu Ignáta Herrmanna v novém hávu.



Na sluníčku by její fasáda krásně zářila.
V Informačním centru (za rohem) jsem si ofotila plakát čtvrtečního divadelního představení.


Už se těším!
Bolení v krku po léku, který mi doporučila magistra v lékárně, pomalu mizí a je mi líp.

Přeji hezký večer! Usmívající se

♠♠♠♠♠


Bylinky na třetí týden v říjnu

17. října 2016 v 6:39 | Bohumil Bednář |  Babiččiny bylinky

Pohanka obecná - Fagopyrum esculentum




Nejúčinnější látkou, kterou pohanka lidskému organismu poskytuje, je bioflavoid rutin, zvaný též vitamín P. Najdeme ho v nati, zvláště kvetoucí, i v semenech.
Posiluje a zpevňuje stěny žil a cév, pomáhá zastavovat krvácení, je prevencí modřin, snižuje krvácivost z nosu a dásní a pomáhá léčit hemoroidy, zlepšuje pružnost cév a prokrvování, mírní silnou menstruaci.
Je vhodnou potravou při žaludečních a dvanácterníkových vředech.
Obsahuje i jiné nepostradatelné látky, např. vitamíny skupiny B, důležité pro celkovou imunitu, pevné nervy, zdravou kůži a vlasy, vitamín E a minerály.




Obrázky: internet


Konec nemocniční anabáze

16. října 2016 v 14:13 | Jarmila* |  Co přinesl život

Huráááááááá! Je pátek 30.9. a jde se domůůůůůůůůůůůů!!!!
Ani nemohu dospat. Proto jsem mohla zachytit poslední ranní svítání. Teď budu doma vyspávat.



Obloha měla kouzelné barvy. Vylákaly i piloty letadel.



Kuk a je tu! Kdo? Sluníčko. Usmívající se

Na propuštěcí zprávu musím čekat do půl desáté. Nekonečné! Je pěkně dlouhá.
Musím jít ještě na UZ příštítných tělísek a pak jsem komplet vyšetřená. Poslední slovo bude mít endokrinoložka.
Zeť netrpělivě přešlapoval na chodbě. Spěchal domů. Já také. Smějící se
Popadla jsem zprávu, tašky a tradá k domovu.
Ráda bych už vídala v budoucnu nemocnici jen zvenku nebo při endokrinologické kontrole. Jejich postele mi nebudou rozhodně dlouho chybět! Smějící se


Mějte krásnou neděli! Usmívající se







Moje nemocniční anabáze 4

14. října 2016 v 11:56 | Jarmila* |  Co přinesl život

Ve čtvrtek ráno mě sanitář dovezl do podzemí, kde je odd. nukleární medicíny. Sestřička mi píchla kontrastní látku do žíly a jelo se zpět. Po obědě jsem měla jít na scintigrafii skeletu. Kvůli vápníku.
Z počátku to nebylo nic příjemného. Nade mnou visela krabice a bylo mi dost teplo. Asi z nervozity, jak to dopadne. Později se krabice odsunula, začaly fungovat větráčky za rameny a hned to bylo lepší. Jen ležení (asi čtvrt hodiny) v takovém velkém "okapu" mi dělalo potíže. Bolelo mě z mé postele v kříži a v této poloze se bolest ozvala. Ale musela jsem vydržať.
Takto vypadá přístroj, který mají v H.B. Sestřička vlevo dole mě snímkovala.


Celý přístroj není moc vidět, proto přikládám foto z jiné nemocnice, kde mají podobný.


Tady není "okap" tak úzký. Smějící se

Odpoledne měli zedníci fasádu hotovou. Skoro jsem to prošvihla. Byla jsem na echu srdce.



Strom vedle křížku byl zelený, po osmi dnech je podzimně zbarvený a začíná opadávat.




Na této straně je hotovo!

A najednou kde se vzal, tu se vzal - horkovzdušný balón!


Udělala jsem z ostatních snímků koláž, protože jich bylo hodně.


Mířil si to k severnímu okraji města. Měl na sobě nápis, možná reklamní, ale nedal se na tu dálku přečíst.


A je skoro fuč!

Večer jsem ještě naposled vyfotila západ slunce.






Krásné barvy mraků i s čarami po letadlech.

Pro dnešek konec!
Jdu se naposledy vyspat a zítra jedu domůůůůůůůůůůůůů!

Mějte hezký den! Usmívající se






Moje nemocniční anabáze 3

12. října 2016 v 17:04 | Jarmila* |  Co přinesl život

V úterý ráno mě vzali na UZ žil nohou. Z toho jsem měla trochu obavy. Myslela jsem, že tam bude nějaký problém. Ale bylo to naopak. "Trubky" čisté, žádný zádrhel. Měla jsem z toho velkou radost.
Odešla mi domů babi Š. a ještě jedna paní. Babi byla ráda, protože měla jít domů už v pátek a nevyšlo to. Lékařům se nelíbilo hojení rány po výměně kardiostimulátoru.
Dlouho jsem sama nebyla. Přišla jedna starší paní s trombózou (jak se později ukázalo na UZ).
Postele po odcházejících pacientkách přišli převléknout dva mladíci, kteří studují stř. zdravotní školu a odbývali si praxi. Už k nám chodili v pondělí a ještě ve středu.
V tom přistával vrtulník. Jeden z nich se nabídl, že mi ho vyfotí, ale nemá foťák. Já ano! Mrkající Jenže než jsem vytáhla foťák, byl vrtulník za naším pavilonem. Moc jsem si ho chtěla vyfotit.
Odpoledne jsem tedy vyjela výtahem do 6. patra a šla hledat helioport. Byl na střeše jednoho bloku. Vedly k němu schody. Bála jsem se, aby na mě někdo nepřišel a nevynadal mi, proto jsem ho vyfotila zezdola z okna.




Větrný rukáv. Lépe helioport nešel vyfotit.


Přikládám plánek nemocnice. My jsme byly v pavilonu č. 2, č. 13 se stavělo a helioport je označen modrým čtvercem na pavilonu č.5. (Vypůjčeno ze stránek nemocnice v Havl. Brodě).

Ještě vám dlužím fotky z ranního svítání.





Líbily se mi barvy mráčků.



Sluníčko se klube z mraků.


Na protějším pavilonu se opět pracovalo.


Ráno byla porada a pak se dělníci vrhli do práce.


Ve středu, na sv. Václava, přijeli na návštěvu manžel, dcera a vnučka. Alespoň trochu zpestření do všedního dne (i když svátečního; v nemocnici jsou všechny dny stejné, zvlášť víkendy).
Tentokrát se vyprovázení k výtahu obešlo bez setkání s lékařem. Smějící se
Ráno jsem vyfotila svítání a čáry od letadel na obloze. Ta létala nad Brodem často. Náměšť nad Oslavou i Čáslav není tak daleko.



Pokračování příště...

Mějte hezký večer! Usmívající se




Bylinky na druhý týden v říjnu

10. října 2016 v 6:25 | Bohumil Bednář |  Babiččiny bylinky

Podběl léčivý - Tussilago farfara




Podběl patří mezi tradiční léčivky, jeho žluté květy se objevují již od března, a proto se využívají na všechna jarní nachlazení, onemocnění horních cest dýchacích a při bronchiálním astmatu.
K vnitřnímu užití bývá doporučováno vzít raději sušené květy, neboť obsahují méně škodlivých alkaloidů.
Sbírají se také listy, které působí močopudně, tlumí kašel a usnadňují vykašlávání.
Zajímavý účinek má obklad z čerstvých listů při bolesti kloubů, revmatismu, dně a artróze, bývá doporučován i na pásový opar.
Slouží rovněž k omývání ekzémů a nehojících se ran.



Obrázky: internet


Moje nemocniční anabáze 2

9. října 2016 v 14:11 | Jarmila* |  Co přinesl život

V pátek navečer za mnou přijel manžel s dcerou. Dovezli mi, co jsem potřebovala. Mezi jiným košík s rajčátky cherry a švestkami. A také noťas. Tomu jsem byla ráda, protože odpoledne bývá ve špitále nuda.
Jinak mě tento den nečekalo žádné vyšetření.
Protože mám doma jediný župan, z kterého jsem ještě nevyrostla (ostatní jsem dala na charitativní sbírku), ale je příšerně teplý, nechala jsem ho doma. Pobíhala jsem po pokoji a chodbách jen v zástěře. I tak mi bylo vedro.
Trochu to zpočátku mátlo sestřičky. Pan primář mě při obchůzce zcela přehlédl. Zřejmě si myslel, že tam nějaká uklízečka píše na notebooku. Smějící se
Největší gól byl, když jsem šla vyprovodit návštěvu k výtahům. Šla jsem zpátky na pokoj a potkala nějakého doktora. Slušně jsem pozdravila, neb vím, co se patří. Pan doktor mi odpověděl: "Čau"!
Babi Š. se mohla (s odpuštěním) počůrat smíchy, když jsem jí to vyprávěla. Ještě, že měla cévku.
I v nemocnici je legrace! Smějící se
V sobotu jsem seděla chvílemi u noťasu a snažila se prokousat množstvím mailů a omrknout některé stránky.
V tento den chcípl v nemocnici pes. Sestřičky prováděly běžné úkony, ale jinak bylo volno. Byla jsem osvobozena od snímače srdce.
V neděli byl den jak přes kopírák. Odpoledne přijel na návštěvu starší syn.
Protože nebylo do čeho píchnout, pospávat na posteli se nedalo (pro její tvrdost), u noťasu jsem nechtěla vysedávat, tak jsem večer lítala kolem oken a po chodbě a alespoň fotila krásné západy slunce.
Těmi vás teď hodlám obšťastnit.




Líbily se mi přechody z oranžové do růžové, proložené šedými mráčky. 24.9. z okna na chodbě.




Nejprve pohled z okna našeho pokoje. Fascinovala mě růžovomodrá obloha.




Západ 25.9. přímo hořel.

Pro dnešek vše.

Mějte krásnou neděli! Usmívající se




Včerejší dopoledne

7. října 2016 v 6:23 | Jarmila* |  U nás

Včera jsem jela do města k nové pí. doktorce. S konečnou platností jsem se rozhodla ke změně praktické lékařky.
Až na virózu bylo vše v pořádku.
Cestou dolů do města jsem udělala několik fotek. Počasí bylo, že by psa nevyhnal, tak se nedaly fotit např. barevné stromy. Všechno bylo šedivé.
Foukal vítr, ale už nepršelo.
Nejprve se mi líbily červené hortenzie v zahrádkách Tahle byla největší a nejkrásnější.


Pak už jsem se blížila ke kruhovému objezdu, který se opravuje.
Cituji z Chotěbořského ECHA: "Špatně provedená práce způsobila, že se začaly uvolňovat kostky a obrubníky na vnitřní straně kruhového objezdu"
Na stavbě jsem viděla jednoho pracovníka, který problematická místa opravoval. Zkontrolovat ho přišel i starosta města ing. Tomáš Škaryd.
O této stavbě jsem psala - zde.


Doprava je řízena semafory a tvoří se tu fronty aut.



Pan starosta je v modrém, pracovník v kostkované bundě. Co dojednávali, nevím, nesluší se poslouchat cizí hovor.

Pak jsem zamířila od objezdu dolů k Marušce - pedikérce. Moje nohy potřebovaly ošetření.
V ulici jsem vyfotila katalpu s lusky, které obsahují semena. Katalpu v květu jsem vyfotila - zde.



Od Marušky jsem pospíchala na autobus a jela domů. Měla jsem toho za dopoledne plné kecky.
Od virózy mě bolelo všechno, celý člověk. Nejvíc v krku.
To je z města vše.

Mějte hezký den! Usmívající se




Další sovička

5. října 2016 v 20:05 | Jarmila* |  Moje sbírky

Včera jsem byla ve městě u p. zubaře. Přemluvila jsem ho, aby mi ještě nechal zuby, na které má od jara zálusk. Prý jsou na vytržení. Ještě bych s nimi ráda rozkousala štědrovečerní řízek. Jsou totiž jediné s kterými se najím. S protézou se moc nekamarádím.
Tak mi alespoň odstranil zubní kámen.
Za utrpěné "psychické a fyzické příkoří" v nemocnici (neustálé píchání do prstů) a u zubaře jsem si musela koupit sovičku. Smějící se
Šla jsem tam původně koupit jen dárek pro jednu mooooc milou a hodnou osůbku.



No, není krásná? Té nešlo odolat. Smějící se


Přeji dobrou noc. Usmívající se



Moje nemocniční anabáze 1

5. října 2016 v 10:21 | Jarmila* |  Co přinesl život

Nemocniční život žil svým vlastním tempem. Vše bylo zaběhané. Jen já ne. Smějící se Smějící se
Ráno jsem vyfasovala dávku Furonu, což znamená, že už neusnete, i kdyby jste sebevíc chtěli.
Pak opět náběry a odběry.
Tlak už se srovnal na odpovídající údaje mému věku a váze. Dokonce odpoledne a večer ještě klesl.
Dostala jsem na krk kapsičku s přístrojem na snímání činnosti srdce, nevím, jak se to přesně jmenuje.
Jenže jsem asi osoba nepřítulná, protože se mi umělohmotné terče stále odlepovaly. To pak z JIPky volali a přiběhla sestřička napravit připojení.
Byla jsem i na EKG.
Všechny výsledky byly v pořádku, jen vápníku mám moc. Budu uvažovat o prodeji nadbytku nějakému staviteli. Smějící se
Jinak den proběhl standartně - snídaně, oběd (moc dobrý), večeře.
Celé dny jsem si četla nebo pozorovala dělníky na stavbě naproti.
Občas jsme si povídaly, jak už to v nemocnici bývá. Jedna 89-letá pacientka - babi Š. byla moc fajn. Připomínala mi moji babičku.
Byla jsem v pohodě, ani mi počítač nechyběl.
Dám sem fotky dělníků a křížku, který je hned naproti pavilonu interny a dalších oborů.
Na stromech jsem pozorovala postupující podzim. Listí se začalo vybarvovat a opadávat.


Výhled z okna pokoje směrem k Havlíčkovu náměstí a kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Věžíčka kostela se ztrácí mezi korunami stromů.


Křížek naproti nemocnici.


Tady je v detailu z jedné starší fotky.



Byl nádherný den!

Mějte krásný den! Usmívající se





Moje nemocniční anabáze

4. října 2016 v 11:42 | Jarmila* |  Co přinesl život

V úterý (20.9.) jsem šla k naší dr., aby mi udělala třeba EKG (myslela jsem si, jestli to není od srdce), aby se zjistilo, proč mám tak oteklé nohy. Později se ukázalo, že jsem byla oteklá celá.
Paní dr., jak je jejím dobrým zvykem, mě opět odeslala do nemocnice v Havl. Brodě.
Rozčílením mi vyletěl tlak, takže si mě tam chtěli hned nechat. To jsem rezolutně odmítla. Přijela jsem jen s kabelkou. Prý mi všechno půjčí. NE! Začalo obvyklé bububu. Kdyby mě chtěla klepnout Pepka, tak to udělala už v pondělí. Mrkající Smějící se
Manžel by asi všechno, co sebou potřebuji, nenašel, tak jsem na revers jela domů s tím, že ve středu ráno jsem tam jak na koni.
Sbalila jsem si tedy svých pět švestek Smějící se a léky. Ráno se jelo.
Hned mě šoupli na rtg plic a pak na pokoj. Osazenstvo bylo báječné - samé hluché babky. Smějící se
Byla jsem nejmladší a chodící. Tak jsem se snažila hýbat a pomáhala drobnostmi těm, co moc nemohly chodit.
Až na tu hroznou postel jsem si to užívala jako dovolenou.
Jen mě první den sestřičky rozpíchaly jak cedník. Znáte to - náběry, odběry a pod.
Tlak pomalu klesal, jídlo bylo dobré (i při diabetické dietě), čaje litry. Co bych chtěla víc?
Samozřejmě, že jsem měla sebou foťák.
Hned druhý den ráno jsem vyfotila zedníky na lešení. Rekonstruovali a přistavěli pavilon pro LDN. Pavilon vlevo je infekční odd.
Měla jsem na ně pěkný výhled z okna.


Pro porovnání starší fotka.


Celých 10 dnů, co jsem byla v nemocnici, bylo nádherné a teplé počasí.
Dnes leje jak z konve od noci. Je to potřeba, ale bude se mi odpoledne špatně chodit po městě s deštníkem. No jo, takový je život.

Mějte se hezky v dnešním uplakaném dni! Usmívající se


Bylinky na první týden v říjnu

3. října 2016 v 6:02 | Bohumil Bednář |  Babiččiny bylinky

Plicník lékařský - Pulmonaria officinalis




Kvetoucí nať plicníku, jak sám název prozrazuje, má všestranné užití při chorobách dýchacího ústrojí.
Droga působí protizánětlivě, usnadňuje odkašlávání, hojí a regeneruje sliznice dýchacích cest, ale i trávicího ústrojí, léčí plicní nemoci, zvyšuje krevní srážlivost, působí mírně močopudně a svíravě.
Zevně se užívá formou obkladů i čerstvá nať. K omývání hnisajících ran nebo hemoroidů, kde se uplatní její protizánětlivý a svíravý účinek, slouží plicníkové odvary a zápary.



Obrázky: internet


Jsem doma!

1. října 2016 v 16:32 | Jarmila* |  Co přinesl život

Včera dopoledne mě z nemocnice propustili domů. Upalovala jsem, co to šlo, aby si to nerozmysleli. Smějící se
Tu příšernou postel bych už víc nevydržela! Jinak mi tam nebylo zle. Hlavně, kdy mi dovezli noťas a měla jsem spojení.
Jen jsem teď doma trochu zmatená. Než si zase dám vše do pořádku.
Včera jsem si uklízela věci, co jsem měla sebou a prala.
Jinak se manžel o domácnost postaral vzorně. Jen mi trochu přelil kytky, tak jsem dnes vylévala a vylévala. Jsem ráda, že mi žádnou neusušil. Hlavně fialky. Teď krásně kvetou.
Večer jsem si lehla do své milované postýlky, ale zjistila jsem, že jsem z nemocnice nějak rozlámaná. Musela jsem hledat vhodnou polohu. Z té nemocniční postele mě seká v kříži.
Až se trochu rozkoukám, začnu psát na blog. Mám tu totiž hromadu pošty.
Mějte se mnou trpělivost.

Zatím se mějte krásně! Usmívající se