****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.



Prosinec 2016

Přání k novému roku 2017

30. prosince 2016 v 11:44 | Jarmila* |  Svátky



Všem přátelům a návštěvníkům blogu přeji do nového roku všechno nejlepší, hodně štěstí, lásky, pohody, více radosti, méně karambolů a hlavně zdraví!
Jarmila


Štědrý den

28. prosince 2016 v 14:30 | Jarmila* |  Svátky


Vánoční borovička. Sotva se vešla do záběru. Mladí mají vždy stromek až do stropu a sahá skoro do půlky obýváku.


Pokus o vyfocení na šířku. Nevím, kam bych musela až ustoupit, aby se stromek vešel do záběru. Smějící se


Dárečky. Mám pocit, že tam největší krabice chybí.


Rozdělování se ujala vnučka Vendulka. Vnuk Martin kontroluje a pozoruje kocoura.



Kocourek dostal dárek jako první. Raději si ho honem zbaštil, aby si to dárce ještě nerozmyslel. Pak někam zalezl trávit a hlavně, aby měl od toho blázince pokoj. Mrkající


A takhle to končí... Na prostředku halda papírů a všichni si prohlíží, co Ježíšek přinesl.
Mě mimo jiné další sovičku a asi 50 cm vysokou kočku. Vnukova přítelkyně přivezla krásné a voňavé perníčky.




Další dárky, co dostal manžel a já, jsem nefotila, protože tu nemám tolik místa.
Ježíšek byl na všechny hodný a pěkně nás podaroval.


U nás svítí od rána sluníčko, je hezky.

Přeji vám krásné odpoledne! Usmívající se





Nabité úterý

27. prosince 2016 v 13:18 | Jarmila* |  Co přinesl život

Minulý týden v úterý jsem měla nabitý program. Ráno jsem jela ke kadeřnici, protože to byl poslední termín k ostříhání. Po Novém roce bych byla zarostlá jak trosečník.
Pak jsem zařídila ještě drobné nákupy a jela domů.
Ráno nebylo počasí nic moc.



Doma jsem se naobědvala a vyrazila znovu do města, kde jsem měla sraz s Věrkou. Na setkání jsme se obě dlouho těšily, protože se nám dřív nedařilo sejít.
Daly jsme si v cukrárně něco mlsného a povídaly a povídaly. Také jsme si vyměnily dárečky.



Takhle krásně bylo po obědě. Svítilo sluníčko a bylo poměrně teplo.
Fotila jsem ojíněné smrky Železných hor. Musela jsem hodně zoomovat.

A nyní dárečky od Věrky.



Sovička je krásná a hned šla mezi své kamarádky (jen se špatně fotila). Ve stromečku je koření a nádherně voní.

Když Věrka odjela domů, chodila jsem po náměstí a fotila vánoční osvětlení. Dost rychle přišla tma. S ní i mráz a studený vítr. Prsty mi mrzly, proto jsou některé fotky neostré.
Byla jsem zmrzlá jak drozd a byla ráda, že jedu domů do tepla. Mrkající Smějící se






Tady už svítí i Stará radnice.







To už jsem byla totálně zmrzlá a zanechala jsem focení. Ale osvětlení je krásné.




Bylinky na pátý týden v prosinci

26. prosince 2016 v 6:30 | Bohumil Bednář |  Babiččiny bylinky

Vlaštovičník větší - Chelidonium majus




Vlaštovičník poskytuje léčivou nať a oddenek, ale zároveň je i toxický.
Účinné látky působí jako sedativum, uvolňují křeče průdušek i střev, roztahují cévy a prohlubují srdeční činnost, včetně snížení bušení srdce.
Tinktura tlumí dráždivý kašel, mírní astma, působí antibioticky, ulevuje močovému ústrojí, reguluje menstruaci a zvyšuje tvorbu žluči.
Zevně působí dobře na ekzémy, na špatně se hojící, hnisavé rány a bércové vředy.
Část obsažených alkaloidů má cytostatický účinek zejména na rakovinu kůže, ale kvůli toxicitě se jako bezpečná jeví snad jen aplikace mléka na bradavice.



Obrázky: internet

Něco pro zahřátí

24. prosince 2016 v 21:45 Recepty

Domácí likéry



Hruškový šnaps


Rozpis na 1 l likéru: 1 velká hruška (např. odrůda Williams), 1/2 svitku skořice, 6 hřebíčků, 500 ml vodky, 1/4 muškátového oříšku drceného na malé kousky, 2 proužky sušené pomerančové kůry, 150 g moučkového cukru.

Příprava: 15 minut

Důkladně očištěnou hrušku propíchneme a vložíme do skleněné lahve. Přidáme k ní koření - skořici, hřebíček, muškátový oříšek a sušenou pomerančovou kůru. Vše zalijeme kvalitní vodkou.
Zavíčkujeme a necháme asi 10 dnů stát na světlém místě (okenní parapet). Občas lahví zatřepeme.
Po 10 dnech přidáme cukr a opět důkladně protřepeme. Láhev umístíme pro změnu na suché, chladné atmavé místo na dalších šest týdnů. Likér pravidelně protřepáváme každý den minimálně do doby, než se cukr zcela rozpustí.
Po uplynutí předepsané doby přefiltrujeme přes plátno nebo přes filtrační papír, slijeme do sterilovaných, uzavřeme a necháme ještě nějaký čas odležet.

Pozdrav z Irska


Rozpis na 1 l likéru: 1 lžička kakaového prášku, 1 lžíce instantní kávy, 250 ml smetany na šlehání, 500 ml irské whiskey nebo brandy, 1 lžička vanilkového extraktu, 1/2 lžičky mandlového extraktu, 2-3 lžíce čokoládového sirupu, 1 plechovka kondenzovaného mléka.

Příprava: 60 minut

Smícháme kakaový prášek, instantní kávu a asi polévkovou lžíci smetany - důležité je, aby se sypké ingredience dobře rozpustily. Poté k nim pomalu vmícháme zbytek smetany.
Přidáme alkohol, vanilkový a mandlový extrakt, čokoládový sirup, přilijeme kondenzované mléko a šleháme v misce za studena dokud se ingredience zcela mepropojí.
Hotový likér nalijeme do vzduchotěsné nádoby a skladujeme v lednici maximálně po dobu dvou týdnů. Podáváme s ledem. Výborný je také s kávou nebo horkou čokoládou.

Mandlový polibek


Rozpis na 1 l likéru: 180 g bílého cukru, 150 g hnědého cukru, 250 ml vody, 500 ml vodky, 2 vanilkové lusky, 2 lžíce mandlového extraktu.

Příprava: 20 minut

Do hrnce nasypeme oba dva druhy cukru, promícháme a přilijeme vodu. Přivedeme k varu a za stálého míchání necháme oba cukry rozpustit. Hrnec ihned odstavíme a necháme sladký rozvar vychladnnout.
Vychladlou cukrovou vodu nalijeme do uzavíratelné lahve, přilijeme vodku, podélně rozříznuté vanilkové lusky a mandlový extrakt. Vše důkladně promícháme. Likér necháme asi jeden týden stát v místnosti s pokojovou teplotou.
Nakonec tekutinu přefiltrujeme přes plátýnko nebo papírový filtr, stočíme do lahví a skladujeme uzavřenou, aby nevyprchalo aroma.


K oslavě Silvestra už výrobu likérů nestihnete, ale hodí se na zahřátí po vycházce v mrazivém počasí třeba v lednu.

Přeji dobrou chuť ! Usmívající se



Zdroj: časopis
Foto: internet




Přání

21. prosince 2016 v 17:33 | Jarmila* |  Svátky



Všem přátelům a návštěvníkům blogu přeji klidné a pohodové prožití vánočních svátků a do nového roku spokojenost, štěstí a hlavně zdraví
Jarmila



Tajemství vanilky

20. prosince 2016 v 6:22 | Romana Rybková |  Zajímavosti

Tajemství vanilky: od plodů tropické orchideje k vánočnímu koření

Vůně vanilky nás nejen o Vánocích zahalí do teplého, sladkého opojení. Znáte tajemství jejího původu, pěstování a zpracování? Poznejte ji blíž, příběh vanilky ke svátkům patří…

Vánoce si bez vůně vanilky většina z nás ani nedokáže představit. Vanilkové rohlíčky jsou základním druhem cukroví, vanilkou voní pudinkové krémy, sladké omáčky a pečivo, ovocné dobroty i zmrzlina. Při pečení ovšem málokterá kuchařka přemýšlí o tom, jaký původ ingredience, které používá, mají. Týká se to bezpochyby i vanilky. Čím vlastně je?

Kletr / Shutterstock.com

Vanilková botanika

Odpověď může být pro někoho překvapivá - vanilka je jedinou orchidejí, pěstovanou na plantážích jako užitková rostlina, a kořením jsou její plody - tobolky. Ale i pro ty, kteří odpověď znají, může mít vanilka tajemství. Má totiž za sebou zajímavou historii a putování celým světem. Orchidej má latinské jméno Vanilla a botanici to s tímto rodem nemají vůbec jednoduché - existuje jich více než 150 druhů rozšířených v tropech Asie, Afriky i Ameriky. Rostou jak v trvale vlhkých tropických nížinných pralesích, v sezonně suchých oblastech i v nižších horách. Jsou to liánovité orchideje, které šplhají po kmenech stromů za světlem, některé druhy jsou bezlisté, mnoho se jich navzájem velmi podobá a bez květů je nelze rozeznat. Významné z tržního hlediska jsou druhy dva: Vanilla planifolia a méně často Vanilla pompona.

Dar od mexického boha


Vanilla planifolia pochází z jižního Mexika, z tropické vlhké nížiny státu Veracruz. Pěstovali ji tam indiáni kmene Totonaco dávno před příchodem španělských dobyvatelů a věřili, že je darem od Boha. Plantáže vanilky živí tento region dodnes. Totonakové nejen prodávají surovou produkci vanilkových plodů, ale z čerstvých tobolek také vyrábějí ozdobné figurky a jiné předměty. Vanilkové koření znaly také výbojné indiánské kmeny Aztéků a Toltéků. Staré kroniky tradují, že již španělský conquistador Hernan Cortés při setkání s aztéckým vládcem Montezumou ochutnal nápoj chocolatl (tedy čokoládu), kořeněný vanilkou a chilli. Aztékové, často vanilku vařili s kakaem a s oddenky maranty (Maranta arundinacea), ji používali v tehdejší medicíně nebo jako afrodiziakum. Nejen povzbuzující a posilující účinky brzy objevili i Španělé, však také zakázali její používání mnichům v klášterech, aby nebyla ohrožena jejich věrnost Pánu.

Jak se "dělá"?


Do Evropy ji Španělé dovezli již kolem roku 1520 spolu s mnoha jinými americkými plodinami. První popis pěstování uveřejnil slavný německý přírodovědec Alexander von Humboldt v roce 1811, o třicet let později byla poprvé vyzkoušena technika umělého opylování. Ve své domovině ji totiž opylovává určitý druh včel, v jiném prostředí, kde tento hmyz nežije, to musí udělat zručné ruce žen, a to zrána, kdy je kvalita pylu nejvyšší. Ty nejšikovnější zvládnou během několika hodin opylit až tisíc květů. Pravá vanilka patří k nejdražšímu koření, protože jemnou ruční práci nelze nahradit strojem. Tobolky, často nesprávně nazývané vanilkové lusky, dorůstají do délky 15-30 cm. Na rostlině dozrávají 8-9 měsíců a když špičky zelených tobolek začnou žloutnout, pěstitelé je ručně sklidí.
K dosažení charakteristické barvy a vůně se musí tobolky upravit - používá se několik způsobů. Prvním je suchá, neboli mexická metoda, což znamená, že tobolky pěstitelé střídavě suší na slunci a potí ve stínu. Na rozprostřené tkanině je nejprve vystaví na několik hodin prudkému slunci, po prohřátí je pevně zabalí a přes noc uloží do místnosti, aby se "zapotily". Mokrá metoda (fermentace) se používá spíše na Madagaskaru a Reunionu, čerstvé plody vanilky tam spaří na 20-30 vteřin vařící vodou a pak je suší. Sušením nebo fermentací se uvolňuje příjemně vonící důležitá látka vanilin, který občas krystalizuje na povrchu tobolek v lesklých bílých jehličkách.

IamTK / Shutterstock.com

V současnosti jsou největšími producenty vanilky ostrovní země - především Madagaskar (80 % veškeré sklizně), Reunion, Indonésie a Tahiti. Paradoxem je, že vyrábějí vanilku mnohem vyšší kvality, než to uměli v její původní mexické domovině. Obchodní sorty, například vanilka bourbonská (z Reunionu dříve zvaného Bourbon) nebo mexická rozlišují pouze místo pěstování, jedná se však o stejný druh V. planifolia. Vysokou kvalitu má i vanilka tahitská, známá pod jménem Vanilla tahitensis, což je kříženec V. planifolia a V. pompona. Méně často se pěstuje Vanilla pompona, která coby koření není příliš vhodná, používá se především ve voňavkařství.

V kuchyni i v lékárničce

Význam vanilky jako afrodiziaka dnes ustoupil do pozadí, stala se spíš kořením k ochucování zmrzliny, čokolády, cukrovinek a likérů. V moderní medicíně se využívá jako aromatikum při výrobě galenik (léčivých prostředků vyrobených bez chemie), přidává se do povzbuzujících preparátů a léčiv upravujících zažívání nebo jako homeopatikum v tinkturách k léčbě impotence. Má význam i v aromaterapii. Ve větším množství (například při denní práci s tobolkami) může způsobit alergické reakce zvané vanilismus: bolesti hlavy, nespavost a kožní potíže.

Inga Nielsen / Shutterstock.com

Jak s ní zacházet?

Na vanilce se nejvíce cení aroma, nemělo by tedy jen tak vyprchat. Správně by se černé tobolky měly prodávat čerstvé a vložené do něčeho uzavřeného - nejlépe do malé skleněné zkumavky uzavřené zátkou. Čerstvé tobolky jsou lesklé, pružné a silně voní. Pokud jsou matné, světle hnědé nebo ztvrdlé, jsou staré a raději je nekupujeme. Doma tobolky uložíme do uzavřené skleněné nádobky ve tmě. Pokud je vložíme do dózy s moučkovým nebo krystalovým cukrem a ponecháme je tam, získáme skvělý vanilkový cukr, přičemž lusky budeme moci dál používat na strouhání do jiných sladkostí.

Vanilka, nebo vanilin?

Pravé vanilkové tobolky jsou velmi drahým kořením, proto bývá vanilka v levných potravinách nahrazována průmyslově vyráběným vanilinem. V obchodě se tak dají koupit dražší sáčky s cukrem vanilkovým nebo levné s vanilinovým. Vanilin je však jen náhražka, jedna složka z mnoha desítek, které vytvářejí neopakovatelné vanilkové aroma, takže náročnější mlsalové rozdíl poznají.

Foto: Romana Rybková a Shutterstock.com




Bylinky na čtvrtý týden v prosinci

19. prosince 2016 v 6:16 | Bohumil Bednář |  Babiččiny bylinky

Tužebník jilmový - Filipendula ulmaria



Tužebník obsahuje látky, ze kterých se v těle tvoří kyselina salicylová, proto se čaj připravený z květů či celé nati osvědčuje zvláště při snižování vysokých horeček.
Působí protizánětlivě jako přírodní aspirin, navíc však nedráždí žaludeční sliznici, ale hojí ji.
Napomáhá trávení, snižuje překyselení žaludku a pálení žáhy.
Má antirevmatické účinky, tiší bolest, pro jeho močopudné vlastnosti bývá oblíbený při léčbě močového měchýře, ledvin a poruchách látkové výměny.
Lze ho užít i zevně ke koupelím nebo obkladům špatně se hojících ran.




Obrázek: internet


Bylinky na třetí týden v prosinci

12. prosince 2016 v 6:34 | Bohumil Bednář |  Babiččiny bylinky


Třezalka tečkovaná - Hypericum perforatum



Ve středověku hrála třezalka, jinak též bylina sv. Jana či milovníček, důležitou úlohu v pověrách a lidové magii.
Její praktické použití je velmi rozsáhlé, užívaná vnitřně čistí krev, léčí slinivku břišní i játra, žaludeční i dvanácterníkové vředy, plíce, pomáhá při arytmii a bušení srdce, tlumí vnitřní krvácení a zlepšuje kvalitu cév.
Osvědčila se při léčbě úzkosti, neklidu, psychickém napětí, neurastenii, panice, depresi, podporuje rehabilitaci po mozkových obrnách a má příznivé účinky při roztroušené skleróze.
Zevně působí na ekzémy, odstraňuje otoky, pomáhá hojit rány, pohmožděniny i zlomeniny.



Obrázek: internet

Jak zachránit ježka, který se probudil na zasněžené zahradě?

9. prosince 2016 v 15:13 | Jana Bucharová, Zahradnická kuchařka |  Zvířátka
Ježek, který se v zimě probudí a ocitne mimo úkryt, potřebuje nutně naši pomoc. Nejspíš mu došly tukové zásoby. Pokud mu však pomůžete, jara se dočkat může.
Ježek musí celou zimu prospat, protože se schovala i veškerá jeho potrava - bezobratlí tvorové, které za nocí hledá v trávě, houštinách i na záhonech. A jeho zimní spánek je důkladný - tělesná teplota poklesne na pouhých 5 °C, dech i tep se zpomalí. Až do jara musí ježek vystačit ze svých tukových zásob. Pokud mu dojdou, probudí se a vydá se ven hledat potravu - ale najde jen nehostinnou zimu.

Jak mu pomoci?
Když v průběhu zimy potkáte ježka, jistě potřebuje pomoc. Na rozdíl od podzimu, kdy je třeba zachraňovat pouze příliš malé ježky, kteří se nestihli dostatečně vykrmit, a to až v době, kdy se opravdu chystají k zimnímu spánku (během října i listopadu, v závislosti na klimatu dané oblasti). Co si s nalezencem počít? Nejlepší je zavolat do nejbližší záchranné stanice pro hendikepované živočichy. Jejich seznam naleznete na: www.zvirevnouzi.cz


Bodlinatý host
Pokud však máte vhodné prostory a naopak kapacity záchranných stanic jsou plné, můžete ježka ubytovat sami. Bude mu dobře na klidném, chladnějším, ale bezmrazém místě (dokud bude horlivě přijímat potravu, může být teplota vyšší, ale raději do 15 °C. Malí ježci se chovají a dokrmují i při pokojové teplotě, ale pro ježka probuzeného ze zimního spánku tak velké změny příjemné nejsou).
Ježkovi nabídněte výběh alespoň 1 m2 velký, dále domek na spaní vyplněný senem, suchým listím nebo slámou - nebo velkou hromadu samotného materiálu, pokud máte dostatek místa. Kousky libového syrového masa (ne vepřového) podávejte večer, k dispozici musí mít i čerstvou vodu - nejlépe v těžší nízké misce. Po nasycení se obvykle zavrtá do připraveného pelíšku a znovu usne. Pak pro něj bude ideální teplota do 10 °C nad nulou (ale neklesající pod nulu). I když se ježek opět pustí do spaní, misku s vodou a trochou jídla, například trvanlivých kvalitních granulí pro kočky nebo psy, položte poblíž. Když se ježek opět vzbudí hlady, v nouzi již nebude. Vyprazdňuje se obvykle mimo pelíšek, proto můžete udržovat čistotu, aniž byste ježka rušili. Ježek klame tělem a je šikovnější, než se zdá - stěny by měly být alespoň 30 cm vysoké, aby je nepřelezl.


Není nemocný?
Jinou péči potřebuje ježek nemocný. Poznáte to tak, že se vůbec nesnaží stočit do klubíčka, když k němu přiblížíte ruku, má zapadlá očka, z nosu nebo očí mu vytéká hnis, má na těle poranění. V takovém případě je pomoc záchranné stanice nebo zkušeného veterinárního lékaře nezbytná. I zdravým ježkům, kteří však byli na podzim příliš malí, aby přežili zimu, se v domácí péči často odstraňují vnitřní i vnější paraziti, kterými bývají zamoření. Pokud však zdravě vypadající ježek po posilnění ihned pokračuje ve spánku, může být lepší ho nechat na pokoji. Vnitřní antiparazitika se každopádně dávkují po poradě s veterinárním lékařem, klíšťata mechanicky odstraňují a blechy likvidují sprejem k tomu určeným - ježky rozhodně nekoupejte.

Vítání jara
Na jaře, až teplota nebude klesat pod 5 °C, můžete ježka v podvečer vypustit na zahradu. Bude se mu však na ní dobře žít? Aby u vás mohl ježek vychovat mladé, potřebuje domov například v kupě větví chráněné houštinou keřů, rád si najde i dutinu pod podlahou zahradní kůlny. Na klidné místo mu můžete přichystat i speciální úkryt (účelné i pěkné ježčí domky lze i zakoupit). Více o tom, jaké zahrady ježkům, a nejen jim, svědčí, naleznete v článku Ježci bezdomovci: Na dokonale uklizené zahradě strádají...


Do začátku můžete ježkovi do klidného kouta zahrady, kam jste ho vypustili, přichystat i mističku s potravou a vodou. Aby si zase zvyknul na živou potravu, potěší ho i pár moučných červů - ty mu můžete podávat po probuzení i doma. Neměl by jich však sníst příliš, jsou tuční. Jakmile se ježek rozkouká, bude si hledat jídlo sám, a to včetně malých plzáků. Pít bude ze zahradního jezírka - k čemuž potřebuje dobře přístupné břehy (pokud jsou příkré, ošetřete je tak, aby se neutopil).






Bylinky na druhý týden v prosinci

5. prosince 2016 v 5:50 | Bohumil Bednář |  Babiččiny bylinky

Šalvěj lékařská - Salvia officinalis



List a nať šalvěje lze použít mnoha způsoby - účinné látky působí protizánětlivě, baktericidně, mírně močopudně, svíravě, likvidují hlísty a snižují sekreci potních i mléčných žláz.
Šalvěj se uplatňuje v gynekologii při obtížné menstruaci či v přechodu, antibiotických účinků se využívá při léčbě gynekologických zánětů, zánětů močových cest nebo zažívacího ústrojí.
Zevně se jí omývají nehojící se rány nebo pomáhá jako kloktadlo při bolesti v krku, angíně, při zánětu ústní dutiny nebo krvácení dásní.




Obrázek: internet



Nezapomeňte na barborky!

2. prosince 2016 v 12:23 | ing. Jan Stropnický |  Tradice a obyčeje
Nezapomeňte v neděli nařezat barborky, vykvetou na Štědrý den!

Řezání větviček třešní a nebo višní je v našich krajích stejně zažitý zvyk, jako slavení Vánoc. A důležité jsou hlavně pro mladé dívky. Pokud se totiž ustřižená větévka třešně na Štědrý den obsype květy, dívka se dozajista do roka vdá.

Jak praví lidová pranostika, řezání barborek je starý lidový, původně pohanský, zvyk. Na svátek svaté Barbory (4. prosince), 20 dnů před Štědrým dnem se řežou větvičky třešní nebo višní, které vložené doma do vázy s vodou, mají do vánočních svátků vykvést. To se většinou při troše základní péče podaří a drobné květy zkrášlí náš byt. Rozkvetlé barborky symbolizují nejen vánoční příchod nového světla v podobě Krista, ale měly by připomínat i zimní slunovrat, který v konečném důsledku vede ke konci zimy a příchodu květy ozdobeného jara.


Jak správně barborky řezat a jak se o ně do příchodu Štědrého dne starat?

Velmi důležité je podle starých zahradníků vybírat tu část koruny ovocného stromu, která směřuje na jih a je tudíž po celý rok nejvíce osluněná. Dále je potřeba vybírat výhony se shluky baculatých pupenů (to jsou ty správné s květy). Větvičky řežeme dlouhým šikmým řezem a ihned po příchodu domů je umístíme do vázy s čerstvou vodou, aby nezaschly.
Pupeny (listové i květní), které budou pod hladinou, ulamujeme. Na pár dní postavíme vázu s větévkami do chladné místnosti a pak již musí putovat na světlo a k teplu. Každý den je potřeba vodu v nádobě vyměnit a jednou za 3 - 4 dny seříznout ránu novým šikmým řezem. To proto, aby se neuzavírala a do dřeva se dostávala neustále potřebná vláha.
Ta je spolu se stabilním teplem hlavní podmínkou toho, aby na Vánoce větvičky vykvetly. Pokud se tak nestane, je potřeba hledat příčinu hlavně v enormně suchém vzduchu interiéru a nebo v nízké teplotě místnosti. Větévky ale nedávejte moc blízko k radiátoru, a to ani tehdy, když je budete pravidelně rosit. Horký proud vzduchu je totiž spolehlivě zahubí. Některé babičky říkávají, že pomáhá i špetka sody nebo soli do vody, ale nutné to není, stejně tak jako nepoužíváme výživu pro řezané pokojové květiny. Je to zbytečné!
Na barborky řežeme většinou větvičky třešní nebo višní, použít se dají ale také broskve, švestky, slivoně nebo jabloně. A vyzkoušet můžete i exotické magnólie, sakury, kaliny nebo okrasné, barevně kvetoucí jabloně.
Pokud jste se při řezání opozdili třeba jen o dva, tři dny, skoro nic se neděje. Zpoždění několika dnů doženete tím, že čerstvě nařezané větvičky ponoříte asi na jednu hodinu celé do teplé vody (cca 30 - 35 stupňů). Je ale potřeba hlídat, aby po určité době nevychladla. Následně barborky vyndáte a stejně jako ty včas řezané umístíte do vázy na okno.


Stane-li se vám ale to, že třeba týden zapomenete, třešně už neřežte, protože by opravdu nevykvetly. Barborky tradiční se v takových případech dají nahradit např. zlaticí, jejíž žluté kvítky se objeví možná ještě před Vánocemi. Je to z toho důvodu, že na proces rychlení reaguje tato dřevina velice ochotně.

Rada na závěr: nakvétání barborek pomůže mísa s jablky, která je umístěna v co nejbližším okolí vázy s větvičkami. Jablka totiž uvolňují etylén a ten kvetení dřevin stimuluje.

Zdroj: Zahradnická kuchařka




Bílá peřina

1. prosince 2016 v 15:45 | Jarmila* |  Počasí
Dnes ráno jsem zůstala jak opařená. Do rána napadlo 10 cm sněhu a stále hustě chumelilo.
Měla jsem naplánovanou cestu do města na nějaké nákupy. To jsem si dala!
Jednak jsem se bála chodit, protože mi berla i boty kloužou a druhak jsem si (blbec!) nevzala čepici. Vypadala jsem jak vodník, protože sníh byl mokrý.
Ještě, že mě tam i zpět svezl syn.
Po obědě začalo sněžení ustávat. Je lehce nad nulou, tak sníh asi dlouho nevydrží.


Letmý pohled do parku v Chotěboři na náměstí.



Je to krásné, ale špatně se ve sněhu chodí!




Mějte se hezky! Usmívající se