****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.



Únor 2017

Bylinky - měsíček lékařský

27. února 2017 v 6:11 | Ivana Kabeláčová |  Babiččiny bylinky

Měsíček lékařský - Calendula officinalis

Jedná se o původní vytrvalou bylinu, která se pěstuje jako jednoletá. Má lepkavé, hranaté až 60 cm vysoké lodyhy. Má chlupaté oválné listy. Kvete od časného léta, květy jsou plné, žlutooranžové barvy.
Je hojně využíván v léčitelství.
Čaj z jeho květů se používá při kolikách a poruchách zažívání, pročišťuje krev. Má velmi dobré antiseptické a protizánětlivé účinky.
Pomáhá při hojení jizev, křečových žil i zánětů žil.
Je častou přísadou nejrůznějších mastí a mazání.

Čaj proti bolesti hlavy
Potřebujeme: 2 lžíce kořene kozlíku lékařského, 1 lžíci routy, 1 lžíci řebříčkové natě, 1 lžíci květu měsíčku, 1 lžíci natě pelyňku a 250 ml vody.
Celou směs spaříme vroucí vodou a necháme pod pokličkou odstát 2 hodiny. Poté scedíme a osladíme (ideálně medem).
Pijeme 2x denně šálek a zbytek nálevu uchováváme v ledničce. Zhruba po třech dnech si vyrobíme nálev nový.




Obrázek: internet


Už se klubou!

25. února 2017 v 16:43 | Jarmila* |  Zahrádka

Šla jsem se podívat, jak jsou na tom sněženky a ostatní jarní kytičky u nás. Klubou se sněženky, narcisky a talovíny. Mám z toho velkou radost.




Bršlice je nezničitelná! Nerozhodný



Už se moc těším, až talovíny pokvetou. Vloni odpočívaly.


Přeji hezký zbytek soboty a krásnou neděli! Usmívající se




Přečetla jsem

25. února 2017 v 6:17 | Jarmila* |  Moje četba

Přečetla jsem si knížku fejetonů od Moniky Valentové - Odvrácená strana matky.
Knihu jsem za začátku "hltala", ale časem mě začala nudit. Bylo to stále dokola.
Pěkné byly ilustrace p. Veselovského. Byly vtipné a dost mě tato jeho dovednost překvapila.
Zařadila jsem ji mezi knihy, které nemusím mít a číst podruhé.

Anotace distributora:
Kniha časopisecky úspěšných fejetonů Moniky Valentové, doplněná kresbami jejího muže Martina Veselovského ukazuje z humorného úhlu pohledu temné kouty mateřství. Kojení nemusí být vždy nádherné, strava nemusí být vždy zdravá a matka nemusí být vždy šťastná. Pokud občas míváte pocit, že jste jako rodiče selhali, knížka vám potvrdí, že v tom nejste sami.







Mějte hezký den! Usmívající se


Obrázky: internet

Anthurium

23. února 2017 v 6:51 | Jana Bucharová |  Pokojové květiny

Anthurium čili toulitka: Elegantní pokojovka kvete celé měsíce


Je výjimečně krásná, potěší výraznými barvami i tvary, ze vzduchu dovede odstranit amoniak, formaldehyd i xylen. Toulitka je ideální pokojovka, ovšem vyžaduje patřičné zacházení.
Z hustého trsu tmavozelených listů vyrůstají tuhé a lesklé "květy" nevšedního tvaru. Květy samotné jsou sice ve skutečnosti docela maličké a seskupené v květenství - palici, ale ta ční uprostřed barevného listenu. Právě listen přitahuje naši pozornost, vypadá jako vtipné umělecké dílo vytvarované z vosku. Kromě červených listenů jsou vyšlechtěni kříženci a odrůdy s barvou růžovou i bílou.

FOTO_PATTAYAKORn / Shutterstock.com

Kříženci krásných rostlin, pocházejících z pralesů Střední Ameriky (nejčastěji Anthurium andreanum a Anthurium scherzenianum), zdobí naše pokoje a čistí vzduch. Rostliny rády nasávají těkavé, pro nás nebezpečné látky, protože jsou pro ně mimo jiné zdroj uhlíku. Anthurium patří k těm z nejúčinnějších.

Pěstování

  • Toulitka vyžaduje světlé místo, nikoli však na prudké slunce. Ideální je východně orientované okno, v létě ji můžete posunout hlouběji do pokoje.
  • Je teplomilná, teplota by neměla klesat pod 18°C. Ublížit jí může i ovanutí chladným vzduchem při větrání, nebo zálivka studenou vodou.
  • Od jara do podzimu, kdy je světla více, ji zalévejte tak, aby byl substrát stále vlhký, ne však mokrý. V zimě zálivku omezte - rostlina jí spotřebuje méně. Zalévejte měkkou vodou, nejlépe dešťovou, nebo alespoň převařenou a odstátou, pokud je vaše vodovodní tvrdá.
  • Čím vyšší vzdušná vlhkost, tím lépe - rostlina ocení odpařovače i mlhovací fontánky.
  • Rosení toulitce prospívá, ale jen měkkou vodou, tvrdá by na lesklých listech tvořila vápenité usazeniny.

enmyo / Shutterstock.com

Při přesazování můžete toulitku jednoduše rozmnožit rozdělením trsu. Substrát vyžaduje kyselý a lehký - na rozdíl od rozmařilého používání rašeliny v zahradě má v tomto případě její použití opodstatnění. Do substrátu pro pokojové rostliny (nebo zahradní zeminy a kompostu) můžete také přimíchat vylehčující perlit a zkompostovanou kůru nebo jehličí.

sontaya phophedleb / Shutterstock.com

Malý domácí prales

Toulitce svědčí teplo a nevyžaduje přímé slunce. V tom je do teplých domů a bytů ideální. Ale aby svou krásu naplno rozvinula, potřebuje vlhký vzduch, a to už bývá v topné sezóně složitější. Nabízí se pomoc odpařovačů, misek s vodou a oblázky (na kterých květináč může přímo stát) nebo zvlhčovačů vzduchu a mlhovacích fontánek, které prospějí i vašim dýchacím cestám. Rostlinám však může pomoci i vzájemná podpora. Pokud jich seskupíte více k sobě, ať už toulitek samotných, nebo vytvoříte společenstvo rostlin s podobnými nároky, vznikne ve skupince snáze příznivé mikroklima. A bude na ni i velmi příjemný pohled.

Zdroj: Receptář





Hyacint

21. února 2017 v 16:06 | Jarmila* |  Pokojové květiny

Šla jsem do zimní zahrady vyfotit rozkvetlý červený hyacint. Tuhle barvu jsem ještě neviděla, možná na některé fotce z květinářství. Voní, ale o hodně míň než fialový.
Kouknu do pískovcového koryta a nestačím se divit. Něco tam vystrkuje "růžky". Na podzim jsem tam nastrkala cibule Triteleii. Cibulky jsem dostala jako dárek k objednaným květinám. Málem jsem na ně zapomněla. Už mi rašily v pytlíku. Jinak tuto cibulovinu neznám. Googlila jsem a tady je obrázek z netu.


Kytička má být podle popisu 30-50 cm vysoká. To bude pěkná džungle. Smějící se


A tady už se kytičky klubou. Je jich tam celkem 15 ks, tak jsem zvědavá.



Musela jsem hyacitu dát oporu, protože se mi kácí. Je na okenním parapetu, tak má světla dost. Nechápu, proč se tak vytáhl. Překvapený

Mějte hezký zbytek dne! Usmívající se




Bylinky - bříza bělokorá

20. února 2017 v 6:48 | Ivana Kabeláčová |  Babiččiny bylinky

Bříza bělokorá - Betula pendula

Je listnatá dřevina z čeledi břízovitých a jde o nejhojnější druh břízy v Evropě.
Bříza představuje nenáročný rychle rostoucí strom, dorůstající výšky až 25 metrů, který je často používán a vysazován při rekultivacích krajiny.
Březové listy jsou prastarou součástí lidového léčitelství. List se sbírá v květnu a červnu.
Droga břízy má dehydratační účinek. Používá se jako diuretický prostředek, pomáhá při bolestech kloubů, houseru a při ischiasu.
Březová šťáva se používá jako anthelmintikum (působí proti parazitickým helmintům - červům), antihydrotikum (látky či léčiva proti pocení), proti vyrážce, nadměrnému pocení nohou a také jako prostředek pro výživu a růst vlasů.

Březový čaj na pročištění krve
Potřebujeme: 10 lžiček březového listu, 5 lžic kopřivy, 5 lžic bezového květu, 5 lžic trnkového květu, z nichž si připravíme směs, a 250 ml vody.
Z této směsi přelijeme 4 lžičky vodou a necháme přejít varem, poté odstavíme a přecedíme. Čaj pijeme vždy ráno a večer, pokaždé čerstvý.




Obrázek: internet


Pěstujeme, vyséváme a rodíme

18. února 2017 v 18:37 | Jarmila* |  Zvířátka
U nás už to také začalo. Manžel vysel do sadbovačů papriky, rodí se jehňátka nám i vnukovi a já přivolávám jaro.


Nejprve jehňátka , která se narodila vnukovi Petrovi. Abych článek nezahltila fotkami, udělala jsem koláže.




Naše ovečka, narozená 28.1. už pěkně povyrostla.


Vnuk Martin ještě vyfotil beránka, narozeného 14.2. a nutrie.



Já jsem si v pondělí, v malém květinářství poblíž ordinace pana doktora, koupila červený hyacint, africkou fialku (barva bordó) a sukulenty (aloi a neznámou kytku - asi netřesk). Bohužel jsem fialku cestou domů trochu pomuchlala. Mrkající Smějící se





Hyacint už začíná pomalu nakvétat. V pondělí bylo květenství ještě schované mezi listy.
Máme z přírůstků všichni radost.

Přeji hezký večer! Usmívající se





Jasmín

15. února 2017 v 12:57 | Daniela Dušková |  Zahrádka

Žluté květy jasmínu vás potěší uprostřed zimy


Zatímco ostatní dřeviny spí, jasmín nahokvětý kvete od prosince do února. Může zdobit i vaši zahradu - je popínavý i půdopokryvný, zářivě žlutý a naprosto výjimečný.
Zářivě žlutá záplava květů, která se plazí, pne, přepadá a pokrývá půdu - to je jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum), zimní poklad zahrady. Pokud se mu daří, jsou jeho pruty obaleny zlatavými hvězdičkovitými květy natolik, že z dálky připomíná zlatici, forzýtii (nesprávně zlatý déšť), v plném květu. Je odolný vůči chladu i chorobám. Pochází z Tibetu a z Číny, kde roste v nadmořské výšce od 800 až do 4500 m na svazích a v horských roklinách. Ačkoliv to je nízký poléhavý keř, mohou jeho výhony dorůst až do tří metrů. Na zelených, tenkých a ohebných větvičkách vyrůstají drobné trojčetné lístky. Zlatožluté květy nakvétají na holých prutech postupně od prosince do února. Větvičky na zemi snadno zakořeňují a jeden jediný keř se může rozrůst do velké plochy.

ukmooney / Shutterstock.com

Jak ho pěstovat
Miluje plné slunce, a pokud ho nemá dostatek, špatně kvete a je slabší.
Na zeminu příliš vybíravý není, snese dokonce i horší jílovitou, ideální je však písčitohlinitá. Roste jak v kyselé, tak v zásadité půdě a dobře snáší i znečištěné ovzduší.
Keř se vyplatí vysadit nad okrasnou kamennou zídku. Výhony budou volně přepadat a v květu připraví nádhernou podívanou. Pěkná je i kombinace s okrasnou mříží nebo treláží.
Jasmín lze dobře ohýbat a vyvazovat do vertikálního či horizontálního směru.
Můžeme jej využít i jako náhradu trávníku v místech, kde není možné trávu vysít nebo ji udržovat. Snese dokonce i občasné sešlapání.
Nesázíme jej však do skalek a na záhonky s nízkými, pomalu rostoucími druhy, protože roste poměrně rychle a pro subtilnější druhy by představoval příliš agresivní konkurenci.
Kvete na jednoletých prutech v předjaří, po odkvětu keř zkrátíme zhruba o třetinu délky.

Olga Koroleva / Shutterstock.com

Pravý či nepravý?
Na rozdíl od bílých květů jasmínu pravého (Jasminum officinale) jasmín nahokvětý nevoní. Ale pozor, jasmín pravý u nás venku vůbec pěstovat nelze. Nepravým jasmínem je však často nazýván pustoryl věncový, koncem jara krásně kvetoucí a omamně vonící keř. Pěstitelé začátečníci jsou pak často zmateni, a domnívají se, že pustoryl je jasmín, i když s ním nemá vůbec nic společného. Pravda, oba krásně voní, ale to květy tisíců dalších rostlin! Pravý jasmín pochází z Jižní Asie a u nás ho proto můžete pěstovat nejvýše jako pokojovou nebo přenosnou rostlinu. Mráz, narozdíl od otužilého tibetského příbuzného, nepřežije.

Zdroj: Receptář




Trocha humoru

14. února 2017 v 22:59 | Jarmila* |  Vtipy

Jeden vtip mi došel dnes mailem a moc se mi líbí.


Druhý jsem viděla včera na FB, ale už si nepamatuji stránku. Pobavil mě.






Bylinky - sedmikráska chudobka

13. února 2017 v 6:19 | Ivana Kabeláčová |  Babiččiny bylinky



Sedmikráska chudobka - Bellis perennis

Je vytrvalou bylinou a jediným českým druhem z rodu sedmikráska. Jde o bylinu velmi závislou na slunci, proto si pro růst vybírá jen sluncem osvětlená místa.
Pro sběr jsou určené květy sedmikrásky, které lze využít vnitřně i zevně.
Vnitřně se používá např. při zánětlivých onemocněních dýchacích cest, kdy pomáhá vykašlávání a působí protizánětlivě.
K zevnímu použití je vhodná jako přísada do koupele nebo odvar na obklady. Využitelná je především na špatně se hojící rány a vředy.
Kloktáním napomáhá léčbě zánětů hrdla a dásní.
Použít ji lze i v kuchyni do jarních salátů.

Sedmikráskový med
Potřebujeme: 700 květů sedmikrásek, 1 litr vody, 1 až 2 citrony, 1 kg cukru.
Květy propláchneme ve studené vodě, zalijeme litrem vroucí vody, přidáme do ní pokrájené citrony a necháme vše 24 hodin odstát. Druhý den přivedeme k varu, přecedíme a do roztoku nasypeme cukr. To vše velmi pomalu vaříme, aby se voda odpařila a směs se táhla jako med.
Med užíváme jako jakýkoli jiný med při kašli či nachlazení.




Obrázek: internet


Valentýnská pošta

9. února 2017 v 12:16 | lut - Blesk |  Různé

Valentýnská pošta na Rakovnicku


Rozdávají zamilovaná razítka

Stovky zamilovaných dopisů míří v těchto dnech do Milostína na Rakovnicku.
Je tam totiž jediná pošta v Česku, kde se dá získat otisk razítka s valentýnským motivem.
Na poště v obci s romantickým názvem se tradice valentýnského razítka drží už 15 let.
"Dříve chodily až tři tisíce dopisů, teď to trochu upadá, většinou jich přijde tak 1500," řekla Blesku poštmistrová Andrea Holátková.
Po speciálním razítku, jehož podoba se každý rok mění, touží i lidé z velkých dálek. "Dopisy chodí třeba z Číny, Japonska, Ameriky, Tchaj-wanu, Nového Zélandu," dodala Andrea Holátková.

Jak to funguje?

Pokud chcete potěšit své blízké i vy, stačí vložit oznámkované přání do obálky a poslat na adresu: Pošta Milostín, PSČ 270 05. Razítkovat se tu bude až do svátku všech zamilovaných 14. února.
Pošťačka označí psaníčko valentýnským razítkem a pak putuje přání ke správnému adresátovi. Pro razítko si můžete přijet i osobně.










Příležitostná razítka z minulých let.
A nyní letošní. Ofoceno a vyříznuto (dosti neuměle) z článku v Blesku.



Osobně svátku převzatého ze zahraničí nefandím. Příležitostná razítka se mi ale líbí. U mladých lidí se asi Valentýn ujmul. Proti gustu žádný dišputát!



Obrázky: internet

Přečetla jsem si

8. února 2017 v 12:45 | Jarmila* |  Moje četba

V minulých dnech jsem dočetla pětiset stránkovou knihu Vojenská felčarka od Heidi Rehnové.
Napřed jsem se bála, že to bude samý popis řezání nohou a rukou a jiných hrůzostrašných procedur. V knize takové situace jsou, ale vcelku přijatelně popsané. Nemám ráda potoky krve ani v knihách ani ve filmu.
Dá se říct, že jsem přečetla knihu dost rychle, protože jsem byla zvědavá, jak se děj dále vyvine.

Popis:
Příběh začíná v dobách, kdy je Magdalena, krásná a chytrá vojenská léčitelka, o jejímž osudu příběh vypráví z největší části, malá. Při požáru Magdeburgu ji zachrání o něco starší chlapec Erik a než se ve vojenském táboře rozejdou, daruje jí překrásný šperk z jantaru. A když pak oba vyrostou, setkají se znovu. A zamilují se do sebe. Jenomže zuří válka, Německem táhnou švédská a francouzská vojska a Magdalenini rodiče jejímu tajnému vztahu nepřejí. Po jedné z bitev Erik zmizí, Magdalenin otec zemře, matka se odstěhuje a Magdalena je ponechána svému osudu, spolu s felčary, kteří se stali i jejími přáteli a s Elsbeth, nevypočitatelnou krásnou sestřenicí. A po Erikovi jí zbyl jen jantar a dítě. Nebo ne?

Anotace distributora:
Německo ve třicetileté válce.
Chytrá žoldnéřská dcerka Magdalena pracuje jako ranhojička v císařském vojsku. Brzy zahoří velkou láskou ke kupeckému synovi Erikovi, který od smrti svých rodičů žije sám. Je to ale zakázaná láska, protože otcové milenců kdysi proti sobě stáli jako nepřátelé.
Po jedné bitvě Erik beze stopy zmizí - a Magdalenu čeká osudové rozhodnutí…

V komentářích pisatelé většinou knize moc nefandí. Prý je rozvláčný děj, knihu ani nedočetli. Ale převažují pochvaly. Mě se kniha moc líbila.
Od stejné autorky vyšla ještě kniha - Čarodějnické zlato. Časem si ji objednám. Teď mám co číst.


Dočítám knihu Simony Oktábcové - Dětství před kamerou. Jsou zde popsány jednotlivé příběhy dětských filmových herců, jak šel dál jejich život. Někteří s herectvím "sekli", někteří hrají dál.
Kniha je psána převážně formou rozhovorů.

Anotace distributora:
Autorka je osudově spjata se slavnými dětskými herci - psala o nich do televizního časopisu, jako scenáristka a režisérka se podílela na cyklu České televize Osudy hvězd. S mnohými z nich velmi sblížila., a proto se jen jí svěřili, jak raná sláva zasáhla do jejich dětství a navždy je poznamenala, a to i když řada z nich dnes vede nehvězdný život. Čtenáři si připomenou dvacet dětských hereckých hrdinů ze seriálů a filmů.







Obrázky: internet


Bylinky - pelyněk černobýl

6. února 2017 v 6:03 | Ivana Kabeláčová |  Babiččiny bylinky



Pelyněk černobýl - Artemisia vulgaris L.

Jde o vytrvalou rostlinu, která roste po celém území ČR. Kvete od července do září a plodí ve formě neochmýřených nažek. Z pelyňku se sbírá kvetoucí nať, velmi vzácně kořen.
Sušená nať se užívá ve formě nálevu k léčbě trávicích potíží, včetně problémů žlučníkových, tlumí střevní křeče. Nálev je vhodný i při nechutenství.
Užívat se však vnitřně musí v malém množství.
Používá se i jako koření na maso nebo do polévek.
Pelyněk byl jednou z rostlin, které měly údajně fungovat proti vodníkům.

Pelyňkové víno
Potřebujeme: 1 díl natě pelyňku, levandule a majoránky, list máty peprné a šalvěje na 100 dílů bílého vína.
Směs bylinek zalijeme vínem a necháme 8 dní stát v uzavřené nádobě. Poté vše scedíme a užíváme vždy před jídlem 4 lžičky denně.
Víno posiluje žaludek a povzbuzuje chuť k jídlu.




Obrázky: internet


Přání

4. února 2017 v 0:46 | Jarmila* |  Svátky

Dostala jsem krásná přání od Haničky - Otavínky. Jedno z nich sem dávám.


Rovněž děkuji za přání Ružence a Marušce-Fukčárince. Udělala jste mi, děvčata, velkou radost. Usmívající se




Zimní houbaření

3. února 2017 v 5:59 | Jana Bucharová |  Příroda

Zimní houbaření: penízovka, hlíva a zázračná houbová šiška


Procházíte se lesem nejraději s košíkem v ruce? Zkuste to i v zimě, zvláště když se otepluje. S prázdnou se nevrátíte - když nenajdete houby, sesbírejte šišky. Houby vám z nich doma vyrostou!
Za silných mrazů ani otužilé houby své plodnice nevystrkují. Ale jakmile se trochu oteplí, můžete je mezi tajícím sněhem najít. V podstatě všechny otužilé houby rostou na odumírajícím dřevě stromů. A nebo na smrkových šiškách…

belizar / Shutterstock.com

Sametová houba

Hvězdou zimní houbařské sezóny je penízovka sametonohá (Flammulina velutipes). Na pařezech a padlých kmenech listnatých, vzácněji jehličnatých stromů ji můžete najít od října do dubna. Roste v bohatých trsech, má okrové, 2-8 cm široké kloboučky, bělavé lupeny a nahoře světlé, u paty tmavé sametové třeně - odtud název sametonohá. Její vůně je příjemně houbová, lesní, hebká. Penízovka je vynikající do polévky. Chutí i vzhledem se trochu podobá rovněž jedlé opeňce měnlivé.

Annmarie Young / Shutterstock.com

Velmi zvláštní podobu penízovky můžete vzácně najít i v obchodech - jedná se o pěstovanou formu, které je oblíbená v Japonsku. Protože je kultivována ve vysokých nádobách a při sporém osvětlení, vzhledem i chutí se lesní houbě ani trochu nepodobá. Vytáhlé bílé nožky nesou rovněž světlé, miniaturní kloboučky. Houba je díky tomu jemná a křehká a konzumuje se zasyrova, nebo po velmi krátké tepelné úpravě - delší by její výjimečnou křehkost pokazila. V Japonsku je tato forma penízovky, zvaná enoki, velmi oblíbená, a to nejen kvůli delikátní chuti, ale také díky účinkům na zdraví. Kromě řady minerálů obsahuje i látky, které potlačují výskyt rakoviny.

Mildenmi / Shutterstock.com

Šišková houba

Pokud jste penízovku neulovili, nevadí. Procházka lesem je darem sama o sobě, a navíc si můžete do košíku sesbírat pár šišek. Pěkné, suché šišky jsou skvělé do kamen, ale houbaře zajímají jiné - pěkně uleželé. Nejlépe rok staré, zanořené do kypré lesní prsti. Z takových totiž vyrůstá jedlá penízovka smrková (Strobilurus esculentus). Nevadí, že její 1-2,5 široké kloboučky zatím nevidíte. Když šišku doma vložíte do květináče se zeminou, přikryjete ji tenkou vrstvou mechu, necháte v teplém pokoji a zaléváte, časem se objeví. Kromě toho, že taková unikátní pokojová "rostlina" pěkně vypadá, voňavé kloboučky jsou výtečným koření do polévky.

lev radin / Shutterstock.com

Legendární hlíva

Velmi otužilou houbou je také hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus). I hlíva roste na pařezech, padlých větvích a kmenech listnatých stromů - nejraději má topoly, ořešáky a buky. Když ji šťastný houbař najde, obvykle sklízí celé velké trsy. Hlíva je výtečná v nejrůznějších úpravách, můžete ji také naložit do octa, nebo usušit, rozemlít a prášek užívat jako medicínu. Podporuje imunitu a má řadu dalších pozoruhodných účinků. Ještě jednodušší, nežli ji hledat - zvláště pokud neznáte osvědčená místa, kde každou zimu bují - je vypěstovat si ji. Stačí k tomu špalek ze dřeva listnáče nebo pařez na zahradě a podhoubí, které je běžně k dostání.

Zdroj: Receptář



Něco pro zasmání i zamyšlení

2. února 2017 v 14:32 | Jarmila* |  Došlo mailem

Příznaky stárnutí:


Spíš odděleně od svých zubů.

Chceš si vyzout ponožky, a zjistíš, že je vůbec nemáš na nohou.

Z postele se postavíš až na druhý pokus.

Jdeš na dovolenou, ale unavíš se dříve, než utratíš peníze.

Svým dětem říkáš věci, které ti říkali tví rodiče a co tě vždy rozčilovaly.

Tvoje představa vzpírání - postavit se ze židle, nebo z křesla.

Mnohem více času uplyne, než si odpočineš, než za jak dlouho ses dříve unavil(a).

Vzpomínky se ti krátí, stížnosti prodlužují.

Dvě hodiny hledáš brýle, které máš na hlavě.

Zakousneš do masa a zuby ti zůstanou v něm.

Zanechal(a) jsi všechny zlozvyky, ale vůbec se ti neulevilo.

V adresáři se ti objevuje více jmen, které začínají na MUDr.

Lékárník je tvůj nejnovější přítel.

Sedíš v houpacím křesle, ale neumíš ho rozhoupat.

Všechno tě bolí a co tě nebolí, to už nefunguje.

Tím nechci říci, že jsi starý(á), ale pouze ti druzí jsou mladší!

Všiml(la) sis, jakými pěkně velkými písmeny ti píši? To abys to mohl(la) snadno přečíst.