****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.





Únor 2018

Nová kočička

27. února 2018 v 13:21 | Jarmila* |  Moje sbírky

Minulý týden mi udělala radost keramická kočička. Je z dílny keramičky, kterou jsem objevila na FB. Kočička zároveň funguje jako svícen. Zatím jsem to nezkoušela.
Paní Renáta také vyrábí zajíčky. Jsou krásní. Ale já jsem na kočičky. Velikonoční výzdoby mám dost.
Moje kočička má krásná zelená očka. Rozšířila moji sbírku.


Pro ilustraci přidám fotky paní Renáty - a sice zajíčka i svítícího.



Podobně svítí i kočička.
Figurky jsou foceny před vypálením.


Přeji hezké odpoledne! Usmívající se





Bylinky - měsíček lékařský

26. února 2018 v 5:55 | Jan Stanzel |  Babiččiny bylinky


Měsíček lékařský - Calendula officinalis

Tato nenáročná a dekorativní letnička v sobě skrývá mnoho léčivých schopností. Čím jsou květy oranžovější, tím lépe.
Nálev připravený ze lžičky usušené drogy a zalitý čtvrtlitrem horké vody zbavuje organismus škodlivin, léčí sliznice a omezuje záněty. Nálevem můžeme také kloktat.
Zlepšuje i čistotu kůže, odstraňuje akné i ekzémy, posiluje imunitní systém, uklidňuje nervy.
Klasikou je měsíčková mast, kdy zalijeme 40 g květů 2 dl oleje a15 minut zahříváme. Následně přecedíme, opět zahřejeme a přidáme 30 g včelího vosku, naplníme do mastičkových dóz.
V lednici vydrží až rok.





Obrázek: internet


Další jehňátko

24. února 2018 v 14:26 | Jarmila* |  Naše hospodářství

Před týdnem se nám narodilo další jehňátko. Musela jsem počkat, až mi ho vnuk Martin vyfotí (stále mě trápí kyčel a daleko nedojdu, tím méně na pole). Pak jsem fotky zapomněla ve foťáku, protože jsem byla zaměstnaná jinými záležitostmi. Proto vám je ukáži až dnes.




Jehňátko bylo krátce po porodu.


Vedle zvědavě nakukovalo starší jehňátko.




Přeji vám hezké odpoledne! Usmívající se






Přání Petrům

22. února 2018 v 6:13 | Jarmila* |  Svátky


♣♣♣♣♣


Přání Lenkám

21. února 2018 v 7:50 | Jarmila* |  Svátky

Hezky si svůj svátek užijte! Usmívající se



Bylinky - lopuch větší

19. února 2018 v 5:25 | Jan Stanzel |  Babiččiny bylinky


Lopuch větší - Arctium lappa

Lopuch, často laicky označovaný jako bodlák, najdeme na loukách, podél cest, na rumištích apod.
Kulovitá květenství mají zákrovy plné drobných háčků. Těmi se rostlina v době zrání semen šíří. Však si všichni pamatujeme, jak špatně se dostávaly z oblečení a hlavně z vlasů.
Rostlina je však léčivá a aktivuje játra, ledviny a žlučník, pomáhá též při ekzémech, padání vlasů a lupech.
Mladé listy obsahují desetinásobek vitaminu C oproti citronům.
Kořen pomáhá při cukrovce, dně a revmatismu.
Používá se podobně jako černý kořen. Viz zde.





Obrázek: internet


Najdi kočku 100

14. února 2018 v 10:35 | Jarmila* |  Piškuntálie

Dnes máme jubilejní článek. Usmívající se
Minule kočičky odhalila Jana. Gratuluji! Usmívající se
Kontrola:




Nové tři obrázky:




Snad jsou dnes obrázky lehčí než minule.

Přeji ostrý zrak a hezký den! Usmívající se





Obrázky: FB - Bydlím u své kočky


Bylinky - kerblík lesní

12. února 2018 v 7:06 | Jan Stanzel |  Babiččiny bylinky



Kerblík lesní - Anthriscus sylvestris

Tato miříkovitá (mrkvovitá) rostlina je poměrně běžná na krajích cest v obcích i mimo ně, na krajích lesů, polí a křovin.
Voní podobně jako petržel. Její bílé květy se objevují záhy po odkvětu pampelišek.
Kerblík obsahuje poměrně dost vitamínu C, dále draslíku a dalších látek.
Můžeme si pěstovat i příbuzný a poněkud aromatičtější kerblík třebuli (A. cerefolium).
Obě tyto rostliny podporují trávení, čistí krev a používaly se k jarním očistným kúrám.
Očistný a zároveň vydatný nápoj připravíme rozmixováním banánu s nasekanou čerstvou kerblíkovou natí. Přidáme 2-3 dl jablečné šťávy.
Mladé, čerstvé listy jsou ideální do salátů, v bylinkovém másle či tvarohu.





Obrázky: internet


Smutná zpráva

11. února 2018 v 18:38 | Jarmila* |  Rodina

Když mi v pátek večer zazvonil mobil a na displeji se objevilo jméno mé kamarádky Marienky ze Slovenska, radovala jsem se, že jí uslyším.
Bohužel se neozvala kamarádka, ale její přítel. Oznámil mi hroznou zprávu - Marienka ve čtvrtek večer zemřela. Nechtělo se mi tomu věřit.
Marienka byla o 2 roky starší, měla zlaté srdce. Znaly jsme se 30 let. Seznámily jsme se tenkrát v lázních Vyšné Ružbachy.
Bydlely jsme spolu na pokoji a od prvního dne bez sebe neudělaly krok. Jen na procedury jsme chodily jinak. Chodily jsme spolu na vycházky po okolí, do cukrárny, na nákupy, do hospody. Jely spolu do Staré Ľubovni k lékaři. Prostě jsme se rozloučily až při odjezdu domů.
Pak jsme si slibovaly, že se sejdeme. Ale chodily jsme obě do práce a stále nebyl čas.
Navíc po rozdělení republiky zrušili přímý autobus do Piešťan, kterým bych mohla jet. Marienka bydlela nedaleko.
Její přítel mi nyní říkal, že se letos ke mě chystali. Bohužel už se neuvidíme.
Je mi moc těžko, že jsem ztratila milovanou přítelkyni.
Možná sem tento článek nepatří, ale já jí tímto vzdávám hold. Nemohu jet na rozloučení, protože ani nevím, jak bych se tam dostala. Loučím se s Marienkou takto.
Přikládám fotky z lázní. Nejsou kvalitní, focené ještě na kinofilm a fotograf to asi moc neuměl.

Čest její památce!






Obrázek: MarijaKes


Jehňátka

11. února 2018 v 13:01 | Jarmila* |  Zvířátka

Před minulou sobotou se nám narodila první ovečka. Pak ještě dvojčátka, ale ta nemám vyfocená.


Foceno těsně po narození.


Je roztomilá, že?

Našemu vnukovi, který žije blízko Mladé Boleslavi, se daří lépe, co do počtu jehňátek. Kromě jiných se mu tento týden narodila od jedné ovce trojčátka.
Jsou jak plyšová a pomuchlání.







Kuk!


Nejsou k pomilování?





Kytičky venku i doma

8. února 2018 v 11:12 | Jarmila* |  Rodina

V sobotu jsem šla omrknout, co dělají jarní kytičky. Docela se mají k světu. Kromě sněženek a talovínů vystrkují lístky bledulky a narcisky.
Chtěla jsem je vyfotit včera, ale než jsem se k tomu dostala, zapadly mi sněhem. Toho napadlo do rána asi 5 cm.




K svátku jsem dostala několik kytic a květin v květináčích. Také další sovu do sbírky.


Nejdříve gerbery v květináčích a něco na zub.





Gratulace mi přišly mailem i na FB.

VŠEM MOC DĚKUJI ZA MILÁ PŘÁNÍ! Usmívající se




Bylinky - drchnička rolní

5. února 2018 v 6:06 | Jan Stanzel |  Babiččiny bylinky



Drchnička rolní - Anagallis arvensis

Tento drobný polní plevel je příbuzný s prvosenkami, nekvetoucí si jej však můžeme splést spíše s ptačincem.
Pro zvířata je drchnička jedovatá, očemž svědčí její lidový název kuří mor červený.
Přes její mírnou jedovatost se dříve používala proti kašli a k povzbuzení činnosti ledvin.
V současnosti se používá pouze v homeopatických dávkách. Léčí ekzémy a záněty močových cest.
K zahnání smutku a melancholické nálady si můžeme připravit speciální esenci z květů. Pokud pak dáme několik kapek esence do skleničky vody a směs pomalu po doušcích popíjíme, účinek se jistě dostaví.





Obrázky: internet


Jak se slaví masopust

2. února 2018 v 16:36 | Receptář |  Svátky

K veselé tradici masopustních maškar patří smích i výsměch. Mladé paní tancují s medvědem, aby do rodiny přibylo miminko. Ale zrovna tak karnevalové masky mohou a mají parodovat souseda, starostu, poslance, událost, historii či televizní seriál.
Přirozený běh někdejšího hospodářského roku vymezil masopustu úkol sympatický všem jedlíkům: Řádně se nasytit a užít si dostatku před obdobím, které do spíží nepřinese zásoby jídla z nové úrody ani z chovu a které potrvá více než měsíc až do jarního probouzení přírody, do Velikonoc.
Samotný název masopustního období může neznalé dnes mást. Doba masopustu je totiž tradiční oslavou hojnosti před střídmějším − postním − časem předjaří, kdy se jídelníček zúžil na pokrmy z trvanlivých potravin.


Podobné je to s mezinárodním pojmem karneval; maškarní veselí a hodování předchází době, kdy lidé na několik týdnů "dali masu sbohem" neboli vale. (Carne je v italštině či španělštině výraz označující maso, slůvko vale se překládá jako sbohem.)

Svatby, hostiny, bály a průvody
V minulosti se během celého masopustního období, tedy od 7. ledna do pohyblivého termínu masopustního úterý, na vsích konávalo nejvíc svateb. Lidé věřili, že sňatky uzavřené v této době budou šťastné a dlouho vydrží. Bylo to také z praktických důvodů, v komorách byla hojnost zásob a masa ze zabíjaček na pořádnou hostinu a na výslužky pro celou obec. Svatba v masopustní době na bohatém statku často trvala i několik dní.


Masopustní slavení se stále líbí, i když zásoby jídla na příští týdny si už dávno nikdo nedělá. Tím hlavním je dnes zábava. Kde je dobré jídlo a pití, tam bývá veselo. A tak mnohde drží masopust, jak má být, nebo znovu rádi křísí tradici vepřových hodů, nejrůznějších vesnických bálů a nevázaného veselí.
Například Sbor dobrovolných hasičů v Bohutíně na Příbramsku se pyšní nejen historií dlouhou více než 120 let, ale také svým vztahem k lidovým tradicím. Zhruba osm desítek let pořádá masopustní úterý s večerní merendou.
Maškary se scházejí u hasičské zbrojnice a předvádějí veselé i parodické scénky. Za léta nashromáždili tolik karnevalových masek, že je i půjčují. Navíc se už před lety stali součástí víkendových masopustních veselic ve skanzenu v Kouřimi a v Hornickém muzeu v Příbrami.


Velmi veselé maškary pravidelně procházejí Libicí nad Doubravou, jak dokládají snímky v tomto článku.
Postřekov na Domažlicku, obec s chodskou tradicí, proslul svými současnými masopustními oslavami, které trvají od soboty do úterý. Jezdí se sem bavit a dívat lidé zdaleka.
V sobotu se Postřekovští veselí na Maškarním bálu, v neděli odpoledne se krojovaný průvod vydá od hospody U Hadamů a míří do sálu hospody U nádraží, kde se pak koná Kytičková zábava. V pondělí drží v Postřekově Babský bál. V úterý vrcholí masopust očekávaným průvodem maškar.

Slavilo se už od tučného čtvrtka

Kdysi se závěr masopustního období běžně slavil už od čtvrtka před poslední masopustní nedělí. Říkalo se mu tučný, protože se zabíjela prasátka, peklo se vepřové a podávalo s knedlíkem, se zelím a pivem.


"Hospodyně zadělávaly na koblihy, šišky a boží milosti, kterých pak na sádle smažily plné mísy pro pohoštění rodiny, sousedů i koledníků," píše Vladimíra Jakouběová, ředitelka turnovského Muzea Českého ráje, v knize V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc.
"Hlavní masopustní zábava začínala v neděli. Konal se takzvaný mužovský bál, kam neměli přístup svobodní mládenci a dívky, ale jen ženatí muži a vdané ženy. Pro děti staří odpoledne pořádali 'dětskou muziku'.
Na rychtě nebo v jiném bohatém statku se sešly děti, přinesly s sebou buchty, koláče a koblihy. Hospodyně jim navařila bílou kávu. Obvykle přitom hrávala muzika, která odtud odcházela do hospody. Zde se tancovalo často až do rána i následující den," přibližuje venkovské zvyklosti Vladimíra Jakouběová.


Medvěd, kominík, policajt, baletky...

"Vyvrcholením masopustu bylo úterý, spojené s průvody maškar, které za doprovodu hudebníků (šumařů) chodívaly dům od domu.
Základem rosolky byla pálenka z jablek nebo švestek. Do ní se pak přidávalo jiné ovoce nebo koření. Tak vznikal bezpočet různých rosolek: malinová, višňová, ale též levandulová nebo benediktýnka.
Cestou se zastavovaly, přepadaly chodce, dávaly jim připít rosolky, za kterou vybíraly příspěvek na muzikanty, a prováděly různé rozpustilé kousky. Zvláště spadeno měly na ženy a dívky. Ty se často musely vykupovat - penězi či kořalkou.
Průvody byly původně vyhrazeny jen pro svobodnou mužskou mládež a mladé ženaté muže, později se jich účastnila celá obec. Každá maska měla svůj význam a funkci. V oblasti Pojizeří podobně jako v jiných regionech patřila k nejtypičtějším maska medvěda, které byl přisuzován magický charakter, a to především plodnost, která mohla být přenesena na ženy i celé hospodářství (tancem s medvědem, laškováním apod.)


Někde byl medvěd obtočený hrachovinou, které si hospodyně trochu utrhly a daly do kukaně, aby jim dobře seděly slepice. Medvěda na provaze vodil medvědář. Démonický živel zemřelých předků symbolizovala postava Žida. Žid se průvodu účastnil, ale nemluvil, netančil, jen pobíhal mezi ostatními a trestal bičem nebo holí. Nosil s sebou pytel, do kterého ukládal výslužku − jablka, koblihy, uzené maso.
Za nevěstu, podobně jako za cikánku, vykladačku karet, tanečnice a baletky se obvykle přestrojovali chlapci. V maškarním průvodu nechyběli čerti a kominíci, kteří ve staveních sbírali vejce, mouku nebo hrnce se sádlem.
K oblíbeným maškarám patřila bába nesoucí v koši dědka, nebo kůň − dva mládenci s plachtou a dřevěnou či papírovou hlavou koně. Běžné byly i pohádkové postavy, masky démonické − smrt a čert.


Masky představovaly i zástupce různých profesí (fotograf, farář, policajt aj.), někdy i konkrétní osoby. Často byly prostředkem výsměchu a kritiky některých lidských vlastností a neřestí.
Novějšího původu jsou masky zvířecí, mezi nimiž nechyběl velbloud, slon či opice.
Hospodář s hospodyní nabízeli příchozím klobásy, kořalku, pivo, koblihy, koláče a cukrovinky, do velkého talíře přispívali na muziku. Někdy si maškary vybraly výslužku samy (pečeni z trouby, uzené z komína apod.) Po obchůzce se průvod odebral do hospody."

Pohřeb Masopusta

"Taneční zábava končila o půlnoci, kdy musely všechny nástroje utichnout a za všeobecného žalu se pochovala basa (Masopust, Bakchus).
Do necek, na desku nebo prostřený stůl či máry se položila basa pokrytá plachtou. Při ,pohřebním' obřadu se upozornilo na domnělé prohřešky basy (Masopusta) v čase masopustních zábav. Za tklivého nářku pak byla basa slavnostně vynesena ven ze sálu a pohřbena.


Po tomto obřadu čas nevázaného veselí definitivně skončil a sousedé se rozešli domů. Následující den se vydali na ranní mši a pro popelec − křížek z popela na čelo, který jim připomněl marnost tohoto světa a zároveň měl pomoci od bolesti hlavy," uvádí Vladimíra Jakouběová ve své knížce.

Olešnice, Vyskeř, Tatobity, tam všude slaví

Ředitelka Muzea Českého ráje v Turnově se lidovou kulturou a výročními svátky a obyčeji v rámci své profese zabývá už tři desítky let. Studovala etnologii na Moravě, kde se často setkávala s žijícími tradičními zvyklostmi. Na Turnovsku, odkud pochází a kde začala po studiích v osmdesátých letech pracovat, však byly tehdy pozapomenuty.
Dnes ji velmi těší, že se lidé v řadě vsí Turnovska rádi vracejí k tradičním oslavám různých svátků. Patří mezi ně i masopust. Pořádají ho nyní v Lestkově, Olešnici, Vyskeři, Tatobitech, Rakousích, Frýdštejně, ve Svojku, Stružinci, Všeni a jinde. Říká: "Nejenže uvaří a upečou výborná jídla, ale také se dlouho dopředu baví přípravou veselých masopustních scének.
Vymýšlejí, koho budou parodovat a proč, jestli si starosta nezaslouží trochu veřejného výsměchu za něco, oč se nepostaral. Jinde se zase vzájemně překvapují novou maskou či atrakcí, kterou do poslední chvíle utajují. Třeba mlátičku, která mele hloupé ženské na chytré."
Vladimíra Jakouběová pomáhá zájemcům najít v archivech informace, jak se na vsích slavilo a hodovalo, vysvětluje symboliku i dobové souvislosti. Nejlépe se jí daří připomínat půvaby lidové kultury v programech na Dlaskově statku v Dolánkách u Turnova. Roubená památka chráněná státem je součástí expozic turnovského Muzea Českého ráje. V areálu statku se konají národopisné slavnosti, například masopust, Velikonoce, svatojánské či svatováclavské posvícení.

Babiččiny recepty


"Myslím si, že jsme na své domácí tradice hrozně málo pyšní a že si je málo uchováváme. Rychle a ochotně přijímáme cizí zvyklosti, ale bráníme se cenit si toho svého," říká etnoložka. Také proto sestavila jedinečnou regionální kuchařku V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc s 300 recepty. Sbírala je ve starých kronikách a od pamětníků. Doplnila je popisem oslav méně i více známých výročních svátků.
"Česká lidová kuchyně je mimořádná v umění z mála surovin vytvořit lahůdku," zdůrazňuje Vladimíra Jakouběová. Hospodyně si vystačily si s bramborami, zeleninou, bylinkami, mlékem, máslem, tvarohem, sýrem, masem a sádlem. Prostě s tím, co na vsi bylo k dispozici na záhonu nebo ve chlévě, v kurníku, králíkárně. Sem tam i s upytlačenou rybou.
Skvěle uměly zacházet s bylinkami: majoránkou, pažitkou, petrželkou, saturejkou!


Receptář, foto Jiljí Záruba


♣♣♣♣♣

Kdy bude masopust v roce 2018?

1. února 2018 v 23:47 | Radka Páleníková, Receptář |  Svátky

Zatímco různé významné dny a svátky jsou v kalendářích výrazně vyznačené, masopust mezi ně nepatří. A co hůř, jeho termín je pohyblivý. A tak každoročně pátráme, kdy se na masopustní úterý můžeme těšit.

Masopust letos začal 7. ledna, skončí 13. února

Pod názvem masopust se skrývá období od Tří králů (6. ledna) až do začátku postní doby, hlavně však poslední tři dny, kterými toto období končí. Závěr masopustu si vysloužil kromě označení bláznivé dny řadu lidových názvů (ostatky, ostatek, fašank, končiny).


Ačkoli nejde o církevní svátek, termín masopustu se určuje podle data Velikonoc. Odehrává se před Popeleční středou, která zahajuje předvelikonoční postní období. A protože Velikonoce jsou svátkem pohyblivým, může masopustní neděle připadnout na období delší než měsíc (od 1. února do 7. března). Letos je masopustní období dlouhé 38 dní.
  • Tučný čtvrtek - předchází Popeleční středě. Příprava na masopust tradičně začínala ve čtvrtek před masopustní nedělí (odtud název "tučný čtvrtek" či "tučňák"). Podle tradice má v tento den člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle.
  • Taneční neděle - hlavní masopustní zábava začínala v neděli. Po bohatém obědě se všichni chystali na taneční zábavu, která se často protáhla až do rána… V každém kraji si lidé vymysleli jiné názvy a jiné zvyklosti. V Praze vznikly v 18. století masopustní plesy zvané reduty, určené pro bohatší vrstvy.
  • Maškarní úterý - vyvrcholením masopustu bylo masopustní úterý, kdy se pořádaly průvody maškar nebo hrály žákovské divadelní hry. Nejoblíbenějším námětem byl soud s opilcem Bakchusem. V roce 2018 připadá masopustní úterý na 13. února.
  • Popeleční středa následuje po masopustním úterý. Připadá na 46. den před Velikonoční nedělí a je vlastně prvním dnem postní doby. V roce 2018 vychází Popeleční středa na 14. února.


Foto/ archív Souboru lidových staveb Vysočina

V minulosti se masopust slavil všude ve stejný čas. V současnosti se všelijaké masopustní obchůzky, reje a veselice konají obvykle dva víkendy po sobě. Nejčastěji o víkendu před masopustním úterkem, mnohde i o víkendu dalším. Bohatý program s ukázkami lidových tradic nabízejí muzea a skanzeny.


Masopust na Veselém Kopci v sobotu 27. ledna
V prostředí muzea v přírodě na Veselém Kopci u Hlinska v sobotu 27. ledna návštěvníci uvidí tradiční obyčej, který je od roku 2010 součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku patří k pradávným obyčejům tradovaným obyvateli po generace.


Foto/ archív Souboru lidových staveb Vysočina

Masopustní obchůzku na Veselém Kopci letos předvedou obyvatelé ze Studnice u Hlinska. V 10 hodin bude slavnostně uděleno povolení k obchůzce, tento obřad bude zopakován ještě jednou ve 13 hodin, následně průvod masek vykročí mezi jednotlivé roubené objekty. U každé roubenky masky zatancují obřadní kolečko.

Karneval aneb maso pryč

Masopust neboli karnevalové období bylo v minulosti období od Tří králů do Popeleční středy. Popeleční středou začíná postní období před Velikonocemi. Maškarní zábava, která probíhala zpravidla na masopustní úterý, tedy v úterý před Popeleční středou, byla vyvrcholením masopustu. Název karneval je synonymem masopustu (z italského carnevale, vlastně "maso pryč"). Dnes se jako masopust (nebo karneval) označuje zejména toto masopustní veselí (nářečně masopust, šibřinky, fašank, ostatky aj.).




Zdroj: wikipedia.cz