****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.





Točivý vír

7. srpna 2018 v 6:32 | Iva Stehnová |  Pověsti
Jakýsi povozník jel z Kolína do Chotěboře a dohonil na cestě pocestného, který snažně žádal, aby ho svezl. Povozník se nedal dlouho prosit a svolil. Byl rád, že si může s někým popovídat. Ve dvou přece cesta vždycky rychleji uteče.
Když si však pocestného pozorněji prohlédl, začal mu být nějak podezřelý. Drobný mužík v zeleném fráčku, z jehož šosu kape voda, s naleštěnými červenými botkami a kloboukem s pentlemi. Kdo to jen může být?
Povozník nelenil a přímo se neznámého zeptal. Jeho odpověď mu vyrazila dech. Mužík se představil jako vodník z Vltavy a svěřil se mu, že si jde vybojovat svoji ženu, kterou mu zlý vodník z Doubravy unesl.
Když se blížili k Chotěboři, pozval vodník povozníka, aby se přišel na zápas podívat. Měla to být oplátka za svezení. Povozník chvíli váhal, ale nakonec zvědavost zvítězila nad strachem, a tak pozvání přijal.
Vodník mu poradil, aby se usadil na některé vysoké skále a zpovzdálí boji přihlížel. On sám se prý vrhne z Čertova stolku do Točivého víru, kde v chýši doubravského vodníka bude o svou ženu bojovat.
Dokud bude z vody vystřikovat bílá pěna, do té doby bude vítězit. Zbarví-li se však pěna červeně, vítězí vodník z Doubravky.
V tu chvíli ať povozník na nic nečeká a vezme nohy na ramena. Jenom tak se zachrání před hněvem vodních mocností, které by ho svrhly ze skály a v hlubině o život připravily.
Byl to hrozný zápas. Vlny se kupily, syčely a bičovaly skály, pěna vroubila břehy a stříkala k nebesům.
Povozníka pojala taková hrůza, že by byl málem přehlédl, jak se pěna krvavě zbarvila. Když to zpozoroval, dal se na divoký útěk a za sebou slyšel jen hukot a lomoz rozbouřených vod.
Od těch dob již o pražském vodníkovi nic neslyšel.




Ilustrace: Kamila Dvořáková, Eva Caklová
Čerpáno z těchto materiálů:
Chotěboř, 2001
Staré pověsti Chotěbořska, 1992

Pod Železnými horami, 1958

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evina Evina | E-mail | 7. srpna 2018 v 7:44 | Reagovat

Pěkné :-)
Přeji hezký den :-)

2 Danka Danka | E-mail | 7. srpna 2018 v 8:10 | Reagovat

Já miluji ta rána,kdy si uvařím kávičku a u toho si přečtu hezkou "poudačku"Jarmilko,děkuji za hezké ráno a dobře zvládni ta vedra.

3 Zdenka Zdenka | Web | 7. srpna 2018 v 9:06 | Reagovat

Moc pěkná pověst, akorát trochu smutná ...Krásný den přeji :-)

4 MarijaKes MarijaKes | Web | 7. srpna 2018 v 11:25 | Reagovat

Pověsti mám ráda. je to prima, že se dochovávají povídky a skazky. Vždyť to byly povídačky pro sousedy za vlahých večerů pod lipami.....strašák pro děti, aby nechodily na nebezpečná místa..... :-)

5 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 9. srpna 2018 v 18:05 | Reagovat

Mám ráda tyhle pověsti, je dobře,že se neztrácejí do zapomnění. :-)

6 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 10. srpna 2018 v 14:24 | Reagovat

Jarmilko, moc hezké vyprávění. :-)

7 MirekČ MirekČ | Web | 10. srpna 2018 v 17:38 | Reagovat

Kapající vodu ze šosu bych chápal, ale zajímalo by mě, kdo vymyslel ty barvy? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama