****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.





Říjen 2018

Bylinky - jírovec maďal

29. října 2018 v 5:45 | Jan Stanzel |  Babiččiny bylinky


Jírovec maďal - Aesculus hippocastanum

Oblíbený strom, který je častěji nazývaný kaštan nebo koňský kaštan, jehož semena - kaštany - slouží dětem k výrobě figurek.
Pomáhá při zánětech nosohltanu, při průjmových onemocněních, žaludečních a střevních potížích, ale i při hemoroidech.
Používají se květy, semena i kůra. S množstvím drogy však musíme být opatrní, větší množství může vyvolat otravu.
Nálev: květy sbírané v plném květu a dobře usušené (1 lžičku) zalijeme 2,5 dl vroucí vody a necháme 15 minut louhovat, pak slijeme. Používáme jednou denně po jídle.





Obrázek: internet


Najdi kočku 114

27. října 2018 v 11:29 | Jarmila* |  Piškuntálie
Minule byla nejblíž a nejlépe hledala Maryška a Joina. Gratuluji! Usmívající se
Dnes vložím nové obrázky. Na hledání budete mít dost času, protože můj počítač půjde na zdravotní prohlídku. Zřejmě asi až ve středu, protože v pondělí se mi to nehodí, v úterý jedu k lékařce (což bude na delší lokte, to by technik nestihl). Také se bude lámat říjen v listopad. Přehodím tedy možná kalendář o pár dnů dřív.
Zatím musím stihnout vše, co se dá a neustále odkládám.
Dost řečí a pro kontrolu obrázky z minule:


Tato kočka byla velmi špatně vidět.



Nové tři obrázky:




Hodně štěstí v hledání! Dnes je to lehké.

Přeji hezký, deštivý víkend! Usmívající se





Obrázky: FB - Bydlím u své kočky


Pověst o erbu s čápem

26. října 2018 v 13:38 | Iva Stehnová |  Pověsti

Z pečeti Jana V. Dobřenského z Dobřenic z roku 1484 je zřejmé, že vladykové Dobřenští z Dobřenic měli již v 15. století v erbu čápa.
V roce 1744 byli povýšeni do panského stavu a byl jim potvrzen starý erb.
Na erbu Dobřenských je tedy vyobrazen bílý čáp s černými křídly a červenýma nohama a zobákem na modrém poli. Nad helmem se nachází klenot v podobě dvou černých orlích křídel.
O původu erbu se dochovala pověst z doby křížových výprav v letech 1095 - 1291. Doba, ve které se děj pověsti odehrává, nebyla zvolena náhodně, neboť do tohoto období (přesněji do 12. století) lze klást počátky užívání dědičných erbů.
Již v období 2. křížové výpravy do Palestiny (1147-1149) nosil každý bojovník urozeného původu svůj erb na kovovém štítě, na prsou a zádech pláštěnky, na čabrace svého koně a na praporu svého kopí.
V době renesance pak vzniká celá řada erbovních pověstí vysvětlujících původ erbu účastí členů rodu v křížových výpravách či ve výpravě císaře Friedricha I. proti Milánu (1158).
Cílem těchto pověstí bylo dodat rodům zdání starobylosti.
Augustin Sedláček píše ve své Sbírce pověstí historických lidu českého, jak přišli k svému erbu Dobřenští a Počepičtí.

" Byla jednou válka křesťanů s pohany, Čechové byli národ křesťanský a válčili s nějakým národem pohanským. V této válce zajato několik Čechův, spoutáni k sobě dva a dva, a když pak přivedeni byli do hlavního města pohanského, prodáni do otroctví.
Mezi nimi nacházel se jonák jeden mladistvý, kterého pán jeho litoval, a proto ho neobtěžoval těžkou prací, nýbrž zaměstnával ho při hospodářství tak, aby mladík mohl volně chodit.
Přišel pak podzimek a čas, kdy čápové táhnouce ze studených krajin do teplejších se ubírajjí. Jarem přiletělo sem hejno a usedlo u luhu za městem.
Když se to rozneslo, vyběhli ven staří i mladí a se zalíbením patřili na velké ptáky, ani někteří žáby za nožičky poklepávali, než je pozřeli, a jiní si pyšně vykračovali, jako by jim patřilo království.
Byl mezi diváky také dotčený mladý Čech a vida, kterak se pohané podivují ptáku, kterého málokdy viděli, pravil k svému pánu: ´Neniť to tak divný pták; však u mého otce každý rok na střeše bývá a má na tom domě mladé.´ Pán uslyšev tu řeč pravil k němu žertem: ´Jestliže tu jest ten tvůj čáp, který hnízdí na domě otce tvého, nuže zavolej ho; a přijde-li k tobě a pozná tebe, věru při bradě prorokově tobě přiříkám, že propuštěn budeš ode mne a svobodně se vrátíš do své vlasti.´
Tu poklekl mladík na kolena, a jak se tomu naučil od své paní máteře, tak zkroušeně se modlil, že by to i kámen bylo pohnulo, kdyby jeho české řeči rozuměl. Potom pak pevně doufaje v pomoc božskou a vzpomněv si na slova Spasitelova ´Víra tvoje tě uzdravila´, obrátil se k hejnu čápův a jednoho z nich zavolal, aby k němu přišel. A všemohoucí Pán Bůh, hledě na poníženou prosbu ze srdce truchlivého, udělal před udivenými pohany zázrak takový, že čáp zavolaný opustiv hejno svých druhův, namířil k tomu, který jej volal. Tu pak pohan pamětliv jsa přípovědi své, ihned mladíka na svobodu propustil.
Radostně spěchal osvobozený do své vlasti, a když se kníže jeho dověděl, jakým divotvorným způsobem ke svobodě přišel, dovolil mu, aby nosil obraz čápa na štítě svém.
Potomci jeho seděli pak na Dobřenicích a Počepicích a mnoho chvalitebných skutkův vykonali; pošlost pak Dobřenských posud mezi námi žije jako poslední květ z někdy velikého štěpu."



O čápovi Dobřenských z Dobřenic však existuje ještě druhá varianta pověsti, otištěná v časopise Lumír v roce 1853:

"Mladý Dobřenský upadl do tureckého zajetí a byl prodán do otroctví. Doma o tom nevěděli, a tak mu nemohli pomoci.
Jednou, když pracoval na zahradě svého pána, uviděl hejno čápů vracejících se do našich krajin. Vzpomněl si, že čáp, který u nich hnízdil, byl tak krotký, že slyšel na zavolání ´Šotku´ a přiblížil se k člověku. Dobřenský mimoděk dvakrát nebo třikrát zavolal ´Šotku!´a tu se jeden z čápů oddělil od hejna a přišel k němu. Dobřenský měl radost, že se setkal se svým známým čápem. Odloupl ze stromu kousek kůry, vyryl na ní místo, kde byl držen v otroctví a připevnil ji čápovi na krk.
Ten se opět vznesl a letěl za svými druhy.
Otec svého syna pokládal za mrtvého a velice ho oplakával.
Brzy se objevili čápi a začali opravovat své staré hnízdo. Šotek si jako obyčejně vykračoval velice krotce a neohroženě v zahradě.
Jakmile ho starý Dobřenský uviděl, povzdechl si: ´Ty ses opět navrátil, můj syn však nikdy více.´ V tom si povšiml cedulky na čápově krku, sňal ji, přečetl si ji a tak se dověděl, kde je jeho syn držen v zajetí.
Okamžitě vypravil posly s penězi, aby mladého Dobřenského z otroctví vykoupili.
To se také stalo a od té doby mají Dobřenští v erbu čápa."

Ilustrace: Kamila Dvořáková, Eva Caklová
Čerpáno z těchto materiálů:
Chotěboř, 2001
Staré pověsti Chotěbořska, 1992
Pod Železnými horami, 1958
Erby: Wikipedie a www.zamky-hrady.cz

Jak vypěstovat magnolii?

23. října 2018 v 13:10 | Jana Boucharová, Receptář |  Zahrádka

Jak vypěstovat magnólie ze semínka či řízkováním?

Semeníky magnólií jsou dokonalým skvostem, možná i proto nás občas zlákají a zkoušíme semena zasít. Množení magnólií semeny však není snadné. I když jim poskytneme vše, co potřebují, vyklíčení poloviny z nich bude velkým úspěchem.
Semena magnólií neklíčí zrovna ochotně. Šanci mají jen ta, která již vypadávají ze šištic, a tudíž jsou zralá. Jejich obal je vhodné trochu obrousit jemným pískem nebo brusným papírem. Poté jim dopřejeme ještě stratifikaci - měla by několik měsíců, nejlépe do jara, ležet ve vlhkém písku a teplotě přibližně 1-5 °C. Nejlépe poslouží chladnička - písek umístíme do malého plastového boxu nebo sáčku.


Na jaře semena zasejeme do lehkého substrátu a umístíme do skleníku, pařeniště nebo na okenní parapet. Klíčení je pomalé, trvá několik týdnů. Semenáčky udržujeme na vzdušném místě a chráníme je před ostrým sluncem, přiměřeně zaléváme a hnojíme. První zimu by sazenice měly přezimovat raději na světlém, chladném, ale bezmrazém místě. Teprve další rok, až zesílí, je můžeme vysadit.


Semeny lze množit šácholan japonský (Magnolia kobus), šácholan Sieboldův (Magnolia sieboldii) a šácholan hvězdovitý (Magnolia stellata). U kříženců a šlechtěných odrůd je vhodnější množení řízky, protože zdlouhavá cesta od semene by vedla k výsledku nejistého vzhledu.

Řízkování a hřížení

Řízky odebíráme na vrcholu léta, z koncových mladých větviček, nejlépe jejich vrcholů. Každý by měl mít 2-3 listy. Šikmo je seřízneme, zapíchneme do lehkého substrátu a umístíme do miniskleníčku nebo pod kryt. Vyplatí se je před výsadbou ošetřit stimulátorem, který zakořenění podporuje. Řízky, které se ujmou, přechováváme první zimu na světlém, chladném, ale bezmrazém místě.
Ještě snazší je vypěstovat si novou sazenici hřížením. Počkáme si na ni sice až tři roky, ale jediné, co musíme udělat, je ohnout pružný výhon k zemi, lehce ho naříznout, poraněné místo zapustit do substrátu a zajistit proti uvolnění. Substrát by měl být bohatý na humus - ideální je vyzrálý kompost - a neměl by ani v létě vyschnout. Pokryjeme ho proto vrstvou mulče a pravidelně zaléváme.



Podzimní dekorace

22. října 2018 v 21:14 | Jarmila* |  Ruční práce
V pátek jsem si na tržnici koupila růžovou chryzantému a dva vřesy - bílý a růžový. Měla jsem v úmyslu si osadit samozavlažovací truhlík a doplnit dekorací.
Truhlík mám v zimní zahradě tak, abych na něj viděla a mohla se kochat krásou květin (na zahrádce už nic nekvete). Večer si zapálím v keramické dýni svíčku a užívám si večer.
Dekorace není jako od profesionála, ale upřednostňuji střízlivé provedení. Snad se vám líbí.




Přeji krásný večer! Usmívající se






Kysané zelí

22. října 2018 v 15:00 | Jana Boucharová, Receptář |  Recepty

Kysané je nejlepší. Jak si doma naložit zelí?

Tradiční kysané, tedy mléčně kvašené zelí, je dokonalou zásobárnou vitaminů a minerálů. Patří mezi nejzdravější tuzemské potraviny, navíc skvěle chutná a mnohým pokrmům dodá jiskru.
Zelí není třeba nakládat do velkého kameninového "zeláku". Pro první vyzkoušení stačí i větší sklenice. Mléčně kvašené zelí je však nejen výjimečně zdravé, ale také chutné, a tak v dalším roce možná po pořádném zeláku sáhneme.


Nakrouhat a nasolit

Zelí je před naložením nutno nakrouhat. Někteří pěstitelé zelné hlávky nakrouhají na stroji, naložit bychom ho však měli ještě týž den. Nepotřebujeme k tomu nic jiného než vhodnou nádobu, sůl a trochu času. Přidat můžeme také trochu kmínu nebo strouhaného křenu.
Nakrouhané zelí promícháme ve velké nádobě (nebo ve vydrhnuté vaně) se solí. Na 1 kg zelí potřebujeme přibližně 10 g soli, po promíchání vše necháme hodinu odstát. Osolené zelí snáze pustí šťávu, kterou však nesmíme nechat odtéci. Ze stejného důvodu - aby se uvolnila šťáva, v níž musí být nakládané zelí ponořené - se zelí tradičně sešlapávalo. Ve větším množství je podupání čistým holínkami skutečně nejjednodušší řešení. V menším postačí i promačkání a poté důkladné upěchování v nádob, v níž bude zelí kvasit.


Kvašení a skladování

Abychom nastartovali kvašení, měli bychom zelí v prvních dnech dopřát teplotu 18-20 °C. A nádoby je třeba nechat otevřené, pouze překryté síťkou, aby zelí mohlo dýchat. Ovšem musí být stále ponořené ve vlastní šťávě, proto ho zatížíme těžkou poklicí, vyvařeným plochým kamenem apod. Menší nádoby určené speciálně pro kvašení zeleniny jsou opatřeny i síťkami a zarážkami, které nedopustí, aby se zelí vynořilo nad hladinu.
Až se kvašení - a také odér který ho provází - zmírní, přesuneme nádobu na místo s teplotou 10-15 °C. Poté ji uzavřeme - u klasického zeláku do žlábku pro víko nalejeme vodu, která slouží jako další ochrana proti vniknutí nečistot.
Zelí musí být stále ponořené ve vlastní šťávě - pak vydrží výtečné i měsíce. Když ho odebíráme (vždy čistým nástrojem), je třeba pečlivě seškrabat zbytky ze stěn, obsah nádoby pět upěchovat a zatížit. Pokud je šťávy málo, doplníme ji vodou svařenou se solí (na 1 l vody přidáme 20 g soli).

P.S. My jsme místo křenu někdy přidávali trochu kopru.





Bylinky - dřišťál obecný

22. října 2018 v 5:54 | Jan Stanzel |  Babiččiny bylinky


Dřišťál obecný - Berberis vulgaris

Dřišťál je běžný keř, který bývá často vysazován v zahradách a parcích v řadě kultivarů. Snadno se tvaruje a jeho větvičky jsou trnité. Snad proto se často používá do živých plotů. Drobné žluté květy vyrůstají v převislých hroznech během května.
K léčení se sbírají až červené bobule - dřišťálky. Sbírají se plně vyzrálé a suší se v tenké vrstvě. Dřišťál se používal často při menstruačních bolestech.
Pro nemocné se připravoval posilující sirup: hrst bobulí se rozvaří v půllitru vody a pak nechá 2-3 dny stát v chladničce. Scezená šťáva se svaří s 250 g cukru a nalije se do nádob.





Obrázek: internet


Najdi kočku 113

21. října 2018 v 22:28 | Jarmila* |  Piškuntálie
Tentokrát neměl štěstí nikdo. Pro kontrolu:




A nové tři obrázky:




Přeji hodně štěstí v hledání.





Obrázky: FB - Bydlím u své kočky






Když se probouzíte každou noc ve stejnou dobu ...

17. října 2018 v 11:29 | Příroda je lék, zdenka |  Zdraví
Četla jsem na stránkách Příroda je lék zajímavý článek. Chci se o něj podělit.

Když se probouzíte ve stejnou dobu každou noc, znamená to toto


Lidé si často stěžují na to, že nejsou schopni večer usnout nebo, že se vzbudí uprostřed noci, aniž by jim zazvonil budík.
Možná, že se vám tímto způsobem snaží tělo říct něco, čemu byste měli věnovat náležitou pozornost.
Nejprve však musíte vědět, jak podobné signály správně interpretovat.

Co nám říká tělo přes spánek a buzení?

Možná o tom ani nevíte, ale v těle vám proudí energie přes meridiány.
Existuje množství článků které vysvětlují, jak tyto meridiány chápe tradiční čínská medicína a proč se používají v akupresuře či akupunktuře na řešení různých zdravotních problémů.
Je poměrně málo známé, že tyto meridiány jsou napojeny i na vnitřní hodiny člověka. Podle čínské medicíny se jednotlivé orgány energeticky dobíjejí v různé časy během dne i noci.
Proto, pokud se pravidelně probouzíte ve stejnou noční hodinu, znamená to, že některé vaše tělesné partie jsou zablokovány nebo jsou slabé. Tehdy je třeba, abyste daný stav nějak napravili.

Potíže s usínáním mezi 21:00 a 23:00 hodinou

Většina lidí jde do postele mezi devátou a jedenáctou večer. Pokud tehdy nedokážete usnout, jste zřejmě stresovaní a během dne míváte hodně obavy. To vám způsobuje problém s usínáním.
Měli byste vyzkoušet nějaké pozitivní mantry, meditaci nebo cvičení na natahování a relaxaci svalů. To by vám mělo pomoci rychleji usnout.

Probouzení se mezi 23:00 a 01:00 hodinou

Tradiční čínská medicína spojuje tento časový úsek s prouděním energie přes žlučník.
Pokud se probouzíte v této době, zřejmě zažíváte nějaký druh emocionálního zklamání. Zde pomůže, pokud budete praktikovat bezpodmínečnou akceptaci sama sebe a odpouštění jiným.

Probouzení se mezi 1:00 a 3:00 hodinou

Tento časový úsek se spojuje s prouděním energie přes játra.
Pokud se tehdy probouzíte, máte pravděpodobně nevyřešené emoce hněvu a nadbytečnou jangovou energii.
Na řešení tohoto problému je třeba pít více studené vody a řešit situaci, která vás rozzlobila. To by mělo odstranit buzení se v uvedeném čase.

Probouzení se mezi 3:00 a 5:00 hodinou

Pro tuto noční hodinu je typické proudění energie meridiánům plic a spojuje se s pocity smutku.
Když chcete po probuzení znovu usnout, dýchejte pomalu a zhluboka. Zároveň důvěřujte vaší "vyšší energii", která vám pomůže s vašimi problémy.
Dalším důvodem buzení se v této době může být to, že vám vaše "vyšší energie" posílá znamení, abyste byly v souladu se svým hlubším posláním.

Probouzení se mezi 5:00 a 7:00 hodinou

Během těchto časných ranních hodin proudí energie přes vaše střeva. Probouzení se v této době naznačuje emocionální blokády.
Obvykle pomůže, pokud se po probuzení pár minut protáhnete, případně jdete na toaletu. Pak byste měli být schopni znovu usnout.

Mozkové funkce a probouzení se uprostřed noci

Když se probudíme uprostřed noci, náš mozek není plně nastartovaný.
Magazín NewYorker popisuje tento fenomén následovně:
Jedním z následků brzkého nebo náhlého probuzení je fenomén nazýván spánková setrvačnost.
Poprvé byl tento název použit v roce 1976. Označuje čas mezi probuzením a úplným bděním. Čím náhleji jste se vzbudili, tím hlubší bude tento stav.
Když se v noci náhle probudíme, naše přední mozková kůra, která se spojuje s rozhodovacími procesy a sebeovládáním, ještě probuzená není a proto nejsme schopni hlubších inteligentních myšlenek.
Z tohoto důvodu tehdy nikdy nedělejte vážná rozhodnutí.

Vzbudit se a naplnit svůj hlubší smysl života

Během spánku se vám často něco zdá - právě toto je čas, kdy můžete dostávat zprávy z vesmíru (od Boha, duchů, energie a podobně) o vaší životní cestě.
Vaše sny mohou odhalovat důležité detaily o vaší duchovní cestě, proto je dobré, pokud dokážete správně identifikovat signály od vyšších energií či bytostí, které vám je posílají.
Samozřejmě, je mnoho lidí, kteří tomuto nevěří.
Ale zase je i mnoho těch, kteří se rozhodli následovat svůj osud v životě. Pochopili, že jsme na tomto světě proto, abychom se něco naučili a abychom se zdokonalili. Čili, abychom se stali lepšími verzemi sebe sama.
Duchovně založení lidé to nazývají procesem transformace na vyšší úroveň vědomí. Na její dosažení však potřebujete znát svůj hlubší smysl života.
Bez ohledu na to, zda na takovou transformaci věříte nebo ne, pokud se vždy probouzíte mezi 3:00 a 5:00 hodinou nad ránem, měli byste zaměřit pozornost na "vyšší síly". Je to jediný způsob, jak obnovit dobrý noční spánek.





Čtvrtek dopoledne

16. října 2018 v 19:28 | Jarmila* |  U nás
Minulý a tento týden vládne krásné "babí léto".
Ve čtvrtek ráno jsem musela na odběr krve do města. Potom jsem si při pochůzkách užívala nádherného dne.
Než mi přijel autobus, poseděla jsem v parku na náměstí a udělala pár snímků.



Vodotrysk je už zazimován.


Nebe bylo blankytně modré, listí stromů se začalo podzimně vybarvovat, sluníčko hřálo. Co si víc může člověk přát?
Snad jen kopeček zmrzliny. Mrkající Smějící se
Když jsem přijela domů, čekaly mě už objednané kytičky. Hned jsem se pustila do jejich výsadby.
Dobře jsem udělala, protože jsem je v následujících dnech mohla zalévat a podpořit jejich ujmutí.
Jakobych to tušila! V neděli mě sklátil jakýsi moribundus. Hlavně mě bolely ledviny. Proto jsem dva dny ležela a držela se v teple. Teď už je to lepší, ale ještě to není na 100%.
Snad kytičky moje "sušení" ve zdraví přežily.
Tímto se omlouvám, že jsem nevyhodnotila hledání koček a nedala žádný příspěvek. Nemám normálně řečeno na nic náladu. Hlavně mě mrzí, že nemohu ven a užívat si sluníčka.
Mějte se všichni bájově a užívejte si krásného podzimu. Bude hůř!
Navíc se zase bude šoupat s časem. Ach jo!

Přeji hezký večer! Usmívající se





Bylinky - bříza bělokorá

15. října 2018 v 6:30 | Jan Stanzel |  Babiččiny bylinky


Bříza bělokorá - Betula pendula

Bříza je jedním z našich běžných stromů vysazovaných ve městech i mimo ně. Často se objevuje i jako pionýrská rostlina na skalách, v puklinách zdí apod.
Alergiky dokáže během jara velmi potrápit. Její pyl působí poměrně agresivně.
Na druhou stranu je bříza rovněž léčivou rostlinou. Její listy mají močopudné a protizánětlivé účinky. Podporují funkci ledvin, čímž napomáhají vylučování vody i minerálních solí. Používají se jako prevence při tvorbě močových kamenů.
Poslední výzkumy ukazují, že kyselina betulinová obsažená v kůře ničí buňky kožních zhoubných nádorů.






Obrázek: internet


Najdi kočku 112

12. října 2018 v 23:45 | Jarmila* |  Piškuntálie
Tentokrát úplně všechny kočky nenašel nikdo. Nejblíž byla Jaruška. Pro kontrolu:



Zde se omlouvám. Spletla jsem vás, že hledáme v koších s hračkami 2 kočky. Správně měla být jen jedna.


Nové tři obrázky:



Zde jsou schované dvě kočky.


Přeji hodně štěstí v hledání.

Krásný víkend všem! Usmívající se






Obrázky: FB - Bydlím u své kočky


Bylinky - merlík všedobr

8. října 2018 v 6:28 | Jan Stanzel |  Babiččiny bylinky


Merlík všedobr - Chenopodium bonus-henricus

Tento merlík je prastarou bylinkou, která provází lidstvo od neolitu.
Semena se mlela na mouku nebo se z nich připravovala kaše, listy se jedly jako špenát nebo salát. Oproti špenátu má tu výhodu, že neobsahuje kyselinu šťavelovou. Obsahuje naopak bílkoviny, minerální látky a vitamin C.
Dříve se jeho listy léčila dna a používal se proti chudokrevnosti díky vysokému obsahu železa.
Mladé listy včetně květenství vaříme a podáváme jako přílohu, upravujeme jako chřest nebo dáváme čerstvé do salátů.





Obrázek: internet


O zlém Rašínovi

3. října 2018 v 19:13 | Iva Stehnová |  Pověsti
Dne 25. února 1634 došlo v Chebu k několikanásobné vraždě. Její hlavní obětí byl slavný císařský vojevůdce Albrecht z Valdštejna, krátce předtím zbavený vrchního velení císařských vojsk a prohlášený císařem Ferdinandem II. za zrádce.
Důvodem císařova hněvu byly informace o připravovaném přechodu Valdštejna na stranu nepřátel. Jedním z těch, kteří se postarali o to, aby se zprávy o spolčování Valdštejna se Švédy donesly k císařovým uším, byl Jaroslav Sezima Rašín z Riesenburka, služebník věrného Valdštejnova druha Adama Erdmana Trčky z Lípy. Adam Erdman Trčka, syn majitele chotěbořského panství Jana Rudolfa Trčky, se stal spolu s dalšími Valdštejnovými věrnými rovněž obětí chebské vraždy.
Majetek zavražděných byl zkonfiskován.
Rod Trčků z Lípy tak kromě jiného přišel o chotěbořské panství, jehož držitelem byl od roku 1499.
Novým majitelem Chotěboře se pak stává v roce 1636 Jaroslav Sezima Rašín, který panství obdržel jako odměnu za věrnost prokázanou císaři.
Dlouho si však majetku neužil, zemřel v roce 1638. Panství pak zdědil jeho syn Karel Rudolf Rašín, hrdina naší pověsti.

Rašínové byli rodem chudým, a tak se Karel Rudolf snažil vyždímat ze svého panství co nejvíce.
Hned po převzetí panství sesadil městské úředníky v čele s purkmistrem a začal porušovat stará privilegia města Chotěboře. Měšťanům zabíral pozemky nebo jim je vyměňoval za horší a nutil chotěbořské dokonce i robotovat. Měšťané byli též nuceni Rašínem kupovat pivo ve vrchnostenském pivovaru, z čehož povstal spor, který řešili královští místodržící.
V Chotěboři obýval Rašín starou tvrz, předchůdkyni dnešního zámku, na které se obklopil početným služebnictvem.
Jeho oblíbenou zábavou byly projížďky kočárem, na jehož kozlíku sám seděl, po městě rychlostí na tehdejší dobu šílenou. Při jedné z jeho bláznivých jízd zahynulo dítě, které nestačilo včas utéct před spřežením řítícím se od náměstí směrem k tvrzi.
Matka dítěte, která vše viděla, začala v pláči Rašínovi spílat. Rozzuřený Rašín popadl bič a nebohou matku ubičoval k smrti. Než vydechla naposled, Rašína proklela.
Podle její kletby neměl po smrti nalézt v hrobě klidu. A to se také stalo.
Hned po Rašínově smrti se začaly v Chotěboři dít hrozné věci. Když odbila půlnoc, zjevilo se u východní strany tvrze podivné spřežení. Tři páry bujných koní černých jako uhel, kterým z nozder šlehaly plameny, táhly za sebou černý kočár. Kočím tohoto strašného povozu nebyl nikdo jiný než sám Rašín, oděný v černém. Celou hodinu projíždělo spřežení městem i po okolí a vydávalo takový hluk, že vzbudilo skoro celou Chotěboř. A tohle strašné divadlo se opakovalo noc co noc.
Chotěbořští dlouho přemýšleli, jak se přízraku zbavit. Nejprve uprosili kněze, aby se pokusil spřežení zastavit. Sami si pak připravili meče, kterými chtěli setnout Rašínovi hlavu, a tak jej zničit.
O půlnoci, jakmile se začal ozývat hřmot řítícího se kočáru, vystoupil kněz na cestu, připravil si monstranci a odvážní chotěbořští občané si přichystali meče. Zanedlouho se již objevil strašidelný povoz. Kněz pozvedl monstranci proti zjevení, a pak stačil jen uskočit. Kočár se přiřítil ještě větší rychlostí než jindy a přítomní zaslechli mrazivý Rašínův smích.
Druhý den vyhledali zoufalí měšťané hvězdopravce, který jim poradil, že kočár může zastavit jen člověk, jenž se narodil při stejné konstelaci hvězd jako Rašín. Pak už stačí jenom setnout Rašínovi hlavu a bude od přízraku navždy pokoj.
Člověka, o kterém hvězdopravec hovořil, se skutečně podařilo malézt. Byl jím sladovnický pomocník, v celém městě známý rváč a opilec, který se rád uvolil přízrak zlikvidovat.
Přesně o půlnoci se postavil doprostřed cesty vedoucí od tvrze. Za chvíli se objevil kočár. Řítil se hroznou rychlostí proti němu, když tu najednou prudce zastavil. Sladovnický pomocník máchl mečem a Rašínova hlava se skoulela do nedaleké studánky. Kočár s bezhlavým tělem zmizel v dáli a už ho nikdo nikdy neviděl.
U studánky, ve které zmizela Rašínova hlava, se po tři noci objevoval ohnivý pes, který žalostně vyl. Pak se však již víc neobjevil.




Ilustrace: Kamila Dvořáková, Eva Caklová
Čerpáno z těchto materiálů:
Chotěboř, 2001
Staré pověsti Chotěbořska, 1992
Pod Železnými horami, 1958




Nedělní dopoledne

3. října 2018 v 18:00 | Jarmila* |  Zvířátka
Náš kocourek v posledních teplých dnech využíval každé chvilky, aby se vyhříval na sluníčku.
S příchodem chladných dnů se raději uchyluje do tepla. Přesto, když svítí sluníčko, vyhřívá se v zimní zahradě, kde je potom třeba i 30°C.
V neděli dopoledne se "rozplácl" před vchodové dveře do zahrady. Chytal "bronz" doslova každým chlupem. Smějící se


Potřebovala jsem si do zahrady donést pár hrušek, aby mi tam tzv. došly, ale neměla jsem to srdce ho budit.
Vy byste ho měli?




Bylinky - chrpa polní

1. října 2018 v 6:20 | Jan Stanzel |  Babiččiny bylinky


Chrpa polní - Centaurea cyanus

Tato výrazně modrá chrpa se na naše pole vrátila v hojné míře.
Je to jednoletka vysoká asi 60 cm.
Má protizánětlivé účinky, podporuje trávení, působí močopudně.
Sbírají se okrajové sytě modré květy nebo i celá květenství včetně zákrovu. Sušíme rychle v jedné vrstvě na lískách na vzdušném, stinném místě. Skladujeme v temnu.

Obklad na rány připravíme smícháním stejného množství chrpy, jitrocele a komonice. Lžíci usušené směsi přelijeme 2 dl vroucí vody a necháme několik minut louhovat. Na obklady používáme vlažné několikrát denně.





Obrázek: internet