****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.





O zlém Rašínovi

3. října 2018 v 19:13 | Iva Stehnová |  Pověsti
Dne 25. února 1634 došlo v Chebu k několikanásobné vraždě. Její hlavní obětí byl slavný císařský vojevůdce Albrecht z Valdštejna, krátce předtím zbavený vrchního velení císařských vojsk a prohlášený císařem Ferdinandem II. za zrádce.
Důvodem císařova hněvu byly informace o připravovaném přechodu Valdštejna na stranu nepřátel. Jedním z těch, kteří se postarali o to, aby se zprávy o spolčování Valdštejna se Švédy donesly k císařovým uším, byl Jaroslav Sezima Rašín z Riesenburka, služebník věrného Valdštejnova druha Adama Erdmana Trčky z Lípy. Adam Erdman Trčka, syn majitele chotěbořského panství Jana Rudolfa Trčky, se stal spolu s dalšími Valdštejnovými věrnými rovněž obětí chebské vraždy.
Majetek zavražděných byl zkonfiskován.
Rod Trčků z Lípy tak kromě jiného přišel o chotěbořské panství, jehož držitelem byl od roku 1499.
Novým majitelem Chotěboře se pak stává v roce 1636 Jaroslav Sezima Rašín, který panství obdržel jako odměnu za věrnost prokázanou císaři.
Dlouho si však majetku neužil, zemřel v roce 1638. Panství pak zdědil jeho syn Karel Rudolf Rašín, hrdina naší pověsti.

Rašínové byli rodem chudým, a tak se Karel Rudolf snažil vyždímat ze svého panství co nejvíce.
Hned po převzetí panství sesadil městské úředníky v čele s purkmistrem a začal porušovat stará privilegia města Chotěboře. Měšťanům zabíral pozemky nebo jim je vyměňoval za horší a nutil chotěbořské dokonce i robotovat. Měšťané byli též nuceni Rašínem kupovat pivo ve vrchnostenském pivovaru, z čehož povstal spor, který řešili královští místodržící.
V Chotěboři obýval Rašín starou tvrz, předchůdkyni dnešního zámku, na které se obklopil početným služebnictvem.
Jeho oblíbenou zábavou byly projížďky kočárem, na jehož kozlíku sám seděl, po městě rychlostí na tehdejší dobu šílenou. Při jedné z jeho bláznivých jízd zahynulo dítě, které nestačilo včas utéct před spřežením řítícím se od náměstí směrem k tvrzi.
Matka dítěte, která vše viděla, začala v pláči Rašínovi spílat. Rozzuřený Rašín popadl bič a nebohou matku ubičoval k smrti. Než vydechla naposled, Rašína proklela.
Podle její kletby neměl po smrti nalézt v hrobě klidu. A to se také stalo.
Hned po Rašínově smrti se začaly v Chotěboři dít hrozné věci. Když odbila půlnoc, zjevilo se u východní strany tvrze podivné spřežení. Tři páry bujných koní černých jako uhel, kterým z nozder šlehaly plameny, táhly za sebou černý kočár. Kočím tohoto strašného povozu nebyl nikdo jiný než sám Rašín, oděný v černém. Celou hodinu projíždělo spřežení městem i po okolí a vydávalo takový hluk, že vzbudilo skoro celou Chotěboř. A tohle strašné divadlo se opakovalo noc co noc.
Chotěbořští dlouho přemýšleli, jak se přízraku zbavit. Nejprve uprosili kněze, aby se pokusil spřežení zastavit. Sami si pak připravili meče, kterými chtěli setnout Rašínovi hlavu, a tak jej zničit.
O půlnoci, jakmile se začal ozývat hřmot řítícího se kočáru, vystoupil kněz na cestu, připravil si monstranci a odvážní chotěbořští občané si přichystali meče. Zanedlouho se již objevil strašidelný povoz. Kněz pozvedl monstranci proti zjevení, a pak stačil jen uskočit. Kočár se přiřítil ještě větší rychlostí než jindy a přítomní zaslechli mrazivý Rašínův smích.
Druhý den vyhledali zoufalí měšťané hvězdopravce, který jim poradil, že kočár může zastavit jen člověk, jenž se narodil při stejné konstelaci hvězd jako Rašín. Pak už stačí jenom setnout Rašínovi hlavu a bude od přízraku navždy pokoj.
Člověka, o kterém hvězdopravec hovořil, se skutečně podařilo malézt. Byl jím sladovnický pomocník, v celém městě známý rváč a opilec, který se rád uvolil přízrak zlikvidovat.
Přesně o půlnoci se postavil doprostřed cesty vedoucí od tvrze. Za chvíli se objevil kočár. Řítil se hroznou rychlostí proti němu, když tu najednou prudce zastavil. Sladovnický pomocník máchl mečem a Rašínova hlava se skoulela do nedaleké studánky. Kočár s bezhlavým tělem zmizel v dáli a už ho nikdo nikdy neviděl.
U studánky, ve které zmizela Rašínova hlava, se po tři noci objevoval ohnivý pes, který žalostně vyl. Pak se však již víc neobjevil.




Ilustrace: Kamila Dvořáková, Eva Caklová
Čerpáno z těchto materiálů:
Chotěboř, 2001
Staré pověsti Chotěbořska, 1992
Pod Železnými horami, 1958



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 4. října 2018 v 9:07 | Reagovat

Myslíš že to byli předci Aloise Rašína ;-)

2 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 4. října 2018 v 12:23 | Reagovat

[1]: Netuším, ale z informací ve Wiki Alois Rašín i jeho otec pocházeli z Nechanic u Hr. Králové, což je trochu jinde.
V pověsti není zmínka o tom, jestli tento krutý Rašín měl potomky.
Zkusím se zeptat v muzeuu v Chotěboři.

3 MarijaKes MarijaKes | Web | 5. října 2018 v 7:57 | Reagovat

Mám moc ráda pověsti, které se ůváží k nějakému místu. Vždy když přijedu z dovolené a snažím se sestavit články z fotek, hledám informace na netu a často narazím na pověsti. :-) Děkuji za tuhle. :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. října 2018 v 11:04 | Reagovat

Pěkná pověst se správným emocionálním nábojem. Jak je vidět, občas i opilec přijde vhod, pokud se ovšem udrží a stihne setnout Rašína dříve než sám sebe :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama