****** Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej Ty jim.******

Pokud přicházíš na tento svět s vědomím, že jsi milován, a odcházíš se stejným pocitem, vše, co bylo mezi tím, se dá překousnout.




(Kalendář od Marušky)


Srpen 2019

Co mi dělá radost? 1

31. srpna 2019 v 14:46 | Jarmila* |  Pokojové květiny
V první řadě mi velkou radost letos dělá fialová gloxínie. Kvete jak o život. Snad rozkvete i růžová, kterou mám o jara. Zatím má pár poupat.



Fotoaparát nedokáže věrně zachytit barvu.

Dále mám radost z velké úrody rajčat. Mohu je jíst na všechny způsoby od rána do večera. Smějící se
Manžel zavařil spoustu sklenic.
Sladké potěšení mám z třetího melounu, který vyrostl a uzrál na našem poli.


Nyní jsem četla článek, že budeme brzy pěstovat v naší republice palmy. On už jeden zahrádkář palmy pěstuje. Jde o odolné a nenáročné Trachycarpusy.
Klima se opravdu tak mění, že budeme pěstovat rostliny z exotických krajů. Jen vláhy by bylo víc potřeba. Sice občas zaprší, ale voda se hned v následujících dnech vypaří, pokud ne ihned.
Dříve bychom melouny pěstovali asi jen ve skleníku, nyní vyrostou i na volném záhonu.




Bylinky - dobromysl obecná

26. srpna 2019 v 6:00 | Kamila Skopová |  Babiččiny bylinky


Dobromysl obecná - Origanum vulgare

Klasickou podobu dobromysli je vysoký hustý trs stvolů s vonnými listy, zakončený bohatými chomáči jemně růžovofialových kvítků, které s oblibou navštěvují včely. Existují i nízké skalkové formy.
Dobromysl je bylina vytrvalá, skromná a odolná.
V kuchyni plně nahradí majoránku a patří do bylinkových směsí francouzské a italské gastronomie.
České jméno získala zřejmě pro svoje uklidňující účinky - prostě dodává dobrou mysl.
Inhalace par z odvaru dobromysli pomáhá při migréně.
Sušený květ oregana je součástí tzv. prsních čajů k snadnému vykašlávání.
Čaj z dobromysli s citronem a lipovým medem krásně voní, chutná a hlavně nám dodá pohodu.






Foto: internet


Kašna na náměstí 10

22. srpna 2019 v 16:11 | Jarmila* |  U nás
Včera odpoledne jsem byla ve městě u kadeřnice, tak jsem zkontrolovala stav prací na náměstí a hlavně kašnu.
Hlásím, že práce na kašně pokročily!
Všechny rozvody vody jsou zabetonované a už se ukazuje obrys základů kašny.
Zbývá osadit kamenné díly kašny a upravit okolí. Snad to bude brzo.
Současně probíhají práce na ukládání nové kanalizace a už se rýsuje okraj chodníků. Na jedné části jsou obrubáky osazeny.
Jinak je díra vedle díry, kam se člověk podívá.
Po noční bouřce jsou díry plné vody, ale s tím si jistě dělníci poradí.
Kašnu i ostatní práce provádí jedna firma. Práce mají být, podle vyjádření stavbyvedoucí, z větší části hotovy do 2.9., aby mohly autobusy zase zajíždět na náměstí. Nyní jezdí na náhradní stanoviště, tzv. Obecní rybník. Tam je malý parčík a dětské hřiště, tak se tam dají zastávky snadno umístit. Jen jsou trochu z ruky. Musí se odtud do kopečka na náměstí. Pro lidi, kteří denně dojíždějí je to dost nepříjemné.
Tak se necháme překvapit, jestli se autobusy 2. září vrátí na náměstí.










Obrubníky chodníků.

V parku momentálně nic nekvete. Našla jsem jen pár těchto kytiček.



Přeji hezký zbytek dne! Usmívající se


P.S. Ráno jsem musela jet k zubaři a na stavbě se poctivě makalo.





A věděli jste, že...? 2

21. srpna 2019 v 7:27 | časopis |  Babiččiny bylinky
Kozí brada luční je dvouletá bylinka s výrazně žlutými květy. Pokud je průběžně zastřihávána, vydrží kvést i během srpna.
Pomáhá léčit nemocný trávicí trakt, konkrétně žlučník a játra, umí tišit astma, ulevuje při pálení žáhy, dokonce se užívá při onemocněních kůže. Naše babičky tuto rostlinu například k bělení pih.
Doporučuje se též při zánětech močových cest.
Jako léčivka je neprávem opomíjena, přitom její využití je tak široké.




Foto: internet


Co mi dělá radost?

20. srpna 2019 v 17:06 | Jarmila* |  Zahrádka
Radost mi dělá především zahrádka. Už toho moc nekvete. Jen záhonek u vchodu zachraňuje situaci.
Největší radost mám z fialové gloxínie. Kvete několika krásnými květy a ještě bude.


Vlevo dole je dnešní foto.

Dále mě v neděli potěšil syn nasbíranými houbami. Baštíme je na všechny způsoby a hlavně sušíme, aby bylo na zimu do bramboračky. Smějící se



Přeji všem pohodový zbytek dne! Usmívající se






Bylinky - levandule lékařská

19. srpna 2019 v 5:48 | Kamila Skopová |  Babiččiny bylinky


Levandule lékařská - Lavandula officinalis

Nard nebo špikrnágl, tedy levandule, je neodmyslitelně spojena seslunným jihem Evropy, především překrásnou Provencí.
Antibakteriální účinky voňavé levandule znaly ženy v dávné antice. Výluh z levandule sloužil půvabným Římankám jako intimní deodorant.
U nás se užíval odvar z květů levandule při zadělávání chlebového těsta. Chlebíček s přídavkem levandulové vody dlouho vydržel a neplesnivěl.
Vkládání vonných sáčků se sušenými kvítky levandule do truhel a šatních almar znaly naše prababičky jako osvědčený prostředek proti zatuchání a plesnivění prádla i proti obtížnému hmyzu.
Něžnou barvu a vůni levandule milujeme dodnes a je ozdobou mnoha teras, zahrádek a v sušené formě i leckteré domácnosti.








Foto: internet


Přání Helenkám

18. srpna 2019 v 9:31 | Jarmila* |  Svátky


Milé Helenky!

K Vašemu svátku Vám přeji hodně štěstí, lásky, pohody, krásných okamžiků a hlavně zdraví.

Jarmila

A věděli jste, že...? 1

17. srpna 2019 v 13:19 | časopis |  Babiččiny bylinky
Nejznámější z rozrazilů je rezekvítek, lidově nazývaný též bouřka.
Pro léčebné účely se nejčastěji sbírá rozrazil lékařský, který tvoří bohaté hrozny květů jemných barev.
Existuje i potoční, jenž není tak křehký jako předchozí dva druhy.
Lékařský přispívá k léčbě při zánětech močových cest. Dále umí čistit krev a snižuje hladinu cholesterolu.
Povzbuzuje i trávení a léčí zahlenění žaludku a poruchy střev.
Dokáže také zklidnit pocuchané nervy.




Foto: internet


Od každého něco

16. srpna 2019 v 22:06 | Jarmila* |  Co přinesl život
Včera jsem s radostí zjistila, že mi rozkvetla fialová gloxínie. Ona měla už poupata, ale některá zaschla, tak jsem se nechtěla radovat předčasně. Na dnešek rozkvetla další poupata a hodně jich kytka ještě má.
Bohatě se mi odměňuje za nepéči. Mám z ní radost.
Dále mi rozkvetla gerbera, kterou jsem dostala předloni na jaře k narozeninám. Vloni vypadaly na vyhození. Letos na jaře kvetla žlutá a nyní červená.
V zimní zahradě se daří malým begónkám. Zasadila jsem je po odkvetlých jarních květinách do prázdného koryta.
Letos nejsou taková vedra, tak se květinám daří. Ale begónky, myslím, vydrží leccos.





Sklízelajsem první úrodu ostružin. Rostlina je obsypaná, ač na jaře vypadala, že bude na jeden koláč a dost. Teď to vypadá na hodně koláčů. Však jsem hned jeden upekla. Musím si ho pochválit, byl dobrý. Dělám hrníčkový.


To je jen část keře, druhá už byla ve stínu.

To je první várka ostružin. Byly krásné a veliké, sladké. Obrala jsem i pár rajčátek.


Ostružinový koláč.





Přeji všem hezký víkend!Usmívající se




Přání Alenkám

13. srpna 2019 v 9:07 | Jarmila* |  Svátky


Milé Alenky!

K Vašemu svátku Vám přeji všechno nejlepší, pohodu, lásku, splnění všech přání a hlavně zdraví.

Jarmila


A věděli jste, že...?

12. srpna 2019 v 12:55 | časopis |  Babiččiny bylinky
Čekanka obecná je cenná léčivka. Dokáže podporovat činnost jater a vylučování žluči. Navíc umí mírně snižovat hladinu krevního cukru a zároveň rozhýbat metabolismus.
Zlepšuje trávení a v trávicím traktu působí protizánětlivě, pomáhá také od zácpy, především cestovní.
Ulevit může i při močových kamenech a nepříjemných zánětech močových cest.
Vyplachování odvarem z květů uleví očím při zánětu spojivek.
Z kořene se mele cikorka.



Foto: internet


Bylinky - divizna velkokvětá

12. srpna 2019 v 5:15 | Kamila Skopová |  Babiččiny bylinky


Divizna velkokvětá - Verbascum densiflorum

Divizna dokáže vyrůst do dvou metrů i více.
Její zdřevnatělý stvol omočený do oleje dobře hořel, užíval se ke svícení. Proto je jedním z lidových názvů divizny "louč".
Čaj z divizny je podivuhodný už při jeho přípravě.

Do nahřátého šálku vlož tři sušené květy, zalij vařící vodou a pozoruj, jak kvítky "rozkvétají" a barví vodu na žluto.
Pak čajík oslaď medem, ochuť kapkou citronu a pomaloučku vychutnávej.
Divizna účinně pomáhá proti kašli, usnadňuje vykašlávání.
Protože ale bylina obsahuje saponin, nedoporučuje se pít odvar často a pravidelně.






Foto: internet


Moje babička - pokračování

8. srpna 2019 v 13:32 | Jarmila* |  Rodina
U babičky jsem žila skoro od narození do šesti let. To jsem musela do Prahy do školy.
Byla padesátá léta a zásobování prodejen s potravinami nebylo nic moc. Proto babička měla na dvorku několik slepiček, aby byla vajíčka a v králíkárně pár ušáků.
Pak se dala na chov angorských králíků. Stříhala je sama a vlnu pak vozila do Textilany Liberec na spředení. Matně si pamatuju na velkou továrnu.


Ze spředené a obarvené vlny pletla potom krásné svetry, které příjemně hřály. Plést mě naučila, ale háčkovat ne. Asi to neuměla, nevím.
Pro králíky bylo potřeba obstarat krmení - zelené i sušené. Tehdy jsem se naučila sekat trávu kosou (to jsem už byla trochu větší školačka). Později se mi tato dovednou mockrát hodila.
Sušení sena už byla trochu otrava, ale dalo se to vydržet. Seno shrabovala babička na plachtu a v té ho pak nosila na půdu.
Měly jsem senem krásně zateplenou chalupu. A jak vonělo! Výborně se v něm "blblo". A nebo i spalo.
Kromě těchto zvířátek měla i psa. Toho já si moc nepamatuji, jen z vyprávění. Byl to foxteriér a asi pěkně drzý a vzteklý.
Neměl rád pošťáky. Jednomu natrhl i kalhoty. Potom ho asi babička musela dát pryč.
Babička nemilovala moc kočky. Nikdy jsme žádnou neměly. Ale vynahrazovala jsem si mazlení s kočkami u sousedky. Ta je milovala a někdy jich měla neurčitý počet.
Babička měla nad chalupou kousek políčka, kde pěstovala (spíš se snažila) zeleninu a brambory. Brambory se celkem dařily, když nať neožraly srnky. Políčko muselo být tedy oplocené. Moc to ale někdy nepomáhalo.
Jeleni chodili až pod okna. Vůbec se nebáli.
V Jizerkách bylo drsné počasí, často v létě pršelo několik týdnů. Proto jsme neměly skoro žádné ovoce. Rybíz, maliny, angrešt, jahody a kožovitá jablka.
Co se nesnědlo, babička zavařila.
Pekla báječné borůvkové koláče.
Prádlo prala na valše, pračku neměla. Tenkrát to nebyla samozřejmost. S vypraným prádlem jsme jely k potoku, kde babička vše vymáchala. Bílé prádlo rozprostřela na louku za chalupou a bělila ho. Často jsem jí při kropení pomáhala.
Když už jsem chodila do školy a přijížděla jen na prázdniny, bylo mojí "povinností" ostříhat živý plot a vyplet skalku. Plot mi zabral dost času, protože babička ho měla kolem celého pozemku.
Skalku jsem plela ráda. Ta byla babiččinou chloubou. Lidé se zastavovali, když šli kolem, a obdivovali ji. Pod okny měla truhlíky s lichořeřišnicí. Ta hezky kontrastovala s trámy chalupy.
Všude kolem chalupy byly čínské karafiáty a břízy. Lásku k nim mám po babičce. Také mi připomínají krásné dětství.
Ovšem, když jsem něco provedla, změnila se bříza v trestací nástroj. Babička vzala nožík, došla za chalupu, uřízla pár konců větvičet, spletla rákosku a už to jelo. Na konečnou fázi jsme ovšem nikdy nečekala a utekla jsem pryč. Babička mě sice honila, ale časem jí vztek přešel a mohla jsem se vrátit domů.
Babička byla hodně samostatná. Ono jí nic nezbylo. Nebyl nikdo, kdo by jí pomáhal. Někdy jí soused pořezal větší kusy dřeva na cirkulárce. Něbo jí vyrobil králíkárnu, protože byl šikovný truhlář. Ráda jsem k němu chodila do dílny.
Babička uměla i opravit opadanou omítku. Přece jen počasí a hlavně mrazy vždy udělaly své. Naučila to i mě.
Zakládala si na tom, aby chalupa byla jak ze škatulky. Často natírala okna i nábytek v chalupě.
Měla takovou podivnou zelenou barvu. Proto ji dodnes nemám ráda. Babičce se ale líbila.
Na oknech byla pěkná, ale na kredenci a ostatním nábytku už méně.
Přesto mi ona divná barva nezabránila, abych nesedávala na okraji kredence a nedívala se na jedoucí kapky po drátech elektrického vedení. Co také dělat, když lilo jako z konve a nedalo se jít ven.
Já se nudila, ale babička stále něco dělala. Brzy ráno vstávala, aby vše stihla. Někdy si po obědě dala šlofíčka, aby si trochu odpočinula. Pak jsme šly třeba do lesa.

Babička byla miliónová!





xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx



Foto: internet



Bylinky - mydlice lékařská

5. srpna 2019 v 5:16 | Kamila Skopová |  Babiččiny bylinky


Mydlice lékařská - Saponaria officinalis

Latinský název napovídá obsah saponinu, který předurčil tuto vznosnou a skromnou bylinu jako prostředek k praní prádla.
Celé stvoly mydlice se nechají přes noc vylouhovat v teplé vodě. Ráno se do pěnivého roztoku namočí prádlo, špína se uvolní apak se snadno vypere.
Sluníčko na bělidle se potom postará o zářivou bělost košil, ubrusů a nedbalek.
Mydlice byla vlastně přírodní náhražkou mýdla.
Kdo preferuje přírodní způsob praní, může mydlici směle vyzkoušet.
Kdysi se užívalo drogy ze sušených drcených oddenků k lehčímu vykašlávání.
Saponin ale škodí červeným krvinkám, a tak se od využívání mydlice k léčebným účelům upustilo.







Obrázek: internet


Moje babička

5. srpna 2019 v 4:24 | Jarmila* |  Vzpomínky
Velmi často vzpomínám na svou babičku. Poslední dobou byly vzpomínky velmi intenzivní, protože u nás byla na návštěvě sestřenice, která babičku měla vždy velmi ráda. Také na ní často vzpomíná.
Vzpomínaly jsme na ni spolu. Jak jsme se s ní nasmály, když jsme u ní byly obě na prázdninách. Ale i jak se na nás dovedla zlobit, když jsme něco provedly.
Prostě a jasně - nad naší babičku nebylo!


Naše babička byla velmi pracovitá a vzdělaná žena. Velmi milovala děti a hlavně kytičky.
Po 1. světové válce si jí náš děda přivezl až z dalekého Slovinska. Přijela do země, kde nikoho neznala a neuměla řeč.
Když jsem se jí ptala, jak je jazyk naučila, říkala, že četbou novin. Stále nechápu, jak je možné, že znala každou kytičku (i luční) jménem. To z novin nevyčetla.
Neměla lehký život. Brzy ovdověla a zůstaly jí tři děti. Měla se co ohánět, aby je postavila do života. Zařekla se, že děvčata budou mít všechny vystudovanou alespoň střední školu. A dokázala to. Nejstarší (maminka mé sestřenice) to dotáhla až na učitelku, prostřední vystudovala filmovou školu v Čimelicích a nejmladší měla tzv. Rodinku.
Potom vychovávala i mou sestru a mě, později dceru mé sestry.
Nikdy nechodila do zaměstnání, její život se točil kolem dětí a práce v domácnosti.
Naučila mě lásce k přírodě a hlavně ke kytičkám. Také mě učila pravdomluvnosti a rovnému jednání.
Mé lumpárny trestala sice s láskou, ale bez milosti. Jak se říká: Stromek se musí ohýbat, dokud je mladý!
A jaké vařila dobroty! Maso jsme měly jen zřídka, ale mě chutnalo všechno. I ta nejobyčejnější jídla.
Za babiččinou chalupou byl malý lesík, kam chodila ráno na houby nebo na borůvky. Pak byla výborná bramboračka nebo lívance s borůvkovou pěnou. To byla lahoda! Měla jsem borůvky až za ušima.
Moc ráda jsem s ní chodila do lesa - na dříví (v chalupě se vařilo na sporáku na tuhá paliva), na šišky, na borůvky a na houby.
Les a potok byl můj ráj. Tam jsem si nejvíc vyhrála.
Samozřejmě, že když jsem byla větší, pomáhala jsem babičce sbírat a nosit dříví, jako i ostatní.
Sestřenice mi poslala nejen fotku babičky u kytiček, ale i jednu společnou z prázdnin. Stella je ta menší.


Oběma nám babička už dlouho chybí. Ale to je život. Je tedy s námi stále alespoň ve vzpomínkách.




Zprávy z města

1. srpna 2019 v 7:32 | Jarmila* |  U nás
Včera odpoledne jsem byla ve městě. Myslela jsem, že práce na kašně víc pokročily, ale spletla jsem se. Stav je stále stejný.
Čeká se na opravené kamenné díly kašny.
Proto jsem ani nic nefotila, nebylo co.
Jen pod vozovkou je kanalizace hotová a zahrnutá.
Dnes by měly přestat autobusy zajíždět na náměstí a vypukne zřejmě oprava vozovky a konečná úprava chodníků.


Mějte krásný den! Usmívající se